Chlor v lidském těle a zdraví

Vitaminy a minerály jsou pro lidské zdraví nezbytnou složkou potravy. Zastávají funkci katalyzátorů chemických reakcí a podílí se na metabolismu živin.

Bez nich by tedy tělo nefungovalo tak, jak má.

V omezeném množství si některé z vitamínů náš organismus dovede sám vytvořit, avšak pro správné fungování imunitního systému a orgánových soustav je důležité jejich soustavné doplňování a dostatečné množství.

Chlor v lidském těle a zdraví

Funkce vitaminů v lidském těle?

Existuje 13 základních vitaminů, které rozdělujeme do dvou skupin na základě chemicko-fyzikálních vlastností. První skupinu tvoří vitaminy rozpustné v tucích neboli tzv. vitaminy lipofilní. Do této skupiny spadají vitaminy A, D, E a K. Mezi vitaminy rozpustné ve vodě neboli hydrofilní vitaminy patří vitamin C a všechny vitaminy tvořící B-komplex.

Rozdělení vitaminů je důležité pro pochopení toho, jak v těle fungují. Lipofilní vitaminy se ukládají do zásob, a tudíž v těle vydrží i několik měsíců. Oproti tomu hydrofilní vitaminy, s výjimkou vitaminu B12, se neukládají do zásoby, a tak je nutné jejich neustálé doplňování potravou nebo formou doplňků stravy.

Funkce minerálů v lidském těle?

V lidském těle je obsaženo přibližně 25 minerálů. Jedná se o anorganické látky, které stejně jako vitaminy musí být do těla dodávány, jinak se jejich nedostatek podepíše na stavu imunitního systému, správném fungování metabolických pochodů a stavbě tělesných tkání.

Podle toho, v jakém množství je tělo potřebuje, se rozdělují na dvě skupiny – makroprvky neboli minerály  (sodík draslík, hořčík, vápník, fosfor, chlor a síra) a mikroprvky neboli stopové prvky (železo, měď, zinek, jód, fluor, mangan, selen a chrom). Makroprvků tělo potřebuje větší množství, zatímco stopových prvků potřebuje méně.

Které vitaminy a minerály jsou nejdůležitější?

Na začátek je potřeba říci, že všech 13 vitaminů je pro správné fungování těla důležité a měly by být v dostatečném množství přijímány pestrou stravou. Každý vitamin má totiž svoji funkci a efekt v organismu, který nelze jiným vitaminem nahradit.

Některé vitaminy a minerály jsou více důležité pro imunitu, jiné zase pro pohybový aparát.

Minerály si navíc lidské tělo neumí syntetizovat vůbec, a tak je například v době vývoje plodu nebo v dětství, na jejich doplňování potřeba klást obzvlášť velký důraz.

Chlor v lidském těle a zdraví

  • Vitamin C– pro správnou funkci imunitního systému by vám rozhodně neměl chybět vitamin C neboli kyselina askorbová. Tento vitamin se dále podílí na regeneraci a syntéze kolagenu, čímž je velice důležitý také pro sportovce. Silnou podporou obranyschopnosti předchází nachlazení a zmírňuje příznaky již probíhajícího onemocnění. V sezóně chřipek je tedy výhodné množství vitaminu C navýšit. V potravě ho najdete například v šípcích, černém rybízu nebo zelí. Více o vitamínu C lze přečíst na našem blogu: Vitamin C – vitamin pro imunitu, nervovou soustavu i pohybový aparát
  • B-komplex – obecně vitaminy skupiny B [MJ1] jsou významné pro metabolismus aminokyselin a látkovou přeměnu. Věhlasné jsou ale pro svůj efekt na nervovou soustavu, a tedy i psychické zdraví. Každý z nich na tělo působí trochu jinak, avšak obecně lze říci, že zlepšují koncentraci, snižují psychické vyčerpání, pozitivně ovlivňují zdraví kůže a zlepšují kvalitu spánku. Nachází se v mase, luštěninách a pivovarských kvasnicích.  Více o kompletu vitamínů B lze přečíst na našem blogu: Vitaminy skupiny B – co vám hrozí při jejich nedostatku?
  • Vitamin A (retinol) – tento vitamin je známý především pro svůj účinek na kvalitu zraku. Kromě toho také udržuje zdravou pokožku a podílí se na správném fungování pohlavních žláz. Mezi je spolehlivé zdroje patří živočišné produkty.
  • Vitamin E (tokoferol) – zvyšuje odolnost těla proti virům a bakteriím. Kladně působí také na srdeční a nervovou soustavu a předchází svalovým křečím. V posledních letech se zkoumají jeho antikarcinogenní schopnosti. Mezi zdroje vitaminu E patří mořské ryby a mléčné výrobky.

Pokud bychom měli vypíchnout některé z minerálů, rozhodně by to byly hořčík a zinek. Hořčík patří k jednomu z nejdůležitějších minerálů, neboť nám díky němu dokonale fungují svaly a uskutečňují se nervové vzruchy. Jeho nedostatek je možné pocítit prostřednictvím svalových křečí, únavy a zhoršení psychiky.

Zinek se v těle nachází ve stopovém množství, avšak o to důležitější je jeho vyvážená hladina. Nezbytný je pro růst, dělení buněk, imunitu, paměť a hojení ran.

  • Golden Nature B-komplex obsahuje všechny vitamíny skupiny B navázané na neaktivní kvasnicový komplex Lalmin, který zaručuje vysokou biologickou dostupnost.
  • Chlor v lidském těle a zdraví
  • Zinek od značky Golden Nature obsahuje Zinek v nejlépe dostupné chelatové vazbě.

Trichloramin: nebezpečná látka ve vašem bazénu

Pach chloru v krytých bazénech všichni asi moc dobře znáte. Podvědomě ho vnímáte jako nezbytný „smrad čistoty“, ale ve skutečnosti to je trochu jinak.

Pronikavý zápach má na svědomí zdraví nebezpečný trichloramin, který v bazénech a vířivkách vzniká chemickými reakcemi chloru.

Právě kvůli trichloraminu máte z bazénu podrážděné oči, pokašláváte, obtížně se vám dýchá a mohou se u vás projevit i další zdravotní obtíže.

Je to paradox. Chlor se běžně používá k dezinfekci vody, abyste si mohli v bazénech a vířivkách užívat příjemné chvíle bez nežádoucích bakterií, řas a choroboplodných zárodků. Bazénová chemie na bázi chloru se má postarat o čisté a zdravé koupání.

Realita už tak růžová není. Chlor sice funguje jako relativně spolehlivá dezinfekce, ale na druhou stranu je spojen s tvorbou toxických chemikálií.

Reakcí chloru s nečistotami ve vodě vzniká až několik stovek chemikálií.

Odborníci na základě studií prokázali, že některé ze sloučenin mohou být zdraví škodlivé, a v kritických koncentracích dokonce i karcinogenní.

Chlor v lidském těle a zdraví

Základní informace o trichloraminu

Právě trichloramin je považován za sloučeninu chloru s nejhorším dopadem na lidské zdraví. Můžete ho znát také pod označením chlorid dusitý, trichlornitrid nebo chlorodusík. Používá se i vzorec NCl3. Ke vzniku trichloraminu dochází reakcí chloru s nečistotami ve vodě.

Možná se vám teď ulevilo. Před vstupem do bazénu se pokaždé důkladně opláchnete pod sprchou, takže trichloramin u vás určitě nemá šanci.

Bohužel to tak není. Pod sprchou se zbavíte větších nečistot, ale odborníci uvádí, že každý člověk s sebou zanese do vody až 2,5 miliardy mikoorganismů. A tím to zdaleka nekončí. Během koupání se do vody uvolňují mikročástečky kůže, vlasy, pot, mazové a slizové sekrety, plísně, kvasinky, zbytky kosmetických prostředků a opalovacích krémů.

Drobnou „výhodou“ toxického trichloraminu je jeho nezaměnitelný zápach. Pokud ucítíte onen typický bazénový smrad, můžete si být na 100 % jistí, že máte problém s trichloraminem.

Trichloramin a zdravotní rizika

Rizika není vhodné brát na lehkou váhu. Existují odborné studie, které upozorňují na skutečnost, že osoby trávící hodně času v blízkosti bazénů (například plavčíci a profesionální plavci) čelí ve srovnání s běžnou populací mnohem více problémům s dýchacími cestami.

Podobně i Státní zdravotní ústav varuje, že dlouhodobé vystavení trichloraminu je prokázaným rizikovým faktorem vzniku astmatu a alergií. Některé zahraniční zdroje dokonce uvádí, že astma bylo personálu bazénu uznané jako nemoc z povolání.

Pozor si dejte i na krátkodobé působení trichloraminu. Mezi nejčastější zdravotní problémy způsobené trichloraminem patří:

  • akutní podráždění spojivek
  • kašel a obtížné dýchání
  • podráždění a narušení epitelu horních cest dýchacích
  • prokazatelně přispívá k rozvoji astmatu a alergií
  • u citlivých osob způsobuje alergické projevy
  • podráždění a vysoušení pokožky

Potenciál zdravotních rizik umocňuje fakt, že největší koncentrace trichloraminu bývá těsně nad vodní hladinou. Toxickou látku ve formě aerosolu tak máte během plavání a dovádění doslova pod nosem, takže se zákonitě dostane do vašeho těla.

Proč se o trichloraminu nemluvilo?

Pokud v bazénu, vířivce nebo zahradním jezírku nebudete upravovat vodu, za pár dnů se křišťálově čistá voda promění v nechutně zelenou břečku. Hlavně v horkých letních měsících se kvalita vody zhoršuje skutečně rychle. Veřejná koupaliště a bazény musí navíc dodržovat hygienické standardy. Přesně z těchto důvodů se nějakým způsobem voda upravovat prostě musí.

O vedlejších účincích dezinfekce vody se pochopitelně částečně vědělo, ale do nedávna neexistovala lepší alternativa. Proto se o trichloraminu moc nemluvilo. Bylo to zkrátka nutné zlo, které bránilo ještě většímu zlu.

Dneska se doba už posunula. Relativně nedávno změnila technologie UV středotlakých lamp situaci ve veřejných koupalištích a v současné době už můžete tohle zdravé čištění jednoduše nainstalovat i do soukromého bazénu. Konečně můžete mít dokonale čistou vodu bez škodlivin.

Dokáže zničit i ocelovou konstrukci

Trichloramin nepůsobí destruktivně pouze na lidské tělo. Přispívá také ke korozi kovových konstrukcí bazénových hal. Pokud se záporný vliv podcení, může dojít i k neštěstí. Možná si říkáte, že trochu přeháníme, ale bohužel to není pravda.

Stačí se podívat do historie. V roce 1985 ve švýcarském městě Uster zahynulo 12 lidí v důsledku zhroucení korozí oslabené konstrukce bazénové haly.

Obecně platí, že větší riziko hrozí v krytých a špatně odvětrávaných prostorách, protože se v nich může trichloramin více koncentrovat. K tomu se hodí dodat, že ve vířivkách bývá až 3x více trichloraminu než v bazénech určených pro kojence.

Pokud sloučenina dokáže zničit nerezovou ocel, asi nebude úplně dobré takovou látku dobrovolně vdechovat. Na to nemusíte být chemik, stačí použít selský rozum.

Jak se zbavit trichloraminu v bazénech?

Na závěr je dobré uvést několik informací na pravou míru. V bazénové vodě bude pokaždé vznikat zdraví škodlivý trichloramin. Dokonce i v bazénech se slanou nebo mořskou vodou vzniká elektrolýzou rozpuštěné soli (NaCl) chlor, ze kterého se potom reakcí s nečistotami vytváří trichloramin.

Ještě do nedávna se této toxické látky zbavovalo více než těžko. Koncentraci trichloraminu sice šlo snížit pomocí filtrace vody reverzní osmózou, ale bylo to velice neefektivní a nákladné. Podobně i zbavování se jedovaté složky pomocí sorpce na uhlí se moc nevyplácelo.

Proto se nad škodlivými účinky trichloraminu na lidské zdraví dlouho přivíraly oči. Dneska už ale nemusíte riskovat zdravotní problémy. Středotlaké UVM systémy umí kromě dezinfekce vody rozkládat i různé toxické látky, a to včetně obávaného trichloraminu. Takto ošetřená voda je vhodná i pro osoby s citlivou pokožkou a batolata.

Chlor v lidském těle a zdraví Michael Carvan, obchodní ředitel firmy Lifetech s.r.o. Michael Carvan má zkušenosti z mezinárodního obchodu, výzkumu a vývoje. Vymyslel a zrealizoval technologii recyklace prasečí kejdy na pitnou vodu a peletky. Na projekt Hydronaut, který byl OSN vyhodnocen jako jeden z deseti nejdůležitějších nevojenských projektů pro budoucí osidlování vesmíru navrhl kompletní recyklaci pitné, šedé i černé vody.

 Zdroje a literatura

Chlor – pro správné trávení

Věděli jste, že hlavním zdrojem chloru v naší potravě je sůl neboli chlorid sodný?

Chlor patří mezi tzv. monovalentní elektrolyty – jednovazné minerální látky, které tvoří vodné roztoky solí. V organismu člověka o průměrné hmotnosti asi 70 kg se nachází asi 80 g chloru a to převážně extracelulárně, tedy v mezibuněčných prostorech.

Funkce v organismu člověka

Chlor funguje v lidském organismu jako důležitý regulátor tělních systémů, jako je například balance tekutin v organismu, acidobazická rovnováha nebo nitrotělní tlak.

Nejdůležitější funkcí chloru v lidském organismu je účast na tvorbě kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludeční šťávě. Díky chloru je udržováno kyselé prostředí (pH) v lidském žaludku a tím je zajištěno optimální prostředí pro správnou funkci trávicích enzymů a trávení potravy.

Tím, že chlor zabezpečuje kyselé prostředí v žaludku, dochází také k účinné likvidaci nežádoucích bakterií nebo virů, které se do organismu dostávají například s potravou.

Doporučený denní příjem

Dle přílohy č. 5 k vyhlášce č. 225/2008 Sb. je doporučená denní dávka (DDD) chloridů 800 mg.

Doporučené denní dávky vitaminů a minerálních látek se vztahují na celkový denní příjem vitaminů a minerálních látek.

Za zdroj vitaminů a minerálních látek lze považovat doplňky stravy s obsahem alespoň významného množství vitaminů a minerálních látek, za které se považuje nejméně 15 % z hodnot doporučených denních dávek, které je obsaženo ve 100 g nebo 100 ml nebo v jednom balení, pokud toto balení obsahuje jednu porci.

Projevy nedostatku

Nedostatek chloru při běžných situacích prakticky nepřipadá v úvahu, protože se hojně vyskytuje v běžně konzumované potravě.

Nejdůležitější přírodní zdroje

Chlor se běžně vyskytuje v dostatečném množství v běžně konzumované stravě. Do lidského organismu se chlor nejčastěji dostává ve formě chloridu sodného, což je běžně používaná kuchyňská sůl. Jedná se o sloučeninu sodíku a chloru. Více informací o kuchyňské soli, jejích příjmu a potencionálním riziku nadměrného příjmu naleznete v kapitole sodík.

Mezi hlavní zdroje choru tedy patří především potraviny s vyšším obsahem soli – uzeniny, nakládaná masa, nakládaná zelenina, sýry (především velmi slané sýry typu balkánský sýr nebo feta), šunka, slanina, solené ořechy, tyčinky, chipsy, instantní polévky a další instantní pokrmy. V neposlední řadě je velmi významným zdrojem soli také běžně dostupné pečivo, ve kterém je mnohdy její obsah navýšen posypáním krystalky soli.

Toxicita

Samotný chlor se nepovažuje za toxickou sloučeninu, při běžně konzumovaných potravinách, ale na druhou stranu značným problémem je nadměrný příjem kuchyňské soli, který je úzce spjat s celou řadou zdravotních rizik a onemocnění.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro chlorid používat následující tvrzení.

Chlorid přispívá k:

  • normálnímu trávení tím, že vytváří v žaludku kyselinu chlorovodíkovou (tvrzení nelze použít na chlorid, jehož zdrojem je chlorid sodný.)

Zajímavosti – sůl a její vliv na naše zdraví

Sůl, kterou známe pod názvy kuchyňská nebo jedlá  je chemická sloučenina označovaná jako chlorid sodný – NaCl. V přírodě se vyskytuje v podobě nerostu halitu. Přesné chemické složení soli bylo odhaleno až roku 1810.

Chlorid sodný je tvořen přibližně ze 40 % sodíku (Na) a z 60 % chloridu (Cl), často s 2–3 % příměsí bromidů a síranů. V dnešní době je možné se se solí setkat v různých formách od jemného prášku, přes hrubší krystalky, až k pevně slisovaným blokům. Sůl vstupuje do lidského těla jako chlorid sodný.

Uvnitř organismu mají jednotlivé složky této sloučeniny své významné funkce, jak se můžete dočíst v příslušných kapitolách.

Dle informací Státního zdravotního ústavu se nadměrným příjmem soli rozumí více jak 5 gramů soli za den (pro dospělého člověka). Smrtelná dávka chloridu sodného se u dospělého člověka pohybuje mezi 150 až 280 gramů.

Takovéto množství soli nezvratně změní osmotickou rovnováhu tak, že z buněk unikne příliš mnoho vody. Při dlouhodobém zvýšeném příjmu soli se zvýší krevní tlak, srdce je přetížené a dochází k jeho poškození.

Sůl zadržuje vodu a zvyšuje se tak objem tekutiny v organismu. Tím dochází k nadměrnému zatížení ledvin. Ledviny jsou poškozovány zvýšeným tlakem a trvalým zvýšeným vylučováním sodíku.

Některé bolesti hlavy mají souvislost s přemírou soli, což patrně souvisí se zvýšeným krevním tlakem.

Vznik hypertenze neboli vysokého krevního tlaku je nejzávažnějším důsledkem nadměrného příjmu sodíku. Souvislost mezi příjmem sodíku a výší krevního tlaku je vědecky prokázána.

U populací s denním přívodem soli do 3 gramů, je průměrný tlak velmi nízký a nestoupá s věkem (u některých afrických kmenů, které žijí původním způsobem života a nejsou vystaveny solné zátěži, se hypertenze nevyskytuje). Naproti tomu u populací s přívodem soli nad 6 gramů, je vzestup tlaku závislý na přívodu soli.

U pacientů s vysokým krevním tlakem vede snížení soli o 3 gramy denně ke snížení systolického tlaku o 5 až 7 torrů a snížení výskytu mozkových příhod o 13 %.

Doporučená spotřeba soli dle Světové zdravotnické organizace (WHO) je u rizikových pacientů (diabetici, hypertonici) jen 3 gramy soli za den oproti 5 gramům u zdravé populace.

Vztah mezi výší příjmu sodíku a krevním tlakem je ovlivněn i geneticky, neboť v populaci existuje jisté procento lidí „rezistentních“ vůči jakémukoli množství přijímané soli a hypertenzi ani při vysokém příjmu soli nedostanou. A určitá skupina hypertoniků nereaguje na snížení přívodu soli snížením krevního tlaku. Proto je třeba k hypertonikům přistupovat individuálně.

Existují však i další nemocnění, jejíž vznik může mít příčinu v nadměrné konzumaci soli: srdečně cévní onemocnění (infarkt, mrtvice), osteoporóza, otoky, rakovina žaludku, ledvinové kameny, astma, obezita…

Reálná spotřeba soli v ČR je alarmující. Každý Čech sní za rok šest kilogramů soli. Na den tak v průměru připadá 16,5 gramů. To je třikrát víc, než je doporučená dávka. Denní doporučená dávka soli je 5 gramů. Při tom 4 gramy jsou ukryté v potravinách, takže na dosolení a do pokrmů nám zbývá pouze 1 gram.

Dospělý člověk v ČR má příjem soli 3x vyšší (8 až17g/den) než doporučený!

Zdroj: www.youtube.com

U dětí (předškoláků a školáků) byl zjištěn příjem 3 až 4x vyšší!

  • 80 % dětí ve věku 7 až 12 měsíců překračuje doporučenou dávku soli o 80 %
  • 95 % dětí ve věku 12 až 18 měsíců překračuje doporučenou dávku soli o 190 %
  • 100 % dětí ve věku 18 až 36 měsíců překračuje doporučenou dávku soli o 320 %

Doporučené množství soli pro děti:

Věk Denní dávka soli v g / den
0–6 měsíců < 1
7–12 měsíců 1
1–3 roky 2
4–6 let 3
7–10 let 4
11–14 let 5

— konec článku —

Je plavání zdravé? V bazénu plaveme v koktejlu z vody a potu | Věda

Plavání patří bezesporu ke zdravým sportům. Zabrat dostává celé tělo. Jeho vyznavači se s nastupující zimou obvykle uchýlí pod střechy krytých bazénů.

Ohřátá voda by byla ideální líhní nejrůznějších mikroorganismů, kdyby nad její čistotou nebděli správci, kteří vodu průběžně dezinfikují. Využívají k tomu obvykle látky, které uvolňují chlor.

V lázeňských bazénech, kde bývá voda teplejší, se využívá pro dezinfekci i brom, protože chlor má za vyšších teplot kratší účinek

Dvě tváře dezinfekce „Vůně“ chloru patří neodmyslitelně k atmosféře plaveckých bazénů. I když jde o látku jedovatou, jeho koncentrace bývají hluboko pod hranicí, nad kterou chlor představuje významnější zdravotní riziko. Plavecký bazén je však zároveň i jednou obrovskou reakční nádobou, ve které probíhá celá řada chemických procesů.

Plavci v krytých bazénech vdechují škodlivý koktejl chemických sloučenin. Vliv na organismus se projeví po čtyřiceti minutách strávených ve vodě.Chlór nebo bróm používaný k desinfekci vody vytváří společně s dusíkatými látkami, které se uvolňují z těla plavců, směs škodlivou pro buňky v plicích. Lidem hrozí i zvýšené riziko rakoviny močového měchýře. Podle studie epidemiologa Kennetha Cantora z National Cancer Institute v americké Bethesdě se to týká osob s určitou variantou genů. Některou z nich si nese v dědičné informaci každý pátý člověk.

Z těl plavců se uvolňují nejrůznější organické látky a ty reagují s atomy chloru nebo bromu. Mnohé takto vzniklé chemikálie jsou pro člověka neškodné. Najdou se mezi nimi i příslovečné „černé ovce“ s nebezpečným potenciálem. Vědecký časopis Environmental Health Perspectives uveřejnil hned čtyři studie, které velmi zevrubně zkoumají, čemu jsou plavci v krytých bazénech s chlorovanou nebo bromovanou vodou vystaveni a jak se to může podepsat na jejich zdraví.

Co je ve vodě a nad vodou Tým vedený Susan Richardsonovou z americké Environmental Protection Agency provedl velmi důkladnou chemickou analýzu látek, které se vyskytují v plaveckých bazénech s chlorovanou či bromovanou vodou.

Vedle samotných dezinfekčních činidel byla ve vodě i ve vzduchu bazénů přítomná široká škála chemikálií vzniklých reakcí dezinfekčních látek s organickou „špínou“, již zanesli do vody plavci. Celkem se podařilo odhalit více než stovku různých „zplodin dezinfekce“. Mnohé vznikají reakcí s dusíkatými molekulami, jež se uvolní do vody s potem nebo z odloupaných buněk pokožky plavců. V případě nedisciplinovaných návštěvníků bazénů připadá v úvahu i reakce dezinfekčních činidel s látkami z moči.

Sloučeniny bromu se zdaleka nevyskytovaly jen v bazénech s cíleně bromovanou vodou. V menších, ale přesto významných množstvích se nacházely i ve vodě bazénů dezinfikovaných chlorem. Mnohé z nalezených molekul byly pro vědce novinkou. O jejich přítomnosti v plaveckých bazénech neměli tušení. Odborníci testovali, jak moc je chemický „koktejl“ ve vodě z plaveckých bazénů škodlivý. Sledovali, jak tyto látky narušují dědičnou informaci laboratorních kmenů bakterií. Výsledky ukázaly, že ve vodě z bazénu mutují bakterie zhruba stejně jako v chlorované pitné vodě z kohoutku. Toto zjištění by naznačovalo, že látky, které jsou v bazénech oproti pitné vodě navíc, nemají na lidské zdraví nijak razantní efekt. Optimistický předpoklad o neškodnosti vody z bazénů se ale tak úplně nepotvrdil.

Poškozené plíce a krvinky V dalších dvou studiích vyšetřili vědci plavce, kteří měli za sebou čtyřicet minut plavání v krytém bazénu. Ukázalo se, že i taková relativně malá zátěž je na lidském organismu jasně patrná.

Plavec například vdechuje zplodiny z dezinfekce, které unikají z vody do vzduchu, a to se jasně projeví na jeho plicích. Plíce jsou vystlány tzv. Clarovými buňkami, jež pokrývají vnitřní stěny průdušinek a povlékají plíce ochranným filmem ze složitých organických molekul. Po plavání měli plavci v krvi zvýšené koncentrace proteinu, který unikal do cév přes stěny Clarových buněk. To svědčí o tom, že ochranné buňky dostaly pořádně zabrat. Jistě se na tom podepsala námaha při plavání. Svou roli však sehrály i zplodiny dezinfekce. V další studii vědci provedli v těle plavců jakousi inventuru chemikálií. Stanovili obsah zplodin dezinfekce v dechu, moči i krvi plavců, kteří absolvovali čtyřicetiminutové plavání v bazénu s chlorovanou vodou. Nepřekvapilo, že po plavání výrazně narostla v těle plavců koncentrace sloučenin chloru a bromu, především tzv. trihalometany. O těch je známo, že mají velmi nepříznivý vliv na naše zdraví. Úměrně koncentraci těchto látek v organismu plavců byla poškozena i dědičná informace některých jejich buněk, například bílých krvinek. To naznačuje, že zplodiny dezinfekce nejsou tak úplně bezzubé.

Před nežádoucími účinky zplodin dezinfekce v plaveckých bazénech si zjevně nejsme všichni rovni. Dokázala to studie týmu vedeného epidemiologem Kennethem Cantorem z National Cancer Institute v americké Bethesdě.

Záleží na dědičných dispozicích Pro studii vědci vybrali šest set pacientů, kterým byl diagnostikován nádor močového měchýře. Badatelé sledovali, jak často tito lidé chodili plavat do krytých bazénů, a zároveň u nich provedli analýzu tří genů. Podle dvou genů se vyrábějí v lidském těle enzymy, které dokážou měnit trihalometany na ještě toxičtější látky.

Lidé, kteří zdědili „pracovitější“ varianty těchto genů, čelí po plavání větší toxické zátěži. Podle třetího genu se naopak syntetizuje enzym, který likviduje trihalometany na méně škodlivé sloučeniny. Ohroženější jsou proto lidé, kteří zdědili „línější“ variantu tohoto genu. Plavání v krytých bazénech se ukázalo jako faktor, který zvyšuje riziko onemocnění rakovinou močového měchýře. Mnohem důležitější však byla genetická konstelace. Pokud nesl plavec rizikové varianty genů, pak čelil šestkrát vyššímu riziku onemocnění rakovinou než člověk, který chodil plavat stejně často, ale rizikové varianty genů nezdědil. Nebezpečné formy genů jsou celkem rozšířené. Některou z nich si nese v dědičné informaci každý pátý člověk. Autoři všech studií se shodují v tom, že plavání zůstává i nadále sportem, o jehož přínosu pro lidské zdraví není pochyb. Plavání v krytých bazénech však přináší lidem i určitá rizika. Jejich míra závisí na chování všech aktérů. Správci by měli dezinfikovat bazény v souladu s příslušnými normami. Musí zajistit plavcům ochranu před choroboplodnými mikroorganismy a zároveň je nesmí ohrozit vysokými koncentracemi dezinfekčních činidel a látek, které z nich vznikají. Množství zplodin dezinfekce ve vzduchu bazénů lze výrazně snížit dobrým větráním.

Své zdraví mají do značné míry pod kontrolou i sami plavci. Pokud budou dodržovat zásady hygieny, například se před vstupem do bazénu důkladně umyjí, pak omezí množství dusíkatých látek ve vodě bazénu a utlumí vznik nebezpečných zplodin dezinfekce.

Chlor: Látka plná rozporů,

Řeklo by se obyčejná kuchyňská sůl. Běžná surovina však obsahuje důležitý a ve svých účincích na lidský organismus velmi rozporuplný prvek. Řeč je o chlóru.

Tělo ho na jednu stranu potřebuje ke svému životu, na stranu druhou je však ve větším množství nebezpečný. V extrémních případech způsobuje i smrt.

Chlór jako prvek lidstvo zná již dlouho. Objevil jej roku 1774 švédský chemik Schelley při pokusech s kyselinou solnou. Kyselinu s tímto názvem již v učebnicích nenajdeme – dnes se jmenuje chlorovodíková; solná se dříve jmenovala pro způsob přípravy z kuchyňské soli (chloridu sodného) reakcí s kyselinou sírovou.

Za normálních podmínek jde o žlutozelený plyn s charakteristickým štiplavým zápachem, který je se svou hustotou 3,22 kg/m3 dvaapůlkrát těžší než vzduch. Dá se poměrně snadno zkapalnit na slabě nažloutlou kapalinu. Protože v suchém stavu nekoroduje železo, lze jej přechovávat a přepravovat v železných tlakových lahvích, cisternách a zásobnících.

Hrozba chlóru

„Internetové stránky chemičky Spolana a.s. mají v úvodu napsáno – Spolehlivý partner v chemii. Bydlím v Brandýse nad Labem a byl jsem tedy zatažen do děje, který člověk zná spíše z válečných filmů či hororů.

Ulicemi jezdily policejní vozy a pomocí tlampačů byli lidé vyzýváni, aby se ukryli ve svých domech, utěsnili vše co jde a vyčkávali případnou evakuaci.

Kolik toho chlóru doopravdy uniklo a kdo za to má být potrestán – to se asi doopravdy nikdy nedozvíme.“

Tolik slova jednoho z Čechů bydlících poblíž neslavně proslulé chemičky, v níž došlo v letech na přelomu dvacátého a jednadvacátého století zhruba k devíti haváriím, přičemž ve třech z nich musel být vyhlášen třetí stupeň chemického nebezpečí.

V čem spočívá extrémní nebezpečnost chlóru? Má velmi silně dráždivé účinky na sliznice a při větších koncentracích dochází k poleptání plicních tkání. Za průměrnou nejvyšší přípustnou koncentraci se uvádí 3 mg/m3, coby nejvyšší přípustná koncentrace se udává 6 mg/m3. Smrtelnou otravu vyvolá desetiminutové vdechování chlóru při koncentraci 5,6 mg v litru vzduchu (5600 mg/m3).

Chronická toxicita (dlouhodobé vdechování při nižších koncentracích) může způsobit poškození jater, ledvin, žaludku a dalších orgánů. Co se týče vnějšího prostředí pak chlór může poškodit volně žijící zvířata a rostliny (působením z půdy, vody, vzduchu), přičemž se dlouhodobě hromadí v půdě, sedimentech i v podzemní vodě.

Příznivé účinky

Od nebezpečného vlivu chlóru pojďme ale i k jeho pozitivním stránkám. V lidském těle je coby chloridový anion velice důležitý pro zachování normálního osmotického tlaku, obsahu vody a pro udržení acidobasické rovnováhy organismu. Spolu se sodíkovým kationtem je základní součástí tekutiny vně buněk a coby kyselina chlorovodíková je také obsažen v žaludeční šťávě.

Do těla se chlór dostává nejčastěji jako kuchyňská sůl, v níž je hmotnostně zastoupen třemi díly, zatímco sodík jej doplňuje díly dvěma.

Stabilní hladinu chlóru v těle je nutné udržovat. V průměru lidský organismus obsahuje kolem 175 gramů chlóru, doporučená denní dávka je 750 mg, tedy zhruba 1,25 gramů kuchyňské soli.

  • Tabulka naznačuje podíl chlóru ve vybraných potravinách:
  • Párek v rohlíku            450 mg
  • Šunka, 100 g                           1000 mg
  • Preclíky, 10 ks             1000 mg
  • Špagety se sýrem, 1 porce       1300 mg
  • Chipsy, 1 balení                       1300 mg
  • Pomerančový džus, hrnek        2,5 mg
  • Rajče, středně velké                11 mg
  • Karotka, středně velká 21 mg

Když je ho málo a když příliš…

V současné době není obvykle problémem nedostatek, ale spíše nadbytek kuchyňské soli. K nedostatku chloridu může dojít při těžkém zvracení, silném pocení, při užívání diuretik a u některých forem onemocnění ledvin. Mohou se pak vyskytovat bolesti hlavy, zvracení, svalové křeče či závratě.

Denní příjem kuchyňské soli by neměl přesahovat 6 gramů (3,6 gramů chloridu). Udává se však, že současný člověk průměrně za den spotřebuje až 10 gramů.

Nadbytek kuchyňské soli vyvolává zadržování tekutin v těle, což může mít za následek vysoký krevní tlak.

Může také dojít k osmotickému poškození buněk žaludku, zvýšené lámavosti kostí a k tvorbě ledvinových kamenů. Na těchto potížích se však větší měrou podílí sodík.

Nelze zapomenout ještě minimálně na jednu oblast využívání chlóru. Totiž jeho přítomnost ve vodovodních sítích, kde zabraňuje množení zárodků bakterií, působí jako konzervační prostředek a zaručuje uchování kvality vody dodávané spotřebitelům z hlediska zdravotní nezávadnosti.

V této souvislosti může mít voda z kohoutku občas mírnou příchuť či zápach chlóru.

Jak se těmto ne zrovna příjemným účinkům bránit? Odborníci radí takto poznamenanou vodu před konzumací nechat několik minut odstát,  před konzumací přidat pár kostek ledu nebo několik kapek citrónu, uchovávat v chladničce v uzavřených skleněných láhvích (po dobu maximálně 24 hodin) či před konzumací krátce převařit.

Komentář může přidat jen zaregistrovaný uživatel

Vlastní bazén: Místo luxusu zničené zdraví | Žena.cz

Kašlete víc než jindy, pálí vás oči a stíhá vás neustálá únava? Třeba je to vaším milovaným bazénem!

ČR platí za zemi s nejvyšším počtem domácích bazénů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel v Evropě. Téměř 95 %  Čechů, kteří  mají bazén, však nevědomky přetváří oblíbenou lázeň na nebezpečný chemický koktejl. Vodu v bazénu totiž čistí jedovatým chlorem.

Kůže jako první bariéra

„Ten v reakci s dalšími látkami zvyšuje riziko vzniku ekzémů, astmatu, zánětu průdušek nebo gynekologických potíží,“ upozorňuje Mgr. Petra Režňáková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Zápach chloru již dlouhou dobu neodmyslitelně patří k letním radovánkám spojeným s koupáním v bazénech a vířivkách. Chlor je stále ještě často používaným dezinfekčním prostředkem, přestože se jedná o toxickou látku, která je zdraví nebezpečná. I přes nízkou koncentraci chlor v bazénech dokáže velmi poškodit naše zdraví.

Doporučujeme: Téma  Jedy kolem nás

Nejčastěji se setkáváme s podrážděním očí a kůže. Koupání v chlorované vodě zhoršuje, a někdy dokonce vyvolává kožní problémy, jako jsou vyrážky, ekzémy či atopický ekzém. Tyto obtíže trápí především osoby s citlivou pokožkou a děti.

Hrozí i rakovina

Chlorovaná voda je dokonce zodpovědná i za zvýšené riziko rakoviny, a to především rakoviny kůže. Chlor narušuje pokožku těla, která pak hůře odolává i slunečnímu záření. „Chlor totiž sluncem namáhanou pokožku nepříjemně dráždí, mimo toho se podílí i na zpomalování procesu pigmentace kůže a narušuje žádoucí podobu opálení,“ upozorňuje Mgr. Režňáková.

K menším, ale přesto nepříjemným důsledkům chloru patří lámání a třepení nehtů a také vysušené a poškozené vlasy. Chlor je také všeobecně známou hrozbou pro odbarvené blondýny, jejichž vlasům dodává zelenkavý nádech.

Tyto doslova „chyby na kráse“ však mnohokrát překonají zdravotní rizika. Ta jsou samozřejmě stejná v domácím i veřejném bazénu.

Nebezpečí pro děti a ženy

Při plavání v chlorované vodě vdechujeme nebezpečné aerosoly z chloru, které se tvoří těsně nad hladinou. Největší problémy pak vznikají ve špatně odvětrávaných prostorách, kterými mohou být i domácí zastřešené venkovní bazény či vířivky.

Chlorovaná voda v bazénech zapříčiňuje také jedno z nejčastějších letních trápení všech žen, kterým jsou kvasinkové infekce. Chlor totiž svým účinkem zabíjí nejen mikroorganismy v bazénu, ale také ty v lidském těle.

Narušuje tak přirozenou rovnováhu v ženském těle. Kvůli tomu pak dochází k přemnožení patogenů, způsobujících nepříjemné gynekologické obtíže, které jsou často dlouhodobějšího charakteru a vyžadují léčbu.

Před chlorem varují vědci i pediatři

Na vině přitom není chlor samotný, ale jeho reakce s dusitany a dusíkatými látkami. Chlor tak začíná být toxický teprve ve chvíli, kdy likviduje nějaké mikroorganismy či nečistoty.  

Magistra Režňáková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy varuje. „Problém je, že ve vodě se z těla přirozeným způsobem uvolňuje pot, který obsahuje látky reagující s chlorem.

Vzniká trichloramin, který je pak hlavní příčinou podráždění očních spojivek.

Přítomnost chloru v bazénech má rovněž nepříznivé účinky na dýchací systém batolat i starších dětí, jak ostatně upozorňuje i Česká pediatrická společnost.“

Přitom existují nové technologie na bázi polymerů, které tyto zdravotní problémy nezpůsobují. „Technologie GUAa POOL nezpůsobuje žádné alergické reakce ani jiná onemocnění a je vyvinuta speciálně i pro děti do tří měsíců,“ potvrzuje magistra Režňáková.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

  • Zhubnout 6 kilo: 6 tipů, jak to stihnout do prázdnin
  • Po čem zhoustnou řasy? Někdy i po chlebu
  • Jak poznáte, že máte vysoký krevní tlak?

Vstoupit do galerie | 8 8 kroků proti bolení hlavy
  Video Mohlo by Vás také zajímat: Objevila jsem, co mám v medicíně dělat. Zdraví někdy není v nabídce, říká paliatrička | Video: Daniela Písařovicová

Sůl nad zlato. Jaký je vliv soli na naše zdraví?

Sůl je sloučenina sodíku a chlóru. Sodík hraje důležitou roli při udržování rovnováhy mezi tekutinami uvnitř buněk a v mezibuněčném prostoru. Je nezbytný pro přenos nervových vzruchů a kontrakci svalů.

Rovněž se uplatňuje při membránových přenosech. Ty jsou základním předpokladem správné funkce všech buněk.

Dospělý jedinec obsahuje ve svém těle v průměru 129 g sodíku a z toho polovina je rozpuštěna v tekutinách mimo buňky. Asi 58 gramů sodíku je uloženo v kostech.

Chlor je rovněž důležitý prvek. Uplatňuje se při trávení potravin a spolu se sodíkem udržují acidobazickou rovnováhu v organismu. Minimální příjem sodíku pro zajištění důležitých životních funkcí není jasně stanoven.

  • Podle Světové zdravotnické organizace WHO by se spodní hranice příjmu měla pohybovat v rozmezí 200-500 mg sodíku za den, což odpovídá příjmu soli 500-1250 mg za den.

Rizika vyššího příjmu soli

Existuje celá řada studií, které ukazují, že vyšší příjem sodíku zvyšuje krevní tlak. Studie byly konány v různých částech světa a testovány v různých populacích. V Evropě patří mezi nejznámější studie Intersalt, v níž bylo sledováno více než 10 000 subjektů z 52 center rozmístěných v 32 zemích.

Reakce krevního tlaku na změny příjmu sodíku nejsou u každého stejné. Jedinci s vysokým krevním tlakem, diabetem a chronickým onemocněním ledvin, stejně jako osoby starší bývají více citlivé na změny krevního tlaku související s příjmem sodíku.

Krevní tlak ovlivňují i jiné faktory jako tělesná hmotnost, fyzická aktivita a genetické predispozice. Černoši jsou citlivější na změny krevního tlaku než běloši.

Významný vliv má i příjem draslíku, který má opačný vliv na krevní tlak než sodík.

Studie INTERSALT ukázala, že každé zvýšení příjmu draslíku o přibližně 600 mg se projevilo snížením krevního tlaku o 1 mm Hg.

Osoby s vyšším příjmem soli mají větší pravděpodobnost onemocnění rakovinou žaludku, tato pravděpodobnost vzrůstá u osob infikovaných Helicobacterem pylori. Objevují se i nepřímé vazby mezi příjmem soli a obezitou. Zvýšená konzumace slaných jídel vyvolává pocit žízně, často vede ke zvýšené konzumaci nápojů s vysokým obsahem cukru a nárůstu příjmu energie.

Vysoký příjem soli zvyšuje množství vápníku vylučovaného močí, část z toho může pocházet přímo z kostí. Vysoký příjem soli má proto negativní vliv na rozvoj osteoporózy.

Představuje méně soli vyšší riziko?

V nedávné době se objevily i studie, které ukazují, že závislost kardiovaskulárních rizik na příjmu sodíku je ve tvaru písmene U nebo J. Jinými slovy při nižších hodnotách příjmu soli vzrůstají kardiovaskulární rizika.

Zdroje dat však nebyly získány standardní metodikou analýzy vzorků moči odebírané po dobu 24 hodin.

Do studie byly zahrnuty i osoby nemocné s intenzivní farmakoterapií, což mělo vliv na výsledky. Vedle příjmu sodíku nelze opomíjet příjem draslíku.

Nízký příjem draslíku vykazuje negativní důsledky jako zvýšený příjem sodíku. Odborná veřejnost tyto nedostatky kritizovala.

Jaká jsou doporučení?

  • WHO doporučuje snížit příjem sodíku na 5 g denně.

Některá národní doporučení pracují s omezením denního příjmu sodíku na 1500 mg sodíku (3,75 g soli), jinde se můžeme setkat s hodnotou 6 g soli na den. Evropská komise mapovala příjem sodíku v jednotlivých zemích Evropské unie.

  • Podle této studie je příjem soli v České republice velmi vysoký u mužské populace činí 16, 6 g a u žen 10,5 g soli denně.

Z toho vyplývá, že příjem soli je v České republice 2-3 krát vyšší než tolerovaný horní limit. Společnost pro výživu se zabývala příjmem soli u dětí předškolního a raného školního věku.

Došla k závěru, že tolerovaná hodnota příjmu soli je překračována 4 až 6 krát. Zde je nutno vzít v úvahu, že tolerovaný příjem soli pro tuto věkovou skupinu je zhruba poloviční než u dospělých.

Oba údaje spolu korespondují.

Děti, které konzumují stravu jako dospělí, mají obdobný příjem soli, tolerovaný příjem je u nich však nižší. Státní zdravotní ústav analyzoval v roce 2016 výživovou hodnotu školních obědů.

Všechny obědy obsahovaly vyšší obsah soli než by odpovídalo doporučením s ohledem na to, jakou roli hraje oběd v denní skladbě stavy.

U všech obědů byl zároveň zjištěn nedostatečný příjem draslíku.

Odkud sůl ve stravě pochází

  • Hlavní zdroj sodíku ve stravě obyvatel většiny evropských zemí představují průmyslově vyrobené potraviny (70-75 %).

Přirozený výskyt sodíku v potravinách neupravovaných se podílí na celkovém příjmu ve stravě 10 až 15 %. Dalších 10 až 15 % přidáváme při vaření nebo dosolování hotových pokrmů.

Z hlediska výrobkových kategorií patří mezi největší přispěvovatele k celkovému příjmu sodíku chléb a výrobky z obilovin, masné výrobky a různé pochutiny (bramborové lupínky, oříšky), které konzumujeme mezi jídly.

Co s tím můžeme dělat? Nepřisolovat

Snížení příjmu sodíku je cílem snahy řady národních iniciativ. Příjem soli v potravinách je nutno snižovat postupně.

Snížení obsahu o 10 % bývá často chuťově nerozpoznatelné. Vyšší snížení obvykle vede k odmítání výrobků nebo pokrmů ze strany spotřebitele.

Část soli lze nahradit používáním bylinek, koření, česneku či jiných chuťově výrazných surovin.

  • Kuchaři rádi používají k vaření rajčata, žampiony nebo parmazán. Tyto potraviny mají vyšší podíl přirozeného obsahu kyseliny glutamové, která se používá jako přídatná látka zvýrazňující chuť.

Jednoduchým pravidlem vedoucím ke snížení příjmu soli je jídlo na talíři nepřisolovat, v restauracích odstranit slánky z bezprostředního dosahu lidí. Částečná náhrada sodíku v potravinách draslíkem je rovněž řešením. Úplná záměna možná není díky negativním chuťovým vjemům.

  • Snížení obsahu sodíku a zvýšení obsahu draslíku má navíc synergické působení na snížení krevního tlaku.

Ano, méně soli – lepší tlak

Závěrem lze konstatovat, že existuje dostatečné množství důkazů o pozitivním vlivu snižování příjmu sodíku na zdraví.

Závislost mezi příjmem sodíku a krevním tlakem je podložena dostatkem důkazů.

Snížení příjmu sodíku na hodnotu 2000 miligramů denně (ekvivalent 5 gramů soli denně) má prokazatelně pozitivní efekt na krevní tlak a rizika kardiovaskulárních onemocnění.

Prospěšnost snížení příjmu soli pod tuto hladinu je méně průkazná. Nejsou žádné důvody, proč by tato doporučení neplatila obecně pro celou populaci. Příjem soli v rozmezí 5 až 6 gramů denně je součástí současných doporučení Společnosti pro výživu i Doporučených postupů SVL ČLS JEP pro arteriální hypertenzi.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector