Výsledky mezinárodních průzkumů dokládají, že během koronavirové krize přibíráme na váze. Ztloustne polovina dotazovaných mužů a třetina žen. Ti, kteří byli v březnu a dubnu odhodláni hubnout, shodili méně, než kdyby se snažili zbavit nadbytečných kilogramů v témže období loňského roku.
Důvody jsou zřejmé. Jak ukázaly jiné průzkumy, konzumovali lidé na konci března o 266 procent více sladkostí, než kolik jich pořádali koncem února. Spotřeba pečiva stoupla ve stejném období o polovinu a podobně vzrostl i prodej alkoholu. Koronavirová krize navíc citelně omezila pohyb obyvatel a zredukovala jejich sportovní aktivity.
Někdo však ani v téhle situaci nepřibral ani deko, i když se v konzumaci sladkostí a tučných jídel nekrotil a stejně jako ostatní omezil sportování.
Zaostřeno na hubené
Tajemství lidí výjimečně odolných vůči tloustnutí nyní odhalili vědci z početného mezinárodního týmu vedeného Josefem Penningerem z Ústavu molekulární biotechnologie Rakouské akademie věd ve Vídni. Výsledky jejich pátrání po „genu hubenosti“ zveřejnil přední vědecký časopis The Cell.
„Všichni tenhle typ lidí známe. Tvoří asi jedno procento populace. Mohou jíst cokoli, a přesto mají metabolismus v pořádku.
Hodně jedí, rozhodně přitom v jednom kuse nedělají dřepy a navzdory tomu netloustnou,“ říká Josef Penninger. „Všichni zkoumají obezitu a geny, které ke vzniku obezity přispívají.
My jsme si řekli: Zkusme obrácený přístup a začněme s úplně novým výzkumem. Budeme studovat hubenost.“
Pátrání po genech, které chrání před tloustnutím, začalo na univerzitě v estonském Tartu. Tamější Estonská biobanka disponuje rozsáhlým souborem spolehlivých dat o dědičné informaci a zdravotním stavu desítek tisíc dobrovolníků. Penninger a spol. v ní pátrali po variantách genů, které se často vyskytují u hubených lidi s velmi nízkým body mass indexem.
Díky důkladným lékařským záznamům se při pátrání po „genu hubenosti“ vyhnuli těm, kteří ztratili na váze kvůli závažnému onemocnění nebo trpí mentální anorexií. Soustředili se jen na „hubeňoury od přírody“.
Role nádorového genu
Z výsledků studie vyplynulo, že odolnost k tloustnutí podléhá řadě dědičných faktorů. Nezvykle razantní efekt však vědci zjistili u variant genu ALK. Jedna z nich se vyskytovala nápadně často u zdravých lidí s velmi nízkým body mass indexem.
Druhá převládala v dědičné informaci lidí s normální tělesnou hmotností. Pohled do dalších genetických databází potvrdil, že obě varianty genu ALK nejsou estonskou zvláštností. Vyskytují se běžně v dědičné informaci Evropanů a Asijců.
Vzácněji je dědí Afričané.
Gen ALK je dobře znám onkologům, protože se podílí na vzniku zhoubných nádorů. Genetici jej poprvé popsali už v roce 1994 v souvislosti s rakovinou mízních uzlin.
Později byl odhalen jeho podíl na vzniku některých typů nádorů plic. V dědičné informaci pacientů splyne gen ALK s jinými geny.
Podle instrukcí „křížence“ dvou různých genů pak nádorové buňky produkují abnormální „hybridní“ bílkovinu, která je postrkává ke zhoubnému bujení.
Tým Josefa Penningera zkoumal varianty nenarušeného genu ALK, který v lidském organismu řídí řadu procesů. Jeho úlohy při řízení spotřeby energie se vědci rozhodli ověřit na laboratorních zvířatech.
Když vyblokovali gen muškám octomilkám a laboratorním myším, projevily se u obou zvířecích druhů stejné následky.
Živočichové byli výrazně hubenější, i když jedli stále stejně a nezvýšili výdej energie intenzivnějším pohybem.
Ztráta genu ALK obrnila živočichy vůči obezitě. Octomilky nehromadily v těle tuk, ani když je vědci krmili hustým cukerným roztokem. Podobně chránila blokáda genu ALK myši před následky diety s vysokým obsahem cukrů a tuků. Bez genu ALK netloustly ani myši, které měly v důsledku jiné změny dědičné informace vrozený sklon k extrémní obezitě.
Pomohou k hubnutí léky proti rakovině?
Detailní měření prokázala, že myši zbavené genu ALK pálí v těle mnohem více energie.
Navzdory energeticky vydatné stravě netloustnou, a dokonce odolávají nástupu cukrovky druhého typu, která často trápí obézní pacienty.
Klíčem k těmto efektům je zřejmě působení genu ALK v části mozku označované jako hypotalamus. Odtud organismus řídí svůj metabolismus prostřednictvím hormonů a nervových impulzů.
Pokud genetici vyblokovali myším gen ALK jen v části hypotalamu zodpovědné za regulaci příjmu a výdeje energie, dosáhli stejného efektu, jako když tento gen vyřadili z činnosti ve všech buňkách těla. Z hypotalamu postrádajícího gen ALK putovaly do celého těla naléhavé povely k urychlenému odbourávání tukové tkáně.
„Náš výzkum dědičných základů hubenosti bude pokračovat. Zajímá nás, jakým způsobem neurony hypotalamu kontrolují prostřednictvím genu ALK tělesnou hmotnost,“ plánuje Josef Penninger.
Penninger a jeho spolupracovníci zatím netuší, jestli „hubená“ varianta genu ALK pracuje v hypotalamu štíhlých lidí na snížený výkon, nebo zda zajišťuje zvýšené spalování tuků v těle nějakým jiným způsobem.
K zodpovězení této otázky by bylo nutné získat velké množství vzorků tkáně z příslušných center hypotalamu od hubených lidí a jejich protějšků s normální tělesnou hmotností. To je ale těžko realizovatelný úkol.
Vědci proto chtějí využít faktu, že pro onkologické pacienty už jsou k dispozici léky schopné blokovat akce genu ALK ve zhoubných nádorech. Zkusí těmito léky nastartovat zvýšené odbourávání tuků u obézních myší a doufají, že je to nakonec dovede ke zcela novým metodám léčby lidské obezity.
Vakcína proti rakovině eliminuje nádory u myší, na řadě je testování na lidech
Celkem se vědcům podařilo vymýtit rakovinu u 87 myší z 90 stižených zhoubnou nemocí – právě takovou bilancí se tento týden pochlubili výzkumníci Stanfordovy univerzity po představení nové „vakcíny“ proti rakovině. Injekce stimulující imunitní odezvu zasaženého těla nyní čeká na vyzkoušení u patnácti lidských pacientů.
Není to rozhodně poprvé, co se o imunoterapii mluví jako o možné léčbě rakoviny. Jenom v loňském roce byly schváleny dvě nové genové terapie podobného ražení.
Imunoonkologie však mnohdy stále narážela na problém v podobě odolnosti nádorových buněk.
Ty od jisté velikosti nádoru samy skrze navození specifického mikroprostředí snižovaly efektivitu imunitních buněk, umlčovaly je anebo přímo navedly vstříc buněčné smrti. Co je tedy v aktuální metodě novějšího?
„Studie profesora Levyho přináší novou naději pomocí aplikace dvou různých imunostimulačních látek přímo do nádoru,“ říká k práci dotázaný Mgr. Michal Křupka, Ph.D. z Ústavu umunologie Univerzity Palackého.
„První z nich je motiv DNA specifický pro mikroorganismy, který je buňkami imunitního systému rozeznáván a vede k jejich aktivaci a produkci tzv. kostimulačních receptorů. Ty umožňují přijmout signál od jiných buněk, chránící buňku nesoucí receptor před signálem k buněčné smrti.
Právě molekula vázající se na tyto receptory je druhou podávanou látkou.“
V zásadě tedy podobně jako u očkování platí, že kombinace obou látek pomáhá imunitní buňky naučit efektivnější reakci vůči narušiteli těla – v tomto případě vůči rakovinovým buňkám. „Buňky, které by mohly rozeznat struktury nádoru a zaútočit na něj, jsou ochráněny před mikroprostředím potlačujícím jejich aktivitu a mohou se dále dělit a napadat i vzdálené metastázy,“ dodává Křupka.
Bezpochyby nejzajímavějším přínosem nové vakcíny je tak právě skutečnost, že se jí v experimentu podařilo vyvolat reakci po celém těle.
Pro více druhů
Ačkoliv vědci dvojici látek, z nichž se vakcína sestává, vpíchli do místa nádoru, podařilo se eliminovat i nesouvisející metastáze ve zbytku těla.
Ačkoliv tedy na Stanfordu vyvinuli vakcínu s cílem specificky zaměřené látky jenom v postižném místě, výsledek zatím působí optimističtěji, než očekávali.
S tím souvisí i druhý fantastický objev – vakcína účinkuje proti různým typům nádorových onemocnění.
„Když použijeme obě naše látky dohromady, vidíme eliminaci nádorů po celém těle,“ řekl k výsledkům vedoucí studie, stanfordský profesor onkologie Ronald Levy. „Tento přístup obchází potřebu identifikovat nádorově specifické imunitní cíle a nevyžaduje velkou aktivaci imunitního systému nebo přizpůsobení imunitních buněk pacienta.“
Rakoviny existuje přes 100 druhů, a to byl pro dosavadní imunoonkologii problém. Odlišné spouštěče a identifikátory doposud totiž znamenaly potřebu hledat specifické identifikátory rakoviny prsou, rakoviny plic, rakoviny konečníků a všech dalších pokaždé znovu. Zdá se však, že vakcína ze Stanfordu tento nešvar elegantně obchází.
Přání otcem myšlenky?
Jak je u podobných výzkumů zvykem, vzdor optimismu je třeba mít se před na pozoru před příliš velkým očekáváním. V první řadě platí, že preparát momentálně funguje jenom u myší. Po testování na lidech se může objevit celá řada nových mechanismů, které budou látku limitovat v jejím efektu, anebo se naopak může ukázat, že je lék pro lidi příliš nebezpečný.
Například nelze vyloučit, že efekt pro celé tělo bude v prostorově objemnějším lidském organismu menší než v případě laboratorních myší. Ověřit by to měla připravovaná klinická studie na 15 pacientech s méně nebezpečným typem nádorového onemocnění.
Pokud bude pokus na lidech úspěšný, Levyho látky by mohly být injektovány pacientům před vyoperováním tumoru, aby se zamezilo návratu nemoci v budoucnosti a eliminovaly se poslední zbytky rakovinových buněk v organismu. Potenciálně by mohla vakcína sloužit i pro rizikovější eliminování nádorů, které by bylo příliš riskantní vyoperovat.
Vzdor nutnosti být vůči výsledkům zdrženlivý nelze rozhodně popřít, že Levy sám je optimistou. „Nemyslím si, že existuje limit toho, jaký typ nádoru můžeme léčit – alespoň dokud je takový nádor infiltrován imunitním systémem,“ dodal. Nakolik se jeho očekávání naplní, ukážou snad do dvou let výsledky klinického testu.
Výsledky studie zveřejnila Stanfordská univerzita.
Čeští vědci vyvinuli novou látku proti rakovině. Mohla by nádory ničit i dlouhodobě
Z laboratoří českých vědců po šesti letech výzkumu vzešla nová naděje v boji s rakovinou. Vyvinuli látku, která nádoru zabraňuje v jeho růstu i schopnosti šíření. Podle vědců by ve své lékové formě mohla mít mnohem menší vedlejší účinky než například chemoterapie. Má také potenciál bránit opětovnému návratu nádorového onemocnění.
Na výzkumu pracovali vědci z Biotechnologického ústavu Akademie věd ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Nadějná látka s názvem mitoDFO úspěšně zabraňuje takzvané migraci a invazivitě nádorových buněk, což jsou hlavní vlastnosti, které negativně přispívají k šíření nádoru v těle.
Funguje tak, že blokuje zpracovávání železa v nádorové buňce, která ho potřebuje ke svému růstu. Vyvolaný nedostatek železa zabraňuje jednak zvětšování nádoru, ale také jeho šíření, takzvanému metastazování. Nakonec vede až k samotné smrti nádorových buněk.
Podle vedoucího laboratoře Invazivity nádorových buněk z Přírodovědecké fakulty UK Jana Brábka, jehož tým se na výzkumu podílel, se jedná o výjimečný objev. „Látka mitoDFO specificky zasahuje nádorové buňky a navíc i nejnebezpečnější aspekty jejich chování,“ říká. Neuškodí tak zdravým buňkám, které mají jiné vlastnosti, ale výběrově působí pouze na buňky nádorové.
Lék by mohl mít méně nežádoucích účinků
Právě z důvodu většího cílení do rakovinných buněk by podle vedoucího výzkumu Jaroslava Truksy z Biotechnologického ústavu mohla být látka mitoDFO méně agresivní než současná léčba. Pacient by tak pociťoval menší vedlejší účinky, jelikož by jeho zdravé buňky nebyly zasaženy do stejné míry, jako při chemoterapiích nebo ozařování.
Truksa vysvětluje, že látky snižující růst a metastazování rakovinných buněk už v minulosti popsané byly, ale se schopností specificky cílit na nádorové buňky má podle něj velice dobré vyhlídky do budoucna. „Látek, které vykazují zároveň schopnost potlačení růstu nádoru a současně i zabraňují šíření metastáz, je málo,“ potvrzuje.
Podobně funguje například látka MitoTam vyvíjená týmem vedoucího laboratoře molekulární terapie z Biotechnologického ústavu Jiřího Neužila, která již prošla první fází klinického testování, kdy přípravek dostaly desítky pacientů. Touto fází, během které se stanovuje, zda látka není toxická pro organismus, prošla úspěšně.
Nyní bude následovat druhá klinická fáze, při níž se bude na omezené skupině pacientů zjišťovat, zda je látka skutečně účinná. Pokud bude tato fáze úspěšná nastoupí fáze třetí, během níž by se měl potvrdit účinek již na velké skupině pacientů. Až po ní bude moci být přípravek podáván jako standardní lék.
Naděje v podobě dlouhodobé léčby
Podobná cesta čeká i látku mitoDFO. Podle Brábka ale už teď existuje naděje, že by mohla rakovinu léčit dlouhodobě. „Látka má potenciál bránit i opětovnému návratu nádorových onemocnění, právě díky schopnosti potlačovat šíření nádorových buněk v organismu a specificky zasahovat nádorové buňky a jejich sebeobnovu,“ popisuje.
Látka byla testována na myších, kde se potvrdilo, že je účinná nejen 've skle v laboratoři', ale také v těle živého organismu.
„Myši nejevily žádné známky toxicity, nehubly a množství jejich červených krvinek, které také obsahují železo, se neměnilo.
Důležitým výsledkem pak bylo zjištění, že nádory u těchto myší rostly výrazně pomaleji a podávání látky zablokovalo šíření nádorových buněk do vzdálených orgánů, v tomto případě do plic experimentálních zvířat,“ vysvětluje Truksa.
Dodává, že nyní je třeba provést preklinické testy i na jiných typech zvířat, teprve poté se mitoDFO může dostat do první fáze klinických testů. V současnosti tedy nemůže být pacientům podána ani v experimentálním režimu, jelikož stále není vyvinuta léková forma látky a nejsou připraveny klinické testy. Podle Truksy to ještě bude relativně dlouhý proces, který může trvat mnoho let.
Ryze český výzkum probíhal v několika laboratořích najednou ve výzkumném centru BIOCEV se specializací v oblasti biotechnologie a biomedicíny.
Podílela se na něm Servisní technologická laboratoř a Laboratoř nádorové rezistence z Biotechnologického ústavu Akademie věd společně s laboratoří Invazivity nádorových buněk z Přírodovědecké fakulty UK.
Spolupracovalo na něm celkem čtrnáct buněčných biologů a chemiků.
„Jednotlivé týmy pracovaly na experimentech, ve kterých mají uznávanou expertizu. Ty zahrnovaly analýzu migrace několika typů lidských nádorových buněk ve 2D a 3D modelech, včetně dlouhodobého detailního filmování buněčného pohybu,“ popisuje Brábek.
Vědci už požádali o patent nálezu v Evropské unii a Americe. Publikoval ho také vědecký časopis Cancer Research vydávaný Americkou asociací pro výzkum rakoviny.
Vědci testují očkování proti melanomu. Funguje na principu mRNA a u myší zabralo
Očkovací látky pracující na principu mRNA se staly jedním z nejčastějších vědeckých témat roku 2020. Tato relativně nová technologie totiž umožnila vyrobit vakcíny proti covidu-19 s vynikající účinností a v rekordním čase. Jenže technika umožňuje mnohem víc – vědci pracují na vakcínách mRNA k léčbě nebo prevenci dalších onemocnění.
Skupina výzkumníků teď vydala v odborném žurnálu ACS Nano Letters studii, ve které popsala významný pokrok v léčbě rakoviny. Vědci vyvinuli hydrogel, který po injekčním podání myším s melanomem pomalu uvolňuje nanovakcíny pracující na principu mRNA. Během experimentů se ukázalo, že zmenšují nádory a zabraňují jejich metastázování.
Tento výzkum sice probíhal zatím jen na myších, ale principy dělení rakovinných buněk jsou natolik obecné, že by to mělo fungovat velmi podobně i na lidech.
Očkování proti rakovině se blíží
Imunoterapeutické vakcíny proti rakovině fungují podobně jako mRNA vakcíny proti covidu-19. Největší rozdíl je v tom, že aktivují imunitní systém, aby místo viru napadal nádory.
Tyto očkovací látky obsahují mRNA neboli mediátorovou RNA, která kóduje proteiny vytvořené speciálně nádorovými buňkami.
Když mRNA vstoupí do buněk, začnou vyrábět nádorovou bílkovinu a zobrazovat ji na svém povrchu.
Tím aktivují další imunitní buňky, aby vyhledávaly a ničily nádory, které tuto bílkovinu také tvoří. Zní to sice elegantně a jednoduše, ale proces je ve skutečnosti značně komplikovaný a má ještě řadu slabin. Problém je zejména v tom, že mRNA je značně nestabilní molekula, která se v těle rychle rozpadá.
V případě protinádorové imunoterapie zkoušeli vědci použít k ochraně mRNA nanočástice, ale ukázalo se, že to není funkční cesta. I ty jsou totiž obvykle z těla odstraněny během jednoho až dvou dnů po injekci.
Nový přístup proto vsadil na něco jiného; vědci vyvinuli takzvaný hydrogel, který by měl po injekci pod kůži pomalu uvolňoval nanočástice mRNA spolu s další molekulou, která pomáhá aktivovat imunitní systém.
Česká inspirace
Princip hydrogelů má svůj původ v Československu. Původním objevitelem hydrogelu byl totiž český vědec Drahoslav Lím, který první sloučeninu syntetizoval v roce 1953.
Na jeho objev navázal slavný chemik Otto Wichterle, který tuto technologii využil pro výrobu měkké kontaktní čočky. Další výzkum hydrogelů probíhal v 60. a 70. letech 20.
století v USA a nyní se považují za jednu z nejnadějnějších cest v celé řadě biotechnologických oborů.
Ve zmiňovaném případě použili vědci ovalbumin, což je bílkovina obsažená v bílcích kuřecích vajec.
Výsledný hydrogel po dobu 30 dnů pomalu uvolňoval do těla myši nakažené melanomem mRNA a adjuvantní nanočástice.
Vakcína aktivovala T-buňky a stimulovala tvorbu protilátek, což způsobovalo zmenšování nádorů u léčených myší. Na rozdíl od neléčených myší nevykazovaly očkované myši ani žádné metastázy do plic.
Tyto výsledky dokazují, že hydrogel má velký potenciál pro dosažení dlouhodobé a účinné protinádorové imunoterapie, tvrdí autoři výzkumu. Chtějí se mu tedy věnovat i v dalších letech a v budoucnu dosáhnout i účinné léčby lidí.
Budoucnost je v mRNA
Vakcíny proti rakovině, které by měly fungovat na principu mRNA, jsou oborem, do něhož investuje řada velkých společností.
Jedním z tahounů výzkumu je německá firma BioNTech, která vytvořila covidovou vakcínu, již vyrábí společně s firmou Pfizer.
Ta dokonce uvažuje, že by mohla v budoucnu vzniknout i univerzální protirakovinová vakcína, která by byla účinná proti širokému spektru nádorů.
Aktuality a zajímavosti z onkologie
Rubriky: Onkologický výzkum | Onkologická prevence | Česká onkologie | Vývoj projektu NOP On-line
Prevence je v léčbě rakoviny děložního čípku klíčová, vzkazují lékaři
13. 8. 2021 Česká televize | Další informace…
Včasná diagnóza pomáhá k úspěchům v léčbě rakoviny děložního čípku. Umožňují ji i speciální testy. U žen v pětatřiceti a v pětačtyřiceti letech je nově hradí pojišťovny, u starších ale ne. Gynekologové přitom upozorňují, že právě po padesátce přestávají pacientky na prevenci chodit. Nádor tak odhalí až v pokročilé fázi.
Prevence je podle ministra Vojtěcha základním pilířem. Nově ji chce podpořit screeningem rakoviny plic
2. 8. 2021 zdravotnickydenik.cz | Další informace…
Podpora primární prevence a praktických lékařů, kteří by v tomto ohledu měli hrát hlavní roli, je ve zdravotnictví zcela klíčová. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se nám každá investice do této oblasti mnohonásobně vrátí.
Bohužel je ale faktem, že česká populace se zatím v této oblasti příliš nepoučila a radám o prospěšnosti pohybu a škodlivosti kouření či alkoholu nenaslouchá.
Ministerstvo zdravotnictví chce proto alespoň posílit sekundární prevenci, a to tak, že ke třem stávajícím onkologickým screeningovým programům přidá čtvrtý zaměřující se na záchyt rakoviny plic u rizikové populace, tedy dlouhodobých kuřáků starších 50 let.
Na mezinárodním panelu Stálé konference českého zdravotnictví Zdravotnického deníku, která se věnovala ekonomice prevence, to 22. července řekl Adam Vojtěch.
Onkologických screeningů loni ubylo, VZP chce proto podpořit prevenci i nejmodernější péči
28. 5. 2021 zdravotnickydenik.cz | Další informace…
Víc než rok jsme téměř veškerou pozornost věnovali covidu, zatímco ostatní nemoci zůstávaly tak trochu v pozadí. Zachována sice byla akutní péče, na prevenci ale mnohdy nebyl prostor.
Platí to i o onkologii, kde meziročně klesl počet pojištěnců, kteří dorazili na screening, o osm až 18 procent. O to důležitější nyní je dobrá organizace péče, aby ti, kdo kvůli pandemii nešli na screening a jejich onemocnění mezitím pokročilo, co nejrychleji dostali potřebnou léčbu.
VZP zároveň plánuje edukativní aktivity, aby její pojištěnci věděli, na co mají nárok a co je třeba nezanedbat.
Nádorová onemocnění ve starším věku
27. 10. 2015 IBA MU | Další informace…
Stárnoucí populace se stává aktuálním problémem onkologické péče v rozvinutých zemích. U starších onkologických pacientů je nezbytné přihlížet ke specifikům této populace. Dosud však neexistují standardní léčebná doporučení pro starší populaci, neboť vyšší věkové kategorie nejsou dostatečně zastoupeny v klinických studiích.
Adresné zvaní občanů do programů screeningu zhoubných nádorů
15. 1. 2014 IBA MU | Další informace…
V České republice bylo v lednu 2014 zahájeno adresné zvaní občanů do programů screeningu zhoubných nádorů, konkrétně screeningu nádorů děložního hrdla a nádorů prsu u žen, a dále nádorů tlustého střeva a konečníku. Cílem je posílit stávající programy prevence a zvýšit dosud nedostatečnou účast v nich – proto jsou adresně zváni občané, kteří se těchto programů dlouhodobě neúčastní a riskují tak závažné nádorové onemocnění.
» Archiv
Covid-19 – Wikipedie
Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.
Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.
Tento článek pojednává o nemoci, kterou způsobuje koronavirus SARS-CoV-2.
Možná hledáte: Pandemie covidu-19, nebo SARS-CoV-2, nebo Pandemie covidu-19 v Česku.
Coronavirus disease 2019covid-19Koronavirus SARS-CoV-2 způsobující onemocněníKlasifikaceMKN-10U07.1 a U07.2Statistické údaje – obě pohlaví Incidence230 567 044[1] (z toho 0[1] uzdravených) ke dni 22. září 2021Mortalita2,23 %[zdroj?] (celosvětový průměr, pravděpodobnost úmrtí se v jednotlivých zemích liší podle kvality zdravotnictví)Klinický obrazPrůběhhorečka, kašel, dušnost, bolest svalů, bolest kloubů, únavaMinimální inkubační doba2 dnyMaximální inkubační doba14 dníNěkterá data mohou pocházet z datové položky.
Covid-19 (též COVID-19;[pozn. 1] z anglického spojení coronavirus disease 2019, což česky znamená koronavirové onemocnění 2019; výslovnost: [kovid devatenáct]; podle ICD-11 označené XN109) je vysoce infekční onemocnění, které je způsobeno koronavirem SARS-CoV-2. První případ byl identifikován v čínském Wu-chanu v prosinci 2019. Od té doby se virus rozšířil po celém světě, což způsobilo přetrvávající pandemii.
Příznaky nemoci covid-19 jsou různé, od bezpříznakového stavu až po závažné onemocnění, ale často zahrnují horečku, kašel, únavu, dýchací potíže a ztrátu čichu a chuti. Příznaky začínají jeden až čtrnáct dní po vystavení viru. U přibližně jednoho z pěti infikovaných jedinců se neobjeví žádné příznaky.
[2] Zatímco většina lidí má mírné příznaky, u některých lidí se vyvine syndrom akutní dechové tísně. Tento syndrom může být přivoděn cytokinovými bouřemi,[3] víceorgánovým selháním, septickým šokem a krevními sraženinami. Bylo pozorováno dlouhodobější poškození orgánů (zejména plic a srdce).
Existuje obava z významného počtu pacientů, kteří se zotavili z akutní fáze onemocnění, ale nadále pociťují řadu následků – známých jako dlouhodobý covid-19 – i několik měsíců poté. Mezi tyto účinky patří silná únava, ztráta paměti a další kognitivní problémy, slabá horečka, svalová slabost a dušnost.
[4][5][6][7]
Virus, který způsobuje covid-19, se šíří hlavně vzdušným přenosem, když je infikovaná osoba v blízkém kontaktu[pozn. 2] s jinou osobou.[11][12] Malé kapičky a aerosoly obsahující virus se mohou šířit z nosu a úst infikované osoby při dýchání, kašlání, kýchání, zpěvu nebo mluvení. Ostatní lidé se mohou nakazit, pokud se virus dostane do jejich úst, nosu nebo očí.
Virus se může šířit také kontaminovaným povrchem, i když to není považováno za hlavní cestu přenosu.[11] Přesná cesta přenosu je zřídkakdy přesvědčivě prokázána,[13] ale k infekci dochází hlavně tehdy, když jsou lidé dostatečně blízko sebe. Virus se může šířit až dva dny předtím, než infikované osoby projeví příznaky, a od jedinců, kteří nikdy nepociťují příznaky.
Lidé zůstávají infekční po dobu až deseti dnů při středně závažných případech a dva týdny ve vážných případech. Virus se šíří snadněji ve vnitřních prostorách a v davu. Pro diagnózu onemocnění byly vyvinuty různé testovací metody. Standardní diagnostickou metodou je reverzní transkripční polymerázová řetězová reakce v reálném čase (PCR test) výtěrem z nosohltanu.
Preventivní opatření zahrnují fyzický či společenský odstup, umístění ohrožených osob do karantény, větrání vnitřních prostor, zakrývání úst a nosu při kašli a kýchání, mytí rukou a udržování neumytých rukou pryč od obličeje.
Aby se minimalizovalo riziko přenosu, bylo na veřejnosti doporučeno použití roušek, obličejových masek nebo jiného zakrytí dýchacích cest.
Bylo vyvinuto několik vakcín proti covidu-19, načež většina států světa zahájila očkovací kampaně a samotné očkování, jehož rozsah je ovšem závislý na přístupnosti dostatečného množství vakcín.
Ačkoli probíhají práce na vývoji léků, které zpomalují a zastavují virus, primární léčba je v současnosti symptomatická. Zahrnuje léčbu příznaků, podpůrnou péči, izolaci a některá experimentální opatření.
Průběh nemoci
Související informace naleznete také v článku SARS-CoV-2.
Nakažlivost
Covid-19 je vysoce infekční nemoc. Virus je schopný se přenášet z člověka na člověka, šíří se pomocí aerosolu, kapének, případně následkem tělesného kontaktu.[14][15] Kapénky jsou malé kapky odletující z úst člověka při kýchání nebo kašlání.[16] Dominantním způsobem přenosu je ale aerosol.
[17] Aerosol jsou částice kapaliny menší než kapénky; šíří se volně vzduchem (vznášejí se podobně jako třeba cigaretový dým), jejich velikost je kolem 1 μm), zanikají vysycháním v sušším prostředí (vytápěné vyvětrané prostory, také v letním období).[16] Ve vlhčím prostředí, které způsobuje např.
podzimní vlhké klima, v chladných prostorách v provozech zpracování potravin nebo ve vydýchaných místnostech, vydrží aerosol ve vzduchu déle.[16] Podle zjištění odborníků z amerického unijního státu Illinois je onemocnění covidem-19 do jisté míry sezónní, vyskytuje se mnohem více v chladném a vlhkém ročním období než v teplém a suchém létě.
[18] Infekce se do plic patrně nedostává jen skrze nadýchaný vzduch, ale také krevním řečištěm z úst postižených zubním onemocněním, takže je jako prevence užitečné dodržovat ústní hygienu.[19] Světová zdravotnická organizace vydala odhad, že hodnota indexu nakažlivosti R0 se může pohybovat v rozmezí 1,4–2,5, což je podobné jako u nemoci SARS.
Osobní odpovědnost a dobrovolná karanténa při příznacích onemocnění covidem-19 je zcela zásadní. Je znám případ, kdy jediný člověk s vysokou nakažlivostí své infekce (tzv. superspreader) zapříčinil onemocnění resp. karanténu několika set lidí ve státě Oregon, z nichž sedm nakonec zemřelo.[20]
Šíření některých mutací viru bylo podrobně zpětně mapováno pomocí genetické daktyloskopie.
Například na biotechnologickou konferenci, konanou v únoru 2020 v Bostonu v USA, zanesl jediný člověk dobře zmapovanou mutaci SARS-CoV-2, označenou C2416T, kterou se následně nakazilo 245 000 lidí v USA a v Evropě.
Jinou mutací G26233T se postupně nakazilo 88 000 lidí. Konference se přitom zúčastnilo pouze 200 vědců, ale jejich mobilita následně způsobila „superšířící akci“.[21]
Z porovnání s množstvím virových částic v různých tkáních makaků nakažených SARS-CoV-2 vědci odhadují, že jediný nakažený člověk obsahuje při kulminaci onemocnění 109 – 1011 virových částic.
[22] Při celkovém počtu 100 milionů nakažených globálně a relativně nízkém počtu významných mutací z toho vyplývá, že replikace viru probíhá s vysokou přesností a k chybám dochází jen velmi vzácně.[zdroj?] Správnost transkripce SARS-CoV-2 kontroluje exoribonucleáza (protein nsp15).
Její funkce je důležitá vzhledem ke značné velikosti genomu SARS-CoV-2 (∼29.7 kb, se 14 open-reading frames (ORFs)[23]
Inkubační doba
Inkubační doba se pohybuje přibližně mezi 1 až 14 dny[24] a i během ní je nemoc infekční.[25] Přenos viru na další osoby byl potvrzen v období 1–3 dny před projevem příznaků onemocnění.[26] Medián inkubační doby je přibližně 5 dní.[27][28][29]
Identifikace
Test na koronavirus
Nemoc má příznaky i průběh velmi podobné jako chřipka či jiné podobné chřipkové onemocnění, ale poněkud delší průměrnou dobu inkubace. Je velmi obtížné na první pohled rozeznat nákazu koronavirem právě od chřipky, protože první příznaky onemocnění jsou podobné. U covidu-19 se kromě zvýšené teploty častěji vyskytuje suchý kašel, dýchací obtíže, méně často naopak bolesti v krku nebo rýma.[30]
Testování
Nejspolehlivější způsob, jak virus v těle odhalit, je podstoupit PCR testy; při nich se ve vzorcích hlenu z nosohltanu a krku následně hledá RNA shodná s RNA koronaviru SARS-CoV-2.
Nové a efektivnější metody testování na podobném principu se soustřeďují zejména na zkrácení doby, kdy je možné test vyhodnotit.
Pracovníci Univerzity Karlovy vyvinuli kit pro provádění PCR testů používaných k detekci akutních případů nákazy virem, který lze v optimálním případě vyhodnotit během několika desítek minut. Zároveň zjednodušili postup odebírání vzorků do tekutiny, která vir zneškodní a usnadňuje následnou manipulaci.[31]
Rychlejší a dostatečně spolehlivou metodou je antigenní testování pomocí komerčně dodávané soupravy, v níž protilátky proti povrchovým proteinům viru SARS-CoV-2 odhalí přítomnost viru ve vzorku z výtěru nosní dutiny během 15-30 minut.[32]
Indonéská Gadjah Mada University (UGM)v Jakartě vyvinula přístroj, který dokáže odhalit virus ve vzorku dechu.
Testovaný nejprve naplní dechem sáček podobný tomu, který se dříve používal pro testy alkoholu u řidičů.
Obsah sáčku pak projde přístrojem GeNose, který využívá umělou inteligenci a poskytne výsledek testu během dvou minut. Spolehlivost přístroje je podobná jako u antigenního testování a blíží se 95 %.[33]
Odhalit nemocného lze s pomocí umělé inteligence statisticky efektivně i podle zvuku z nařízeného zakašlání.[34]
Příznaky a symptomy
Symptomy nemoci covid-19[35]
Jako první se obvykle projevuje horečka, velká únava a dušnost. Podle článku publikovaného v časopisu Journal of Clinical Immunology & Immunotherapy[36] je u seniorů obvykle prvním příznakem vysoká horečka, která může být spojená s delirantními stavy, způsobenými hypoxií.[37] Horečnatý stav může následovat noční pocení bez horeček a migréna. Častým průvodním jevem onemocnění je také kopřivka.[38] U některých pacientů se přidá suchý dráždivý kašel, častá je bolest svalů a kloubů.[39][40]
Možná je i ztráta čichu (potažmo chuti) zvaná anosmie (v 10 až 30 % případů) bez ostatních příznaků.[41][42]
Některé mírnější případy infekce covidem-19 se projevují pouze zažívacími problémy (zvracení, průjem) následovanými horečkou nebo kombinací zažívacích a dýchacích obtíží.
U řady pacientů, mezi kterými převažovaly ženy, se covid-19 projevil pouze jako průjmové onemocnění, trvající 1 až 14 dní (průměrně 5 +- 3 dny).
Detekce mRNA koronaviru ve stolici přetrvávala významně déle než u pacientů s onemocněním plic a úplné vymizení nastalo v některých případech až po 50 dnech.[43]
Závažnější případy mohou vést k pneumonii (zápalu plic),[44] akutnímu zánětu srdeční svaloviny,[45] selhání orgánů a smrti.[46]
Vážnou komplikací u pacientů s pneumonií je difúzní intravaskulární koagulace (DIC), pozorovaná až ve 30 % případů, přestože byla preventivně podávána trombolytika.
Ta vede k akutní plicní embolii, trombóze v dolních končetinách (DVT), mrtvici a srdečním infarktům.[47] Také v Číně byl zaznamenán rozsev koagulace krve v cévách u 70 % zemřelých v souvislosti s covidem-19.
[48] Podobné problémy u 20–40 % pacientů byly zaznamenány také v USA.[49]
Děti mohou mít mírnější či žádné příznaky častěji, byť jsou v tu dobu nositeli značného množství koronaviru.[50] U dětí a mladých pacientů s mírným nebo bezpříznakovým průběhem nemoci se často objevují kožní skvrny připomínající omrzliny, vzácně i puchýřky, nejčastěji na prstech u nohou. Ty jsou skrytým příznakem infekce, která má sice lehký průběh, ale indikuje možného přenašeče viru.[51]
Dle studií z března 2020 onemocnění v 81 % případů probíhá mírně a nevyžaduje hospitalizaci, pouze domácí léčení. Ve 14 % se může vyvinout v pneumonii a 5 % nakažených má kritický průběh se selháním orgánů.[52] Podobně jako u sezónní chřipky probíhá onemocnění covid-19 u řady nakažených asymptomaticky.
Čína začala zveřejňovat počty asymptomatických nakažených v dubnu 2020 a uvádí jejich počet 1 367 (oproti 81 554 nemocných)[53], ale hongkongský South China Morning Post uvádí, že z lidí pozitivně testovaných na covid-19, kteří museli zůstat v domácí karanténě, více než 43 000 neprojevilo žádné symptomy onemocnění.[54] S rozšířením testování se poměr asymptomatických pacientů v populaci zasažené covidem-19 může ještě zvýšit. Některé zprávy pocházející přímo od čínské Národní zdravotní komise (China’s National Health Commission) uvádějí až čtyři pětiny asymptomatických pacientů mezi nakaženými (130/166, tzn. 78 %).[55]
Těžší průběh nemoci nastává u lidí ve vyšším věku nebo u pacientů již trpících kardiovaskulárními onemocněními, diabetes, rakovinou a jinými závažnými onemocněními.[56] Také kuřáci (i bývalí) mají horší průběh nemoci.[57]
Prevence
Jako prevence do doby, než proběhne vakcinace, jsou doporučována tato opatření:
- minimalizace vzájemných kontaktů (physical distancing) a vyhýbání se větším shromážděním lidí (social distancing)
- domácí karanténa po setkání s nakaženým nebo při příznacích onemocnění
- ochrana obličeje rouškou a případně i ochrana očí brýlemi
- důsledná a častá hygiena rukou, dezinfekce rukou po pobytu v místech, jako jsou obchody nebo veřejná doprava
- časté mytí a dezinfekce povrchů, které užívá více členů domácnosti, děti ve škole, spolupracovníci v zaměstnání, apod.
- ventilace a filtrace vzduchu ve veřejných prostorech
- pestrá strava a zdravý životní styl, přiměřený pohyb venku
Genetické faktory
Podle první rozsáhlé studie na souboru 2 244 kriticky nemocných pacientů s pneumonií způsobenou virem SARS-CoV-2, která byla provedena na jednotkách intenzivní péče ve Velké Británii, souvisí těžký průběh nemoci s některými genetickými faktory.
Jako nejzávažnější souvislost s těžkým a život ohrožujícím průběhem nemoci se jeví nízká exprese beta řetězce receptoru pro Interferon (IFNAR2), vysoká exprese tyrosin kinázy 2 a vysoká exprese chemotaktického receptoru CCR2 pro monocyty/makrofágy v plicích.
Byla rovněž nalezena korelace s genovým clusterem, který kóduje antivirové aktivátory restrikční endonukleázy (OAS1, OAS2, OAS3).[58]
Léčba
RTG hrudníku zobrazující zápal plic způsobený covidem-19
Zdravotníci v ochranných oblecích ošetřující pacienta s covidem-19, nemocnice v Karlových Varech
Počátkem roku 2020 na toto onemocnění neexistovala žádná vakcína ani ověřený lék, který by účinkoval přímo proti viru SARS-CoV-2.[59] Proběhlo rozsáhlé virtuální skenování potenciálních léčiv se známými biologickými účinky (ZINC drug database, obsahující 2924 léčiv a dále 1066 herbálních léčiv), jejich chemická struktura byla pomocí počítačové simulace porovnávána se strukturou potenciálních cílových proteinů zúčastněných v replikaci viru.[60]
V USA bylo založeno The COVID-19 High Performance Computing Consortium
RNA vakcíny by mohly léčit pokročilou rakovinu kůže. Firma BioNTech zahájila druhou fázi testování
Léčba rakoviny založená na podobném principu jako covidové vakcíny postupuje do dalších fází testování u lidských dobrovolníků. Firma BioNTech zahájila druhou fázi testování mRNA vakcíny pro lidi s pokročilým nádorem kůže melanomem. Vakcíny proti rakovině začali vědci zkoumat mnohem dříve, ale výzkum se ukázal jako mnohem složitější.
Principem mRNA vakcín je jedna z molekul RNA, takzvaná messenger neboli „poslíčková“ RNA. Je to něco jako matrice pro výrobu proteinů.
Naše buňky neustále tvoří nějaké proteiny a dělají to tak, že „stavební plány“ zapsané v DNA přepíšou do mRNA, podle ní se přímo skládají proteiny a nakonec mRNA rozloží.
To znamená, že když s vakcínou dodáme zvenčí jinou mRNA, tak můžeme buňku přimět, aby dočasně dělala něco, co nemá v popisu práce: aby vytvářela něco cizího, i když se její DNA nezmění.
Lék na pokročilé stadium rakoviny
Proteiny kódované v mRNA vakcíně se mohou podobat proteinům virů, ale také proteinům, které se tvoří v nádorově zmutovaných buňkách. Říká se tomu také vakcína, ale není to očkování proti vzniku rakoviny – vědci ji zamýšlejí podávat lidem, kteří už mají rakovinu v pokročilém stadiu.
Vědci zkoumají vakcíny nebo potenciální léčbu založenou na mRNA už asi třicet let a už od začátku měli v hledáčku i léčbu rakoviny. Počítaly s ní i firmy jako Moderna nebo BioNTech, dnes proslulé vývojem covidových vakcín.
Výhodné na tom je, že taková léčba je schopná zasáhnout i metastázy, vzdálená ložiska rakoviny rozprostřená po těle, proti kterým jiné druhy léčby neúčinkují.
Nakonec to ale „předběhla“ vakcína proti virům, jednak kvůli potřebě vypořádat se s pandemií, ale jednak i proto, že vytvořit vakcínu proti viru je jednodušší než proti nádoru.
Cizorodý virový protein je totiž jasným cílem. Jenže u rakoviny je problém s tím, jaký protein zvolit. Rakovinné buňky jsou jen částečně změněné původní buňky vlastního těla, takže vyrábějí většinu proteinů naprosto normálně a imunitní systém je proto nevidí jako něco cizorodého. Jen některé z proteinů jsou pozměněné.
Háček je v tom, že většina těch změněných proteinů je jedinečná pro konkrétního pacienta. Rakovina tedy není jedna nemoc, ale mnoho různých diagnóz.
Vakcína na míru
Vědcům se přesto podařilo najít nádorové proteiny, které jsou společné pro skupinu pacientů s určitým poddruhem nádoru – to je právě případ vakcíny proti pokročilému kožnímu melanomu, která postoupila do druhé fáze testování na lidech. Ve studii testují kombinaci nové vakcíny s imunoterapeutickou léčbou.
V různých fázích výzkumu jsou desítky mRNA vakcín proti nádorům. Vždy ale bude každá vakcína určená jen pro omezený počet lidí s konkrétní variantou nemoci.
Vědci proto testují i léčbu šitou na míru, kdy budou protinádorovou RNA vakcínu sestavovat podle vzorků nádoru od jediného pacienta. Studie takových vakcín na míru se konají od konce loňského roku u lidí s rakovinou tlustého střeva a nádory prsu, jak uvedl ředitel firmy BioNTech Uğur Şahin pro Spiegel.
Poslechněte si reportáž Martina Srba.