Chci darovat ledvinu. Jak na to?

Lenka měla od dětství potíže s ledvinami. Po několika měsících vztahu s novým přítelem Markem se začaly objevovat závažnější zdravotní problémy než pro ni dosud obvyklé záněty a infekce. Lékařův ortel zněl hrozně: „Vaše ledviny brzy vypoví službu.

“ Měla na vybranou: zapsat se na čekací listinu na transplantaci od mrtvého dárce a pravidelně zatím docházet na dialýzu, nebo najít vhodného živého dárce. Měla štěstí, Marek se nabídl, že jí pomůže. „Moc dlouho jsem se nerozmýšlel. Samozřejmě jsem to probíral s rodinou a moje máma neskrývala obavy.

Nicméně své dívce jsem se rozhodl pomoci,“ vzpomíná Marek.

Darovat ledvinu blízkému člověku je darování života a platí, že čím dříve se dárce rozhodne podstoupit operaci, tím lépe pro pacienta.

Díky Markově včasné pomoci nebyla Lenka na dialýze, která sice částečně nahrazuje činnost ledvin, ale může dát organismu pěkně „zabrat“. Podle přednosty kliniky nefrologie z pražského IKEMu prof.

Ondřeje Viklického jsou takové případy ideální.

Bez ledvin se nedá žít. Jejich funkci může částečně nahradit dialýza. Pacient má na vybranou, zda bude několikrát do týdne docházet do nemocnice nebo jiného zařízení, nebo zda si bude několikrát denně „čistit“ krev sám.

Chci darovat ledvinu. Jak na to?

  • Hemodialýza: Čištění krve při selhání ledvin pomocí přístroje zvaného dialyzační monitor. U vleklého (chronického) selhání ledvin docházejí pacienti na dialýzu dlouhodobě několikrát týdně. U nás je to nejčastěji používaná náhrada funkce ledvin.
  • Peritoneální dialýza: Čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny. Břišní dialýzu si pacient dělá čtyřikrát denně většinou sám. Může ji absolvovat jak doma, tak třeba i v zaměstnání. Další možností je desetihodinová noční výměna.

Co když za vámi přijde někdo blízký s tím, že potřebuje ledvinu, a vy budete vhodným dárcem? Můžete pomoci nejen jemu, ale i sobě. Člověk totiž může kvalitně žít celý život s jednou ledvinou a dobrý pocit z vykonaného skutku není jedinou odměnou – podle statistik se dárci ledvin řadí k nejzdravější populaci a dožívají se i nejvyššího věku.

Je to tak trochu záhada: každý rok přibývá lidí s rakovinou ledvin, a lékaři neumí vysvětlit proč. Problémů s ledvinami je ovšem mnohem více …

Jak je to možné?

Hlavním důvodem je následná celoživotní pravidelná zdravotní péče, na niž má dárce zákonný nárok (zákon č. 285/2002 Sb.). Důraz je kladen na sledování funkce zbylé ledviny, případná onemocnění tohoto druhu jsou tak s velkou pravděpodobností včas rozpoznána, ale na i hlídání celkového zdravotního stavu. 

„Například ve Spojených státech výzkum ukázal, že dárci orgánů se dožívají vyššího věku než běžná populace,“ uvádí MUDr. Jiří Samlík, primář Transplantačního centra FN Ostrava. Podobné výsledky vykazují například i ve Švédsku a dalších zemích, kde jsou transplantace od živých dárců mnohem častější než v České republice.

Chci darovat ledvinu. Jak na to?

Důležité je si uvědomit, že ledvinu může v České republice darovat každý dospělý člověk. Samozřejmě nejčastěji pomáhají příbuzní.

„Největší obavy měla manželka,“ vypráví třiašedesátiletý Jiří, který se rozhodl dát svoji ledvinu mladšímu bratrovi. „Navíc jsme měli naplánovanou rekonstrukci koupelny.

Řekl jsem, že se plány odkládají, protože můj brácha potřebuje ledvinu. Koupelna se prostě o několik týdnů odloží.“    

Jsou ovšem i případy, kdy se sice najde ochotný dárce, ale orgán není pro pacienta vhodný. Nejčastěji je na vině rozdílná krevní skupina. V tomto případě je možná takzvaná zkřížená transplantace.

V praxi to vypadá tak, že například teta s krevní skupinou B věnuje ledvinu cizímu pacientovi, který má dárce s krevní skupinou A, jenž vyhovuje neteři. „Moje ledvina je sice v těle někoho jiného, ale já mám pocit, jako by byla v těle Aničky,“ říká teta dvaadvacetileté pacientky, která se účastnila zkřížené transplantace.

„Jestli jsem měla strach? Těsně před operací mne napadlo, co když pomůžu tomu druhému pacientovi a Aniččina operace se nevydaří. Na takové úvahy už bylo naštěstí pozdě a teď jsem za to rozhodnutí ráda.“

Také se vám stane, že si kolem poledne uvědomíte, že jste toho vlastně moc nevypili, a tak běžíte dohánět pitný režim? Není ale tohle doporučení nesmysl, kterým si ničíme ledviny? 

Přemýšlíte, zda byste svému blízkému pomohli? Při rozhodování hraje roli i fakt, že na nalezení  vhodného orgánu od mrtvého dárce se nedá příliš spoléhat.

„V současné době je hlavním limitem celé transplantační medicíny nedostatek orgánů k transplantacím. Proto řada příjemců na „svůj” orgán čeká velice dlouho.

Nedostatek orgánů je tedy jedním z důvodů, proč vítáme živé dárce,“ říká profesor Ondřej Viklický.

V České republice tvoří transplantace od živých dárců pouze 3 až 8 %, což představuje 20 až 50 výkonů za rok. Pro srovnání – například v USA nebo v Norsku je to až 50 %, ve Švédsku až 70 %. Prof.

Viklický dodává, že výsledky transplantací ledvin od žijících dárců jsou navíc významně lepší.

U transplantace od živých dárců je průměrná doba funkce ledviny až dvacet let, u transplantací od zemřelého dárce je to osm až dvanáct let.

Jednak jde o předem plánovaný chirurgický výkon, dárce i pacient jsou před operací velice dobře vyšetřeni a připraveni, a hlavně se zásadně zkrátí doba, kdy se ledvina nachází mimo lidské tělo – operace probíhají současně. Nejdéle fungující transplantovanou ledvinu v České republice má pacientka již 37 a půl roku.

Samozřejmě existuje riziko, že přes pečlivé vyšetření a důkladnou přípravu nemusí pacientovo tělo „nový“ orgán přijmout. Organismus se pak k transplantované ledvině chová podobně jako k bakteriím a je třeba nasadit imunosupresiv­ní léky.

Někdy dokonce dojde k selhání štěpu a hledání náhradního orgánu začíná nanovo.

Věděli jste, že:

  • Vůbec první transplantaci ledviny uskutečnili lékaři v americkém Bostonu v roce 1954 mezi jednovaječnými dvojčaty. První úspěšná příbuzenská transplantace ledviny u nás proběhla v roce 1966 mezi matkou a synem.
  • Ledvina se transplantuje do pravé jámy kyčelní (tj. do pravého podbřišku), celá operace trvá přibližně dvě hodiny. Vlastní ledviny pacienta, i když jsou již nefunkční, se z těla nevyjímají.
  • Kompletní vyšetření dárce ledviny trvá asi dva týdny. Vzhledem k tomu, že dárci bývají zaměstnaní, snaží se zdravotníci vyjít vstříc jejich časovým možnostem. Vyšetření dárce na lůžku trvá asi čtyři dny. Pokud jsou všechna vyšetření v pořádku, je s dvojicí domluven vhodný termín operace.

Zrcadlově obrácený rentgenový snímek mohl vést k tragickým následkům.

Pacient měl podstoupit operaci kvůli zhoubnému nádoru v ledvině a málem přišel o tu zdravou, protože kdosi do počítače zanesl obrácený snímek …

Foto: Ivana Dvorská

Jak (ne)lehké je darovat ledvinu

Zkušenost s darováním ledviny má Kateřina Knížková z Mělníka, která pracuje jako asistentka chirurgických oborů v mělnické nemocnici. Vloni v listopadu se stala dárcem ledviny.

„O darování ledviny příteli jsem vůbec nepřemýšlela, rozhodla jsem se hned a předem jsem si nezjišťovala žádné informace. Já jsem byla iniciátorem a sama jsem to navrhla. Nakonec jsme se přihlásili do IKEM v Praze, abychom zjistili, že mezi námi panuje shoda.

Z operace jsem neměla strach a po ní mě hlavně zajímalo, jak funguje moje ledvina příteli,“ říká Kateřina Knížková.

Přečíst článek ›

„Transplantaci předchází spoustu různých vyšetření, my jsme na to ale měli šest let, protože ledvina ještě nebyla v takovém stavu, aby byla nutná transplantace hned, tak se nechala takzvaně dožít. Do IKEM jsme jezdili na kontroly šest let a vloni došlo k samotné transplantaci,“ doplňuje dárkyně.

Ledvina ve 3D

Když je nutná transplantace ledviny rychle, vyšetření dárce trvá asi tři týdny a obsahuje krevní a genetické testy, vyšetření protilátek, ledvin a v případě ženy i gynekologické vyšetření.

Kateřina Knížková dodává: „Tím, že nejsem manželka, jsem musela jít před etickou komisi, kde jsem odpovídala na otázky, zda spolu žijeme, zda o tom ví moje rodina a děti, jestli souhlasí, a podstoupila jsem psychiatrické vyšetření. To v případě rodinných příslušníků odpadá.

Po operaci dostávají dárci dárek, kopii svojí vlastní ledviny vytištěné na 3D tiskárně.“

Darování ledviny blízkému člověku je darování života. Být o ledvinu lehčí má i výhody. Člověk může žít kvalitně celý život jen s jednou ledvinou a dobrý pocit není jedinou odměnou. Podle statistik se dárci ledvin řadí k nejzdravější populaci a dožívají se vysokého věku. Důvodem je následná celoživotní péče a kontrola zdravotního stavu.

Přečíst článek ›

Ledvinu může darovat každý dospělý zdravý člověk. U transplantací od živých dárců je průměrná doba funkce ledviny až dvacet let, u transplantací od zemřelého dárce je to osm až dvanáct let.

Budete mít zájem:  Bílý chřest roste v hrobech, zelený na poli

Transplantace ledviny od žijícího dárce je v současnosti nejlepší způsob léčby selhání ledvin a dárce nemusí mít shodnou krevní skupinu. V roce 2019 se pražský IKEM stal co do počtu výkonů největším transplantačním centrem v Evropě, celkově bylo provedeno 540 transplantací, z toho 299 transplantací ledvin, od živých dárců 33 ledvin (zdroj IKEM). Mezi nimi je i ledvina Kateřiny Knížkové.

Přečíst článek ›

Program transplantace ledvin od žijících dárců

Transplantace ledviny v současné době představuje metodu léčby chronického renálního selhání. Dlouhodobé výsledky transplantací od žijících dárců jsou výrazně lepší v porovnání s transplantacemi od zemřelých dárců. Důležitým faktorem zlepšujícím dlouhodobé výsledky je i možnost načasování transplantace jako takové a provedení ještě v době před zahájením dialýzy.

Dárcem se může stát jakákoli osoba příbuzná nebo nepříbuzná, starší 18ti let, způsobilá k právním úkonům. Součástí je podrobné vyšetření možného dárce s cílem vyloučit nebo minimalizovat riziko poškození zdraví vyplývající z operačního výkonu a pooperačního průběhu. 

Jednou z možností je, že ošetřující nefrolog patřičně vyšetří jak příjemce, tak potencionálního dárce a pak je předá transplantačnímu centru k definitivnímu posouzení transplantability. Druhou možností je oslovit přímo transplantační centrum se žádostí kompletního vyšetření příjemce a dárce(ů).

Dárcovství

Jedním z kritérií umožňující transplantaci ledviny je shoda v krevní skupině. V případě shody se dárcem může stát jakákoli emotivně-spřízněná osoba příbuzná či nepříbuzná.

Neshoda v krevní skupině ale nevylučuje možnost transplantace od žijícího dárce. Řešením je tzv.

párová transplantace, kdy dochází k výměně ledvin mezi dvěma dvojicemi. 

Pro zvýšení pravděpodobnosti realizace této transplantace existuje v IKEM registr potencionálních dvojic. Definitivní rozhodnutí o možnosti darování ledviny by mělo být učiněno po dohodě ošetřujícího nefrologa a transplantačního centra IKEM.

Délka hospitalizace po dárcovské nefrektomii je průměrně 5 dní. Další pravidelná nefrologická péče je celoživotně bezplatně zajišťována zpravidla nefrologem, který ošetřuje i příjemce.

Podrobně o darování ledviny žijícím dárcem:

Transplantace ledvin od žijících dárcůPočet transplantací od žijících dárců v IKEM, 2002 – 2015Vyšetření, kontraindikovaní žijící dárci a realizované transplantace v IKEM v letech 2003 –2015

Příjemce

Vyšetření příjemce se shoduje se standardy používanými k vyšetření před zařazením do čekací listiny k transplantaci od kadaverózního dárce, navíc provádíme ještě podrobné hematologické vyšetření. 

Celková doba hospitalizace v případě nekomplikovaného průběhu je přibližně 14 dnů, zahrnuje i dobu předtransplantační imunosupresivní přípravy dle modifikovaného protokolu s cílem zajištění co nejlepších podmínek k přijetí ledvinného štěpu.

 Standardní doba této speciální přípravy jsou tři dny, v závislosti na základní diagnóze vedoucí k renálnímu selhání a imunologickém riziku se délka může individuálně měnit a zahrnovat další imunosupresivní terapeutické postupy.

Další péče se již v podstatě shoduje s péčí o pacienty po transplantaci kadaverosní ledviny.

V případě dotazů kontaktujte koordinátorku programu transplantací od žijících dárců na tel.26 136 5300, Bc. Renata Zámečníková (tel. 602 162 489), Mgr.Tereza Neradová DiS. (tel. 603 344 373) nebo na emailu[email protected].

Některé informace naleznete také na www.transplantace.eu.

Transplantace ledvin

Transplantace ledvin je významným mezníkem ve vývoji medicíny 20. století. Před érou hemodialýzy (laicky „umělá ledvina“) a transplantací ledvin prakticky všichni pacienti v konečné fázi ledvinného selhání podlehli své nemoci. Ačkoli hemodialýza může prodloužit život a zlepšit kvalitu života mnoha nemocných, pouze transplantace ledvin je může skutečně navrátit do normálního života.

Základní imunologickou překážkou úspěšné transplantace z jednoho člověka na druhého je tzv. imunologická rejekce (odhojení), která vyplývá z genetického rozdílu mezi dvěma jedinci. Pouze vzácně lze uskutečnit transplantaci mezi geneticky shodnými jedinci (jednovaječnými dvojčaty).

Teprve v 60. letech v souvislosti s vývojem léku azathioprinu a jeho využitím v kombinaci s prednizonem se začala používat tzv. imunosupresivní léčba (tj. léčba potlačující obranyschopnost příjemce vůči cizorodým látkám dárcovského orgánu), která významnou měrou přispěla k rozvoji orgánových transplantací.

V následujících letech došlo k mnoha pokrokům, ať již ve zdokonalení chirurgické operační techniky, v lepším uplatnění živých příbuzných dárců a využití orgánů od zemřelých dárců, i k dalším pokrokům v imunosupresivní léčbě. To vše vedlo k tomu, že výsledky léčby u nemocných po transplantaci ledvin jsou dnes podstatně lepší bez u pacientů operovaných v 60. letech.

Onemocnění ledvin, která vedou k ledvinnému selhání léčenému v současné době transplantací, jsou zejména: chronické záněty ledvin (chronická glomerulonefritida, tj. zánět ledvin s převažujícím postižením ledvinných glomerulů – „klubíček“), postižení ledvin při cukrovce (diabetická nefropatie) a chronické záněty ledvinné pánvičky (chronická pyelonefritida).

Jeden rok po transplantaci ledviny od živého příbuzného dárce přežívá více než 95% nemocných a ledvina dobře funguje u 90% pacientů. V dalším průběhu ledvina přestává fungovat asi v 3-5% případů ročně.

Při transplantaci ledviny od zemřelého dárce jsou výsledky o něco horší; jeden rok po operaci přežívá asi 90% nemocných a ledvina funguje asi v 70-90% případů.

Existují však i nemocní, u nichž je transplantovaná ledvina funkční již více než 20 let.

V minulosti činilo věkové rozmezí příjemců ledvin 15 – 55 let. V současné době se věkové hranice rozšířily oběma směry – děti pod 1 rok věku a dospělí do 70 let. Výsledky u dětí ve věku 5 – 15 let jsou podobné jako u dospělých do 50 let.

Děti pod 5 let a zvláště do 1 roku mají vyšší míru úmrtnosti, ale ve specializovaných dětských centrech jsou výsledky dobré. Kojenci a malé děti nesnášejí dobře hemodialýzu. Při opatrném podávání imunosupresivních léků a pečlivém imunologickém sledování se transplantace ledvin posunuly ve vybraných případech až do 7. věkové dekády.

Míra úspěšnosti u starých lidí, vzhledem k častějším přidruženým chorobám, menší odolnosti k infekcím a vyššímu riziku samotné operace je však nižší.

Alotransplantáty (tj.

orgány získané od geneticky odlišného jedince téhož druhu) se získávají od živých příbuzných nebo od zemřelých dárců, přičemž vyloučeni jsou dárci, kteří mají v předchorobí vysoký krevní tlak, cukrovku nebo zhoubné nádorové bujení (s výjimkou nádorů centrálního nervového systému). Dárci nesmí mít také infekční a další onemocnění, která mohou být přenesena z dárce na příjemce. Testování dárců na HIV a infekční hepatitidu (zánět jater) je povinné.

U potenciálních živých dárců se posuzuje emoční stabilita, normální funkce obou ledvin, nepřítomnost jiných celkových chorob a tkáňová slučivost (histokompatibilita). Živý dárce se vzdává rezervní ledvinné kapacity, může trpět složitým psychologickým konfliktem a podstupuje riziko komplikací, které spočívají především v celkové anestezii (znecitlivění) a samotné operaci.

Úmrtnost v souvislosti s odběrem ledviny se pohybuje kolem 0,1% případů, což je obdobná míra rizika jako při ujetí asi 15 000 km autem za l rok. Nicméně významně lepší dlouhodobá prognóza příjemce je obvykle pro příbuzného dárce dostatečným zdůvodněním jeho oběti.

U mladých dárců dochází po odnětí ledviny k zbytnění zbylé ledviny a během několika měsíců zastane zbylá ledvina 75 – 80% původních ledvinných funkcí.

Více než dvě třetiny transplantovaných ledvin pocházejí od zemřelých dárců. Jde zpravidla o dříve zdravé osoby, které utrpěly mozkovou smrt, a u nichž byly současně udrženy funkce srdečně-cévního systému a funkce ledvin. Zásadní význam pro úspěch transplantace má dobrá kvalita darovaného orgánu.

Mozková smrt musí být u zemřelých dárců prokázána před odběrem orgánu. Většina států má legislativu uzpůsobenou k tomu, aby potenciální dárce mohl být prohlášen za mrtvého, pokud došlo k nevratné zástavě mozkové funkce.

Po potvrzení smrti mozku se ledviny odstraní v nejkratší prakticky možné době, nejpozději do 1 hodiny po zástavě krevního oběhu, za předpokladu, že jsou ledviny napuštěny ledovým roztokem a tím ochlazeny.

K uchování ledviny v podchlazeném stavu se používá speciální chladicí roztok s vysokým obsahem špatně propustných látek, které zabraňují otoku ledvinných buněk a tím vzniku potransplantačních ledvinných komplikací.

Ledviny takto uchovávané obvykle fungují dobře, jestliže jsou transplantovány do 48 hodin. Při použití složitější techniky ochlazování kontinuálním průplachem ledviny mohou být tyto orgány skladovány až 3 dny, s nízkým výskytem potransplantačních ledvinných komplikací.

Dostatek ledvin a dalších orgánů k transplantacím nebude k dispozici do té doby, dokud nebude vyšší publicita a podpora darování orgánů.

V České republice byl naštěstí již přijat zákon o předpokládaném souhlasu potenciálního dárce s posmrtným odběrem jeho orgánů k transplantačním účelům, pokud tato osoba nebyla během života zařazena do registru nesouhlasících osob.

Zákon kopírující pozitivní zkušenosti ze zahraničí významně usnadňuje odběr štěpů, včetně jednání s pozůstalými příbuznými osobami.

Je nutné eliminovat infekci dolních močových cest (močového měchýře, močové trubice). K dosažení tohoto cíle může být nutná rekonstrukce močového měchýře, odstranění infikované nefunkční ledviny, případně další chirurgické výkony. Před samotnou transplantací je nutná hemodialýza (viz výše), aby byly zajištěny normální poměry ve vnitřním prostředí organizmu.

Transplantovaná ledvina se obvykle umístí do prostoru za pobřišnicí do kyčelní jámy. Provede se napojení cév štěpu s pánevními žilami příjemce a obnoví se kontinuita močovodu.

Budete mít zájem:  Složení, které nečekáte: v rohlíku je běžně sádlo a v lécích lepek

Navzdory podání imunosupresiv těsně před transplantací nebo v jejím průběhu se u většiny příjemců vyvine v časné potransplantační době jedna nebo dvě akutní příhody rejekce (odhojení).

Na rejekci ukazuje zhoršení ledvinných funkcí (zjišťované vyšetřením krevního séra), vysoký krevní tlak, vzestup hmotnosti (díky zadržování tekutin v těle), bolestivost a zduření transplantované ledviny, horečka a pozitivní nález při laboratorním vyšetření moče (přítomnost bílkovin, bílých krvinek a buněk výstelky ledvinných kanálků).

Zvýšení dávek imunosupresiv rejekci obvykle ukončí. Nepodaří-li se to, nemocný se vrátí do hemodialyzačního programu, kde čeká na další transplantaci.

Většina rejekčních příhod a dalších komplikací se objeví do 3 – 4 měsíců po transplantaci; u většiny nemocných pak obtíže vymizejí a oni se vrátí k obvyklým aktivitám. Nicméně pokud se nevyvine přímá toxicita nebo těžká infekce, imunosupresi je nutné udržovat i nadále, protože její i krátkodobé vynechání může podnítit rejekci.

U některých pacientů se vyvine nezvratná chronická rejekce štěpu s progredujícím vysokým krevním tlakem a postupným zhoršováním ledvinných funkcí, takže je nutné převést nemocného do hemodialyzačního programu a nebo provést novou transplantaci.

K dalším možných pozdním komplikacím patří toxicita léků, navrácení (recidiva) základní choroby ledvin, kvůli které se transplantace prováděla, dále vedlejší nežádoucí účinky prednizonu a infekce močových cest.

Kromě toho je u příjemců zvýšený výskyt zhoubných nádorů (rakovina kůže, nádory s krevních buněk).

Kamarádka mi darovala ledvinu a já jí vděčím za nový život

„Od konce dubna roku 2005 jsem byla dlouhodobě sledována pro chronické onemocnění ledvin, které se postupně zhoršovalo a v červnu roku 2009 jsem zahájila peritoneální léčbu. Pak se moje nejlepší přítelkyně Gabriela nabídla, že by mi ledvinu darovala. Nevěděla jsem, co na to říct, bylo to velmi emotivní,“ říká Barbora.

Hemodialýza neboli krevní dialýza je čištění krve při selhání ledvin pomocí přístroje zvaného dialyzační monitor. U chronického selhání ledvin se provádí dlouhodobě několikrát týdně.Peritoneální neboli břišní dialýza je čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny.

„Zároveň jako zdravotní sestra jsem si byla vědoma všech rizik, která můžou mou kamarádku čekat. Snažila jsem se ji vše pečlivě vysvětlit, ona však byla pevně rozhodnutá. Konečně přišlo jaro roku 2011, dostaly jsme termín veškerých potřebných vyšetření nutných k transplantaci. Všechna naštěstí dopadla dobře a 22. listopadu roku 2011 mi byla ledvina transplantovaná.“

Uplynuly už tři měsíce a Barbora se cítí dobře. „Velmi důležitý byl a je pro mě i zdravotní stav mojí kamarádky. Je v pořádku a já jí budu pořád vděčná za její ´dar života´,“ konstatuje.

Dárců je nedostatek

Takové štěstí s novou ledvinou, jako měla Barbora Smilovská, ovšem nemají jiní pacienti. Dárců je obecně nedostatek.

Z dat České nefrologické společnosti vyplývá, že se v roce 2010 léčilo na hemodialýze a peritoneální dialýze 6 318 pacientů. V témže roce 1 257 dialyzovaných pacientů zemřelo a na dialyzačních lůžkách je nahradilo 1 923 nových pacientů. Úspěšnou transplantaci ledvin podstoupilo 364 pacientů a začalo žít nový život.

Na transplantační čekací listině je v České republice evidováno přes 600 pacientů, což představuje přibližně 10 procent všech dialyzovaných pacientů. Ale jen každá desátá transplantovaná ledvina pochází od žijícího dárce.

Poměr mezi žijícími a mrtvými dárci by však měl být ideálně dvakrát až třikrát vyšší, než je nyní. Například ve Spojených státech pochází až 40 procent transplantovaných ledvin od žijících dárců a v Holandsku je tento poměr dokonce padesátiprocentní.

Delší a kvalitnější život

Dárcovství orgánů od žijících dárců u nás není zdaleka tak rozvinuté, jako je tomu například Spojených státech nebo v západoevropských zemích.

„Pacienti s chronickým selháním ledvin příliš možností nemají a transplantace ledvin představuje nejlepší metodou léčby jejich onemocnění. Pokud se navíc pro pacienta podaří najít vhodného žijícího dárce, dalo by se říct, že má vyhráno,“ říká profesor Ondřej Viklický, přednosta Kliniky nefrologie v IKEMu.

„Dárci ledvin mají v naprosté většině případů zcela normální život a dokonce žijí déle než běžná populace.

Teď se asi bude nejeden čtenář ptát, jak je to možné? Je to především tím, že před darováním ledviny jsou velmi pečlivě vyšetřeni a rovněž po operaci je jejich zdravotní stav dlouhodobě pravidelně monitorován.

Díky tomu jsou včas odhalovány nemoci, na které by se jinak přišlo až v rozvinutějším a těžce léčitelném stádiu,“ dodal.

Ledviny především filtrují a vylučují z těla odpadní produkty.Regulují také krevní tlak, chrání pevnost kostí a podporují tvorbu červených krvinek, které v těle přepravují kyslík.

Proč jsou vhodnější ledviny od žijících dárců? Transplantace orgánů od žijících dárců má zásadní vliv na délku a kvalitu života transplantovaného pacienta. Funkčnost ledviny od žijícího dárce je až dvakrát delší než od mrtvého, tedy i 20 let a více, ale najít takového dárce je obtížné.

„Nejvhodnějšími dárci jsou členové rodiny, životní partneři, příbuzní, ale mohou to být i přátelé a kamarádi. Ten, kdo se ledvinu rozhodne darovat, se nemusí bát, že by mu jedna nestačila. Jedna ledvina bez problémů zvládne pročistit lidský organismus a navíc darováním druhé ledviny můžete zachránit lidský život,“ dodává profesor Viklický.

Prevence je základ

Každý desátý člověk trpí nějakou chorobou ledvin. A mnozí z nich o tom ani neví. Přitom hrozí, že jim tento orgán selže a oni skončí na dialýze. „Příznaky onemocnění ledvin se totiž někdy projeví až za několik let,“ řekl před časem v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz Vladimír Vojanec, primář dialyzačního střediska B. Braun Avitum při Fakultní nemocnici Na Bulovce v Praze.

Podle lékařů existují určité varovné signály, kterým ledviny dávají najevo, že nejsou v pořádku. Například symetrické otoky nohou, malé množství krve v moči, zažívací a dechové potíže, bolesti v bedrech, únava. Mnozí lidé jim ale nevěnují pozornost.

Ideální ochranou ledvin jsou kromě správného pitného režimu především pravidelné preventivní prohlídky. Ani ne tak ledvin samotných jako kontroly krevního tlaku, hladiny cukru v krvi a tzv. body mass indexu (BMI). Chronická onemocnění ledvin jdou totiž velmi často ruku v ruce s cukrovkou, vysokým krevním tlakem a obezitou.

„Trpíte-li zdravotními obtížemi, které by mohly indikovat onemocnění ledvin, neprodleně navštivte svého praktického lékaře a následně se nechte vyšetřit na nefrologické ambulanci. Preventivní vyšetření by měli především absolvovat lidé v takzvané rizikové skupině. To jsou jedinci s vysokým krevním tlakem, s onemocněním cukrovkou a nadváhou,“ říká Vojanec.

Možnost nechat se vyšetřit máte i v rámci světového dne ledvin, který letos připadá na čtvrtek 8. března. Všichni zájemci o bezplatné preventivní vyšetření ledvin mohou navštívit dialyzační střediska B. Braun Avitum po celé republice, kde jim obratem sdělí výsledky.

Diskuze Darování ledviny

Chci se zeptat, jestli je možné „darovat“ ledvinu za peníze. Vím, že
si asi ťukáte na čelo a myslíte si něco o krávě, ale už nevím, co
dělat.
Tohle je můj důvod:
Moje maminka je člověk, se kterým se život nemazlil.

Můj táta ji mlátil,
což si pamatuji jako dítě, jak bývalo doma, kyž přišel z hospody, jak
řval, jak ji kopal, jak plakala… Chtěla mu dát druhou šanci a nový
život, tak jsme se odstěhovali na druhý konec republiky, do starého baráku.

Jenže on nás tam nechal a jel zpátky tady, protože tu měl milenku a nás se
tak krásně zbavil. Maminka pracovala od rána do večera, aby uživila mě a
mé dva bráchy. Já byla ve druhé třídě, několik km do školy, často jsem
chodila pěšky.

Mladšího bráchu tahala sebou do práce, kdykoliv mohla…
Pak se táta chtěl vrátit, ona odmítla, on to neunes a tak se oběsil.
Po roce žití v neznámu, jsme se vrátili zpět do města.

Toho všeho využil její nynější „přítel“, se kterým je doteď –
minimálně třikrát do měsíce ji vyhodí z bytu, nadává jí a podle
dnešního posledního rozhovoru bych řekla, že ji snad i zbil. Mamka je půl
roku bez práce, takže on ví, že nemá kam jít, protože je bez koruny… a
mamka by ke mě nešla, protože mám rodinu. Já ji přemlouvala… dala jsem
jí hodně peněz, ale už na to opravdu nemáme. Bydlíme v podnájmu,
vycházíme tak tak, a to si ani nevařím, když má manžel oběd v práci,
jen maličkému, který toho moc nesní, nekupujem blbosti… no a bráchové?!
Oba se natropili blbostí a teď mají exekuce…

Budete mít zájem:  Mandlové mléko udělá radost i veganům

Jsem z toho zoufalá, co mám dělat?

Je to moje rodina, moc je miluju.

Cítím se hrozně, nevím jak mám pomoct, napsala jsem to stručně, ale je
toho mnohem mnohem víc, co si moje maminka prožila. Je to tak nefér.

Velikost písma:

Myslíš že to je dobrý nápad? Určitě se najde nějaké jiné
řešení..

Já vím, že budu znít jako drsoň největší.

Ale opravdu chceš prodat
životně důležitý orgán kvůli – kvůli čemu vlastně? Že tvoji dospělý
bráchové si nasekali dluhy? Že tvoje máma, když se partnerství zvrtne, tak
není schopná toho chlapa kopnout do zadku? Myslíš, že když za ně
zaplatíš dluhy, že to bude lepší? Jenom opakuješ chybu svojí mamky, když
si vzala kvůli gamblerovi půjčku.
Kdyby tvoje máma měla rozum, tak jde na čas k vám, najde si práci, najde
si svoje bydlení. Bráchové předpokládám, že jsou dospělí, svéprávný,
zdraví, když to za ně zacvakáš, tak si akorát příště nasekají
další dluhy.

Já neřeknu, kdyby to mělo někomu zachránit život, kdyby třeba brácha
umíral a potřeboval ledvinu, ale řešit tak finanční situaci – nestojí to
za to.

Gladys píše:
Já vím, že budu znít jako drsoň největší. Ale opravdu chceš prodat
životně důležitý orgán kvůli – kvůli čemu vlastně? Že tvoji dospělý
bráchové si nasekali dluhy? Že tvoje máma, když se partnerství zvrtne, tak
není schopná toho chlapa kopnout do zadku? Myslíš, že když za ně
zaplatíš dluhy, že to bude lepší? Jenom opakuješ chybu svojí mamky, když
si vzala kvůli gamblerovi půjčku.

Kdyby tvoje máma měla rozum, tak jde na čas k vám, najde si práci, najde
si svoje bydlení. Bráchové předpokládám, že jsou dospělí, svéprávný,
zdraví, když to za ně zacvakáš, tak si akorát příště nasekají další
dluhy.Já neřeknu, kdyby to mělo někomu zachránit život, kdyby třeba
brácha umíral a potřeboval ledvinu, ale řešit tak finanční situaci –
nestojí to za to.

líp bych to neřekla

Já tvé důvodu taky chápu. Jsem hodně fixovaná na rodinu a taky bych pro
ně udělala cokoliv na světě, ale nejsem si jistá, že tohle je nejlepší
důvod, jak jim pomoct.

Budeš mít problémy, tvoje líčba bude drahá,
nebudeš moct dlouho nic dělat…Navíc si ani nejsem jistá, jestli u nás
lze „prodat“ orgán…To si myslím, že snad ani ne. To by sis asi musela
domluvit přímo s někým, komu by ji dávali, že ti za to on sám dá
peníze.

Protože pokud vím, tak od státu ani pojišťovny nemáš nárok na
žádnou pooperační péči a léčbu a pacient si vše hradí sám…
Jestli by nebylo rozumnější mamince pomoct tak, že ji najdeš bydlení,
popřípadě ji vemeš i přes její protesty k sobě, pomůžeš jí najít
práci, dát si život do pořádku a budeš na ni „dohlížet“…Nic
jiného mě nenapadá. My měli v rodině něco podobného, mamky bratr je
alkoholik, který manželku a děti bil, kradl, rodinu obíral
o prachy…..

Já jsem sem zabrousila kvůli názvu – Darování ledviny. Říkám si, jak
je super, když někdo daruje ledvinu, aby zachránil někoho jiného a ono
ejhle. Mě by vůbec nenapadlo, darovat ji z finančních důvodů.

Je mi líto vaší situace, chápu Tvé pocity, chceš rodině pomoci, ale za
tuhle cenu?
Já zas budu možná znít hloupě(nebo prostě nevím, jaké slovo použít),
ale já si ji „šetřím,“ kdyby nedej Bože ji někdo z rodiny
potřeboval.

Držím palce, určitě se najde jiné a lepší řešení.

mahdalka píše:
A nechceš radši darovat svý vajíčka? Podle mě je to lepší a rozumnější než ta
ledvina

No tak nedostane tolik, co za ledvinu, ale podle mě hodně dobrý nápad,
těch zhruba 20tis by určitě bodlo. Nicméně proces darování není jen tak,
musí se podstoupit vyšetření a často to dost dlouho trvá, než jsou
výsledky, takže peníze jsou pak v horizontu tak 5 měsíců

včera to bylo ve zprávách inzerát o ledvine, a pánovi se zvedla vlna
solidarity..chodímu peníze nebízejí mu práci…hned me napadlo že
budetakových lidí víc..co si to poslechnou a napadne je to samé a budou
řešit svoji situaci práve darovaným orgánem…atřeba se dostanou do
televize a budou čekat navlnu solidarity

máš rodinu máš díte, co když ti ta jedna ledvina pak nebude stačit,
umřeš??…

je to odeme hnus..ale čekala sem že po včerejšku budevíce lidí
najdednou chtít neco darovat

Ne, nelze darovat za peníze, naštěstí žijeme v takové společnosti,
že je to protizákonné.

a s jednou ledvinou splatíš a pomužeš, aco když za dva roky budou ve
stejné situaci..daruješ i druhou??

Je to sice smutné ale já bych zase všechny tak neomlouvala.Nikdo se
nedostane do šlamastyky jen tak.Maj na tom svuj podíl jak velký třeba ani
netušíš,ale každého sám štěstí strujce a proč bys to měla
odsrat ty?

Jsi hodná ale musíš myslet na svou rodinu

Ještě donosit někomu dítě,ale aby si pak jen celej život nedělala
přenosnej inkubátor kvuli tvé rodině

Vím, že mi to nebudeš věřit, ale o tom jsem opravdu nic neslyšela.
petra.lovosice píše:
včera to bylo ve zprávách inzerát o ledvine, a pánovi se zvedla vlna
solidarity..chodímu peníze nebízejí mu práci…hned me napadlo že
budetakových lidí víc..co si to poslechnou a napadne je to samé a budou
řešit svoji situaci práve darovaným orgánem…atřeba se dostanou do
televize a budou čekat navlnu solidarity

máš rodinu máš díte, co když ti ta jedna ledvina pak nebude stačit,
umřeš??…

je to odeme hnus..ale čekala sem že po včerejšku budevíce lidí najdednou
chtít neco darovat

Kdo je dárcem

Podle zákona (č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání) se v České republice uplatňuje princip předpokládaného souhlasu, tzn.

potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát kdokoliv.

Výjimkou jsou osoby, které za svého života vyjádřily jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a jsou zaregistrovány v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.

Dárce orgánů a tkání rozdělujeme na žijící a zemřelé (kadaverózní).

Zemřelým dárcem, pokud za života nevyjádřil nesouhlas, se stává pacient, u kterého je zjištěna smrt mozku, tzn. nevratná ztráta funkce celého mozku nebo nevratná zástava krevního oběhu.

Zjištění smrti provádějí nejméně dva lékaři s příslušnou specializovanou způsobilostí, stanovuje se na základě klinických známek smrti mozku a dále pomocí přístrojového vyšetření, vše se zaznamená do protokolu a je součástí zdravotnické dokumentace.

Žijícím dárcem orgánů se může stát osoba v příbuzenském nebo nepříbuzenském vztahu k příjemci, která se dobrovolně rozhodla darovat párový orgán (ledvinu, plicní lalok) nebo část orgánu, který je obnovitelný (játra). Pro dárcovství platí přísná etická pravidla.

Pokud je orgán darován osobě blízké, dárce vyjádří předepsaným způsobem svůj svobodný a informovaný souhlas. V případě darování orgánu jiné osobě, než blízké, musí vždy zasednout a schválit odborná etická komise. Transplantace od žijícího dárce, proti zemřelému dárci, má několik výhod. Jednou z nich je dokonalá příprava a vyšetření dárce i příjemce.

Je možné naplánovat operaci kdykoliv dle potřeby pacienta, kdy není nutné čekat, až se naskytne vhodná ledvina od zemřelého dárce. Další výhodou je krátká doba studené ischémie = doba od počátku proplachu orgánu konzervačním roztokem do doby obnovení průtoku krve v orgánu.

Předpokladem je tedy zdravý dárce, pro kterého nepředstavuje darování ledviny riziko. Výzkumy ukazují, že zbývající zdravá ledvina v těle dárce pokryje veškeré potřebné funkce.

Každý dárce, ať už žijící nebo zemřelý, je podroben důkladnému medicínskému vyšetření, aby se minimalizovala možná rizika spojená s přenosem orgánů a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska.

O vhodnosti použití odebraného orgánů rozhoduje specialista transplantačního centra, výběr příjemců orgánů je založen na principu medicínské naléhavosti a rovnosti.

Kritéria výběru jsou přesně definována a zveřejňována.

Organizace transplantačního programu je vymezena zákonem o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů, Transplantační zákon 285/2002 Sb.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector