Co ovlivňuje glykémii u dětských a dospívajících diabetiků?

20. 07. 2017 DětiOdborné články

Život s diabetem je obtížný bez ohledu na věk, nicméně období dospívání patří z řady důvodů mezi periody nejproblematičtější a nejrizikovější. Následující článek si klade za cíl tato rizika pojmenovat a pomoci diabetickým dětem a jejich rodičům toto kritické období překonat s minimálními ztrátami psychickými i fyzickými.

Co ovlivňuje glykémii u dětských a dospívajících diabetiků?

Není žádným tajemstvím, že v pubertě obvykle dochází ke zhoršení kompenzace diabetu – zvyšuje se glykovaný hemoglobin, narůstá variabilita glykémií, objevují se první známky pozdních komplikací, současně roste riziko diabetické ketoacidózy a těžkých hypoglykémií.

Glykovaný hemoglobin může hodně vyskočit

Zatímco v před pubertálním věku je hladina glykovaného hemoglobinu více méně stabilní, u dívek okolo 11. roku a u chlapců o něco později dochází k výraznému vzestupu HbA 1c o více než 10 mmol/mol (tedy 1% podle starších jednotek), a přibližně po 16. roce věku začíná opět klesat.

Pro uklidnění rodičů menších dětí je třeba zdůraznit, že jde o průměrná čísla, řada dětí projde pubertou z diabetologického hlediska naprosto bez problémů.

Na druhou stranu musí existovat (a také skutečně existují) děti, jejichž HbA 1c se v pubertě zhorší o několik desítek mmol/mol, což samozřejmě zvyšuje riziko pozdních komplikací a zhoršuje jejich prognózu v dospělosti.

Abychom se mohli zamyslet nad tím, jak s těmito nepříznivými trendy bojovat, je třeba pojmenovat jejich příčiny. Těch je nepochybně mnoho, často se mezi sebou kombinují a pro každého dospívajícího platí v různé míře.

Mezi nejdůležitější faktory variability glykémií patří:

1. Fyziologické (hormonální) změny2. Zvýšená potřeba inzulinu (inzulinová rezistence)3. Zvýšený příjem sacharidů

4. Psychické a sociální faktory

1. Fyziologické (hormonální) změny

Co ovlivňuje glykémii u dětských a dospívajících diabetiků?

V dospívání dochází k hormonálním bouřím

Rodiče diabetických dětí mají leckdy tendenci zhoršení kontroly diabetu v pubertě svádět pouze na změnu v přístupu k diabetu, na nedodržování dietních opatření atd. To však zdaleka není celá pravda.

 Je třeba objektivně přiznat, že v dospívání dochází k hormonálním bouřím, které tyto děti nemají zcela pod kontrolou a mohou jejich vliv na diabetes ovlivnit pouze částečně.

Výrazné zvýšení hladin růstového hormonu, hormonů nadledvin i pohlavních hormonů, které jsou naprosto nutné pro zdárný průběh dospívání, vedou ke zhoršení citlivosti na inzulin, tedy k nárůstu inzulinové rezistence.

Glykemie mohou nepředvídatelně kolísat

Aby toho nebylo málo, tyto hormony se v těle neprodukují ve stále stejných množstvích, ale jejich hladiny kolísají v průběhu dne. Růstový hormon se například vyplavuje nejvíce v první polovině noci, nadledvinový hormon kortizol a pohlavní hormony nad ránem.

Navíc existují výrazné (dokonce by se chtělo říci extrémní) rozdíly v jejich hladinách mezi jednotlivými dny.

To se u dětí projevuje naprosto nepředpokladatelným kolísáním glykémií v určitých fázích dne při stejných dávkách inzulinu a (relativně) obdobném režimu, což vede k velké frustraci rodičů, dětí (těm to většinou vadí méně, protože v tomto věku mají sklon své glykémie příliš neprožívat) i dětských diabetologů. Vzhledem k tomu, že největší rozdíly v hormonálních hladinách jsou pozorovány v noci, není nijak překvapivé, že ranní glykémie leckdy představují ne příliš stabilní řadu čísel.

O tom, že se skutečně jedná o fenomén nezávislý na přístupu dítěte, svědčí výsledky studií s uzavřeným systémem (tedy kombinace kontinuálního monitoru glykémie a inzulinové pumpy, která dávkuje inzulin zcela samostatně podle naměřených glykémií, tedy nezávisle na pacientovi). Tyto studie ukázaly, že potřeba inzulinu v průběhu noci kolísá u jednotlivých dospívajících dětí i o 20%. Proto je tak obtížné se každý den správně „trefit“ do dávky zejména nočního inzulinu.

Fenomén úsvitu

S popsanými hormonálními změnami souvisí také tzv. fenomén úsvitu (z anglického dawn phenomenon), který celou situaci ještě problematizuje a který vídáme před pubertou poměrně zřídka.

Jde o zvyšování glykémií typicky v období mezi 3. a 7. hodinou ranní způsobené zejména nadprodukcí kortizolu v tomto období.

A protože víme, že uspokojivá ranní glykémie je nezbytným předpokladem pro udržení správné kontroly glykémií v průběhu dne, jedná se o zásadní problém.

Jak se s těmito obtížemi úspěšně poprat?

Co ovlivňuje glykémii u dětských a dospívajících diabetiků?

Naprosto nezbytnou součástí úspěšné léčby dospívajícího diabetika je dostatečná dávka inzulinu. Neplatí, že dávka 1 jednotka na kilogram hmotnosti a den je maximální, jde naopak o lehce podprůměrnou dávku.

Poddávkování inzulinem je podle našich zkušeností nejčastějším důvodem pro dekompenzaci diabetu v pubertě.

V případě fenoménu úsvitu je vhodné změnit noční inzulin z NPH za inzulinová analoga, v případě neúspěchu začínáme uvažovat v léčbě inzulinovou pumpou.

Je však třeba zdůraznit, že rozhodnutí o léčbě pumpou záleží na mnoha faktorech, dynamika glykémií je pouze jednou z nich, proto rozhodnutí o zahájení léčby je vždy v rukou lékařů dětského diabetologického centra.

Co ovlivňuje glykémii u dětských a dospívajících diabetiků?2. Zvýšená potřeba inzulinu (inzulinová rezistence)

Přestože inzulinová rezistence je doménou diabetu 2. typu, a tedy dospělých, i u dětí s diabetem 1. typu hraje svou roli a je třeba vědět, co ji ovlivňuje. Na prvním místě je třeba jmenovat dědičnost, genetické faktory jsou zodpovědné za citlivost na inzulin. Proto se stává, že dva jedinci stejně dlouho léčení mající přibližně stejný režim vyžadují naprosto odlišné dávky inzulinu.

Potřebu inzulinu dále ovlivňují hormonální vlivy, o kterých již byla řeč v předchozím odstavci a které jsou spoluodpovědné za nárůst potřeby inzulinu v pubertě. Dalším a poměrně opomíjeným faktorem, který mění citlivost na inzulin v krátkodobém horizontu, je glykémie.

Delší dobu trvající hyperglykémie zvyšují inzulinovou rezistenci, po jejich snížení dochází ke zpětnému obnovení citlivosti.

V případě trvalých hyperglykémií je tedy třeba zvýšit dávku inzulinu, po úpravě ale nezapomenout dávky snížit, aby se zbytečně nezvyšovalo riziko hypoglykémií.

Potřeba inzulinu je v pubertě nejvyšší za celý život

Je mnohokrát dokázanou skutečností, že potřeba inzulinu vyjádřená v jednotkách na kilogram hmotnosti a den je v období puberty nejvyšší za celý život.

Zatímco před pubertou se běžná dávka inzulinu pohybuje mezi 0,7-1,0 U/kg/den, v pubertě stoupá na 1,1-1,5 U/kg/den, přičemž u některých jedinců (zejména chlapců) je třeba přechodně aplikovat i vyšší dávku. Je tedy zcela zásadní nebát se aplikovat vyšší dávky s vědomím, že o pozdních komplikacích nerozhoduje dávka inzulinu, ale glykémie.

V pubertě je navíc daleko vyšší riziko rozvoje počátečních fází diabetických komplikací než v období předškolním. Proto je třeba zejména v tomto období udržovat glykémie co nejnižší.

3. Zvýšený příjem sacharidů

Inzulin jen nutné přizpůsobit období “žravosti”

Není třeba připomínat, že „žravost“ je zejména u chlapců jedním z charakteristik pubertálního období. U diabetických dětí je třeba tento fakt respektovat a přizpůsobit mu dávkování inzulinu a jeho úpravy.

 Pokud je možné i v tomto věku udržet fixní dávkování sacharidů, je možné aplikovat inzulin standardně inzulinovými pery ve zvýšených dávkách.

Budete mít zájem:  Recept na pesto z česneku medvědího, které vydrží rok i déle

Pokud to možné není a adolescent má období většího apetitu nepredikovatelně kdykoli v průběhu dne a jindy má chuť k jídlu naopak menší, je vhodné uvažovat o léčbě inzulinovou pumpou.

Pokud byl dospívající diabetik správně edukován ohledně úprav dávkování inzulinu v závislosti na jídle, měří si pravidelně glykémie a nezapomíná na aplikaci inzulinu před každým jídlem, je pro něj pumpa ideální léčbou.

Za nejdůležitější předpoklad dlouhodobého úspěchu léčby inzulinovou pumpou považuji správnou edukaci (a opakované reedukace) stran poměru mezi dávkou inzulinu a výměnnou jednotkou.

Nejedná se o jedno číslo vzhledem k tomu, že citlivost na inzulin se mění v průběhu dne (nejvyšší před snídaní a navečer, nejnižší okolo oběda). K rizikům tohoto „neomezeného“ přísunu sacharidů krytého inzulinem patří zvyšování hmotnosti. To je o něco vyšší u dívek a je třeba je o tomto faktu poučit.

Četné diabetické (ale i nediabetické) dívky a chlapci mají tendenci ke zvyšování hmotnosti v období puberty, proto je musíme poučit o regulaci příjmu kalorií, ať již se jedná o sacharidy nebo tuky.

Co ovlivňuje glykémii u dětských a dospívajících diabetiků?4. Psychické a sociální faktory

Puberta je zranitelné období

Bylo by zbytečné zastírat, že na dekompenzaci diabetu v adolescenci jsou zodpovědné pouze vlivy nezávislé na osobnosti a motivaci konkrétního dítěte. Naopak, způsob prožívání tohoto psychologicky obtížného období mezi dětstvím dospělostí zásadním způsobem modifikuje všechny body řečené v předchozích odstavcích.

Rodiče dospívajících dětí mi jistě dají za pravdu, že tyto děti v sobě mají zásadní rozpor: 1. chtějí se odlišit od názorů a postojů rodičů a hledají vlastní cestu, a 2. nechtějí se příliš lišit od svých kamarádů a spolužáků (přestože někdy tvrdí opak).

Proto diabetické děti (a rodiče diabetických dětí) prožívají tuto samu o sobě hodně zranitelnou fázi života většinou obtížněji než ostatní.

Diabetes jako jablko rodinného sváru

Názory rodičů na léčbu diabetu nejsou náhle respektovány, dítě „ví nejlépe“, jak svůj diabetes kompenzovat, což vede k pochopitelné frustraci a zraňování rodičů, kteří se v předchozích letech každodenně starali o to, aby byly glykémie co nejlepší a nyní někdo jejich úsilí „kazí“.

Navíc někteří z nich časem zjistí, že při veškeré snaze nejsou schopni zajistit, aby byl inzulin aplikován vždy správně a aby byly dodržovány alespoň základní zásady diabetického režimu.

A protože se jim nechce rezignovat (mají své dítě rádi), diabetes se stane základním jablkem rodinného sváru.

Z hlediska dítěte není situace také jednoduchá. Má (ne zcela oprávněný, ale o to více prosazovaný) pocit, že se většinu životních činností již dobře naučil a že diabetes zvládne lehce zcela samostatně. Chce začít žít samostatný život s minimem omezení, chce být respektován v komunitě vrstevníků a diabetes, resp.

zdraví nemá na seznamu priorit úplně na prvním místě, jak by si bezesporu zasloužily. Jistě dělá chyby a je si toho vědom, ale občas si zkrátka nemůže pomoci. U citlivých dětí to vede k pocitům viny a sebeobviňování, což někdy může vyústit i v závažnější psychopatologii.

Jejich od přírody či výchovou drsnější kamarádi diabetes přestanou „řešit“, začnou si aplikovat inzulin nepravidelně, přestanou s pravidelným měřením a glykovaný hemoglobin stoupá a stoupá.

Kudy ven ze začarovaného kruhu?

Co ovlivňuje glykémii u dětských a dospívajících diabetiků?

Změna tohoto začarovaného kruhu je skutečně obtížná, nerad bych zde poskytoval laciné frázovité rady. Za nejdůležitější bod považuji udržení běžné komunikace v rodině na co nejlepší úrovni, bez ní není možné nic změnit ani ovlivnit. Rodiče by neměli trvat na nepodstatných zásadách (např. přesná pravidelnost v časech jídla, existují inzulinová schémata, která tuto pravidelnost nevyžadují), naopak se soustředit na zásadní věci, příkladem může být pravidelnost aplikace inzulinu.

Dospívající by naopak neměl považovat jakékoli zmínky o diabetu za zásah do jeho práv, v ideálním případě je dobré ho přesvědčit o potřebě týmové spolupráce.

Naprosto optimální model vidím ve vzoru ze sportovního prostředí – vztah trenér (v tomto případě rodič, člověk zkušený v diabetu) – závodník (ten, o kterého jde, ale určité aspekty není schopen vidět v souvislostech, proto potřebuje kouče schopného dohlédnout za horizont zítřejšího rána). Součástí diabetologického týmu by měl být psycholog specializovaný na problematiku dětského diabetu, jeho služby v našem centru nabízíme všem dětem při manifestaci diabetu, velmi důležité je vědomí možnosti kontaktu s ním pro případ potřeby. Dobrým psychologem by měl být i ošetřující diabetolog, který dobře zná dítě i rodinu a měl by umět včas rozpoznat hrozící nebezpečí.

Zásady péče o dětského diabetika ve věku 11+

1. nebát se zvýšit dávku inzulinu, pokud je to nutné (dávka 1 U/kg/den, kterou někteří diabetologové i rodiče berou jako maximální možnou, je v pubertě spíše podprůměrná)2.

ve spolupráci s dětským diabetologem „ušít“ inzulinové schéma na míru (včetně inzulinových analog a inzulinové pumpy)3. měřit co nejčastěji, využívat kontinuální monitory glykémie4.

akceptovat vyšší potřebu jídla, dle potřeby aplikovat inzulin i častěji než 4x denně, edukovat o riziku obezity5. udržet komunikaci v rodině na přijatelné úrovni, nepodstatné věci zbytečně nepreferovat

6. pracovat týmově společně s dětským diabetologem, psychologem, edukační a dietní sestrou

Výchova diabetického dítěte v pubertě je jednou z nejobtížnějších rodičovských disciplín. Proto je třeba nevěšet hlavu, pokud se někdy nedaří, většinou jde o přechodný stav.

Za část problémů děti nemohou, je možné jim účinně pomoci změnou v dávkování inzulinu, v režimu či edukací. Argument „se zhoršením kompenzace diabetu v pubertě nelze nic dělat“ je příliš jednoduchý na to, aby byl správný.

Řada dětí, které projdou pubertou v normálním HbA1c, je toho důkazem.

Doc. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D. Dětské diabetologické centrum, Pediatrická klinika Fakultní nemocnice v Motole, Praha

zpět na výpis článků

Cukrovka u dětí a dospívajících

{containers“:[{„id“:3,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:4,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

Cukrovka, odborně nazývaná diabetes mellitus, je onemocnění, které známe zejména u dospělých, ale může se vyskytnout, a také se vyskytuje, i u dětí. Rozlišujeme dva různé typy tohoto onemocnění – diabetes mellitus 1. typu a diabetes mellitus 2. typu.

V dětském věku je nejrozšířenější cukrovka 1. typu. Toto onemocnění nesouvisí s tím, zda je váš potomek štíhlý či trpí nadváhou, jestli má rád sladkosti nebo dává přednost zelenině a ovoci.

 Jeho tělo však začalo ztrácet schopnost vyrábět látku zvanou inzulín, kvůli zásahu jeho vlastního imunitního systému.

Inzulín řadíme mezi hormony, které se v lidském organismu podílí na látkové přeměně, zejména pak řídí glykemii, tedy hladinu glukózy v krvi. Tento hormon byl objeven v roce 1921 v Torontu mladým lékařem Bantingem a jeho asistentem Bestem.

Ve stejném roce se právě díky objevu inzulínu a jeho využití jako léku, podařilo zachránit život dítěte s cukrovkou. Pouze o dva roky později, tedy v roce 1923 byl inzulín úspěšně použit poprvé k léčbě cukrovky u nás.

Budete mít zájem:  Myoglobin – co to je a k čemu je v těle dobrý?

Od té doby objev inzulínu zachránil nespočet životů jak u nás, tak po celém světě.

Naučit se správně používat inzulín, tedy znamená naučit se žít s cukrovkou, a přitom se cítit co nejlépe. Dítě i dospělý člověk s dobře léčeným diabetem se pak cítí jako zcela zdravý a může vykonávat jakoukoli činnost, stejně jako jeho vrstevníci. Celý život ale musí dodržet tzv.

diabetickou dietu a pravidelné podávání inzulínu. Diabetická dieta neznamená, že si člověk musí doživotně odepřít nejrůznější potraviny. Lidé s cukrovkou mohou jíst skoro vše, jen je nutné dodržet vhodné množství vyjádřené ve výměnných neboli sacharidových jednotkách.

Se stanovením jídelního plánu diabetika pomůže nutriční terapeut, dříve dietní sestra. Obecně platí, že by diabetik měl jíst 4-6x za den, což znamená tři hlavní jídla doplněná odpolední svačinou, případně dopolední svačinou a druhou večeří 2 až 3 hodiny před spaním. Záleží na tělesné hmotnosti diabetika.

Pravidelnost v jídle vnese do celého života diabetika jistý řád.

Větší fyzická námaha či sport má rovněž vliv na glykemii. Neznamená to však, že děti s cukrovkou nesmějí sportovat. Právě naopak, pohyb je pro ně velmi důležitý.

Je však nezbytné, aby se naučili počítat se zvýšenou pohybovou aktivitou při určování inzulinových dávek.

Po zvládnutí těchto zásad mohou diabetici žít spokojený život, vykonávat v podstatě jakoukoli profesi a ženy mohou porodit zcela zdravé děti.

V poslední době však u dospívajících i dětí začíná v celosvětovém měřítku narůstat cukrovka 2. typu. Ta je řazená mezi tzv.

civilizační choroby a člověk jejich vznik přímo ovlivňuje svým životním stylem, zejména nedostatkem pohybu a nadbytkem jídla.

V následujících letech se předpokládá nárůst tohoto onemocnění u dětí, což je alarmující. Na vině je zcela jasně nesprávná životospráva, obezita, nadváha a přejídání.

Zde je jediným východiskem osvěta a včasná prevence. Obecně na cukrovku 2. typu platí, zaměřit se na vyvážené a pravidelné stravování, pitný režim, dostatek pohybu a také odpočinku. Samozřejmě pokud máme cukrovku přímo v rodině, je vysoce pravděpodobné, že jsme pro ni také zdědili jisté geny. Neznamená to však, že cukrovkou musíme onemocnět.

Pouze bychom si měli dávat větší pozor a tím víc se zaměřit na vyvážený způsob života. Prevence je zde opravdu silnou zbraní a základy vyváženého života by měl každý rodič předat také svým dětem.

Na druhou stranu je také pravda, že cukrovka prvního typu se může objevit i v pozdějším věku nebo dospělosti jako důsledek některých onemocnění s těžkým průběhem, zejména virového původu (těžká chřipka apod.)

Blíží se den 14. listopadu 2013, pro spoustu lidí stále bezvýznamné datum. Ve skutečnosti je to ale významný milník, den kdy si připomínáme narození lékaře, který objevil a použil inzulín k úspěšnému  léčení prvního pacienta. Je to Světový den diabetu.

Do ulic v tento den vyjde na mnoha místech po celém světě spousta lidí, kteří na cukrovku chtějí upozornit, a není jim lhostejný jejich životní styl ani jejich vlastní rodiny. Letos startuje již 10. ročník této akce a zapojit se můžete i vy.

Symbolický pochod městem by měl upozorňovat na to, že jakýkoli pohyb, tedy i chůze, může být prevencí této choroby. Na místě si můžete nechat změřit i tlak, BMI, cholesterol či glykémii.

Nebuďme lhostejní a pomozme osvětě, aby nemuselo přibývat lidí a dokonce dětí a dospívajících, které nevyvážená životospráva seznámí s diabetem 2. typu.

„}}]}}],“layout“:“article“}“

Cukrovka u dětí a dospívajících

Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.,Pediatrická klinika, FN Motol

Cukrovka se odborně nazývá diabetes mellitus.U tohoto onemocnění rozlišujeme dva různé typy a pokud onemocnídítě diabetem, jedná se vždy o diabetes mellitus 1.typu. Tento typ cukrovky má jen málo společného s jinýmtypem, o kterém jste určitě slyšeli více, a který vznikáu starších lidí nebo u lidí s nadváhou. Tomu se říkádiabetes mellitus 2. typu.

Vznik diabetu 1. typu nesouvisí s tím, je-li dítě štíhlé nebosilné. Nesouvisí ani s tím, zda mělo nebo nemělo rádo sladkájídla. Vznikne nezávisle na tom, co dítě dělalo, co jedlo a jaké bylyjeho zvyklosti. Za diabetes mellitus 1. typu nikdonemůže.

Důvodem, proč se u dítěte projevily příznaky diabetu 1. typu, jeto, že jeho tělo začalo ztrácet schopnost vyrábět látku zvanouinzulín. Inzulín patří mezi hormony – chemicképoslíčky v lidském těle, kteří řídí procesy látkové výměny aumožňují samu podstatu života.

Inzulín byl objeven pány Bantingem a Bestem v roce1921 v kanadském Torontu. Ve stejném roce se díky právěobjevenému inzulínu podařilo poprvé zachránit život dítěte, kteréonemocnělo diabetem 1. typu. Zanedlouho poté byl inzulín poprvé použitpři léčení i u nás. Jeho první podání v Praze uskutečnilv roce 1923 prof.

Syllaba (tehdy asistent na interní klinice prof.MUDr. J. Pelnáře), zakladatel české diabetologie – lékařskéhooboru, který se zabývá léčením lidí s cukrovkou. Od té dobyinzulín zachránil život milionům lidí na celém světě. V našízemi bylo léčení diabetických pacientů vždy velmi dobře zajištěno.

I dnes je péče o děti s cukrovkou v České republicesrovnatelná s nejvyspělejšími zeměmi světa.

Inzulín si člověk vyrábí ve speciálních buňkách, které se odborněnazývají beta-buňky nebo také B -buňky akteré jsou roztroušené v milionu mikroskopických ostrůvků ve slinivcebřišní, pankreatu.

Pankreas je orgán, umístěný v těle vzadu zažaludkem. Před tím, než se diabetes 1. typu u člověka projeví,začne beta-buněk v ostrůvcích ubývat. Výroba inzulínu v tělese postupně snižuje. Úbytek beta-buněk probíhá skrytě po měsíce čiléta.

Ubude-li jich podstatná část, stačí běžné onemocnění, jako jetřeba angína nebo chřipka, aby se nedostatek inzulínu v těle projeviltypickými příznaky: nadměrným močením, velkou žízní, únavou, úbytkyváhy.

Pokud tyto příznaky nevzbudí včas pozornost, a není zahájenoléčení, může dojít k rozvoji diabetického kómatu s těžkýmcelkovým stavem a bezprostředním ohrožením života.

Inzulín řídí v těle hospodaření s glukózou – krevnímcukrem, který je nejdůležitějším zdrojem energie pro všechny buňkylidského těla. Glukózu tělo získává především z potravy –z rohlíků, chleba, brambor, knedlíků, rýže, těstovin, mléka,ovoce, čokolády, dortů i z řady dalších druhů jídla.

Glukóza se po jídle z trávicího ústrojí vstřebává do krve,v krvi zůstává, koluje v celém těle a nabízí se buňkám jakozdroj energie. Druhá část, v této chvíli nadbytečná, se z krveukládá do zásob na „horší časy“, na dobu, až nebudeme jíst.Vrací se do krve, až když je to zapotřebí.

Hladina neboli množství glukózy v krvi se nazýváglykémie. Nemáme-li diabetes, je glykémie obdivuhodněstálá. Vyjadřuje se v chemických jednotkách, zvaných milimol nalitr, ve zkratce mmol/l.

U zdravého člověka glykémie neklesne pod3,3 mmol/l a nalačno nestoupne přes 6 mmol/l.

Budete mít zájem:  Štítná žláza a deprese – jak spolu souvisí?

Jen krátce po jídleje o trochu vyšší, ale za hodinu už klesá pod 7,7 mmol/l a poklesdo dobře hlídaného rozmezí mezi 3,3 a 6 mmol/l i potom rychlepokračuje.

Inzulín hlídá glykémii. Bez inzulínu glykémie rychlestoupá do velmi vysokých hodnot, někdy i přes 30 mmol/l.I při tomto obrovském množství glukózy v krvi ale buňky tělastrádají, neumějí bez inzulínu glukózy použít.

Princip léčení diabetu 1. typu je prostý, tělu dodávámeinzulín, který mu chybí. Podaří-li se nám dodávat tělu právětolik inzulínu, kolik by si jinak samo vyrobilo, upraví se odchylky diabetemzpůsobené. Měřítkem úspěchu léčebného úsilí je dosažení audržení příznivé glykémie, hladiny krevního cukru.

Naučit se správně používat inzulín znamená naučit se léčit svůjvlastní diabetes.

Dítě s dobře léčeným diabetem se cítí jako zdravé a můževykonávat stejnou činnost jako jeho vrstevníci. Má před sebou perspektivustejně dlouhého, stejně bohatého a stejně šťastného života jako jehovrstevníci bez diabetu. Bude moci vystudovat jakoukoli školu, vykonávatprakticky každé povolání, založit vlastní rodinu, žena s dobřeléčeným diabetem dá život zdravým a krásným dětem.

Inzulín je chemicky látka bílkovinné povahy.

Každá bílkovina, která je spolykána ústy, se v trávicímústrojí rozkládá vlivem trávicích šťáv na malé části. Teprve ty sevstřebávají do krve.

Kdybychom inzulín přijímali ústy v podobě tablet, kapek nebosirupu, nepřinášel by nám užitek. Trávicí šťávy by jej rozložily ado krve by se vstřebaly jenom jeho neúčinné zbytky. Proto je nutné přiléčení inzulínem trávicí ústrojí obejít a tělu dodat inzulínpřímo, v injekcích.

U dětí dnes používáme výhradně inzulín, vyrobenýbiotechnologií, pomocí genetického inženýrství. Molekula takovéhoinzulínu je shodná s inzulínem, který si člověk vytváří vevlastních beta-buňkách. Označuje se proto jako inzulín lidský,humánní.

Inzulín se vyrábí ve dvou základních formách: jakoinzulín rychle působící, v lahvičce čirý, a jakoinzulín s prodlouženým účinkem, zvaný téždepotní, který je v lahvičce mléčně zkalený.Rychle působící inzulín se používá v době jídla.

To je chvíle,kdy se do krve dostává najednou velké množství glukózy a tělo potřebujehodně inzulínu, aby glykémie příliš nestoupla. Rychle působící inzulínzačne působit za 20–30 minut po injekci, jeho působení vrcholí za1–2 hodiny a doba účinku může celkově dosáhnout 6–8 hodin,i když ke konci této doby působí již jen v malé míře.

Rychlepůsobící inzulín se jmenuje například Actrapid HM, HumulinR nebo Insuman rapid.

Lidské tělo ale potřebuje mít určité množství inzulínuk dispozici trvale, i když nejíme. Proto byl vyvinut depotníinzulín. Pomáhá vytvořit dlouhodobě účinnou hladinu inzulínu, která jepotřebná například během noci.

U dětí používámez depotních inzulínů nejčastěji přípravkyHumulin N, Insulatard HM, Monotard HM nebo Insumanbasal.

Začínají působit za 2–3 hodiny po injekci, účinekvrcholí za 6–8 hodin a působení v těle trvá celkově do12–16 hodin. Ke konci této doby působí již jen slabě.

Dávka inzulínu se vyjadřuje v mezinárodníchjednotkách (zkratka UI). Jedna mezinárodní jednotka vyjadřuje nacelém světě vždy stejnou účinnost inzulínu. Inzulínovýprogram znamená sestavu jednotlivých injekcí inzulínu běhemkaždých 24 hodin.

Je připraven tak, aby co nejlépe napodobil rytmusvlastní výroby inzulínu. Většinou doporučujeme podávat injekci rychlepůsobícího inzulínu před třemi hlavními jídly a injekce depotníhoinzulínu večer, případně i ráno. K podávání injekcíinzulínu slouží inzulínové stříkačky.

Mají velmitenkou jehlu a vpich je skoro bezbolestný.

Stupnice na stříkačce umožňují přesné odměření inzulínovédávky. Praktická jsou také inzulínová pera (insulin pen).Podobají se trochu silnějšímu plnícímu peru. Mají zásobníks inzulínem a tenkou jehlu. Inzulínová dávka se většinou nastavíkotoučem se stupnicí a po vpichu se zmáčknutím pístu vpraví do tělapříslušné množství inzulínu.

Technika injekce inzulínu je snadná: inzulín se píchá podkožně doněkterých míst těla – do přední strany stehna, do horní zevníčtvrtiny zadečku, do zevní horní části paže či do přední stěnybřišní.

Po zácviku od zkušené zdravotní sestry a po několika vlastníchpokusech Vám nebude připadat injekce obtížná.

I když sei poměrně malé děti naučí píchat si injekce samy, je vždypotřebné, aby to uměli dobře i oba rodiče.

Na každé lahvičce s inzulínem je vyznačena dobapoužitelnosti. Inzulín po tuto dobu neztratí účinnost, pokud jesprávně skladován, to je dole v ledničce, nejlépe v oddílu prozeleninu, kde se teplota pohybuje v rozmezí od +2 do+8 stupňů. Inzulín nesmí zmrznout, nemá být ale taky vystavendelší dobu vyšším teplotám.

Zdravý člověk může jíst, co chce, a jeho tělo si dokáže vyrobitvždy tolik inzulínu, kolik je právě potřebné. Při diabetu 1. typumusíme za svoje tělo myslet sami. Pro zachování rovnováhy mezi jídlem ainzulínem se musíme naučit jídlu dobře rozumět a přemýšleto něm. Tzv. „diabetická dieta“ dovolujesice jíst skoro všechno, ale jen ve vhodném množství.

To obvyklevyjadřujeme ve výměnných (chlebových) jednotkách.Radíme, aby jídlo bylo rozděleno do šesti dávek za den – kromětří hlavních jídel ještě do dopolední a odpolední svačiny a do druhévečeře před spaním. Není to nic neobvyklého. Uvědomte si, kolikrát samiujídáte mezi jídly nebo večer u televize! Při diabetu se jen snažímevnést do jídla řád.

Jídelní plán, který Vám pomůže sestavit Vaše dietnísestra, Vám poradí, kolik výměnných jednotek budou obsahovat jednotlivájídla. Bude přitom vycházet z Vašich dosavadních rodinnýchzvyklostí, aby diabetes změnil Váš životní styl co nejméně.

Větší fyzická námaha, sport, dětské hry venku takéovlivňují glykémii. Pracující svaly potřebují energii a protoodebírají glukózu z krve. Glykémie klesá. To neznamená, že člověks diabetem nemá sportovat. Naopak! Naučí se ale počítat i sesportem při určování inzulínových dávek.

Někdy se nepodaří inzulínovou dávku správně odhadnout. Může protodojít k výkyvu v glykémii a v celé látkové výměně.

Přirelativním nadbytku inzulínu může glykémie nebezpečně klesnout(hypoglykémie), při jeho nedostatku může naopak stoupnout(hyperglykémie) nebo dokonce nastane rozvrat metabolismu(ketoacidóza), který připomíná stav při dosudneléčeném diabetu. Obě tyto komplikace se naučíte včas rozpoznat arychle léčit. Při hovorech s Vaším lékařem bude těmto náhlýmsituacím věnována zvýšená pozornost.

V dnešní době je léčení diabetu usnadněno tím, že si domamůžeme kontrolovat glykémii – tzv. selfmonitoring. Sloužík tomu malé přenosné přístroje, zvané glukometry.

Glykémii změří za chviličku z kapky krve z prstu. Pro dobroukontrolu radíme vyšetřovat glykémii před snídaní, před obědem, předvečeří a před spaním a navíc vždy, kdy to považujeme za potřebné.

Výsledky nám umožní řídit kvalifikovaně svoji inzulínovou léčbu.

Vyšetření ketolátek (ketonů)v moči je snadné díky proužkům, které namočímev čerstvé moči. Jejich přítomnost nás včas upozorní napočínající ketoacidózu. Ketolátky bychom měli vyšetřit každé ráno ataké vždy, stoupne-li glykémie nad 13 mmol/l.

Další informace o cukrovce dětí naleznete v našich publikacích.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *