Paliativní péče je přístup zaměřený na zvyšování kvality života pacientů a jejich rodin v situaci, kdy čelí život ohrožující nemoci. Jejím cílem je komplexní léčba/řešení/tišení bolesti a dalších příznaků nemoci, včetně psychických, sociálních a spirituálních obtíží, které mohou pacienta a jeho blízké trápit.
Sledujte ilustrativní příběhpaní Balvínové*
Onkologická a chronická onemocnění dnes představují nejvýznamnější zdravotní hrozbu v Evropě. S chronickými nemocemi se potýká více než 80 % lidí starších 65 let a jsou zodpovědné za 86 % všech úmrtí, onkologická onemocnění jsou každoročně nově diagnostikována u téměř 4 milionů lidí. Paliativní péče je nezbytná součást odpovědi na otázku, jak do budoucna těmto nemocím čelit.
35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5 % 0 % 2025 2033 2037 2041 2045 2049 2053 2057 2061 2009 2021 2013 2017 2029 Prognóza: podíl lidí starších 65 let v ČR (zdroj)
Světová zdravotnická organizace, ministři zdravotnictví Evropské unie i vlády mnoha zemí světa považují paliativní péči za jedno z klíčových odvětví zdravotnictví, které má pomoci při zvládání nemocí, jež jsou důsledkem zvyšujícího se věku dožití a stárnutí populace.
Paliativní péče je v tomto kontextu vhodným nástrojem pro zajištění dostupné péče odpovídající potřebám a zároveň přáním nemocných.
Výsledky studií navíc opakovaně ukazují, že dostupnost paliativní péče snižuje celkové výdaje na zdravotní péči, což je vzhledem k rostoucí poptávce stárnoucí populace jeden z důležitých argumentů pro hlubší integraci paliativní péče do zdravotnického systému.
- WHO (2014). Strengthening of palliative care as a component of comprehensive care throughout the life course. Rezoluce WHA67.19. Dostupné zde.
- O organizaci paliativní péče: doporučení rec (2003) 24 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům. Dostupné zde.
paní Balvínová 1. diagnóza
Paní Balvínová pracovala celý život jako redaktorka v rozhlase. Vychovala dvě děti. Před rokem začala mít problémy s dýcháním, které nejdříve připisovala nedoléčenému nachlazení, posléze vysokému krevnímu tlaku.
Po nějaké době se však dýchací obtíže natolik zhoršily, že musela být hospitalizována, a během vyšetření lékaři stanovili diagnózu zhoubného nádoru plic s metastázami do okolních uzlin. Pro celou rodinu to byl velký šok, protože ačkoli paní Balvínová trpěla spoustou obvyklých malých neduhů spojených s vyšším věkem, byla jinak zcela zdráva.
* Příběh paní Balvínové je smyšlený, ale vychází z reálných případových studií. Použité fotografie jsou ilustrační. Část z byla pořízena v Centru podpůrné a paliativní péče, Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, část v Hospici Dobrého pastýře Čerčany.
Současné výzkumy (např. Temel, J. S. et al, 20101) ukazují, že čím dříve je paliativní péče zahrnuta do celkové péče o těžce nemocného pacienta, tím více prospěchu z ní pacient i jeho blízcí získají.
Protože cílem paliativní péče není neléčit, ale tišit bolest, mírnit tělesné a duševní utrpení a zachovávat důstojnost pacienta, je vhodným doplněním léčby, jejímž hlavním cílem je pacienta vyléčit.
Oba typy péče tak mohou být pacientovi poskytovány současně, přičemž jejich poměr je možné upravovat podle toho, jak se pacientův stav vyvíjí.
Protože cílem paliativní péče je udržovat kvalitu života pacienta na nejvyšší možné úrovni, důsledkem včasného zapojení paliativní péče často je, že pacient žije spokojeněji a déle, než pokud by využíval pouze možnosti, které mu nabízí klasická nemocniční péče.
Diagnóza Smrt Léčba směřující k uzdravení nebo prodloužení života Paliativní péče Hospicová péče Truchlení Paliativní péče začíná v momentě diagnózy a končí podporou rodiny během zármutku.
- Temel, J. S. (2010): Early palliative care for patiens with metastatic non-small-cell lung cancer. In The New England Journal of Medicine. Vol. 363, No. 8.
paní Balvínová 2. léčba nezabírá
Paní Balvínová podstoupila onkologickou léčbu chemoterapeutiky a ozářením, ale onemocnění dále postupovalo a onkologická léčba byla pro svou neefektivitu po dohodě s lékařem ukončena. Rostoucí tumor začal paní Balvínové utlačovat jícen, polykání pro ni bylo stále obtížnější až se stalo zcela nemožným.
Prorůstání nádoru do okolních tkání také vedlo k významnému riziku infekčních komplikací. V nemocnici byla paní Balvínové podávána kontinuální umělá výživa a riziko infekčních komplikací bylo sníženo dlouhodobým podáváním antibiotik nitrožilně.
Data z výzkumu, který provedla agentura STEM/MARK pro Cestu domů v roce 2013 vyplývá, že přestože by si téměř 80 % dotazovaných přálo umírat v domácím prostředí, tuto možnost má ve výsledku asi jen 4 % nemocných.
Cílem paliativní péče je podporovat kvalitu života pacienta a to až do jeho samotného závěru.
Kvalita života se přitom velmi často odvíjí právě od prostředí, ve kterém se pacient nachází a od péče, kterou mu je možno v takovém prostředí poskytovat.
paní Balvínová 3. konec kurativní péče
Paní B. byla svým ošetřujícím lékařem informována o závažnosti svého stavu a o tom, jak se bude onemocnění pravděpodobně dále vyvíjet. Bylo třeba vytvořit plán péče, tedy rozhodnout, jak bude další péče vypadat a kde bude probíhat.
Paní Balvínová si po dlouhé hospitalizaci přála strávit poslední týdny svého života doma. Její rodina jí v tomto rozhodnutí podporovala a chtěla o ní doma pečovat, i když její dcera tou dobou čekala třetí dítě.
Vyrovnávání se s nevyléčitelnou nemocí, s umíráním a truchlením je z mnoha hledisek velmi náročná životní situace nejen pro pacienta, ale i pro jeho rodinu a blízké. Kromě tělesných příznaků spjatých s nemocí je třeba zvládnout i psychické a existenciální obtíže, stejně jako praktické aspekty péče.
Z těchto důvodů je paliativní péče poskytována multidisciplinárním týmem, ve kterém úzce spolupracují lékař, zdravotní sestra, sociální pracovník, psycholog či psychoterapeut a duchovní. Společně s pacientem a jeho rodinou pak hledají cesty, jak v dané situaci umožnit co nejlepší kvalitu života.
- Paliativní lékař přijímá pacienta do péče, vyhodnocuje příznaky, nastavuje léčbu a případně ji mění v závislosti na vývoji nemoci.
- Paliativní sestra je v intenzivním kontaktu s pacientem i rodinou, zajišťuje vykonávání péče předepsané lékařem, zjišťuje aktuální zdravotní i psychický stav všech zúčastněných a podle potřeby koordinuje ostatní služby poskytované týmem.
- Sociální pracovník pomáhá rodině s praktickými náležitostmi, uzavíráním smluv, zajišťováním příspěvku na péči, půjčováním kompenzačních pomůcek apod.
- Psycholog či psychoterapeut nabízí nemocnému i jeho blízkým možnost mluvit o náročné životní situaci, pomoc při vyrovnávání se s existenciální úzkostí, prostor pro urovnání problematických situací či vztahů.
- Duchovní se do péče o pacienta zapojuje na přání pacienta či jeho rodiny, podporuje zúčastněné ve hledání naděje a víry.
- Dalšími členy multidisciplinárních týmů, zejména těch mobilních, jsou pak dále odlehčovací asistenti, kteří pomáhají pečujícím s každodenní péčí a provozem domácnosti, nebo dobrovolníci, kteří často poskytují jak odlehčovací služby, tak možnost rozhovoru či „pouhé“ blízkosti.
paní Balvínová 4. domácí hospic
Skloubit péči o nemocnou maminku tak, aby byla co nejvíce v souladu s provozem domácnosti, pomohly paní Balvínové a její rodině služby domácího hospice.
Při přijetí do péče trpěla paní Balvínová komplexními obtížemi. Bolesti a dušnost byly léčeny opioidními analgetiky ve formě náplastí a pro případ náhlého zhoršení byla rodina zaškolena v aplikaci léků do podkoží. Nevolnosti byly řešeny podáváním léků výživovou sondou. Umělá výživa i nitrožilním podávání antibiotik pokračovalo v domácím prostředí beze změn.
Rodina paní Balvínové nejvíce oceňovala, že má možnost 24 hodin denně telefonicky kontaktovat sestru, která v případně nutnosti přijede, je-li to třeba i s lékařem.
Rodina využívala i podporu dalších členů multidisciplinárního týmu – sociální pracovnice seznámila rodinu s možnostmi státní finanční podpory pro pečující osoby, psychoterapeut zase pomohl dceři paní Balvínové zvládnout náročnou životní situaci.
Paliativní péče není jen péčí o pacienta, ale poskytuje pomoc celé rodině, popřípadě blízkým. Z toho důvodu s nimi zůstává multidisciplinární tým v kontaktu i nadále, často pomáhá bezprostředně po úmrtí s vypsáním úmrtního listu, zajištěním pohřbu a zejména s truchlením.
Protože období truchlení může v závislosti na individuálních podmínkách trvat různě dlouho a probíhat různým způsobem, nabízejí mnohé paliativní týmy nejen okamžitou pomoc psychologa či psychoterapeuta, ale i návazné služby v podobě komunitních akcí a pravidelných setkávání pozůstalých.
Celkový stav paní Balvínové se postupně horšil ve smyslu celkové slabosti a únavy. Průběžnou úpravou dávek analgetik však netrpěla výraznou bolestí ani dušností.
45. den od propuštění z nemocnice a od přijetí do péče domácího hospice pacientka v klidu zemřela v přítomnosti svých blízkých.
Výzkumy ukazují, že většina lidí se nebojí smrti samotné. Nejčastějšími obavami jsou strach z bolesti, strach ze ztráty důstojnosti a strach z toho, že člověk zůstane sám.
Paliativní péče si díky zapojení multidisciplinárního týmu umí velmi dobře poradit se všemi těmito obavami a nejen to. Spolu s možností poskytovat ji v mnoha různých prostředích, od nemocnice až po domácnost, dokáže udržet vysokou kvalitu života až do úplného konce.
Odebírejte náš bulletin a zůstaňte v kontaktu se vším, co se děje v paliativní péči!
Mám zájem
Druhy a formy zdravotní péče
Druhy a formy zdravotní péče upřesňuje Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách v Hlavě I. [1]
Druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti
Podle časové naléhavosti rozlišujeme následující druhy zdravotní péče:
Neodkladná péče
Neodkladná péče zamezuje nebo omezuje vznik náhlých stavů, které ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí; v podstatě lze říci, že pokud by neodkladná péče nebyla pacientovi poskytnuta, hrozila by mu smrt nebo nezvratné poškození organismu; neodkladnou péči zajišťuje např. zdravotnická záchranná služba, nebo lékaři a ostatní zdravotníci na urgentních příjmech lůžkových zdravotnických zařízení, v centrech vysoce specializované traumatologické péče, anesteziologicko-resuscitačních odděleních, jednotkách intenzivní péče apod.
Akutní péče
Úkolem akutní péče je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí; akutní péče je poskytována těm pacientům, kteří jsou v důsledku náhle vzniklých vážných zdravotních obtíží vystaveni riziku selhání nebo ohrožení základních životních funkcí (ztráta vědomí, zástava dechu a srdeční činnosti), jde např. o pacienty, kteří utrpěli vážný úraz spojený s krvácením, infarkt myokardu, cévní mozkovou příhodu nebo pacienty s prudkým zhoršením chronického onemocnění a další; akutní péči v různých oborech zajišťují lůžkoví poskytovatelé zdravotních služeb jako jsou např. nemocnice na svých akutních odděleních a v centrech vysoce specializované péče.
Nezbytná péče
Nezbytnou péči z lékařského hlediska vyžaduje zdravotní stav pacienta, který je zahraničním pojištěncem; v případě zahraničních pojištěnců z členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace musí být zdravotní péče poskytnuta v takovém rozsahu, aby zahraniční pojištěnec nemusel vycestovat do země pojištění dříve, než původně zamýšlel; toto ustanovení se týká zahraničních pojištěnců.
Plánovaná péče
Plánovanou péči se rozumí zdravotní péče, která není uvedena výše. Jedná se např.
o zdravotní výkony (operační zákroky, ošetření, vyšetření), jejichž termín si pacient dohodne s ošetřujícím lékařem nebo prostřednictvím objednávkového systému příslušného zdravotnického zařízení.
Tuto péči lze z časového hlediska považovat za odložitelnou, tzv. elektivní. Její odložení však nesmí být pacientovi na závažnou újmu, což musí posoudit jeho ošetřující lékař.
Druhy zdravotní péče podle účelu poskytnutí
Podle účelu poskytnutí rozlišujeme následující druhy zdravotní péče:
Preventivní péče
Preventivní péče se zaměřuje na včasné vyhledávání faktorů, které jsou v příčinné souvislosti se vznikem nemoci nebo zhoršením zdravotního stavu, a provádění opatření směřujících k odstraňování nebo minimalizaci vlivu těchto faktorů a předcházení jejich vzniku.
Diagnostická péče
Diagnostická péče se zabývá zjišťováním zdravotního stavu pacienta a okolností, jež mají na zdravotní stav pacienta vliv, informací nutných ke zjištění nemoci, jejího stavu a závažnosti, dalších informací potřebných ke stanovení diagnózy, individuálního léčebného postupu a informací o účinku léčby.
Dispenzární péče
Dispenzární péčí se rozumí aktivní a dlouhodobé sledování zdravotního stavu pacienta ohroženého nebo trpícího nemocí nebo zhoršením zdravotního stavu, u kterého lze podle vývoje nemoci důvodně předpokládat takovou změnu zdravotního stavu, jejíž včasné zjištění může zásadním způsobem ovlivnit další léčbu a vývoj nemoci.
Léčebná péče
Léčebná péče se soustředí na příznivé ovlivnění zdravotního stavu na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu.
Posudková péče
Účelem posudkové péče je zjištění, zda:
- nebude stabilizovaný zdravotní stav pacienta negativně ovlivněn nároky, které na něho klade výkon práce, služby, povolání nebo jiných činností v konkrétních podmínkách,
- zdravotní stav pacienta je v souladu s předpoklady nebo požadavky stanovenými pro výkon práce, služby, povolání, jiných činností nebo pro jiné účely.
Léčebně rehabilitační péče
Léčebně rehabilitační péče se zaměřuje na maximální možné obnovení tělesných, kognitivních, řečových, smyslových a psychických funkcí pacienta cestou odstranění vzniklých funkčních poruch nebo náhradou některé funkce jeho organismu, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace jeho zdravotního stavu; v případě, že jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení jde o lázeňskou léčebně rehabilitační péči.
Ošetřovatelská péče
Ošetřovatelská péče se soustředí na udržení, podporu a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin nebo v souvislosti s těhotenstvím a porodem, a dále rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti; její součástí je péče o nevyléčitelně nemocné, zmírňování jejich utrpení a zajištění klidného umírání a důstojné přirozené smrti.
Paliativní péče
Cílem paliativní péče je zmírnění utrpení a zachování kvality života pacienta, který trpí nevyléčitelnou nemocí.
Lékárenská péče a klinicko-farmaceutická péče
Lékárenská péče a klinicko-farmaceutická péče se zaměřuje na zajišťování, přípravu, úpravu, uchovávání, kontrolu a výdej léčiv, laboratorních chemikálií, zkoumadel, dezinfekčních přípravků, a dále zajišťování, uchovávání, výdej a prodej zdravotnických prostředků, zajišťování, uchovávání, výdej a prodej potravin pro zvláštní lékařské účely; v rámci této péče je dále poskytováno poradenství, konzultační služby a další služby v oblasti prevence a včasného rozpoznávání onemocnění, podpory zdraví a posuzování a kontrola účelného, bezpečného a hospodárného užívání léčivých přípravků a postupů s tím spojených.
Formy zdravotní péče
Formami zdravotní péče jsou ambulantní péče, jednodenní péče, lůžková péče a zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
Ambulantní péče
Ambulantní péčí se rozumí zdravotní péče, při níž se nevyžaduje hospitalizace pacienta nebo přijetí pacienta na lůžko do zdravotnického zařízení poskytovatele jednodenní péče.
Ambulantní péče se poskytuje jako:
- primární ambulantní péče (registrující praktický lékař, zubní lékař, gynekolog),
- specializovaná ambulantní péče, která je poskytovaná v rámci jednotlivých oborů zdravotní péče,
- stacionární péče – zdravotní péče poskytovaná pacientům, jejichž zdravotní stav vyžaduje opakované denní poskytování ambulantní péče.
Jednodenní péče
Jednodenní péčí se rozumí zdravotní péče, při jejímž poskytnutí se vyžaduje pobyt pacienta na lůžku po dobu kratší než 24 hodin, a to s ohledem na charakter a délku poskytovaných zdravotních výkonů. Při poskytování jednodenní péče musí být zajištěna nepřetržitá dostupnost akutní lůžkové péče intenzivní.
Lůžková péče
Lůžkovou péčí se rozumí zdravotní péče, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. Lůžková péče musí být poskytována v rámci nepřetržitého provozu.
Rozlišujeme následující typy lůžkové péče:
- akutní intenzivní lůžková péče, která je poskytována pacientovi v případech náhlého selhávání nebo náhlého ohrožení základních životních funkcí nebo v případech, kdy lze tyto stavy důvodně předpokládat,
- akutní standardní lůžková péče, která je poskytována pacientovi buď s náhlým onemocněním nebo náhlým zhoršením chronické nemoci, které vážně ohrožují jeho zdraví, ale nevedou bezprostředně k selhávání životních funkcí, anebo za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně; v rámci akutní lůžkové péče je poskytována též včasná léčebná rehabilitace,
- následná lůžková péče, která je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí,
- dlouhodobá lůžková péče, která je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s poruchou základních životních funkcí.
Zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta
Zdravotní péčí poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí pacienta se rozumí buď návštěvní služba nebo domácí péče, kterou je ošetřovatelská péče, léčebně rehabilitační péče nebo paliativní péče. Ve vlastním sociálním prostředí pacienta lze poskytovat i umělou plicní ventilaci a dialýzu.
Zdravotně sociální péče
Zdravotní péče obvykle probíhá ve zdravotnických zařízeních jako jsou ordinace, ambulance, nemocnice, lékárny atp., případně doma u pacienta. Nezřídka se jí ale pacientům dostává i v pobytových zařízeních typu domovů seniorů, ústavů sociální péče, hospiců či azylových domech.
Pokud jsou zde poskytovány i zdravotní služby, musí se tak dít vždy prostřednictvím odborně způsobilých zdravotnických pracovníků. Pečovatelské služby, tedy pomoc s úkony sebeobsluhy jako např. pomoc s hygienickou péčí, nákupy, úklidem, doprovodem k lékaři, lze čerpat i doma.
V těchto případech hovoříme o zdravotně sociální péči, kde úroveň jednotlivých komponent kolísá podle potřeb pacienta, resp. klienta.
Zatímco zdravotní služby jsou v gesci ministerstva zdravotnictví, sociální péče spadá pod resort práce a sociálních věcí. Základní rozdíl je v jejich financování.
Zdravotní služby hradí (s výjimkou nehrazených služeb) zdravotní pojišťovny. Naproti tomu sociální služby si většinou klient platí sám, některé jsou i bezplatné.
Na úhradu těchto služeb může čerpat klient od státu příspěvek na péči.
Související odkazy
Ministr Adam Vojtěch: Největším problémem našeho zdravotnictví je špatná organizace péče, ne nedostatek peněz
Vytvořeno: 6. 1. 2020 Poslední aktualizace: 6. 1. 2020
Datum vydání: 6. 1. 2020
Zdroj: Zdravezpravy.cz
Autor: Daniel Tácha
Koncem loňska jsme byli svědky střelby ve Fakultní nemocnici Ostrava. Jakkoli je tato událost tragická, nejde jen o ni. V nemocnicích je patrný nárůst agresivity, na nemocnice míří kybernetické útoky. Mají se lidé začít bát chodit do nemocnic?
Bezpečnost nemocnic je složitá věc. Nemocnice jsou takzvané měkké cíle. Podobně jako školy. Je v nich velký počet lidí. Jsou v nich polikliniky, kterými prochází velký počet lidí, jako to třeba bylo i v té Ostravě. Zabezpečit nemocnice na sto procent je velice složité.
Co děláte proto, aby nemocnice byly bezpečné?
My chceme, aby vláda schválila program ochrany měkkých cílů. Ministerstvo zdravotnictví již nyní dostalo sto milionů korun na to, aby nemocnicím dalo dotace na přípravu krizových plánů. Na vycvičení personálu pro případ krizových situací. Což se mimo jiné týkalo i té Ostravy, kde se tato příprava na krizi osvědčila.
Sedm obětí na životech… Skutečně se tato příprava osvědčila?
Akci šíleného střelce můžete těžko předejít. Proti takto zvrácenému útoku se těžko připravíte. Nemocnice nejsou vězení. A ani by neměly být. Už třeba proto, že tam za pacienty chodí mnoho příbuzných.
Na druhou stranu je potřeba pracovat na tom, aby personál nemocnic byl poučený a z hlediska bezpečnosti vycvičený. To znamená znalost postupů při mimořádných událostech. Jako je třeba evakuace. Nutné jsou i technologie. Jako například kamerové systémy. Ten se v Ostravě osvědčil.
I když byl pachatel identifikován až na druhý pokus. Ale ta rychlost byla dobrá. A touto cestou je třeba jít.
Co konkrétně teď nabízíte nemocnicím v této věci?
Další výzvu v rámci programu, o kterém jsem mluvil. Teď nabídneme nemocnicím na jejich zabezpečení 32 milionů korun. A chceme hledat i další investiční prostředky na zajištění bezpečnosti.
Peníze budou směřovat na bezpečnostní analýzy nemocnic. To proto, aby se definovala slabá místa. Třeba, že někde ty kamery chybí.
Že je potřeba zamezit otevřeným vstupům, mít možnost zamykat dveře na dálku a podobně.
Reforma nemocnic
O nemocnicích se nemluví jen v souvislosti s jejich bezpečností, ale i s jejich kvalitou a stále častěji i jejich počtem. Premiér Babiš na konferenci Zdravotnictví 2020 uvedl, že nemocnice by měly být jen krajské. Jak si to vysvětlujete?
Tak pan premiér to bere z toho pohledu, že je tu mnoho typů vlastníků nemocnic. A mluvil zejména o městských nemocnicích, u nichž je tendence, aby přecházely pod kraj.
Důvod je, že pro město není vždy snadné provozovat nemocnici. Zvlášť pokud jde o menší město s omezeným rozpočtem. To pak dá většinu rozpočtu do nemocnice.
Je to sice důležité pro zaměstnanost, ale městu pak zase chybějí peníze třeba na chodníky.
Je podle vás nutná reforma nemocniční sítě? A pokud ano, jak by měla vypadat?
Ke změně sítě bude muset dojít. Nemocniční síť není v některých regionech nastavena úplně ideálně. My pokračujeme v centralizaci specializované péče. Ta patří do center. To je jedna cesta. Druhá cesta je budování urgentních příjmů.
Akutní péče 24 hodin, sedm dní v týdnů. A pak je tu otázka vzdělávání. Ta také bude mít vliv na to, jak se síť vyprofiluje. Není to tak, že by se nemocnice měly bát o svou existenci. Je to spíše o tom, že některé nemocnice nebudou působit v té akutní péči.
Budou si muset nají nové uplatnění.
Kde přesně?
Akutní péče je buď potřeba, nebo je plánovaná. A my celkově vidíme přesun akutní lůžkové péče do té ambulantní. Aniž by došlo k přerušení péče. Klesá počet hospitalizací, stoupá počet ambulantních výkonů v nemocnicích. A to je role pro ty menší nemocnice.
Máme tu deficit následné péče. To jsou rehabilitace apod. Není to o tom, že chceme zavírat nemocnice, ale chceme změnit jejich strukturu. A k tomu bude postupně docházet. A je to správně. Akutní péče opravdu nemůže být všude. To je příklad třeba Orlové.
Lidé si to ale ne vždy myslí…
Máme solidní síť záchranné služby, která pacienta doveze na to správné místo. I proto posilujeme urgentní příjmy. Ta věc není o zavírání nemocnic, je to otázka transformace.
Jsou změny v nemocniční síti dnes vůbec proveditelné? Není to až příliš citlivé téma?
S kým se o transformaci nemocnic bavím, ten nemá negativní postoj k nutnosti síť transformovat. Ve věci panuje shoda u drtivé většiny odborníků. Všichni se shodují na tom, že změna je nutná.
Že centralizovaná specializovaná péče je cesta, jak řešit kvalitu i personální otázku. To jsou i tak často zmiňované přesčasy… Ten odborný názor je jasný. Já stále říkám, že ve zdravotnictví je největší problém špatná organizace péče.
Od té primární sféry až po ta specializovaná centra. A ne nedostatek peněz.
Přesto, jakmile jde o další existenci některé z nemocnic, přicházejí petice, protesty, demonstrace… Například na Slovensku kvůli jejich reformě rezignovala ministryně zdravotnictví.
Ke změně je potřeba přistupovat postupně. Je potřeba ji vysvětlovat. Pomalu ji začínají vnímat kraje. Chápou, že pacient, který se dostane do akutní péče, musí dostat komplexní a kvalitní péči. A tu dostane pouze v centru.
A co se týče toho Slovenska, které jste zmínil, netěší mě, že ministryně Kalavská rezignovala. Měla dobrou vizi. A dobře se s ní spolupracovalo. Na druhou stranu chtěla změnu prosadit zákonem. A to byla možná ta chyba.
My jdeme cestou postupných změn.
Neřešené problémy
Proč jsou zjevné problémy, jako je reforma nemocniční sítě, ale třeba i současný nedostatek některých lékařských specializací, zdravotních sester, stomatologů na zdravotní pojišťovnu, fungování zdravotních pojišťoven vůbec řešeny v Česku tak zoufale pomalu. Nebo jinak, proč se často vůbec neřeší?
To je otázka, kterou si také často kladu, proč se zjevné problémy neřešily dříve. Typicky je to třeba otázka navýšení kapacit lékařských fakult. Ta se řešila tak dlouho, až se nevyřešila. Až teď od října, kdy jsme navýšili jejich kapacitu.
A přitom se vědělo, že lékaři odcházejí do penze. Že budou potřeba do budoucna. Nebo primární péče, ta byla také dlouhodobě zanedbávána.
Stomatologie, kde máme nejvyšší počet stížností, kterých je 80 až 90 procent, ale i tak se tím dlouhodobě nikdo nezabýval.
Proč se tím podle vás nikdo nezabýval?
Těžko říci. My to řešíme. Přidáváme a hradíme nové výkony tam, kde je to potřeba.
Dobře, ale proč se problémy neřešily v minulosti? Proč se nyní s velkou slávou oznamuje náprava věcí tam, kde měla přijít už dávno? Navíc často lidmi, kteří jsou mnohdy za neutěšený stav roky zodpovědní?
Máte pravdu, že ta témata, která řešíme, nejsou nic nového. Těžko říci, proč se neřešila. Jsou to třeba i urgentní příjmy. Mnoho nemocnic má urgentní příjmy od roku 1999, ale urgentní příjmy doposud nebyly vůbec hrazeny. Nebyly stanoveny výkony. Pro ty nemocnice to tak byla ztrátová věc.
- Řekněte, je tohle zametání problémů pod koberec ve zdravotnictví normální?
- Já bych spíše řekl, že je zvláštní, že se zdravotní systém v Česku nebuduje systematicky.
- Proč se nebuduje systematicky?
Možná proto, že se v minulosti mnohé řešilo až příliš často takzvaně pod rukou. Tomu se dalo, tomu se nedalo. Teď je to o kompromisu. A věci se řeší.
Nedostatek pediatrů
Když se tedy věci řeší, jedním z dlouhodobě neřešených problémů je nedostatek dětských lékařů, pediatrů. Souhlasíte?
Pediatři – to je jedna z našich největších hrozeb. Z hlediska věku jsou vůbec nejstarší odborností ze všech. I zde se mnoho lidí ptá, co se tady dělalo posledních 20 let. Proč tu máme věkový průměr 57 let. To je další dlouhodobé zanedbání. Systémová chyba. Nikdo na tom nepracoval.
Pracujete na tom vy?
Ano. Je to otázka vzdělávání, ale i připravujeme novou koncepci rezidenčních míst. Obecně chceme podpořit primární péči jako takovou prostřednictvím finančních dotací. Zejména v těch regionech, kde je s ní největší problém. Koncepce bude motivační.
Řešit bude zejména tu regionalitu. Ale nelze čekat, že to bude hned. Že lusknutím prsty přijdou mladí pediatři do regionů. Nebudu to lakovat na růžovo. Ale my do této oblasti dáme peníze už tento rok.
Ale i tak zlepšení nepřijde jako mávnutím kouzelného proutku.
Byla podle vás chyba, když došlo ke spojení pediatrů a praktických lékařů?
Debata o spojení těchto oborů byla vydatná. Řešilo se to i ve Sněmovně. To sloučení má své plusy a minusy. Záměrem bylo umožnit snazší přechod mezi klinickou a praktickou praxí, aby nebyl tak komplikovaný.
Aby třeba primář, který chce skončit v nemocnici, neměl problém otevřít si vlastní praxi. Což asi nedává úplně logiku… My nyní hledáme mechanismy, jak to napravit.
Jak nastavit rezidenční místa a bonifikace, aby pediatři nezůstávali jen na těch klinikách, ale aby šli i do terénu.
U dětí ale nechybí jen pediatři, chybějí i dětští psychiatři, dětské sestry… Znovu se zeptám, proč to ministerstvo, když už to nějakým způsobem v minulosti neřešily zdravotní pojišťovny, řeší až nyní?
Možné vysvětlení je, že předchozí ministři zdravotnictví byli až příliš ovlivněni tím prostředním, z něhož na ministerstvo přišli. Většina z nich byla v posledních 15ti letech až na pár krátkých výjimek bývalí ředitelé nemocnic.
Já jsem externista, nejsem tedy, nemyslím to pejorativně, bývalý ředitel nemocnice. A tedy ten systém nevnímám jen optikou ředitele nemocnice. Snáze tak vidím problémy v oblasti primární péče a podobně. To je jedno vysvětlení.
Dohodovací řízení byla fikce
Rozumím vašemu vysvětlení, ale ne všichni s ním asi budou souhlasit. Třeba ti, kteří nejsou spokojeni s výsledkem nárůstu úhrad v roce 2020. Myslím tím třeba lékaře v nemocnicích, ředitele nemocnic…
Já se snažím měřit všem stejným metrem. Vezměte si, jak to tady chodilo u dohodovacího řízení dříve. To byla jen fikce. My jsme přinesli na úřad transparentnost.
Do té doby mnozí měli za to, že dohodovací řízení je zbytečná procedura, protože ministerstvo si to stejně udělá s těmi svými favority, jak bude chtít. To jsme změnili. Jednáme se všemi, nikoho nechceme hodit přes palubu.
Když je nárůst v úhradách, tak je nárůst pro všechny. Není to tak, že bychom někoho preferovali a jiného ne.
Když se ale člověk podívá třeba na vyjádření České lékařské komory, ale i dalších subjektů, tak ten pocit nemá… Jejich zástupci často mluví o tom, že peníze přidáte hlavně těm, kteří vás podpoří, třeba stomatologům a praktikům, ale na úkor jiných.
Ano. To je ta rétorika určitých skupin lidí, které, myslím si, jsou čím dál menší. Stejně jako si myslím, že jim citelně ubývá podpory. Což podle mě i cítí, proto přidávají na útocích.
Koho máte na mysli?
To jsou lidé, kteří jsou stále takříkajíc na barikádách. Stále jsou v boji. Bojují s ministerstvem a mají negativní postoj ke všemu, co konáme. A to je něco, kde my těžko najdeme nějaký konsensus.
No a pak jsou tady i takoví, kteří jsou schopni přijít s tím, že po nás sice něco chtějí, ale také nám jsou za to schopni něco nabídnout. Že zlepší své služby, že budou více pracovat. A to jsou praktičtí lékaři, stomatologové, ambulantní specialisté, záchranná zdravotnická služba a další.
A já si dokonce myslím, že takových je dnes už většina. Že už to není ani půl na půl. Že těch, kteří jsou na těch barikádách, ubývá. Že jich je minimum.
Otázka ale je, zda na těch barikádách nejsou oprávněně?
Já rozhodně neříkám, že je všechno ideální. Také ale není možné změnit systém za dva roky. To prostě nejde. Zdravotnictví má svou setrvačnost. Ale každý musí objektivně uznat, že se problémy snažíme řešit. Problém je spíše v tom, že to někteří vidět prostě nechtějí. To je třeba již zmíněná Česká lékařská komora. Jsou to odbory.
Já s nimi problém nemám, jednám s nimi, pravidelně tu věci řešíme, ale bohužel oni mají pocit, že musí bojovat za každou cenu. A to brání jakékoli dohodě. Podle mě to vidí více a více lidí, že ten jejich postoj je přehnaný. Nevím, proč stále hledají konflikt. Jím se nic nevyřeší, nezmění. A mě to mrzí, protože to nikam nevede.
Ministerstvo udělilo statut prvním centrům vysoce specializované péče o pacienty s roztroušenou sklerózou
Ministerstvo zdravotnictví udělilo poskytovatelům zdravotních služeb, kteří splnili požadovaná kritéria, statut centra vysoce specializované péče o pacienty s roztroušenou sklerózou a neuromyelitis optica. Na základě statutu budou moci odborná pracoviště poskytovat ošetření a léčbu s pomocí špičkových odborníků a technologií. Jedná se o první centra tohoto typu v ČR.
Statut centra byl do konce roku 2025 udělen následujícím poskytovatelům: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Fakultní nemocnice Olomouc, Fakultní nemocnice v Motole, Thomayerova nemocnice, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Fakultní nemocnice Plzeň, Fakultní nemocnice Ostrava, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Nemocnice České Budějovice, a.s., Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace, Krajská zdravotní, a.s. Ústí nad Labem, a. s, Nemocnice Pardubického kraje, a.s. – Nemocnice Teplice, Fakultní nemocnice Brno a Krajská nemocnice T. Bati, Zlín.
„Centralizace péče o pacienty s roztroušenou sklerózou do vysoce specializovaných center, ve kterých bude zajištěna trvalá přítomnost a dostatečná zkušenost členů multidisciplinárního týmu, povede k zajištění dostupnosti a nejlepší možné kvality a efektivity zdravotní péče o pacienty trpící tímto onemocněním,“ řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Roztroušená skleróza a neuromyelitis optica se vyskytují ve všech věkových kategoriích české populace. Diagnostika a péče o tyto pacienty představuje jeden z klíčových neurologických problémů. V České republice žije kolem 18 000 nemocných s těmito chorobami.
Roztroušená skleróza a neuromyelitis optica jsou chronická onemocnění centrálního nervového systému vyžadující diferencovanou a vysoce specializovanou péči, která je díky novým možnostem schopna řadu nemocných udržet v plné nebo alespoň částečné pracovní schopnosti.
„Podle přibývajících studií lze u velké části pacientů s roztroušenou sklerózou při včasné diagnostice a správně vedené léčbě docílit oddálení invalidity, která je podkladem ztráty práceschopnosti, o řadu let.
Pacienty s roztroušenou sklerózou a neuromyelitis optica je proto třeba koncentrovat k poskytovatelům zdravotních služeb, kteří jsou schopni poskytnout vysoce specializovanou péči,“ zdůrazňuje ministr Vojtěch.
Ministerstvo zdravotnictví vyhlašuje centra vysoce specializované péče již od doby nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách. Statut centra vysoce specializované péče mají v současné době pracoviště v 19 oborech.
Jde především o oblasti onkologie, traumatologie, ale třeba i kardiovaskulární či perinatální péče. Seznam stávajících center vysoce specializované péče i aktuálních výzev je zveřejněn na stránkách ministerstva zde.
Statut centra vysoce specializované péče se uděluje na dobu určitou, zpravidla na 5 let.
Po uplynutí této doby ministerstvo vyhlašuje novou výzvu, do které se musí stávající centra znovu přihlásit (pokud chtějí pokračovat v činnosti) a obhájit svou existenci. Mohou se přihlásit i pracoviště nová.
I tímto opatřením je zajištěno, že každé pracoviště bude i v dalším období splňovat podmínky pro poskytování vysoce specializované péče v souladu s nejnovějšími poznatky v daném oboru.
Více informací naleznete ve Věstníku MZ.
Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví