V roce 2017 vypili Češi podle UNESDA (Union of European Soft Drinks Associations) 219,5 l nealkoholických nápojů (limonády, balená vody, sirupy, džusy a nektary) na osobu, z toho 23 % tvoří balené vody. Oproti předchozímu roku stoupla spotřeba nealkoholických nápojů o čtyři litry na osobu a balené vody zaznamenaly hned po džusech nejvyšší nárůst popularity. Znamená to, že je balená voda lepší než voda z kohoutku? To je otázka, nad kterou se diskutuje již řadu let a stále není jednoznačná odpověď. V zásadě záleží hlavně na tom, co od dané vody čekáte a na co ji budete používat. Existují zásadní rozdíly mezi vodou, kterou můžete pít každý den, vodou určenou pro kojence nebo dokonce vodou s označením “vhodná k přípravě kojenecké stravy”. Rozhodli jsme se proto jednotlivé vody otestovat ve spolupráci s odbornou laboratoří, abychom zjistili, jestli opravdu stojí za to připlácet si za balené vody, nebo se mezi nimi objevují i nějaké problémové případy, popřípadě zda má voda z kohoutku výrazně lepší či horší vlastnosti.
Do našeho testu jsme zařadili vody kojenecké, pramenité, minerální, balené pitné a pro porovnání i dva exempláře pitné vody z kohoutku.
Vzorky jsme vybírali z nejoblíbenějších vod v různých cenových kategoriích, aby byla co největší pravděpodobnost, že narazíte na svou oblíbenou značku.
Vody jsme nakoupili v běžných obchodech a nechali otestovat v certifikované laboratoři na přítomnost dusitanů, dusičnanů, vápníku, hořčíku, železa, sodíku, na tvrdost vody a přítomnost bakterií.
Některé z těchto látek jsou prospěšné, jiné nežádoucí či dokonce nebezpečné. Podrobné vysvětlení jednotlivých parametrů najdete níže.
Ve vodě samozřejmě najdete i řadu dalších látek, o kterých taky píšeme, pro naše testování jsme ale zvolili ty, se kterými bývaly v minulosti u balených vod problémy a jsou zásadní například při rozhodování, zda je voda vhodná po velmi malé dítě.
U několika značek s horšími výsledky jsme pro jistotu provedli dvojí testování, aby se ukázalo, zda nešlo pouze o náhodu.
Pokud vás zajímá, jestli je balená voda lepší než kohoutková nebo naopak, odpověď není ani po našem testu vůbec jednodoznačná. Klasická balená pitná voda se vlastnostmi velice často shoduje s vodou z kohoutku (záleží pochopitelně na konkrétním zdroji), cenově je ale mnohonásobně dražší.
I v případě kojeneckých či minerálních vod doporučujeme ověřit si jejich vlastnosti, například slovo „minerální“ na etiketě v reálu vysoký obsah minerálů nezaručuje, jak potvrdilo naše testování. Nejčastějším problémem, typickým pro většinu testovaných vzorků, byl právě nízký obsah minerálních látek.
Obzvláště měkká je voda Voss, obsahem minerálů se blíží spíše k destilované vodě než k vodě minerální, jak se píše na etiketě. U některých značek jsme se setkali se zvýšeným výskytem organotrofních bakterií, v daném množství by ale neměly být pro člověka nebezpečné.
Problematická je v tomto směru zejména minerální voda Zaječická hořká, která vykazuje také vysoké množství dusičnanů a dusitanů. Z těchto důvodů by neměla být podávána malým dětem. Dobrou zprávou je nulový výskyt bakterií E-coli napříč testovanými vzorky. Zcela bez problémů prošla testem pouze minerální voda Magnesia.
Redakce Arecenze.czAutoři testu
| Magnesia 5)minerální voda | 9,9 Kč | Ano | Ano | Všechny parametry jsou v normě. | Přečíst recenzi |
| Toma Natura 1)kojenecká voda | 9,9 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje jen zanedbatelné množství organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Nartes 1)kojenecká voda | 11,3 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje organotrofní bakterie, počet kolonií ale nepřekračuje mezní hodnotu. | Přečíst recenzi |
| Aquila Aqualinea 2)pramenitá voda | 6,6 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Tesco Value Aqua Bella 2)pramenitá voda | 3,4 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Brno – Merhautova 3)kohoutková voda | 0,076 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | – |
| Brno – Moravské náměstí 3)kohoutková voda | 0,076 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií, který ale nepřekračuje limitní hodnotu. | – |
| Voss 5)minerální voda | 158 Kč | Ano | Ne | Extrémně měkká – etiketa je zavádějící. V ostatních ohledech prospěla bez problému. | Přečíst recenzi |
| Evian 5)minerální voda | 26,6 Kč | Ano | Ne | Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Saguaro (Lidl) 4)balená pitná voda | 2,5 Kč | Ne | Ano | Obsah minerálních látek je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Clever (Billa) 4)balená pitná voda | 2,45 Kč | Ne | Ano | Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Dobrá voda 5)minerální voda | 7,9 Kč | Ne | Ano | Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Tesco Value 4)balená pitná voda | 2,6 Kč | Ne | Ne | Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Zaječická hořká 5)minerální voda | 73,8 Kč | Ne | Ne | Obsahuje extrémní množství dusičnanů a dusitanů. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Aqua Anna 1)kojenecká voda | 9,3 Kč | Ne | Ne | Téměř hraniční hodnota dusičnanů a překročení limitu pro organotrofní bakterie. Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. | Přečíst recenzi |
1) balená kojenecká voda dle příl. 2 vyhl.275/2004 Sb.2) balená pramenitá voda dle příl. 2 vyhl. 275/2004 Sb.3) pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.4) balená pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.5) balená přírodní minerální voda dle příl. 1 vyhl. 275/2004 Sb.
Jak již název napovídá, kojenecká voda musí být svou kvalitou vhodná k přípravě kojenecké stravy a patří tak k nejpřísněji kontrolovaným baleným vodám na trhu.
Zásadní je mimo jiné obsah dusičnanů (max 10 mg/l) a sodíku (max 20 mg/l). Jedinou povolenou úpravou u kojenecké vody je ozáření UV paprsky, její složení je zcela neměnné.
Stejně jako pramenité či minerální vody pochází z podzemního zdroje.
Využití: Kojenecká voda je vhodná primárně pro přípravu kojenecké stravy, popřípadě nápojů pro děti. Zvláštní opatrnost platí v případě kojenců do tří měsíců, pro které může být nevhodná voda nebezpečná, například kvůli zvýšenému obsahu dusitanů a dusičnanů.
Její používání se ale doporučuje i pro starší děti, do šesti let. Je samozřejmě možné, že i jiné vody dosahují kvalit těch kojeneckých, například i voda z kohoutku.
Pokud máte malé děti a nejste si jistí kvalitou kohoutkové vody u vás doma, je dobré udělat rozbor, zejména kvůli zmíněným dusíkatým látkám, popřípadě kvůli přítomnosti těžkých kovů.
| Dusitany (mg/l) | 0,02 (NMH) |
Pozor na minerálky. Ať už jsou sladké či pramenité
PRAHA – Pijete minerální vody a myslíte si, že tím děláte něco pro štíhlou linii? Možná vás bude zajímat, že některé z nich obsahují tolik sladidel, že odpovídají třiceti kostkám cukru. Zjistil to test Deníku, který prověřoval ochucené minerálky a vody z obchodní sítě.
Ilustrační foto | Foto: DENÍK/ Eva Kořínková
Situace je o to víc alarmující, že více než polovina Čechů trpí nadváhou. „Je nutné pozorně číst, jaký je energetický obsah vody. Některé jsou na úrovni energetické hodnoty slušného oběda,“ říká odbornice na výživu Erika Matějková. „Lidé mají pocit, že minerálky jsou pro obezitu méně nebezpečné, ale není to vždy pravda,“ dodává.
Situaci do značné míry komplikují i samotní výrobci, když hranici mezi oslazenou minerální vodou a limonádou poměřují obsahem cukru. „Aquila pomeranč není ochucená minerální nebo pramenitá voda, ale limonáda, což je i na etiketě.
Tomu rovněž odpovídá její energetická hodnota, která je vyšší než u nízkoenergetických ochucených pramenitých a minerálních vod. Hranice pro nízkoenergetické nápoje je 80 kJ,“ říká například mluvčí karlovarské Mattonky Martin Karas.
Na otázku, k čemu se potom vztahuje text z přebalu, že nápoj dodává životu zdraví, mluvčí odpovídá, že se slogan týká přírodní ovocné dřeně a minerálů v tekutině.
Další nebezpečí, jež na zákazníka číhá při nákupu minerálních vod, jsou umělá sladidla. „Problém je, že prakticky v každé minerální vodě se používají náhradní umělá sladidla.
V domnění, že pijete minerálku a děláte něco pro své tělo, konzumujete vedle cukru navíc umělé sladidlo, což je pro tělo látka naprosto nepřirozená.
V některých zemích je dokonce zakázaná,“ varuje odbornice na biovýživu Iva Buriánková.
Porovnání ochucených minerálek a vod na českém trhu, jak je provedl Deník, najdete v jeho zítřejším vydání.
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi. Více zde.
19.10.2007
- minerální voda,
- Praha,
- cukr,
- noviny,
- nadváha,
- obezita,
- zdraví,
- trh,
- riziko
Peter Duhan překvapil novináře a je šéfem ČRo – E15.cz
Volba ředitele Rozhlasu ukázala, jak média o médiích přehánějí
Odhady médií, že se volba šéfa Českého rozhlasu bude odkládat, jak jen to půjde, se nenaplnily. Ve čtvrtek 28. července radní zvolili generálním ředitelem prozatímního šéfa ČRo Petera Duhana. Může tato volba něco napovědět i o nadcházející volbě generálního ředitele České televize?
Mediální trh je prazvláštní segment. Asi nikde nekoluje tolik personálních drbů typu „kdo, kam a do jaké funkce“. Tyhle drby jistě fungují i v jiných odvětvích byznysu, ale rozdíl je v tom, že novináři klepy občas i zveřejní. O tom, že se radní Českého rozhlasu nedohodnou a budou tlačit vlastního kandidáta, se v médiích mluvilo už 14 dní před volbou.
V kuloárech se pak objevila informace, že politici z jakéhosi neznámého důvodu tlačí do funkce bývalého generálního ředitele Economie.
Mezi novináři se tedy mluvilo o bývalém šéfovi Economie Miroslavu Pavlovi a mluvilo se také o Michalu Klímovi, synovi spisovatele Ivana Klímy, který po revoluci vedl z pozice generálního ředitele vydavatelství Lidové noviny a později právě s Miroslavem Pavlem (a těsně po něm) vydavatelství Economia.
Co je psáno, není dáno?
I v tomto případě se „mediální drby“ nakonec do médií dostaly. Den před volbou (proč?) se v Lidových novinách objevil článek nazvaný „Začíná boj o křeslo šéfa rozhlasu. Skončí patem?“.
V tomto článku se mimo jiné píše: „Zákulisní politické dohody nahrávají spíše tomu, že volba skončí patem.
“ Samozřejmě se nedovíme, jaké zákulisní dohody a kdo se jich účastní, i když „dobře informovaný zdroj, který si nepřál být jmenován“ Lidovkám tvrdí, že měla vyhrát Hikelová, ale teď je volba „zablokovaná“.
Pokud bychom tedy na článek nahlédli o den později, kdy byl už generální ředitel zvolen, zjistili bychom, že úsilí redaktorů a jejich odvolávání na dobře informovaný zdroj nemělo žádný smysl. Volba se totiž náhle odblokovala.
Kromě svého dobře informovaného zdroje Lidovky dávají také hlas bývalému řediteli ČRo Václavu Kasíkovi, který obsáhlý materiál dramatizuje konstatováním, že „zaslechl o té volbě mnoho zvěstí“ a že „plán s novým kandidátem nevylučuje“. Všechny spekulace tedy pěkně zapadají až na posledního protagonistu. Lidové noviny ve svém článku totiž ověřují onen personální drb a oslovují nebohého Michala Klímu, který ovšem o tom, že by ho někdo někam navrhoval, neví.
Jak dopadla volba, už dnes víme. Duhan získal šest hlasů z možných devíti, ředitelka zpravodajských stanic ČRo Hana Hikelová dostala dva hlasy, Petru Matoulkovi, který dříve vedl Rádio Černá Hora, radní nedali ani jeden hlas.
Důvěru zkrátka dostal člověk, který má o Rozhlasu podle všeho docela jasnou představu (viz box „Co slíbil nový šéf ČRo“), a jestli existovaly před jeho zvolením nějaké „politické tlaky“, tak jsme se o nich nedověděli.
Radní Bohuš Zoubek, který byl podle všeho oním „dobře informovaným zdrojem“ Lidových novin, se mýlil, když pak už na své vlastní jméno v minirozhovoru pro LN tvrdil, že se Rada ČRo „jen těžko shodne v prvním kole“.
Koho to zajímá?
Novináři mají trochu samolibý pocit, že zprávy o médiích musí zajímat všechny, protože zajímají je. Jsou to nakonec také většinou novináři, kteří různé spekulace kolem veřejnoprávních médií (o těch soukromých se v běžných médiích zase tak moc nepíše) a mediálních rad vytvářejí.
A také si těmito informacemi „kdo, kde, kam“ v podstatě navzájem pomáhají. Jak jinak si vysvětlit podivné zprávy typu „Pořad 168 na ČT zanikne“ či „Odejde Moravec z ČT na Novu“? Je to pomoc kolegů kolegům, kteří si sichrují své pozice (tady konkrétně v ČT) a své pořady.
Každý kandidát do křesla České televize bude totiž preventivně pod tlakem médií a bude se od něj čekat jakési pseudohrdinství.
Před Radou ČT bude muset nadšeně volat: „Jistě, chci zachovat skvělý pořad 168! A také chci za každou cenu udržet Václava Moravce v ČT!“ A pokud tak daný kandidát sám neučiní, určitě se ho na Otázky a „Stošedesátosmičku“ zeptají novináři. A běda, kdyby daný kandidát s Moravcem nebo Norou Fridrichovou už nepočítal…
Spekulace, jak je to s těmi „zákulisními politickými tlaky“, přiživuje trochu okatě v médiích sám Václav Moravec. Nic konkrétního ale samozřejmě neříká.
Deník Dnes a poté i ČTK zveřejnily Moravcovu obavu, že „kandidáti na post ředitele ČT slíbí zrušení jeho nedělního diskusního pořadu Otázky Václava Moravce výměnou za hlasy poslanců“. „Už jsem zaslechl, že se objevili první uchazeči, kteří obcházejí různé politiky a slibují jim za jejich podporu zrušení Otázek.
Také se stupňuje moje kritika ze strany některých politiků. Pokud někomu v ČT vadím, ať mi dá na rovinu výpověď. Budu zvědavý, čím ji zdůvodní,“ řekl deníku Dnes Moravec. Opět tedy žádná konkrétní informace, navíc je opravdu úsměvná představa, jak nějaký kandidát obchází politiky s tím, že zruší Moravce.
Moravcův pořad nikomu z politiků (kromě Václava Klause, který Moravcovi závidí mediální vliv) nemůže vadit. Mají v něm publicitu zadarmo, a že by je moderátor nějak zásadně griloval, se opravdu říct nedá.
Moravec tedy tyto zaručené „mediální drby“ vysílá jen proto, že chce mít v ČT (nebo na Nově, to je jedno) jistou budoucnost. Nejinak tomu bude s pořadem 168, i když moderátorka Nora Fridrichová alespoň spekulace a drby nikde veřejně nekomentuje.
Volba generálního ředitele ČT na sklonku prázdnin bude tedy už kvůli Otázkám a „Stošedesátosmičce“ mediálně hodně sledovaná. Pár dní před ní můžeme rovněž opět čekat spoustu článků s odkazy na „dobře informované zdroje“, které budou dobře informovat, jak moc velké jsou politické tlaky.
Potom, co novináři předvedli, jak jsou informovaní o volbě ředitele Českého rozhlasu, ale těmto „zaručeným informacím“ asi nebude už moc nikdo věřit.
Syndrom pověřenosti řízením
Zatím se, co se týče České televize, nedá odhadnout nic.
Padají sice jména kandidátů, ale kromě těch potvrzených (Hynka Chudárka z Óčka a bývalého šéfa Novy Petra Dvořáka) jde opět o spekulace a domněnky, které jsou možná zajímavé pro novináře a pro pár lidí, kteří se pohybují v médiích.
Konkrétní jména kandidátů budeme definitivně znát až 22. srpna po 16. hodině, kdy se musejí doručit přihlášky (přihlášky se odevzdávají v ten samý den od 9 hodin ráno, takže se dá na Kavčích horách očekávat menší fronta).
Protože je 22. srpna pondělí, měli bychom o den dříve vidět (poprvé po prázdninách) i Otázky Václava Moravce a třeba se z nich konečně něco dozvíme. V posledních červencových Otázkách se totiž Moravec loučil záhadnou větou: „Uvidíme se 21. srpna, pokud se uvidíme.
“ Tak tedy uvidíme. Co výše popsané ukazuje? Že novináři rádi píší o politických tlacích, o kuloárních hrách a klientelismu, zvlášť když se jedná o „chráněná“ veřejnoprávní média.
Rozhlasoví radní (a to jim nijak nefandíme) ukázali, že mají vlastní rozum a celkem logicky zvolili člověka, který rozhlas už rok a půl vede. Pokud radní vybírali vlastní hlavou, je to dobrá zpráva.
Snad budeme moci něco podobného psát i po volbě generálního ředitele České televize. Ale pozor, televizi nyní řídí bývalý policista Vladimír Karmazín. Jaké jsou na něj asi vyvíjeny „politické tlaky“?
Peter Duhan (1946)
Narodil se v Bratislavě. Zde také vystudoval scenáristiku na Vysoké škole múzických umění. Začínal v deníku Ľud, po krátkém působení v rozhlasu pracoval v Československé televizi. Do roku 1991 působil v deníku Verejnosť. V letech 1991 až 1992 byl ústředním ředitelem Československého rozhlasu.
Poté působil v kabelové televizi Cabel plus, dva roky byl šéfem vydavatelství Beseda Holding. Spolupracoval také s Hospodářskými novinami. V letech 2002 až 2006 působil jako redaktor a moderátor ČRo 6, od července 2006 byl pak tři roky ředitelem této stanice. Od března 2010 je po rezignaci Richarda Medka pověřen vedením Českého rozhlasu.
Proti Medkovi kandidoval předloni na šéfa rozhlasu.
Co slíbil nový šéf ČRo
Duhan chce podle ČTK snížit počet zaměstnanců ze současných zhruba 1500 na 1100. Favorit volby také ve svém vystoupení přislíbil rozsáhlou reorganizaci Českého rozhlasu, a to jak v rámci vnitřního fungování, tak u jednotlivých stanic. Podle nového generálního ředitele by měly vzniknout čtyři hlavní stanice.
První by byla zaměřena na lidi mezi 40 až 60 lety a podobala by se dnešní Dvojce, tedy bývalé ČRo 2 – Praha. Druhá stanice by byla určena pro lidi mezi 20 až 40 lety. Byla by založena na bázi dnešního Radiožurnálu. „Byla by to ale stanice s jiným zpravodajstvím, sportem, jiným hudebním formátem,“ řekl Duhan.
Třetí stanice by byla obdobou dnešní stanice ČRo 3 -Vltava. Ta je zaměřena na kulturu. Čtvrtá stanice by měla program mluveného slova. Byla by nadgenerační a určená pro náročnější posluchače. Organizačně by podle Duhana měl ČRo mít tři sekce, z nichž každá by měla tři centra.
První sekce by se zaměřila na programové vysílání, druhá na strategickou podporu a strategický rozvoj a třetí na ekonomické záležitosti.
Autor: Jaromír Hasoň
Vodní bohatství východní Moravy aneb Za zapomenutými minerálkami Bílých Karpat
Vývěry minerálek obvykle nějakým způsobem souvisejí se současnou nebo již dávno minulou vulkanickou činností. V Bílých Karpatech sopečná činnost probíhala v období starších třetihor, a to pod hladinou tehdejšího moře.
V dnešní krajině, která vznikla vyvrásněním podmořských vrstev až mnohem později, si proto nelze existenci těchto sopek – na rozdíl od suchozemského vulkanismu na západě Čech či severu Moravy – představit ani v nejbujnější fantazii.
Dnešní sopečné horniny vystupující v Bílých Karpatech na zemský povrch tvoří jen malé izolované ostrůvky uprostřed třetihorních vrstev pískovců a jílovců a v rámci České republiky patří k vzácným výskytům.
Převážně se totiž jedná o horniny andezitového složení, které se nikde jinde na našem území nevyskytují.
Jejich domovská oblast leží na východ od nás ve slovenské, ale i ukrajinské a rumunské části karpatského oblouku.
Luhačovický typ
Pozoruhodnou připomínku třetihorního vulkanismu v bělokarpatské oblasti představují více než samotné povrchové výskyty sopečných hornin prameny minerálních vod, které sytí oxid uhličitý hlubinného (juvenilního) původu. Známé prameny vyvěrají především v Luhačovicích. My se zaměříme na již téměř zapomenuté minerálky v blízkém okolí.
K luhačovickým hydrogenuhličitano-chlorido-sodným vodám má svými vlastnostmi nejblíže Záhorovická kyselka. Její vývěr najdete na východním konci obce Záhorovice nedaleko města Bojkovice v upraveném a nedávno zrekonstruovaném altánu. Tato kyselka se využívala lázeňsky již v 18. století, roku 1787 zde byl postaven panský lázeňský dům.
Zdroj však roku 1845 zanikl v důsledku prohlubování studny na sousedním pozemku, čímž v podstatě skončila éra léčebného využívání. Současný zdroj Záhorovické kyselky byl podchycen roku 1913 šestimetrovou studnou v údolních náplavech říčky Olšavy. V letech 1966–67 došlo k renovaci jímání zavedením plastového zvonu a čerpacího potrubí.
Záhorovická kyselka má typickou slanou chuť, což souvisí podobně jako u většiny luhačovických pramenů s existencí fosilních mořských vod rozptýlených ve vrstvách podložních třetihorních pískovců.
Tyto zakonzervované podzemní vody prošly během mnoha milionů let několikanásobnou chemickou přeměnou, a to především v důsledku výměny iontů s okolním horninovým prostředím a také působením oxidu uhličitého z hlubin země.
Vody luhačovického typu mají charakteristické vysoké obsahy chloridů, jodidů, bromidů a hydrogenuhličitanů a nízké obsahy síranů. Někdy mohou též obsahovat amoniak, aromatické uhlovodíky a kyselinu boritou. Konkrétně Záhorovická kyselka je typická vysokým zastoupením oxidu uhličitého (až 1300 mg v litru).
Zapomenuté a neznámé minerálky
Kdysi slavnou vodou luhačovického typu byla kyselka s něžným názvem Lozanka. Její dávnou slávu a oblibu připomíná obrovská reklama namalovaná na boční zdi jednoho z domů v centru obce Suchá Loz.
Lozanka byla známá již roku 1530, kdy ji zmiňuje Tomáš Jordán z Klauzenberka ve své „Knize o vodách hojitelných neb teplicech moravských“. Novodobé využití v podobě plnění do láhví a exportu se započalo roku 1902 a trvalo s přestávkami až do roku 1963.
Pak upadla v zapomnění a dnes znají Lozanku většinou jenom místní občané. Po zbouraných průmyslových budovách plnírny nenajdete již žádnou stopu.
Kyselku v Suché Lozi objevíte v hezkém přírodním prostředí pod korunami vzrostlých lip poblíž fotbalového hřiště na konci obce při úpatí hlavního hřebene Bílých Karpat. Návštěvníkům slouží vrt s pumpou nebo kohoutek, k němuž se sestupuje po schodech. Pozoruhodné je, že přestože oba vývěry leží jen pár metrů od sebe, mají znatelně jiné chuťové vlastnosti.
Z chemického hlediska se však od sebe příliš neliší: oba vykazují zvýšený obsah oxidu uhličitého (1100 mg v litru), lithia, bromu a jodu. Nedávno nechal obecní úřad v Suché Lozi vyhloubit další vrt, který narazil na nový zdroj minerální vody o vydatnosti 2 l/s a mineralizaci až 6000 mg/l.
Obec uvažuje o stáčení, výrobně léčivých solí nebo dokonce o lázeňském zařízení.
Mezi zapomenuté bělokarpatské minerální vody, k nimž zavítá někdo spíše náhodou než cíleně, patří též Bánovská (Kořenkova), Březovská a Vyškovecká kyselka. Prvně jmenovaná má natolik neudržovaný vývěr, že už ji ani nelze použít k pití.
Totéž platí o Březovské kyselce, dříve zvané Janáčkův pramen, na niž narazíte při putování po zelené turistické značce z Květné na Velký Lopeník. Posledně jmenovaná Vyškovecká kyselka je nejméně známá a objevila se teprve nedávno v turistických mapách, byť chybně lokalizovaná.
Vývěr je primitivně zachycený ve vyhloubené studničce, jejíž stěny i drobnou výtokovou stružku pokrývají rezavé povlaky vysrážených hydroxidů železa. Pozoruhodným přírodním jevem jsou pravidelné a silné výrony probublávajícího oxidu uhličitého.
Bělokarpatské smraďačky
Pestrou škálu minerálek v oblasti Bílých Karpat doplňují ještě vody se zvýšeným obsahem sirovodíku (sulfanu), které se označují přívlastkem sirné, sirovodíkové nebo sulfanové.
Kvůli nevábnému zápachu připomínajícímu zkažená vejce či jiné bioplyny se jim v minulosti lidově říkalo smraďavky, smraďačky, vajcůvky, dokonce i prdlavky.
Důvodem vzniku těchto vod je přítomnost metanu a plynných živic, které vystupují z hlubin země po zlomech a puklinách zemské kůry podobně jako oxid uhličitý.
Přítomnost metanu vyvolává a umožňuje existenci desulfurikačních bakterií, jež rozkládají pyrit (FeS2) obsažený v podložních pískovcových a jílovcových vrstvách a jako produkt metabolismu vylučují zapáchající sirovodík (H2S). Ten se podobně jako oxid uhličitý dobře rozpouští v podzemních vodách.
Neopakovatelná kombinace přírodních podmínek v Bílých Karpatech umožnila na jediném místě u nás vznik specifických minerálních vod, na jejichž složení se podílejí oxid uhličitý sopečného původu, fosilní mořské vody a navíc ještě sirovodík.
Příkladem této „trojkombinace“ je kyselka v Nezdenicích, jejíž neobvykle upravený pramen se nazývá Rotunda. Nachází se u místního koupaliště, tvoří jej stavba kruhového půdorysu, do níž se sestupuje po točitých schodech k výtokové trubce.
Již zdálky je cítit charakteristický sirovodíkový zápach.
Za návštěvu stojí také nedávno upravený pramen korytňanské Smraďačky. Východiskem je obec Korytná, odkud vede ke kamenné jímce opatřené dřevěným altánem trasa místního značení.
Voda, obsahující 600 mg oxidu uhličitého a 3 mg sirovodíku v jednom litru, byla známá již ve středověku a používala se k léčbě zažívacího ústrojí. Postupně však její věhlas upadal a dnes k ní téměř nikdo nechodí.
Tím spíše vás však návštěva pramene zapomenutého daleko v lesích stranou od civilizace nadchne a mile překvapí.
Zajímavostí korytňanské Smraďačky je fialové zbarvení v kamenné jímce, způsobené vzácnou přítomností kolonií sirných bakterií rodu Chromatium dokládající existenci oxidačního prostředí.
Všechny popisované vývěry minerálních vod najdete na nejnovějších turistických mapách Bílých Karpat. K většině lze dojet autem, k některým se však musíte vydat pěšky.
Za návštěvu a ochutnání stojí určitě každý z nich.
Minerálka, nebo kyselka?
Minerální voda – voda obsahující více než 1 g rozpuštěných minerálních látek nebo 1 g oxidu uhličitého nebo 1 mg sirovodíku v jednom litru.
Kyselka – typ minerální vody obsahující rozpuštěný oxid uhličitý. Název vznikl z typické nakyslé příchuti.
Fotogalerie 9 fotografií