Co budete potřebovat během porodu? Jaké věci si vzít pro sebe a novorozené miminko na oddělení šestinedělí? Nabízíme vám přehledný seznam sestavený také na základě zkušeností maminek.
Pokud se vaše těhotenství blíží k 35. týdnu, je na čase začít pomýšlet na to, co si zabalit do porodnice. Seznam základních věcí, které budete při porodu a po něm potřebovat, vám s největší pravděpodobností dají v porodnici, kterou jste si pro narození svého miminka zvolila. Náš soupis pro vás může být návodem, na co nezapomenout a co se může hodit.
Balení toho nejdůležitějšího
Už při balení je dobré počítat s tím, že po celý čas porodu budete mít tašku u sebe, takže si nejprve zabalte jen nejnutnější věci k porodu.
Do jiného zavazadla pak nachystejte věci pro sebe a miminko, které se vám budou hodit až na oddělení šestinedělí.
V nemocničním pokoji budete mít jen omezený úložný prostor, takže je třeba dobře promyslet, co budete skutečně potřebovat, případně si nechat věci postupně někým donést.
Pokud vám přijde zbytečné připravovat zavazadlo několik týdnů před vypočítaným termínem porodu, udělejte si aspoň soupis věcí, abyste se na poslední chvíli mezi kontrakcemi nesnažila rozvzpomenout: “A co jsem to vlastně tehdy četla, že bych ještě měla mít s sebou?”
- Tip MÁMA a já: Zjistěte si ještě před porodem, co z věcí uvedených na našem seznamu mají ve vámi zvolené porodnici volně k dispozici – v každé je to totiž jinak.
Na co byste určitě neměla zapomenout, jsou potřebné DOKLADY:
- občanský průkaz
- kartička pojištěnce
- těhotenský průkaz
- oddací list
- prohlášení o jméně dítěte (nebo papírek s vybranými jmény)
Pokud nejste vdaná, vezměte si také: rodný list a souhlasné prohlášení rodičů o otcovství, které vám vystaví matriční úřad v místě vašeho bydliště. (Tento doklad musíte mít, pokud chcete, aby byl otec dítě zapsán v rodném listě a dítě mělo jeho příjmení. Prohlášení lze vyřídit i po narození dítěte, ale praktičtější je udělat to ještě před porodem.)
Pokud jste rozvedená, nachystejte si ještě: rodný list a rozvodový list.
CO VZÍT S SEBOU K PORODU?
Věci, které se vám budou hodit:
- pohodlná, volná košile, nejlépe s rozepínáním na hrudníku, abyste si mohla miminko hned po narození položit na své tělo
- přezůvky (možno i gumové do sprchy – budou se hodit v případě, že byste si chtěla ulevit od bolestí masážním proudem vody)
- dostatek jídla
- hodně tekutin, nejlépe pramenitá voda či čaj v termosce (rodičky často nemají při porodu hlad, ale potřebují hodně pít)
- masážní oleje nebo aromalampa, pokud je používáte a jsou vám příjemné, nebo další věci, které byste ráda měla u porodu (např. CD s oblíbenou hudbou)
Váš manžel/partner bude u porodu potřebovat:
pohodlné oblečení, přezůvky a plavky nebo triko pro případ, že by vás doprovázel do sprchy
dostatek jídla a pití (a např. i mince na kávu z automatu)
fotoaparát, případně videokameru (s nabitými bateriemi) pro zachycení prvních okamžiků života nového člena vaší rodiny
PO PORODU
Co budete potřebovat pro sebe?
- 2–3 noční košile s hlubokým rozepínáním vpředu (kvůli snadnému kojení)
pozn.: Na oddělení šestinedělí bývá kvůli novorozeňatům dost teplo, takže volte košile, příp. i další oblečení z lehkých, prodyšných materiálů. - župan (případně i nějakou rozepínací mikinu)
- 5 ks volnějších bavlněných kalhotek nebo síťových kalhotek (to jsou hodně pružné, prodyšné kalhotky na jedno použití, koupíte je v prodejně zdravotních potřeb nebo v lékárně)
- alespoň 2 osušky, 1 ručník na prsa + 1 menší ručník na obličej
pozn.: Počítejte s tím, že může dojít ke znečištění všech výše uvedených věcí krví nebo očistky. - přezůvky a gumové nazouváky do sprchy
- 2–3 páry ponožek (dle uvážení)
- 2 kojicí podprsenky (pozor, po nalití mlékem se vám mohou prsy ještě zvětšit, proto se doporučuje pořídit podprsenky těsně před porodem nebo tak o 2 čísla větší, než je vaše běžná velikost)
- vložky do podprsenky (prodávají se jednorázové i bavlněné prací)
- 2–3 balení porodnických vložek (také koupíte ve zdravotních potřebách a v lékárně) – jsou to hodně savé, silné vložky bez lepítek
- sáček nebo igelitovou tašku na špinavé prádlo
- hygienické a kosmetické potřeby: kartáček na zuby, pastu, sprchový gel, šampon, mýdlo, tělové mléko a krém na obličej (pokud je používáte), jelení lůj, příp. fén, hřeben, skřipec na vlasy, manikúru…
- pozn.: O vhodné masti na případné popraskané bradavky, hemoroidy apod. se poraďte před porodem se svým gynekologem.
- toaletní papír (lépe měkký a jemný) a papírové kapesníky
- léky, pokud nějaké užíváte, příp. vitamíny pro kojící matky
- mobil a nabíječku nebo telefonní kartu a diář s telefonními čísly
- časopisy, knížku, papír na psaní, propisku, křížovky…
Co můžete nechat doma:
- deodoranty a parfémy, protože vaše miminko by mohly dráždit, příjemná je pro ně maminčina přirozená vůně…
- prstýnky, řetízky, náramky
- velkou finanční hotovost
Co budete potřebovat pro miminko?
Ve většině porodnic mají oblečky (dupačky, košilky, čepičky) pro miminka v zásobě. Výhodou je, že špinavé erární oblečky vyměníte za čisté a nemusíte se starat o jejich praní. Je ale samozřejmě lepší mít aspoň základní oblečení vlastní:
- kojenecké košilky nebo bodýčka vel. 56–62
- bavlněnou čepičku (nebo dvě)
- bavlněné rukavičky (novorozeňata mají většinou dlouhé, ostré nehtíky, které se stříhají až několik dnů po porodu, a rukavičky je chrání před poškrábáním tváře)
- bavlněný svetřík nebo kabátek (vel. 56–62)
- bavlněné dupačky (s rozepínáním mezi nožkama)
- 2 páry bavlněných ponožek
- balení jednorázových plen pro novorozence (3–5 kg) – doporučujeme koupit takové, které mají vepředu výřez na pupíček, a plenka tak třením nedráždí hojící se pupeční pahýl děťátka
- 2–3 jednorázové přebalovací podložky (dají se použít i opakovaně)
- 2–3 bavlněné látkové pleny (hodí se na obklady, podložení hlavičky miminka apod.)
- žínky na očištění zadečku miminka, příp. neparfémované vlhčené ubrousky (nejlepší je však čistá voda)
- 2 osušky
- krém na zadeček a dětský olejíček (na suchou miminkovskou kůži)
- hodit se může také rychlozavinovačka
HURÁ Z PORODNICE DOMŮ
Před odjezdem do porodnice je dobré nachystat si doma někam na hromádku věci, které budete vy a děťátko potřebovat na cestu domů. Nemá význam je brát s sebou do porodnice, pokud vám je může někdo donést. Nachystejte je např. do dětské autosedačky nebo přenosné tašky na miminko, aby na ně novopečený tatínek nebo někdo jiný, kdo pro vás pojede, nezapomněl.
Pro sebe: volné, pohodlné oblečení (v závislosti na ročním období), boty (pokud je nemáte v porodnici u sebe).
Pro miminko: vhodné oblečení a čepičku, fusak nebo deku (dle ročního období). Tašku na přenášení nebo autosedačku.
Podívejte se také na článek Léky při porodu, nebo Nebojte se porodu.
Přejeme vám klidné prožití posledních těhotenských týdnů, bezproblémový porod a mnoho radosti v novém životě s vaším miminkem.
Hitlerův právník "šel přes mrtvoly". Krakovské ghetto se jen tak nepoddalo
Polským Krakovem protéká od západu k východu řeka Visla, na jejímž pravém břehu, a tedy na jižní straně leží předměstí Podgórze, připojené ke Krakovu v roce 1915. Má bohatou historii, ale jeho nejtemnější kapitola se začala psát ve dnech 3. až 20. března 1941.
Přečíst článek ›
Tehdy ho německá okupační správa Polska obehnala ostnatým drátem a částečně také kamennou zdí a vytvořila z něj ghetto, do nějž nahnala 15 tisíc až 20 tisíc Židů. V následujících letech se historické předměstí Krakova stalo svědkem nezměrných ukrutností, ale také odvážného odporu proti zvůli a bezpráví.
Hitlerův právník
Po okupaci Polska Německem se stal Krakov „hlavním městem“ takzvaného Generálního Gouvermentu, neboli té části okupovaného Polska, která nebyla přímo včleněna do Německa. Vládl mu neomezeně nacistický právník a bývalý osobní Hitlerův právní poradce Hans Frank, po válce odsouzený a popravený pro válečné zločiny.
Frank byl jedním z nejranějších Hitlerových spolupracovníků, účastnil se již jeho neúspěšného „pivního puče“ a v řadách nacistů udělal obrovskou kariéru. V roce 1930 byl zvolen do Reichstagu a v červnu 1933 dobyl v nacistické straně druhou nejvyšší politickou funkci. V témže roce byl jmenován ministrem spravedlnosti pro Bavorsko a stal se předsedou Akademie německého práva.
Přečíst článek ›
Jako „generální guvernér“ okupovaných polských území nezačleněných do Německa spravoval asi 90 tisíc kilometrů čtverečních z celkových 187 tisíc, jež Německo obsadilo. Dohlížel také na řízení ghett a segregaci židovských obyvatel Polska, kteří byli od začátku okupace krutě stíháni a diskriminováni.
Úmysl „vyčistit“ od Židů Krakov oznámil Frank v dubnu 1940 a hned také začal připravovat jejich masový odsun. Do 15. srpna 1940 mohli odcházet dobrovolně, od tohoto data začali být vyhošťováni. Do 4.
prosince 1940 bylo z Krakova odsunuto různými způsoby až 43 tisíc Židů.
Zůstat směli jen ti, kteří byli označeni za „ekonomicky užitečné“, museli však získat a každý měsíc si znovu obnovovat povolení k pobytu.
Vzdor od začátku
V březnu roku 1941 bylo na předměstí Podgórze zřízeno ghetto, jehož „provoz“ se připravoval postupně během prvních tří březnových týdnů, oficiálně však bylo založeno 20. března 1941.
Sem začali být sestěhováváni nejen všichni krakovští Židé, ale i Židé z dalších míst země, přičemž si s sebou směli vzít jen 25 kilogramů svého majetku.
Zbytek převzala okupační správa, konkrétně německý svěřenecký úřad Treuhandstelle.
Přečíst článek ›
Všichni nežidovští obyvatelé Podgórze se museli do 20. března vystěhovat do jiných městských obvodů. Do prostoru, v němž do té doby žily zhruba tři tisíce lidí, bylo následně sestěhováno podle různých odhadů 15 tisíc až 20 tisíc lidí, nejčastěji je uváděno číslo 16 tisíc. Krakovské ghetto se zařadilo mezi největších pět, které Němci v „Generálním Gouvermentu“ zřídili.
Od jeho založení v něm existovalo židovské hnutí odporu, jehož představitelé se zpočátku zaměřili zejména na podporu vzdělávání a sociální péče.
Přečíst článek ›
Zhruba od roku 1942 začala v ghettu aktivně působit také krakovská buňka Židovské bojové organizace (celonárdního polského židovského odbojového hnutí). Výrazněji o sobě dala vědět 22.
prosince 1942, kdy její členové zaútočili na krakovskou kavárnu Cyganeria (tehdy nur für Deutsche) a zabili v ní sedm až deset německých důstojníků – další členové podzemního odporu současně vyvěsili polské vlajky na mostech a položili květiny k Mickiewiczovu pomníku na krakovském náměstí, aby odvedli pozornost.
Ghetto končí
Koncem roku 1942 bylo ghetto rozděleno na dvě části, jednu určenou pro osoby schopné práce a druhou pro děti, nemocné a staré.
Mezi oběma bylo možné přecházet jen pouze na propustku, kterou bylo velmi obtížné získat.
V březnu 1943 byly osoby z první části převedeny na příkaz velitele koncentračního tábora v přilehlém Płaszowě Amona Götha (hlavní záporné postavy Spielbergova filmu Schindlerův seznam) do jeho tábora.
Ke konečné likvidace ghetta došlo ve dnech 13. a 14. března 1943. Asi osm tisíc Židů, uznaných jako práceschopní, bylo převedeno do tábora v Płaszowě. Přibližně dva tisíce Němci zabili přímo při likvidaci ghetta, zbytek (zhruba 1500 lidí) transportovali do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
odborný časopis
Iveta Vítová, kterou mnozí z vás možná znají pod dívčím příjmením Lutovská, je známou českou modelkou a moderátorkou. V roce 2009 se stala vítězkou soutěže Česká Miss. Krom tohoto vítězství se pyšní rovněž umístěním v Top 10 na soutěži Miss Universe ze stejného roku a titulem Miss model of the World 2007, které se konalo v Číně. S manželem Jaroslavem Vítem se navíc od října 2013 těší z dcery Anetky.
V ŘÍJNU JSTE SE STALA MAMINKOU. PŘIJMĚTE, PROSÍM, OPOŽDĚNOU GRATULACI A POVĚZTE NÁM, JAK SI „UŽÍVÁTE“ MATEŘSKOU DOVOLENOU. ZLOBÍ VÁS ANETKA?
Anetka je opravdu hodné miminko – zatím J, takže si mateřství opravdu užívám, ale přesto bych to nenazvala „dovolenou“, jak se tomu říká. I když je ještě maličká a zatím dost času prospí, tak přesto je kolem miminka hodně lítání. Když to člověk sám nezažije, tak tomu ani neuvěří J.
TRADIČNĚ SE TEĎ ZEPTÁM TAKÉ NA VAŠE DĚTSTVÍ. NA CO NEJRADĚJI VZPOMÍNÁTE?
Já jsem měla krásné dětství – mám o tři roky staršího bratra, takže jsme spolu lumpačili a prázdniny trávili u babiček. Rodiče nám snad každý víkend vymýšleli nějaký program nebo výlet anebo jsme jezdili na chatu. Obyčejné, přesto krásné období…
CO BYLO PRVNÍM KROKEM K NASTARTOVÁNÍ VAŠÍ MODELINGOVÉ KARIÉRY?
Moje mamka mě tehdy (ve 14ti letech) přihlásila na casting do jedné pražské modelingové agentury. Tam si mě vybrali a první přehlídkou v Lucerně to všechno začalo. Nejdříve jsem z toho moc nadšená nebyla, ale postupem času jsem se „otrkala“ a začalo mě to bavit.
JAK SE K TOMU POSLÉZE PŘIPLETLO MODEROVÁNÍ?
K moderování Televizních novin jsem se dostala také přes casting, který se konal na Barrandově. Pak proběhly ještě nějaké užší výběry a posléze jsem chodila na kurzy rétoriky. Po pár měsících jsem pak dostala od Televize Nova nabídku na moderování zpráv. Je to sice úplně něco jiného než modeling, ale je to práce, která mě, do té doby než jsem odešla na mateřskou, bavila.
ČASTO SE HOVOŘÍ O SILNÉ RIVALITĚ MEZI MODELKAMI. MĚ BY NAOPAK ZAJÍMALO, JESTLI VE SVĚTĚ MODELEK VZNIKAJÍ I VELKÁ PŘÁTELSTVÍ?
Je to spíš taková nafouklá bublina, já jsem se pohybovala v modelingu hodně let a musím říct, že nejvíce kamarádek mám právě mezi modelkami. Jsou to normální, chytré holky J. Samozřejmě se tu a tam objeví některá, která je zahleděná sama do sebe a „jde přes mrtvoly“, ale to je podle mě v každém oboru a setkáváme se s tím dennodenně…
VAŠI KARIÉRU ZDOBÍ NEMALÉ ÚSPĚCHY. KTERÝ BYL PRO VÁS OSOBNĚ NEJEMOTIVNĚJŠÍ A PROČ?
Nejemotivnější pro mě bylo vyhrání Miss Model of the World v Číně. Jednalo se o soutěž modelek z celého světa a bylo nás tam 56. Brala jsem to jako obrovský úspěch, ale v Čechách se to bohužel moc neuznává. K lepším zakázkám a větší popularitě mi pomohla až Česká Miss o dva roky později.
VYSNĚNÝ CÍL, KTERÉHO BYSTE TEĎ RÁDA DOSÁHLA?
Teď je pro mě nejdůležitější moje dcera a chci dosáhnout toho, aby byla dobře vychovaná a aby naše rodina byla jednoduše spokojená J.
ČASTO SE PTÁME NA OBLÍBENÉ MOTTO. TO VAŠE JE PRÝ: NECHOVEJ SE K OSTATNÍM TAK, JAK NECHCEŠ, ABY SE CHOVALI ONI K TOBĚ. V TOM PŘÍPADĚ SE VÁS MŮŽU S KLIDEM OPTAT: JAKÝ JE VÁŠ OBLÍBENÝ VTIP?
Většinou každý, který slyším, – bohužel v zápětí hned zapomenu a jako první se mi pak vybaví ten nejhloupější: Jdou dva a třetí upadl… J
VOLNÝCH CHVIL ASI PŘÍLIŠ NEMÁTE. ALE KDYŽ UŽ, ČEMU SE RÁDA VĚNUJETE?
Ráda chodím s Anetkou na procházky, víc toho poslední dobou moc nestihnu.
S MANŽELEM JSTE SE PRÝ SEZNÁMILI U POKERU? CO VÁS NA TÉHLE HŘE PŘITAHUJE?
U této hry mě asi nejvíc baví adrenalin, který k pokeru neodmyslitelně patří. A pak taky to, že se seznámíte s novými lidmi – přeci jenom sedíte u jednoho stolu mnoho hodin…
BACILY SE URČITĚ NEVYHÝBAJÍ ANI KRÁSNÝM MODELKÁM. PRO CO SI TAK NEJČASTĚJI CHODÍTE DO LÉKÁRNY?
Pro prášky na bolest hlavy a poslední dobou pro věci na malou – a těch je nespočet J
OTÁZCE OHLEDNĚ DIET SE PROSTĚ NELZE VYHNOUT. DRŽÍTE, DRŽELA JSTE NĚKDY NĚJAKOU A CO SI O RŮZNÝCH DIETÁCH MYSLÍTE?
- Já naštěstí držet diety nemusím, stačí, když se trošku hlídám a kila mi nahoru nejdou. O dietách se mluví neustále, ale stejně platí to, co každý z nás ví: bez cvičení a zdravé stravy to prostě nejde…
- JAKOU RADU BYSTE DALA DÍVKÁM, KTERÉ SE SNAŽÍ PRORAZIT V MODELINGU?
- Aby byly vytrvalé, protože v Čechách je velký počet modelek a malý „trh“…
- NARODILA JSTE SE A VYRŮSTALA V TŘEBONI, CO BYSTE NÁVŠTĚVNÍKŮM TOHOTO KRÁSNÉHO MĚSTA DOPORUČILA NEMINOUT?
- Stezku kolem rybníka Svět a rybí restauraci Šupinka
DO NOVÉHO ROKU PŘEJEME HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ. JAKÉ BYLO VAŠE NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ?
Děkuji! Předsevzetí si nedávám – stejně to nikdy nedodržím – jen si přeju, abychom byli zdraví!
Za odpovědi děkuje Filip Rosenbaum
Chození přes mrtvoly — K zamyšlení
Nedávno, když jsem se svinským krokem hnala na autobusovou zastávku, abych stihla autobus, který mě doveze ze školy domů, málem jsem narazila do maminky, která vedla za ruku dítě okolo tří let. Co vedla! Táhla ho za sebou a tvářila se přitom jako georgijská dívka v 19.
století, která je donucena pracovat na poli spolu s černošskými otroky a bez rukaviček. Dítě se vzpouzelo a schylovalo se k pláči. V ruce drželo láhev s červenou tekutinou.
Matka s ním zničehonic škubla a dítě (z mého pohledu dost ošklivě) upadlo na tvrdý dlážděný chodník a tekutina z láhve matce vystříkla na světlehnědé kalhoty. Čekala jsem, že dítě zvedne a pofouká mu odřenou tvář.
Ona místo toho vztekle upustila dětskou ručičku, která stále setrvávala v její dlani a začala ječet něco ve smyslu ,,To sakra neumíš dávat pozor?! Podívej se na to! Vždyť to nepůjde ani vyprat!“. K mému zaražení přidala pár peprnějších výrazů.
Po chvíli přestala vyvádět nad červenou skvrnou, zvedla dítě (nikoli opatrně), potůčku krve na jeho tváři jakoby si vůbec nevšimla a tichého pláče už vůbec ne. Prostě pokračovala v chůzi a dítě za sebou táhla dál. Situace mne zaujala tak, že jsem si nevšimla, že autobus už startuje. Podařilo se mi ho dohnat, ale stále jsem nevycházela z údivu nad rodinným výjevem.
Sama se nemůžu chlubit mladším sourozencem a už vůbec ne dítětem, ale já se ani tak nedivila tomu, že matka byla naštvaná, že se dítě pomalu vleklo a že jí dokonce pošpinilo kalhoty – dejme tomu, vyvztekat se občas musí každý a kdo ne, ať se ozve a zařídím mu prohlášení svatosti – ale proč se proboha zajímala jako první o ten (s prominutím) kus hadru, co měla na sobě a ne o to, jestli je syn třeba v pořádku? Jestli se mu nestalo něco vážnějšího než odřenina na tváři? Vrtalo mi hlavou, proč ho nechala tiše plakat a když ho znovu začala tahat za sebou, všímala si ho asi tolik jako si normální člověk všímá malých letáků na pouličních lampách.Dobrá, já vím, že tohle by měla být pro přihlížející docela malicherná situace – no tak nějaký ženský spadlo dítě, uhodilo se do hlavy a ona řešila jen sebe a své roury, to je toho. Ale chci říct, nepíšu tuhle úvahu z lítosti nad malým klukem, ale z nechápavosti, jak se někdo může soustředit na svoji osobu v tak velkém měřítku, že do něj zahrne i vlastní dítě. Zkrátka, už delší dobu je ve mě přesvědčení, že každý myslí především na sebe – což není žádná novinka – ale s dobou je to pravděpodobně horší. Troufám si říct, že den ode dne. Vždyť za čím se dnes lidé ženou – za kariérou, penězi, slávou. JEJICH kariérou, JEJICH penězi, JEJICH slávou. Chodí do práce, aby uživili rodinu – ale pak si stejně najdou milencemilenku a jejich druhá polovička čeká doma, nedejbože s potomkem, zatímco oni tráví čas jinde. V cizích bytech, na cizích večírcích. Vědí, že by měli myslet na rodinu a na ostatní okolo sebe, což je sice fajn, ale proč mi připadá, že se to neděje? Že stejně každý potřebuje i z dobrých skutků vytlouci něco pro sebe (nepočítám do toho pocit z laskavosti vůči druhému člověku)? Pro svoje potěšení, pro svoji osobu? Chápu, že vlastní tělo i duše je prioritou, ale proč je mezi prvním a druhým místem v životě některých tak obrovská vzdálenost? Proč to musí mít takový dopad na jejich okolí? A když už se v jejich životě děje nějaká samozřejmost – například placení toho nejlepšího domova důchodců pro jejich rodiče – proč se přitom tváří jako výše zmíněná georgijská dívka?
Když člověk nemůže (nedokáže) mít peníze i slávu dohromady, zpravidla se zaměří na tu materiální věc. A za peníze si přece dnes můžeme koupit všechno, že.
Kam až sahá lidská sobeckost? Do nekonečna? Nebo ještě dál? Co všechno jsou lidé schopni udělat pro sebe? Tím myslím, POUZE PRO SEBE? A kolik pro ostatní? Jak veliký by byl mezi těmito čísly rozdíl? Ovšemže nemohu říci, že by se sobeckost angažovala ve všem, co lidé dělají.
Vždycky se najde místo pro vášeň udělat něco čistě jen pro někoho jiného a ponechat si jen pocit z dobrého skutku, ale tahle vášeň mezi lidmi řídne a projevuje se čím dál méně. Pokud vám je přes sedmdesát, máte artrózu kyčlí a nastupujete uprostřed trasy tramvaje, do které na začátku nastoupilo třicet dětí ze základní školy, máte šanci jedna, maximálně dvě ku třiceti, že se posadíte.
Tudíž budete mít buď štěstí, anebo rovnou vystupte na stanici polikliniky. Ale ať už je vám kolik chce, zkuste se taky zčásti zasloužit o větší absenci sobeckosti … zkuste myslet na jiné lidi než na ty, kteří vám dávají to, co chcete a co potřebujete. Vždyť jak řekla italská herečka Anna Magnani dramatiku Tennesseemu Williamsovi – jeden dobrý člověk vydá za tisíc špatných.
Zastávám názor, že psaní je lék na všechno, pokud ho umíte správně užívat a vaše tělo se mu dokáže přizpůsobit.
Everything depends on you. Don't be a jerk, enjoy your life.
Zuzana Taucová
Člověk nemusí být doktor nebo Einstein, aby se sám sebe zeptal na pár otázek. A pak se rozhodl, zda se nechá očkovat či ne. Udivuje mne, že spousta lidí hlásá svobodu, ale takovou, která jde přes mrtvoly a přitom by nemusela…
S „podle mně“ a s „To je jako kdyby“ se v souvislosti s navýšením rodičovského příspěvku roztrhl pytel. Hodnotí veřejnost laická, veřejná, sečtělá více či častěji méně… Jak je to tedy správně? A co je naprosto špatně?
Válej se doma a natahují ruce! Případně: Pracují a chtěj další peníze! Nebo: Chci taky peníze na moje 30leté dítě! Anebo: Přej a bude ti přáno! A horší… Rodiče, co dočerpali a pečují o dítě do 4 let. Proč však mohou být v právu?
Tak konečně schváleno! Hurá hurá, od 1. 1. 2020 mají rodiče pečující o děti mladších 4 let nárok na vyšší rodičák! A nehurá nehurá, někteří poslanci ukázali, že svých dohod si cení nad zákony a malé děti jim jsou u u úplně jedno.
Takovéto výkřiky se objevují poté, co Senát vrací zákon o rodičáku do Sněmovny. Proč ho vrací? Protože vyřazuje pětinu lidí, co měli peníze dostat. A proč je měli dostat? A proč je „zpětně“ holý nesmysl?
Kdybyste běželi závod a v polovině by se vyhlásilo, že kdo utrhne před mostem tři švestky, odečtou mu 36 % času, co zaběhl…a kdo je v tuhle chvíli už za mostem, vrátit se nemůže a „má smůlu“. Co vy na to?
Super! Existujete! Poslanci a někteří senátoři jsou totiž přesvědčeni, že neexistujete. Ozvěte se! Chtějí vás nespravedlivě vyškrtnout z navýšení rodičáku. Prý kdo dobral, pracuje…
v následujících řádcích Vám vysvětlím, proč rodičovský příspěvek NENÍ náhrada mzdy, abyste nežila v omylu.
Pokud svou práci vykonáváte v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jste v klidu. Pokud sem tam kejvnete na nějakou tu levárničku, coby veřejný činitel, vašim největším postrachem je občan, informovaný občan
děcka už konečně spěj? Taky by se mohly naučit usínat samy, co? Ať má člověk aspoň pár minut pro sebe po tom celodenním skákání sem a tam okolo nich…
Hotovej Mirek Dušín, ta Jana Maláčová. Ona dohody ctí, ale je jí asi úplně jedno, že ta dohoda říká: pět malých dětí má na něco nárok. Čtyřem dáme, pátému nic. No kde to jsme?
Dne 20.6. bude PSP jednat o navýšení rodičáku. Původně měli dostat přidáno všichni, co na to MAJÍ NÁROK – rodiče pečující o děti do 4 let. Pak ale nějaký vykuk řekl, že není cash, pak kývl až na to, že se vybodne na 70 tisíc dětí.
Vážený pane premiére, v současných dnech je aktuálním tématem českých rodičů navýšení rodičovského příspěvku. Ačkoliv se pozornost upírá na ministryni MPSV Janu Maláčovou, nelze opomenout, že důvodem, proč ustoupila….
Když se zvýší plat, taky ho nebudete chtít vyplatit zpětně! Co by ještě chtěli, dobrali! Tyto výkřiky čteme v souvislosti s rodičákem. Proč jsou mimo a proč by vyšší RP jen pro pobírající byl protiústavní? A jak to asi dopadne?
15.5.2019 v 22:50 | Karma článku: 27.33 | Přečteno: 1650 |
Jak se navyšoval rodičovský příspěvek u dvojčat? Dostali přidáno všichni, nebo jen ti, co pobírali? Proč media mlčí?
Diskuze Jak spí vaše 2leté dítě v noci?
Velikost písma:
Náš dvouleťáček usíná po osmé a vstává po šesté. V noci se budí
někdy několikrát někdy ani jednou – a vždy kvůli dudlíku, který nemůže
najít, nebo že se někde zasekne ve šprušlích Máme ho pořád v ložnici a fakt ho nehodlám
stěhovat do vlastního pokojíčku, i mi vyhovuje, že ho mám u sebe a ráno
se k nám přitulí
Já nejsem dobrý příklad, mě starší spí celou noc bez buzení od
10 měsíců a mladší od 11 měsíců. Pravda, od narození spali u sebe
v pokoji, já do půl roku s nimi, pak se buzení omezilo na 1× za noc, tak
jsem šla do ložnice.
Mě spí dobře, občas se kroutí nebo mu vypadne dudlík, ale my
máme klid
Dcera takhle spala vždycky, ale teď spí měsíc sama ve svém pokojíčku,
tak jsem myslela, že se to zlepší a nic.
Mladsi i starsi spali uz davno celou noc. samozrejme obcas se probudi, ale
spis tak jednou za tyden. eskapady stylem, ze se vzbudil ve 3 a nespal do
6 jsme zatim nastesti zazili jen dvakrat (tuk, tuk).
Kamarádka mi poradila Pediakid, tak ten chci vyzkoušet, jinak
už nevim.
Občas se vzbudí na záchod, někdy vůbec, někdy křičí a dá docela
práci zjistit proč, protože je všechno špatně. Asi sny. Nemá ani dudlik
ani mliko. Spí sama ve velké posteli, někdy AI musím v noci lehnout k ni a
někdy tam i usnu.
Příspěvek upraven
12.11.15 v 12:28
Nas se vzbudi tak jednou, stoji v postylce a natahuje rucicky, tak ho vezmu
k nam do postele a spi az do rana. A rano me budi pusinkou na tvar
@Etcetera78. Jakou
formou prosím podáváte hořčík? taky řešíme hodně divoké sny a
výkřiky ze spaní…
U nás taky žádná sláva.. ve 20 měsících putoval do větší postele
a nastalo peklo. Do té doby se vzbudil tak jednou dvakrát za noc. Pak začal
problém s uspáváním a teď už i se spaním..
většinu noci strávil ve
své posteli v pokojíčku, přišel třeba kolem páté ráno se přitulit a
spal do sedmi. Ale poslední dva měsíce se budí třeba o půlnoci, přijde,
roztáhne se mezi námi a roztahuje se, kope, kňourá, budí se, sedá si..
oba
dva s manželem ráno vstáváme do práce a já už chodím jak mrtvola skoro.
Jsem unavená, nevyspalá…
Jo, trihodinovky v noci, kdy se nespalo, jsme taky mivavali. Ale ted uz to
dlouho nebylo. Asi od ty doby, co uz nekojim, nebo vlastne nevim…
Tak nase mala spi od 8 do 7-8, ale od te doby co je bez plen, tak musime
davat kolem pulnoci vycurat. Bud se vzbudi se revem sama, nebo dame my. Ale
vetsinou kazdy den ma nejaky divoky sen, breci silene, az ji musime probrat, pak
zase lehne a spi. Nekolika hodinove pauzy ve spanku neznam ani od jedne z holek
a spousta noci je nastesti bez nocnich desu.
Dudlik take nemame, v miminkovskem
obdobi jsem za to byla nestastna, nesla uklidnit, neb dudlik nikdy neprijala,
ale ted vidim, ze je to lepsi, nema ted potrebu se necim uklidnovat. Starsi jsem
vzala dudlik v 15m-do te doby s etake budila kvuli vypadlemu dudliku, pak byl
klid a spanek pres celou noc.
Plac v noci u starsi byl temer do 6 let, ale
jen s epolozila a spala dal.
Výchova dítěte: 9 tajemství sebevědomých a úspěšných dětí. Co musí dělat rodiče?
- Chcete, aby váš potomek byl zdravě sebejistý, šťastný a úspěšný? Zde jsou nejúčinnější způsoby, jak mu v tom pomoci. Přečtěte si, jak má vypadat výchova dítěte, které se dokáže prosadit, aniž by však šlo takzvaně přes mrtvoly.
-
I malé děti potřebují povzbuzení, ať už se učí lézt, házet míčem, kopat, skákat nebo dělat kotrmelec či nakreslit obrázek. Pokud to ale budete přehánět s chválou, může mít dítě pocit, že přeháníte („to je ta nejlepší a nejkrásnější věž z kostek, jakou jsem kdy viděla!“), a brzy začne vaše komplimenty ignorovat. Nechvalte dítě, když udělá něco, co má udělat, například když si čistí zuby nebo vyhodí špinavé ponožky do koše – slovo děkuji je v tomto případě dostačující. Zkuste nabídnout i konkrétní zpětnou vazbu. Místo toho, abyste řekli, že ten obrázek je nádherný, poukažte třeba na krásné využití fialové barvy.
-
Je přirozené, že nechcete, aby se vaše batole zranilo, ovšem když ho pořád budete nabádat, aby nedělalo to a ono, nelezlo tam či onam, odradíte ho od všeho, a dítě se tak nikdy nenaučí chybovat. Samozřejmě zasáhněte, pokud byste měli pocit, že už hrozí úraz, ale jinak jim cestičku neumetávejte. Děti se musí naučit, že i nezdar je v pořádku a že je normální cítit smutek, úzkost nebo vztek. Nekritizujte je a neopravujte po nich postavenou věž z kostek, když se vám bude zdát křivá.
-
Když dostane dítě šanci, aby se svobodně rozhodlo, už v útlém věku, bude mít později větší důvěru ve vlastní úsudek. Někdy je dobré, aby si samo vybralo ze tří možností. Neptejte se tedy tříleté dcery, co chce k obědu, ale nabídněte jí těstoviny s kuřecím masem, rizoto nebo palačinky. Klidně jí řekněte, kterou volbu považujete za lepší vy sami, ale nechte ji, ať vyjádří svůj názor.
-
Má-li vaše dítě tendenci cítit zklamání, když v něčem neuspěje, místo ukvapeného ujištění, aby se dívalo na věc z lepší stránky, povzbuzujte ho v tom, aby hledalo konkrétní způsoby, jak zlepšit situaci. Lepší je říct: „Vidím, že jsi zklamaný, pojďme tedy vymyslet plán, jak zvýšíme šance, že budeš příště lepší.“
-
Je dobré, když má dítě velkou škálu různých aktivit, ovšem ještě lepší je, když si najde něco, co opravdu miluje. Děti, které mají nějakou vášeň – ať už jde o sbírání dinosaurů, vaření nebo fotbal – mají vyšší pravděpodobnost, že budou později úspěšní i v jiných oblastech života. Navíc atraktivní záliba může být pro děti užitečná zvláště ve škole – lépe pak zapadnou.
-
Děti jsou přesvědčené, že když něco chtějí, tak to taky dostanou. Výzkum, který provedla psycholožka Myrna Shure, autorka knihy Raising a Thinking Child, ukázal, že i malé děti můžete učit, aby řešily problémy samy, bez vaší účasti. Klíčem k úspěchu je prý umění „kousnout se do jazyka“. Pokud k vám dítě přijde a stěžuje si, že mu na pískovišti vzal nějaký chlapeček kamion, zeptejte se ho, jak by se podle něj dala situace vyřešit.
-
Když se děti naučí pomáhat ostatním, ať už jde o roznášení skleniček ve školce nebo pomoc v kuchyni při pečení, budou se cítit jistější. Je to dobré i kvůli tomu, že děti pak mají větší odpovědnost za domácí práce. Posílí to i jejich sebedůvěru. Navíc když jim řeknete „tvou pomoc bych opravdu ocenil“, budou na větvi, že je o něco takového žádáte. Na vlastní oči taky uvidí, že spousta úkolů vyžaduje úsilí pro svou realizaci, což se jim bude hodit v budoucnu.
-
Je jasné, že děti potřebují vrstevníky, ovšem je také důležité, aby kolem sebe měly dospělé. Trávení času se staršími lidmi rozšiřuje dětský svět a nutí dítě k tomu, aby hovořilo i s někým jiným než s mámou a tátou, a umožňuje mu, aby přemýšlelo jinak. Výzkumy taky ukazují, že blízký vztah s konkrétními dospělými – například s učitelem, chůvou nebo sousedkou – dělá děti odolnějšími.
-
Když si děti dokážou představit sebe sama v budoucnu při plnění něčeho důležitého nebo při plnění nějakých úkolů, budou mnohem sebevědomější. Povídejte si s dětmi o tom, jak jste vy a váš partner budovali svou vlastní kariéru, co jste pro to museli udělat a podobně. I když se chce dítě stát astronautem nebo zpěvákem a později si to rozmyslí, je důležité si o jeho snech povídat a nezašlapat je do země.
Zajímá vás výchova dítěte? Tady si přečtete více
supermámy, výchova a škola, výchova dítěte