Zdroj: Pixabay
Mohutná euforie, stavy nadšení a radostné nálady provází i vysoké sebevědomí a pocity vítězství. Avšak tento stav euforické mánie dřív nebo později vystřídá stav opačný – hluboká deprese, smutek a beznaděj.
Popisované stavy nejsou nic výjimečného pro ty, kteří trpí maniodepresivní psychózou, typickou stavy mánie a deprese.
Další 2 fotkyDalší 3 fotky 
Maniodepresivní psychóza
Moderní psychiatrie hovoří o poruše nálady, konkrétně bipolární afektivní poruše, která však byla známá již ve starověkém Řecku. Tehdy sice neznali termín deprese, ale znali termín melancholie.
Již v roce 150 n. l. Aretaeus z Kappadokie napsal, že mánii předchází melancholie, resp. že melancholie předchází mánii a stává se tak její součástí. Popsal jak se hraví, veselí, smějící se a tančící pacienti propadají do negativních pocitů. Všímal si, jak vrtkavá nemoc proměňuje myšlení, smysly i osobnost. Píše i o podrážděnosti, podezíravosti, vzteku, násilí nebo halucinacích.
Také současná psychiatrie poukazuje na vysoké odlišnosti projevů bipolární poruchy.
Existuje několik skupin bipolárních pacientů, odlišují se například tím, zda u nich převládají fáze mánie, anebo fáze deprese. Pacienti mají různý věk, pohlaví, ale i různou míru sebevražedných sklonů.
Porucha nálady se přitom navíc může u některých kombinovat i s dalšími diagnózami, například poruchou osobnosti.
Smíšená epizoda
Lidé trpící maniodepresivním syndromem mohou v přechodech mezi stavy mánie a deprese zažívat období relativního klidu, ale také tzv. smíšenou epizodu. Tento stav může mít velmi specifickou, těžko zvladatelnou a pro psychiatra obtížně rozpoznatelnou podobu. Jednotlivé protichůdné nálady a vzorce chování se totiž mísí do jednoho období.
Pacient se pak může smát a současně být vzteklý. Z euforie může okamžitě přepnout do stavu apatie. Smích střídá pláč, hyperaktivita pomalost v pohybech i myšlení. Je jasné, že v takové fázi nezbývá nic jiného než odborná pomoc.
MANIODEPRESIVNÍ PSYCHÓZA ZBLÍZKA – PODÍVEJTE SE DO FOTOGALERIE:
Další 2 fotkyDalší 3 fotky
Literatura:
Paclt, Ivo a kolektiv: Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Praha: Grada, 2007.
Látalová, Klára: Bipolární afektivní porucha. Praha: Grada, 2010.
Smolík, Petr: Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf, 2001.
Maniodepresivní kmenové buňky
Maniodepresivní kmenové buňky
Nervové buňky vypěstované z kůže maniodepresivních pacientů mohou pomoci odhalit příčiny této těžko uchopitelné psychiatrické poruchy.
Německý psycholog Emil Kraeplin byl první, kdo začal rozlišovat mezi manio depresivní poruchou a schizofrenií (demencí praecox). (Foto: Schulz, Carl, 1831-1884), Wikipedia )
DiagnózaBipolární afektivní porucha (nebo též dříve maniodepresivní psychóza) postihuje přibližně dva lidi ze sta a navenek se projevuje střídáním depresivních stavů se stavy zvýšené aktivity a nabuzenosti.
Lidé s touto diagnózou žijí jako na houpačce – buďto paralyzovaní depresí nebo hyperaktivní a iracionální v manické fázi. Život nic moc, a to jak pro pacienty samotné, tak pro jejich okolí.
Své si určitě užila i Stella Zázvorková, když žila s Milošem Kopeckým, asi nejznámějším českým maniodepresivním pacientem.
Stanovit správnou diagnózu v tomto případě může trvat měsíce i roky a ještě déle může trvat, než se metodou pokusu a omylu dojde i ke správné kombinaci medikamentů, které pacientovi umožní žít jakž takž vyrovnaný život. Nezbytná je i psychoterapie, která pacitenta naučí rozpoznat nastupující fázi a adekvátně na ni reagovat.
Paleta léků, ze kterých lze namíchat ten nejvhodnější koktejl, je celkem široká, přičemž ty základní pracují s ionty lithia, které jsou schopné při nervové komunikaci tlumit signální cesty vápníku.
V
- K. Sue O’Shea, ředitelka Centra pro výzkum kmenových buněk
- University of Michigan
ýzkumTřebaže je bipolární porucha do značné míry dědičná, doposud se nepodařilo její viníky v naší genetické výbavě vypátrat. Má se za to, že jde o souhru vícero různých genetických mutací doprovázených vlivy z okolního prostředí, které u pacientů přibližně kolem dvacátého roku věku začnou vyvolávat známé příznaky.
Pátrání po příčinách poruchy není jednoduché. Výzkum lze provádět pouze na již diagnostikovaných pacientech. Ti ale nebývají přiliš nakloněni dárcovství živé mozkové tkáně, která by umožnila zjistit, co se jim v hlavách vlastně děje. Není k dispozici ani zvířecí model, protože tato diagnóza není nijak geneticky ani somaticky specifická.
Chytře na to šel tým vedený Sue O’Shea z University of Michigan in Ann Arbor. Z kožních buněk diagnostikovaných pacientů vytvořili indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC), které následně přiměli k vytvoření nervové tkáně.
Nedávno publikovaná studie pracovala se vzorky 22 diagnostikovaných pacientů a 10 zdravých dobrovolníků. Cílem pokusu bylo identifikovat rozdíly v expresi genů v různých fázích kultivace vzorků a vlastně tak dokumentovat embryonální vývoj zdravého a nemocného mozku.
O’Shea byla překvapena zjištěním, že neurony bipolárných pacientů rostly prokazatelně jinak, než neurony z kontrolní skupiny.
„Maniodepresivní“ neurony při svém růstu mimo jiné aktivovaly více genů spojených se signalizačními kanály vápníku.
Ovlivňování této mezibuněčné komunikace může narušit zdravou mozkovou aktivitu a již dříve bylo prokázáno, že právě zde může ležet jedna z příčin vzniku chorob jako je bipolární porucha.
Zvětšit obrázek
V bipolární poruše hrají neblahou roli i některé gny, pošlou nervovové buňky do míst v mozku, kde by správně neměly být.
Zhruba po dvanáctém týdnu kultivace začaly neurony spontánně „komunikovat“, takže bylo možné ověřit vliv již zmiňovaných iontů lithia. Ukázalo se, že ošetření „bipolárního“ vzorku lithiem má daleko větší tlumící účinek, než ošetření kontrolního vzorku a navrací tak komunikaci do normálních hodnot.
Správná buňka, špatné místoVýzkum též odhalil geny ovlivňující nervovou aktivitu, které dosud nebyly spojovány s bipolární poruchou. Některé z těchto genů poslaly nervovou buňku do míst v mozku, kde by správně neměla být. Buňka dejme tomu šedé kůry mozkové by se pak měla chovat jako buňka úplně jiné části mozku.
Tato genetická vodítka mohou pomoci odhalit, proč jsou někteří lidé náchylní k rozvoji této diagnózy a jiní ne. Spouštěcí mechanizmus nicméně odhalen nebyl.
ZávěremTento způsob zkoumání nervových chorob lze aplikovat nejen na bipolární poruchu, ale vlastně na všechny syndromy, kde se očekává vliv dědičnosti. Od schizofrenie až po Alzheimera.
Teoreticky je možné na kultivovaných vzorcích nalézt i vhodné kandidáty na medikaci pro konkrétní pacienty. I čtyři měsíce čekání na výsledky mohou být lepší než dva roky tápání. Nakonec jde ale o peníze jako vždy až na prvním místě, takže my obyčejní smrtelníci se můžeme opět pouze zasnít…
…Třeba někdo v budoucnu dá dohromady genetické markery a kombinace léků, takže by stačil profil vybraných genů a nemuselo by se čekat vůbec.
Zdroje:http://www.nature.com/tp/journal/v4/n3/full/tp201412a.htmlhttp://www.helpguide.org/mental/bipolar_disorder_diagnosis_treatment.htmhttp://en.wikipedia.org/wiki/Treatment_of_bipolar_disorder
Náramek uvidí do budoucnosti. Může předvídat psychické výkyvy | Zdraví
Nenápadný přístroj v náramku na ruce by jednou měl s předstihem hlásit blížící se psychické výkyvy způsobené bipolární poruchou, aby na ně mohli pacient a jeho lékař včas reagovat.
Bipolární porucha, dříve označovaná jako maniodeprese, ničí život těm, kdo jí trpí, i jejich blízkým. Ti totiž spolu s nemocnými musejí kráčet po hrbolaté cestě – jak tuto diagnózu trefně přirovnal Filip Španiel. Tento lékař a výzkumný pracovník v Národním ústavu duševního zdraví chce díky výzkumu cestu nemocným co nejvíce vyhladit.
Bipolární poruchou podle epidemiologického výzkumu trpí zhruba jedno procento populace. Přesná čísla nejsou, protože stejně jako u ostatních psychických poruch si jsou lékaři jisti, že část pacientů odborníka nikdy nevyhledá.
Přelétavá nálada
Přesto je tato nemoc ve společnosti poměrně známá. Všeobecně se ví, že nemocný trpí těžkými propady nálad, takzvaně „létá ode zdi ke zdi“. Což se před společností špatně utajuje.
„U bipolární afektivní poruchy se objevují oba patologické póly nálady – mánie a deprese. Depresivních epizod je mnohem více, alespoň v našich zeměpisných šířkách,“ popisuje Filip Španiel.
„Ani mezi epizodami není rozhodně klid, narušení regulace nálady se projevuje jejími stálými výkyvy.
Přestože epizoda přijde v průměru jednou za 2,5 roku, nelze si život nemocného představit jako jízdu po hladké silnici, na které se čas od času objeví hluboký výmol deprese nebo hrbol mánie.
Spíše je to silně rozbitá cesta se spoustou nerovností a puklin, na kterých to i v mezidobí hodně hází. Pokud není člověk dokonale zaléčen, může nálada výrazně kolísat dlouhodobě,“ upozorňuje doktor Španiel na závažnost dopadu na život nemocného.
Deset procent pacientů spáchá sebevraždu. Sedmdesát procent obtížně naplňuje své profesní cíle. Ze všech onemocnění se podle Světové zdravotnické organizace drží bipolární porucha na šestém místě co do celkového dopadu nemoci na život jedince.
Práce jen s vypětím sil
Přesto je řada těch, kteří i přes své stavy zvládají s vypětím sil fungovat i po pracovní stránce. A úspěšně. „Maminka byla ve chvílích mánie grafoman. Popsala spousty sešitů, co kde koupila, jaký má podnikatelský výhled. Přese všechno to zvládala,“ vzpomíná Martina Dvořáková z Prahy.
Horší to bylo v dobách depresí. Vědomí, že je člověk utlumený prášky, bylo těžké pro rodinu, bohužel ještě víc pro samotného nemocného. „Několikrát jsme museli maminku hospitalizovat. Nikdy jsme nevěděli, co bude, protože všude byl k takovému pacientovi přístup jiný,“ dodává Martina.
Zaručený způsob léčby, který by pomáhal stejně všem, ještě lékaři nemají. I proto, že výzkumy ukazují, že existují různé typy bipolární poruchy. Zmapovat je, to je jedním z cílů výzkumu, kterým se zabývají vědci v Národním ústavu duševního zdraví.
Hlášení stavu
„Ve studii máme už druhým rokem množství pacientů s bipolární afektivní poruchou, kteří nám přes aplikaci na smartphonu hlásí každý týden změny ve své náladě a zároveň nosí nenápadný náramkový přístroj, který zaznamenává míru pohybové aktivity, tedy i spánek a bdění. Čidlo se jmenuje aktigraf. Podobá se sportovním testerům, které jsou běžně k dostání, ale tenhle malý kus technologie musel být vyvinut speciálně jenom pro potřeby psychiatrie,“ popisuje Filip Španiel.
Studie je prozatím ve světě ojedinělá co do počtu a délky aktigrafického záznamu. „Má dva cíle: rozpoznat podtypy bipolární afektivní poruchy, které by umožnily cílenou léčbu, a podchytit markery, které by nám pomohly dlouho před nástupem ohlásit depresi či mánii.
Projekt je plodem společného aplikovaného výzkumu. Jde o spolupráci našeho akademického zařízení. Národní ústav duševního zdraví je odborným garantem studie a provádí veškeré klinické úkony se startupovou scénou, v tomto případě zastoupenou českou firmou Mindpax.
Ta náramek a aplikaci vyvinula a provozuje,“ říká Španiel.
V současné době je ve studii téměř 400 pacientů, kteří poskytli kontinuální záznam nálady a pohybové aktivity. „To jsou velmi unikátní data. Vidíme výraznou různorodost průběhů onemocnění.
Pod diagnostickou kategorií, které říkáme bipolární afektivní porucha a kterou všichni v klinice používáme, vidíme několik rozdílných variant nemoci.
Je jasné, že pokud tuhle různorodou krajinu nezmapujeme, nepohneme se ani s cílenou a daleko efektivnější léčbou,“ zdůrazňuje vědec.
Co bude za týden
Lékaři už vědí, že podstatné při léčbě je včas rozpoznat nástup mánie či deprese. Je nutné co nejdříve upravit nemocnému nejen medikaci, ale i režimová opatření.
„Zejména pak délky spánku a časů, kdy jedinec chodí spát a vstává. To všechno může výrazně pomoci. Ale možností zasáhnout terapeuticky v kritickém období je více.
Abychom je ale mohli vyzkoušet, musíme se naučit z nositelné elektroniky a složitého záznamu pohybové aktivity spolehlivě zjistit, co se bude s náladou pacienta dít za týden nebo dva. K tomuto cíli se pozvolna posouváme.
A je to neuvěřitelné dobrodružství,“ uzavírá Filip Španiel.
Bipolární afektivní porucha, Maniodepresivní psychóza – Mojezdraví.cz
Bipolární afektivní porucha je duševní onemocnění, při němž dotyčná osoba trpí prudkými návaly nespoutaného, klamného nadšení, po nichž následuje zlom a hluboká deprese. Většinou se projevuje v dospívání, ale může se objevit už u dětí či přijít až ve stáří. Touto nemocí trpí až jedno procento populace.
Tato porucha je charakteristická opakovanými epizodami, při kterých je významným způsobem narušena nálada a aktivita postiženého. Objevují se fáze poklesu energie a nálady – deprese a fáze hypománie až mánie charakterizované výrazným zvýšením aktivity.
Období deprese je pro postiženého nepříjemné negativními prožitky sebe sama a omezením nebo ztrátou schopnosti radovat se z věcí, které dříve byly prožívány jako příjemné a uspokojující, snížením aktivity. Objevit se může až neschopnost vykonávat běžné úkony a ohrožení života sebevražedným jednáním.
Období mánie je většinou nahlíženo jako příjemné, radostné, plné energie.
Postiženého ale může přivést do podobně nepříjemných situací, kdy svými činy, které není schopen kontrolovat, může ohrozit sebe nebo své okolí.
(Může si například půjčit velké množství peněz, které později není schopen splácet a podobně.) Mezi těmito fázemi nastává období klidu (remise), kdy pacient nejeví žádné známky nemoci.
To může trvat několik měsíců i let.
Léčba
Základem léčby je psychoterapie doplněná léky a dodržováním zdravého životního stylu. Jde o nemoc celoživotní, takže je nutné léčit se až do smrti.
V období mánie nebo deprese musí nastoupit akutní léčba. Čím dříve se s ní začne, tím jsou výsledky lepší a zlepšení stavu rychlejší.
V období remise je nutná udržovací a preventivní léčba. Cílem léčby je udržet normální fungování po odeznění příznaků deprese a předcházet novým epizodám v budoucnu. Pro úspěch léčby je potřeba, aby pacient spolupracoval s lékařem a nevysazoval léky hned po zlepšení stavu nebo dříve, než mu lékař doporučí.
Pokud se léčba přeruší, hrozí návrat manické či depresivní fáze. Přerušení léčby v této fázi je spojeno s vysokým rizikem návratu obtíží.
Léky
Při akutní fázi deprese nebo mánie se používají antipsychotika, tzv. neuroleptika. Některá z nich jsou účinná i při dlouhodobém preventivním užívání. K tomu se ale častěji používají tzv.
stabilizátory nálady, což je skupina léků určená právě k preventivní léčbě. Jejich dlouhodobé užívání snižuje riziko návratu manických či depresivních fází.
Používají se i při akutní fázi jako podpůrný prostředek.
Homeopatika
Homeopatika jsou užívána jen jako podpůrná léčba při léčbě klasickými psychofarmaky, poraďte se proto s lékařem. Doporučována jsou: Sepia, Gelsemium, Lilium tigrinum.
Vyšetření
Odborné vyšetření provede psychiatr na základě psychiatrického vyšetření. Důležitá je i rodinná anamnéza a popis životních situací, které nemocný prodělal.
Možné komplikace
Sebevražda, sebepoškozování, nadměrné užívání drog, léků, alkoholu, sociální vyloučení.
Kdy jít k lékaři
Lékaře navštivte při depresích bez příčiny, při déle trvajících výkyvech nálad, při sebevražedných sklonech. Lékaře však obvykle vyhledají blízcí nemocného.
Maniodepresivní psychóza: příznaky, léčba (bipolární afektivní porucha)
Maniodepresivní psychóza je charakterizována jako závažné
duševní onemocnění, při kterém dochází k periodickým
změnám nálady, vitality, psychických funkcí a celkového normálního
fungování organismu.
Tyto změny se střídají po tzv. cyklech. Při bipolární
afektivní poruše se objevují čtyři různé druhy období, které jsou
rozděleny dle typů a intenzity příznaků. Jedná se o období
hypomanické (mírná forma, „hypo“ pochází z řečtiny
a vyjadřuje předponu „pod“), manické,
depresivní a smíšené.
Touto duševní chorobou trpí přibližně 1% dospělých lidí. Tomuto
onemocnění mohou předcházet varovné signály, ale není to vždy pravidlem.
První známky onemocnění se mohou objevit už v období puberty nebo
v období rané dospělosti.
Rizikové faktory maniodepresivní psychózy
Maniodepresivní psychóza patří mezi psychické poruchy, u kterých je
obecně známo, že jejich výskyt v rodině může být
dědičný, a tudíž, že je vázaný na geny.
Avšak je
nutné si uvědomit, že člověk dědí pouze vlohy (predispozice)
k určitému onemocnění a nedědí onemocnění samotné. Riziko se zvyšuje
s bližším příbuzenským vztahem.
Riziko také roste s vyšším počtem
příbuzných, kteří trpí bipolární afektivní poruchou nebo depresemi.
Dalšími faktory, které mohou podnítit vznik maniodepresivní psychózy,
jsou například silné emoce (úlek, děs, smutek, duševní
útrapy, strach atd.), fyzické a psychické vyčerpání nebo
dokonce roční období.
Prevence maniodepresivní psychózy
Toto onemocnění spadá pod psychické poruchy, kterým bohužel nelze
nikterak zabránit, protože jsou většinou vázány na dědičný přenos
(rozumějte přenos vloh k této chorobě).
Ku prospěchu vám může být zdravý životní styl,
dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresovým a psychicky náročným
situacím a faktorům, pravidelný a dostatečný spánkový režim a
zamezení konzumace alkoholu a jiných psychoaktivních látek
(např. marihuana, LSD, kokain, pervitin apod.).
Příznaky a projevy maniodepresivní psychózy
Nyní je na místě popsat jednotlivá období bipolární afektivní poruchy
a jejich příznaky.
Vyskytuje-li se člověk v hypomanickém období,
má chronicky nadnesenou a dobrou náladu, nadměrné
množství energie, zvýšenou psychickou i fyzickou aktivitu a obecně se
cítí být v dobré kondici. Postižený je velice hovorný a
snadno navazuje kontakty s ostatními, komunikuje bez jakýchkoliv zábran, je
bezprostřední a nenucený.
Toto období zvýšené aktivity se může odrážet i v pacientově
sexuálním životě, kdy může docházet k povrchnímu a lehkomyslnému
navazování známostí a častému střídání partnerů.
Tyto známky se projevují i u pacientů, kteří jsou jinak ostýchaví,
stydliví a zdrženliví.
Osoba postižená tímto duševním onemocněním
nepociťuje v tomto období potřebu spánku
a stav ospalosti.
K odpočinku této osobě stačí pouhá chvíle, po které
se cítí naprosto odpočatá a plná energie, další polehávání a
pospávání v posteli bere jako naprosto ztrátovou záležitost.
Začátek tohoto období přichází celkem náhle bez jakýchkoliv
varovných signálů a je pacientem většinou dobře snášen. Protože
v této době pacient nepociťuje žádné známky onemocnění, necítí se
mizerně a není nikterak chorobou omezen, často přestane užívat
léky a navštěvovat svého lékaře.
Manickou fázi lze charakterizovat jako období
nepřiměřeně dobré nálady a markantně zvýšené
aktivity. Nemocný se cítí být naprosto nejsilnější ve
všech směrech, neporazitelný a
nedostižitelný. Všechno kolem se mu zdá nesmírně
jednoduché a snadné a neexistuje nic, co by se nedalo vyřešit.
Na mysl mu vytanou všemožné nápady, které okolí není schopno ani
sledovat, natož je pochopit.
S narůstajícími nápady, tempem a aktivitou
člověk nechce ztrácet čas s názory ostatních a do svého projevu si
nenechá vůbec zasahovat.
Pakliže je někým přerušen, stoupne jeho
podráždění a sebemenší podnět roznítí jeho agresivitu
a člověk může jednat nepřiměřeně, zuřivě a
nebezpečně.
Jindy zas pacient může překypovat žoviálností, kdy
vypráví různé vtipy, často s vulgárním nebo sexuálním podtextem i ve
společensky nepřijatelných situacích. Díky těmto příznakům pacient
často není schopen souvisle mluvit, jeho vyjadřování nemá ani hlavu a ani
patu, jeho projev je nesrozumitelný a
překotný.
Postižený člověk není schopen jakéhokoliv soustředění, což se
může navenek projevovat značnou roztržitostí. Člověk
trpící tímto onemocněním často postrádá racionální myšlení
i uvažování a má nadměrné sebevědomí, které se
navenek projevuje přehnaným zveličováním svých schopností, znalostí nebo
majetku a megalomanskými myšlenkami.
Pacient postrádá jakékoliv sociální zábrany, což dává najevo
nezodpovědným, neadekvátním, nedbalým až riskantním chováním, kterými
ohrožuje nejenom sebe, ale také své okolí.
Své nápady a myšlenky
okamžitě realizuje, aniž by si uvědomil jejich dopad a následky v osobní,
společenské i finanční sféře.
Pro příklad můžeme uvést časté
nadměrné utrácení, kdy pacient skupuje všechny možné
nepotřebné a zbytečné předměty, nebo kdy uzavírá naprosto nevýhodné ba
dokonce podvodné smlouvy.
Vážné následky s sebou přináší i tzv. mánie
s psychotickými příznaky, kdy se u pacienta objevují
bludy a halucinace. U těchto osob se často
vyskytují velikášské bludy, při kterých je pacient chorobně přesvědčen
o své důležitosti a dokonalosti.
Megalomanické bludy mohou zasáhnout psychickou stránku, což se projevuje
např. pacientovým tvrzením, že vystudoval všechny vysoké školy světa a
že ovládá všechny světové jazyky, i fyzickou stránku osobnosti. Pacient
si například myslí, že je nejsilnější na světě, že je nesmrtelný a
že nikdy nemůže podlehnout žádné chorobě.
Mezi další psychotické příznaky řadíme i tzv.
paranoiditu, která je typická neúnosnou vztahovačností,
podezíravostí a kontrolovatelnými chorobnými myšlenkami.
Deprese jsou dalším obdobím, které je opakem
manických stavů. Tento stav je charakteristický poklesem
nálady, snížením energie a životní a psychické aktivity. Pacient
v tomto období vypadá smutně, unaveně,
ztrápeně a ustrašeně, což se projevuje
v jejich mimice, gestikulaci či držení těla.
Tito lidé se často vyhýbají společnosti, jsou
málomluvní a své pocity a myšlenky raději před světem skrývají. Často
dochází k úplné rezignaci, kdy člověk ztratí jakýkoliv
zájem, aktivitu a iniciativu. Jakékoliv úkoly a překážky, které
dříve pacient hravě zvládal, jsou teď pro něj nedosažitelné a
nepřekonatelné.
Lidé v této fázi onemocnění nejsou schopni pociťovat radost, svět
kolem vidí pouze v negativních barvách, nedokážou se plně koncentrovat,
ztrácí veškerý zájem o své koníčky, rodinu a přátele.
Nemocný se
cítí neustále ospale a dokáže ho unavit i sebemenší
činnost nebo námaha.
U těchto osob dochází i k poklesu
vlastního sebevědomí a sebedůvěry a jakýkoliv neúspěch nebo
selhání přičítají vlastní neschopnosti a nemožnosti.
S nízkým sebevědomím se dále dostavují i pocity
bezcennosti, viny a výčitky
svědomí. Nezřídka si pacient pohrává i s myšlenkou na
sebevraždu.
Depresivní stavy jsou také doprovázeny tzv. tělesnými
příznaky, např. úbytek hmotnosti, poruchy spánku, ztráta
sexuálního apetitu atd.
Stav, který je charakteristický výše uvedenými příznaky a nelze jej
jednoznačně zařadit do určité kategorie, je stav
smíšený.
Osoby trpící maniodepresivní psychózou se od sebe liší druhem období,
kterým v dané době trpí i frekvenci, se kterou se jednotlivá období
objevují. U některých lidí se manické a depresivní období projevuje se
stejnou frekvencí, u jiných se častěji projevují depresivní stavy a
naopak.
Pacienti trpící bipolární afektivní poruchou během prvních deseti let
prožijí zhruba čtyři výše uvedená období. Ženy častěji zažívají
depresivní stavy, zatímco muži trpí manickými epizodami.
Jednotlivá období mohou trvat dny, dokonce až roky.
V některých případech může dojít mezi jednotlivými obdobími
i k úplnému zotavení, po kterém se nemusí po několik let objevit
jakékoliv příznaky maniodepresivní psychózy. Jiní pacienti však mohou
i nadále trpět depresemi nebo výkyvy nálady.
Bipolární afektivní porucha se převážně objevuje
v pubertálním období nebo v období rané dospělosti.
Může se
však začít projevovat již v dětském věku nebo naopak až kolem
padesátého roku života.
Jestliže osoba starší padesáti let trpí manickou
fází poprvé nemusí se jednat vždy o maniodepresivní psychózu, ale na
vině může být i konzumace nadměrného množství alkoholu nebo užívání
různých léků.
Léčba maniodepresivní psychózy
Aby se pacientův stav zlepšil je nutné, aby byla léčba zahájena
včas a aby byla správně nasměrována. Jestliže dojde
k zanedbání léčby, neužívání léků, úplné ignoraci atd. může to
mít negativní vliv na pacientův duševní stav.
Jednak se tento vliv může
promítnout na pacientově zdravotním stavu a jednak se může zvýšit riziko
pokusu o sebevraždu, které je ke všemu v prvních letech tohoto
onemocnění velice vysoké.
Toto tvrzení lze doložit faktem, že jeden
z pěti jedinců postižených maniodepresivní psychózou během této nemoci
spáchá sebevraždu.
Může dokonce dojít i k tomu, že se onemocnění stane
chronickým, to znamená, že se pacient příznaků
bipolární afektivní poruchy již nikdy nezbaví.
Někteří lidé mohou trpět častějším střídáním jednotlivých
fází, což značně ztěžuje léčbu, protože každá proběhlá fáze
může s sebou přinést další komplikace. Tomuto stavu se říká
rozněcování. Léčba si klade za cíl počet těchto fází
co nejvíce snížit.
Při léčbě maniodepresivní psychózy se doporučují hlavní tři
medikamenty. Jedná se o tzv. antidepresiva, antipsychotika a
stabilizátory nálady. Pacientovi mohou být předepsány i léky, které
mají pomocné účinky např. při nespavosti, úzkosti, neklidu atd.
Antidepresivy se léčí příznaky deprese.
U maniodepresivní psychózy se musí antidepresiva užívat v kombinaci se
stabilizátory nálady.
Pokud jsou antidepresiva užívaná bez
zmíněných stabilizátorů, může tento problém u nemocných postižených
bipolární afektivní poruchou vyústit ve vyvolání manických fází.
Farmakologický trh nabízí různé druhy antidepresiv s rozdílnými
chemickými mechanismy i vedlejšími účinky.
Další léky, které jsou při léčbě užívány jsou
antipsychotika, jež mají stabilizační účinky na
pacientův duševní stav.
Stabilizátory nálady, tzv. tymoprofylaktika, jsou
užívána k udržení nálady v mezích normy. Jsou podávány při tzv.
tymoprofylaxi, stabilizaci nálady, při které dochází k preventivnímu
užívání těchto léků, aby se zabránilo patologickým výkyvům nálady.
Nálada může být plně stabilizována až po několika týdnech.
Účinnou metodou při léčbě maniodepresivní psychózy je také
psychoterapie a tzv. fototerapie (aplikace
světla).
Dále se při léčbě tohoto duševního onemocnění užívá, veřejností
často neprávem negativně označovaná, elektrokonvulsivní
terapie. Jedná se o nejrychleji a nejefektivněji účinkující
metodu, která zachránila již mnoho životů pacientům, kteří trpěli
těžkými depresemi nebo manickými stavy.
Dosud nebyla vynalezena žádná jiná léčebná metoda, která by účinky
elektrokonvulsivní terapie překonala. Používá se jen v těch
nejtěžších případech maniodepresivní psychózy, např. při velmi
těžkých depresích, u pacientů se sebevražednými sklony nebo
u pacientů, u kterých se duševní stav navzdory léčbě nezlepšuje a již
dlouho trpí neúnosnými symptomy této choroby.
Pacient si samotnou terapii nepamatuje a nepociťuje
žádnou bolest, poněvadž je před výkonem uspán. V některých
případech s sebou přináší i negativní vedlejší účinky, např.
v podobě přechodnému narušení paměti, která se však během několika
měsíců zase zotaví.
Jak si mohu pomoci sám
Při onemocnění maniodepresivní psychózou byste se měli vy a vaše
rodina snažit dozvědět se co nejvíce o tomto onemocnění a jeho
léčbě. Čtěte knihu zabývající se touto problematikou,
navštěvujte a bavte se se svým lékařem nebo terapeutem.
Dodržujte pravidelný spánkový režim. Zvykněte si
chodit večer spát zhruba ve stejný čas i ráno ve stejnou dobu vstávat.
Různé studie prokázaly, že nepravidelný a narušený spánkový režim
může způsobit poruchy nálady. Jestliže se chystáte vycestovat do ciziny,
ve které platí rozdílné časové pásmo, domluvte se již předem se svým
lékařem.
Kromě spánkového režimu udržujte v pravidelném chodu i svůj denní
režim. Činnosti si plánujte, neleňte, ale zároveň se také
nepřepínejte.
V průběhu onemocnění nekonzumujte alkohol a jiné psychoaktivní
látky, např. marihuanu, pervitin, kokain, LSD atd. Alkohol a drogy
mohou negativně ovlivnit dosavadní účinnost psychofarmakologické léčby,
narušit spánkový režim a mohou zvýšit výkyvy nálady.
Taktéž si dejte pozor na konzumaci kofeinu a některých
volně dostupných léků proti alergiím, nachlazení a bolesti, poněvadž
i malé množství látek vyskytujících se v těchto lécích mohou
negativně ovlivnit spánek a náladu nebo mohou reagovat s vašimi
předepsanými léky.
Přijměte podporu a pomoc od vaší rodiny nebo přátel. Ku prospěchu vám
může být i společná rodinná terapie nebo návštěva
podpůrné psychoterapeutické skupiny.
Pokuste se co nejvíce vyhýbat stresu a psychickému
náporu, a to nejvíce v zaměstnání. Zkuste si přizpůsobit pracovní dobu
tak, abyste se vždy dostali včas do postele a řádně si odpočinuli.
V každém případě se vyhněte směnnému provozu. Pokud nejste kvůli
bipolární afektivní poruše vůbec schopni pracovat, poraďte se se svým
lékařem, zda se zaměstnáním zcela skoncovat nebo si jen vzít pár
dní volna.
Naučte se rozpoznávat tzv. časné varovné signály,
které přichází s dalšími fázemi maniodepresivní psychózy. Každý
jedinec má takovéto varovné signály rozdílné a čím dříve je rozpozná,
tím dříve mu může být poskytnuta pomoc.
Tyto signály mohou být
zastoupeny např. změnou nálady, spánku, sebedůvěry, aktivity, koncentrace,
sexuálního zájmu, náhlým optimismem nebo naopak myšlenkami na sebevraždu,
ztrátou vlastního úsudku a dokonce i změnou účesu nebo stylem
oblékání.
Pokud máte pochybnosti a myslíte si, že léčba správně nezabírá a že
trpíte spíše různými vedlejšími účinky, neostýchejte se a poraďte se
se svým ošetřujícím lékařem. V žádném případě sami léky
nevysazujte ani si neupravujte jejich dávkování.
Jestliže na sobě pozorujete známky agresivity, máte sebevražedné
sklony, trpíte poruchami nálady, spánku a energie, máte puzení užívat
volně dostupné léky proti nachlazení nebo bolesti okamžitě a bez ohledu na
naplánované prohlídky, kontaktujte svého lékaře.
Komplikace maniodepresivní psychózy
Až v polovině případů dochází ke zvýšené konzumaci
alkoholu nebo léků, které mohou předcházet závislosti a jejím
zdravotním komplikacím (např. onemocnění jater, periferních
nervů atd.)
Bipolární afektivní porucha s sebou nese také různá
společenská rizika. Pacient si může způsobit nepříjemnosti
např. nevhodným vtipkováním, arogantním a sebevědomým vystupováním.
Veřejnost většinou není o duševním stavu jedince dostatečně
informována a takovéto chování připisuje k charakterovým vlastnostem
pacienta, což pacientovi značně stěžuje osobní
i společenský život.
Značné finanční ztráty, které doprovází lehkovážné chování
v manické fázi, často způsobují následné sociální
problémy, které jsou logicky spjaty i s partnerským nebo
s manželským vztahem, který může být tímto duševním onemocněním
taktéž negativně ovlivněn.
Diskuse
Další názvy: bipolární afektivní porucha, cyklofrenie, maniomelancholie, maniomelancholická psychóza
Schizofrenie a bipolární afektivní porucha – čiré bláznovství, nebo geniální tvůrčí vlohy?
„Na tvůrčím procesu je něco tajemného a nevysvětlitelného, stejně jako na duševních chorobách.“ – Hans Estroff Marano, 2007
Hans Eysenck, Colin Martindale a další význační psychologové a vědci hledají příčinu nízké úrovně vnitřních zábran u tvůrčí osobnosti. Ovšem člověk stižený schizofrenií může vykazovat také malou organizovanost a neuspořádanost v myšlení.
Je tedy možné, že nepraktičnost současně vytváří překážku tvořivosti, aby se skutečně a úspěšně projevila, přestože daná osoba opravdu má tvůrčí vlohy. Schizofrenikům může také činit potíže rozpoznat a ovládat své pocity.
Mnohé z těchto pocitů jsou založeny na intuici, takže dávají osobě stižené toto poruchou více možností nacházet souvislosti než ostatním. Během akutní ataky schizofrenie jsou však tyto pocity k ničemu, protože člověk je jimi zahlcen.
Ale u zdravých jedinců (i těch, kteří trpí schizofrenií) nízká úroveň vnitřních zábran vyvolává vyšší důvěru v intuitivní emoce prostě proto, že se jim to vždycky osvědčilo. (Vnitřně cítí, že jejich intuice je správná, a tak se v ní utvrzují.)
Nízká úroveň vnitřních zábran zřejmě nesouvisí s výší IQ, pamětí nebo poznávacími procesy, naproti tomu je však spojována s psychózou. Faktory, které způsobují pokles úrovně vnitřních zábran, mohou ovšem současně u někoho vyvolávat velkou tvořivost.
Psycholog Jordon Peterson je přesvědčen, že schizofrenici trpí „zahlcujícím přílivem empirických vjemů“ a nemají dostatek praktických dovedností k tomu, aby si s ním poradili. Naproti tomu zdravý člověk dovede tyto vjemy lépe filtrovat a odcloňovat, aniž by jimi byl zaplaven nebo narušen.
Tato koncepce „filtrování vjemů“ v minulosti velmi ovlivnila teorie o schizofrenii. Otevřenost k intuici ve spojení s určitou mírou nadání může vést k velké tvořivosti.
Zvýšená hladina dopaminu může u jedince stiženého schizofrenií vytvořit předpoklady k tomu, aby odhalil a využil více ze svého tvůrčího potenciálu než „normální“ člověk.
Psycholog Scott Barry Kaufman tvrdí: „…
Pochopení biologické podstaty vnitřního zpracování informací a jeho vztahu ke zkušenosti a intuici určitě přispěje k lepšímu chápání toho, jak určití jedinci dosahují největších tvůrčích úspěchů.
Možná nám tento výzkum umožní opustit dosavadní teorie o možném propojení šílenství a tvořivosti a začít vnímat myšlenkové pochody s psychotickými prvky nikoliv jako projevy šílenství, ale jako výraz výjimečných vloh.“
Mezi vysokým IQ a bipolární afektivní poruchou může existovat souvislost. Vědci z londýnské King´s College a švédského Karolinska Institute zkoumali v letech 1988 až 1997 všechny studenty, kteří ukončili povinnou školní docházku (ve věku mezi 15 a 16 lety).
Výsledky výzkumu byly porovnány se švédskou statistikou osob, které byly ve věku mezi 17 až 31 lety hospitalizovány s diagnózou bipolární afektivní porucha.
Celkové výsledky vedly k závěru, že existuje souvislost mezi vynikajícím školním prospěchem a bipolární afektivní poruchou a u vysokoškoláků byla zjištěna téměř čtyřnásobně vyšší pravděpodobnost propuknutí této poruchy oproti průměru.
Dr. James McCabe řekl: „Zjistili jsme, že u jedničkářů existuje zvýšené riziko bipolární afektivní poruchy, a to zejména pokud vynikají v humanitních předmětech a literatuře, o poznání menší riziko je u studentů, kteří vynikají v přírodních a exaktních vědách.
“ McCabe je přesvědčen, že manická fáze poruchy má vliv na větší vytrvalost a soustředění, a také – jako všechny silné emoce – podporuje originalitu v myšlení. To je pro bipolární osobnosti typické. Dr.
McCabe k tomu dodává: „Ačkoliv výborné známky zvyšují riziko bipolární afektivní poruchy, musíme si uvědomit, že většina výborných studentů se těší dobrému duševnímu zdraví.
“ McCabe se domnívá, že je možné reálně předpokládat, že osoby schopné rychle zpracovávat informace nesou shodné neurobiologické kvality jako osoby, u nichž propukne mánie, tedy stav spojený s velkou agitovaností a psychickou aktivitou.
Nicméně předchozí výzkumy vztahu mezi IQ a bipolární afektivní poruchou neprokázaly žádný významný rozdíl oproti běžné populaci. Ve skutečnosti „byly po propuknutí akutní mánie nebo deprese zaznamenány poruchy poznávacích procesů odpovídající poškození IQ“, jak uvádí dr. E. Burdick z North Shore Long Island Jewish Health Care System v New Yorku. Jiné výzkumy zase naznačují, že vyšší IQ může člověka ochránit před propuknutím psychózy, zatímco osoby s nižším IQ mohou psychóze spíše podlehnout.
Probíhaly také výzkumy zaměřující se na vztah dobrých výsledků v testech IQ a bipolární afektivní poruchy. Dr. Jan Tihonen z finské University of Kuopo se zaměřil na různé aspekty inteligence u lidí, kteří trpěli bipolární afektivní poruchou.
Také provedl analýzu výsledků testů u 195 019 zjevně zdravých mužů z finských ozbrojených sil.
Výsledky ukázaly, že oproti běžné populaci existuje u lidí s „dobrým matematickým myšlením“ až dvanáctinásobně vyšší riziko bipolární afektivní poruchy! Takže jak se z šílence vlastně stane génius? Snadno! Chce to jen odhodlání. Intuice, vhled a vytrvalost jsou také důležité.
Všeobecně uznávaní tvůrčí géniové prohlašují, že vytrvalost musí vždy následovat intuici. Myšlenky Alberta Einsteina také nedosáhly uznání přes noc. Velká tvořivost vyžaduje také velké zaujetí nebo vytrvalost.
Vynálezce Thomas Alva Edison řekl: „Génia tvoří jedno procento inspirace a 99 procent námahy,“ čímž vyjádřil, že uskutečnění geniálních myšlenek vyžaduje více tvrdé práce než záblesků inspirace.
A i při formulaci myšlenek je disciplína velice důležitá.
Umělci trpí depresemi desetkrát častěji než běžná populace. Životní styl básníků, malířů, sochařů a spisovatelů bývá také chaotičtější a spontánnější. Umělecký neboli „bohémský“ způsob myšlení je spíše introvertní a zaměřený na sebe, ovšem ve vztahu ke společnosti se vyjadřuje extrovertně.
Umělci, básníci a spisovatelé mají sklon hloubat a přemítat, přičemž berou v potaz současně pozitivní i negativní stránky života. Mozková aktivita ve spodní části čelního laloku přitom klesá, zatímco v horní části stoupá. Tento způsob a druh myšlení vede k tvořivosti.
Pro mnoho nadaných umělců představuje duševní choroba vysokou cenu, kterou platí za svůj životní styl a způsob myšlení. Výzkumy ukázaly, že velké množství vysoce inteligentních a tvůrčích lidí trpí schizofrenií nebo bipolární afektivní poruchou.
Zdá se, že tvořivost je spojena s poruchami nálady a nejvyšší úrovně dosahuje při odeznívání deprese. Tehdy nastupuje ideální úroveň tvořivosti.
Thomas Alva Edison, Albert Einstein a Winston Churchill i Vincent van Gogh a básníci Sylvia Plathová a Edgar Allan Poe možná trpěli bipolární afektivní poruchou a géniové jako John Forbes Nash a Jack Kerouac zase schizofrenií. Seznam je dlouhý.
Výzkumy ukázaly, že ne všichni géniové jsou současně „blázni“ – ale někteří ano – a ne všichni „blázni“ jsou geniální tvůrci – ale někteří z nich ano. Myšlenka, že genialita a šílenství kráčí ruku v ruce, je víc než jen romantická legenda. Ale možná je tu i jasná hranice, která odděluje tyto dva zdánlivě protichůdné světy.