Dětské botičky – špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

Údaje lékařských statistik jsou varující. Zatímco 99% dětí se rodí s naprosto zdravýma nohama, s příbývajícím věkem se počet vad nohou zvyšuje – podle některých údajů až na 67%. Alarmujícím zjištěním je skutečnost, že přibližně jedna třetina prvňáčků přichází do školy s nohama různě poškozenýma v důsledku nošení nesprávné obuvi. Tato nanejvýš znepokojující skutečnost byla potvrzena průzkumem nohou dětí, který v letech 1997-1998 uskutečnili přední odborníci z VUT Fakulty technologické ve Zlíně, České obuvnické asociace a pracoviště zdravotně nezávadného obouvání a.s. Konty Zlín. Odtud je zřejmé, že pro mnoho rodičů je problémem rozpoznat při nákupu zdravotně nezávadnou obuv od obuvi, která může poškodit nohy dítěte mnohdy na celý život.

Touto informací si Vám dovolujeme poradit při nákupu obuvi pro Vaše děti a usnadnit rozhodování, který z nabízených modelů v celé prodejní síti je pro ně ten nejvhodnější.

Čím se nohy deformují

Čím se nohy deformují Deformity nohou vznikají především nošením obuvi, která dobře nepadne – je buď příliš krátká (velikosti), příliš úzká nebo špičatá.

Na druhé straně i příliš široká obuv, kde noha klouže ke špici, způsobuje vážná poškození nohy.

Dalšími rizikovými faktory jsou: přetěžování nohou nepřiměřeně dlouhou chůzí a stáním, nadměrná tělesná hmotnost, nedostatek pohybu a chůze naboso po tvrdých a rovných podlahách.

Zvláštnosti stavby dětské nohy

Dětská noha se od nohy dospělého člověka liší v mnoha anatomických i funkčních vlastnostech:

  • Noha dítěte velmi rychle roste, mění se v délce, šířce i v proporcích. Noha malého dítěte roste v průměru 15 až 18 mm za rok, u starších dětí 8 – 12 mm.
  • Kosti nohy malého dítěte jsou dlouho chrupavčité, tudíž měkké a schopné se rychle deformovat buď špatnou obuví, nebo nadměrným zatížením.
  • Dětské nohy mají sníženou citlivost vůči bolesti a tlaku. Z toho důvodu jsou děti ohoženy tím, že budou nosit příliš krátkou nebo jinak nepadnoucí obuv, aniž by si toho byly vědomy.

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

Nošení příliš krátké obuvi ohrožuje zdraví nohou

Jak poznáme zdravotně nezávadnou dětskou obuv

Tvar obuvi

Dětská obuv musí mít dostatečně prostornou, kulatou špičku, která poskytuje dostatek místa pro prsty. Čím rovnější je vnitřní hrana obuvi, tím lépe, neboť palec je v přirozené poloze a není tlačen k ostatním prstům. Varujeme před špičatou obuví, neboť způsobuje deformity prstů (vbočený palec, vybočený malík, kladívkové prsty.)

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý životNevhodný tvar dětské obuvi Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý životSprávný tvar dětské obuvi

 

Materiál svršku

Ideálním materiálem pro výrobu obuvi je přírodní useň. Její nejdůležitější vlastností je přizpůsobivost anatomickému tvaru nohy, prodyšnost, měkkost a možnost absorpce vlhkosti. Poromery, koženky a plasty jsou neprodyšné, nepřizpůsobivé tvaru nohy uživatele. Vzniká nepříznivé klima uvnitř obuvi s možností tvorby plísní, ohrožujících zdraví.

Stélka v obuvi

Dětské nohy se poměrně hodně potí, přičemž největším zdrojem vlhkosti je ploska nohy. Proto musí být každá obuv, zvláště pak obuv uzavřených střihů, ve vnitřní nášlapné části vybavena stélkou nebo vkládací vložkou ze savého materiálu (useň, textil).

Opatek

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

Noha v obuvi musí být dokonale fixována. Nesmí docházet k Nežádoucím bočním pohybům patní části nohy. Proto každá dětská obuv uzavřených střihů, resp. sandálová s plnou patou, musí mít dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek, tj. vnitřní dílec v patní části svršku obuvi.

Střih svršku obuvi

Dobrou fixaci nohy v obuvi zajišťuje rovněž vhodný střih svršku, neboť drží pevně nohu proti opatku a brání posunu nohy v obuvi. Doporučujeme obuv šněrovací, popřípadě uzavíranou páskem na sponu či suchý zip. V nejmenších velikostních skupinách vybírejte obuv výhradně kotníčkovou.

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý životVhodný střih obuvi pro nejmenší dětišněrovací kotníčková.

Ohebnost obuvi

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

V místě, kde se noha při chůzi ohýbá (tj. v oblasti prstních kloubů) musí být obuv co nejohebnější. Tuhá a nepoddajná obuv zvyšuje únavu a narušuje pohodlí chůze a zdravý vývoj nohou. Ohebnost (flexibilitu) ovlivňuje jak druh použitého vrchového materiálu a střihové řešení, tak zejména druh, tloušťka a tuhost podešve. Čím silnější je podešev, tím je obuv tužší.Doporučujeme při výběru obuvi vyzkoušet, jaký odpor klade bota při ohybu špičky směrem k nártu.

Tlumící vlastnosti obuvi

Nohy jsou ohrožovány i neustálými tvrdými dopady na beton, asfalt, dlažbu – to se časem může projevit opotřebením kostí, kloubů a kloubních chrupavek dolních končetin a poškozením páteře.

Prevencí je podešev s dobrými tlumícími vlastnostmi (styropor, pryž, termoplastický elastomer-TPE, polyurethan-PUR), pěnové vlepovací nebo vkládací vložky (šlehaný přírodní latex), anatomicky tvarované stélky (fusbety) z pružných materiálů.

Podpatek

Podpatky u dětské obuvi musí být co nejnižší s velkou plochou pro udržení stability dítěte. Obuv s vysokými, štíhlými podpatky pro děti zásadně nedoporučujeme.

Hmotnost obuvi

Často opomíjenou vlastností obuvi je její hmotnost. Ta má být co nejmenší, zvláště když si uvědomíme, že dítě udělá za den 18 až 20 tisíc kroků.

Základní předpoklady pro nákup správně padnoucí obuvi

Při každém nakupování obuvi žádejte kvalifikované přeměření velikosti nohou dítěte.

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý životMěření délky nohy – vzdálenost mezi nejzazšímbodem oblouku paty a koncem nejdelšího prstu

Obuv musí dobře padnout jak do délky, tak do šířky. Dětská obuv musí být vpředu před prsty o 10 až 15 mm delší než noha. Asi polovinu tohoto volného prostoru ve špici, kterému říkáme nadměrek, slouží jako rezerva pro volný pohyb prstů při prodloužení nohy za chůze, polovina pro růst.

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý životNadměrek (10-15 mm) Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý životSprávně padnoucí obuv do délky i do šířky. V široké obuvi noha klouže dopředu a poškozuje prsty.

Šířka (resp. obvodová skupina) obuvi musí odpovídat obvodu nohy v místě prstních kloubů a je rovněž velmi důležitá pro správné obouvání dětí. Štíhlá noha v příliš široké obuvi klouže při chůzi do nadměrku a poškozuje prsty tlakem na obuv. Úzká bota omezuje krevní oběh a deformuje přední část nohy. Šířka obuvi české výroby bývá na obuvi označena velkými písmeny:

E – velmi štíhlé nohyF – štíhléG – středně širokéH – široké

Rozměry nohou měříme ve stoje a vždy se měří obě nohy. Každou obuv dítěti přezkoušejte obutím.

Je bezpodmínečně nutné, aby dítě obuv před zakoupením řádně vyzkoušelo.

Nedoporučujeme zkoušet obuv bez předchozího přeměření nohy, pouze klasickým způsobem – tlakem prstu na špičku obuvi zjišťovat velikost nadměrku.

Děti často reflexně pokrčují prsty, což vede k nákupu krátké obuvi Jak již bylo uvedeno, děti mají sníženou hranici citlivosti na tlak a bolest, proto nám nemohou s určitostí potvrdit, že jim obuv nepadne.

Není vhodné zkoušet velikost nadměrkupouze tlakem prstu na špičku obuvi.

Je vhodné, aby dítě zkoušelo celý pár obuvi a aby se v nové obuvi prošlo po prodejně. Sledujeme při tom, zda obuv neklouže z paty.

Použity materiály České obuvnické a kožedělná asociace, za laskavého svolení autorky RNDr. Pavly Šťastné a společnosti DPK.

DĚTSKÉ BOTY ANEB KOJÍME, ŠÁTKUJEME A NIČÍME DĚTEM NOHY

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

http://www.maminka.cz/getthumbnail.aspx?q=100&height=330&width=660&crop=1&id_file=120744127

UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.????

Už dlouhou dobu chci napsat tento článek. Sbírala jsem čas, náladu a hlavně materiály. Dnes a denně vidím venku děti. Dnes a denně jim koukám na boty. A dnes a denně mě neopouští jistá míra zklamání. Zklamání z toho, že všechny mámy si hlídají kojení, nošení, výchovu nevýchovou. Ale na nohy vlastních dětí jim asi nezbývá čas.

Ve spoustě věcí už nedáme na pediatry, nemocniční personál v porodnici, drahé polovičky, matky, otce, babičky, dědečky, jiné matky. Máme přístup k informacím a vlastní rozum. Stále jsou ale oblasti, kde mohou naše znalosti pokulhávat. Obouvání (nejen) dětí je jednou z nich.

„Děti instinktivně chápou, že obuv je něco nepřirozeného.

Malé dítě se okamžitě pokouší zout si cokoli, co mu obujete, batolatům je nutné neustále připomínat, že se mají obout (nebo si botky nechat na nohou), a dokonce i starší děti nejraději chodí bosé (ačkoli některým už ‚nezbytnost‘ bot stačilo okolí vtlouct do hlavy).

Než děti dokončí základní skolu, jsou plně přizpůsobené a přesvědčené, že chodit naboso je nebezpečné, nehygienické a za určitých okolností i nezákonné (nic z toho samozřejmě není pravda). Je to nešťastné, nezdravé a naprosto zbytečné.“ (Howell, 2012, s. 101)

Nohy jsou takové naše druhé ruce. Přestože nám už neslouží k uchopování potravy, obejít se bez nich by nám dělalo značné potíže. Jejich hmatová funkce má svůj smysl. Pro člověka jdoucího bosky je důležité (a často také příjemné) cítit povrch, po kterém jde. Je měkký, tvrdý, studený, teplý, jemný, hrubý, suchý, mokrý. O tohle všechno nás konvenční obuv ochuzuje.

Budete mít zájem:  Léky Na Oddálení Menstruace?

Často slýchám: Když mně je to nepříjemné, chodit bosky. Bingo! To je právě to. Něco, co bylo tisíciletí naprosto přirozené (a to hlavně fyziologicky!), nám najednou není příjemné. Dětem však ano. Jejich nohy ještě nejsou zdeformované společností. Pro ně jsou nohy stále ještě nedílnou součástí jejich propriocepce. Ale jen na chvíli. Než přijde máma a všechno to změní.

„Nožky dětí v prvním roce života mají relativní svobodu pohybu. Ta většinou končí s prvními kroky. Ve chvíli, kdy se dítě začně stavět na nohy, verdikt odborníků zní: ,pevná kotníková obuv'. Vždy a všude. Doma i venku. Tkaničky jsou zavázané, suchý zip dotažený, spadla klec.“ (Pročková, Umění fyzioterapie, s. 11)

„Rodičia do veľkej miery rozhodujú o zdravotnom stave nôh vlastných detí, preto by ich kompetencie nemali byť ponechané náhode.“ (Tóthová, Umění fyzioterapie, s. 16)

Je vám to povědomé? Když pomineme, co tvrdí lékaři (jejichž znalosti jsou dnes v mnoha oblastech už mírně zastaralé), co vám říká váš selský rozum? Je lepší nechat dětským nohám volnost, dovolit jim objevovat svět, jaký je, nebo je zavázat do kožené klece, která je od světa zcela odřízne?

Pojďme se podívat podrobněji na jednotlivé aspekty dětských bot (inspirací pro následující dělení mi byl článek Pavly Pročkové – viz zdroje).

1. BOTA MÁ BÝT PEVNÁ

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

http://www.zdraveobouvani.cz/webadmin/design/images/image/ilustracni/podelne_plocha_noha.jpg

Pevný opatek, zafixovaný kotník, pořádně zavázat. Sádra je na světě. Sádra, která noze absolutně znemožní se správně vyvíjet.

Častý argument: je to potřeba, aby se zpevnil kotník, aby nedošlo k valgozitě, šmajdání.

Je to vlastně logické, když mi dají nohu do sádry, taky bude celý život zdravá, svaly správně posilněné, chůze s ní vůbec neovlivní postavení těla, ostatní svaly, šlachy, klouby v mém těle…

2. NA PODRÁŽCE NEZÁLEŽÍ

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

http://img2.hyperinzerce.cz/x-cz/inz/10468/10468604-kozene-boty-nagaba-vel-36-2.jpg

Hlavně že ji bota má. Může být klidně z kamene. Však je to jedno, ne? NE, NENÍ!

Tvrdost podrážky je nejčastější příčinou toho, že si dítě osvojí špatný vzorec chůze už od samého začátku své chodecké kariéry. Proč? V mých předchozích článcích se dočtete, jak funguje odvíjení chodidla při chůzi. Důležitý je nášlap a pak také odraz.

Když si to zkusíte naboso, zjistíte, že chodidlo se přirozeně ohýbá při odrazu, a to pod prsty. Teď si obujte boty. Zkuste totéž. Ohýbá se bota ve stejném místě? Ohýbá se hodně/málo? Ohýbá se VŮBEC?! (Mmch.

Častým omylem je, že člověk vezme botu do ruky, za použití značné síly ji v půlce jakžtakž ohne a domnívá se, že tak je to v pořádku. Není!)

Co se tedy stane, když je ohyb žádný/špatný? Začínající chodec bude došlapovat na celá chodidla a dupat. Zkušenější chodec začne chodit přes patu. A dupat. Vzorec chůze výrazně ovlivňuje celé tělo (např. postavení trupu), v případě nesprávné chůze pak pochopitelně negativně.

„Dětská noha nemá sílu tvrdou botu ohnout a dítě pak namáhá nejen hlezno, ale zátěž se přenáší kraniálně. Trpí zvláště koleno a kyčel, v neposlední řadě i pánev a páteř.“ (Skaličková-Kováčiková, Umění fyzioterapie, s. 21)

Není však důležitá pouze příčná ohebnost, ale také ta podélná. Zkrátka podrážka by měla být ohebná jako papír (mírná, ale opravdu jen mírná nadsázka).

3. PODPATEK ŽÁDOUCÍ

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

http://images.forwallpaper.com/files/images/3/3c98/3c9808b6/359960/wearing-mama-s-shoes.jpg

Troufnu si tvrdit, že 99 % dětských bot má (byť jen malý) podpatek. Proč je to špatně?

„Tak například jakýkoli podpatek u dětské obuvi musí být považován za vysoký podpatek. Prostým porovnáním výšky podpatku a výšky těla by mělo být jasné, že podobně vysoké podpatky u dětské obuvi a u obuvi pro dospělé nemají na tělo stejný dopad.

Znamená to, že dvoucentimetrový podpatek u dětské obuvi kvůli menší dětské postavě zhruba odpovídá pěti- až sedmicentimetrovému podpatku obuvi pro dospělé. Zvýšená pata mění rovnováhu dětského těla i jeho těžiště a zkracuje rostoucí Achillovu šlachu. Protože se zvýšenou patou se současně zvedá a zkracuje nožní klenba […

], dochází ke zkracování a oslabování fascií podepírajících klenbu. Chodidlo při každém kroku klouže vpřed a dochází k přetěžování prstů.“ (Howell, 2012, s. 99)

Tak já nevím. Je třeba něco dodávat?

4. DÉLKA SEDÍ, ŠÍŘKA NEZÁJEM

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

http://www.nohynaboso.cz/wp-content/uploads/2013/02/noha-a-vlozka-do-bot02.jpg

Jak vybíráte vhodnou velikost obuvi pro dítě? Prostě mu strčíte nohu do boty, postavíte ho a zmáčknete botu, kde má palec? A to je všechno? To vám opravdu stačí?

Co se týče velikosti boty na délku, většina rodičů ví, že by dítě mělo v botě mít nějaký ten nadměrek. Ale vědí, proč vlastně? Jde o to, aby noha měla při chůzi šanci správně prostorově pracovat. Při chůzi se noha v botě mírně posouvá v závislosti na fázi kroku. Prsty tak potřebují prostor. Proto nadměrek.

No a co ta šířka? Řešíte ji, když dětem vybíráte boty? Většina rodičů bohužel ne. Prostě zkontrolují, jestli nejsou boty malé na délku a šmitec. Jenže šířka je neméně důležitá. Hlavním nedostatkem konvenčních bot je, že bota je vepředu zúžená.

Při přirozeném zatížení chodidla by se prsty měly rozvinout do vějířku. V botách pak trpí především palec, protože je násilím natlačen k ostatním prstům a nemá šanci poskytovat správnou oporu a správně se při chůzi odvíjet (palec se odvíjí jako poslední).

Mrkněte na své nohy, nebo ještě lépe, na nohy svých matek/babiček. Vypadá jejich palec nějak takto?

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

http://zdrave-nohy.cz/wp-content/uploads/2015/02/HalluxValgus.jpg

Tak to víme, na čem jsme.????

5. POLŠTÁŘEK SEM, POLŠTÁŘEK TAM

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

http://ulevapronohy.cz/img/cms/Aug14/NAVI_Lina_pena_381x230.jpg

Dalším kamenem úrazu je stélka (která mimochodem, pokud je vyjmutelná, může posloužit jako vodítko ke zjištění, zdali bota dítěti je/sedí, nebo ne). Především pak její tvarování. Kdo by přece nechtěl chodit ve zdravotních/ortopedických botách, ve kterých se chodí jako po obláčku? Nikde nic netlačí, jako bych ani nechodila!

Lidské chodidlo má klenbu příčnou (pod bříšky prstů) a podélnou (vykrojení na vnitřní straně chodidla). Stélky s podporou klenby jsou ortopedický „vynález“. Častým argumentem je, že tvarovaná stélka je potřeba, aby dítěti vytvořila právě tyto klenby (především pak klenbu podélnou), a to tak nemělo plochou nohu. Jenže jak to vlastně funguje?

„Nožní klenby se vytvářejí aktivní prací prstů a chodidla během vertikalizace dítěte a chůzí. Dítě, které se právě staví, podélnou ani příčnou klenbu nemá, nemá-li ji strukturálně danou stavbou nártu.

Když v této době dostane boty a vložky, aby nemělo ploché nohy, je plochonoží a nefunkční noha prakticky zaručena, protože důvod k aktivnímu vytvoření klenby zaniká. Nenahradíme-li funkci vnější pomůckou, funkce se nevytvoří, nebo může zaniknout.

“ (Lewitová, 2015, Umění fyzioterapie, s. 7)

„Boty, eventuálně korekční vložka, neřeší vytvoření klenby nohy. Korekční vložka je více méně pasívní podepření klenby. Klenba nohy se vytváří v souvislosti se změnou držení těla. Chceme-li zlepšit nožní klenbu a práci celého přednoží, je třeba se zaměřit na postavení pánve a funkci celého tělesného schématu.“ (Skaličková-Kováčiková, V., Umění fyzioterapie, 2016, s. 22)

Navíc tukové polštářky, které dětská noha má a které ji aktivně chrání, jsou v pořádku až do 8!!!! (ano, čtete správně, osmi) let věku.

„Chrupavčitý oblouk nohy je přitom u dětí od narození vyplněn tukovou tkání, která zde vytváří přirozenou ochranu. Vyklenutí stélky je tedy v obuvi malých dětí do 2–3 let něčím navíc a je zcela mimo přirozenou anatomii chodidla.“ (Pročková, Umění fyzioterapie, s. 13)

„Ve věku osmi let vymizí silné tukové polštáře nevyvinutého chodidla, nožní klenba by měla být plně vyvinutá, z většiny chrupavčitých částí kostry by už měly být kosti a také svaly, vazy a šlachy už bývají dostatečně pevné a ohebné.“ (Howell, 2012, s. 96)

6. POZOR NA PRSTY V PONOŽKÁCH!

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

https://media2.prozeny.cz/images/articles/8/8/3/2388/in-content/content/56a1dc2c90324a9a7be19ce69836f9b8/11859250-683×1024.jpg

Tak boty bychom měli. Co dál? Snad tím nejvíce opomíjeným jsou ponožky. A co s nimi, pomyslíte si nejspíš. Stejně jako vybíráme boty, které mají dostatek místa pro prsty, je třeba vybírat i PONOŽKY, které mají dost místa pro prsty. Není to směšné. Je to stejně důležité jako výše zmíněné.

Když pominu materiál, ze kterého je ponožka vyrobena, neměla by nohu především jakkoli svazovat. Prsty by měly mít dost místa, aby se mohly rozvinout do vějířku.

Budete mít zájem:  Rajčata jezte co nejvíce. Pomohou vašemu zdraví

Nemělo by to být pro ně těžké, nemělo by to jít pouze silou, ponožka by neměla prsty těsně obepínat a stlačovat k sobě.

Proto vždy dbejte na to, aby mělo dítě ponožky minimálně odpovídající velikosti (a neplatí to jen pro ponožky, ale také pro DUPAČKY, POLODUPAČKY, OVERALY a další).

Dávejte také pozor na lem ponožek. Nesmí se zařezávat do kůže a dělat otlaky, což negativně ovlivňuje krevní oběh a zvyšuje riziko bolesti nohou a jejich otoků.

SHRNUTÍ

Bota, která nebrání správnému vývoji dětských chodidel, musí:

1. být dostatečně velká (nadměrek min. 1 cm, je nesmírně důležité odpozorovat, co vaše dítě zvládne, některé děti zvládnou i 1,5 cm, některé max. 1 cm);

2. být dostatečně široká (je potřeba, aby bota nohu neutlačovala, musí být dostatečně široká v prstech, ale nejen tam);

VELIKOST BOT PRAVIDELNĚ KONTROLUJTE! Je dokázáno, že děti neřeknou (a možná ani dostatečně nevnímají), že je boty tlačí. Při výzkumu ve školkách se zjistilo, že vysoké procento dětí nemá boty vhodné velikosti!

  • 3. mít podrážku ohebnou všemi směry (na ohnutí byste neměli potřebovat velkou sílu, mělo by to jít lehce, samo) – s ohebností pochopitelně souvisí i tloušťka podrážky – obecně platí, že čím tenčí, tím ohebnější;
  • 4. bez pevného opatku, bez podpory kotníku (přítomnost zmíněného = pasivizace dané oblasti);
  • 5. bez podpatku (který nejenže mění těžiště těla, ale přenosem váhy na prsty je deformuje);

6. bez tvarované stélky (přítomnost zmíněného = pasivní podpora příčné a podélné klenby, svaly nemají důvod se zapojovat, posilovat, bez bot jsou pak nohy ploché, dochází k valgozitě kotníků).

Je důležité si uvědomit, že každý z nás je originál a ke každému je třeba tak přistupovat. Samozřejmě se mohou objevit deformity, vrozené vady aj., při kterých je použití obuvi, která porušuje některou z výše popsaných zásad, odůvodněné.

Vždy je ale třeba, aby bylo dítě řádně (řádně! nejen pohledem ortopeda v ordinaci) vyšetřeno odborníkem. Většinou jsou navíc např.

vložky kombinovány s aktivním cvičením, tejpingem (plochá noha není problém chodidla jako takového, jde o komplexní problém, který je také třeba komplexně řešit).

MÁ TO ŘEŠENÍ?

Ano, má. Dejte si práci s výběrem bot pro sebe i své děti. Nenechte se odbýt desetiletí opakovanými radami ostatních. Čtěte, zajímejte se, sami to vyzkoušejte, ale hlavně: šiřte to dál! Vaše děti vám jednou poděkují.

Konečné rozhodnutí je vždycky jen a jen na vás. Nikdo vám nemůže přikázat, co dělat. Řidťe se svým dítětem. Ono na rozdíl od nás stále ještě cítí, co je pro jeho tělo nejlepší.

Použité zdroje:

Howell, D. Naboso: 50 důvodů, proč zout boty. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012. 162 s. ISBN 978-80-204-2637-6.

Lewitová, C. O dětských nohách. In: Umění fyzioterapie. 2/2016, s. 5–7.

Pročková, P. Barefoot obuv pro děti. In: Umění fyzioterapie. 2/2016, s. 11–15.

Skaličková-Kováčiková, V., Dětská noha a její problémy, principy rehabilitace. In: Umění fyzioterapie. 2/2016, s. 21–23.

Tóthová, J. Úvod do problematiky tzv. rodičovských kompetencií v oblasti obúvania detí. In: Umění fyzioterapie. 2/2016, s. 16–17.

Ploché nohy – co jste možná nevěděli

Leonardo da Vinci prohlásil, že noha je umělecký výtvor složený z 19 svalů, 107 vazů a 26 kostí. Je to nejzatěžovanější orgán lidského těla, o čemž svědčí i fakt, že člověk ujde během svého života přibližně 100 000 km. Noha plní hned několik funkcí.

První z nich je funkce statická, která se projevuje oporou vzpřímeného těla. Dynamická funkce je nezbytná pro chůzi a adaptační funkce přizpůsobuje nohu nerovnému povrchu, tlumí nárazy během chůze, běhu atd. Tyto nárazy se pak přenášejí na další segmenty těla a jsou tlumeny páteří.

Klenba nohy se vyvĂ­jĂ­ postupnÄ› a zaÄŤĂ­ná se tvoĹ™it zatěžovánĂ­m nohou pĹ™i chĹŻzi. Názory na vÄ›k ukonÄŤenĂ­ jejĂ­ho vĂ˝voje se liší. VÄ›tšinovĂ© stanovisko je, Ĺľe vĂ˝voj klenby je ukonÄŤen na konci pĹ™edškolnĂ­ho vÄ›ku a do obdobĂ­ puberty lze plosku nohy ještÄ› ovlivnit.

SamozĹ™ejmÄ› je nutnĂ© poÄŤĂ­tat s tĂ­m, Ĺľe vĂ˝voj klenby nohy je individuálnĂ­ a závisĂ­ na mnoha faktorech, kterĂ© popisuji nĂ­Ĺľe. Klenbu noĹľnĂ­ rozlišujeme příčnou a podĂ©lnou. ObÄ› jsou tvoĹ™eny kostmi, vazy, klouby a svaly nohy a bĂ©rce.

Příčná klenba se rozprostĂ­rá mezi hlaviÄŤkami prvnĂ­ho aĹľ pátĂ©ho metatarzu. Tvoří ji šlachy pĹ™ednĂ­ho holennĂ­ho svalu (musculus tibialis anterior) a dlouhĂ©ho lĂ˝tkovĂ©ho svalu (musculus peroneus longus). PodĂ©lnou klenbu nalezneme na vnitĹ™nĂ­m a zevnĂ­m okraji nohy.

Paprsek na vnitĹ™nĂ­m okraji je znatelnÄ› vyšší a tvoří ji kost hlezennĂ­ (talus), kost ÄŤlunková (os scaphoideum), I.-III. klĂ­novitá kost (os cuneiforme) a ÄŤlánky prvnĂ­ho aĹľ tĹ™etĂ­ho prstu. ZevnĂ­ malĂ­kovĂ˝ paprsek je tvoĹ™en kostĂ­ patnĂ­ (calcaneus), krychlovou (os cuboideum), nártnĂ­ kostĂ­ a ÄŤlánky IV. a V.

prstu. DĂ­ky pruĹľnosti klenby se pĹ™i zatĂ­ĹľenĂ­ chodidlo prodlouží aĹľ o 1.5 cm. DlouhodobĂ˝ stoj pĹ™ispĂ­vá ke sniĹľovánĂ­ klenby, naopak chĹŻze klenbÄ› prospĂ­vá.

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

                Příčin vzniku plochonoží je mnoho. VšeobecnÄ› mĹŻĹľeme říct, Ĺľe příčinou je povolenĂ­ vaziva mezi krátkĂ˝mi svaly nohy a kĹŻstkami nohy.

ÄŚastĂ˝mi příčinami vzniku plochonoží je pĹ™edÄŤasnĂ© obouvánĂ­ dÄ›tĂ­, stavÄ›nĂ­ kojencĹŻ na noĹľiÄŤky v dobÄ›, kdy chodidlo ještÄ› nenĂ­ dostateÄŤnÄ› vyvinuto (napĹ™. chodĂ­tka), malá velikost botiÄŤek, dlouhĂ© a nároÄŤnĂ© procházky, po kterĂ˝ch dÄ›ti chodidla bolĂ­ a jsou unavená.

MalĂ© odchylky se v dobÄ› rĹŻstu mohou zafixovat a vytvoĹ™it tak základ pro nÄ›kterou z noĹľnĂ­ch vad. Dalšími příčinami v pozdÄ›jším dÄ›tskĂ©m vÄ›ku je rychlĂ˝ rĹŻst, ÄŤi závodnĂ­ sportovánĂ­ – atletika (vrhy, skoky, bÄ›hy), gymnastika, lednĂ­ hokej, lyĹľovánĂ­, tenis, fotbal a jinĂ©.

V dospÄ›losti má vliv na vznik plochonoží pĹ™etěžovánĂ­ v zamÄ›stnánĂ­, tvrdá nepĹ™izpĹŻsobivá obuv, sportovánĂ­ a samozĹ™ejmÄ› nadváha. Plochá noha rovněž mĹŻĹľe vzniknout v tÄ›hotenstvĂ­ nebo v menopauze vlivem zvýšenĂ­ hmotnosti a zmÄ›ny hladiny hormonĹŻ.

NesmĂ­me opomenout ani vliv dÄ›diÄŤnosti, kterĂ˝ je ovšem minimálnĂ­ a takĂ© hypermobility, tedy zvýšenĂ© laxicitÄ› vazĹŻ. ZvláštnĂ­ skupinou příčin jsou zlomeniny, a to zejmĂ©na kosti patnĂ­, nártu a zánártnĂ­ch kostĂ­.

                PrvnĂ­m projevem plochĂ© nohy je Ăşnava nohou po delší chĹŻzi a stánĂ­ a s tĂ­m spojenĂ© otoky nohou. LidĂ© mohou rovněž pociĹĄovat pocit těžkĂ˝ch nohou, trnutĂ­, pálenĂ­ nebo naopak pocit chladu.

Později se může objevit bolest pod polštářky prstů a bolesti svalů, které mohou vyzařovat do prstů nohy, kotníku či nártu. Z dlouhodobého hlediska dochází postupně k negativním změnám ve vyšších etážích, a to v kloubech dolních končetin, na pánvi a celé páteři.

S rozvojem příčnÄ› plochĂ© nohy docházĂ­ k otlakĹŻm a zduĹ™enĂ­ na vnitĹ™nĂ­ stranÄ› kloubu palce a vzniká tzv. vboÄŤenĂ˝ palec (hallux valgus) a kladĂ­vkovitĂ© prsty.

                Diagnostika plochĂ© nohy je moĹľná od 4. roku vÄ›ku dĂ­tÄ›te. Jedno z prvnĂ­ch samovyšetĹ™enĂ­, kterĂ© mĹŻĹľe na plochonoží poukázat je obtisk nohy aĹĄ uĹľ v pĂ­sku nebo barevnĂ˝ obtisk na papĂ­Ĺ™e. OdbornĂ© vyšetĹ™enĂ­ nejÄŤastÄ›ji probĂ­há v ortopedickĂ© ambulanci pomocĂ­ tzv.

 podografu, kterĂ˝m zĂ­skáme prostĂ˝ otisk nohy nebo podoskopu, kterĂ˝ navĂ­c umoĹľĹ�uje zhodnotit zatĂ­ĹľenĂ­ jednotlivĂ˝ch částĂ­ chodidla, postavenĂ­ patnĂ­ kosti atd. Základem lĂ©ÄŤby plochonoží je prevence. Redukce hmotnosti, vhodnĂ© obouvánĂ­, pĂ©ÄŤe o chodidla – masáž nohou, střídavĂ© noĹľnĂ­ koupele nebo chĹŻze na boso po mÄ›kkĂ©m terĂ©nu.

Další nedĂ­lnou součástĂ­ jsou ortopedickĂ© vloĹľky. IndividuálnÄ› vyrobenĂ© vloĹľky korigujĂ­ tvar klenby a jejĂ­ správná funkce se projevĂ­ zlepšenĂ­m stereotypu chĹŻze a zmĂ­rnÄ›nĂ­m potíží (bolestĂ­ nohou, kolennĂ­ch kloubĹŻ atd.

) SpoleÄŤnÄ› s fyzioterapiĂ­ a fyzikálnĂ­ terapiĂ­ jsou nejvhodnÄ›jší formou lĂ©ÄŤby, která mĹŻĹľe plochou nohu ovlivnit nebo udrĹľet jejĂ­ stav tak, aby se jiĹľ nezhoršoval.

Dětské botičky - špatná volba ovlivní způsob chůze na celý život

Zdroje textĹŻ:

  1. BENDOV�, V. Máte ploché nohy? Co s tím? (II.). Medicina Ronnie: Kulturistika a silové sporty [online]. Praha: 2017 [cit. 2017-06-04]. Dostupné z: http://medicina.ronnie.cz/c-8828-mate-ploche-nohy-co-s-tim-ii.html
  2. BILÍKOV�, I. Co vše může ovlivnit plochá noha a její negativní vlivy. Fyzio klinika: Centrum fyzioterapeutické péče [online]. Fyzio klinika: 2017 [cit. 2017-06-04]. Dostupné z: https://www.fyzioklinika.cz/clanky-o-zdravi/co-vse-muze-ovlivnit-plocha-noha-a-jeji-negativni-vlivy
  3. DUNGL, Pavel. Ortopedie. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0550-8.
  4. DYLEVSKÝ, Ivan. Kineziologie: základy strukturální kineziologie. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-324-0.
  5. H�CHOV�, Martina. Choďte bosí, jak jen to jde. VLASTA: zdraví. 2016, 2.
  6. KOL��, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, c2009. ISBN 978-80-7262-657-1
  7. KOL��, P. Vadné držení těla z pohledu posturální ontogeneze. Pediatrie pro praxi. Olomouc: Solen, s.r.o., 2002/3, s. 106-109. ISSN 1803-5264. Dostupné z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2002/03/05.pdf´
  8. KRAWCZYK, P. Osobní sdělení na téma vývoje plosky nohy, 05.06.2017
  9. LARSEN, Christian, Bea MIESCHER a Gabi WICKIHALTER. Zdravé nohy pro vaše dítě. Olomouc: Poznání, 2009. ISBN 978-80-86606-82-8.
  10. LUDVÍKOVSK�, K., HAVLÍKOV�, A. Plochá noha. Babyonline.cz.�online�.�cit. 2017 06-04�. Dostupné z: http://www.babyonline.cz/nemoci-deti/plocha-noha
  11. ORTOPEDIENOHY.CZ. Plochonoží. Ortopedie nohy [online]. Praha: 2016 [cit. 2017-06-04]. Dostupné z: https://www.ortopedienohy.cz/plochonozi
  12. POL�K, J. Ploché nohy. Www.jindrichpolak.cz [online]. 2007 [cit. 2017-06-04]. Dostupné z: http://www.jindrichpolak.wz.cz/ostatni/plochenohy.php
  13. ŠŤASTNĂ�, P. Sedm zásad pro správnĂ˝ nákup obuvi. ÄŚeská koĹľedÄ›lná a obuvnická asociace [online]. ZlĂ­n, 2006 [cit. 2017-06-05]. DostupnĂ© z: http://www.coka.cz/zdrave-obouvani/91-sedm-zasad-pro-spravny-nakup-obuvi
  14. VÉLE, František. Kineziologie: pĹ™ehled klinickĂ© kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybovĂ© soustavy. Vyd. 2., (V Tritonu 1.). Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-837-9.            
Budete mít zájem:  Atopický Ekzém A Alergie?

Odkazy obrázků:

Zdravé nohy: Jak to dítě chodí? Co nezachránili vaši rodiče, zachráníte vy – Mojezdraví.cz

Každý novorozenec má překrásné buclaté nožky. Nevypadají jako nohy dospělého člověka – zatím k tomu není důvod. „Ploché nožičky kojence jsou úplně normální. Jsou ploché, protože ještě nemají vyvinutou nožní klenbu.

Ta se začne budovat teprve s postupným zatěžováním – kostra nohy kojence je totiž tvořena měkkou chrupavkou a není na ní znatelná nožní klenba.

Když se batole začne učit chodit, noha se zevnitř trojrozměrně přetvoří – pata se otočí a nárt vytvoří podélnou klenbu,“ vysvětluje autor knihy „Zdravá chůze po celý život“ a jeden z vynálezců metody Spiraldynamik Christian Larsen.

Dynamika růstu a budoucí zátěžová stavba jsou podle jeho slov neviditelně naprogramovány. Je to rafinované – struktura a funkce se rozvíjejí souběžně. Během prvního roku života dítě získá mnoho potřebných dovedností a jeho nožičky se změní tak, že dokáže začít chodit, běhat, skákat. „Z polohy na bříšku, pak na všech čtyřech a posléze na dvou nožkách.

Jaký je to úžasný úspěch!“ dodává fyzioterapeutka Lenka Kazmarová. Teprve v letech, která následují, na stavu svých nohou poznáme, jestli je používáme správně, nebo zda si při chůzi „ulevujeme“.

Ta úleva je jen zdánlivá – jakmile své nohy přestaneme používat tak, jak nám velí příroda, můžeme si dojít až do ulice „Problémů“, „Bolestí zad“ nebo k domu „U totální endoprotézy“.

Když se narodí hříbě, do půl hodiny vstane, chodí, běhá, poskakuje. A umí to dělat správně. Když se narodí dítě, vše se teprve dovyvíjí. Dítě na to potřebuje čas.

Z tohoto hlediska by se dalo říct, že děti se rodí „nedopečené“. Po pohybové a mentální stránce se dítě rozvíjí nejvíc a nejrychleji do jednoho roku věku.

„Když některou z vývojových fází vynechá, nenastaví se určité svaly, svalové skupiny,“ vysvětluje fyzioterapeutka.

Co při tom malé dítě ovlivňuje? Impulzy, prostředí, ve kterém žije, ve kterém se vyvíjí. Astmatické dítko se například bude vyvíjet poněkud jinak než zcela zdravé. Prvními narozeninami ale podle fyzioterapeutky zdaleka vše nekončí; tvar kostí se stále vyvíjí až zhruba do období výměny zubů.

Potom už kost i klouby jen rostou, mohutní. Tohle období se zásadním způsobem týká i našich nohou! V tom momentu bychom měli zpozornět. Tehdy je zapotřebí dát velký pozor na nožky dítěte, na jeho chodicí rituály.

Podle postavení pánve a stylu chůze můžeme předpovědět, jak se noha asi bude vyvíjet a zda dítě nebude mít problém s plochou nohou…

Nožky do O nebo do X jsou u malých dětí normální, ale pouze a jen u nich. Po evolučním skoku do vyššího dětského věku (to je právě ten věk okolo výměny zoubků) již dítě za normálních okolností stojí na svých nohou rovně. Postavení nohy do O nebo do X se mění a odráží celkovou dynamiku růstu.

„Rodiče, podívejte se na dolní končetiny svého dítěte, když stojí – chodidla má vedle sebe, kolena směřují rovně dopředu. V případě dolních končetin do O se sebe kolena nedotýkají; dotýkají se vnitřní kotníky. U dolních končetin do X je to přesně obráceně. Pozice do X a do O se většinou napraví růstem.

Ale jen většinou!“ upozorňuje Lenka Kazmarová.

„Dětské nohy potřebují výzvu k boji, výběh a čerstvý vzduch, aby vyrostly v nohy opravdu silné. Realita však přesto vypadá jinak: většinou žijí neradostným životem, uzavřené, bez čerstvého vzduchu, bez výběhu. Pak se nedivme, že se už v mládí dostanou na šikmou plochu.

 Výzkumy ukazují, že ortopedické problémy nohou jsou hned na druhém místě za plísňovými infekcemi,“ uvádí autor knihy. A dodává jeden základní postřeh: Ortopedické problémy s nohama jsou podle odborníků zděděné jen z jedné třetiny.

Dvě třetiny značí špatný návyk držení těla a chůze.

Jak je možné problémům s chodidly, s nohama a koneckonců s bolestmi v zádech nebo kloubními potížemi předcházet? Pamatujete se na dětství popisované v románech? Nebo třeba na film „Babička“? Všechny děti na vesnici chodily od jara do podzimu bosky. Jen pokud šly na návštěvu nebo do města, obuly si slavnostní botičky. Díky běhání bez bot po různých druzích terénu, díky každodennímu zdravému pohybu na čerstvém vzduchu v lese a na poli měly zdravé a silné nohy.

Co z toho vyplývá? Jistě mi dáte za pravdu, že malé děti se nerady obouvají; po bytě i venku po trávníku běhají nejraději bosky. Měli bychom je nechat – a pokud máme strach, že by naše ratolest nastydla, nazujme jí protiskluzné ponožky.

Z různých podkladů, po kterých dítě šlape, si jeho svaly, šlachy, klouby a tukové polštářky na chodidle vezmou spoustu podnětů, své „poučení“, jakého povrchu se právě dotýkají, a vyrovnávají rovnováhu právě podle toho.

Pro vyvíjející se nožky je nejhorší stereotyp – například vězet po celý den v pevné bačkůrce nebo sněhulích.

Nejlepší prevencí, ale i „léčbou“ je v tomto případě pohyb, cvičení. Rodiče, nelekejte se – cvičení se dá provádět formou veselých her. „Naši lektoři vedou semináře na objednávku v mateřských školách. Školí učitelky jak s dětmi provádět cvičení podle metody spirální dynamiky,“ říká Lenka Kazmarová.

Metoda si podle jejích slov získává na oblibě, děti jsou prý netradičním cvičením nadšené. Baví je úkoly jako navzájem si sundat nohama ponožky nebo uchopit mezi prsty u nohou štětec a namalovat obrázek.

Takové zábavy si můžete užít i doma v obýváku; uvidíte, že se vašim ratolestem – a hlavně jejich nožkám – budou takové hrátky líbit.

Pokud se chcete s dětmi vyřádit tímto trochu netradičním způsobem, zkuste hledat inspiraci v knihách. Jednou z nejvíce doporučovaných je titul „Zdravé nohy pro vaše dítě“.

Knihu napsal a cviky sestavil zakladatel metody Christian Larsen společně s pohybovou pedagožkou a novinářkou Beou Miescherovou a taneční pedagožkou Gabi Wickihalterovou. Knihu si můžete objednat například na internetové adrese: www.

fyzioaktiv.cz Příště se budeme věnovat praktickému cvičení.

Spiraldynamik je pohybový koncept, který vznikl v 80. letech 20. století ve Švýcarsku. Jeho zakladateli jsou lékař Christian Larsen a francouzská fyzioterapeutka Yolande Deswarteová, kteří se sešli při jednom z tréninků aikido.

Yolande pracovala jako fyzioterapeutka s principem polarity. „Tento princip tkví ve spirálním stočení jako u šroubovice DNA – všechno v našem těle je nastavené podle principu polarity a spirály.

Je to jiný pohled na naučený pohyb, v troja vícerozměrném pojetí,“ vysvětluje Lenka Kazmarová. Kojenec nedokáže úplně narovnat kolena.

Důvodem je fakt, že holenní kost vytváří v kolenním kloubu plošinu, která se u kojence strmě zvažuje dozadu, a proto jsou nohy nevyhnutelně ohnuté. Kladky kolenního kloubu jsou asymetrické, což umocňuje dojem dolních končetin do O.

S křivými dolními končetinami je to podobné jako s plochýma nohama – pohybová inteligence je programována dynamikou růstu a nohy se postupně vyrovnávají. Dětské nohy narostou ročně až o tři čísla velikosti bot.

Věnujte výběru bot pozornost – dítě málokdy řekne, zda a kde ho bota tlačí.

Pro dětské nohy na scestí existují dvě možnosti: vývoj k podélnému plochonoží nebo k nadměrně vyklenuté vbočené noze.

Plochonoží vede k chybnému nebo nadměrnému zatěžování dolní končetiny v koleně, při nadměrně vyklenuté noze se svalstvo nohy úspěšně brání – a důsledkem je vysoký nárt. V minulosti podélně ploché nohy se svými 10-40 % zaujímaly nesporně vrcholnou pozici.

Dnes už je nadměrně vyklenuté nohy se svými 16 % dohánějí. Každé šesté dítě má nadměrně vyklenuté nohy, jež vyžadují ošetření.

Na co si dávat pozor při koupi dětských bot: Podle odhadů nosí až 65 % dětí příliš malé boty. To není dobré – dětská noha chce prostor.

Vybíráme-li boty pro dítě, měli bychom docílit několika věcí: botu můžeme ohnout ve smyslu špička kontra pata, ale také ji můžeme ohnout (zkroutit, jako kdybychom ji chtěli vyždímat) o 90 stupňů. V palci by bota měla mít rezervu okolo 1/2 cm.

V patě by však neměla mít moc vůle ani ve směru dozadu, ani do stran. Dětskou nohu to nutí k jinému pohybu, než je zapotřebí.

  • Odborná spolupráce: Lenka Kazmarová Fyzioaktiv Praha

Autor: Markéta Ostřížková

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector