Od dob vytvoření této známé metody psychologického testování uplynulo bezmála století, přesto se po celém světě dodnes využívá. Díky deseti kartám s inkoustovými skvrnami jsou psychologové schopni posoudit osobnost člověka a odhalit i vážnější psychiatrickou diagnózu. Jak Rorschachův test probíhá, jaký je postup při jeho vyhodnocování a co všechno o testované osobě prozradí?
Pokud vytvoříme inkoustovou skvrnu a následně se zeptáme různých lidí, co jim připomíná, budou se odpovědi s největší pravděpodobností lišit.
Rozdíly v jednotlivých odpovědích jsou důsledkem vzájemných odlišností v osobnostních rysech lidí.
Právě na této skutečnosti je založen Rorschachův test, z něhož se stala jedna z nejvyužívanějších testovacích metod v oboru psychologie.
Rorschachův test nese jméno švýcarského psychiatra Hermanna Rorschacha, jehož velkou vášní byla mimo jiné malba.
Jednoho dne vytvořil několik set inkoustových skvrn, černobílých i barevných, a na základě testování na pokusných osobách jejich počet zredukoval na deset.
S jejich pomocí chtěl odhalovat schizofrenii, která představuje nejzávažnější onemocnění ze skupiny psychotických duševních poruch.
Na vytvoření této testovací metody Rorschach pracoval společně s kolegy E. Bleulerem a C. G. Jungem. Širší veřejnosti byl test představen v roce 1921, tedy před téměř jedním stoletím.
Test inkoustových skvrn své největší slávy dosáhl v 60.
letech minulého století, kdy se zařadil mezi nejvyužívanější metody posuzování osobnosti a odkrývání duševních poruch.
Někteří odborníci pomocí něj také s oblibou „odhalovali“ homosexualitu (indikátorem bylo například to, že testovaná osoba v jedné ze skvrn spatřovala reprodukční orgány), k tomuto účelu však test nebyl primárně určen.
Postup při testování je skutečně jednoduchý. Standardizovaný Rorschachův test se skládá z deseti karet zobrazujících skvrny, jež jsou souměrné podle vertikální osy procházející jejich středem. Pět skvrn je černobílých, tři barevné a zbylé dvě červené na bílém pozadí.
Pro úspěšný průběh testu je třeba zajistit příjemnou atmosféru a klidné prostředí. Účastnit by se měli pouze psycholog a klient, přítomnost třetí osoby by mohla testování narušit a ovlivnit jeho výsledky. Psycholog zpravidla sedí naproti testované osobě, v některých případech i vedle ní.
Rorschachův test začíná rozhovorem psychologa s testovaným. Tento rozhovor si lze představit zhruba jako běžný „small talk“, který se nikterak netýká obsahu ani interpretace testu. Účelem je zbavit klienta stresu a případného strachu a navodit atmosféru vhodnou pro testování.
Motýl nebo netopýr? Tato karta údajně napoví, jak testovaná osoba zvládá stres a nové úkoly.
Následně je možné přejít k samotnému testu. Psycholog klientovi předkládá jednotlivé karty s inkoustovými skvrnami a ptá se, co ve skvrnách vidí. Odpovědi nikdy nekomentuje, jelikož by tím mohl ovlivnit odpovědi klienta.
Během testu si psycholog zaznamenává jak odpovědi, tak čas, který k nim testovaný potřebuje. Zaměřuje se také na neverbální reakce, průměrný čas mezi odpověďmi a na další aspekty, které mohou mít vypovídající hodnotu. Po popsání všech obrázků se klienta zpravidla doptává na různé otázky, díky nimž jeho odpovědím lépe porozumí.
Vyhodnocení výsledků testu
Vyhodnocení Rorschachova testu je extrémně složité, a to i pro licencované psychology. Pustíme-li se do něj sami na základě rad a příruček uvedených na internetu, nebudou výsledky nikdy relevantní. Test vyhodnocený svépomocí je proto třeba brát s opravdu velkou rezervou.
Přesto je možné získat alespoň obecnou představu o tom, co vůbec Rorschachův test o člověku vypovídá. Tak například lidé, kteří se zaměřují primárně na tvar skvrny bez ohledu na její barvy, mají údajně dobře rozvinuté rozumové schopnosti.
Pokud naopak testovaný subjekt barvy do velké míry zaujmou, jedná se pravděpodobně o člověka cholerického, emocionálně nestabilního, v některých případech až agresivního. Vidí-li člověk malá zvířata, má patrně nízké sebevědomí a je bytostí pasivní a závislou.
A pokud má tendenci ve skvrnách spatřovat masky, jedná se dle většiny odborníků o osobu, která má potřebu něco skrývat.
Tato karta dle většiny dotázaných zobrazuje dvě osoby. Psycholog může na základě doplňujících otázek odhalit, jak si klient vede při sociálních interakcích.
Sám Rorschach chtěl pomocí testu odhalovat schizofrenii.
K tomuto účelu se dnes už test nepoužívá, dokáže však mnohé vypovědět o osobnostních rysech či například o tom, zda má testovaná osoba sklony k sebevraždě.
Co test naopak neodhalí, je míra inteligence či sklon k úzkostem, ačkoliv se k tomuto účelu v minulosti velmi často využíval.
Rorschachův test v současnosti
Ačkoliv už Rorschachův test není tak populární jako v 60. letech, patří stále mezi často využívané metody psychologů z celého světa.
K rozboru osobnosti se využívá zejména ve forenzní psychologii, jež se uplatňuje například v soudí praxi, v psychologii sportu nebo v soudním lékařství.
Často slouží také jako metoda diagnostiky dětí mladšího školního věku, tedy dětí od 6 do 11 let.
V případě této karty řada lidí s odpovědí váhá. Co to asi vypovídá o samotné osobnosti?
Test inkoustových skvrn se však v současnosti potýká s poměrně ostrou kritikou. Mnozí odborníci jej považují za kontroverzní, a to hned z několika důvodů. Tím nejzávažnějším je skutečnost, že lidé své myšlenky cenzurují a sdělují jen jejich společensky přípustnou verzi. Ze své podstaty tedy test nemůže být při odhalování nitra člověka přesný.
Kromě platnosti testu bývá zpochybňována i jeho spolehlivost, tedy zda u jedné osoby naměří stejné výsledky v rozdílném čase.
Může totiž docházet k nevědomému zkreslení v závislosti na tom, jak daleko psycholog od subjektu sedí, jakým směrem natočí kartu se skvrnou apod.
K určitému zkreslení navíc může dojít i ze strany psychologa, jelikož vyhodnocování testu do značné míry závisí na jeho subjektivních úsudcích.
Osobnost vepsaná do skvrn: Jak funguje Rorschachův test a co na vás prozradí?
Když vytvoříte náhodnou inkoustovou kaňku a zeptáte se různých lidí, co jim připomíná, pravděpodobně uslyšíte pokaždé něco jiného.
Rozmanitost jejich odpovědí má jednoduché vysvětlení – zkrátka odráží rozdíly v unikátních osobnostních rysech. To je základní myšlenka, z níž vychází jedna z nejpoužívanějších psychologických metod.
Navzdory své popularitě má však tzv. Rorschachův test i řadu odvrácených stránek.
Mluvící skvrny
Princip testu je vlastně natolik jednoduchý, až je skoro s podivem, že jej nikdo nesestavil již mnohem dřív.
Experimenty s barevnými obrazci sice historie zná již po staletí (údajně se jimi hlouběji zabývali mimo jiné i renesanční umělci jako Leonardo da Vinci nebo Sandro Boticelli), ale standardizovaná podoba testu se zrodila teprve v roce 1921.
Tedy v době, kdy poměrně nový vědecký obor nazvaný psychologie už pomalu akceptoval myšlenky Sigmunda Freuda a právě vrcholila výzkumná činnost jednoho z jeho nejslavnějších následovníků – švýcarského psychologa Carla Gustava Junga.
I on hrál při vzniku slavného testu svou roli, o devět let mladší Hermann Rorschach byl totiž rovněž Švýcar a myšlenky Junga jej nemohly minout. Psychiatr, který se původně chtěl stát malířem, ke studiu celkem čtyř set pokusných osob zvolil způsob, jenž mu byl nejbližší: hru s barvami.
Pomocí inkoustu vytvořil stovky skvrn a nakonec z nich vybral deset (pět barevných a pět černobílých), u nichž zaznamenal nejrozmanitější reakce. Z původního souboru odstranil například všechny nesymetrické skvrny, protože jejich interpretace se jevila příliš komplikovaně.
Své závěry následně publikoval v díle s názvem Psychodiagnostik.
Počítá se každá maličkost
Psychologové se tradičně rozdělili na dva tábory – jedni na Rorschachovu metodu dodnes nedají dopustit, druzí mají k abstraktním obrazcům své výhrady a v ordinaci s nimi raději nepracují. Pokud se však rozhodnou je akceptovat, měli by zcela určitě dodržovat základní pravidla, která maximálně omezí veškeré zkreslující vlivy.
Psycholog by například měl sedět vedle testované osoby, a nikoliv naproti ní, čímž sníží pravděpodobnost, že nevědomky ovlivní její odpovědi vlastním chováním, gesty nebo výrazy.
Jednotlivé karty se předkládají ve dvou fázích – při prvním náhledu má testovaný subjekt vyslovit první asociaci, která mu vytane na mysli, druhé prohlížení už je důkladnější.
Psychologovým úkolem přitom není pouze podávání obrázků – aby byl test proveden správně, po celou dobu musí bedlivě zaznamenávat veškeré vědomé i nevědomé reakce svého klienta.
Při interpretaci výsledků totiž hraje roli každá maličkost, například jestli testovaný kartu otáčí v ruce (a pokud ano, zda to udělá spontánně, nebo nejprve požádá o svolení), pokládá doplňující otázky či zda odpovídá hned, nebo až po chvíli přemýšlení.
Někteří lidé se při prohlížení zaměřují spíše na detaily, jiní obrazec hodnotí jako celek a pro další jsou zajímavější barevné skvrny než černobílé.
Odhalí homosexualitu?
Vyhodnocení testu je mimořádně složité, takže různí psychologové mohou ze stejných reakcí pacienta vyvodit odlišné závěry.
Právě to bývalo v minulosti (a ostatně i dnes) častým terčem kritiků, kteří poukazovali na nízkou objektivitu.
Někteří dřívější badatelé test používali mimo jiné pro odhalení homosexuality – pokud testovaný v některých skvrnách viděl například pohlavní orgány, stalo se to pro zkoušejícího tím „správným“ indikátorem.
Později však vědci prokázali, že je tato teorie zcela mylná. Šlo pouze o reakci, již by průměrný heterosexuál očekával právě u homosexuála bez ohledu na to, že ve skutečnosti jsou podobné odpovědi zhruba stejně časté v obou skupinách.
Stejně tak test nedokáže příliš vypovídat o inteligenci nebo třeba míře úzkostlivosti, ačkoliv právě k tomuto účelu jej většina psychologů v minulosti s oblibou používala.
Co naopak podle některých badatelů odhalit může, jsou sklony k sebevraždám.
Netopýr i chameleon
Řada Rorschachových následovníků se ve snaze zjednodušit a sjednotit vyhodnocování testu pokusila sestavit přehledy nejběžnějších odpovědí spolu s jejich vysvětlením.
V rukou psychologů se tak ocitla užitečná pomůcka usnadňující práci: Zjednodušeně řečeno stačí zaznamenat podrobnosti jednotlivých odpovědí a následně v tabulce vyhledat, co znamenají. Vlastní interpretační systém používal ostatně už samotný Rorschach.
Dal dohromady 27 kategorií, které pokusné osoby ve skvrnách nejčastěji viděly (například zvířata, lidé, příroda, abstrakce, oblečení apod.), a připojil jejich pravděpodobný význam z hlediska osobnostních charakteristik daného člověka.
Jedním z kritérií, které přitom bral v úvahu, byla i originalita odpovědí, tedy do jaké míry jsou nápadité. Například v první skvrně vidí většina respondentů netopýra nebo motýla, ovšem najde se i nezanedbatelný podíl těch, kteří přicházejí s netradičním řešením jako „kočičí hlava“ nebo „dvě soupeřící postavy“.
Tato část testu je ovšem jedna z nejproblematičtějších, protože pokusný subjekt může vůbec nejsnáze vědomě ovlivnit svou odpověď a rozhodnout se nahlas nevyslovit to, co mu na mysli vytanulo jako první.
Daleko podstatnější jsou proto pro psychologa nevědomé reakce, například délka prodlevy mezi pohledem na obrázek a vyslovením odpovědi (dlouhé váhání před vyslovením své asociace údajně naznačuje, že je dotyčný pohledem na obrazec šokován).
Emoce, nebo racionalita?
Pokud se tázaný zaměří na tvar skvrny, pravděpodobně se jedná o člověka s rozvinutými rozumovými schopnostmi. Ten, koho zaujmou spíše barvy, je zase podle Rorschacha silně emocionálně založený a výbušný.
Impulzivnější osoby často vidí ve skvrnách pohybující se zvířata, opakované uvádění malých a zranitelných zvířat zase naznačuje závislou osobnost s pasivními postoji.
Má-li testovaný sklon vidět ve většině skvrn masky na obličeji, vykládají si to odborníci jako neochotu projevit své skutečné já a jako tendenci něco skrývat.
Původní Rorschachův systém však dnes psychologové zpravidla nevyužívají a místo toho se většina z nich řídí jiným, který v roce 1969 představil americký psycholog John E. Exner. Nicméně stále bychom našli velký počet odborníků, kteří spoléhají raději na svůj úsudek než na „předepsané“ vzorce a vyhodnocují testy svých pacientů na základě vlastních zkušeností.
Úskalí inkoustových skvrn
Rychle přibývalo také těch odborníků, kteří se k průkaznosti Rorschachova testu stavěli skepticky.
Největší kritika směřovala k tomu, že se při vlastním testování nelze vyhnout zkreslení ze strany samotného psychologa, který provádí vyhodnocení – navzdory tomu, že se Exnerův a další užívané systémy snaží toto riziko minimalizovat, nikdy je nelze odstranit docela.
Pokud testovaný vidí v některé skvrně podprsenku, někteří z psychologů tuto reakci zařadí do kategorie sexualita, zatímco jiní spíše mezi oblečení (roli hraje třeba už jen to, zda je psychologem muž, anebo žena).
A to není jediný otazník vznášející se nad spolehlivostí Rorschachova testu. Intenzivní debaty napříč odbornou veřejností vyvolává například to, že podoba všech deseti standardizovaných karet je veřejně známá. Psychologové se sice shodují na tom, že laici by neměli mít test k dispozici, je však v podstatě nemožné tomu zabránit.
V roce 1992 uplynulo sedmdesát let od Rorschachovy smrti a tím v rodném Švýcarsku zároveň vypršela autorská práva na jeho dílo, třeba ve Spojených státech je ale legální zveřejňovat jakákoliv autorská díla publikovaná před rokem 1923. Bylo tak jen otázkou času, kdy se obrázky skvrn začnou mezi lidmi šířit.
Možnost prohlédnout si jednotlivé obrazce dnes běžně poskytují i učebnice středoškolské psychologie.
„Propálený“ test
Veřejná známost metody má v zásadě dva důsledky. Ačkoliv u všech psychologických testů platí, že pro ně neexistují správné a špatné odpovědi, testovaná osoba znalá významu skvrn se teoreticky může naučit, jak cíleně pozměnit svůj výsledek.
Ne všichni, kteří test podstupují, totiž mají zájem odhalit vlastní nitro. Podle statistik je Rorschachův test druhým nejpoužívanějším forenzním testem, například v americkém soudnictví se využívá zcela standardně.
A právě odsouzení tak snadno získávají příležitost ovlivnit své reakce při testu tak, aby psycholog došel k mylným závěrům. Druhým, neméně závažným problémem způsobeným snadnou dostupností testu je šíření jeho nekvalitních kopií, některé přitom používají i licencovaní psychologové.
Jedním z důvodů může být i cena – sada deseti skvrn vychází na tři tisíce korun a bohužel ne každý je ochoten takovou částku investovat, zvlášť pokud si není jistý spolehlivostí metody a využívá ji jen jako orientační.
TIP: Vyzkoušejte si Rorschachův test: Co o vaší osobnosti prozradí skvrny?
Tím se však šetřílci dopouštějí velmi neprofesionálního chování. Samotný Hermann Rorschach se po vytvoření testu osobně podílel na vyvinutí specifických tiskových metod, jež zajistí dodržení konkrétních barevných odstínů.
I takové maličkosti totiž hrají při vyvolávání myšlenkových asociací důležitou roli a originální tabule dnes po celém světě může produkovat jen hrstka výrobců
. V Evropě je už od roku 1921 tiskne německé vydavatelství Hogrefe.Právě tato firma před deseti lety marně kritizovala internetový portál Wikipedia, kde se pod heslem Rorschachův test objevilo všech deset skvrn včetně jejich interpretací.
I kdyby je však encyklopedie stáhla, situace by se zřejmě příliš nezměnila – Rorschachovy skvrny jsou dnes již příliš rozšířené na to, aby se je podařilo před laiky utajit.
Osobnostní testy: co prozradí a co ne
Právě jsem byl podrobován Rorschachovu testu osobnosti a bál jsem se, jak moc mi asi vidí do hlavy. Snažil se udělat dobrý dojem a záviděl Yossarianovi jeho nekomplikovaný pohled na věc.
S osobnostními testy má osobní zkušenost stále více lidí. Zatímco dříve jsme se s nimi mohli potkat jen za dveřmi ordinací psychiatrů či klinických psychologů, v současné době se stále více objevují při výběru lidí do zaměstnání nebo jako nástroj profesního či osobního rozvoje.
Jsme si tak podobní…
Snaha změřit, zvážit, odhadnout osobnost je stará tisíce let – společně s otázkou, co je vlastně osobnost a co je příčinou rozdílů ve vlastnostech a chování jednotlivých lidí.
Jednu z prvních typologií můžeme najít ve starověké astrologii, kde určité typické rysy souvisejí s měsíčními znameními a přírodními živly. Osobnostní rozdělení lidí starořeckého lékaře Galena na flegmatiky, sangviniky,choleriky a melancholiky zůstalo ostatně v běžné řeči dodnes.
Akademičtí psychologové pro osobnost vytvořili už stovky definic. V současné době existuje mezi odborníky shoda, že každý z nás je jedinečným výsledkem našich genů, prostředí a prožitých zkušeností, přičemž různé psychologické směry dávají různou váhu různým formativním vlivům.
V jistém ohledu je každý člověk jako všichni lidé, zčásti jako mnozí z nás, ale zároveň úplně jiný, shrnul to šalamounsky americký psycholog Henry Murray.
Jak však vyřešit klíčovou otázku důležitou pro úspěch v každodenním životě: jak nejlépe odhadnout vlastnosti ostatních lidí a poznat, co od nich můžeme očekávat?
Pokud dokážeme zjistit určité rysy, můžeme předpovídat chování lidí. Otázka za milión dolarů zní: které rysy jsou ty podstatné a jak je můžeme zjistit?
Najdi 18 tisíc rozdílů…
Na počátku vzniku osobnostních dotazníků stála teorie rysů. Byla to vědecká verze běžného názoru, že každý člověk má osobitou sadu vlastností a obvyklých způsobů chování v konkrétních situacích.
Pokud tyto rysy dokážeme zjistit, můžeme pak předpovídat chování lidí. Otázka za milión dolarů (a to doslova, protože psychodiagnostika je i velký business) zní: které rysy jsou ty podstatné a jak je můžeme zjistit?
Gordon Allport, jeden z průkopníků testování osobnosti, údajně kdysi spočítal se svými spolupracovníky všechna slova, označující lidské vlastnosti nebo chování. Došel k číslu 18 tisíc.
Proto existuje nepřeberné množství dotazníků, z nichž každý zjišťuje něco jiného. Některé osobnostní dotazníky jsou zaměřené především klinicky a zkoumají možný výskyt duševních poruch, jiné se naopak snaží změřit osobnostní rysy, které jsou důležité pro úspěch v různých profesích.
Například Minnesotský osobní dotazník, jeden z nejslavnějších testů osobnosti, který psychologové znají důvěrně pod zkratkou MMPI, má přes 500 otázek a měří 26 různých oblastí.
Jakým testům věřit?
Lidé se často ptají, nakolik se dá osobnostním testům věřit a zda se dají zmanipulovat nebo přelstít. Předně je potřeba vyjasnit si častý omyl: osobnostní psychologický test nezjišťuje pravdu, pouze výrazně zpřesňuje naše odhady.
Reliabilita
A dá se výsledkům věřit? U psychologického testu lze měřit jeho kvalitu. Prvním předpokladem pro užití psychodiagnostického testu je jeho reliabilita (spolehlivost). Ta nám říká, do jaké míry jsou odpovědi testovaných osob konzistentní a stabilní v čase.
Vysoká reliabilita znamená nízkou proměnlivost výsledků testu v různých situacích a nevýznamný vliv náhodných faktorů. Laicky řečeno to znamená, že pokud je test dostatečně spolehlivý, dosáhne testovaný při opakovaném testu stejných výsledků, ať už má zrovna bolavý zub nebo test vyplnil s časovým odstupem dvou let.
Validita
Druhou důležitou podmínkou pro užití psychodiagnostického testu je jeho validita (platnost). Ta nám dokazuje, zda test skutečně měří to, co slibuje. Aby mohl nějaký test spolehlivě fungovat, je třeba ho vyzkoušet na poměrně velkém vzorku lidí a prověřit jeho spolehlivost i platnost.
Například původní verze MMPI vznikla na základě vyšetření 800 psychiatrických pacientů a 700 normálních osob. Zapomeňte proto na jednostránkové osobnostní testy v magazínech.Ty jsou opravdu jen pro zábavu.
Do testů je zabudováno i takzvané lžiskóre, které umí určit, nakolik jste se pokusili svůj obraz vylepšit.
Jak si vylepšit lžiskóre
Autoři testů počítají s tím, že většina z nás má tendenci svůj obraz vylepšovat. Proto postupem času osobnostní dotazníky přešly od prostého sebehodnocení k metodám, kdy se testovaných spíše ptáme, jak by se v dané chvíli zachovali či zda je pro ně nějaký výrok pravdivý či nepravdivý.
Do testů je zabudováno i takzvané lžiskóre, které umí určit, nakolik jste se pokusili svůj obraz vylepšit. Takže až se vás v testu budou ptát, zda jste někdy jeli načerno v tramvaji, zatrhněte raději po pravdě ANO.
Důležitou podmínkou kvality testu je skutečnost, že byl upraven pro českou populaci. Určité kulturní rozdíly mezi jednotlivými národy by totiž mohly výsledky testů výrazně zkreslit. Zatímco Američan vám nikdy nepřizná, že se má špatně, u Čecha je to téměř součást národního folklóru.
Když promítáme svoji duši
Určitou variantou osobnostních dotazníků jsou testy projektivní. Objevily se společně s psychoanalytickým učením, že nevědomé procesy nejvíce ovlivňují osobnost, a snažily se najít způsob, jak tyto procesy zkoumat.
Skvrny, uváděné v odborné literatuře jako příklad Rorschachova testu, bývají pozměněné.
V projektivních testech není testovanému člověku na první pohled jasné, co je předmětem testování. Tak vznikl jeden z nejznámějších testů, vyvinutý švýcarským psychiatrem Hermannem Rorschachem, který zmiňuji v úvodu.
Úkolem testovaného je popsat, co mu připomínají předkládané inkoustové skvrny. Tyto skvrny jsou přísně střeženy a pokud nejste vyškolený psycholog, neměli byste se k nim dostat v knihách ani na internetu.
Skvrny, uváděné v odborné literatuře jako příklad, proto bývají pozměněné. Zkušený psycholog by měl být schopen na základě vaších odpovědí poznat, co ve vás je. Mně osobně se skutečně do hlavy dostali.
Další zajímavou variantou projektivního testu je Luscherův test, kdy vybíráte barvy v určitém pořadí podle toho, jak se vám libí. Před časem na mne vypadla ze starého sešitu dvacet let stará interpretace tohoto testu, který jsme si dělali kdysi v rámci semináře na vysoké škole. Byl jsem šokován, jak je stále aktuální.
Okno do duše, nebo křivé zrcadlo?
Každý test osobnosti je pouze nástroj, výsledek nakonec záleží na tom, kdo, jak a k čemu test používá. Měl jsem příležitost být v rámci různých manažerských rozvojových programů či při výběrových řízeních testován mnohokrát a zároveň jsem se podílel na projektech, kdy byly různé druhy testování používány.
Zlaté pravidlo říká, že byste neměli interpretovat test, pokud jste zároveň neviděli živého člověka.
Měl jsem tak možnost potkat špičkové diagnostiky, kteří se opravdu dokázali navrtat člověku do hlavy. Obvykle používali svou oblíbenou baterii testů v kombinaci se svou intuicí a zkušeností.
Zlaté pravidlo říká, že byste neměli interpretovat test, pokud jste zároveň neviděli živého člověka. Na druhou stranu mé vlastní výsledky se v některých parametrech výrazně lišily od toho, co „dávám“ obvykle. A když jsem byl „na druhé straně barikády“, člověk, který seděl přede mnou, ne vždy odpovídal výsledkům testové zprávy, kterou jsem držel v ruce.
Pokud současné testy dosahují platnosti kolem 70 procent, může to také znamenat, že v jedné třetině případů se mýlí. Kouzelné kukátko, kterým se vám psychologie dostane do hlavy a předpoví zcela vaše jednání, neexistuje.
Druhy psychotestů
Psychodiagnostika je důležité odvětví psychologie, které se vyvíjí více než sto let. Součástí psychologického vyšetření je rozhovor, pozorování, analýza spontánního produktu (písma, kresby) a hlavně psychotesty.
Nabízíme základní přehled typů testů a příklady jednotlivých testových metod. Informace jsou připravené pro širokou veřejnost, nikoliv odborníky, proto se zaměřujeme spíše na praktické věci, které by mohli zajímat zejména klienty.
ZÁKLADNÍ TYPY TESTŮ
- Dotazníky jsou asi nejčastěji využívané testy nejen v klinické psychologii. Klient má za úkol vybrat jednu z nabízených odpovědí na řadu otázek
- Škály jsou podobné dotazníkům, ovšem klient nevolí mezy různými odpověďmi nebo neodpovídá ano / ne, ale vybírá odpověď na stupních škály, podobné například známkovací stupnici ve škole
- Manipulační testy se používají hodně při testování inteligence, klient má často za úkol něco sestavit, seřadit, poskládat
- Projektivní testy se většinou používají pro testování osobnosti, klient dostane nějakou předlohu – obrázek, fotografii, geometrické tvary, a má za úkol fantazírovat, co by to mohlo znamenat, co se na fotografii děje
- Výkonové testy potkáme například při testování předpokladů pro řidičský průkaz, inteligence nebo při diagnostice neurologických poruch. Klient něco počítá, má co nejrychleji reagovat na signál, něco obkresluje
- Kresebné testy se používají k testování osobnosti, vztahů v rodině, schopnosti zacházet s agresivními impulzy a k dalším účelům. Ukolem je vždy něco nakreslit a psycholog pak kresbu hodnotí podle určitých pravidel. Nejběžnějším testem je Kresba postavy, kresba stromu, kresba začarované rodiny
DĚLENÍ TESTŮ PODLE JEJICH ÚČELU
Testy inteligence jsou asi nejznámější a také nejpoužívanější psychotesty, používají se hodně ve školství pro odhad schopností žáka ke studiu, ve zdravotnictví pomáhají při rozlišení různých diagnóz, v personalistice jsou důležité při testování určitých specifických schopností. K testování se používají manipulační a výkonové testy, např. WAIS, nejznámější a nejméně přesný je orientační test RAVEN.
Testy osobnosti mají zmapovat osobnost člověka.
Některé se více orientují na silné stránky osobnosti, jiné se zaměřují na schopnost vztahovat se k druhým, v klinické praxi se používají testy, které odhalují patologii – osobnostní poruchy a další duševní onemocnění.
K nejužívanějším patří dotazníkový test MMPI nebo projektivní Rorschachův test či TAT. K oblíbeným testům mimo klinickou praxi se řadí Learyho ICL.
Testy specifických funkcí jsou nesourodou skupinou všech možných typů metod, testujících např. depresi, úzkostnost, schopnost se soustředit, paměť a další. Příkladem může být Cattelův 16PF dotazník, Wechslerovy paměťové testy nebo třeba Číselný čtverec.
Testy rodinných vztahů se používají zejména u dětí a slouží k orientaci a lepšímu pochopení vztahů v rodině dítěte. Nejčastěji se užívá kresebný Test začarované rodiny, manipulační Bene-Anthonyho test nebo dotazník pro teenagery ADOR.
TESTOVÉ BATERIE
Psychologické vyšetření se nikdy neopírá o výsledky jednoho testu, zkušený psycholog vybírá ůzné typy metod, aby se jednak více o dané problematice dozvěděl a také aby se minimalizoval vliv chyb při samotném testování. Testové baterie tedy znamenají sestavu více testů.
Psychotesty: co o vás prozradí?
Zářivá růžová, o pár políček dál zelená jako můj lyžařský svetr. Tyto dvě barvy označuji, že se mi líbí nejvíce. Je možné, že z toho psycholog pozná, jaká jsem? Vyzkoušela jsem, jak to chodí při psychotestech.
„Testy jde rozdělit na tři druhy,‘ začíná osvětu psycholog Tomáš Morávek. První jsou výkonové, kterými experti měří třeba inteligenci, pozornost, paměť nebo logickou posloupnost.
Testy inteligence byly původně vytvořeny za účelem rozřazování vojáků a pak se začaly používat ve školství.
Každý má ovšem jinou strukturu inteligence, takže je lepší udělat více testů,‘ říká Tomáš Morávek s tím, že je nutné sledovat, jak myšlenkový potenciál, který odhalí IQ test, dokáže testovaný uplatnit v praktickém životě.
„Někteří lidé mají vysokou abstraktní inteligenci, ale v běžném životě jsou nepoužitelní. To je přesně ten nepraktický vědec, kterého si každý představí.‘
Záměrně pod tlakem
Výkonové testy jsou většinou záměrně dělány pod časovým tlakem. Ten působí třeba i v měření pozornosti. A jak to probíhá? Určitou dobu vám třeba vyskakují stejné tvary a vy musíte říci, když se mezi nimi objeví nějaký jiný. Třeba kolečko mezi obdélníčky. Podobný test mám i svém telefonu. A jsem v něm zatraceně dobrá!
Druhou kategorií testů jsou osobnostní dotazníky, kterými se sleduje struktura osobnosti. Tedy to, jací jsme a jak působíme na okolí. S nimi se setkal snad každý. Zaškrtáváte na určité škále, jestli často pociťujete vnitřní prázdnotu, zda jste jako dítě měli pocit výjimečnosti nebo zda projevujete city vůči druhým velmi spontánně.
Co je normální
Když mi psycholog vysvětluje zadání tohoto testu, který mě čeká, protestuji. Někdy totiž křičím na kamarády, jak moc je mám ráda, ale třeba rodině bych nikdy své city neukázala. To je ale podle odborníků naprosto normální. Musíte vystihnout průřez svého chování a říct, k čemu máte tendenci se přiklonit.
„Právě proto je tam škála. Jenže často se stává, že lidé dávají trojku, tedy průměr, když nevědí.‘
Ale test, který mám před sebou já, má tuto možnost vyloučenou! Tomáš Morávek vysvětluje, že někteří lidé mají s tímto testem takové těžkosti, že ho vůbec nezvládnou vyplnit. Rozhoduji se proto, že budu odpovídat víceméně spontánně.
A jde to překvapivě samo. Cítím se často skleslá a slabá? Určitě ne. Dovedu se pro něco nadchnout? Určitě ano! Spíše ne křížkuji otázku, jestli je určitá nedůvěra vůči druhým často namístě. Příliš nepřemýšlet a být upřímná, protože mi o nic nejde.
Tak přistupuji k testu.
Lži skóre
Jenže jak mi říká Tomáš Morávek, ne všichni to tak dělají. Třeba lidé, kteří vyplňují psychologické testy při pohovoru a žádosti o zaměstnání, mají tendenci se přikrášlovat.
„Říká se tomu nadměrná stylizace. Určuje ji takzvané ‚lži skóre'. Jestli jste zdraví, je normální, že chcete být viděni v lepším světle. Otázky v testu proto musí být formulovány šikovně. Například tvrzení: ‚Nikdy jsem neřekl o svých známých nic špatného.' Ale každý přece někdy řekl něco špatného, chci vidět toho, kdo neřekl!‘
I s tím musí experti při vyhodnocení výsledků počítat. „Tyto testy se od těch na internetu nebo v časopisech liší vědeckou statistikou. Porovnávají. Vezmou se klinické případy, jak odpovídají schizofrenici nebo například depresivní lidé. Musíte to pak standardizovat na českou populaci, na ženy, muže, věk a podobně,‘ vysvětluje Tomáš Morávek, proč nestačí udělat si test na internetu.
Vyplnit si test on-line je podle něho fajn, ale musíte to brát jen jako zábavu. Skutečná vypovídající hodnota je mizivá. Za testy, které má k dispozici renomovaný psycholog, je spousta hodin vyhodnocování.
Beránek na obloze
A to platí hlavně u třetího typu testů, absolutně nejnáročnějšího na interpretaci. Je to takzvaný projektivní test.
Možná už jste se s ním někdy setkali nebo jste si ho dělali, aniž o tom víte. Třeba když ležíte v létě na dece, sledujete mraky a říkáte si, že tam vidíte krásného beránka. A dcerka oponuje, že to je přece džin, co vylétá z láhve. A manžel tam zase zahlédl přikrčeného rybáře. „V podobných testech se promítne váš psychický stav.
Zjednodušeně řečeno: když se dostanete na vysokou školu, uvidíte louku plnou kopretin, když vás vyhodí z práce, bude to jen černá kaluž. Na těchto testech je nejzajímavější to, že je nemůžete tolik přikreslit, vylepšit. Nevíte totiž, co je správně, jestli když se vám líbí šedivá, nebo zelená barva,‘ vysvětluje Tomáš Morávek.
Do stejného typu testů spadá i tolik využívaný test, při němž se maluje strom. Setkala jsem se s ním na pracovním pohovoru. Nakreslila jsem jabloň, ale jen s jedním jablkem.
Podívala se na něj pracovnice z personálního oddělení, prohlásila, že je správné, že zapustil hluboké kořeny, ale to jedno jablíčko se jí nelíbí. Potřebují prý někoho, kdo by se víc začlenil do kolektivu.
„Podstrčit uchazeči strom a tvářit se jako vševěd, to nefunguje,‘ hodnotí amatérskou interpretaci testu Tomáš Morávek. Sám by udělal celou baterii testů, takže strom by byl jen doplňková hodnota. Stromu se tedy vyhýbáme a jdeme na barvový test.
Působení barev
„Na každého působí barvy jinak. Vy budete říkat, jak se vám líbí a nelíbí. Zjistíme z nich osobnost, motivaci, ale třeba i odolnost vůči zátěži.‘
Opět žádné dlouhé přemýšlení. Ta růžová na mě působí vážně moc pěkně, pak se mi líbí taky zelenkavá. Váhám mezi modrou a žlutou, obě mi připadají krásně pozitivní, navíc jsou spolu pěkně sladěné. Jakou dál? Hm, ta okrová a oranžová jsou ošklivky, takže dokonce váhám, kterou si mám nechat jako poslední. Na výsledky testu čekám několik dní.
Co je to ale proti celému životu, který Švýcar Max Lüscher věnoval přípravě tohoto testu! „Navíc, aby vše bylo funkční, můžete používat jen originály tištěné ve Švýcarsku, a to jednou tiskárnou.
Protože každá další by to vytiskla jinak. Tento test není o tom, jak na vás působí růžová nebo hnědá barva, ale jak na vás působí přesně ten konkrétní odstín.
A pak si představte, že by tento test byl na internetu,‘ říká pohoršeně psycholog Tomáš Morávek.
I já jsem tento barvový test na internetu našla. Ale růžová v počítači vypadala jinak a na první místo bych ji nedala.
A s čím dalším se můžete u psychologa setkat? Možná už to znáte z amerických filmů. Je to Rorschachův test inkoustových skvrn. „Říkáte, co vám která skvrna připomíná,‘ vysvětluje psycholog Tomáš Morávek a hned mě zkouší za pomoci obrazu, který mu visí v kanceláři.
Někdo prý ve skvrnách na obraze vidí pohovku, někdo mraky. Já na první pokus vidím gauč zezadu, ale když se dívám dál, vidím dva kousky želé. Že by se tím provalila moje vášeň pro jídlo? „Podobné testy využívají i soudní znalci. Vyplyne z nich osobnost pachatelů. Už první odpověď totiž může být zvláštní, jiná,‘ uzavírá Tomáš Morávek.
Rorschachův test
Test inkoustových skvrn. Patří dnes mezi nejpoužívanější metody. Sestavil ho psychiatr Hermann Rorschach a veřejně ho prezentoval v roce 1921. Test obsahuje deset karet s inkoustovými skvrnami, které psycholog postupně předloží testovanému v přesně daném pořadí.
Testovaný řekne, co na obrázku vidí.
K vyhodnocení patří i sledování neverbálních projevů, jestli testovaný vnímá barevnou část nebo bílé pozadí, zaměřuje-li se na detaily, nebo na celek, klade-li důraz na barvu, nebo tvar, zda ho napadne jedna, nebo více odpovědí, jak dlouho přemýšlí nebo i to, jak originální odpověď byla.
MICHAELA ČERVENÁ