Deprese je psychické onemocnění řadící se mezi afektivní poruchy. Může být monopolární nebo bipolární jako součást bipolárně afektivní poruchy (dříve maniodepresivní psychózy).
V současné době je nejčastější psychickou poruchou vůbec a procento lidí trpící depresí se neustále zvyšuje. Pro diagnózu deprese je podmínkou, aby epizoda trvala alespoň dva týdny.
Její lehčí formou je dystymie.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Morbidita se udává mezi 1,1 a 19 % [1], prevalence pak 17% [2]. Průměrný věk projevu první depresivní epizody je okolo 29 let, v poslední době však věkový průměr klesá. V případě bipolárních poruch se projevy objevují dříve. Z celkového počtu nemocných tvoří dvě třetiny ženy. Pravděpodobnost onemocnění se rovněž odvíjí od genetického zatížení.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Projevy deprese jsou různé intenzity a závisí na povahových vlastnostech člověka. Celkově se dá říci, že např. pláč je jeden z méně závažných projevů, neboť u těžkých forem deprese člověk není schopen prožívat jakékoliv emoce, je pasivní a má pocit absolutní beznaděje. Mezi další projevy patří například:
- pocity deprivace, únavy, osamělosti, obavy z budoucnosti, stísněná, skleslá nálada
- ztráta schopnosti radovat se
- tělesné i duševní vyčerpání
- pocity méněcennosti
- poruchy koncentrace a učení
- nezájem o dříve oblíbené činnosti
- katastrofické myšlení a očekávání nejhoršího
- snížená motorika a celková aktivita
- snížená chuť k jídlu
- černé myšlenky, uvažování o sebevraždě.
Bludné fenomény provázející depresi[upravit | editovat zdroj]
Objevují se u 8–10 % ústavně léčených pacientů. Pacient na ně nemá racionální náhled. Mezi nejčastější patří:
- bludy o prohřešení (pocit, že se dopustil zločinu či velkého provinění)
- hypochondrický blud (dotyčný věří, že má obzvlášť těžkou nemoc)
- blud chudoby (nevyvratitelné přesvědčení, že zchudne tak, že umře)
- nihilistický blud (svět přestává existovat, ztráta jména, pohlavní identity).
Modely deprese[upravit | editovat zdroj]
Biochemické aspekty[upravit | editovat zdroj]
Současná psychiatrie předpokládá vliv genetických faktorů na vznik a průběh onemocnění.
Na základě relativně pozdního nástupu účinku antidepresiv se také nepovažuje za pravděpodobné, že by jedinou podstatou deprese byla nerovnováha v hladině a funkci neurotransmiterů (především noradrenalinu, acetylcholinu a serotoninu). Existují i teorie o endokrinologické podstatě některých depresí (zjištěno při provádění denního profilu kortizolu).
Genetické aspekty[upravit | editovat zdroj]
Zejména endogenní deprese byla považována za familiární poruchu, kdy se předpokládá určité genetické zatížení. V současné době se má za to, že byla genetická podstata onemocnění přeceňována (větší roli hraje u bipolárních poruch).
Psychologické aspekty[upravit | editovat zdroj]
Další roli hrají také povahové rysy, výchova, vzdělání a jiné vlastnosti. Jedna z teorií popisuje depresi jako naučené chování (naučená bezmoc).
Současná psychiatrie nepovažuje žádný z aspektů za významnější a celkově se na depresi nahlíží jako na onemocnění podmíněné mnoha faktory.
Tuto teorii podporuje také skutečnost, že může propuknout po silném traumatu, ale také zcela náhle a zdánlivě bezdůvodně.
Z tohoto důvodu je deprese dělena na dva základní typy a to exogenní depresi vyvolanou vnějším traumatem (umrtí v rodině, nemoc,…) a endogenní depresi, pro níž se zdánlivě nevyskytuje žádné odůvodnění.
Farmakoterapie[upravit | editovat zdroj]
Antidepresiva[upravit | editovat zdroj]
Lékem první volby bývají antidepresiva. Antidepresiva jsou skupinou léčiv ovlivňující metabolismus neurotransmiterů. Zpravidla působí až po několika týdnech (2–6 týdnů, obvykle však 3–4 týdny).
Na počátku léčby se mohou objevovat vedlejší příznaky (nauzea, vertigo), které zpravidla znamenají to, že léky skutečně fungují a po několika týdnech se projeví jejich účinek (mezi další vedlejší účinky patří např. sexuální dysfunkce, či ztráta libida). Na léčbu reaguje okolo 65–70 % pacientů.
Antidepresiva působí jako thymoleptika (proti symptomům deprese), sedativa (potlačují psychomotoriku a vigilitu), anxiolytika (snižují úzkost a strach), analgetika (především při chronických bolestech při tumorech, migrénách apod.), pozitivně účinkují také na obsedantní chování (nutkavé chování).
Nevykazují antipsychotický účinek (zhoršují bludnou symptomatiku), mohou však zlepšit náladu a tím nepřímo napomoct odeznění bludných příznaků u melancholických pacientů. Rozlišuje se několik druhů antidepresiv podle mechanismu jejich účinku:
- tricyklická antidepresiva: Amiltriptylin, Clomipramin, Imipramin, Doxepin
- tetracyklická antidepresiva: Maprotilin, Mianserin
- IMAO (inhibitory monoaminooxidázy): Tranylcypromin, Moclobemid (reverzibilní), Selegilin
- SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu): Fluoxetin, Sertralin, Paroxetin, Citalopram
- neklasifikovaná antidepresiva: Trazodon, Mirtazepin, Venlafaxin, Bupropion
Mezi další patří antidepresiva skupiny SARI, či NRI (inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu). Je možné nasadit léčbu solí lithia v případě farmakorezistentních a recidivujících pacientů. V určitých případech lze použít karbamazepin či valproat.
Antipsychotika[upravit | editovat zdroj]
Antipsychotika (dříve neuroleptika) se nasazují v případě bludných symptomů. Zpravidla se používají nízké dávky vysoce účinných antipsychotik.
Ostatní[upravit | editovat zdroj]
Při léčbě nejsou tak významné jako antidepresiva, ale mohou pomoci snížit úzkost, vnitřní napětí a zmírnit poruchy spánku.
- Preparáty z třezalky tečkované
Předepisovány zřídkakdy. Jejich použití je vhodné při lehčích formách deprese. Výhodou je zpravidla dobrá snášenlivost (pacient by se však měl vyhnout některým jídlům a prudkému slunečnímu svitu).
Psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
Celkově jsou v psychoterapii neustále vylepšovány metody přístupu k depresivním pacientům. Mezi nejčastější patří:
Další způsoby léčby[upravit | editovat zdroj]
Většina z nich je spíše na experimentální úrovni. Řadí se sem:
- spánková deprivace – prokazatelně zlepšuje náladu, efekt však vydrží jen několik dní; existuje více variant (totální, parciální či selektivní spánková deprivace)
- fototerapie – vystavení speciálnímu bílému intenzivnímu světlu po určitou dobu (používá se však téměř výhradně v USA)
- elektrokonvulzivní terapie – pravděpodobně ještě vyšší účinek než u terapie antidepresivy; dochází k umělému vyvolání záchvatu grand mal, u některých depresí je léčbou první volby (deprese s bludy a stuporem, katatonie apod.).
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Většina nemocných dobře reaguje na léčbu. Je nezbytné užívat dlouhodobě a pravidelně předepsané léky, doporučuje se také pomoc psychoterapeuta a především aktivní životní styl a pozitivní životní náhled. Ve většině případů je prognóza dobrá, u deprese však často dochází k relapsu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Antidepresiva
- Úzkostné poruchy
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- RAHN, Ewald a Angela MAHNKOPF. Psychiatrie. 2. vydání. Praha : Grada, 2003. s. 241. ISBN 80-7169-964-0.
- DÖRNER, Klaus a Jan LORENC. Bláznit je lidské : učebnice psychiatrie a psychoterapie. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. 353 s. s. 113-140. ISBN 80-7169-628-5.
- RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. první vydání. Praha : Galén, 2001. 0 s. s. 261. ISBN 80-7262-140-8.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ RAHN, Ewald a Angela MAHNKOPF. Psychiatrie. 2. vydání. Praha : Grada, 2003. s. 241. ISBN 80-7169-964-0.
- ↑ RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. první vydání. Praha : Galén, 2001. 0 s. s. 261. ISBN 80-7262-140-8.
Deprese – příznaky, druhy a léčba
Deprese jsou jednou z nejčastějších duševních poruch. Léčba deprese zpravidla spočívá v kombinaci léků (antidepresiva, přírodní antidepresiva) a psychoterapie, přičemž neléčená nemoc může být i smrtelná. Jak poznat příznaky deprese, jaké druhy existují a jak konkrétně probíhá léčba?
Deprese (z latinského depressio čili stlačení, potlačení) může mít různé stupně – od lehké, střední až po těžkou, eventuálně s psychotickými příznaky, jako jsou bludy a halucinace, manie. To je již závažná a dlouhotrvající psychická porucha. Reakce na tento duševní stav bývá u jednotlivců různá – od snížení schopnosti prožívat radost po myšlenky na sebevraždu.
Příznaky deprese
- skleslost,
- pokles energie, aktivity a zájmů – u těžké deprese nemůže pacient někdy ani vstát z postele, učesat se či oholit,
- snížení schopnosti radovat se (ahedonie),
- poruchy koncentrace,
- snadná unavitelnost,
- snížené sebevědomí,
- pocity viny a bezcennosti – ty mohou nabývat u těžkých depresí až charakter bludu, kterému se říká mikromanický, kdy se dotyčný může vinit z různých katastrof, válek apod.,
- pesimistický pohled na budoucnost,
- poruchy spánku,
- snížená/zvýšená chuť k jídlu,
- hmotnostní úbytek/nárůst,
- pokles sexuální aktivity,
- myšlenky na sebevraždu – ty jsou velmi nebezpečné, zejména pokud o nich dotyčný hovoří, přemýšlí, jakým způsobem by to udělal nebo se mu o tom zdají sny,
- úzkost a psychomotorický neklid.
Pokleslá nálada neplyne z vnějších okolností nemocného, je dlouhodobě stabilní. Typické je třeba pravidelné zhoršení nálady po probuzení navazující na ranní nespavost. Často se deprese projevuje také tělesnými obtížemi – pocit sevření na hrudi, pocit neklidných nohou, bušení srdce při úzkosti a další bolesti bez jiné adekvátní příčiny. U nejtěžších forem deprese se mohou projevit i psychotické příznaky (halucinace, bludy).
TIP: Na internetu najdete testy deprese, které vám pomohou rozpoznat příznaky. Při podezření, že touto nemocí trpíte, však doporučujeme rovnou vyhledat odbornou pomoc.
Poporodní deprese se objevuje u 1 ze 7 žen. Foto: Jenna Norman, Unsplash
Druhy deprese
Klinická deprese – základní (lehčí) forma deprese, která je ale dostatečně závažná, tedy vhodná ke klinické léčbě.
Endogenní deprese – tzv. velká pravá deprese je nejčastější formou, která přijde náhle a bez příčiny. Způsobuje ji nevyvážené chemické prostředí v mozku, které je třeba upravovat pomocí léků (antidepresiv).
Psychosomatická deprese – u některých případů deprese se projevují psychosomatické potíže jako poruchy spánku, bolesti hlavy, kloubů, zad, žaludku, srdce, trávicí potíže, dýchací potíže, závratě.
Symptomatická deprese – projev deprese, která však ve skutečnosti depresí není. Může se jednat o vedlejší příznak otravy, nádoru, epilepsie, případně demence.
Sezónní deprese – přichází v určitých ročních obdobích a většinou se vrací každoročně, nejčastěji v zimě. Lze ji mírnit terapií světlem, tedy stimulací produkce neurotransmiterů (např. serotonin). Při těžší formě se kombinuje s další léčbou.
Deprese v těhotenství – náchylnější jsou zejména mladší ženy, případně ty nad 35 let, ženy s nízkou sociální podporou, bez partnera, se smíšenými pocity ohledně gravidity a ženy po 3 a více porodech. Vyšší riziko je u žen trpících depresemi již před otěhotněním. Vždy je nutné zvážit rizika psychofarmak pro plod a zároveň negativní následky neléčené psychické poruchy.
Poporodní deprese – objevuje se cca u 1 ze 7 žen, od početí do 1. roku po porodu. Hlavními příznaky jsou depresivní stavy, ahedonie, únava, nechuť, poruchy spánku.
Za rizikové faktory se považují osobní či rodinná historie, nízká sociální podpora, deprese v rodině, deprese u rodiče v minulosti / během těhotenství, psychické/fyzické týrání, problémy s kojením, změna hormonální hladiny atp. Jedná se o stav odlišný od poporodní psychózy.
Deprese v menopauze – v období menopauzy dochází ke změnám hladin estrogenů a progesteronů s následným estrogenovým poklesem. To zapříčiňuje riziko rozvoje deprese, zvlášť u žen s depresemi v minulosti.
Deprese u dětí a adolescentů – potká 1 z 33 dětí a 1 z 8 dospívajících. Častěji je spojována s poruchami chování, agresivitou a somatickými stesky.
Objevují se pocity nudy, podrážděnosti, riskantní chování a úzkost spojená s konzumací alkoholu a drog. Zároveň se vyskytují pocity viny z vlastní nedostatečnosti, střídání apatie s mnohomluvností atd.
U depresivních dětí a dospívajících je riziko spáchání sebevraždy vyšší než u dospělých.
Úzkostně depresivní porucha – projevuje se příznaky deprese i úzkosti, má těžší průběh i prognózu než v případě výskytu těchto onemocnění samostatně. Nejčastějšími příčinami jsou dědičnost, nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku, prožité trauma, stres.
Larvovaná deprese – projevuje se jiným zdravotním problémem, ale nedochází k dalším projevům deprese. Obvykle vyjde najevo, že se jednalo o depresivní onemocnění až tehdy, kdy není prokázána žádná fyziologická příčina a problémy zmizí po nasazení antidepresiv.
Reaktivní deprese – přímá reakce na traumatické či stresové životní období. Často nastupuje hned po traumatu a trvá cca 1 rok. Nejčastější spouštěče jsou úmrtí blízké osoby, případně jiná velká ztráta (práce, vztahu, majetku).
Rezistentní deprese – obvykle je definovaná jako epizoda deprese, která neodpovídá na 1, ale spíše na 2 a více adekvátních terapeutických pokusů. Nejúčinnější léčbou se jeví elektrokonvulzivní terapie (ECT).
TIP: Věděli jste, že deprese může způsobovat například i celiakie? Přečtěte si o tom v našem odborném článku.
Depresi u dětí a adolescentů považují odborníci za velmi nebezpečnou – riziko spáchání sebevraždy je u nich vyšší než u dospělých. Foto: Francisco Gonzalez, Unsplash
Léčba deprese
Léčba deprese spočívá zejména v těchto oblastech – biologická léčba (tj. léčba léky) a psychoterapie.
Biologická léčba – druhy antidepresiv
Existuje více než 40 skupin antidepresiv s různými mechanismy účinku a farmakokinetickými parametry. Antidepresiva primárně zvyšují dostupnost a obrat neurotransmiterů (noradrenalinu, serotoninu a dopaminu) na synaptických spojeních. Biologická léčba (farmakoterapie) má 3 fáze – akutní, udržovací a preventivní.
- Antidepresiva bez předpisu – jsou registrovaná a volně prodejná. Patří mezi ně například Guajacuran, Persen a Ataralgin.
- Přírodní antidepresiva – používají se pro mírné deprese a v případě, že má nemocný k antidepresivům skeptický postoj. Mohou to být bylinky (třezalka, bazalka, heřmánek, levandule, kozlík lékařský), látky obsažené v jídle, případně aktivity.
- Tricyklická antidepresiva (antidepresiva I. generace) – kromě zvýšení dostupnosti neurotransmiterů blokují ještě další receptorové systémy (muskarinové, histaminové, adrenergní). Od toho se odvíjí nežádoucí vedlejší účinky. Jedná se např. o amitriptylin, imipramin, klomipramin, dosulepin, dibenzepin.
- SSRI, NASA a jiná moderní antidepresiva – Citalec, Escitil, Elicea, Mirtazapin, Trittico.
Psychoterapie
- Kognitivně-behaviorální psychoterapie – kognitivní metody upravují pozornost, vnímání, paměť a hodnocení. Za cíl si kladou změnu chování nemocného směrem k lepšímu řešení problémů. Behaviorální složka zase vychází z teorie učení a pracuje s principy klasického podmiňování.
- Interpersonální psychoterapie – metoda zaměřená na změnu mezilidských vztahů, která je orientovaná přímo na problém. Koncipuje se jako léčba krátkodobá, je tedy časově omezená.
Neléčená deprese aneb Nepodceňujte příznaky
„Pokud se deprese léčí, celkem rychle se dostaví zlepšení. Ovšem neléčená deprese může být i smrtelná. Značná část lidí trpících tzv.
velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu, přičemž 10 až 15 % z nich ji skutečně spáchá,“ upozorňuje MUDr. Andrea Dutková z EUC Kliniky Praha – Opatovská.
Světová zdravotnická organizace navíc shledává deprese jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.
Nepodceňujte příznaky deprese. Pokud se u vás či u vašich blízkých osob vyskytnou, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.
V EUC najdete řadu profesionálů, kteří poskytují komplexní psychologickou péči – Praha, Ústí nad Labem, Liberec, České Budějovice. Jsme největším poskytovatelem ambulantní lékařské péče v ČR.
- Sháním psychiatrii v Praze
- Sháním psychiatrii v Ústí nad Labem
- Sháním psychologii v Liberci
- Sháním psychologii v Českých Budějovicích
Deprese – Mojezdraví.cz
Depresivní porucha patří mezi poruchy nálady (afektivní poruchy). Afektivní poruchy významným způsobem ovlivňují náladu – buď směrem dolů (deprese) nebo směrem nahoru (mánie). V případě, že se fáze různým způsobem střídají, jde o takzvanou bipolární afektivní poruchu.
Příznaky deprese
Deprese je charakteristická pokleslou náladou, snížením energie a aktivity, snížením schopnosti radovat se z věcí, které byly prožívány jako příjemné. Nemocný se může cítit apatický, bez síly a motivace vykonávat jakoukoliv činnost.
Bývají přítomné porucha koncentrace, nerozhodnost, ztráta sebevědomí, pocity viny a bezcennosti, poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, snížení libida. Objevit se mohou i myšlenky na sebepoškozování, touha zemřít a sebevražedné myšlenky.
Rozlišujeme mírnou, střední a těžkou depresivní fázi. Těžká depresivní fáze nedovoluje postiženému vykonávat pracovní, společenské, ale ani běžné domácí aktivity.
Deprese může být diagnostikována jako zcela samostatné onemocnění, které se objeví zdánlivě bez příčiny. Depresivní projevy ale zaslouží pozornost i v případě, že doprovází jiné onemocnění nebo závažnou životní situaci. Často se objevují u nemocných s roztroušenou sklerózou, po cévní mozkové příhodě, s Parkinsonovu nemocí, s chronickou bolestí nebo migrénou.
Deprese se liší od takzvaných neurotických poruch. Sem se zařazují potíže, které mají něco společného s prožitky stresu, výrazné nepohody ve smyslu úzkosti, strachu. Patří sem fobie a jiné úzkosti, obsedantně-kompulzivní poruchy, reakce na závažný stres a somatické projevy stresu, úzkosti.
K léčbě deprese je možné využít psychoterapii nebo léky. U lehkých případů deprese je možné začít pouze psychoterapií. Efekt léků se projeví až po čase, doporučuje se počítat s dobou 6 týdnů.
Těžká deprese může být léčena i elektrokonvulzivní terapií. V některých případech je EKT schopna vyvolat takové změny aktivity mozku, které nemocným přinesou úlevu.
Cílem léčby je udržet normální fungování po odeznění příznaků deprese a předcházet novým epizodám v budoucnu. Pro úspěch léčby je potřeba, aby pacient spolupracoval s lékařem a nevysazoval léky hned po zlepšení stavu nebo dříve, než mu lékař doporučí.
Léky
Na zmírnění příznaků deprese pomáhají antidepresiva.
Bylinky
Jako podpůrné při léčbě deprese se mohou používat čaje z meduňky, třezalky a dobromysli (oregana). Veškeré užívání bylinek je ale důležité konzultovat s lékařem. Třezalka totiž může mít vliv na účinky některých léků.
Homeopatika
Zkušený homeopat vám může doporučit podpůrná homeopatika, deprese však musí být vždy léčena pod dohledem psychiatra.
Domácí léčba a babské rady
Částečně můžou pomoci hořčík a vitaminy C a B. Je proto vhodné konzumovat kromě těchto látek v tabletách také potraviny, které je obsahují – ořechy jak lískové, tak vlašské, pivovarské kvasnice, mák, kakao, luštěniny a další. Výborné antidepresivní účinky má také celer. Domácí léčba nikdy nenahradí konzultace s odborníkem.
Vyšetření
Depresi může diagnostikovat jen psychiatr na základě odborného psychiatrického vyšetření.
Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal?
Možné komplikace
Nejhorším výstupem deprese je sebevražda, dále různé možné problémy spojené s užíváním medikace (nežádoucí účinky léků a podobně). Nemoc se může vracet opakovaně, někdy je nutná celoživotní terapie antidepresivy.
Prevence
Jako prevence proti depresi, spíš však proti smutku či splínu, protože proti vrozené depresi prevence neexistuje, je doporučována pravidelná fyzická aktivita, otužování, nevyhýbání se lidem. Je také dobré omezit alkohol a drogy.
Kdy jít k lékaři
Lékaře navštivte při déletrvajícím smutku, pocitu rezignace, s myšlenkami na sebevraždu.
Deprese a její léčba
Deprese je nemoc. Projevuje se jako soubor duševních a tělesných příznaků, které nemusejí být vždy všechny přítomné.
Z duševních příznaků je to často smutná nálada, pocit bez energie, plačtivost, nebo naopak zvýšené duševní napětí a větší hádavost, ztráta schopnosti těšit se z věcí, které člověka těšily předtím, ztráta radosti ze života, smutné myšlenky, všechno myšlení jakoby přes černé brýle zdeformované – co člověk může vidět černě, vidí černě, nejlépe nejčerněji jak to jde. Ztráta sebevědomí, pocit úbytku vlastních schopností a významu.
Z tělesných příznaků jsou to všechny možné příznaky, se kterými lidé chodí i k jiným specialistům.
„Od deprese“ mohou být bolesti hlavy, pocit špatného vidění, pocit nedostatečného nadechnutí a nedostatku vzduchu, pocit tlaku až knedlíku v krku a tlaku na hrudníku, bolesti páteře, problémy se srdečním tepem, vyšší krevní tlak, problémy s trávením, špatné trávení, nechutenství, hubnutí, nebo naopak z napětí přejídání se, průjmy – zejména před významnějšími událostmi, zácpa, pocity trnutí svalů v prstech, okolo úst – takzvaná tetanie, pocity na omdlení, pocity tlaku v hlavě – panické záchvaty, Jeden z nejvýraznějších znaků jsou problémy se spánkem. Buď porucha usnutí, kdy se člověk trápí problémy, nebo, co je častější, člověk usne a potom se probudí a dále nemůže usnout a ráno je potom neodpočinutý. Tyto příznaky se běžně vyskytují v našem „duševním provozu“ ale jako deprese je můžeme označit, pokud trvají asi 14 dní a nejde je něčím rozebrat nebo utlumit, případně pokud přetrvávají i pokud pominuly původní důvody pro špatnou náladu.
Deprese má i svůj biologický původ.
V mozku je něco jako náladové centrum – není to ale určitá struktura, kterou by bylo možné vidět například na CT, kde má být rovnováha neurotransmiterů / jsou to látky, které přenášejí vzruchy mezi jednotlivými mozkovými buňkami/ .Hlavní jsou serotonin, noradrenalin a dopamin. Zkuste si toto centrum představit jako naši duševní baterku, která je normálně nabitá s dost energií, v depresi je ale z různých důvodů „vybitá“.
Tuto naši baterku nám můžou vybíjet různé příčiny:
Stres – Když prožíváme duševní napětí – buď proto, že jsme citlivější a rozruší nás kde co, nebo proto, že se nám objektivně staly události, které nás rozrušují /ztráta blízkého, propuštění nebo tlaky v práci, nedobré životní prostředí…./, v organizmu se zvýší hladina adrenalínu a toto časté zaplavování adrenalínem může vést k úbytku serotoninu a tím k depresi.
- Vrozená dispozice- tak jako se dědí vlohy na jiná onemocnění, i dispozici na vrozeně „slabší baterku“ můžeme zdědit po rodičích a za vhodných okolností / sezonně, stres/ se dispozice projeví a jsme k depresi náchylnější
- Hormony- hladiny hormonů mohou ovlivňovat náladové centrum a tím hladiny neurotransmiterů a při hormonálních výkyvech můžeme depresi dostat – nejčastější je působení ženských pohlavních hormonů – estrogenu a progesteronu a zhoršení nálady v obdobích, kdy hladiny hormonů klesají – pravidelně několik dní před menstruací, po porodu, v období hormonálního útlumu – v přechodu, kdy jsou ženy k depresím náchylnější.
- Působění světla – naše mozkové náladové centrum – baterka – je dobíjeno přes oční nervy množstvím přijatého světla. Pokud máme dispozici na depresi, v obdobích snížené intenzity světla – na podzim, v zimě, při dlouhém nedostatku slunečního svitu – už samotným tímto faktem může deprese z ničeho nic přijít
Působením škodlivých návykových látek poškozujících mozek – alkohol a jiné drogy. Mozek je geniální struktura s velmi jemnou regulací a pokud ho – většinou svévolně – zaplavujeme škodlivými látkami, snaží se rovnováhu znovu upravit a to je tak namáhavé, že mohou ubýt neurotransmitery a z toho vznikne deprese.
Jak se deprese léčí?
Léčba antidepresivy
Často se deprese neobejde bez specializovaných léků – antidepresiv. Těch je několik desítek a dobře Vám je nasadí dobrý psychiatr. V základu tyto léky složitým způsobem působí v mozkových centrech a „dobijí tuto baterku“.
Trvá zpravidla minimálně 10 – 14 dní než začnou působit a užívají se minimálně půl roku.
Půl roku proto, že delší dobu trvá, než se deprese spraví – plný efekt cca po 6 týdnech, a potom je nutné období, kdy je deprese spravená, pacient se cítí s léky „normálně“ a potřebuje nějaký čas najet na „samodobíjení“., tj. vést pohodový život, dělat věci které ho baví,
odpočinout si a tyto aktivity postupně samy navýší množství neurotransmiterů zejména serotoninu, takže léky lze pomalu postupně vysadit a deprese se už nedostaví. Pokud má pacient na depresi už vyvinutou dispozici, nestačí samotné aktivity proti depresi a ani dobrá psychohygiena k tomu, aby
depresi udrželi v klidu, užívá potom malé dávky antidepresiv po delší dobu -. vše je dobré domluvit s lékařem.
Psychoterapie a psychohygiena
V psychoterapeutickém programu pro pacienty s depresí je důležité ukázat pacientům jakým způsobem žít, aby se deprese nevracely – kdo dobře dodržuje psychohygienu, většinou deprese nemá.
Naučit je všechny možné pomůcky na to, jak si poradit s jednotlivými příznaky deprese a jak se z deprese případně i svépomocí dostat – to je kognitivně-behaviorální psychoterapie pomocí hlubší psychoterapie rozebrat s pacientem aktuální psychický problém ve kterém uvízl, rozebrat s ním mezilidské vztahy, které nefungují tak, jak by měly, rozebrat jeho povahu tak, aby vedlo jeho životní fungování ke šťastnějším důsledkům v životě – na toto používáme hlubinnější psychoterapie – Gestalt psychoterapie, psychoanalyticky orientovaná skupinová psychoterapie Naučit pacienta správně a pravidelně relaxovat – aby díky této dovednosti mohl kdykoliv, kdy to bude potřebovat, sladit svůj nervový systém do vyrovnanějšího stavu.
V léčbě pacientů s depresí jsou důležité všechny tyto složky, protože někdy nevyjdeme se samotnými léky – pacientovi se sice polepší ale problémy zůstávají, stejně tak špatný životní styl a deprese se chronifikují, samotná psychoterapie ani změna životního stylu často nepomůže pacientům, kteří mají na depresi dispozici, nebo je deprese těžší.