Děložní polypy – jejich příznaky, příčiny, diagnostika a léčba

Děložní polypy – jejich příznaky, příčiny, diagnostika a léčbaDěložní polypy jsou výrůstky spojené s vnitřní stěnou dělohy, které zasahují do děložní dutiny. Tyto polypy jsou obvykle nekarcinogenní (benigní), i když některé mohou být rakovinové nebo se mohou nakonec proměnit v rakovinu (prekancerózní polypy).

Děložní polypy mají velikost od několika milimetrů – ne větší než sezamové semeno – až po několik centimetrů – nebo i větší. Jsou připevněny k výstelce dělohy silnou či tenkou “stopkou”.

Můžete mít jeden nebo i více polypů v děloze. Zůstanou obvykle v děloze, ale občas proklouzou skrz otvor dělohy (děložní čípek) do pochvy. Děložní polypy se nejčastěji vyskytují u žen, které procházejí menopauzou, nebo mají po menopauze – i když je mohou mít i mladší ženy.

Děložní polypy jsou měkké červené výrůstky z dělohy (endometria), obvykle menší než 1 cm v průměru.

Příznaky (symptomy) děložních polypů

Příznaky polypů v děloze nejčastěji jsou:

  • Nepravidelné menstruační krvácení – například s častými, nepředvídatelnými menstruačními obdobími s proměnlivou délkou jejich trvání a proměnlivou těžkostí průběhů
  • Krvácení mezi menstruačními obdobími
  • Nadměrně těžké menstruace
  • Vaginální krvácení po menopauze
  • Neplodnost

Některé ženy mají jen krvácení nebo špinění; ostatní jsou bez příznaků.

Příčiny

Zdá se, že významnou roli hrají hormonální faktory. Děložní polypy jsou citlivé na estrogen, což znamená, že rostou v reakci na cirkulující hladinu estrogenu v těle.

Rizikové faktory

Rizikové faktory pro vývoj polypů v děloze jsou například:

  • Jste v perimenopauzálním nebo postmenopauzálním období
  • Máte vysoký krevní tlak (hypertenzi)
  • Jste obézní
  • Užívání tamoxifenu, např. pro léčbu rakoviny prsu

Komplikace spojené s děložními polypy

Děložní polypy mohou být spojeny s neplodností. Pokud máte polypy v děloze a nemůžete aktuálně mít děti, odstranění polypů by vám mohlo pomoci otěhotnět (ale je to samozřejmě hodně individuální).

Diagnostika polypů v děloze

Pokud má váš lékař podezření, že máte děložní polypy, může pro diagnostiku zvolit jednu z následujících možností:

  • Transvaginální ultrazvuk. Štíhlé, hůlkové zařízení umístěné ve vaší pochvě vydává zvukové vlny a vytváří obraz vaší dělohy, včetně jejího vnitřku. Lékař tak může vidět polyp, který je zřetelně přítomen, nebo může identifikovat děložní polyp jako oblast tlusté endometriální tkáně.
  • Dá se dále použít související postup, nazývaný hysterosonografie či sonohysterografie. Sonohysterografie je ultrazvuková zobrazovací metoda dutiny děložní a vejcovodů, při které je pomocí velmi tenkého katetru do dělohy zavedeno menší množství (cca 10-15 ml) fyziologického roztoku. Slaný roztok rozšiřuje děložní dutinu, což dává lékaři jasnější pohled na vnitřní část dělohy během ultrazvuku.
  • Hysteroskopie. Lékař vloží do dělohy tenký, flexibilní, osvětlený hysteroskop (přes pochvu a děložní čípek). Hysteroskopie umožňuje lékaři vyšetřit vnitřní část dělohy.
  • Endometriální biopsie. Lékař může použít sací katétr uvnitř dělohy, aby získal vzorek pro laboratorní vyšetření. Děložní polypy mohou být potvrzeny endometriální biopsií.

Většina polypů dělohy jsou nekarcinogenní (benigní). Některé prekancerózní změny dělohy (endometriální hyperplazie) nebo rakoviny dělohy (endometriální karcinomy) se ale objevují jako polypy dělohy. Váš lékař pravděpodobně doporučí odebrání kousku polypu a odešle vzorek tkáně na laboratorní analýzu, abyste si byl jist, že nemáte rakovinu dělohy.

Příležitostně mohou detekovat polypy u dělohy jiné diagnostické techniky, jako je např.

hysterosalpingografie (radiologická diagnostická metoda pro vyšetření ženských vnitřních pohlavních orgánů) a fyziologická sonografie (ultrazvukové vyšetření je prováděno po naplnění děložní dutiny normálním fyziologickým roztokem). Je důležité, aby byl vzorek tkáně z polypu poslán na biopsii, aby se vyloučila rakovina.

Léčba děložních polypů

U děložních polypů může lékař doporučit různé metody léčby:

Bdělé čekání

Malé polypy bez příznaků se mohou vyřešit samy. Léčba malých polypů je zbytečná, pokud nejste vystaveni riziku rakoviny dělohy.

Léky

Některé hormonální léky, včetně progestinů a agonistů hormonu uvolňujícího gonadotropin, mohou snižovat příznaky polypu. Avšak užívání takových léků je v nejlepším případě krátkodobým řešením – příznaky se obvykle opět objevují po ukončení užívání tohoto léku.

Chirurgické odstranění polypů

Během hysteroskopie mohou nástroje nasazené pomocí hysteroskopu – zařízení, které lékař používá k prohlídce uvnitř dělohy – umožnit odstranění polypů. Odstraněný polyp bude pravděpodobně poslán do laboratoře pro mikroskopické vyšetření. Pokud polyp dělohy obsahuje rakovinné buňky, lékař si s vámi pohovoří o dalších krocích v léčbě.

Zřídka se polypy dělohy mohou i po vyléčení opakovat. Pokud ano, možná budete potřebovat další léčbu. Je možné, že budete muset podstoupit léčbu vícekrát, pokud se u Vás objeví opakující se polypy dělohy.

Pokud se zjistí, že polypy obsahují rakovinné buňky, může být nutná hysterektomie (odstranění dělohy).

Děložní polypy a neplodnost

Neplodnost je definována jako neschopnost počít po jednom roce snažení. Když žena je neplodná a nemá žádné příznaky polypů dělohy, pravděpodobnost, že má asymptomatické polypy, je mezi třemi procenty a pěti procenty. Pokud žena trpí abnormálním krvácením, je pravděpodobné, že má polypy.

Děložní polypy mohou působit jako nitroděložní tělísko, které zabraňuje implantaci oplodněného vajíčka v děložní stěně.

Mohou rovněž zablokovat oblast, ve které se vajíčka spojují s děložní dutinou, čímž se zabrání tomu, aby spermie oplodnila vajíčko.

Podobně mohou zablokovat kanálek děložního hrdla, což by zabránilo vniknutí spermií do dělohy. Polypy mohou také u některých žen hrát roli při potratu.

A co si dále přečíst o problémech v děloze?

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Děložní polypy – léčba, příčina, příznaky, sex, těhotenství

Děložní polypy – jejich příznaky, příčiny, diagnostika a léčbaDěložní polypy se u žen mohou vyskytovat nehledě na věk. Polypy hrdla snad o něco častěji u žen do přechodu, naopak polypy děložního těla jsou častější a hlavně nebezpečnější (je třeba vyloučit karcinom děložní sliznice) u žen po menopauze.

______

Klíčová slova: polyp děložního hrdla, děložní sliznice, těla, endometria, vyšetření, diagnostika, léčba, příznaky, projevy, symptomy, chirurgické řešení, oeprace, hysterektomie, odstranění dělohy.

Podle uložení na děloze rozlišujeme polypy děložního hrdla, které je snadné diagnostikovat při běžném gynekologickém vyšetření v zrcadlech, nebof obvykle prominují (vystupují) z děložního hrdla navenek, čili do pochvy, a dále polypy děložního těla, které se nacházejí uvnitř dělohy neboli v d. dutině. Tento druhý typ polypů se zjišťuje obtížněji, běžným gynekologickým vyšetřením (v zrcadlech a pohmatem) je diagnostikovat nelze a více či méně jasné podezření na ně lze získat vaginálním ultrazvukovým vyšetřením. Definitivně se potvrdí až při hysteroskopii neboli endoskopickém zobrazení děložní dutiny.

Jsou to nezhoubné gynekologické nádory

V drtivé většině případů se jedná o benigní, čili nezhoubné slizniční výrůstky. Problém však může být v mylné diagnóze, kdy se za zdáním polypu může skrývat skutečný zhoubný nádor.

Příčina děložních polypů

Přesnou příčinu vzniku p. neznáme; u p. hrdla můžeme spekulovat o vlivu chronického dráždění hrdla například záněty. P. děl. těla zase patrně souvisí s nadměrným vlivem ženských hormonů estrogenů, které obecně způsobují proliferaci neboli růst děložní sliznice (endometria) – tyto p. se také často nazývají polypy endometriální.

Je známo, že při dlouhodobém, často mnohaletém užívání preparátu s účinnou látkou tamoxifen, který celkově tlumí působení estrogenů u pacientek léčených pro karcinom prsu, bývá výskyt endometriálních polypů poměrně hojný a typický. Genetika, či další rizikové faktory nejsou známé.

Příznaky, projevy

Typickým příznakem pro oba typy děl. p. je krvácení. U polypů hrdla děložního jde spíše o mírné krvácení a špinění, nejčastěji po pohlavním styku či gynekologickém vyšetření (tedy takzvané kontaktní krvácení).

U p. těla děl. se jedná o typicky nadměrně silné menstruace či krvácení mimo cyklus.

P. nebolí. Krvácení či silná menstruace je ale samozřejmě velmi nespecifický příznak řady dalších gynekologických diagnóz, například děložních myomů.

Myomy jsou však již typické nádory (naštěstí také nezhoubné), obvykle tuhé uzlíkyči uzly vycházející z děložní svaloviny těla děložního, které se dají poměrně spolehlivě odlišit odjiných problémů ultrazvukem, ale i vyšetřením palpačním, neboť více či méně výrazně zvětšují celou dělohu (na rozdíl od polypů, kdy velikost dělohy zůstává nezměněna).

Dalším symptomem může být i neplodnost nebo opakované potrácení. Dosti často se však polyp neprojevuje nijak, je tedy asymptomatický a může být náhodným nálezem při preventivním gynekologickém vyšetření.

Vyšetření, diagnostika

Hlavní vyšetření potvrzující polyp děložní již byla naznačena výše, tedy základní, klinické gynekologické vyšetření (v zrcadlech a pohmatem) a vaginální ultrazvuk.

K potvrzení a případně operačnímu řešení polypů těla děložního slouží hysteroskopie (endoskopická vyšetřovací metoda, při které lze zároveň provést léčebný zákrok).

Postup je víceméně podobný tomu, který se praktikuje v případě děložních myomů, i když zde je k chirurgickému řešení většinou nutný přístup přes stěnu břišní, tedy laparoskopickým nebo klasickým (otevřeným) způsobem.

Hysteroskopické odstranění myomu je možné pouze u jednoho typu myomů, které jsou umístěny v děložní dutině (podobně jako endometriální polyp).

Léčba děložních polypů

Žena může s p. normálně žít, zejména pokud jí nezpůsobuje krvácivé či reprodukční obtíže. Na druhé straně i při nálezu klinicky dosud němého p.

(neprojevuje se příznaky, je takzvaně asymptomatický) většinou doporučujeme jeho odstranění. A to především proto, abychom histologicky ověřili jeho nezhoubnou povahu.

U žen plánujících graviditu jde také o jistou prevenci potratu nebo nepříjemného krvácení v průběhu těhotenství.

Jiné procedury než naznačené výše ani farmaka (léky) k léčbě polypů nejsou bohužel známy. Nicméně odstranění polypu děložního hrdla je velmi jednoduchým, malým, obvykle nebolestivým zákrokem, někdy proveditelným i pouze ambulantně.

Odstranění polypu těla děložního hysteroskopicky je pak každopádně výkonem miniinvazivním, prováděným pouze přes pochvu a děložní hrdlo. Hysteroskopická polypektomie endometrálního polypu děložního těla je většinou asi 10minutový zákrok v krátké celkové anestezii, s použitím vhodného, velmi tenkého instrumentaria.

Lze ho provést i bez anestezie, pokud není polyp v dutině děložní příliš velký (řekněme nad 1-1,5cm), pokud je pacientka k tomuto vhodná (zda snese cca na 5-10 minut dyskomfort typu bolestivého menses, což je snazší u žen, které již vaginálně rodily), pokud je pracoviště vybaveno tenkou optikou (3,2 mm) a operatér má v tomto směru zkušenosti. Jinakje standardem provádět tento výkon v celkové anestezii.

Budete mít zájem:  Co nevíte o náplních do pečiva?

Chirurgické odstranění (operace)

Zde je třeba odlišit odstranění p. hrdla a těla dělohy. U polypů hrdla se po ozřejmení nálezu v gynekologických zrcadlech polyp uchopí vhodným úchopovým nástrojem a šetrně abtorkvuje (odkroutí) od dělohy.

Zpravidla nejde o výkon bolestivý, lze jej provést i ambulantně, eventuálně použít lokální anestezii, případně anestezii celkovou, pokud tento postup žena preferuje nebo jde o ženu velmi citlivou (postup hysteroskopického odstranění polypu děložní dutiny byl popsán v předchozí odpovědi).

Ženám v naprosté většině případů nehrozí žádné zásadní komplikace (ani během výkonu či těsně po něm), tedy ani ztráta dělohy.

Pohlavní styk, sex a děložní polypy

Komplikace v sexuální oblasti problémem nebývají.

Prevence a recidiva

Poměrně častým jevem jsou recidivy, to znamená znovuobjevení se p.. P. se mohou objevit na stejném místě i jinde, a jak již bylo zmíněno, jde o problém relativně častý. Určitou prevencí novotvorby p.

děložního těla je ošetření stopky či spodiny polypu (místa odkud z dělohy vychází) elektrokoagulací (chirurgická technika využívající elektrický proud k řezu, čímž se zastavuje krvácení z tkáně), což hysteroskopie většinou umožňuje.

Další prevencí u p.

děložní sliznice (endometria) může být nasazení gestagenních hormonů, ať již působících celkově (ve formě tablet) nebo lokálně (v podobě nitroděložního tělíska obsahujícího levonorgestrel), neboť gestageny obvykle brzdí růst děložní sliznice a z ní tyto p. vycházejí.

Prevence p. děložního hrdla bohužel není známa. Prevencí tvorby nebo recidiv polypů děložního těla může být (vedle již zmíněných gestagenů) perorální kombinovaná antikoncepce, při jejímž užívání dochází k podobnému efektu – děložní sliznice zde téměř neroste.

Neplodnost, otěhotnění, těhotenství, donošení dítěte

P. děložní dutiny (těla děložního) mohou způsobovat neplodnost nebo například přispívat k neúspěchu léčby neplodnosti mimotělním oplodněním. Nicméně žena s p. zřejmě může jak otěhotnět, tak i donosit plod, což je podobné jako u některých, již zmíněných děložních myomů. P. v hrdle ho může mechanicky ‚ucpat‘ a tím znemožnit speriím prostup do dělohy, tzn. je také zdrojem neplodnosti.

Zdroj: doc. MUDr. Michal Mára, CSc.

Děložní polypy

Děložní polyp je malý protáhlý výrůstek na tkáni, který se nachází buď na děložní sliznici (roste z výstelky dělohy – tzv. endometria, hovoříme tedy o endometriálním polypu), anebo vyrůstá z děložního hrdla (pak se jedná o tzv. cervikální polyp).  Polypy se obecně mohou nacházet také na sliznici zažívacího traktu, močových cest nebo sliznici dýchacích cest.

Děložní polypy dělíme stejně jako polypy v jiných lokalizacích na stopkaté a přisedlé.

Děložní polypy jsou naštěstí v naprosté většině případů neškodné nezhoubné nádory, avšak nikdy nelze zcela spolehlivě vyloučit, že se na jejich povrchu nenachází zhoubné buňky.

Proto je vhodné každý polyp odstranit a odeslat k histologickému vyšetření k vyloučení přítomnosti zhoubného nádoru (tj. karcinomu děložní sliznice).

Děložní polypy se u žen mohou vyskytovat v kterémkoliv věku. Přesná příčina vzniku polypů v děloze není zcela objasněna. Většina děložních polypů je nenádorového, zánětlivého charakteru, některé však mohou vykazovat známky nádorového bujení.

U polypů děložního hrdla můžeme spekulovat o vlivu chronického dráždění hrdla, a to například záněty.

Vznik polypů děložního těla zase patrně souvisí s nadměrným vlivem ženských hormonů estrogenů, které obecně způsobují nadměrný růst děložní sliznice (tedy endometria) – tyto polypy se také často nazývají polypy endometriální.

Je známo, že při dlouhodobém, často mnohaletém užívání preparátu s účinnou látkou tamoxifen, který celkově tlumí působení estrogenů u pacientek léčených pro karcinom prsu, bývá výskyt endometriálních polypů poměrně hojný a typický.

Typickým příznakem pro polypy v děloze je krvácení. U polypů hrdla to bývá spíše mírnější krvácení nebo špinění, a to zejména po pohlavním styku či po gynekologické prohlídce (jedná se tedy o tzv. kontaktní krvácení). U polypů těla dělohy je krvácení zpravidla nadměrně silné a krvácení se objevuje také mimo pravidelný menstruační cyklus.

Je třeba pamatovat, že objevení se takového krvácení nemusí nutně znamenat přítomnost děložních polypů jako možného zdroje krvácení. Protože krvácení patří mezi velice nespecifické klinické příznaky celé řady dalších gynekologických onemocnění (jako jsou například děložní myomy). Polypy obvykle nezpůsobují pacientce žádnou bolest, ale není tomu tak vždy.

Děložní polypy se také mohou projevovat výtokem z pochvy.

Některým ženám však přítomnost polypu v děloze nemusí způsobovat naprosto žádné viditelné potíže a může být zcela náhodným nálezem při preventivním gynekologickém vyšetření.

V některých případech ovšem mohou polypy v děloze způsobovat pacientce dokonce neplodnost nebo opakované potrácení nebo přispívat k neúspěchu léčby neplodnosti mimotělním oplodněním. Jedná se o polypy děložní dutiny (tj. těla děložního). Je zde ovšem třeba říci, že i žena s polypy v děloze může, jak otěhotnět, tak také i donosit plod.

Ovšem v některých případech polyp, který se nachází v hrdle dělohy, jej může mechanicky „ucpat“, a tím znemožnit spermiím prostoupit do dělohy (tzn. je také zdrojem neplodnosti).

Podle uložení na děloze rozlišujeme polypy děložního hrdla, které je snadné diagnostikovat při běžném základním klinickém gynekologickém vyšetření (které se provádí pohmatem a dále s pomocí speciálních gynekologických zrcadel), neboť obvykle vystupují z děložního hrdla navenek čili do pochvy, a dále polypy děložního těla, které se nacházejí uvnitř dělohy neboli v děložní dutině. Tento druhý typ polypů se zjišťuje obtížněji, běžným gynekologickým vyšetřením (tj. pohmatem či s pomocí zrcadel) je diagnostikovat nelze a více či méně jasné podezření na ně lze získat až vaginálním ultrazvukovým vyšetřením. Definitivně se potvrdí až při tzv. hysteroskopii neboli endoskopickém vyšetření děložní dutiny.

Žena může s děložními polypy normálně žít, zejména pokud jí nezpůsobují krvácivé či reprodukční obtíže. Na druhé straně i při nálezu klinicky dosud němého polypu (který se neprojevuje žádnými příznaky, je tzv.

asymptomatický) se většinou doporučuje jeho odstranění. A to především proto, abychom histologicky ověřili jeho nezhoubnou povahu.

U žen plánujících graviditu jde také o jistou prevenci potratu nebo nepříjemného krvácení v průběhu těhotenství.

Děložní polypy je možno odstranit pouze chirurgicky (žádná jiná léčba není možná). Chirurgické odstranění polypu děložního hrdla je velmi jednoduchým, malým, obvykle nebolestivým zákrokem, někdy proveditelným i pouze ambulantně. Jeho odstranění hysteroskopicky (tj.

endoskopicky) je výkonem miniinvazivním, prováděným pouze přes pochvu a děložní hrdlo. Hysteroskopická polypektomie endometriálního polypu děložního těla je většinou pouze několik minut trvající operační zákrok prováděný zpravidla v krátké celkové anestezii.

Lze ho provést i bez anestezie, pokud není polyp v dutině děložní příliš velký (do velikosti 1 až 1,5cm), a pokud je pacientka k tomuto vhodná (tj.

pokud snese na 5–10 minut dyskomfort typu bolestivého menses, což je snazší u žen, jež již vaginálně rodily), a pokud je pracoviště vybaveno tenkou optikou a operatér má v tomto směru zkušenosti. Standardem je ovšem provádět tento výkon v celkové anestezii.

Při chirurgickém odstranění je třeba odlišit odstranění polypů hrdla a těla dělohy. U polypů hrdla se po ozřejmění nálezu v gynekologických zrcadlech polyp uchopí vhodným úchopovým nástrojem a šetrně odkroutí od dělohy.

Zpravidla nejde o výkon bolestivý, lze jej provést i ambulantně, eventuálně použít lokální anestezii, případně anestezii celkovou, pokud tento postup žena preferuje nebo jde o ženu velmi citlivou.

Ženám v naprosté většině případů při chirurgickém odstranění polypu nehrozí žádné zásadní komplikace, a to ani během výkonu ani těsně po něm. Ani potíže v sexuální oblasti po chirurgickém odstranění děložního polypu problémem nebývají.

Poměrně častým jevem jsou recidivy, to znamená znovuobjevení se polypů, i po jejich chirurgickém odstranění. Polypy se mohou objevit na stejném místě i jinde.

Určitou prevencí novotvorby polypu děložního těla je ošetření stopky či spodiny polypu (tedy místa odkud z dělohy vychází) elektrokoagulací (což je chirurgická technika využívající elektrický proud k řezu, čímž se zastavuje krvácení z tkáně), což hysteroskopie většinou umožňuje.

Další prevencí u polypů děložní sliznice (tj. endometria) může být nasazení gestagenních hormonů, ať již působících celkově (tj. podávají se ve formě tablet) nebo lokálně (aplikují se v podobě nitroděložního tělíska obsahujícího lék levonorgestrel), neboť gestageny obvykle brzdí růst děložní sliznice a z ní tyto polypy vycházejí.

Prevence polypů děložního hrdla bohužel není známa. Prevencí tvorby nebo recidiv polypů děložního těla může být (vedle již zmíněného podání hormonů gestagenů) kombinovaná antikoncepce podávaná ústy, při jejímž užívání dochází k podobnému efektu – děložní sliznice zde téměř neroste.

Polyp

(snad od řec. polypus – chobotnice, mnohonožec)

polyp = v obecné rovině označuje výrůstek na sliznici.

Polypy se vyskytují na sliznicích zažívacího traktu, v močových cestách, ženské pohlavní soustavě (polyp děložní sliznice nebo polyp děložního hrdla) případně dýchacích cestách (polyp nosní dutiny nebo hlasivek).

Někdy se nepřesně označení polyp používá jen pro nezhoubné nádory. Při mnohočetném postižení orgánu nebo orgánové soustavy hovoříme o polypóze.

V gynekologii mluvíme nejčastěji o polypu děložní sliznice. Jsou to stopkaté, nebo přisedlé útvary, které představují nahromadění masy sliznice. Polypy se mohou nacházet na sliznici dutiny děložní (tzv. endometriální polyp), nebo hrdla děložního (tzv. cervikální polyp).

Označení polyp je pouze popisné a k další diagnostice je nutné histologické vyšetření.

Příčina vzniku polypu může být zcela banální, ale také může být závažná. Polypy dělíme na nenádorové a nádorové, nádorové pak dělíme na nezhoubné a zhoubné. V gynekologické lokalizaci se zpravidla jedná o nezhoubné, či nenádorové útvary.

Budete mít zájem:  Látkové pleny: ano, nebo ne?

Příčina vzniku polypů v děloze je dosud nejasná. Roli mohou hrát opakující se záněty. Polypy také reagují na hladinu ženského hormonu estrogenu. Při jeho zvýšených hodnotách stoupá riziko jejich vzniku. Tzv.

mikropolypóza endometria (mnohotné drobné polypy na sliznici dutiny děložní) je spojována s chronickým zánětem této sliznice, hraje svoji nepříznivou roli při snaze o otěhotnění, může být dokonce jednou z příčin sterility či infertility (tedy neplodnosti).

Dále je mikropolypóza spojována se změnami sliznice dutiny děložní při zaveném nitroděložním tělísku či hormonálnímím nitroděložním tělísku, soudí se však, že v tomto případě vznikají mikropolypy indukovaně právě díky tělísku a mají spíš antikoncepční účinek.

Častější je také výskyt u pacientek s rakovinou prsu (např. tamoxifencitrát) nebo u pacientek s vysokým tlakem kvůli nasazeným lékům.

Polypy jsou nebolestivé. Jejich výskyt je poměrně častý, dle některých zdrojů se vyskytují u každé 8. – 10. ženy, ve většině případů se nijak neprojevují.

Hlavním příznakem je nadměrně silná menstruace nebo krvácením mimo cyklus, také však krvácení po pohlavním styku či gynekologickém vyšetření. Neodhalené polypy bývají příčinou problémů s otěhotněním nebo četnými potraty.

Často se však jejich existence nemusí klinicky vůbec projevit, jsou často náhodným nálezem při pravidelné preventivní gynekologické prohlídce.

děložní polypy = výrůstky sliznice, které postihují ženy jakéhokoliv věku. Většinou se jedná o nezhoubné (benigní) výrůstky, jejichž případná malignita (zhoubnost) se kontroluje histopatologickým vyšetřením.

Dle lokalizace je dělíme na 2 typy:

  • endometriální (děložní) polyp – nachází se „uvnitř dělohy“tj. v děložní dutině
  • cervikální polyp (polyp cervixu) – nachází se v hrdle děložním.

polyp děložního těla (endometriální polyp) = stopkatý útvar v děložní dutině vyrůstající ze sliznice děložní (endometria). Jde o zbytnění určité složky děložní sliznice. Nejčastěji je objeven jako příčina krvácení u žen po 40. roku věku.

Při delší době růstu je pravděpodobnější vznik zhoubného bujení. Lze jej zobrazit nepřímo UZ (ultrazvukovým) vyšetřením vaginální sondou. Vyšetřovací metodou kdy jej pak zobrazíme přímo je tzv. hysteroskopie.

Tato metoda při použití operačních nástrojů zároveň umožní i odstranění polypu či více polypů a je zároveň i metodou léčby. Cílené odstranění polypů při hysteroskopii zaručuje nejnižší procento jejich opakování, tzv. recidivy. Jedna z dalších možností je tzv.

kyretáž, kde však chybí kontrola zrakem a pravděpodobnost opakování polypu nebo neúspěchu výkonu (neúplné odstranění) je větší.

polyp děložního hrdla (endocervikální polyp) = stopkatý útvar v hrdle děložním, vyrůstající ze sliznice. Řadíme jej mezi nepravé nádory děložního hrdla. Nemusí způsobovat žádné potíže, ale může se také projevit slabým krvácením či výtokem.

Jedná se většinou o růžový útvar, který může mít velikost několika mm, vyjímečně je větší než 1cm, který vystupuje ze zevní branky děložního hrdla. Může však také růst v kanálu děložního hrdla skrytě a bezpříznakově. Jeho léčba spočívá v chirurgickém odstranění, tzv. snesení (ablace) pokud možno i s jeho stopkou nejčastěji při výkonu, který nazýváme kyretáž.

Nezbytné je histopatologické vyšetření stran vyloučení změn charakteru zhoubného bujení, které se v polypech může vzácně vyskytnout.

Odstranění polypu (polypů)

Žena sice s polypem může normálně žít, pokud nezpůsobuje krvácivé potíže případně problémy v souvislosti s nemožností otěhotnět, ale na druhé straně i při nálezu klinicky němého (asymptomatického) polypu většinou doporučujeme jeho odstranění, abychom histopatologicky ověřili jeho nezhoubnou povahu. Navíc může dojít k malignímu zvrhnutí takového polypu.

U žen, které plánují těhotenství, jde o jistou prevenci potratu nebo nepříjemného krvácení v průběhu těhotenství. Léky ani jiné procedury k léčbě polypů nejsou bohužel známy, léčba je pouze chirurgická. Odstranění polypu děložního hrdla je jednoduchý nebolestivý zákrok, proveditelný i ambulantně.

Odstranění polypu děložního těla hysteroskopicky je výkonem miniinvazivním, prováděným pouze přes pochvu a děložní hrdlo. Hysteroskopické odstranění polypu děložního těla (polypektomie) je většinou 10 minut trvající zákrok s použitím vhodného tenkého instrumentária. Lze ho provést pomocí tzv.

ambulantní hysteroskopie, pokud není polyp příliš velký (nad 1-1,5cm), pokud je pacientka k tomuto typu výkonu vhodná a případně zvládne dyskomfort charakteru mírně bolestivého menses v délce 5-10 min (není vždy, 50% žen ambulantní zákrok hodnotí jako naprosto nebolestivý).

Důležité je vybavení hysteroskopy s tenkou optikou a zkušený operatér erudovaný v této technice. V opačném případě je standardem tento výkon provádět v celkové anestézii. Po odstranění je materiál zaslán k histologickému zpracování.

Literatura:VOKURKA M., HUGO J., Velký lékařský slovník, Maxdorf, 2009, ISBN 978-80-7345-202-5

ROZTOČIL A., Moderní gynekologie, Grada Publishing a.s., 2011 ,  ISNB 978-80-247-2832-2

Nádorové onemocnění těla děložního

Obsah:

Nádory děložního těla jsou nejčastějšími nádory ženských reprodukčních orgánů, tvoří přes 40 % všech gynekologických zhoubných nádorů.

Incidence (počet nových případů na 100 000 žen za rok) tohoto onemocnění byla v roce 2015  36,32/100000, to znamená, že v České republice bylo diagnostikováno 1948 nových případů zhoubných nádorů těla děložního.  Můžeme říci, že výskyt tohoto nádoru neustále stoupá.

Úmrtnost (počet zemřelých na tuto diagnózu na 100 000 žen za rok) byla v roce 2015 v České republice 8,41/100000, což činí 451 pacientek. Většina nemocných žen je v šestém deceniu, průměrný věk žen se zhoubným nádorem pochvy je 66 let.

 75% případů tohoto nádorového onemocnění je zachyceno ve velmi časném stádiu a má příznivou prognózu. Celkem 25% případů je diagnostikováno před menopauzou a 5% případů před 40.rokem života.

  • Obrázek: Vývoj výskytu nádorů těla děložního a úmrtnost na něj v českých zemích.
  • Obrázek: Věková struktura pacientek se zhoubným nádorem těla děložního.

Anatomie

Děloha je dutý svalový orgán uložený v centru pánve. U dospělé ženy má tvar předozadně oploštělé hrušky.

Na děloze rozeznáváme dvě základní části: tělo (corpus uteri) a hrdlo (cervix uteri), na který navazuje pochva. Z těla děložního odstupuje na každé straně vejcovod.

Děložní stěna je složena ze tří vrstev: vnitřní vrstvu tvoří sliznice – endometrium, dále je to svalovina (myometrium) a zevní vrstva peritonea (perimetrium).

Příznaky nádorového onemocnění těla děložního (symptomatologie)

Nejčastějším příznakem nádorového onemocnění těla děložního je abnormální (postmenopauzální) krvácení různé intenzity – od slabého špinění až po silné krvácení. Délka trvání krvácení a jeho intenzita nemá souvislost s rozsahem nemoci. Dále se může dostavit hnisavý nebo krvavý výtok.

Především v pozdějším věku, kdy je kanál hrdla děložního obliterován, může dojít k nahromadění hnisu (pyometra) nebo krve (hematometra) v dutině děložní. Rozpadající se hmoty nádoru mohou vyvolat zvýšení tělesné teploty i známky peritoneálního dráždění.

Přesto zhruba 20 % žen s karcinomem těla děložního nemá v době stanovení diagnózy žádné symptomy. Růst karcinomu těla děložního začíná na ohraničeném místě, odtud se šíří buď přes svalovou stěnu a dále do malé pánve nebo roste ve formě polypu do dutiny děložní.

Nádor se také může projevit až vzdálenými ložisky (metastázami) v jiných orgánech.

Typy nádoru

Existuje několik typů zhoubných nádorů těla děložního. Primární zhoubný novotvar těla děložního (nádor, který vzniká přímo v děloze) je v 98 % zastoupen karcinomem endometria, který vzniká ze žlázových buněk endometria.

Růst endometria je závislý na ženských hormonech (estrogenech), lze proto předpokládat, že i růst nádoru děložního těla je závislý na estrogenech. Na základě tohoto poznání můžeme tedy nádor označit jako hormonálně dependentní nádor (nádor závislý na hormonech).

Z hlediska působení estrogenů dělíme karcinom endometria na dva hlavní typy.

Typ 1 (asi 80% případů): nádor vzniká na podkladě relativního nebo absolutního zvýšení hladiny estrogenů, tento nádor je diagnostikován v časných stadiích a má relativně dobrou prognózu.

Typ 2 (zbývajících 20% případů): tento typ nádoru nevzniká na podkladě relativního nebo absolutního zvýšení hladiny estrogenů, je diagnostikován v pozdějších stadiích a má horší prognózu než typ1, vyskytuje se spíše v pozdním seniu.

Mezi vzácné primární nádory děložního těla patří sarkomy (leiomyosarkom a velmi vzácný rhabdomyosarkom). Vedle primárních nádorů těla děložního se zde nachází i nádory sekundární (metastatické), které vznikají v jiných částech těla a do těla děložního se dostanou při jejich šíření.

Příčina (etiologie) vzniku nádoru těla děložního

Příčina tohoto zhoubného nádoru není přesně známa.

Zhoubný novotvar děložního těla není z hlediska histologického homogenní jednotkou, patří sem různé léze, každá s odlišnou charakteristikou, biologickou agresivitou, věkovou distribucí a prognózou.

Z těchto důvodů se nedá usuzovat na jediný etiologický faktor. Za nejprůkaznější a nejvýznamnější rizikový faktor považujeme dnes déletrvající působení estrogenů bez odpovídající hladiny dalších ženských hormonů, a to gestagenů.

Mezi hlavní rizikové faktory karcinomu těla děložního tedy patří:

  • Exogenní estrogeny
  • Časný nástup menses
  • Pozdní menopauza
  • Bezdětné ženy
  • Poruchy funkce vaječníků
  • Věk 60-70 let
  • Obezita – tuková tkáň, ze které vznikají estrogeny
  • Kouření
  • Diabetes mellitus
  • Vysoký sociálně – ekonomický standard

Diagnostika

Stanovení diagnózy nádoru děložního těla

Většina karcinomů těla děložního je zachycena v časném stadiu I, zřejmě díky krvácení, které nutí ženu vyhledat lékaře, přesto zhruba 20 % karcinomů těla děložního je nalezeno náhodně u žen bez adekvátní symptomatologie.

Při podezření na nádor děložního těla se lékař vyptá ženy na její potíže, dobu jejich trvání, na poslední preventivní gynekologické vyšetření, ostatní onemocnění – stanoví tedy osobní anamnézu. Poté se lékař ptá na závažná onemocnění v rodině, event.

výskyt nádorů, věk ve kterém se projevily – stanoví tedy rodinnou anamnézu, která může vést k podezření na možnou dědičnou příčinu vzniku tohoto onemocnění.

Dále následuje palpační gynekologické vyšetření – vyšetření zevních rodidel a orgánů uložených v pánvi (vulva, pochva, čípek, děloha, vaječníky, děložní vazy) včetně vyšetření pomocí gynekologických zrcadel, dále vyšetření všech těchto orgánů přes konečník a konečně vyšetření lymfatických uzlin v tříslech.

Velmi významné při diagnostice nádoru těla děložního je ultrazvukové vyšetření. K definitivnímu stanovení diagnózy je třeba histologické vyšetření nádoru, k tomuto vyšetření je tedy nutné získat materiál z dělohy a to pomocí tzv. separované abraze, kdy ve velmi krátké celkové narkóze odebereme pomocí speciálních nástrojů materiál z hrdla a těla děložního.

Budete mít zájem:  Spina bifida (rozštěp páteře) – příznaky, příčiny a léčba tohoto problému

Vedle separované abraze můžeme k získání materiálu použít další vyšetřovací metodu, a to hysteroskopii, při které opět v krátké celkové narkóze zavedeme optický systém do děložní dutiny, kterou můžeme celou přehlédnout a cíleně odebrat potřebný materiál. Výhoda hysteroskopie před abrazí je zvýrazněna především u malých ohraničených nálezů, které při separované abrazi mohou ujít pozornosti.

V případech, při kterých zjišťujeme, zda je nádor pouze v děloze nebo se rozšířil do dalších orgánů těla, jsou nutná další vyšetření – tato vyšetření se souhrnně nazývají STAGING.

Mezi stagingová vyšetření patří: Cystoskopie, rektoskopie, RTG srdce + plic, intravenózní vylučovací urografie (IVU), CT vyšetření.

Vyšetření nevedou k diagnóze přímo, ale jsou nutná před operací, která jako jediná může definitivně stanovit nebo vyvrátit diagnózu nádoru těla děložního, přesná diagnóza se pak získá na základě histologického vyšetření tkání odebraných při operaci.

Z výsledků stagingových vyšetření, nálezu při operaci a histologického popisu určujeme STADIA nádoru dle tzv. FIGO klasifikace. Její poslední úprava byla provedena v roce 2009.

Stadium 0: jedná se o prekancerózu, nádor ještě nevykazuje infiltrativní růstStadium I: je pouze v těle děložním, písmeny A,B, se rozlišuje hloubka invaze do myometria, t.j. IA nádor omezený na sliznici děložní nebo invaze do méně než poloviny tloušťky myometria a IB, kdy nádor postihuje polovinu tloušťky endometria a více.

Stadium II: nádor se rozšířil do čípku, ale nešíří se mimo dělohuStadium III: nádor se rozšířil na povrch dělohy a/nebo na vaječníky a vejcovody (III A), nebo na pochvu a/nebo závěsný aparát děložní (IIIB) či postihuje lymfatické uzliny (IIIC): pánevní (IIIC1) nebo podél aorty (IIIC2)Stadium IV: se dělí do skupin:IV A: nádor se rozšířil do konečníku nebo močového měchýřeIV B: nádor se rozšířil do částí těla, která jsou od dělohy vzdálená (např. do plic)

  1. Obrázek: Rozdělení stadií nádoru těla děložního v České Republice.

Prognóza nádoru děložního těla

Mezi základní prognostické znaky nádoru těla děložního patří stadium nádoru (zda je nádor pouze v děloze nebo se rozšířil do dalších částí těla), jeho velikost, grading nádoru (jak moc se morfologicky liší nádorové buňky od normálních) a histologický typ léze. Prognóza rovněž závisí na celkových potížích pacientky, jejím věku a celkovém zdravotním stavu.

Konečně prognóza tohoto onemocnění je také ovlivněna tím, zda se jedná o právě zjištěný nádor nebo recidivu (nádor, který se po léčbě znovu objevil).

Je velmi důležité, aby ženy pravidelně absolvovaly preventivní gynekologické prohlídky, které umožní onemocnění objevit v časném a tedy vyléčitelném stadiu.

Léčba

Terapie zhoubných nádorů těla děložního

Léčba karcinomu těla děložního velmi často vyžaduje individuální přístup a odvíjí se od klinického stadia nemoci a samozřejmě od celkového stavu pacientky.

Jedná se o léčbu složitou a kombinovanou, která může zahrnovat chirurgickou operaci, ozáření (radioterapie), chemoterapie či hormonální léčbu. Výběr určité léčebné metody závisí na několika faktorech:

  • Velikost, umístění a stadium nádoru
  • Histologický typ nádoru, nově zjištěný nádor nebo recidiva
  • Věk a celkové zdraví pacientky
  • Předcházející léčba (operace, radioterapie).

CHIRURGICKÁ LÉČBA:

Jedním ze základních diagnostických i léčebných postupů u nádorů těla děložního je operace. Rozsah operačního výkonu závisí na výše zmiňovaných faktorech. Za základní operační výkon se považuje odstranění dělohy, části pochvy, vaječníků a vejcovodů.

U pokročilých stadií nádoru se k tomuto výkonu připojuje i odstranění lymfatických uzlin z oblasti pánve a aorty. Nejčastěji se volí přístup přes stěnu břišní (abdominální). Časná stadia je možno operovat i laparoskopicky.

 Nově se v indikovaných případech používá i robotická chirurgie.

RADIOTERAPIE:

Radioterapie nachází uplatnění u všech stadií.

Dle doby podání dělíme na:

  • adjuvantní radioterapii: ozáření, které časově navazuje na operaci
  • neoadjuvantní radioterapie: ozáření, které předchází operaci – v současnosti se aplikuje spíše vyjímečně
  • radioterapie bez předchozího nebo následného operačního výkonu

Dle umístění zářiče dělíme na:

  • zevní záření (teleterapii), kdy je zářič umístěn mimo tělo pacientky
  • vnitřní záření (brachyterapii), kdy je radioaktivní látka umístěna do oblasti nádoru nebo do místa, kde byl nádor přítomen.

CHEMOTERAPIE:

Chemoterapie je léčebnou metodou pro místně pokročilé onemocnění (postižení pánevních a paraaortálních uzlin) a při postižení vzdálených orgánů metastázami. V současnosti se používájí cytostatika na bázi platiny a taxanů.

HORMONOTERAPIE

Pozitivní účinek gestagenů na karcinom děložního těla je vysvětlován tím, že i nádorové buňky si částečně ponechávají vlastnost vyzrávat pod vlivem těchto hormonů. Hormonální léčba se spolu s chemoterapií používá především pro metastatické formy nemoci.

Možnou perspektivou je biologická léčba (t.č.v rámci klinických studií).

Recidiva (znovu se vracející onemocnění)

Ve vyšších stadiích onemocnění a zejména, pokud se nepodařilo při operaci nebo radioterapii odstranit všechny nádorové hmoty, se často nádorové onemocnění vrací. Tento stav onemocnění již v naprosté většině případů nelze vyléčit, moderní protinádorová léčba však umožňuje nemocným odstranit nebo alespoň výrazně zmírnit problémy související s opětovným vznikem nádoru (paliativní léčba).

Prevence

Každá žena by měla při nepravidelném krvácení, výtoku nebo bolestí v podbříšku navštívit gynekologa. U řady žen lze takto včasně diagnostikovat změny v období prekancerózy (přednádorového stavu) a léčebný zákrok může být mnohem účinnější než u pokročilých stadií nemoci.

Sledování nemocných (dipenzarizace)

Po ukončení léčby je nutné pravidelné sledování onkologem a to první dva roky každé tři měsíce a dále se intervaly pravidelných kontrol prodlužují.

Prognóza

Pacienti v I. klinickém stádiu dosahují 5letého přežití v 85 %, pacienti ve II. klinickém stádiu v 70 %, ve III. klinickém stádiu ve 49 % a ve IV. klinickém stádiu pouze v 19 %.

Literatura:

  1. Citterbart K. a kolektiv: Gynekologie, 2001; s 165 – 170.
  2. Chovanec, J.,: Maligní nádory endometria. In: Speciální onkologie – příznaky, diagnostika a léčba maligních chorob, Adam, Z., Krejčí, M.

    , Vorlíček, J. a kolektiv, Galén, 2010, 1. vydání, s. 205 – 210.

  3. Chovanec J. a kolektiv: Guideline gynekologických zhoubných nádorů: Standard-Komplexní léčba zhoubných nádorů endometria, www.onkogynekologie.com.

    , 2012

  4. Míčková I, Pilka R. a kolektiv: Molekulární prognostické faktory a patogeneze endometriálního karcinomu. Čes. gynekol 2006, 71(4), s. 355-360.

prim. MUDr. Josef Chovanec, PhD.Oddělení gynekologické onkologieMasarykův onkologický ústavŽlutý Kopec 7 656 53 Brno

e-mail: [email protected]

Myom příznaky a léčba

Myomy jsou nezhoubné nádory vzniklé z děložní svaloviny. Mohou se objevovat ojediněle, ale může se jich vytvořit i více najednou. Proč dochází k jejich tvorbě, není zcela jasné, ví se však, že jejich růst je vázán na plodné období žen. Mohou být velké několik milimetrů ale i deset a více centimetrů. 

Myomy postihují téměř 40 % žen fertilního věku. Nejsou život ohrožující, problémy však způsobit. Vyskytují se více u kuřaček a v černošské populaci, bývají spojovány s častou konzumací masa a alkoholu. Častější výskyt je také spojován s obezitou a nedostatkem vitamínu D. Rizikovým faktorem v pozdějším věku je také bezdětnost. Specifické jsou myomy v těhotenství, viz. dále.

Příznaky myomu

Myom se může jevit zcela bezpříznakově, v případě, že rychle roste, mhou se objevit bolesti při menstruaci, krvácení mimo menstruační cyklus, bolesti břicha (v podbřišku), bolestivost při pohlavním styku. Pokud je myom velký, může se břicho i zvětšit. Příznakem myomu může být také, že pacientka nemůže otěhotnět.

Léčba myomu

Základní rozdělení chirurgické léčby myomů je na zákroky, během nichž dojde k odstranění myomů při zachování dělohy, a výkony, při kterých je spolu s myomem odstraněná i celá děloha. Při chirurgické léčbě je možné uvažovat o operaci přes stěnu břišní, ať už z otevřeného přístupu, nebo laparoskopicky.

Před plánovanou operací je možné zahájit farmakologickou léčbu tabletami s cílem zastavit růst myomu nebo jej alespoň o něco zmenšit, což může následný zákrok usnadnit.

O tom, která varianta chirurgického výkonu je pro ženu vhodná, rozhoduje lékař na základě velikosti a počtu myomů, jejich umístění v děloze a dle věku pacientky.

Pokud jde o myom uložený pod sliznicí děložní, který způsobuje silné krvácení při menstruaci, je možné zavést nitroděložní systém s levonorgestrelem.

Pokud myom neroste a je na „dobrém místě“ není potřeba ho léčit, jen sledovat, může vymizet i spontánně.

cchete vědět více o léčbě myomů? Čtěte v článku: Myomy a cysty? Jak rychle rostou a proč vadí?

Léky

Používá se hormonální léčba.

Homeopatika

Doporučuje se Conium 5CH, Pullsatila, Calcerea carbonica 15CH, Thuya Occidentalis 15 CH

Bylinky na léčbu myomu

Proti růstu myomu pomáhá kontryhel, hřebíček, maliník, kopřiva. Lžičku kžé této byliny přelijte horkou vodou a nechte 10 minut louhovat, poté pijte vlažný.

Domácí léčba a babské rady

Proti růstu myomu přispívají dobře potraviny, které snižují hladinu estrogenu. To jsou luštěniny, semínka, ovoce a zelenina. Je dobré také konzumovat hodně zinku a železa, třeba prostřednictvím dýňového či sezamového oleje nebo ořechů.

Myom v těhotenství

V těhotenství myomy rychleji rostou, v souvislosti s narůstáním děložní sliznice, zejména v prvních třech měsících. Podle některých studií druhý a třetí trimestr těhotenství z pohledu růstu myomů nejsou rizikové. V některých případech mohou vést k potratu, ale k nutnosti předčasného porodu císařským řezem. Jindy samy vymizí a nejsou nebezpečné.

Prevence

Určitou prevencí může být těhotenství a zdravý životní styl.

Možné komplikace a trvalé následky

Jednou z komplikací může být i neplodnost, nebo potrat, při včasné diagnostice a správné léčbě se obejde zcela bez komplikací.

Kdy jít k lékaři?

Lékaře navštivte, pokud krvácíte mimo menstruační cyklus, trpíte bolestmi v podbřišku, míte silnou a bolestivou menstruaci a bolesti při pohlavním styku.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *