To, že jíme, není žádná novinka. Většina lidí jídlo k životu prostě potřebuje. Novinkou je, že díky jídlu nejen žijeme, ale žijeme jídlem. Jídlo už neplní pouze funkci zdroje energie, ale plní i sociální funkci: v posledních letech je středobodem společenského života.
Jítlo se stalo vizuálním artiklem, fotky nádherně naaranžovaných jídel doprovázejí diskuse na sociálních sítích, jídlo je tématem skloňvaným v kancelářích, trendy jako nikdy předtím jsou také kulinářské kurzy a kuchařeské show.
Z kuchařů se tak stávají celebrity, kuchařské show sleduje celý národ, vyvolávají emoce a jsou předmětem společenských konverzací i v těch nejvyšších kruzích. Milujeme jídlo, vaření i restaurace. Jsme náročnější a náročnější. A restaurace v dnešní době musí nabídnout něco navíc, aby v záplavě konkurence zaujaly.
Ostře sledované suroviny
Jedna věc zůstala při starém – prioritou stále je, aby nám jídlo především chutnalo. Ale to dnes už nestačí. Chuť už není to jediné, co lidi zajímá. Důležité není jenom co kuchař vaří, ale především z čeho vaří.
Lidé si mnohem více hlídají, co jedí. Kvalita surovin je ostře sledovaným parametrem.
Jsou vejce z farmy, těstoviny domácí, zelenina pěstovaná bez chemického ošetření a maso z dobrého chovu? Kvalitní suroviny jsou základ a tato teze už dávno není klišé.
A u nás můžete počítat s tím, že vše co se dostane z naší kuchyně na váš stůl je čerstvé a z prémiových surovin. Dobře víme, že kvalitní suroviny jsou základ. A jsou tajemstvím a půlkou úspěchu každého šéfkuchaře.
Omeletu nebo vejce benedikt u nás dostanete vytvořené z domácích farmářských vajec. Rádi víme, z čeho a jakým způsobem vaříme. Proto většinu toho, co najdete v našem menu, připravujeme přímo zde u nás ve Food Labu.
Jsme odpůrci polotovarů. Například všechny těstoviny, které v naší nabídce najdete, jsou vyrobeny přímo v naší kuchyni, stejně jako všechny dortíky. Máme vlastního cukráře, který svou práci miluje. Jak se říká, láska prochází žaludkem. A u našich dortíků to platí dvojnásob. Prostě jim nejde odolat.
K dortíkům neodmyslitelně patří káva. Tu Vám rádi připravíme přesně tak, jak ji máte rádi. Jste fanoušky flat whitu, latte či cappuccina? Připravíme vám je i s nemléčnými alternativami. Zn. K doptání u obsluhy.
Samozřejmostí jsou domácí limonády, čerstvě vymačkané freshe nebo speciální detox džusy.
Ministerstvo FoodLab kitchen varuje: zdejší dortíky způsobují závislost.
dTest: V cizině jsou potraviny kvalitnější. Ty naše nám ale víc chutnají
Spotřebitelská organizace testovala složení 23 různých typů výrobků uváděné na etiketách. A to včetně ochutnávky skupinou dobrovolníků. Šlo ale o výrobky, které obchodní řetězce prodávají ve všech zemích pod vlastní značkou.
Už od roku 2011 se ví, že výrobce na různých trzích sahá k jiné kvalitě stejného výrobku. S první studií přišla Asociace spotřebitelů Slovenska. Srovnávala zboží z několika východních států (z Bulharska, Rumunska, Maďarska, ze Slovenska a z ČR) se zbožím prodávaným v Německu a Rakousku.
„Naše“ šunka a párky nám fakt víc chutnají
„Studie ukázala, že někteří výrobci rozlišují zboží pro východní a západní trhy,“ říká Jan Maryška, právník dTestu. „Masné výrobky prodávané v ČR, mají méně masa než ty v Německu a Rakousku. Když jsme ale párky a šunku nechali ochutnat českými dobrovolníky, paradoxně jim víc chutnaly ty z ČR.“
Ukázkovým příkladem byla ochutnávka toustové šunky Clever (Billa). Rakouská měla 91 % masa, ta česká o 20 % méně. „Většina dobrovolníků vyhodnotila českou jako lepší, protože jsou na ni prostě zvyklí. Růžová rakouská šunka jim prostě připadala až podezřele krásná.“
Majonéza a chléb? Stejné výsledky
Podobně dTest srovnával třeba majonézu Clever. Rakouská měla 25% obsah tuku, česká byla o polovinu tučnější. Dobrovolníci tu rakouskou označili za zcela nejedlou… Velké rozdíly jsou taky ve složení celozrnného chleba. Německo deklaruje 59 % celozrnné mouky, ČR pouze 19 %.
„Rozdíly vynikly i při senzorické ochutnávce, kdy byly německé chleby (máslové i celozrnné) vláčnější.“ Potraviny se zkrátka liší. Podle Evropského parlamentu ale výrobci nemají povinnost vyrábět v EU zboží stejné značky ve stejné kvalitě. Musí být jen pravdivě označené, což podle dTestu jsou.
Příklad výrobků, které musí splňovat celoevropské normy:
Národní normy složení výrobku najdete:
- u mléčných výrobků (jogurt, ochucený tvaroh)
- u masných výrobků
Ostatní záznamy poraden najdete v Dopoledni s Dvojkou.
Související příspěvky
Kvalitní výrobky poznáte podle značky, říká ředitel střediska pro podporu kvality
Češi více věří českým výrobkům. Spojují si je s kvalitou
Výsledky dTestu vepřových konzerv testovatele zaskočily
dTest: Tak tohle doopravdy najdete v krabích tyčinkách
Proč nám některá jídla chutnají víc než jiná?
Jak říká v rozhovoru pro německý list Süddeutsche Zeitung odborník na výživu Thomas Ellrott, existuje mnoho lidí, kteří rozhodně nejedí všechno, co se jim naservíruje na talíř. Čím je to dané?
„Je samozřejmě vždycky možné, že organismus určité potraviny jednoduše nesnáší. Jenže se to těžko zjišťuje,“ vysvětluje nutriční terapeut. Každá potravina totiž obsahuje stovky, nebo přímo tisíce složek – a to se netýká jen průmyslově vyráběných potravin, ale také potravin čistě přírodního původu.
A pokud člověk určitou složku těžko tráví, nemusí se to hned nutně projevit akutní nevolností, ale třeba jen lehkým „nedobrým“ pocitem. Ten si ale tělo zapamatuje. A příště bude u téhož jídla zdrženlivé.
Může se také stát, že člověk někdy snědl nějakou zkaženou potravinu, následně mu bylo hodně zle – a v budoucnosti se na takové jídlo ani nemůže podívat.
Další příčinou, proč lidé nemají rádi určitá jídla, mohou být negativní asociace sahající do minulosti. Například děti, kterým jsou během chemoterapie podávána jejich oblíbená jídla, později tyto pokrmy odmítají.
Čtěte také
Ve výhodě jsou i v pozdějším životě všichni ti, kteří byli jako miminka kojeni. Mají tak ty nejlepší předpoklady, že budou jako dospělí jíst co možná nejpestřejší stravu.
Podle Thomase Ellrotta je dokonce pro budoucí stravovací návyky dítěte důležité, jak se stravovala jeho matka už během těhotenství.
Ostatně, toto tvrzení dokládá řada experimentů. Například ten s anýzem, kdy jedna skupina těhotných žen jedla hodně jídel kořeněných touto bylinou, zatímco druhá skupina se anýzu ani nedotkla.
Poté, co se ženám narodily děti, ony tyto děti kojily a posléze s kojením přestaly, bylo všem miminkům podáno mléko ochucené anýzem. A výsledek? Děti matek z první skupiny anýzové mléko pily plnými doušky, děti matek z druhé skupiny tento nápoj odmítaly.
„Ale mnohem důležitější jsou podle mě učební procesy, které začínají až po ukončení kojení,“ říká německý expert na výživu. Jde při nich například o to, jak se stravují rodiče. Jedí pestře a vyváženě? Děti se totiž chovají do velké míry podle toho, co pozorují u svých vzorů.
A velkou roli hraje třeba také skutečnost, že u jídelního stolu sedí celá rodina, tedy dítě i se svým sourozencem či sourozenci. Odmítáním určitého jídla totiž dítě získává pozornost.
A pak je tu ještě jev, který vědci označují za „neofobii“ – tedy strach ze všeho nového. A to se týká i jídla. V podstatě se jedná o jakýsi bezpečnostní program v našem mozku, který je z hlediska evoluční biologie velmi praktický a říká nám toto: „Jez jen to, co znáš, a nic se ti nestane.“
Čtěte také
Stejně tak je evolučně podmíněna naše preference sladké chuti. Ta je totiž příslibem kalorií, a ty představovaly v období hladu vždy výhodu. To, co je sladké, navíc téměř nikdy není jedovaté – na rozdíl od hořkých potravin.
Může se zdát od našeho těla hloupé, že si říká o kalorie – a ne třeba o vitamíny. Jenomže právě kalorií bylo téměř po celou dobu trvání lidstva nedostatek. Naopak neexistovala nikdy doba, ve které by pro přežití byl rozhodující třeba draslík.
Po desítky tisíc let byl lidský organismus nastaven na to, že panoval nedostatek kalorií. Když se naskytla možnost jejich doplnění, nebylo proč váhat.
Dvě nebo tři generace, které žijí v dostatku a blahobytu, nestačí k tomu, aby se změnila naše genetická výbava, upozorňuje pro Süddeutsche Zeitung odborník na výživu Thomas Ellrott.
Žijeme tedy v době, kdy je jídla dost – a hlavně toho sladkého, kalorického, které náš organismus bohužel často preferuje. Rozumný člověk ví, že je třeba se stravovat vyváženě.
Jak ale motivovat děti, aby jedly ovoce a zeleninu a ne jen samé sladkosti? Nejhorší ze všeho je říkat: „Dej si, je to zdravé.“ To je podle Thomase Ellrotta kontraproduktivní asi tak v 99 % případů. Protože „zdravé“ – to z hlediska dětí většinou znamená „nechutné“.
Nejlepší je proto říci: „Dej si, chutná to skvěle.“ Anebo spiklenecky podotknout: „To není pro děti, jen pro dospělé…“ Možná budete překvapeni. Tolik Süddeutsche Zeitung o tom, proč nám některé pokrmy chutnají víc než jiné.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
autor: Šárka Daňková
České potraviny jsou bezpečné. Překvapuje mne, co najdeme u dovážených, říká expertka
Lidé někdy platí za to, co vůbec v potravině není. Podle vědecké špičky v oblasti analýzy potravin má však Česko bezpečné jídlo. V rozhovoru pro Aktuálně.
cz to uvádí profesorka Vysoké školy chemicko-technologické Jana Hajšlová. Ta je zároveň členkou expertního týmu, který řeší s Bruselem různé kvality potravin.
Nesouhlasí s tím, když se firmy ohánějí odlišnými chuťovými preferencemi zákazníků.
Aktuálně.cz: V Praze se minulý týden konala celosvětová vědecká konference RAFA, na níž jste probírali novinky v oblasti potravin. Co se nyní ve vaší branži řeší?
Jana Hajšlová: RAFA spojuje lidi, kteří chtějí být excelentní v kontrole přítomnosti různých látek v potravinách. Pokud o látkách nevíme, nemůžeme o ničem rozhodovat.
Dnes máme přístroje, které umí během deseti minut najít až pět stovek reziduí. Stále velký zájem je například o látku akrylamid, se níž se každý setkal.
Například hodně do hněda opečený toast má na povrchu potenciální rakovinotvornou látku. Ale nikdy se nesmí říct, že člověk sní toast a dostane rakovinu.
V poslední době se také hodně mluvilo o rumovém éteru, který se přidává do tuzemáku.
Kauza je podle mého trochu zkreslená. Myslím si, že samotný etanol je pro lidské zdraví větším rizikem než furan, který je mimo jiné v rumové tresti.
Mluvila jsem s významným představitelem Evropské komise i výrobcem rumové tresti. Firmy udělaly výrazné technologické opatření, aby množství látky snížily. Ona ale nezmizí úplně, protože vzniká během výroby.
Rumová tresť se v rumu ještě naředí a koncentrace klesne.
Evropská komise toto pravděpodobně povolí, zakáže však přidávání aroma například do bonbónů. V evropské legislativě se pracuje na ose risk – benefit. Určité riziko je vždy a nejde jenom o rum.
Například můžete mít jeden rok, kdy je extrémně příznivé počasí pro rozvoj plísní, a v potravinách budou stopy mykotoxinů. Ale nemůžete říct, že zakážete kukuřici, protože by poté nebylo ani hovězí.
Vždy se to musí vybalancovat.
Překvapuje vás poslední dobou přítomnost nějakých látek v potravinách?
Stále se zabýváme problémy s autenticitou. Vědci kontrolují, jestli složení potraviny odpovídá předpokladu. Jde o to, že nacházíme známé látky na nesprávném místě.
Klasickým případem, byť ne zcela aktuálním, bylo přibarvování koření sudanovými barvami. Trochu mladší případ je použití melaminu k předstírání, že mléko obsahuje dost bílkovin, které klesly po zředění s vodou.
Tato látka v ledvinách vykrystalizovala a mohla způsobit smrt.
Někdy je zákazník podvedený – nápis na obalu potraviny není totožný s tím, za co platí. Je to ekonomický přínosné pro toho, kdo podvádí. A naopak nevýhodné pro spotřebitele.
Například?
Třeba olivový olej je v extra panenském provedení velice drahou komoditou. A spotřebitel nepozná, jestli do něj výrobce přidal deset procent jiného oleje. Nebo jde o maso, u něhož si často stěžujeme, že nedostatek svalové hmoty nahrazuje separát.
Co se s tím dá dělat?
Nedávno jsme prezentovali metodu, kterou vymyslel můj doktorand ve spolupráci s univerzitou v Belfastu. Dokáže odhalit už okolo jednoho procenta proteinového separátu – ten na sebe váže vodu a tváří se jako maso.
Směřuje budoucnost k naprosto zdravotně nezávadným potravinám?
Nemyslím si, že budeme mít potraviny bez stop pesticidů nebo plísní. Spíš se bude víc přemýšlet o personalizované dietě a lidé budou víc vědět o svých dispozicích.
Vidíte v potravinách důsledek průmyslového zemědělství?
Ano. Pokud je zemědělství konvenční, tak v něm vidíme jiné spektrum látek než u organického. U potravin organického farmaření prakticky neuvidíme pesticidy, zároveň mají méně dusičnanů.
Ale například vajíčka z bio chovů nemusí mít v zimě stejnou barvu žloutků jako ta konvenční. Může za to přítomnost barviva, jehož přidávání do krmiva mají běžní chovatelé povolené. Nerada to říkám, ale bez pesticidů bychom se definitivně neobešli.
Nemohli bychom zajistit dostatek potravin, už jenom kvůli škůdcům.
Jsou české potraviny bezpečné?
Myslím, že ano. Už jenom tím, že jsme malá země a fungují u nás dozorové orgány. Větší riziko vidím u potravinových doplňků. Mám na mysli různé extrakty nebo kapsle. Někdy mohou být vyráběné způsobem, který úplně negarantuje bezpečnost.
Vás samotnou někdy překvapuje to, co vidíte v potravinách?
Ani ne tak u českých, jako u dovezených. Jsme překvapení, že někdy vidíme u potravin ze třetích zemí stopy pesticidů, které nejsou v Evropě povolené. Neplatí to vždy, ale řekla bych, že evropská pravidla jsou přísnější než v jiných zemích světa, včetně Spojených států amerických.
Jste členkou expertního týmu, který jedná s Bruselem ohledně o různém složení potravin. Existuje opravdu dvojí kvalita potravin?
Právníci se na věc principiálně dívají tak, že když je složení napsané na obalu, problém je spíš etický než právnický. Nefér praktika je, když se zboží tváří stejně, ale má jiné složení.
Lidé ze Západu se na to trochu dívají jako na problém východní Evropy. Nechtějí se o tom moc bavit. Na druhou stranu mnohé německé firmy zareagovaly.
Než aby byla ohrožená jejich pověst, tak se zavázaly, že nebudou pracovat v dvojím režimu.
Je to spíš politické téma, nebo má oporu ve vědě?
Existují výrobky, které vypadají stejně, ale mají rozdílné složení. Jsou i příklady, kdy máme příznivější skóre než v jiných zemích. Jediné, s čím já nesouhlasím je, že za rozdílným složením stojí chuť.
O chuťové preference se však firmy nejčastěji opírají.
V 90. letech řada lidí vůbec nevěděla, jak například chutná olivový olej. A když ho poprvé v Itálii ochutnali, pálil je na jazyku. Možná tady byly dřív bariéry, které nám neumožnily vědět, jak některé věci chutnají. Dneska se na to firmy někdy odvolávají.
Navíc si starší posuzovatelé zvykli na nějakou nekvalitní kávu. A když ochutnají cokoliv jiného, tak jim přijde, že to není to, co bývalo. Je dobře, že na problém politici upozornili.
Ale z hlediska práva je dvojí kvalitu složitější odsoudit, protože ona je hlavně nemorální.
Asi ne všechny potravinářské firmy mají radost z vašeho bádání.
Solidní firma by neměla mít problém. Na VŠCHT jsme v kontaktu s mnohými podniky. Když se řada z nich dozví o nějakém riziku, má chuť ho řešit. U nás je to pořád trochu jiné. Hodně komunikuji s Belgií nebo Holandskem.
Pokud se tam objeví problém v potravinářském řetězci, firmy jdou za akademickým sektorem a vše řeší společně. U nás možná společnosti nechtějí, aby se jim někdo šťoural v podnikání.
Asi je potřeba líp komunikovat a například říct, že separát nepoškozuje zdraví, ale je to produkt za méně peněz.
Český statistický úřad pan JIŘÍ HRBEK: ČEŠI DNES NEMAJÍ HLAD, ALE CHUŤ
„Diskuse nad kvalitou potravin je velmi široké, vděčné a také snadno zneužitelné téma,“ říká Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí v ČSÚ. Kromě toho, čemu dávají Češi ve svém jídelníčku přednost, zkoumá i důvody, proč se v bývalém Československu změnily stravovací návyky jeho obyvatel.
O kvalitě potravin prodávaných v České republice se hodně diskutuje. Jaký názor na tuto otázku máte vy?
Diskuse nad kvalitou potravin je velmi široké, vděčné a také snadno zneužitelné téma. Nelíbí se mi, pokud někdo paušalizuje a tvrdí, že polské potraviny jsou nekvalitní. Považuji to za neseriózní.
Myslím si, že často spotřebitel zaměňuje vlastní kvalitu potravin s tím, co mu chutná víc a co méně.
Každý spotřebitel má právo na kvalitní potraviny podle deklarované receptury, a to bez ohledu na zemi původu či na to, zda je potravina někým garantována, anebo má nějaké specifické či regionální označení.
Mohl byste popsat, jak se změnily stravovací návyky našich obyvatel od roku 1950 do současnosti?
Stravovací návyky obyvatel v naší zemi se od padesátých let minulého století výrazně změnily. Postupně rostla nabídka množství a sortimentu především základních potravin. Vedle toho se na produkci potravin významně doplňkově podílelo i samozásobení obyvatelstva.
V posledním období má největší vliv na změny přebírání stravovacích návyků ze zahraničí. Potom je to celoroční nabídka všech základních i doplňkových druhů potravin na trhu. Obrovský vliv na stravování našich obyvatel má medializace kulinářství a orientace na zdravotní aspekty stravování.
Řekl bych, že dnes nemají Češi hlad, ale chuť.
Takže už se nedá tvrdit, že brambory jsou základní poživatinou?
Brambory patřily, patří a budou patřit v naší zemi k základním poživatinám. Pro obyvatelstvo České republiky jsou brambory jednou ze základních příloh ke spoustě pokrmů. To je rozdíl od některých jiných zemí, kde se brambory konzumují okrajově a pohlíží se na ně spíše jako na specifický druh zeleniny.
Je naše republika soběstačná ve výrobě chleba, mléka, vajec a v dalších druzích základních potravin?
Soběstačnost počítáme pro každý výrobek, komoditu samostatně. Do výsledků soběstačnosti se promítá jak výkonnost zemědělské prvovýroby, tak potenciál potravinového průmyslu.
Propočty soběstačnosti často odhalují řadu zajímavostí. Například ze sklizně obilovin vyvážíme ročně okolo 2,5 milionu tun pšenice, a přitom ve výrobě mouky nejsme soběstační.
U mléka vychází soběstačnost na 118 %, a u másla je to jen 88 %.
A jak je to s hovězím a vepřovým masem?
V posledních letech evidujeme trvalý pokles soběstačnosti u vepřového masa. Přitom statistika zahraničního obchodu vykazuje plusové saldo obchodu se živými zvířaty. U hovězího masa jsme soběstační na 116 %.
Zahraniční obchod vykazuje roční plusovou bilanci se živým skotem ve výši přes tři miliardy korun. Nízká spotřeba hovězího masa na domácím trhu souvisí především s jeho cenou, která výrazně převyšuje vepřové i drůbeží maso. Výroba hovězího je náročnější, zdlouhavější.
Výkrm jednoho kusu jatečného skotu trvá téměř dva roky. Prase se vykrmí za šest měsíců, kuřecího brojlera se daří vykrmit za necelých čtyřicet dnů.
Proto se od padesátých let minulého století, kdy bylo zapotřebí razantně uspokojit rostoucí poptávku strávníků po mase, orientovaly naše kuchyně více na přípravu jídel z vepřového a drůbežího masa.
I když je jídla dost, část ho skončí v popelnici. Co na to říkají statistiky?
Na základně probíhajících projektů zaměřených na oblast statistiky odpadů je kalkulováno, že v zemích Evropské unie vzniká potravinový odpad, a to ve výši zhruba 175 kilogramů na osobu a rok.
Tento údaj nepředstavuje pouze množství zachycené v komunálním směsném odpadu, ale týká se celé vertikály, tedy od producenta až ke spotřebiteli. Vyjádřeno slovy zemědělce – od vidlí až po vidličku.
Zastupujete Český statistický úřad v různých odborných pracovních skupinách rostlinné a živočišné výroby. Co se na nich řeší?
Aktivní účast zástupců zemědělské statistiky v pracovních týmech zemědělců je velice důležitá a oboustranně prospěšná. Zemědělci v členských státech Evropské unie jsou řízeni Společnou zemědělskou politikou, která logicky ústí do „společné zemědělské statistiky“.
Zemědělci mají enormní zájem o včasné a kvalitní statistické výsledky z rostlinné a živočišné výroby nejen za Česko, ale i za další státy Unie.
Účast na pracovních jednáních zemědělců umožňuje ČSÚ řadu jevů a problémů v zemědělství pochopit v souvislostech, adekvátně je hodnotit a reagovat na ně v analýzách, anebo je řešit na jednáních k zemědělské statistice v Eurostatu.
Do zemědělské statistiky postupně pronikají nové způsoby zjišťování a snahy o využívání administrativních zdrojů dat. O co se konkrétně jedná? Aktuální je například projekt LUCAS.
LUCAS, což je zkratka názvu Land Use, Land Cover Statistics, na základně družicových snímků mapuje území a za asistence terénního průzkumu specialistů uvede, co se v dané lokalitě nalézá, respektive jaká plodina se pěstuje. Výsledky z tohoto projektu slouží především pro zaznamenávání územních změn. Využívají se také pro hodnocení pěstebních aktivit v zemědělství.
V posledních letech se zvyšuje úsilí při hledání dalších možností ve využívání administrativních dat v zemědělských statistikách. Je faktem, že pro zemědělství je formulováno obrovské množství, spektrum dotačních titulů. Pokud na ně chce zemědělec dosáhnout, nezbývá mu než vyplnit v žádostech spoustu detailních informací o svém hospodaření a hospodářství.
Může přitom využít řadu dílčích evidencí a registrů. Zemědělští statistici se na tyto administrativní zdroje napojují, protože některé z nich dokážou plně nahradit statistická hlášení. Jedná se například o cenzus o vinohradnictví a vinařství, statistiku pesticidů či statistiku líhnutí drůbeže.
Někdy se tyto administrativní zdroje využívají pro podporu a doplnění povinných statistik, jakými jsou například registr půdních bloků nebo registr zvířat.
Jak se promítá aktivita ČSÚ do ochoty zemědělců poskytovat o sobě data?
Snahou a úkolem pracovníků na úseku zemědělské statistiky je zajistit co nejvyšší a bezproblémovou responzi dat. Obrovský kus práce odvádějí naši terénní specialisté i externí tazatelé, kteří často pomáhají zemědělcům s vyplňováním složitějších dotazníků.
Evropská unie pravidelně organizuje v několikaletých cyklech plošná i výběrová zemědělská sčítání, při kterých oslovujeme i drobné zemědělce ve všech regionech. Velkou pomocí je pro nás nadstandardní spolupráce a podpora od zemědělských svazů.
Jsou to především Agrární komora, Asociace soukromých zemědělců, Zemědělský svaz a další.
Na druhou stranu vycházíme vstříc potřebám a přáním zemědělských profesních svazů tím, že pro ně připravujeme odborné příspěvky, které pak prezentujeme na jejich vrcholových akcích, sněmech i mezinárodních jednáních.
Která technická řešení preferují zemědělci při reportováních svých údajů?
Technických variant, které se nabízejí, je celá řada. Velké podniky, tedy právnické osoby s rozsáhlou zemědělskou výrobou, se nejvíce orientují na on-line výkazy DANTE WEB.
V současnosti vyplnitelné PDF výkazy preferují spíše střední a menší zemědělské subjekty, kterých je početně nejvíce. Řada subjektů nám hlásí výsledky telefonicky.
Velmi si vážím lidí, většinou těch nejmenších a nejstarších zemědělců, kteří bez ohledu na své elektronické vybavení a dovednosti ctí svoji zpravodajskou povinnost a odevzdají nám výkaz o svém hospodaření včas, i když jen na papíru.
Ing. Jiří Hrbek
Inženýrský titul získal v roce 1978 na České zemědělské univerzitě v Praze, kde vystudoval obor provoz a ekonomie.
Svoji profesní kariéru začal v okresním oddělení Českého statistického úřadu Praha-západ, kde se věnoval sběru dat a analýzám statistiky zemědělství.
V letech 1984–1990 působil na Krajské statistické správě pro Středočeský kraj, kde vedl oddělení pro statistiku zemědělství, obchodu a služeb, zaměstnanosti a mezd.
Jako metodik, pak vedoucí a nakonec ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a životního prostředí pracoval v období 1990–1993 ve Federálním statistickém úřadu, poté rok působil ve funkci ředitele Krajské statistické správy pro Středočeský kraj. Od roku 1994 řídí v ČSÚ odbor statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí.