Českému ekologickému zemědělství se daří

Českému ekologickému zemědělství se daří

„Soutěž potvrdila, že potenciál výroby sýrů na ekologických farmách je obrovský. Jsou tu však i výrobci, kteří se ještě mají hodně co učit,“ řekla Blanka Hrbková ze Svazu faremních zpracovatelů, spoluorganizátorka sýrařské soutěže. Celkem bylo do soutěže přihlášeno 106 vzorků od 31 výrobců, z toho biosýrů bylo napříč kategoriemi 19. Soutěž se konala v rámci Festivalu…

Českému ekologickému zemědělství se daří

Ministerstvo zemědělství letos již podvanácté vyhlašuje září Měsícem biopotravin … Celý článek ZDE >>

Českému ekologickému zemědělství se daří

Letos od ledna do konce srpna stoupl v tuzemsku počet výrobců biopotravin o 8,5 procenta na zhruba 590. Uvedli to dnes zástupci ministerstva zemědělství. Tempo růstu tak oproti loňsku (7,3 procenta) zrychlilo. Letos do září se zvýšil i počet ekofarem o 220 na 4316. Podle ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) se daří tempo růstu bioproducentů…

Českému ekologickému zemědělství se daří

Češi utrácejí za biopotraviny v posledních letech čím dál více peněz. I letos obchodníci očekávají, že zájem o toto zboží u tuzemských zákazníků poroste. Celý článek ZDE >>

Českému ekologickému zemědělství se daří

V roce 2014 z celkové výměry 11,6 milionů hektarů půdy v ekologickém režimu tvořila 43 procent orná půda, 41 procent travní porosty a 12 procent trvalé kultury. Ekologickému zemědělství se v Evropě daří, za posledních 10 let se ekologicky obhospodařovaná plocha téměř zdvojnásobila. Mezi země s největší rozlohou půdy v ekologickém zemědělství (EZ) patří Španělsko (1,7 mil. ha), Itálie…

Českému ekologickému zemědělství se daří

V pořadí jedenácté Bioslavnosti přilákaly více než tři a půl tisíce příznivců ekologického zemědělství, kvalitních potravin a multižánrové hudby. Oslavu bio potravin s bohatým programem pro rodiny s dětmi pořádá firma PRO-BIO v areálu své společnosti ve Starém Městě na Šumpersku pravidelně. „Jsem rád, že naše firmy již umí široké veřejnosti prezentovat agrární sektor jako…

Českému ekologickému zemědělství se daří

Přibývá lidí se zájmem o místní potraviny. Hledání krátkých distribučních cest mezi výrobcem a spotřebitelem je stále populárnější.

Nákupem regionálních potravin lze podpořit lokální ekonomiku, v případě biopotravin navíc tento trend napomáhá také k údržbě tradiční zemědělské krajiny, snižuje znečištění vodních zdrojů průmyslovými hnojivy a přispívá k dlouhodobé půdní úrodnosti. Ne vždy se však o…

Českému ekologickému zemědělství se daří

Plán na snížení jejich používání se daří naplňovat. Množství pesticidů využívaných v zemědělství loni opět kleslo. V tomto trendu chce letos Ministerstvo zemědělství pokračovat. Plánuje také uvést do praxe nový zákon o rostlinolékařské péči a podpořit biologickou ochranu rostlin. „Národní akční plán na snížení pesticidů se nám daří naplňovat. Celková spotřeba přípravků na ochranu rostlin…

Českému ekologickému zemědělství se daří

Téma biopotravin z regionu zajímá nejen mladé lidi. Potvrdil to úterní seminář, který uspořádal Bioinstitut v aule hotelové školy v Poděbradech. Dozvědět se, jak vypadá stav ekologického zemědělství ve Středočeském kraji, a ochutnat místní biopotraviny přišlo téměř sedm desítek účastníků. „Velmi nás těší zájem mladé generace o daná témata. Přišli jak studenti hotelové školy, tak…

Ekologické zemědělství řeší řadu současných problémů české krajiny

Přečtete si rozhovor s manažerkou PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Kateřinou Urbánkovou o tom, jak se daří ekologickému zemědělství v Česku, které biopotraviny mají čeští spotřebitelé nejradši, proč patří bioprodukty do škol a jaké benefity má ekologické zemědělství pro krajinu a zemědělce.

Jak hodnotíte jako zástupkyně svazu sdružujícího české ekologické zemědělce současný stav ekologického zemědělství a bioprodukce v České republice?

Ekologické zemědělství v Česku je stále ve fázi rozvoje. Řada lidí vůbec nevnímá environmentální aspekty ekologického zemědělství, nevidí za ním čistou vodu a živou půdu, bez čehož se neobejde nikdo z nás.

Nemůžete vypěstovat zdravé a chutné potraviny na půdě, která je často mrtvá, ve které nenajdete jedinou žížalu a nepřežije tam ani krtek.

Nemůžete očekávat zdravou krajinu tam, kde je voda plná pesticidů a hormonů.

Tyto problémy ekologické zemědělství řeší a biopotraviny jsou jen vrcholem celé pyramidy. Základem je způsob hospodaření v krajině a vracení organické hmoty do půdy. Kvalita půdy je alfou a omegou všeho.

Samozřejmě, že biopotraviny jsou potřeba, a doufám, že se brzy dočkáme rozšíření nabídky českých biopotravin například i pro školy a školky nebo nemocnice a další veřejná zařízení.

Tam kvalitní biopotraviny prostě patří.

Jak si české ekologické zemědělství stojí ve srovnání s Německem a Rakouskem?

Za západními státy jsme v ekologickém zemědělství pozadu 15–20 let. Plochy na ekologické zemědělství bychom přitom měli, ale chybí nám podpora široké veřejnosti a státu.

V Německu nyní například řeší povinné procento biopotravin ve veřejném stravování, jako to již mají Dánové nebo Slovinci.

A téměř všechny státy, kde má ekologické zemědělství ze strany státu opravdovou podporu, mají bio povinně ve školách a školkách, ve státních úřadech a dalších veřejných institucích. Tam vidím prostor a velký potenciál pro rozvoj ekologického zemědělství v Česku.



Kolik zemědělců ve vašem svazu sdružujete a můžete odhadnout, kolik z konvenčních zemědělců přejde ročně na ekologické zemědělství?

V současné době máme ve Svazu PRO-BIO přibližně 600–650 ekologických sedláků, jejich počty se meziročně mění. Na ekologické zemědělství přejdou z konvenčního hospodaření ročně desítky zemědělců.

Můžete z praxe uvést, jaké důvody a argumenty přesvědčí konvenčního sedláka k přechodu na ekologické zemědělství?

Ve většině případů zaberou hlavně ekonomické argumenty, až později začnou zemědělcům docházet hlubší souvislosti. Máme ve svazu jeden podnik, jehož přístup je přesnou ukázkou toho, jak se situace mění. Předseda tohoto podniku přešel na ekologické zemědělství v roce 2010; také kvůli ekonomické stránce věci.

Sám dnes říká, že za socialismu používali DDT, protože všichni říkali, že je to tak správně. Ovšem přišlo se na to, že není.

DDT tak nahradili postřiky, pesticidy a chemií s tím, že si zase mysleli, že je to tak správně a jinak to nejde. A nebylo.

Nyní, kdy se jim vrací do půdy život, mají v ní krtky, žížaly, chovají zdravá zvířata a voda, která je pod jejich pozemky, je čistá, tak zjistili, že ekologické hospodaření je ta trvale udržitelná cesta.

Ekonomika podniku funguje lépe a navíc ušetří obrovské sumy za chemii.

A oproti sousedům, kteří podnikají v konvenčním zemědělství, jsou na tom lépe z hlediska výnosů, i když je sucho, protože jejich půda plná humusu a organiky si vodu dokáže podržet daleko déle a kořenový systém rostlin si vodu dokáže lépe vytáhnout. Vidí, že ekologické zemědělství skutečně funguje správně nejenom proto, že to někdo tvrdí. A to nemluvíme o malé rodinné farmě, ale o podniku s téměř 500 hektary.


O jaké druhy bioproduktů mají podle vás čeští spotřebitelé největší zájem?

Jednoznačně o biomléko. Mléčné biovýrobky v oblibě u českých spotřebitelů dlouhodobě vedou a ukazují to ostatně také statistiky.

I proto jako svaz realizujeme projekt Ministerstva zemědělství ČR na podporu produkce a odbytu biomléka.

V současnosti máme cca 20 mléčných farem, které začínají budovat nebo již budují nové zpracovatelské kapacity na biomléko přímo na farmách, což je skvělé, a už teď se těším na jejich produkty.


Kde vidíte největší slabiny podpory ekologického zemědělství ze strany českého státu? Na čem by měl stát při podpoře ekologického zemědělství zapracovat?

Jednoznačně je potřeba zapracovat na podpoře ze strany státu, a to nejen z hlediska dotací na hospodaření, ale hlavně na reálné podpoře biopotravin.

Stát by měl jasně říct, že pro budoucnost české potravinové produkce má ekologické zemědělství velký smysl, chce ho podporovat a plochy v ekologickém zemědělství rozšiřovat.

Stát by měl také zohlednit, že ekologické zemědělství pomůže zemi v řešení řady problémů do budoucna, se kterými si doposud neví moc rady. Jsou to například retence vody v krajině, ochrana klimatu, ale také udržení biodiverzity nebo například boj proti erozi.

Ze strany státu by také měla přijít podpora pro dodávku bioproduktů do škol, školek, nemocnic, LDN a dalších zařízení, kam jednoznačně patří.

Tohle se bohužel neděje a odpovídá to zájmům skupin, které jsou momentálně u moci.

Ekologické zemědělství samozřejmě nerozvíjí chemický průmysl a je nevítanou konkurencí pro konvenční zemědělská družstva, která pěstují zejména řepku, pšenici a kukuřici.

Budete mít zájem:  Ockovani Covid Leky Na Redeni Krve?


Pokud byste si mohla představit ideální stav ekologického zemědělství v ČR, jak by to tu vypadalo?

Bio, a to navíc regionální, by bylo dostupné v každé vesnici. Děti by měly biopotraviny na svačinu a stát by cíleně podporoval další rozvoj ekologické produkce. Pro spotřebitele by také nebyl problém sehnat v běžném obchodě biochleba nebo biozeleninu v top kvalitě, jako je tomu třeba v Německu.


Momentálně je hodně diskutována dvojí kvalita potravin v různých zemích, existuje něco takového také u bioprodukce?

V podstatě ano. Vidět to můžete třeba u zeleniny. Na nabídku biozeleniny a bioovoce, kterou najdete na českém trhu v zimě, je často smutný pohled. Takové produkty by na západ od nás byly neprodejné, ale nic lepšího tu nyní není.

Ceny jsou navíc výrazně vyšší než v Německu. Například 250 g biomásla koupíte na německém trhu za cenu cca 55–60 Kč. U nás 150 g biomásla koupíte za 65 Kč, což je pro českou rodinu s českým platem prostě příliš drahé.

To se do budoucna musí změnit.

Kateřina Urbánková, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců

Českému ekologickému zemědělství se daří

Vystudovala VŠMVV, obor Mezinárodní vztahy a diplomacie a manažerkou Svazu PRO-BIO je od roku 2008. Jejím profesním cílem je, aby ekologické zemědělství bylo v České republice považováno za normální a nemělo nálepku něčeho exkluzivního nebo alternativního a aby biopotraviny mohla mít ve svém jídelníčku každá škola, školka nebo nemocnice.

Byla by také ráda, aby lidé chápali, že biopotraviny jsou jen „třešničkou na dortu“.

Hlavním přínosem ekologického zemědělství je způsob hospodaření, díky kterému je čistá voda bez pesticidů a hormonů, půda obsahuje humus, jsou v ní žížaly a organická hmota, krajina je krásná a plná remízků, různých rostlinných druhů a jsou v ní ptáci. To jsou věci, které by podle ní chtěli všichni, ale konvenční zemědělství nám to často neumožňuje.

Českému ekologickému zemědělství se daří

Zajímají vás kvalitní potraviny? Pak přímo pro vás je určena akce Restaurant Day „Opravdové potraviny pro všechny Evropany”, která proběhne 9. června 2018 od 11:00 v Tržnici Brno na Zelném trhu. Akci pořádá Informační kancelář Evropského parlamentu v ČR a Obnovitelně. 

Naším společným cílem je upozornit na výhody regionálních, kvalitních potravin na pozadí evropských témat, ve kterých EU usiluje o zlepšení přístupu k dobrým potravinám bez chemie. Těšit se samozřejmě můžete na řadu nebesky dobrých produktů lokálních kaváren, pražíren, minipivovarů nebo vinařů, ale také na svěží značky brněnských návrhářů.

Čím vyspělejší, tím více bio

Českému ekologickému zemědělství se daří

Zájem o biopotraviny v České republice roste. Průměrný Čech však za ně utratí šestkrát méně než průměrný Evropan. Celosvětový trh biopotravin dosahuje více než 95 miliard dolarů, přičemž Evropa z toho představuje více než 33 miliard EUR. Míra růstu je zvláště vysoká v Severní Americe a severní Evropě.

Největší světový veletrh biopotravin BioFach konaný každoročně v únoru v Norimberku má za sebou jubilejní, třicátý ročník. Jeho návštěvníci mohli zavítat také na veletrh přírodní kosmetiky Vivaness, který probíhá od roku 2007 souběžně.

Celkem 3 273 vystavovatelů z 98 zemí světa, včetně České republiky biosektor v celé jeho rozmanitosti. Pestrá nabídka produktů, novinky a trendy, ale také řada příležitostí k networkingu – to vše jsou důvody, kvůli kterým na BioFach zavítalo více než 51 tis. odborných návštěvníků ze 143 zemí.

Hlavním tématem letošního ročníku bylo „Systém bio – zdravý jako celek“. Trendy veletrhu byla vegetariánská a veganská strava, bílkovinné produkty, konvenience a „Zero-Waste“.

Kromě klasických veganských ingrediencí, jako je sója, se prosazují také kešu, mandle nebo hrách. Velmi populární jsou rovněž biopotraviny s vyšším podílem bílkovin. Dalším trendem je nekomplikovaná, rychlá příprava jídel.

Pohodlí se stalo nepostradatelnou součástí i v případě bio branže.

Stále více spotřebitelů zároveň věnuje pozornost „vnějším hodnotám“, tj. obalu. Inovativní balení a nové bezobalové koncepty pod heslem „Zero-Waste“ jsou důležitým tématem, které bude i nadále získávat na důležitosti. K trendovým potravinám patří kurkuma a jiné exotické chuti, stejně jako kimchi, nakládaná a fermentovaná zelenina, tradiční receptura korejské kuchyně.

V Evropě jsou jedničkou Dánové

Na světě hospodaří podle pravidel ekologického zemědělství přibližně 2,4 mil. certifikovaných ekologických farem – z toho 350 000 v Evropě. Nejvíce moderních biofarem má Indie s 585 000 zemědělců. (ČTPEZ)

Nejen světový veletrh biopotravin a mezinárodní veletrh přírodní kosmetiky, ale také samotný sektor bioproduktů hlásí pozitivní zprávy. Německo překročilo hodnotu bio trhu 10 mld. euro, trh ve Francii se za pět let zdvojnásobil a Dánsko nadále zvyšuje svůj náskok. Tržní podíl biopotravin tam přesáhne 13,3 %, a drží si tak pozici jedničky v podílu biopotravin v Evropě.

Německý ekologický sektor dosáhl v roce 2017 obratu 10,04 mld. euro. Nejlidnatější země EU má také v absolutních číslech nejvyšší obrat v Evropě, za ní následuje Francie. Nárůst obratu oproti předchozímu roku činil 5,9 %.

Nadprůměrně vrostl prodej bio v klasickém maloobchodu s potravinami, a to o 8,8 %. Specializované prodejny biopotravin vzrostly o 2,2 %. Celková ekologicky obhospodařovaná zemědělská půda činila v roce 2017 zhruba 1,4 mil. ha, což je o 10 % více než v předchozím roce.

V současné době je v Německu ekologicky obhospodařováno 8,2 % zemědělské půdy. (BÖLW)

Francouzský bio trh vrostl v roce 2017 o 17 % a dosáhl 8,3 mld. euro. To motivuje další zemědělce, aby přešli k biologickému způsobu podnikání. Mezi lety 2012 a 2017 bylo v ekologickém zemědělství a výrobě vytvořeno zhruba 50 tis.

nových pracovních míst. To odpovídá každoročnímu nárůstu o 9,5 %. Celkový počet pracovních míst v ekologické (primární) výrobě a zpracování (bez obchodu) byl 134 500.

To znamená, že každé osmé pracovní místo ve francouzském zemědělství je v organickém segmentu. (Agence Bio)

Dánsko v roce 2017 dále posílilo svoji vedoucí pozici vůči ostatním zemím nárůstem tržeb v segmentu bio o 23 % a dosáhlo podílu 13,3 % bio na celkovém trhu.

Nejoblíbenější jsou u Dánů bio ovesné vločky, které samy tvoří 52 % trhu, následuje mrkev (42 %), vejce (33 %) a mléko (32 %). V roce 2017 vzrostly tržby o 31 % na 1,6 mld. eur – a to i díky růstu online prodeje.

K obratu je nutné připočítat i vývoz bio mléka a mléčných výrobků, vajec, masných výrobků, ovoce, zeleniny a dalších produktů za 322 mil. eur. (Organic Denmark)

Ve Velké Británii zaznamenal ekologický segment v roce 2017 růst o 6 % a obrat o 2,5 mld. euro. (Soil Association)

V Belgii vzrostla spotřeba biopotravin v roce 2017 o 6 %. Ekologické zemědělství využilo dobré poptávky a ve stejném období vzrostlo o 8,8 %, což představuje nárůst o přibližně 83 tis. ha. Podíl biopotravin na celkovém prodeji potravin v Belgii se od roku 2008 zdvojnásobil a činí 3,4 %. (Statbel – la Belgique en chiffres / Bio Wallonie)

Organický prodej v Nizozemsku poprvé v roce 2017 přesáhl hranici 1,5 mld. euro. Zvýšení oproti předchozímu roku činilo 5 %. Hnacím motorem je oblast čerstvých potravin. Hlavní podíl na ekologickém prodeji (51,5 %) pochází z konvenčního obchodu, následují specializovaní prodejci s 21,5 %.

Stravování mimo domov je 20 %, 7 % tvoří další marketingové kanály. Podle organizace organické kontroly SKAL dosahuje ekologicky obhospodařovaná plocha téměř 70 tis. ha. (Bionext / SKAL)Po 18% růstu za poslední tři roky se nárůst tržeb v Itálii v roce 2017 pohyboval na úrovni 10,5 %. Maloobchodní tržby dosáhly 3,5 mld.

euro, z čehož 415 mil. bylo spotřebováno mimo domov.

Export bio produktů dosáhl 2 mld. euro. Ekologicky obhospodařované plochy vzrostly o 6,3 % na 1,9 mil. ha. Itálie tak zaujímá z hlediska ekologicky obhospodařované půdy v evropském žebříčku druhé místo za Španělskem. (Nomisma / Federbio)Také v Rakousku a Švýcarsku poptávka po ekologických produktech roste.

V Rakousku se v roce 2017 prodaly bio potraviny v hodnotě přibližně 1,8 mld. euro. To odpovídá nárůstu o 12 % ve srovnání s rokem 2016.

Tři čtvrtiny všech ekologických produktů se prodávají prostřednictvím konvenčního maloobchodu s potravinami, 18 % prostřednictvím specializovaných prodejen nebo přímo od ekologických zemědělců a 6 % připadá na stravování.

Podíl bio na maloobchodě s potravinami činil 8,6 %. V Rakousku hospodaří ekologicky více než 23 000 zemědělců. (AMA)Nárůst o 8 % zaznamenal organický prodej ve Švýcarsku, obrat dosáhl 2,3 mld. euro. Podíl bio na trhu se zvýšil z 8,4 na 9 %.

Nejsilnějšími bio kategoriemi jsou vejce, 27% podíl na trhu a zelenina (23 %). Obratově jsou největším kategoriemi mléčné výrobky a sýry. Počet ekologických podniků vzrostl na přibližně 6 900 (Švýcarsko a Lichtenštejnsko).

Ekologicky obhospodařovaná zemědělská plocha dosáhla podílu 14,4 %. (Bio-Suisse)

Budete mít zájem:  Polypy Ve Střevech Příznaky?

Českému ekologickému zemědělství dominují trvalé travní porosty

V roce 1990 u nás byly první tři ekologické farmy. Nyní jich je skoro 4 600, vyplývá ze statistik ČTPEZ. Ekologické farmy pěstují plodiny na více než 520 tis. ha zemědělské půdy – tedy na výměře zhruba stejné jako má Královéhradecký kraj. Pro srovnání: před patnácti lety to byla ani ne poloviční výměra a šestkrát méně farem.

Česko je podle Eurostatu se skoro 15% podílem ekologického zemědělství na celkové ploše půdy šesté v Evropě – po Rakousku, Estonsku, Švédsku, Itálii a Švýcarsku.

České ekologické farmy v roce 2016 dodaly podle ročenky Ekologické zemědělství v České republice, 11 000 tun hovězího, 33 mil. litrů mléka, 18 000 tun pšenice, 3 300 tun jablek, 3 200 tun vinných hroznů nebo 900 tun zeleniny.

V Česku působí v současné době přibližně 750 firem, které biopotraviny vyrábějí: pekárny, uzenáři, konzervárny, mlékaři aj. Více než 200 z nich tvoří samotní farmáři a vinaři, kteří ze své vlastní produkce vyrábějí uzeniny, džemy, sýry, víno a podobně.

Největší plochy ekologicky obhospodařované půdy se nachází v pohraničních hornatých okresech Jihočeského, Plzeňského, Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého kraje. V těchto pěti krajích se nachází téměř 60 % ploch v ekologickém zemědělství.

V počtu ekologických farem vede dlouhodobě kraj Jihočeský (670 ekofarem) následovaný krajem Plzeňským, Moravskoslezským a Zlínským. Porovnáme-li okresy, nalezneme pětici regionů, kde se ekologickému zemědělství (EZ) vyloženě daří. Největší výměry ploch leží v okresech Bruntál, Český Krumlov, Tachov, Karlovy Vary a Cheb.

Celkově zde ekofarmy obhospodařují cca 135 tis. ha, což je čtvrtina veškeré ekologické plochy ČR.

V českém ekologickém zemědělství dlouhodobě dominují trvalé travní porosty, v roce 2018 s výměrou přesahující 435 tis. ha a podílem 83 % na celkové výměře v EZ. Orná půda zabírá téměř 81 tis. ha, což představuje 15% podíl na celkové půdě v EZ. Okolo 1 % ploch v EZ zabírají trvalé kultury (6 tis. ha). Ekofarmy se soustřeďují na pastevní chov masného skotu, dále chov ovcí a koz.

Produkce ekologických podniků za rok 2017 byla přibližně 6 768 mil. Kč, což představuje 5,1% podíl na celkové zemědělské produkci ČR. Hodnota produkce z ekofarem se každoročně zvyšuje.

Přibližně polovina produkce (obilí, mléko, maso) se vyváží do zahraničí.

Zbytek zůstává v ČR a využívá se k výrobě potravin, ale jen část se uplatní na trhu v biokvalitě – vzhledem ke stále nízké poptávce Čechů po biopotravinách končí řada biosurovin v běžných konvenčních potravinách.

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v Retail News 03.2019…

Vláda schválila Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství

Podnikání v ekologickém zemědělství je perspektivní, a přináší tak novou podnikatelskou příležitost pro zemědělce i potravináře. Uvádí to Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2016–2020, který dnes schválila vláda.

Tento základní strategický dokument rozvoje ekozemědělství, který má většina členských států Evropské unie, navazuje na akční plán pro léta 2011–2015.

„Ekologické zemědělství a produkce biopotravin zažívají dynamický rozvoj.

Jde o přirozený, původní a zároveň velmi moderní způsob hospodaření, který stojí na tisíciletých zkušenostech našich předků, respektu k přírodě a ohleduplnosti ke všemu živému. I proto je nezbytné stanovit strategii rozvoje tohoto typu hospodaření na další období,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka.

Prioritními oblastmi plánu do roku 2020 jsou například ekonomická životaschopnost ekofarem, trh s biopotravinami a jejich spotřeba a přínosy ekozemědělství pro životní prostředí. Zatímco předchozí akční plány kladly důraz na nárůst ploch, nový plán se více soustředí na kvalitativní a produkční ukazatele.

V roce 1990 hospodařily podle zásad ekologického zemědělství v ČR jen tři farmy, v polovině roku 2015 to bylo již 4 200 podniků, a to na výměře zhruba 500 000 hektarů, což představuje přes 12 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu ČR.

Podle metodiky FADN (Zemědělská účetní datová síť) byla v roce 2013 celková produkce ekologických farem odhadnuta na 4,71 miliardy korun. Pokud jde o celkový obrat biopotravin realizovaný českými výrobci a distributory, dosáhl v roce 2013 více než 2,7 miliardy korun (včetně vývozu).

V ČR spotřebitelé utratili za biopotraviny 1,95 miliardy korun, což je meziroční růst 9,5 %. Oproti roku 2005 vzrostl trh téměř čtyřnásobně.

„Výrobkům s označením Bio produkovaným v České republice lze opravdu věřit. Bio-zemědělci jsou kontrolováni a certifikováni každý rok. V rámci těchto pravidelných kontrol jsou také odebírány vzorky bioproduktů kvůli ověření, že při jejich produkci nebyly použity nepovolené látky.

V případě zjištění jejich reziduí jsou dle pravidel stanovených specificky pro ČR výrobky okamžitě staženy z trhu a daný zemědělec nebo výrobce přichází o certifikát Bio.

Tento přísný kontrolní systém zaměřený jak na kontrolu procesu, tak i finálního produktu garantuje spotřebiteli, že výrobek nese označení Bio právem a že při jeho produkci byly skutečně dodrženy všechny deklarované postupy,“ uvedl ministr Jurečka.

ČR se řadí na přední místa v rozloze ekologicky obhospodařovaných ploch, patří mezi 20 zemí s největší výměrou půdy v ekologickém zemědělství (v rámci EU je devátá) a mezi deset zemí světa s nejvyšším podílem ploch v ekologickém zemědělství na celkové zemědělské půdě (v rámci EU je čtvrtá za Rakouskem, Švédskem a Estonskem). Specifikum si ČR drží také v průměrné velikosti ekofarem (127 ha v roce 2014), kdy jde o největší výměru po Slovensku a Spojeném království. Průměr EU se pohybuje kolem 40 hektarů.

Zdroj: Ministerstvo zemědělství

Vyšlo v Zemědělci: Uživí ekologické zemědělství svět?

17.1.19  |    

Dle odhadu Foof and Agriculture Organization of the United Nations (FAO) dosáhne v roce 2050 počet lidí na planetě 9 miliard. S vyšší poptávkou po potravinách dochází k rozšiřování ploch zemědělské půdy, s intenzifikací zemědělství stoupá i ekologická zátěž.

Vzhledem k omezeným plochám zemědělské půdy je třeba hledat řešení, která v budoucnu zajistí nejen dostatečné množství potravin, ale i udržitelnost zemědělských systémů. Zatímco se vědci shodují na tom, že v tomto ohledu neexistují jednoduchá řešení, politici se spíše jednostranně zaměřují na zvyšování efektivity potravinové produkce.

Jaká je role ekologického zemědělství v těchto systémech, je v poslední době předmětem řady odborných diskuzí.

V systému ekologického zemědělství dnes hospodaří 2,7 milionů zemědělců (z toho 350 tisíc v Evropě), certifikované ekologické půdy je 57,8 mil hektarů (1,2 % z celkové zemědělské půdy světa). Stále víc vědeckých prací, které kriticky hodnotí jeho produktivitu a udržitelnost, odráží to stoupající význam sektoru, stejně jako nutnost daty podložené argumentace pro další strategické plánování.

Jednou ze studií, která na téma ekologického zemědělství rozvířila v nedávné době mediální zájem, byla práce týmu Timothyho D. Searchingera v časopise Nature (Searchinger, T.D. at al. (2018): Assesing the efficiency of changes in land for mitigating climate change).

Studie se zabývá hodnocením účinnosti změn v užívání půdy z hlediska snižování emisí skleníkových plynů. Autoři zavádí tzv. index uhlíkového benefitu a na příkladech vybraných opatření porovnávají, které z nich nabízí při zmírňování změny klimatu víc uhlíkových výhod.

Studie naznačuje, že vymýcení přírodních ekosystémů ve prospěch plodin pro biopaliva může být kontraproduktivní stejně tak, jako zalesňování polí, na kterých se původně dobře dařilo kukuřici.

Sporné výsledky dávají energetické plodiny, na paškál si autoři berou i různé typy extenzivního hospodaření, včetně ekologického zemědělství (dále EZ).

Na příkladu dvou plodin (hrášku a ozimé pšenice) ekologicky vypěstovaných ve Švédsku, poukazují na nižší výnosy ekologické produkce, která tak může v budoucnu hypoteticky stát za rozšiřováním zemědělských ploch a tím vyššími emisemi uhlíku. Ekologicky vypěstovaný hrách má o 50 % větší negativní dopad na klima než konvenční, u ozimé bio pšenice je rozdíl až 70 %.

Budete mít zájem:  Priznaky Covidu U Dětí?

Tato zjednodušení se však některý vědcům nelíbí. Tvrzení, že větší potřeba ploch pro EZ vede k vyšším emisím oxidu uhličitého díky odlesnění, podsouvá veřejnosti klamnou představu, že ekologické zemědělství v jedné lokalitě přispívá k vymýcení původních ekosystémů jinde na světě.

Výsledky výzkumů navíc nezohledňují jiné skleníkové plyny než CO2 ani nezvažují význam biologické rozmanitosti či dalších ekosystémových hodnot.

Přitom, přihlížíme-li ke kritériím udržitelnosti jako je zdraví, biodiverzita či nakládání s vodou, mohou být některé „uhlíkově“ méně efektivní zemědělské postupy celkově udržitelnější. Kritizován je i výběr bio plodin, které autoři pro porovnání výnosů zvolili.

Na porovnávání produkcí obou systémů existuje totiž velké množství výzkumů, realizovaných zajisté v příhodnějších zemědělských oblastech, než je Švédsko.

Studie nepřihlíží ani k vyššímu podílu půdního uhlíku v ekologickém hospodaření oproti konvenčnímu a nezmiňuje potenciálně vyšší půdní degradaci v konvenčních systémech, což může snižovat hodnotu jejich pozitivního efektu na klima (carbon benefit).

Pro výzkum je třeba mít tematicky izolované studie, které pomáhají pochopení sledovaného. V odpovědné komunikaci s veřejností je ale třeba, aby téma bylo prezentováno v kontextu.

Mluvíme-li o udržitelném zemědělství a zajištění výživy, je zásadní propojovat problematiku emisí skleníkových plynů s dalšími indikátory udržitelnosti a jasně komunikovat jejich potenciální protiklady a nutnost volby.

Co na to jiné výzkumy?

Jedním z častých dotazů je, zda může ekologické zemědělství uživit lidstvo.

Jaký by to mělo dopad na životní prostředí, kdyby byla veškerá zemědělská půda v ekologickém systému? Ekologické hospodaření by v porovnání s konvenčním vyžadovalo k uživení světové populace větší plochu půdy, nedocházelo by ale ke zvyšování emisí skleníkových plynů. Současně by se významně snížilo užívání herbicidů, pesticidů a došlo by k redukci nadbytečného dusíku, a tím k posílení biodiverzity.

Studie zveřejněná v Nature Comunicaction (Muller et al. 2027) se zabývala modelováním scénářů uplatnění ekologického zemědělství v roce 2050.

Pracovala přitom se scénáři s různým procentuálním podílem ekologického zemědělství vůči celkové ploše zemědělské ploše (0 a 100 %) a do modelu zahrnula i faktor plýtvání potravin (omezení plýtvání o 0 a 50 %) a snížení plochy orné půdy používané pro produkci krmiv (0 a 100 %). Výsledky pak byly porovnané s předpokládaným nárustem obyvatelstva na planetě v roce 2050 na 9 miliard (FAO 2012).

Ekologické zemědělství a potravinové strategie

Ve studii byl použit model SOL – vzestupný model dynamiky zemědělské produkce a sektoru potravin, kalibrovaný daty FAOSTAT, především z listů potravinové bilance a zahrnující všechny země / státy a geografická území, a rovněž komodity, kterými se FAOSTAT zabývá. Model nebral v potaz individuální rozhodnutí farmářů a spotřebitelů, vliv cen a tržní efekty v ekonomickém slova smyslu. Jeho cílem bylo zmapovat vliv, které kombinace několika strategií mohou mít.

Podle odhadu se počítá s navýšením ploch orné půdy do roku 2050 o 6 % (FAO 2012). Přechod na 100% bioprodukci by vedl k dalšímu navýšení o cca 16 až 33 % ploch, případně k propadu výnosů (v průměru o 8 % až 25%).

Pokud by ale byl přechod na ekologické zemědělství doplněn dalšími změnami v globálním potravinovém systému – zejména snížením množství pěstovaných krmiv na orné půdě a omezením plýtvání potravinami – dokázalo by ekologické zemědělství udržitelným způsobem v roce 2050 nasytit 9 miliard lidí.

Jak autoři studie podotýkají, změny v potravinovém systému by však musely proběhnout na globální úrovni. Bez těchto změn by přechod na plnou bioprodukci nebyl udržitelný a vedl by ke zvyšování plochy zemědělské půdy.

Omezení pěstování krmiv na orné půdě

Omezení celosvětové poptávky po živočišných produktech a jejich podílu v lidské stravě je strategií, která umožňuje větší udržitelnost potravinových systémů ve vztahu k využívání přírodních zdrojů, životnímu prostředí i lidskému zdraví. Kombinace ekologického zemědělství a omezení pěstování krmiv na úkor plodin pro výrobu potravin, by mohla být příslibem pro udržitelnější zemědělskou produkci, zásobování potravinami a spotřebu.

Pro zajištění výživy zvířat proto autoři ve scénářích počítali s využíváním zdrojů, které neslouží k přímé produkci potravin, tj. s travními porosty, pastvinami, ale i s využitím vedlejších produktů výroby potravin.

Role hospodářských zvířat se tak ve scénářích přesouvá směrem k využití zdrojů, které by jinak pro uspokojení lidské výživy nepřipadaly v úvahu.

Není tedy poháněna změnami stravovacích návyků prosazovanými z “vnějšku” na úrovni spotřebitele, ale tyto změny jsou důsledkem posunů v procesu výroby.

Zajištění výživy

Stravovací návyky hrají v udržitelném zemědělství klíčovou roli, proto jedním z aspektů, kterým se model zabýval, bylo plýtvání potravinami. Ve scénářích s přechodem k ekologickému zemědělství se počítalo se zachováním stejného množství obsahu kalorií a bílkovin ze zemědělské produkce jako v referenčním scénáři.

Průměrná hodnota 3028 kcal na člověka a den, kterou udává FAO, však zahrnuje i ztráty potravin, které podle odhadů z roku 2011 celosvětově dosahují 30 – 40 %. Snižování plýtvání potravinami tudíž nabízí možnou cestu k šetrnějšímu využívání zdrojů a nižším dopadům zemědělství na životní prostředí.

V případě 100% přechodu k ekologické produkci by se podíl bílkovin zvýšil na 12 % oproti 10,9 % v referenčním scénáři, což je uspokojivé (minimální hodnota, kterou doporučuje Rada pro potraviny a výživu Národní akademie věd USA, činí 10%).

Podíl živočišných produktů by klesl z 38 % v referenčním scénáři na 36 % u 100% přechodu na ekologické zemědělství (nárůst podílu bílkovin rostlinného původu vyvážil nutriční hodnoty masa).

Faktorem, který v analýze změnil výrazně skladbu stravy, bylo omezení produkce krmiv. Pokud se krmiva vyřadila zcela, klesl podíl živočišných produktů na celkové zásobě proteinů z 38 na 11 % a plochy luštěnin se zvětšily až na 20 % ve všech produkčních systémech.

Proto zvyšování podílu bioprodukce dále nezvyšovalo podíl ploch luštěnin, které už byly na úrovni 20 % z celkové výměry orné půdy, ale vedlo k nižším výnosům. To objasňuje klesající podíl luštěnin ve stravě se zvyšující se bioprodukcí.

Rostoucí podíl luštěnin je potřebný ke kompenzaci nižších zásob živočišných proteinů (scénáře s omezením pěstování krmiv na úkor potravin) a k zajištění zásobování půdy dusíkem (bioscénáře).

Shrnuto na závěr, studie ukázala, že ekologické zemědělství může za podmínky dostatečně produkce luštěnin, společně s výrazným omezením pěstování krmiv na úkor potravin, sníženým objemem živočišné výroby a s omezením plýtvání potravin přispět k zajištění dostatku potravin a ke zmírnění dopadu na životní prostředí. Všechny tyto úkony, tedy zvyšování výnosů a produkce, omezení plýtvání potravinami a snižování počtů chovaných zvířat a spotřeby živočišných produktů, by měly být realizovány současně tak, aby žádný z nich nemusel fungovat jako samostatné opatření v maximální míře.

Model ekologického hospodaření, který by dokázal zajistit dostatečné množství potravin (počítáno v množství kalorií) a dostatečný přísun bílkovin na obyvatele při zachování světové výměry orné půdy na 1.54 miliardách hektarů (tedy bez nárůstu výměry zemědělské půdy) by zahrnoval následující kroky:

  • omezení využívání orné půdy pro produkci krmiv (-50%)
  • snížení konzumace bílkovin živočišného původu a snížení přijímaného množství kalorií potravin živočišného původu (-65%)
  • a významné snížení plýtvání potravinami (-50%).

(Muller, A. at all (2017): Strategies for feeding the world more sustainably with organic agriculture)

Vybrané výsledky studií

  • Rozdíl ve výnosech na plochu ekologického a konvenčního systému v mírném klimatu se pohybuje v rozsahu mezi 20 %- 25 % ve prospěch konvenční produkce. Limitem je omezené množství dusíku, příjem fosforu v alkalických a kyselých půdách a nedostatečná regulace plevelů, škůdců a chorob. V afrických oblastech na území s limitovanými zdroji vody jsou výnosy až od 116 % vyšší v porovnání s konvenčně hospodařícími farmami. (Hine et al. 2008)
  • Ekologicky obhospodařovaná půda váže o 450 kg více C/ha/rok. Zásoba uhlíku ve svrchních 20 cm půdy byla o 3,5 t C /ha vyšší než u konvenčně obhospodařované půdy. (Gettinger at al. 2012)

Pro Českou technologickou platformu pro ekologické zemědělství zpracovaly: Mgr. Kateřina Čapounová

Mgr. Pavlína Samsonová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector