Rodič jako riziko pro dítě
I jako rodiče se někdy nechtěně podílíme na tom, že svým chováním a svými postoji naše dítě doslova ohrozíme tím, před čím se ho snažíme ochránit.
Ve virtuálním světě to jsou predátoři a agresoři, v reálném světě pak šikana, často se přelévající v kyberšikanu. Někdy za tímto ohrožením stojí naše dobrá víra v to, že děláme pro dítě to nejlepší, někdy naše neznalost.
Pojďme se stručně podívat na základní tipy, na co si dát pozor.
Jako rodiče nemusíte být experti na vše. Měli byste však fungovat jako někdo, na koho se dítě může s důvěrou obrátit, kdo ho ochrání a pomůže mu najít pomoc. Jako výchozí pomocník pro vás i vaše dítě může fungovat Linka pro rodiče, případně pro děti přímo Linka bezpečí. S dětmi můžete společně vyhledávat informace a bavit se o tom, jak vnímáte nebezpečí kyberprostoru.
Stručně si zopakujme, co dítěti ve virtuálním světě hrozí:
Kyberšikana – různá forma psychického násilí, která se odehrává ve virtuálním světě. Využívá všechny jeho nástroje. Odehrává se nejen v prostředí internetu, ale i prostřednictvím mobilů.
Je třeba počítat s tím, že jakmile dítěti dáme mobil, musíme s ním probrat i to, že mu může například chodit ošklivá zpráva, a co v takovém případě dělat (tedy obrátit se na nás, případně na paní učitelku).
Kyberstalking – pronásledování oběti pomocí nástrojů, které nabízí virtuální svět (mobil, WhatsApp, sociální sítě, email atd.).
Kybergrooming – stav, kdy se jedinec vydává za někoho, kým není. Jeho cílem je zmanipulovat nezletilého k osobní schůzce, nebo získání intimního a citlivého materiálu, na základě kterého pak dítě může dále vydírat a zneužívat. Někdy predátor vystupuje i pod skutečnou identitou. Manipulace je podstatným rysem kybergroomingu.
Sexting – nejen psaní o sexu. Jde o sdílení jakéhokoliv materiálu se sexuální tematikou. Kromě psaní samotného se jedná také o fotografie a videa. Některý takový materiál může splňovat znaky dětské pornografie. Za jeho pořizování, držení a šíření může být jedinec potrestán dle zákona. Do 18 let věku je v tomto kontextu mladistvý brán jako dítě.
Netolismus – závislost na virtuálním světě. Může jít o závislost na internetu, což zahrnuje sociální sítě, online hry, diskuze, riziko virtuálního hazardu, ale i o závislost na mobilu, nejen ve smyslu prostředníka připojení na internet, ale i prostředku virtuální komunikace.
Kyberprostor je prostor, který je časově i prostorově neomezený. Dítě to na rozdíl od dospělého ví. Ví, že nepomůže rada rodiče, aby si „to“ nečetlo, nekoukalo na „to“, vypnulo počítač nebo mobil, protože to, co se mu děje, bude stále s ním.
Kdykoliv použije technologii, která kyberprostor využívá a kdykoliv se dostane někam, kde ji používá někdo jiný, bude stresu z kyberšikany opět vystaveno. Digitální stopa tu bude stále s ním a s vysokou pravděpodobností bude viditelná i ostatním uživatelům kyberprostoru.
Z tohoto všeobjímajícího kyberpsycha není pro dítě úniku.
Toto je třeba si uvědomit. Pokud už se na nás dítě obrací s tím, že má problém, je potřeba si uvědomit, že je opravdu v úzkých. Výše uvedené rady tedy nefungují! Naopak se dítě uzavře a bude volit řešení, která jej mohou ještě více ohrozit.
- vyhledávání samoty,
- vyhledávání společnosti dospělých,
- smutek, deprese, fyzická skleslost a podrážděnost,
- nejisté chování,
- emoční labilita (změny nálad),
- narušené sebevědomí, sebevnímání, důvěra v okolí,
- zhoršení spánku,
- zhoršení školního výkonu,
- chození za školu,
- vyhýbání se počítači a mobilu, nebo naopak jeho extrémní úzkostné sledování,
- v krajním případě sebepoškozování až sebevražda.
Kromě samotného chování dětí je paradoxně ohrožuje chování vás samotných – jejich vlastních rodičů. Pomineme-li fakt, že rodiče s dětmi o rizicích kyberprostoru nemluví, rizika podceňují, nebo se snaží věřit tomu, že se jich to netýká, tak je často i přímo svým chováním ohrožují. Ve virtuálním prostoru s jejich údaji zachází způsobem, který je nevhodný.
Nejlepším příkladem je chování dospělých na sociálních sítích. Velké množství z nich má veřejné profily, na nich uvádí velké množství soukromých informací a hlavně fotografií svých dětí. Některé z nich navíc bývají při aktivitách, nebo v pozicích, které jsou ve virtuálu vyhledávané přímo predátory.
Jde o fotky a videa od bazénku, kde děti bývají bez plavek, ze sprchy, ale i přebalování a jiné “běžné” aktivity, které rodič nemusí ze svého úhlu pohledu považovat za rizikové.
Další oblastí jsou úložiště fotografií, kam rodiče nahrávají fotky svých dětí tak, že jsou vyhledatelné, nezabezpečené a stáhnout si je tím pádem může kdokoliv.
Někteří rodiče jsou pokročilejší uživatelé internetu, například blogů. Tady často, v dobré víře, o svých dětech blogují.
Což v praxi znamená, že o nich veřejně dávají všanc informace, které jsou soukromé, často i citlivé, a zpravidla takové, že ve chvíli, kdy na ně dítě narazí, cítí se nepříjemně.
Rodiče často blogují pod svým jménem, děti tak nebývá problém skrze např. sociální sítě vyhledat. Mohou se pak stát obětí predátorů nebo kyberšikany.
Kybergrooming nebývá past pouze na děti, ale i na rodiče. Často to jsou maminky, které se seznámí s jinou „maminkou“, se kterou pak sdílí fotky svého dítěte z koupání apod. Není třeba dodávat, že skutečná maminka nestojí o fotky cizího dítěte. Falešný profil vydávající se za maminku však ano.
Jako dospělý, navíc rodič, bychom měli jít příkladem. Nejen v tom, co dětem říkáme, ale hlavně v tom, jak se prakticky chováme. Jak zacházíme s mobilem, sociálními sítěmi, zabezpečením domácího počítače a dalších věcí, které běžně používáme.
Pokud se na vás dítě obrátí, NASLOUCHEJTE MU. Ptejte se ho, JAK SE CÍTÍ. Zkuste zjistit, co by POTŘEBOVALO. Dítě je pořád dítě, je možné, že nemusí vědět. Navíc může být ochromené strachem z toho, co se děje, může mít i stres z toho, že se na vás obrací, může se bát vaší reakce. ZACHOVEJTE KLID.
Můžete vyjádřit to, že nechápete, co to pro něj vlastně znamená a jak to prožívá, ale že se mu budete snažit POMOCI. I kdybyste se měli obrátit na odborníky. DEJTE SI ČAS NA ROZMYŠLENOU. Pokud nevíte, o čem dítě mluví, nebo vás zaplavují emoce, dejte si čas na to informaci zpracovat.Najděte si o problému na internetu informace, spojte se s odborníky nebo přáteli, kteří o tématu mohou něco vědět.
Od dítěte citlivě ZJISTĚTE INFORMACE, které potřebujete. Dítě INFORMUJTE o tom, JAKÉ KROKY BUDETE PODNIKAT. Je-li potřeba, zajistěte dítěti odbornou pomoc. Například psychologa. Situaci NEZLEHČUJTE, DÍTĚ NEZESMĚŠŇUJTE, A TO ANI U OSTATNÍCH ČLENŮ RODINY, NEBO PŘED JEHO ČI VAŠIMI PŘÁTELI.
Může se stát, že se dítě do situace dostalo navzdory tomu, že jste situaci probírali, nebo jste mu například sociální sítě zakázali. Můžete se na něj zlobit, ale NEVYČÍTEJTE MU to, že vás například neposlechlo. Dítě už se tak trápí dost.
Vystavujete se riziku, že se na vás pak s problémy přestane obracet a bude je řešit po svém. Je potřeba si uvědomit, že děti a mladiství neuvažují stejně jako dospělí. Je to dáno i změnami, které probíhají v rámci vývoje mozku.
Pokud se tedy chovají iracionálně a neposlouchají, je to sice pro rodiče nepříjemné, ale ukazuje to na zdravý vývoj dítěte.
Jak mají děti trávit čas na sítích? Radí dětská psycholožka
Sociální sítě jsou pro spoustu lidí běžnou součástí života. Mají na ně tak velký vliv, že si s nimi ani spousta dospělých nedokáže poradit. A stejné je to i s dětmi.
„Sociální sítě jsou pro děti nezbytné, je to přirozená součást jejich života. Hlavně puberťáci mi často říkají, že když nejsou na sociálních sítích, jako by ani nežili. Děje se tam hodně věcí a dítě se cítí mimo, když není součástí. Z hlediska společenského statusu je to pro něj důležitá věc.
Horší je vývoj komunikačních schopností, protože když děti sítím propadnou, většina jejich kontaktů se odehrává v digitálním světě. Pak je pro ně těžší číst a zvládat situace v reálném světě. Je potřeba, aby rodiče dětem pomohli najít rovnováhu. Aby jim sítě ani nezakazovali, ani jim nedávali neomezenou volnost.”
Denisa Smetanová, psycholožka Střediska výchovné péče v Hradci Králové
Možná sami pamatujete, že jako malí jste zákazy rodičů všemožně obcházeli. Stejně to udělají i vaše děti. Pokud jim seberete mobilní telefon, půjčí si ho od kamaráda. Když vypnete wifi, připojí se v obchodním centru. Budou mít radost, že na vás vyzráli, zakázané ovoce jim zachutná a akorát se vám tím vzdálí.
Samorosti, kterým zase rodiče přístup na sítě nijak neregulují, neumí na sociální média nahlížet s odstupem. To škodí jejich vztahům v reálném životě a ohrožuje jejich bezpečí.
Hledání balancu mezi zákazy a naprostou volností není snadné, pomůže vám ale, když se jako rodiče budete držet několika pravidel.
1. Mluvte s dětmi o tom, co na sítích dělají
Je to podobné jako ve výchově obecně: o sítích s dětmi hlavně mluvte. Staňte se průvodcem, který dětem ukáže klady i zápory online světa. Veďte spolu otevřenou debatu, berte dítka jako rovnocenné komunikační partnery a ony se vám pak odvděčí svou pozorností. A nenechte se odradit tím, že nějakou síť neznáte. Naopak se dětí zeptejte, jak funguje.
Sami přestaňte vnímat sociální média jako nepřítele. Sledujte, co zrovna frčí, jaké sociální sítě mladí sledují a proč je baví. Uvědomte si nebo si dohledejte, jaká na děti číhají rizika. Před dětmi je pak netajte. Poraďte jim například toto:
- Přidávej si jenom ty přátele, které znáš a které máš rád, protože budou sledovat všechny tvoje příspěvky.
- Nesdílej, že jedeme na dovolenou, protože nás mohou vykrást. Fotky a zážitky postuj až po návratu.
- Nesdílej nahé fotky, protože co je na internetu, to tam zůstane, a nikdy nevíš, kdo se k fotkám může dostat.
- Založ si bezpečné heslo, které v sobě bude mít velká a malá písmena, číslice a snadno si ho zapamatuješ. Někdo ti totiž může ukrást profil.
- Nezveřejňuj svoje telefonní číslo, protože ti pak můžou volat ti, od kterých to nechceš.
- I v online světě se chovej ke druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.
- Nahlaš takové příspěvky, které podle tebe na sociální sítě nepatří.
„Debata je snazší s mladšími dětmi. Jestli spolu máte dobrý vztah, ukazujte svůj zájem. S puberťáky to bude těžší, zvlášť jestli jste s nimi doposud moc nemluvili a pokud jako rodič nemáte autoritu. Určitě se nesnažte měnit všechno najednou. Riskujete, že budete starším potomkům k smíchu, protože odhalí, že jste si o výchově někde něco přečetli.”
Denisa Smetanová, psycholožka Střediska výchovné péče v Hradci Králové
Pokud bojujete s potomkem, který neustále visí na mobilu, rozumně posilte svoji autoritu. Psycholožka Denisa Smetanová radí, abyste dětem, které neposlouchají a už to s nimi nejde jinak, například po deváté hodině večer vypnuli wifi. Nejde o úplný zákaz, ale o rozumné omezení.
Zdůrazněte dítěti, že ho vypnutím wifi netrestáte, ostatně nedostupnost internetu omezuje i vás. Vysvětlete mu, že internet vypínáte proto, abyste večer byli více spolu a věnovali se jeden druhému.
>> Knihy o výchově pořídíte na MALL.CZ. Chytrá zábava s dětmi: proměňte obývák v učebnu fyziky a chemie. Nový smartphone seženete na MALL.CZ.
Psycholožka, která pomáhá obětem online predátorů: Internet zcela smíchal světy dětí a dospělých
Jak funguje dětské krizové centrum? Terapeutické místnosti DKC jsou určené pro práci s dětmi mladšího věku, zhruba od školky do deseti let. Pracujeme s dětmi traumatizovanými. Je tu velké množství hraček, ale třeba i malé pískoviště. Máme tu domeček pro přehrávání rodinných situací, využíváme symboly ohrožení, nebo naopak ochránce.
Dětské krizové centrum zřídilo pro děti nonstop linku
Nezisková organizace Dětské krizové centrum zřídila pro děti čelící nějakému online útoku a jejich rodiče nonstop linku s názvem Rizika kyberprostoru. Nejrůznější situace můžete konzultovat na telefonním čísle 778 510 510.
Celá terapie je založena na hře. Při ní totiž může dítě udělat cokoli – může vyjadřovat touhy a sny, může v ní ale taky přehrávat a odžívat si to, čemu bylo vystaveno. Záleží, jaké hračky dítě využije. Jestli symboly ohrožující, symboly zla jako třeba plastového aligátora, nebo naopak symboly obrany. Děti tady mají odložit veliký kus svých trápení.
Jaké jsou signály, že se dítě vnitřně necítí dobře?Bohužel se setkáváme především s dětmi, které se vnitřně dobře necítí. Navíc z velké části to jsou děti, kterým trápení působí jejich nejbližší rodina. Řešíme případy fyzického a psychického týrání a také sexuálního násilí na dětech.
Chodí k vám i děti, které sexuálně zneužili internetoví predátoři?Ano, i to je problematika, se kterou Dětské krizové centrum už mnoho let pracuje a na kterou se také snažíme dlouhodobě poukazovat jako na velké riziko pro dnešní děti. Případů postupně a dlouhodobě přibývá.
Z poslední doby si vybavím příběh 13leté dívenky, se kterou navázal přes sociální sítě kontakt muž, který se vydával za 15letého mladíka. Asi měsíc si s ní velmi intenzivně a mile chatoval. Pak na ni ale velice nátlakově a hrubě nastoupil s vydíracími praktikami a vynutil si osobní schůzku.
Takové případy jsou velmi nebezpečné. Dochází k nim bez vědomí rodičů, takže nikdo neví, že dítě vychází na schůzku s někým podezřelým. Důležité je říct, že sexuální atakování v kyberprostoru se netýká jen dívek. Podobnou měrou jsou ohrožení i chlapci, ale velmi často se na ně zapomíná.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Jaké jsou následky útoku na vývoj dítěte?
Jak se na takové případy obtěžování dětí na internetu většinou přijde?Bývá to velmi různé. Vždycky je tady možnost, že se dítě svěří svým rodičům, někomu blízkému, staršímu sourozenci nebo širší rodině. Ale leckdy je potřeba velmi citlivě odečítat změny toho, jak se dítě celkově projevuje – ať už v jeho chování, nebo v náladách.
Je dobré si všímat zlomových změn, kdy se dítě najednou začne chovat jinak – ztrácí zájem o kamarády, uzavírá se, je sklíčené. Najednou ho nebaví jeho zájmové aktivity, selhává ve škole a podobně. Je vždycky dobré přemýšlet o tom, co to spustilo. Tyhle změny nepřicházejí úplně samy od sebe. Všechno se nedá vysvětlit tím, že je to nastupující puberta.
Z natáčení dokumentu V síti | Foto: Milan Jaroš | Zdroj: Aerofilms
Proč se někdy děti bojí svěřit se svým trápením rodičům a říct si o pomoc?Tohle téma má mnoho různých úhlů pohledu a ve hře bude spousta faktorů. Zčásti to je věk dítěte, protože od určitého věku děti hledají oporu více ve vrstevnických vztazích. Ale bezesporu se na tom nemalou měrou podílí i to, že v rodinách se dneska vytrácí čas na povídání a sdílení.
Sami víme, jak je někdy těžké, když chceme tomu druhému říct něco, co je citlivé a choulostivé. Rodiče s dětmi o starostech velmi často nemluví, nevytvářejí prostor pro otázky typu: Pojď mně říct, co si prožil, jaký jsi měl den, co bylo ve škole, co jsi tam prožíval, jaké máš vztahy se spolužáky, co bylo fajn a co tě dneska zklamalo nebo rozmrzelo…
Může si to potom dítě kompenzovat na nějakých internetových chatech?Samozřejmě ano. Na druhé straně může čekat někdo, kdo dítěti vyjadřuje porozumění, přijímá jeho sdělení a potvrzuje to, co chce dítě slyšet. To všechno mu pomůže velmi snadno vzbudit dojem důvěryhodné osoby.
Jakou roli hraje v komunikaci dítěte se starší osobou na internetu jeho přirozený pocit úcty a respektu ke starším? Dítě se svým způsobem obává dospělého odmítnout…Může to být součást dynamiky jejich rozhovoru. Všimněte si, že predátoři také často přecházejí z jedné polohy do druhé. Chvíli jsou milí a laskaví, chvíli direktivní a velmi razantně požadují to, co chtějí. Pak jsou ale zase laskaví. A to je pro dítě velmi matoucí.
Většina mužů útočících na děti na internetu nemá sexuologickou diagnózu, říká sexuoložka
Číst článek
Pro dítě je těžké se takovéto autoritě vzepřít, vychází to z nerovného postavení dítěte proti dospělému. Internet zcela smíchal svět dětí a svět dospělých bez bariér, neexistuje tam předěl. A to je veliké riziko.
Jak se dítě cítí, když je v pasti predátora? Jak přemýšlí?Je bezmocné a zranitelné, často velmi osamělé. Za dobu 28 let existence Dětského krizového centra zjišťujeme, že s těmi největšími starostmi děti zůstávají naprosto osamělé uprostřed davu lidí, a nad tím bychom se měli také zamyslet.
Pocit bezmoci pak nahrává rozvoji duševních chorob. Je to ohromný stres, který může vyústit v traumatizaci dítěte. Mohou se u něj rozvinout depresivní a úzkostné poruchy.
Jak může internetový predátor ovlivnit psychiku a sexuální vývoj obtěžovaných dětí?Jde o zneužití dítěte, které mívá dopad na jeho sebepojetí – na to, jak dítě nahlíží samo na sebe. Můžou tam být silné pocity viny, úzkosti, pocity ohrožení. Ta škála dopadu na dítě je velmi pestrá a dlouhodobá a to by si všichni predátoři měli uvědomit – že to není hra.
Pro děti to je realita. Prostředí internetu pro ně není jiný časoprostor ani dimenze, která nemá dopad na jejich duši. Je to reálně probíhající zneužití dítěte k uspokojení potřeb predátora.
Kdy je ideální o nástrahách internetu s dětmi začít mluvit?Ve chvíli, kdy se dítě začíná seznamovat s kyberprostorem. Nejlépe co nejdřív, jak je to možné.
Od samého začátku by mělo dítě mít informace o tom, jaká existují rizika.
Každému dítěti, které se začíná samostatně a bez přímé kontroly rodičů pohybovat v kyberprostoru, bych přála, aby s ním rodiče skutečně vedli dlouhé rozhovory o rizicích.
Panuje mýtus, že jde o starce. Predátoři často nejsou o moc starší než jejich oběti, varuje odborník
Číst článek
Není řešení oddělit dítě od internetu, protože ten je dnes už nedílnou součástí našeho života. Přináší především spoustu pozitivních možností, ale potřebujeme dítě naučit identifikovat nebezpečí.
Jak dítěti vysvětlit, že by nikomu cizímu nemělo posílat své intimní fotky?Určitě otevřeně. Je potřeba, aby dítě rozumělo, proč to nemá dělat. Aby bylo obeznámené s následky, které to může znamenat. Ve chvíli, kdy dítě jednou pošle svou intimní fotografii, stává se velmi snadno vydíratelným a často také vydírané je.
Fotografie se může objevit kdekoli, a hlavně na internetu zůstane napořád. Bude tam i potom, co dítě vyroste a bude chtít navazovat vztahy, až si bude hledat zaměstnání nebo mít vlastní děti. To je hodně silný argument.
Jak má postupovat rodič, pokud odhalí konverzaci svého dítěte s někým cizím?Otevřít toto téma s dítětem. Nemůžeme to řešit bez něj.
Vlastně by bylo dobré, kdyby občasná kontrola počítače byla součástí dohody rodičů a dětí. A to už od doby, kdy na sociální sítě teprve vstupují.
Dohoda by měla znamenat to, že spolu sem tam projdou komunikaci, že se rodič na konverzace podívá a zjistí, jestli je dítě v bezpečí.
Měli by rodiče regulovat dětem přístup na internet?Já bych to dětem přála, ale s nástupem chytrých telefonů to de facto přestalo být možné. Dříve se dalo regulovat, kdy dítě sedí u počítače. To jde dnes, kdy je internet v každém mobilu, už jen obtížně.
Někdy dítě dobrovolně pošle svoje intimní fotky, aby za ně dostalo od útočníka peníze, mobil nebo oblečení. Kde je chyba?I to je vlastně posun v této problematice, se kterým se setkáváme.
Některé děti se učí na těchto situacích profitovat. Najdou si to jako snadnou cestu k dárkům, penězům a jiným výhodám.
Může se v tom odrážet rozpad hodnot v rodině, osamělost dítěte, nedostatek kontaktu s rodiči… Nebezpečí vidím i v tom, že to nabourává charakter dítěte.
Můžete srovnat sexuální obtěžování dětí v dnešní internetové době s tím, kdy on-line sociální sítě a chaty neexistovaly?Jsem si jistá, že dnes to je mnohem častější fenomén, zaznamenává bezesporu obrovský nárůst. Hypoteticky bychom měli každé dítě, které se samostatně pohybuje v sociálních sítích, považovat za dítě ohrožené. Je za tím masovost a dostupnost cest, jak dítě v kyberprostoru kontaktovat.
Když predátor neuspěje u jednoho dítěte, může zkoušet další a další. Stovky denně. Nikdy nevíme, které dítě bylo atakováno. Dokument V síti velmi jasně ilustruje, jak často k tomu v kyberprostoru dochází.
Seriál Radiožurnálu
Radiožurnál v souvislosti s premiérou dokumentu V síti celý týden sleduje různé aspekty problému sexuálních predátorů, kteří praktikují nebezpečnou komunikaci s dětmi v online prostředí (sexting, kyberstalking, kybergrooming). Další díly seriáílu najdete zde.
Co hlásit
Zabýváme se především obsahem na Internetu, který zobrazuje zneužívání dětí, nepatřičnou dětskou nahotu, kybergrooming nebo by se mohl týkat šíření pornografie.
Pokud si nejste jisti, jaký obsah nám lze hlásit, vždy je lepší hlášení zaslat.
Je důležité mít na paměti, že za obsahem na Internetu jsou v případě zneužívání dětí vždy skutečné oběti a že jedno vaše hlášení může vést k ukončení nekonečného utrpení dítěte.
Zásady zpracování a ochrany osobních údajů
Dětská pornografie
Dětské pornografie se týkají snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku nebo jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí.
Pokud najdete na Internetu fotografii nahého dítěte či dětí, s viditelně obnaženými pohlavními orgány, vždy je lepší nám tuto informaci předat. Nemusí sice jít o fotografii pořízenou se zlým úmyslem, ale i taková zdánlivě nevinná fotografie z prázdninového koupání u moře se může stát pro dítě později zdrojem traumatizujících zážitků. Blíže tuto skutečnost popisujeme níže.
- Z právního hlediska výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií upravuje § 192 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (TZ). Případně je možné osobu stíhat i pro § 193 (Zneužití dítěte k výrobě pornografie) TZ. Trestná je i účast na pornografickém představení nebo jiném obdobném vystoupení, ve kterém účinkuje dítě (§ 193a TZ). Trestné je také získání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informační nebo komunikační technologie (§ 192 odst. 2 TZ) či navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b TZ).
Dětské erotické/nepatřičné obrázky, nebo jiné obrázky spojené s dětmi
Do této kategorie řadíme obrázky z nichž je patrné, že jejich zobrazení může vést k ohrožení zdravého citového, rozumového a mravního vývoje dítěte a obrázky, které obsahují genitálie, obnažené hýždě nebo prsa s bradavkami.
Často se jedná o fotografie, které byly pořízeny příbuzným, který pouze nedomyslel, co může umístění takovýchto fotografií na Internet způsobit. I zdánlivě nevinná fotografie z prázdninového koupání u moře se může stát pro dítě později zdrojem traumatizujících zážitků.
Proto se i v těchto případech snažíme o omezení dostupnosti dané fotografie pouze na zamýšlené adresáty (například uzamčením fotoalba heslem), nebo o její úplné odstranění.
- Ochrana dítěte před zásahy do jeho soukromí je poskytována i občanským zákoníkem. Zejména se jedná o ustanovení § 86 a 858 tohoto zákona.
Nepatřičnou fotografiií však není: kojící žena, zobrazení jizev po amputaci prsu, tetování, umění zobrazující nahotu, obsah sloužící ke vzdělávacím účelům, humorný či satirický obsah.
Kybergrooming
Kybergroomingu se týká takový obsah, který je způsobilý k tomu, aby zlákal dítě k pohlavnímu styku, jiným formám sexuálního zneužívání a obtěžování nebo k výrobě pornografického díla.
Může se ale jednat také o obsah, který může dítě motivovat ke službě v ozbrojených silách, k otroctví, nuceným pracím, odběru tkáně, buňky, nebo orgánu z jeho těla a podobně. S tímto jednáním se můžete potkat například na internetovém chatu.
Pokud v chatovací místnosti zaznamenáte podezřelé nabídky sexuálních služeb, či jiné sexuální obtěžování nezletilých uživatelů, stojí za to tuto situaci hlásit.
Většina online chatů bohužel neumožňuje jednoduchý přístup do historie, proto pokud se rozhodnete podat hlášení, uvítáme, pokud snímek obrazovky, který dané jednání dokládá zašlete přímo na e-mailovou adresu [email protected].
- Osoba dopouštějící se kybergroomingu může svým jednáním naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů uvedených v trestním zákoníku. Dle povahy jednání útočníka se může jednat o trestné činy dle ustanovení § 168 (Obchodování s lidmi), § 171 (Omezování osobní svobody), § 175 (Vydírání), § 185 (Znásilnění), § 187 (Pohlavní zneužívání), § 201 (Ohrožování výchovy dítěte), § 209 (Podvod), § 353 (Nebezpečné vyhrožování), § 354 (Nebezpečné pronásledování), či § 193b (Navazování nedovolených kontaktů s dítětem) TZ.
Na webech společnosti Seznam.cz běží naše kampaň „Dětská nahota na Internet nepatří“
Ve spolupráci se společností Seznam.cz spustili kolegové z linky STOPonline.cz kampaň, jejímž cílem je především prosazovat respektování soukromí ostatních a …
Další novinky »
Rodiče a děti "v síti"- jak využít filmy upozorňující na zneužívání prostřednictvím internetu
únor 19, 2020 at 10:55
Blíží se uvedení filmu V síti, který zobrazuje, jak jednoduché je sexuálně zneužít dospívající dívky – získat nejprve jejich důvěru, pak jejich intimní fotografie i osobní setkání (detailněji na webu ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/12360773574-v-siti/). Proběhly první projekce, v médiích i na sociálních sítích se objevují první ohlasy. Vlnu zájmu mezi rodiči dospívajících, zejména dívek vyvolal již první trailer uvedený loni na jaře. Rodiče, často vedeni svým strachem, se dotazovali i u nás v SPRSV, zda mají trailer a následně film pustit. Tyto dotazy i následné rodičovské zkušenosti mne dovedly k zamyšlení, jak s tímto typem filmů vhodně pracovat v domácím (i jiném) prostředí. Film V síti je záslužný český počin, na internetu lze najít další obdobná, až šokující videa na podobné téma v angličtině, stačí zadat Child Predators Experiment.
Rodičovské obavy ze zneužívání jsou poměrně logické, dle praktických zkušeností i dostupných výzkumů (např. rozsáhlý mezinárodní výzkum EU Kids Online) jsou děti, respektive dospívající na sociálních sítích velmi aktivní, přitom si ovšem neuvědomují řadu rizik s tím spojených.
Jako rodiče často nevíme, co děti na síti dělají, jen doufáme, že se „chovají správně“ a bezpečně. Už jsme jim přece řekli, že si mají „dávat pozor“. Ukázka toho, jak snadno může k ohrožení a zneužití dojít, jak málo jsou vůči němu děti odolné, jak snadno vstoupí do kontaktu s neznámým člověkem a pošlou mu i svoje intimní fotografie, je pro rodiče děsivá.
Najednou jsme konfrontováni s nebezpečím, které reálně hrozí, máme potřebu „něco udělat“ a riziku zneužití zabránit.
A dospívající v kritickém věku 11-14 let, zejména dívky, ale nejen ony, jsou doopravdy velmi citlivé, potýkají se často s nízkým sebevědomím, a na první pohled laskavý a empatický zájem ze strany druhého pohlaví je pro ně velmi atraktivní, dodává jim pocitu žádoucnosti a zvyšuje tak sebevědomí. Je pro ně tedy lákavé, přes všechna varování, svodům podlehnout.
Pustit dětem takovýto film „jen tak“ bez předchozího upozornění je zásadně nevhodné, děti se mohou cítit šokované, vystrašené, zahlcené pocity, se kterými si nemusejí umět poradit. Film nesmí být prvním krokem debaty o nebezpečí zneužívání. Nepřipravenému dítěti může spíše ublížit.
Pustit takový film či video bez přípravy má podobnou logiku, jako když dospívajícímu, o kterém si myslíme, že začíná sexuálně žít, řekneme něco ve smyslu „dávej si pozor, ať se nedostaneš do maléru“, aniž bychom s ním někdy probírali cokoliv jiného týkajícího se vztahů, sexuality apod. A rodin, kde se to takhle děje, je pořád dost.
Rodič cítí „ohrožení“, tak vyšle „varování“, motivované spíše svou potřebou než zájmy dítěte či dospívajícího. To není nejlepší.
Jak tedy v rodině podpořit prevenci sexuálního zneužívání dětí, na internetu i jinde? Základem je věkově přiměřená a otevřená komunikace, pravdivé odpovědi na dětské dotazy a zájem o dítě. Sexuálním otázkám bychom se neměli vyhýbat, odmítat je či se tvářit, že je na ně dost času.
Je vhodné, když se děti postupně seznamují s názvy pohlavních orgánů. Je také vhodné děti postupně seznamovat s rizikem zneužívání v jakékoliv podobě a učit je, jak mají reagovat v rizikových situacích, ideálně formou nácvikových her. (Náměty a tipy např. v naší knížce: Šilerová, L., Štěrbová, D., Prouzová Z.
: Ty jsi holka, ty jsi kluk. C Press, 2017).
Využívání internetu dětmi a dospívajícími je poměrně nová oblast, se kterou jako rodiče zatím nemáme historickou zkušenost. Je třeba přijmou fakt, že děti a zejména dospívající na internetu a sociálních sítích jsou, že internet běžně využívají, a získávají z něj řadu více či méně pravdivých informací.
Nelze se k němu stavět jen jako ke zlu či riziku, je třeba ho chápat jako součást života, stejně jako kdysi bylo sledování televize či filmů z videopůjčovny. Můžeme využívání internetu omezit na únosnou dobu, ale nelze ho zakázat ani plně kontrolovat.
Je vhodné znát přístupová hesla do emailů či sociálních sítí, ale ruku na srdce, čím více děti hlídáme a kontrolujeme, tím vynalézavější jsou v nacházení alternativních cest, zakládání dalších profilů apod.
Je tedy třeba se o využívání internetu a sociálních sítí s dětmi a dospívajícími bavit, zajímat se o to, co je tam láká, vyslechnout si zajímavosti, neodsoudit rovnou vše jako ztrátu času.
A při tom informovat i o nebezpečí, které hrozí. Zároveň je vhodné s dětmi probrat a nastavit pravidla fungování na internetu a ta průběžně opakovat (tipy najdete např. v knížce: Eckertová, L., Seifertová, L.
: Hustej internet. Praha, Petr Prchal, 2014).
Pokud jsme s dítětem již na tato témata mluvili, diskutovali pravidla používání internetu, je možné dětem podobný film pustit, s jejich souhlasem, dle individuálního vývoje tak okolo 10-11 let. Věková hranice je však velmi individuální, je třeba přihlédnout ke zralosti dítěte, dosavadní komunikaci i citlivosti dítěte.
Film, video či trailer je vhodné sledovat společně s dětmi, jeho sledování uvést tak, že jsme již o podobných věcech mluvili, že bychom jim rádi ukázali zkušenosti jiných dětí a rodičů. Můžeme říci i to, že nás to zaujalo, jaké jsme u toho měli pocity my jako rodiče.
Po sledování je důležité s dítětem mluvit, zeptat se na jeho pocity, na to, co jak to na něj působí, co si z toho odnáší.
A pokud jsme toho jako rodiče pro bezpečí svých dětí na internetu zatím moc neudělali, je vhodné začít, přiměřeně věku.
Zeptat se dětí na využívání internetu, sociálních sítí, zeptat se, jestli to probírají i ve škole, zjistit, co vědí, upozornit na rizika. Klidně i říct, že jsme viděli takový film či video.
A jak na nás zapůsobil, že jsme si možná taky sami neuvědomili, jak snadno může ke zneužití dojít a že není jednoduché se mu bránit. A zeptat, zda se chtějí také podívat. A respektovat jejich volbu.
Jednoduše shrnuto, žádný podobný film vy neměl sloužit jako „výstřel“ bez varování, ale jako nástroj podporující komunikaci s dítětem, v tomto případě už spíše dospívajícím.
U připravovaného filmu V síti je avizovaná i „dětská verze“ bez explicitně sexuálních scén, která bude jistě pro tyto účely více než vhodná.
Všechny tyto materiály jsou velmi užitečné svou opravdovostí, názorností i schopností „vyburcovat“ rodiče, ale musejí být používány velmi citlivě, se zřetelem k osobnosti a zkušenostem dítěte i k celkovému vyznění komunikace v rámci rodiny.