Chronické nemoci a sex: Nebojme se o tom mluvit

Chronické nemoci a sex: Nebojme se o tom mluvitPokud nás trápí viróza, trvá to pár dní či týdnů, než se zotavíme. Ovšem, co když se nemoc stane naší doživotní společnicí? Intimita lidí s chronickými onemocněními, zvláště pokud jsou spojeny s pohybovým nebo mentálním omezením, je u nás stále tabu. A proto je důležité, mluvit s lékařem nejen o svých fyzických změnách, ale také o pocitech. Čím déle zůstává deprese neléčená, tím déle a tím hůře se z ní budete dostávat. Pro někoho přichází v úvahu náročnější cesta – psychoterapie. Jiní dají přednost rychlejšímu, farmakologickému řešení. Ani jeden ze způsobů není lepší, než ten druhý – zkrátka, každému vyhovuje něco jiného.

Sex, nemoci a léky

Kromě toho, v případě chronických pacientů je třeba zkontrolovat možné kontraindikace s běžně užívanými léky.

Dobrou zprávou je, že pokud se (podle několika neurologů) zlepší pacientovo duševní rozpoložení, je nejednou možné snížit dávky jiných léků – onemocnění má mírnější průběh.

Je normální, pokud tváří v tvář chronickému onemocnění máte celou škálu emocí, které kolísají od dobré nálady po frustraci a nejistotu z vlastního těla nebo budoucnosti. Pokud máte problémy s tím, jak vypadáte, zkuste jednoduchý trik: začněte se více hýbat a cvičit.

Co když se sex stále nedaří?

Smíšené pocity z nezdařeného pokusu zná každý, i zdravý člověk. Není třeba se pro to cítit provinile. Při dalším pokusu však nezaškodí, když se trochu lépe připravíme. Důležité je, abyste se nestresovali, a počkali si na chvíli, kdy se budete cítit odpočatí, ideálně 2 až 3 hodiny po jídle. A zejména, do akce jděte pozvolna – jemnými doteky, objetím, polibky.

Umíte o sexu mluvit?

Mnozí jsme v myšlenkách mnohem odvážnější, než ve skutečné diskusi. Někteří lidé dokonce snadněji hovoří o intimních problémech a strachu s lékařem, než s nejbližším partnerem nebo partnerkou.

Máme však dobrou zprávu: otevřená komunikace se dá nacvičit! Vyzkoušejte si tedy pár úvodních vět, a pokud doma nejste zvyklí mluvit o těchto věcech, nejprve nahoďte udičku. Například: “Dělá mi starosti náš citový život.” “Udělejme si čas dnes večer …” apod.

Překvapivě, na důvěrné rozhovory o intimitě často platí stejná pravidla, jako pro konstruktivní hádku. Téma neřešte pod vlivem silných emocí – mohli byste partnera (nechtěně) zranit.

Každý takový rozhovor (podobně jako konstruktivní hádka) by měl mít jasný závěr – na čem jste se dohodli, co vyzkoušíte, jaké odvážné rozhodnutí uděláte.

Co mohu změnit?

Řečeno odborným jazykem, ke zlepšení sexu lze použít několik strategií:

1. Dietní změny

Omezit alkohol, kouření, jíst nejméně 2 hodiny před plánovaným milováním. Omezit tučná a velmi těžká jídla.

2. Léčebné změny

Pokud je to nutné, užít lék na tlumení chronické bolesti 30 minut před plánovaným sexem; před plánovaným sexem snížit dávku léku, která má negativní dopad na sexuální fungování; léčit depresi.

3. Psychologické změny

Vyhledat podpůrnou literaturu; zapojit několik smyslů; maximalizovat nesexuální dotýkání během dne; komunikovat o svých potřebách, pocitech, o tom, co se nám líbí, a co méně; trénovat vzrušení sebeuspokojení.

4. Časové změny

Naplánovat si intimní chvíle na čas, kdy se cítíme odpočatí, plní energie; plánovat si milování na čas dne, kdy jsou příznaky onemocnění mírnější; udržovat se v co nejlepší tělesné kondici.

5. Prostorové změny

Vyhýbat se extrémním teplotám; zkoušet různé polohy, různá místa.

Jak zlepšit svůj intimní život (sex) s partnerem

  • Ptejte se svého lékaře na možnost užívat hormony, podpůrné léky nebo pomůcky na zlepšení erekce
  • Informujte se o terapii, která vám zlepší krevní oběh
  • Vyzkoušejte několik lubrikantů
  • Nečekejte, že partner nebo partnerka umí číst vaše myšlenky – mluvte o svých představách a pocitech

Co číst dále na toto téma?

  • Zkuste na chronickou bolest i kapsaicin

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Intimita při RS

                                 Chronické nemoci a sex: Nebojme se o tom mluvit

Maskota pro Rosku Praha „ Roskutáka“ vytvořil výtvarník Jaroslav Bezděk

Sexuální problémy mají značný dopad na to, jak lidé vnímají kvalitu svého života, a přesto se o tomto tématu málo diskutuje. Proto jsem byla potěšena, když jsem byla vyzvána letos v červnu promluvit na celostátní konferenci Rosky v Holešovicích na téma RS a intimita. Mile mě překvapilo, že lidé v hledišti se nestyděli aktivně reagovat.

V individuálních psychoterapeutických sezeních se toto téma pochopitelně objevuje. Ráda bych tedy nyní rozšířila pohled na tuto problematiku o seznámení se s tím, co a jak může nabídnout psychoterapie.

Některé páry považují za užitečné konzultace se zkušeným terapeutem, obzvláště nejsou-li jednotliví partneři se sexem spokojeni a bojí se, aby neublížili svému partnerovi.

Poradenství je zde významné v tom, aby partnerům pomohlo naučit se, jak komunikovat, řešit problémy a udržovat si svou intimitu navzdory všem změnám, které RS provádí v jejich životech.

Každý sám pro sebe je tím nejlepším expertem na vlastní životní příběh a roli, kterou v něm zastává.

Nicméně i expert, octne-li se v neznámé či těžké situaci, potřebuje pomoc, a pokud ji umí pro sebe dobře využít, zůstává i nadále expertem.

            Když jsem pátrala, co je o sexualitě ve spojitosti s roztroušenou sklerózou a na internetu dostupné, našla jsem pouze dva dobré články:

  1. N. Lava: Maintaining Intimacy With Multiple Sclerosis. Dostupné z: www.webmd.com R. Morgan Griffin: MS and Your Sex Life. Dostupné z: www.webmd.com

MS and sex, MS Matters, č. 47, leden/únor 2003

Obojí je k dohledání na www.aktivnizivot.cz a www.roska-prerov.cz V odborné lékařské literatuře jsou o této problematice dobře zpraveni hlavně urologové. To, že lékaři v lecčems dovedou poradit a pomoci, je dobrá zpráva. Krom medikace mohou dát mnoho praktických rad.

            Jenže intimita není jen sex. Intimní vztahy jsou nositeli cenných mezilidských hodnot, zdrojem emocí, slasti a radosti a v konečném důsledku (mnohdy) půdou pro počátek nového života. Roztroušená skleróza, stejně jako kterákoliv jiná nemoc, může do intimity dvou lidí významně zasáhnout. Ale nemusí. Kde je vůle, tam je cesta.

Takže záleží jednak na tom, jak se nemoc projevuje v těle, a také na tom, jak je prožíván vztah páru, jaká je důvěra a komunikace mezi partnery. Tělesná intimita však může být pro pacienty s RS velmi palčivým problémem.

Různé příznaky a obtíže mohou mnohé lidi obtěžovat či zahanbovat a zejména únava, která bývá nejčastějším symptomem, může snižovat chuť k jakýmkoliv sexuálním aktivitám. To může být jedna z příčin, která dovede vašeho partnera až k frustraci nebo ke zlosti.

Samozřejmě by měl partner pochopit, že jsou chvíle, kdy je vám opravdu špatně a vyčerpávající je pro vás dokonce i pouhé ležení a představa jakékoliv aktivity je vám proti srsti. Ovšem to pochopení nenastane samo sebou. K němu vede cesta jedině přes vzájemnou komunikaci. Diagnostikujeme převážně mladé lidi na začátku jejich kariéry a v době založení rodiny.

Musí si často přeskládat celý profesní i rodinný život, přizpůsobit své plány do budoucna. Spolupráce a součinnost blízkých lidí je pro pacienta zásadní, nehledě na to, že rodinní příslušníci se mohou časem změnit v hlavní pečovatele.

Nalezení správného místa ve světě a v rodinném systému může pacientovi dodat sebevědomí, kterým diagnóza výrazně otřásla, a naučit ho zdravé sebelásce. Způsob, jakým se potká pacient se svými předpoklady, se svým příběhem, s přístupem jeho blízkých lidí a zdravotníků, hraje důležitou roli v prvopočátku cesty léčení a vyrovnávání se s nemocí. Chronické nevyléčitelné onemocnění, které nemá jednoznačně předpověditelný průběh, zásadním způsobem zasahuje do životního stylu člověka.

            Psychoterapie nabízí zpočátku podporu a provázení v procesu přijetí nemoci, později rozvíjí a udržuje pacientovu aktivitu vedoucí k tomu, aby uměl i s nemocí žít smysluplný plnohodnotný život.

Na začátku psychoterapie je vždy žádoucí, aby klient za pomoci terapeuta definoval aktuální problém, „zakázku“ či kontrakt čili s čím klient vlastně přichází, co by chtěl změnit či na čem potřebuje pracovat.

Formují se tak reálná očekávání, která mohou redukovat klientovy problémy, a tak se také psychoterapie sama stává účinnější.

            Důležité je začít s problémy pracovat hned. Rodina může pro pacienta představovat velkou oporu, nezřídka ale nevědomě jeho úzkost posiluje tím, že sama nemá situaci zpracovanou. Proto psychoterapeutickou podporu potřebuje často celá rodina.

Chronické nevyléčitelné progresivní onemocnění je vždy záležitostí celé rodiny.

Tím, že se o problémech a pocitech nemluví, narušuje se komunikace celé rodiny i v ostatních neproblematických oblastech, nastavují se nejasná pravidla a hranice uvnitř rodiny, vzniká napjaté emoční klima, obtížná je pak i adaptace na změny související s vývojovým cyklem rodiny.

            Rodinná/párová terapie umožňuje členům rodiny/páru vyjádřit a prozkoumat složité myšlenky a emoce, bezpečně porozumět vzájemným zkušenostem a názorům, vzájemně vyjádřit potřeby, stavět na rodinných zdrojích a provést potřebné změny ve vztazích.

Rodinná/párová terapie je psychoterapeutický přístup, který se při léčbě symptomů a řešení problémů zaměřuje na vztahy mezi blízkými osobami, primárně v rámci rodinného systému/páru. Lidé okolo vás možná nerozumí tomu, jaký boj se svou nemocí musíte svádět.

Budete mít zájem:  Jak se pije za koronaviru

I vaši blízcí možná budou v sobě cítit hněv, strach nebo pocity viny.

Klíčem k udržení zdravého partnerského vztahu je otevřená komunikace:

  • Získejte s partnerem dostatek informací o nemoci a svém aktuálním zdravotním stavu. Zdrojem vám může být nejen váš lékař, fyzioterapeut a psychoterapeut, ale i dobré brožurky pro pacienty a vzdělávací semináře.
  • Pokud symptomy onemocnění začnou narušovat vaši intimitu, promluvte si o tom s partnerem způsobem, který vám oběma bude vyhovovat.
  • Připravte se i na to, že budete muset čelit nepříjemným pocitům, jako je strach, stud nebo pocit viny. Není na tom nic neobvyklého, jde o zcela přirozené emoce.
  • Pokud vás tyto emoce zaskočí, otevřeně si o nich promluvte a nebojte se je pojmenovat.
  • Když mluvíte o svém fyzickém a psychickém zdravotním stavu, buďte upřímní. Váš partner tak bude moci snáze pochopit, čím si právě procházíte. Také pochopí, že jeho podporu a pomoc potřebujete a že ji oceníte.
  • Snažte se dostupné informace poskytnout i protějšku – pokud o ně má zájem. Čím více bude partner o vaší nemoci vědět, tím spíše vás může podpořit.
  • Mnoho mužů a žen s RS uvádí ztrátu libida. Je ještě možné, aby měli potěšení ze sexu a orgasmus? Nejste-li vzrušeni, může být obtížné iniciovat sexuální aktivitu. Avšak, i když libido lidí s RS může být nižší, jejich nervový systém je často dostatečně neporušený, aby mohli mít fyzické a emoční potěšení ze sexuálních aktivit – včetně orgasmu. Je-li libido ztraceno, páry se mohou naučit, jak mezi sebou komunikovat a různými metodami se dotýkat, mapovat svá těla, aby opět mohly prožívat sexuální potěšení. Mapování těla znamená to, že si u sebe přesně zjistíte místa na těle, která u vás dokážou vyvolat více či méně příjemné pocity, či napravit ty způsobené RS, a potom tyto své poznatky sdělte svému partnerovi.
  • Velmi důležité je, aby si lidé rezervovali pro své bavení se o sexu pravidelný čas. Tím se mu v jejich vztahu dodá větší význam a vytvoří se situace zbavující je obav a starostí a zlepšující jejich komunikaci.

 

            Mnozí jsme v myšlenkách mnohem odvážnější než ve skutečné diskusi. Někteří lidé dokonce snadněji hovoří o intimních problémech a strachu s profesionálem než s nejbližším partnerem nebo partnerkou.

Povzbudivou zprávou však je: otevřená komunikace se dá nacvičit! Vyzkoušejte si tedy pár úvodních vět, a pokud doma nejste zvyklí mluvit o těchto věcech, nejprve nahoďte udičku. Například: „Dělá mi starosti náš citový život.“ „Udělejme si čas dnes večer…“ apod. Téma neřešte pod vlivem silných emocí – mohli byste partnera (nechtěně) zranit.

Každý takový rozhovor by měl mít jasný závěr – na čem jste se dohodli, co vyzkoušíte, jaké odvážné rozhodnutí uděláte.

            Je důležité, mluvit nejen o svých fyzických změnách, ale také o pocitech. Smíšené pocity z nezdařeného pokusu zná každý, i zdravý člověk. Není třeba se proto cítit provinile.

Při dalším pokusu však nezaškodí, když se trochu lépe připravíme.

Důležité je, abyste se nestresovali, a počkali si na chvíli, kdy se budete cítit lépe, ale pamatujte: jediný krok, který nevede k cíli je ten, který jste neudělali.

Pohlavní nemoc se sama nevyléčí. Víte, jak na ni?

Pohlavní onemocnění nejsou v médiích zrovna na denním pořádku. Je to proto, že se jejich počet v současné době u nás snížil (respektive počet nemocných), nebo spíše schováváme hlavu do písku a předstíráme, že neexistují? „Pravdivá je druhá varianta.

Zejména výskyt syfilidy v posledních letech roste, nejvíce touto pohlavně přenosnou infekcí onemocní muži mající sex se stejným pohlavím. V této skupině pacientů je až polovina všech případů syfilidy,“ konstatuje prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., MHA, přednostka Dermatovenerologické kliniky 2.

LF UK a Nemocnice Na Bulovce, a dodává: „Na naší klinice došlo v posledních třech letech k nárůstu počtu pacientů se syfilidou, kapavkou a genitálními bradavicemi o padesát procent!“

Upadly v zapomnění, přesto dále existují

„Mezi klasické pohlavně přenášené nemoci, které se běžně vyskytují v ČR, a neškodí si je připomenout, patří právě syfilis, kapavka, ale i chlamydiové onemocnění, lymphogranuloma venereum (venerický lymfogranulom).

Sexuálně přenosných je samozřejmě i řada dalších infekcí – například trichomoniáza, kandidóza, genitální opar, vši ohanbí (muňky), moluska či obávaná infekce HIV,“ dodává lékařka. Je toho tedy dost, co můžeme od svého sexuálního partnera, stálého (!) či náhodného, dostat nechtěným „darem“.

Není to však o tom se fyzických kontaktů (či vztahu jako takového) dopředu bát. Je třeba se chránit.

Jak poznáme problém?

„Prvními klinickými příznaky pohlavně přenosných infekcí jsou zpravidla výtoky nebo vředy, v dalším průběhu některých nemocí, typicky u syfilidy, dochází k rozvoji dalších kožních a slizničních projevů, tedy vyrážce, bradavicím na genitálu, výpadu vlasů a podobně. Ale i další infekce mohou způsobit závažné zdravotní problémy, například neplodnost, mimoděložní těhotenství,“ upozorňuje profesorka Jana Hercogová.

Hlavní trojka

Syfilis: (zvaná též příjice nebo lues): Vyvolává ji bakterie spirálovitého tvaru (spirochéta) Treponema pallidum.

Na pohlavních orgánech se projeví jako rudý tvrdý nebolestivý vřed, který se nejprve nehojí, ale do šesti týdnů od objevení spontánně vymizí – nemoc se však dále šíří do celého těla.

Typická jsou zde tři stadia onemocnění, přičemž v konečné fázi (v případě, že se syfilida neléčí) dochází k vážnému poškození organismu v podobě postižení kardiovaskulárního nebo nervového systému.

Kapavka: Způsobuje ji bakterie Neisseria gonorrhoeae, která vyvolá zánět děložního hrdla, močové trubice nebo konečníku, typický je žlutavý výtok, krvácení mimo periodu, u mužů může posléze dojít k zánětu semenných váčků, nadvarlat a prostaty, objevují se bolesti v podbřišku, při pohlavním styku, zvracení. Neléčená kapavka může vést k neplodnosti či potratům.

AIDS: Syndrom získaného selhání imunity, na který stále hledáme účinný lék. Původcem je virus HIV, který se přenáší tělními tekutinami (spermatem, poševním sekretem, krví, mateřským mlékem).

Prvotní příznaky si lze splést s chřipkou či mononukleózou, posléze nemoc přechází do latentní bezpříznakové fáze, po které následuje klinicky rozvinuté stadium selhání imunitního systému, kdy náš organismus není schopen se bránit běžným infekcím

Léčit je třeba včas!

Na většinu pohlavně přenášených infekcí dnes máme naštěstí k dispozici účinnou léčbu, tzn. antibiotika, která ale musejí být podána včas (!), aby se podařilo infekci zcela vyléčit.

„Problémem v poslední době je však kupříkladu narůstající rezistence původce kapavky vůči antibiotikům,“ upozorňuje lékařka.

Léčba u pohlavních nemocí je obvykle ambulantní, ale u časných stadií syfi lidy je povinná léčba za hospitalizace, jejíž délka je mimo jiné dána dobou zhojení kožních projevů.

Po skončení léčby musí pacient přijít na kontrolní vyšetření, při němž se zjišťuje, zda se nenakazil více infekcemi současně. Ke zvýšení hladin protilátek totiž dochází za několik týdnů. Lidé, u kterých byla léčena syfilida, zůstávají lékařsky sledováni až do 65 let věku.

Celibát, kondomy a věrnost

Jak si vlastně v dnešním světě uchránit sexuální zdraví? Faktem je, že v „posteli“ jsou (obrazně řečeno) vždy kromě partnera/ky všechny jeho předchozí sexuální známosti (!). Je tedy dobré na tuto skutečnost myslet.

Jediným možným východiskem se zdá být celibát, ale to není přesně to, co by většina lidí považovala za skutečné životní štěstí. K tomu profesorka Hercogová podotýká: „Partnerská věrnost je optimální, ale podle výsledku sledování sexuálního chování našich pacientů je téměř nereálná.

Proto by partneři měli používat bariérovou ochranu (kondom), která pravděpodobnost přenosu infekcí alespoň sníží.

Když se objeví zdravotní problém, je zcela namístě dostavit se ke kožnímu lékaři co nejdříve. K vyšetření není třeba doporučení praktického lékaře. Kožní lékaři provádějí i preventivní vyšetření na sexuálně přenosné choroby a nemoci v oblasti genitálu.“ Vyšetření se v každém případě nebojte, ostych odsuňte stranou. Jde o vaše zdraví a potažmo i zdraví vašich blízkých.

Nejčastějším onemocněním, které se přenáší pohlavním stykem, jsou infekce genitálu způsobené chlamydiemi.

Ne každý projev na genitálu je nutně pohlavně přenosnou infekcí – mohou se zde vyskytovat běžné kožní nemoci (lupénka, ekzém), ale i kožní nádory. TIP: Seznam dermatologů lze najít na www.dermanet.cz

VIDEO: Jaké jsou nejčastější pohlavní choroby a jak je léčit?

Autor: Helena Míková

Jak s může změnit psychika

Publikováno 11.1. 2018

VYROVNÁNÍ SE S DIAGNÓZOU

Sdělení diagnózy mnohočetný myelom ovlivní každého jiným způsobem. Zpočátku můžete být zaskočeni, v šoku nebo se cítit paralyzováni. Mohou se objevit silné neznámé pocity, které jste nikdy předtím neprožívali.

Je důležité chápat, že je to přirozená reakce a je součástí uvědomění si změny vašeho zdravotního stavu a vyslovení závažné diagnózy lékařem.

Někteří lidé paradoxně prožívají pocit úlevy, protože zjištěná diagnóza jim rázem vysvětlí všechny příznaky, které je trápily.

Mnozí lidé se ptají: „Proč právě já?“ a hledají něco nebo někoho, koho mohou ze současné situace vinit. Zde neexistuje žádná odpověď a pravděpodobně je lepší myslet na budoucnost než se dokola zaobírat otázkou, co a proč se vám přihodilo. Zpočátku se může zdát, že vám tato nemoc změní úplně všechno.

Pokuste se tyto změny přijmout, pokud to neuděláte, bude pro vás život s nemocí o mnoho obtížnější. Je totiž možné, že mnoho věcí zůstane stejných. A je možné, že mnohé věci, které se změní a které přijmete se časem stanou přirozenou součástí vašeho života a možná se vám budou i líbit.

Budete mít zájem:  Příznaky Těhotenství Pred Ms?

Mnoho pacientů říká, že mají více času pro své blízké, cítí se jim blíže, upevnili se jejich rodinné nebo přátelské vztahy. Mnoho z nich přehodnotí své priority, mají čas na své koníčky, mohou dělat to, co předtím nemohli. Někdo dokonce hovoří o tom, že se jim nemoc stala kamarádkou, že ji přijali jako součást svého těla a domlouvají se s ní co zvládnou a co ne.

A především, ne všechny změny jsou trvalého rázu, vypadané vlasy dorostou, časem můžete zase začít sportovat, pracovat nebo cestovat.

Je přirozené, že můžete pociťovat velký strach, zlost nebo zklamání. Mnozí se pustí do vyhledávání informací o nemoci, o možnostech léčby o změně způsobu života, což jim může přinést pocit úlevy.

Někdo naopak nechce vědět nic nebo jen málo. Vaši blízcí budou mít pravděpodobně stejné pocity. Pokud si dokážete o všech svých pocitech otevřeně promluvit, může to pomoci oběma stranám.

Někdy mají partneři pocit, že musí toho druhého chránit, ne vždy je to dobrá cesta.

K prvním otázkám některých nemocných patří otázka: „Umírám?“. Je velmi obtížné jednoduše odpovědět, a ještě obtížnější je odpověď přijmout.

Každý, kdo si přeje takto těžkou otázku položit, by měl nejdříve zvážit, zda opravdu chce znát odpověď a zda je schopen se s odpovědí vyrovnat.

Obecně lze říci, že myelom je velmi dobře léčitelné onemocnění, někteří lékaři začínají hovořit o tom, že se jedná o chronické onemocnění a někteří dokonce uvádějí, že určité procento nově diagnostikovaných pacientů lze trvale vyléčit.

Pokud si se všemi novými informacemi, pocity a náladami nevíte rady, nebojte se zeptat odborníků. Nebo můžete začít psát deník, pro někoho je to dobrá pomůcka, jak si ujasnit a utřídit myšlenky a pocity. A zároveň je deník dobrým pomocníkem v okamžiku, kdy máte svému lékaři přesně říct, co se v období mezi jednotlivými návštěvami v nemocnici událo.

JÁ UŽ SVOU DIAGNÓZU ZNÁM, ALE MOJI BLÍZCÍ ZATÍM NE

Informovat rodinné příslušníky a přátele o tom, že máte závažné onemocnění, může být velmi obtížné a skličující. Mějte však na paměti, že jde o vaše nejbližší, kteří by s vámi určitě rádi sdíleli vaše náročné životní období. Někdy pomůže, když si naplánujete, komu, kdy a jak tuto zprávu řeknete.

Mnohdy je nejlepší v první fázi říct vše svému životnímu partnerovi, může být tou nejlepší oporou, až budete mluvit s dalšími lidmi. Je dobré, když potom svého partnera vezmete s sebou k svému lékaři, který mu může vše dovysvětlit. Váš partner vám tak může lépe pomoci např. v případě, kdy vy sami nebudete mít sílu o své nemoci hovořit s dalšími příbuznými nebo přáteli.

Se svými nejbližšími se snažte mluvit co nejjednodušeji. Místo složitého vysvětlování jim můžete dát k přečtení informační brožuru o myelomu. I své blízké můžete vzít s sebou na návštěvu k lékaři, pokud si to budete přát.

JAK OTEVŘENĚ MLUVIT O SVÉ NEMOCI S JINÝMI LIDMI

Slovo nádor vyvolává silné pocity a představy. Zpočátku je pro mnohé lidi (jak pro nemocné, tak pro jejich blízké) o diagnóze myelomu otevřeně hovořit s ostatními lidmi velmi obtížné, ale právě „vypovídání se“ může přispět ke zmenšení strachu a pocitů izolovanosti. Mluvit o nemoci s ostatními lidmi vám může pomoci ujasnit si vlastní myšlenky.

Také lidé ve vašem okolí často neví, jak s vámi hovořit a chovají se z vašeho pohledu nelogicky. Pokud vy sami toto téma otevřete, může to být úleva pro obě strany. Nezapomínejte ovšem na ostatní běžné věci, o kterých můžete s druhými hovořit, nemluvte jen o své nemoci. Dále uvádíme nejčastější zábrany, které vás mohou od rozhovoru o nemoci odradit.

U každé je uveden způsob, jak se s nimi vypořádat.

„Stydím se o tom mluvit, bojím se své reakce“

Může být velmi složité hovořit o něčem, co vnímáte jako trapné nebo za co se stydíte nebo o čem si myslíte, že nezvládnete a projeví se vaše emoce (např. začnete plakat). Pokuste se říct, jak se cítíte (např. stydím se, ale rád bych ti řekl …), následujícímu rozhovoru to může výrazně ulehčit. Postupem času se pro vás tato témata stanou méně obtížná.

„Rozhovor na toto téma mého posluchače rozruší“

Mnozí lidé mají potřebu chránit toho druhého před rozhovorem, který oni sami považují za nepříjemný nebo si myslí, že by druhou stranu uvedli do rozpaků. Mnohdy jde pouze o zbytečné obavy, lidé jsou obyčejně daleko silnější, než je my sami vidíme.

Když budete blízkým lidem dlouhodobě zatajovat informace, vaše blízkost se naruší. Vy se totiž začnete z jejich pohledu chovat nelogicky a oni stejně vytuší, že něco není v pořádku.

Mohou se začít cítit zmateni, může dojít k nárůstu napětí až zloby a v konečném výsledku mohou bohužel ztratit obě strany.

„Zdá se mi, že nikdy není ten správný čas“

Pro obtížný rozhovor se málokdy najde „správný“ čas. Jenže když budete důležité rozhovory odkládat, budete se cítit nekomfortně především vy sami. Téma vás začne pohlcovat a postupně vám znemožní cítit se volně. Pokud to jde, předem si domluvte čas pro obtížný rozhovor a vyberte místo, kde se budete cítit příjemně.

ÚZKOST A DEPRESE

V takto těžké životní situaci je přirozené, že někteří nemocní a také jejich blízcí zažívají stavy úzkosti, obav a strachu, které mohou přerůst do deprese. Zvládnout všechny změny související s myelomem, jak fyzické, tak psychické, je velmi obtížné jak pro nemocného, tak pro jeho blízké.

Hovořte se zdravotníky nebo přáteli o svých pocitech. Je důležité včas rozpoznat počínající příznaky deprese, která se v začátku může projevovat „jen“ jako smutná nálada, občasná nervozita či obavy.

Jakmile se přidají potíže se spaním, záchvaty úzkosti, podrážděnost nebo ztráta zájmu o okolí a vše trvá týdny, je nutné vyhledat odborníka.

I když jsou chvíle, kdy se cítíte dostatečně optimisticky, může dojít k náhlé, neočekávané a výrazné změně. Neměli byste se za své pocity stydět nebo se cítit provinile. Lékař vám může s úzkostmi nebo depresemi pomoci pouze tehdy, když o nich ví.

Existuje mnoho způsobů, jak tyto stavy zvládnout. Může jít o rozhovor, různé doplňkové metody (např. relaxace, meditace apod.), nebo vám mohou být na různě dlouhou dobu ordinovány léky.

V některých případech stačí pouze krátkodobé užívání léků na zvládnutí nejsilnější emoční reakce a po jejím ustoupení není potřeba léky dále užívat.

SEXUALITA

Občas se v období zjištění diagnózy mohou změnit i vaše intimní vztahy. Vy nebo váš partner můžete cítit menší potěšení z milostného života.

Jedním z důvodů může být silná fyzická únava a potom samozřejmě nejste schopni po nějaký čas intimitu fyzicky prožívat.

Stres a úzkost mohou také způsobit snížení sexuální touhy nebo díky těmto projevům začnete na sex nahlížet jako na zcela nedůležitý v době, kdy se necítíte dobře.

Také některé léky mohou tlumit sexuální touhu. Jestli je pro vás milostný život velmi důležitý, mluvte se svým partnerem o tom, jak se cítíte, i když je to pro vás obtížné.

Je velmi snadné, aby se jeden z vás (nebo oba) cítil odmítnut, když se milostný život změní nebo přeruší. Je důležité, aby zůstala zachována vaše vzájemná blízkost.

Domluvte se se svým partnerem, jaká úroveň intimity je pro vás oba v danou dobu vyhovující.

Nestyďte se o svých problémech hovořit se svým lékařem, sestrou nebo psychologem. Zdravotničtí pracovníci jsou o těchto problémech zvyklí mluvit, i když vám to může zpočátku činit potíže. Někdy může pomoci i medikamentózní léčba.

Zdroj: Jak žít s mnohočetným myelomem. Informace pro nemocné a ty, kteří o ně pečují. Druhé, upravené vydání. Vydala: Česká myelomová skupina, nadační fond; International Myeloma Foundation; 2017. 

Celou publikaci najdete na těchto stránkách (Klub – Publikace CMG).

Podobné články lze najít v těchto kategoriích: Psychická podpora

Sex v době koronaviru: Rizikové může být líbání či orální sex, říká psycholožka Janáčková

Jak konkrétně se v době koronavirové krize mění přístup k sexu?

Na první pohled by se zdálo, že doba sexu přeje. Lidé po práci chodí okamžitě domů, někteří do práce nechodí. Mají home office a mohou se tedy sexu doma věnovat častěji. Na druhé straně se vyšší stres, napětí, případně neustálá přítomnost dětí odráží na snížené sexuální apetenci.

Budete mít zájem:  Plicní mor si v Číně vyžádal třetí oběť

 Zvýšený čas trávený na internetu a při používaní mobilů se pak odráží na nárůstu sledovanosti pornografie. Známý server PornHub uvádí velké zvýšení sledovanosti pornografie, ale roste to i díky akcím poskytovatelů, kdy obsah do té doby placený, je poskytován už i u nás zdarma.

Co byste v oblasti sexu teď navrhla?

Pokud preferujeme stoprocentní bezpečné sexuální aktivity, pak v době pandemie mezi ně patří sexting, kybersex, sex po telefonu, masturbace bez přítomnosti partnera.

Když jdeme do důsledků, tak i při těchto aktivitách musíme klast důraz na zvýšenou hygienu, mytí a dezinfekci rukou, klávesnic a displejů, případně i sexuálních hraček.

 Aktuálně ještě přesně neznáme všechny možnosti přenosu koronaviru, ale jisté je, že intimní blízkost spojená s líbáním jsou v souvislosti s přenosem od nakažené osoby rizikové, a to i v době její bezpříznakové fáze. Relativně bezpečný, se však jeví sex se stálým, zdravým partnerem, se kterým sdílíme společnou domácnost.

Sex mimo domov je tedy nebezpečný?

Pokud si položíme otázku, kdo je v karanténě váš nejbezpečnější sexuální partner, pak jste to vy sám. Na druhém místě je to zřejmě váš stálý partner, který s vámi žije ve společné domácnosti.

Pokud máme sex mimo domov, s milencem, milenkou, příležitostným partnerem, či někdo holduje placenému sexu, tak rizika stoupají.

U sexu s těmito osobami totiž často nedodržujeme doporučený odstup, jako u pokladen v Lidlu, obavy jsou tak určitě na místě.

Čeho se v sexu v současnosti zásadně vyvarovat?

Koronaviry zpravidla nejsou sexuálně přenosné, ale víme, že je přenášejí kapénky, sliny i stolice. Takže nás neuklidní skutečnost, že ve spermatu ani ve vaginálním sekretu zatím nebyly nalezeny.

Z formy přenosu vyplývá, že rizikové praktiky jsou líbání, orální sex, anální sex, nebo kontakt úst s konečníkem. Pokud se vy, nebo váš partner, necítíte dobře, nebo máte některé ze známých příznaků nákazy, vyhněte se úplně sexu.

Používejte ve větší míře kondom a dodržujte zvýšenou míru hygieny před i po sexu.

Nošení roušek a omezení v obchodě, práci či v hospodách randění moc nesvědčí, že?

Ano, seznamovací aktivity jsou v této době složitější. Máme omezený prostor na to se setkávat, hovořit spolu i randit. Při hovoru přes roušku nevidíme spodní část obličeje a nemůže tudíž vnímat neverbální signály.

Nevidíme ústa, nevíme, jestli se na nás partner vřele usmívá nebo drží rty pevně u sebe. Ale jak se říká, láska kvete kdekoliv, v každém věku, bez ohledu na pohlaví. Někteří z nás se již začínají této době přizpůsobovat.

Co nevěra? Jít za milenkou či milencem může být i nebezpečné. Jsou v tom přesuny venkovním prostředím či i nechtěné jiné kontakty.

Měla jsem jednoho klienta, který měl v době před koronavirem, manželku a čtyři milenky. Dámy o sobě navzájem neměly tušení. S organizací schůzek, dovolených a dárků mu pomáhala zručná sekretářka.

Při poslední schůzce mi tvrdil, že to již dále nezvládá. Prý vztahy omezí na manželku a dvě milenky… Nemám nyní od něj zprávy, ale věřím, že se mu to podařilo. Protože v této době by to byl „nelidský výkon“.

Takže vzkaz pro všechny: V době koronavirové se ve vztazích věnujete kvalitě a ne kvantitě.

Podle zpráv z médií, ale dál v nějaké míře pokračuje prostituce. Je to nebezpečné pro zákazníky?

Obecně platí, že čím je v době karantény vyšší počet osob, s kterými přijdeme do styku, tím je riziko nakažení vyšší. Platí to samozřejmě i pro osoby provozující prostituci. Počet intimních kontaktů je z podstaty jejich činnosti velmi široký a tím je riziko přenosu zásadně násobeno.

Vy se věnujete i onkologickým pacientům a jejich sexuálním touhám. Máte nějaké informace, jak se v této věci teď chovají? Změnili návyky?

Chronicky nebo vážně nemocný člověk, v důsledku snížené obranyschopnosti organismu, vlivem onemocnění a léčby, je více ohrožený virovou infekcí, včetně koronaviru Covid-19. Vedle své ochrany se musí učit překonávat nadlimitní stres vyplývající z různých omezení, nejistot a změn zdravotní péče v souvislosti se situací pandemie.

Stres zhoršuje příznaky chronické nemoci a člověk potřebuje sílu na udržení optimismu a naděje. Sex by sice mohla být jedna z radostných činností, ale ve své aktuální praxi spíše pozoruji u vážně nemocných pacientů, snížení sexuální aktivity. Je těžké být nemocný a současně mít strach z další nemoci i o své blízké.

Nadlimitní stres sexu prostě nepřeje.

Mám také z různých vyjádření na sociálních sítích pocit, že někteří chronicky nemocní lidé jsou teď někdy ještě více stigmatizováni. Je tomu tak?

Existují skupiny lidí, které v této době potřebují speciální pomoc. Vedle dětí, seniorů, či těhotných žen, k nim patří i chronicky nemocní pacienti.

Tito pacienti vědí, že jejich imunitní systém je náchylnější k dalším chorobám a logicky více propadají strachu, úzkosti a mnohdy i depresi. Navíc často musí i v této době pravidelně navštěvovat lékaře, podrobovat se léčebným zákrokům a procedurám.

Není divu, že jsou často podráždění, úzkostní, někdy agresivní, což bohužel vyvolává také neadekvátní reakce okolí.

Dlouhodobě studujete i partnerské vztahy a také jejich velmi intimní podobu. Jak koronavirová nákaza ovlivňuje tyto vztahy?

Společně strávený čas v karanténě může kvalitní vztah stmelit, upevnit a posílit. Lidé mají příležitost spolu více mluvit, projevit porozumění a naučit se naslouchat sobě navzájem i svým dětem.

 Krize spojené s mnoha ohroženími pomáhají vytvořit si plán, co každý z členů rodiny, i sám za sebe, může konkrétně udělat. Jak pomoci sobě, svým blízkým. V krizi se však také pozná, jací lidé doopravdy jsou.

Díky tomuto poznání se ve vztazích můžeme setkat i s mnohými negativními překvapeními v projevech emoční plochosti, sobectví, nezájmu, negativismu a zloby. Krizové situace vztahy vždy dokonale prověří.

Co bývá v takovýchto krizových situacích pro vztahy největší zátěží?

Období hrozby onemocněním Covid-19, včetně důsledků s touto nemocí spojených, představuje pro každého z nás větší či menší stres. Karanténa a omezení vzbuzují pocit nejistoty a ve společnosti může vyvolávat i paniku, kdy nad rozumným uvažováním převládnou emoce.

 Psychická stabilita člověka je v tento čas narušena nejistotou v souvislosti s vlastním zdravím, finanční situací a prověrkou partnerských i sociálních vztahů a vazeb. Abychom toto období zvládli, s co nejmenšími problémy, je v prvé řadě třeba získávat pravdivé, racionální a jasné informace o nemoci a ty pak sdílet v rámci rodiny.

  Počátek mnohých neshod ve vztahu vycházel z emočně vypjatých různorodých negativních zpráv, které racionálně uvažující partner měl tendenci bagatelizovat. Na stresovou reakci člověk obvykle reaguje jedním ze dvou obranných mechanismů: Útokem či útěkem.

V partnerském vztahu se proto lidé setkávají s podrážděným chováním, slovními útoky, značkováním, či obviňováním, které jsou příčinou mnoha hádek a nedorozumění. 

Jak se s tím vyrovnávat?

V době karantény ke zvýšení tolerance přispěje dodržování pravidelného denního režimu s alespoň přibližným časovým harmonogramem.

Čas je potřeba rozdělit na dobu, kterou věnujeme pracovním povinnostem, čas trávený společně s dětmi, čas věnovaný partnerovi a nakonec čas, kdy se každý z rodiny věnuje sobě a svým koníčkům, zálibám či relaxaci.

Sex může být jednou z příjemných relaxačních činností, která pomáhá snížit stres a napětí.

Objevují se u toho zásadní rozdíly podle věku člověka?

Lidé doma neztrácí sociální kontakty, protože jsou spolu ve spojení přes internet, telefon, sociální sítě apod. Se sdružováním v rámci osobních setkání mají větší problém skupiny mladých lidí, pro které je mnohdy těžké přijmout jasná omezení či zákazy.

Jejich nedisciplinovanost vychází z trendu benevolentní výchovy, neuznávání autorit, odpovědnosti a zaměření na vlastní osobu. Tento problém se však již delší čas odráží i v jejich rodinných vztazích. Osobně zastávám názor, že tam kde není řád, je neřád.

Mluvíme-li o řádu, je to právě on, který pomáhá překonávat stresová období včetně „domácí ponorky“. Díky němu se lidé učí toleranci, porozumění a v širším slova smyslu i úctě a pokoře.

Jak budeme v sexu na tom až epidemie opadne? Bude to stejné jako předtím? Pokud ne, co by se mohlo změnit?

Na první pohled by se zdálo, že za čas odložíme roušky, strach, v důsledku slunečného počasí šaty, a sex se vrátí do starých kolejí.

Možná tomu tak bude, možná budeme ale více obezřetní, možná budeme uvažovat o očkování i v souvislosti s jinými viry, například s nakažlivým lidskými papilomavirusy (HPV), protože ty často postihují oblast genitálií.

Jisté však je, že budeme svědky rychlého rozvoje kybersexu, virtuální reality, sex robotů a dalších oblastí, které umožní bezkontaktní sexuální blízkost. Prostě sex reprodukční, partnerský se stále více bude posouvat k sexu rekreačnímu a soliternímu.

Vláda si plní dávný sen: zlikvidovat drobné podnikatele. Více si přečtěte v novém tištěném Reflexu >>>

Reflex 15/2020 • Foto Archív

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector