Retail jede na „české vlně“. Česká cena. Česká chuť. Z lásky k Česku. Nakupujte hezky česky.
Obchod s českým srdcem… Pokud do tuzemských obchodů zamíří cizí zákazník, musí mít dojem, že srdce každého Čecha bije jen pro českou produkci a že zahraniční výrobek si na zdejším trhu jen tak neškrtne.
Místní zákazník, společně s dobrou ekonomickou situací a rozšiřující se osvětou, opravdu rád volí produkty, které k němu neputují přes půlku světa, pokud mohou přijet z vedlejšího města či regionu.
Spíš než otázku, zda je výrobek český, neboť v platné legislativě se ne každý dobře orientuje, tuzemského zákazníka zajímá, zda je produkt kvalitní.
Zájem o kvalitní, hlavně čerstvé potraviny od českých výrobců roste, vedle tradičního i moderního obchodu tak už léta vznikají malé prodejny s užší nabídkou a převážně lokálními produkty. Tradiční trh i retaileři ale svého zákazníka také dobře znají.
A v závislosti na typu prodejen a regionu rozšiřují sortiment tak, aby zákazníkům nabídli to, co alternativní místa prodeje, jako jsou například farmářské trhy.
Tradiční trh hledá tradiční cesty
Roman Mazák, předseda Družstva CBA, říká, že v nabídce prodejen maloobchodní sítě CBA Premium je až 80 % českých produktů: „Tím, že dlouhodobě spolupracujeme s českými výrobci na poli značkových výrobků, ty stejné výrobce logicky oslovujeme jak ohledně spolupráce, tak co se týče privátních výrobků. Nejen logisticky je to pro nás výhodnější.“ A dodává, že u zahraničních řetězců je podle jeho informací situace opačná, nicméně logická: „Zahraniční vlastník obchoduje se zahraničními partnery a zboží pak přes centrální sklad distribuuje do svých poboček.“
CBA se jako český distributor snáze domluví s menšími českými výrobci, kteří nemohou nabídnout velký objem své produkce. „Franchisové pobočky sítě CBA Premium mají možnost zalistovat do svého sortimentu patnáct procent zboží od regionálních výrobců ze svého okolí.
My jako centrála dodavatele prověříme, a pokud neshledáme pochybení, nebráníme jeho prodeji v místním maloobchodě. Pokud se spolupráce osvědčí a kapacita dodavatele tomu nebrání, může se spolupráce rozšířit do celé sítě.
Naopak pro malého místního výrobce je téměř nemožné zalistování do sortimentu zahraničního řetězce, který veškerý sortiment nakupuje centrálně a spolupráce jen s jedinou pobočkou pro něj není zajímavá.
A to znamená, že pokud skončí malé české prodejny, skončí s nimi také místní regionální výrobci, kteří nebudou mít komu dodávat,“ míní Roman Mazák.
„S českými dodavateli je snadnější domluva a toho si ceníme,“ hodnotí Marcela Nesnídalová z marketingu společnosti Flosman, která při výběru dodavatelů pro privátní značku Dobrý výběr také upřednostňuje spolupráci s českými dodavateli.
Novým sloganem sítě českých prodejen je Obchod s českým srdcem, v nabídce čerstvého zboží je naprostá většina od dodavatelů z Česka. „Zaměřujeme se také na regionální dodavatele, tedy pečivo v Sedlčanech je jiné než pečivo v Moravských Budějovicích,“ popisuje.
U koloniálu je to těžší, řada tradičních českých, známých a zavedených značek dnes patří zahraničním firmám. „Jsou ale stále vnímány jako domácí spolehliví výrobci, například značka Vitana,“ uvádí Marcela Nesnídalová.
Ani řetězec maloobchodů Kubík rozhodně netají, že upřednostňuje v nabídce české zboží, zhruba 80 % prodaných výrobků pochází z tuzemska. Drtivá většina české produkce je také v privátní značce Česká cena, kterou Kubík silně podporuje.
„Pro propagaci českých výrobků využíváme letáky, stopery s označením český výrobek nebo výrobek pocházející z české farmy, dále plakáty, billboardy u prodejen a speciální obrandované regály či bočnice.
Nově také využíváme digitálních obrazovek umístěných v našich prodejnách,“ přibližuje vedoucí marketingového oddělení Dalibor Novák.
„Aktuálně tvoří chlazený sortiment devadesát procent produktů vyrobených v Česku a třeba v pečivu spolupracujeme se stopadesáti regionálními výrobci,“ specifikuje Petra Meisenbichler Pohlreichová, marketingová manažerka společnosti Enapo Obchodní.
Maximální preference českých výrobců ctí i v privátních značkách, jejichž výrobu pokrývá z 80 % právě česká produkce. V prodejnách jsou ale s označováním výrobků z tuzemska opatrní.
„I výrobky vyrobené v Česku mohou mít dovozové suroviny, nechceme klamat zákazníka,“ vysvětluje.
Současná definice „české potraviny“ není podle Zdeňka Juračky, předsedy Asociace českého tradičního obchodu, zrovna nejlepším řešením pro české výrobce.
„Co třeba česká čokoláda? Kakaové boby u nás prostě nerostou, a přesto máme kvalitní českou čokoládu s tradicí.
A co čaj nebo rýže? Asociace od počátku své činnosti s českými výrobci spolupracuje a prodej českých kvalitních výrobků podporuje bez ohledu na definici,“ říká rázně Zdeněk Juračka.
Moderní trh reaguje na trendy rychle
Moderní trh nezůstává pozadu a na rostoucí zájem zákazníků o čerstvé zboží a zboží českého původu pružně reaguje. Díky silným marketingovým týmům také řetězce na moderním trhu dobře zvládají propagaci svých aktivit tak, aby se k zákazníkovi dostaly informace všemi dostupnými komunikačními kanály.
Zahraniční vlastník společnosti obchoduje logicky více se zahraničními partnery, ale není to pravidlem u každého a spolupráce s českými dodavateli narůstá.
Problém bývá v tom, že malý dodavatel není schopen dodávat zboží například v určitém objemu, který řetězec požaduje, což malé producenty automaticky znevýhodňuje.
Pokud je ale vůle, je i cesta, jak ukazuje příklad Makra. Důležitou roli pro malého dodavatele totiž hraje dlouhodobá spolupráce a jistota odebraného zboží.
„Podporujeme například chov pstruha domácího v Jizerských horách, dodavateli garantujeme odbyt pro jeho kompletní chov,“ upozorňuje Romana Nýdrle, head of communications společnosti Makro Cash & Carry ČR. Firma podle jejích slov realizuje 77 % všech prodejů s českými dodavateli.
Aktuální restrukturalizace sortimentu, která bude dokončena v polovině příštího roku, se také výrazně zaměřuje na užití značení Česká potravina. „Logo bude součástí všech obalů výrobků pod vlastní značkou, které splňují právní normu pro její užití,“ vysvětluje Romana Nýdrle.
A pro dokreslení vztahů českého původu a architektury vlastních značek uvádí, že například veškeré čerstvé vepřové a drůbeží pod vlastními značkami Horeca Select a Fine Life jsou výhradně z českých chovů, kde Makro spotřebitele na obalech upozorňuje na dohledatelnost původu až na farmu.
Názory:
„Jak víc podpořit české zboží?“
Tuto problematiku žádný zákon nevyřeší. Jediná možnost, jak podpořit místní české výrobce, je podpora české distribuce, potažmo místní prodejny. Buď budeme mít české distributory a s nimi české výrobky, nebo budou zahraniční distributoři a řetězce, a tím pádem budou zahraniční výrobky.
Roman Mazák, předseda, Družstvo CBA CZ
„Nakupovat domácí produkci je výhodné pro všechny.“
České zboží a zejména potraviny se staly módní vlnou, na kterou zahraniční řetězce velmi ochotně naskočily. Avšak skutečný podíl českých potravin, nikoliv podle definice ministerstva zemědělství, je velmi diskutabilní. Ano, zahraniční řetězce nás i celé Česko milují.
Ale pak jdete do Lidlu, ať už v Berouně nebo Táboře, a vidíte tam polské koblihy. Přitom je v okolí mnoho regionálních pekáren… Tradiční trh si na nic hrát nemusí. V tradičních českých prodejnách je reálně převážná část zboží českého a regionálního původu, obvykle přes šedesát, někdy i k osmdesáti procentům.
Zákazník má jistotu, že si koupí pečivo od svého pekaře a že u svého obchodníka koupí regionální zboží, které v řetězci vůbec nesežene. Díky za to, že si stále více lidí uvědomuje, že nakupovat vlastní domácí produkci je výhodné pro všechny, tedy pro producenta, výrobce i zákazníka, ekonomiku i společnost.
Lidé ve většině Evropy si to dávno uvědomili a je pro ně otázka cti koupit si domácí zboží.
- Zdeněk Juračka, předseda, Asociace českého tradičního obchodu
- Jak si v nabídce zboží od českých dodavatelů vede moderní trh?
- Ahold nabídl Českou chuť
„Pokud jsou dodavatelé schopni garantovat český původ zboží, komunikujeme označení Česká potravina vždy v našich letácích,“ říká Barbora Vanko, tisková mluvčí obchodního řetězce Albert.
Ten v loňském roce podepsal s dodavateli a ministerstvem zemědělství memorandum na podporu českého masa.
„Zejména v čerstvých potravinách pak mají české produkty široké zastoupení, které je v některých kategoriích téměř stoprocentní, jinde se liší v závislosti na sezonnosti,“ informuje Barbora Vanko.
V letošním roce společnost představila novou značku Česká chuť, v rámci které nabízí víc než osm desítek produktů v čerstvém i trvanlivém sortimentu, dodavateli jsou malí i velcí dodavatelé z Čech. „Česká chuť zákazníkům jasně komunikuje domácí původ. Zároveň představuje garanci kvalitya tradiční české receptury,“ připomíná Barbora Vanko další trend, na který zákazníci slyší – tradice.
Penny Market s českými vinaři a neestetickou produkcí ovoce a zeleniny
„Čeští spotřebitelé mají stále větší zájem o potraviny tuzemského původu a my jim v tom vycházíme vstříc v rámci naší dlouhodobé kampaně na podporu tuzemských produktů pod názvem: Co je české, to je dobré,“ vysvětluje Zlata Ulrichová, head of strategic marketing společnosti Penny Market. Společnost uvádí, že označení Česká potravina nebo Vyrobeno v ČR má sedm z deseti prodávaných potravinářských výrobků.
Už v loňském roce Penny Market deklaroval podporu českých dodavatelů, mezi jeho poslední aktivity patří například podpora českých farmářů a jejich neestetické produkce v kampani Prodej neobyčejných kousků nebo zařazení vín nezávislých vinařů ČR do trvalého sortimentu. „Zákazník snadno pozná v prodejně i v letáku, zda jde o výrobek nesoucí označení Česká potravina. Logo umísťujeme v letácích k výrobkům a v prodejnách k cenovkám pomáhají lepší orientaci i stopery Česká potravina,“ informuje Zlata Ulrichová.
Lidl požaduje objem, Kaufland pomáhá českým producentům do Evropy
Menší zastoupení českých výrobků má společnost Lidl Česká republika, která si dlouhodobě udržuje podíl potravin nakupovaných od českých dodavatelů na 45 %.
„Při výběru dodavatele nerozlišujeme, zda je český nebo zahraniční, rozhodující je kvalita produktu, schopnost zajistit odpovídající objem dodávek a cena,“ vysvětluje tisková mluvčí Zuzana Holá.
Kaufland Česká republika naopak uvádí již dvoutřetinový sortiment českého původu, který nabízí společně se sloganem Z lásky k Česku.
„Máme exkluzivní smlouvy s dodavateli na zeleninu, ovoce, maso či uzeniny, kteří pěstují či produkují své zboží v ČR s českými zaměstnanci a podle českých receptur a postupů,“ říká tisková mluvčí Renata Maierl.
Oba řetězce tak mají omezené možnosti, jak pracovat s malými regionálními dodavateli, naopak jsou ale schopny otevřít dveře českým producentům pro dodávky na evropské trhy. „Za minulý rok s námi vyvezlo více než sto třicet pět českých dodavatelů své výrobky do dvaceti tří zemí Evropy.
Celková hodnota činila 5,3 miliardy korun, a každý rok toto číslo stoupá,“ doplňuje Zuzana Holá.
Když se chce, všechno jde
I velké řetězce ale dokáží najít cestu, jak zařadit lokální producenty do nabídky. Makro se například aktivně zaměřuje na vyhledávání lokálních dodavatelů, především v kategoriích pečiva, cukrářských výrobků, lahůdek, piva, ovoce a zeleniny.
Pro dodavatele je nastaven interní systém, který zahrnuje jasně definované podmínky pro audit kvality či jednoduchou dvoustránkovou smlouvu s tím, že klíčová kompetence je na řediteli dané pobočky, nikoliv na centrále společnosti.
„Každá prodejna má tedy vlastní drobné lokální dodavatele, kteří nabízejí zboží pouze v dané prodejně. Podíl prodejů těchto místních dodavatelů dosahuje na celkovém obratu naší společnosti zhruba jedno procento a dodavatele výrazně zviditelňujeme v instore komunikaci.
Aktuálně jích máme 165,“ říká Romana Nýdrle, head of communications společnosti Makro Cash & Carry ČR.
Makro tak kopíruje trend zájmu o místní speciality a čerstvé zboží lokálního původu s příběhem a jasným původem. Pokud se dodavatel osvědčí a má zájem a možnost růst, Makro mu nabídne prostor pro prodeje do dalších obchodů či celé sítě.
„Dobrým příkladem je brněnská farma Ráječek, která s námi vyrostla a v současnosti dodává saláty a rajčata vedle celé české prodejní sítě i do našich šesti prodejen na Slovensku,“ přibližuje strategii na úspěšném příkladu Romana Nýdrle.
Podpora malých rodinných podniků zapadá do celkové strategie firmy, která se dlouhodobě zaměřuje třeba na podporu malých pivovarů, v nabídce tak mají více než 110 druhů piv.
V rámci nového konceptu v pražských Stodůlkách se představil nový koncept Makro Inspirace, který kromě komfortnějšího nákupu nabízí širší nabídku právě lokálních produktů.
V současné chvíli má Makro v nabídce ve Stodůlkách více než čtyřicet lokálních dodavatelů, mezi nimi třeba pekařství Šťastná koza z Berouna, Marmelády Šafránka a také řadu výrobků od malých řemeslných pivovarů, včetně Pivovaru Matuška, Tátův sad či Prague Cider.
Ministerstvo zemědělství podporuje českou produkci prostřednictvím schémat kvality
Ministerstvo zemědělství v loňském roce novelizovalo zákon o potravinách, jehož součástí je mj. definice, co znamená „česká potravina“.
„Tuto skutečnost lze následně legálně využít při marketingových a propagačních aktivitách, jejichž cílem by mělo být obecně navýšení podílu českých potravin v tržní síti.
Zvýšený podíl českých potravin v tržní síti má následně přímý ekonomický dopad na české potravinářské firmy. Toto je jeden ze základních cílů Ministerstva zemědělství v oblasti potravinářské výroby,“ uvádí ministr zemědělství Marian Jurečka.
Označení Česká potravina je tématem na seminářích pro spotřebitele i odbornou veřejnost a zájem o ně je značný. Velkou výhodu vidí ministerstvo v tom, že o označení není třeba žádat či jej hlásit, neobsahuje tedy žádnou administrativní zátěž. Postačí pouze, když výrobce splní zákonem stanovené podmínky.
Další podpora ministerstva neputuje k národním, tedy českým produktům, což odporuje pravidlům Evropské unie, prostor je ale pro podporu kvalitních potravin.
„Ty jsou v České republice podporovány prostřednictvím schémat kvality, jako je například značka Klasa, Regionální potravina či značky Bio,“ informuje Marian Jurečka.
Další podpora pak míří českým zpracovatelům prostřednictvím programů Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu či Program rozvoje venkova.
Jitka Hemolová, [email protected]
Téma vyšlo i v časopisu Zboží&Prodej 9/2017.
Podpořit prodej českých potravin lze i jinak než nereálnými kvótami v obchodech. S radou přichází také Evropská komise
„Umožňuje regionálním výrobcům potravin prosadit se lépe na domácím trhu. Přispívá k udržení zaměstnanosti na českém venkově. Snižuje v konečném důsledku i uhlíkovou stopu a přispívá k závazkům na úrovni EU k uhlíkové neutralitě.
“ Takto odůvodňuje skupina poslanců v čele se Zdeňkem Podalem (SPD) a Margitou Balaštíkovou (ANO) svůj pozměňovací návrh k aktuálně projednávané novele zákona o potravinách, který zavádí povinný podíl českých potravin v českých obchodech na 55 procent v roce 2021 a který se má každoročně zvyšovat až na 85 procent v roce 2027.
Na první pohled bohulibý návrh, pod nímž je podepsáno dalších dvacet tři poslanců včetně Václava Klause ml.
(ODS) a bývalého ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL), přinesl již v únoru na jednání poslaneckého zemědělského výboru prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek.
Značný poprask však vzbudil teprve v poslední době v souvislosti s nadcházejícím třetím čtením novely zákona ve Sněmovně. A to natolik, že zcela zastínil dříve velmi žhavé spory kolem formulace zákazu dvojí kvality potravin, který projednávaná novela také obsahuje.
Pozměňovací návrh na povinné kvóty českých potravin v obchodech je podle kritiků v praxi nereálný, vedl by ke zdražení a omezení výběru potravin, zvýhodnil by především velké agropotravinářské podniky a navíc je v konečném důsledku nereálný.
Nejde totiž jen o nízkou českou soběstačnost v řadě sektorů zemědělské produkce, ale také o skutečnost, že diskutovaná novela definici „české potraviny“ ještě zpřísňuje.
Nově bude možné takto označit například jen takové nezpracované maso ze zvířete, které bylo v ČR nejen poraženo, ale i narozeno a chováno.
To ještě více omezí množství českých masných produktů na pultech obchodů (zejména pak uzenin), protože to nezohledňuje nijak neobvyklou praxi vývozu základních surovin ke zpracování z ČR do zahraničí či například nákup selat v zahraničí pro následný chov a porážku v ČR.
Na druhou stranu, jak prohlásil předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek, mít co nejvíce českých výrobců s co největším množstvím potravin dodávaných českých spotřebitelům je jistě chvályhodný cíl.
Vedle podpory kvalitní a udržitelné domácí produkce to znamená i menší výkyvy cen a nižší závislost na vnějších okolnostech – jako bylo například nedávné narušení přeshraničního obchodu v důsledku koronavirové krize.
Místo povinných (a vysokých) kvót na množství českých potravin na pultech českých obchodů, které navíc, jak si ještě ukážeme, nemají na jednotném trhu Evropské unie co pohledávat, se však nabízí jiné možnosti.
Dramatickou změnu mohou přinést veřejné zakázky
Jak podpořit lokální a udržitelnou produkci garancí minimálních odběrů přímo od prvovýrobců neřešíme v současné době jen v české kotlině. Velkým tématem to je i pro Evropskou komisi, na jejíž žádost vznikla zpráva o tom, jak zajistit udržitelnou produkci potravin v EU.
Tato rozsáhlá práce publikovaná letos v dubnu mimo jiné zmiňuje jako jeden z velmi efektivních způsobů státní podpory domácí zemědělské produkce veřejné zakázky.
„Změny v systému zadávání veřejných zakázek ze strany nemocnic, škol nebo vězeňských zařízení mohou způsobit dramatické změny,“ tvrdí profesor Peter Jackson z Institutu pro udržitelné potraviny Univerzity v britském Sheffieldu a jeden z autorů zprávy.
A Evropská komise jeho doporučení reflektovala ve své nové ambiciózní strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“.
Ta si klade za cíl vytvořit zdravý potravinový systém šetrný k životnímu prostředí a v této souvislosti si mimo jiné klade za úkol definovat do druhé poloviny příštího roku minimální kritéria pro veřejné zakázky na udržitelné potraviny.
„To pomůže městům, regionům a veřejným orgánům splnit svou úlohu tím, že budou nakupovat udržitelné potraviny pro školy, nemocnice a veřejné instituce, a rovněž se tím podpoří udržitelné zemědělské systémy, jako je ekologické zemědělství,“ tvrdí Evropská komise.
Cena, kvalita, logistika
Český zákon o zadávání veřejných zakázek obecně umožňuje uplatňovat při výběrových řízeních ze strany veřejnoprávních organizací jiná než necenová kritéria, kterými může být například kvalita nebo dopad na životní prostředí.
Ostatně ve svých metodikách to doporučuje i ministerstvo pro místní rozvoj.
Není však tajemstvím, že veřejní zadavatelé jako hlavní kritérium výběru často preferují především nejnižší nabídkovou cenu z obav před popotahováním u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže nebo rovnou z trestního postihu.
Vezmeme-li tedy výběrová řízení na dodávku potravin do stravovacích zařízení, záleží tak především na zadavateli, zda se rozhodne vedle ceny zohledňovat i kvalitu, čerstvost či regionální původ potraviny.
Podle Martina Novotného z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví uplatňují například nemocnice, jako jeden z významných zadavatelů dodávek potravin, ve svých výběrových řízeních obecně jako jedno z hlavních kritérií skutečně cenu.
„Ministerstvo je však při svých školeních vyzývá k tomu, aby používaly i jiná než cenová kritéria,“ sdělil Ekonomickému deníku Novotný.
To ostatně potvrzuje i malý průzkum Ekonomického deníku mezi velkými českými fakultními nemocnicemi. Jeho výsledek se dá shrnout do odpovědi tiskové mluvčí fakultní nemocnice v Plzni Gabriely Levorové: „Uplatňujeme vícekritériové hodnocení dodavatelů potravin – 1. cena, 2. kvalita, 3. logistika.
“ Cena tedy zůstává významným kritériem, nicméně ke slovu se dostává přeci jen i požadavek na kvalitu či regionalitu. Některé nemocnice se dokonce nebojí jít do značných detailů: „Všeobecná fakultní nemocnice specifikuje nároky na každou potravinu, například že šunka nesmí mít méně než 92 procent masa nebo množství rajčat v rajčatovém protlaku apod.
,“ popsala Ekonomickému deníku mluvčí nemocnice Marie Heřmánková.
Fakultní nemocnici v Olomouci se podle jejího mluvčího Adama Fritschera daří podporovat malé firmy v rámci regionu i s dodržením hlavního kritéria, tedy ceny.
„Sem spadá především Zemědělské družstvo Senice na Hané, odkud nakupujeme vejce (nikoli klecový chov), mléko s obsahem 3,5 procenta tuku na přípravu omáček a také podzimní sklizeň jablek přes Sady Vilémov, kteří letos vykryli naši spotřebu jablky až do současného období, kdy zásoba došla,“ vypočítává Fritscher. „Dále pak Petr Smutný z obce Vnorovy na jižní Moravě, jenž dodává bezlepkovou a chlebovou mouku na přípravu bezlepkové stravy. Podle skladby jídelního lístku je to i pan Jiří Kubíček a jeho bystročické zelí,“ dodává mluvčí nemocnice, která se aktuálně účastní také pilotního projektu ministerstva zdravotnictví Nemocniční strava, jehož cílem je zmapovat aktuální situaci a možnosti v rámci ČR i zahraniční.
Kvóty na domácí potraviny již v EU jednou neprošly
Praxe tedy ukazuje, že pokud zadavatelé chtějí, tak si svou cestu, jak zohlednit necenová kritéria při dodávkách potravin, prošlapou. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy by však stát měl být v této oblasti sám mnohem aktivnější a podpořit i ty zadavatele, kteří mohou mít obavy.
Nejen tím, že dá na tyto zakázky více peněz, ale také tím, že by, stejně jako to plánuje Evropská komise, sám jasněji definoval pravidla pro taková zadávací řízení. Podobně jako je tomu například při pořizování aut, kdy prováděcí nařízení vlády umožňuje preferovat domácí vozy Škoda.
„Hezky to funguje například v sousedním Rakousku, kde zákon umožňuje bonifikovat právě krátký dodavatelský řetězec,“ popsal Ekonomickému deníku Prouza.
„Tento přístup navíc prošel přes Evropskou komisi, což je velmi důležité,“ naráží Prouza na skutečnost, s kterou může mít problém již zmíněný poslanecký návrh na povinný podíl českých potravin v obchodech.
Ten by totiž velmi pravděpodobně narazil právě u Evropské komise, která by jej zřejmě již v rámci tzv. notifikačního (oznamovacího) procesu označila za porušení pravidel jednotného trhu Evropské unie (o významu notifikace domácí legislativy jsme psali například zde). Na legislativu preferující domácí výrobky vůči těm z dovozu je Evropská komise citlivá.
To ostatně ukazuje i případ Rumunska, které před několika lety nařídilo velkým maloobchodníkům nakupovat nejméně 51 procent potravin od místních producentů a které kvůli hrozbě soudního řízení u Soudního dvora EU dané ustanovení letos raději zase zrušilo.
Nebo Maďarska, jež se kvůli jinému opatření znevýhodňujícího potraviny z dovozu skutečně před Soudním dvorem EU vloni ocitlo.
Zdanit potraviny stejně jako točené pivo
V souvislosti s veřejnými zakázkami upozorňuje tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý na „konkrétní a veřejnosti viditelný“ projekt Ovoce, zelenina a mléko do škol, který počítá v období 2017-2023 s podporou z EU v minimální výši 4,7 milionu eur na jeden školní rok (zhruba 120 milionu korun) a z rozpočtu ČR podporu zhruba 500 milionu korun. V rámci projektu se skutečně vyvíjí snaha podpořit domácí výrobky, nicméně, jak upozorňuje Jaroslav Šebek, například v případě zeleniny a ovoce není tuzemská produkce celoročně k dispozici. „Často tak paradoxně dochází k situaci, kdy jsou žákům dotovány produkty ze zahraničí,“ řekl Ekonomickému deníku Jaroslav Šebek.
Podle Prouzy by dalším účinným nástrojem podpory českých zemědělců mohly být dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské smlouvy s garantovanou kupní cenou vypočtenou podle určitého vzorce. „Výrobce má dlouhodobou jistotu, a zároveň obchod nemá důvod, aby se každé tři měsíce díval, jestli někde neexistuje levnější varianta,“ říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu.
Současný zákon o významné tržní síle totiž povoluje smluvně garantovat kupní cenu pouze po dobu tří měsíců od data první dodávky potraviny, pro níž byla tato cena sjednána. Mluvčí ministerstva zemědělství na to upozorňuje, že podle aktuálně připravované novely zákona o významné tržní síle to již bude možné.
„Za podmínky stanovení výpočtu bude možné nastavit kupní cenu na dobu delší než tři měsíce,“ uvedl Vojtěch Bílý.
Jaroslav Šebek však v této souvislosti připomíná, že zemědělští prvovýrobci dodávají do maloobchodu jen malé množství produkce. Otázka garance cen se tak týká především vztahu mezi zpracovateli a obchodníky.
„Prodloužení doby platnosti smluv by bylo teoreticky stabilizujícím faktorem, je však otázkou, zda by dodavatelé (zpracovatelé) přenesli tuto prodlouženou platnost také na zemědělce – producenty surovin,“ vysvětluje Šebek a dodává: „Například z hlediska vývoje počasí také není zřejmé, zdali by bylo případné dlouhodobé smluvní vztahy objektivně možné dodržet.“
Jinou možnost, jak v obchodech podpořit prodej kvalitních (a leckdy dražších) potravin domácího původu, zmínil nedávno na tiskové konferenci předseda Zemědělského svazu Martina Pýcha, a to snížení patnáctiprocentní daně z přidané hodnoty na potraviny.
„Od května, kdy se snižuje DPH na točené pivo na deset procent, jsou tak potraviny zdaněny více než alkohol,“ upozornil Pýcha. Motivovat spotřebitele k udržitelné a zdravé straně prostřednictvím DPH ostatně pobízí i Evropská komise v již zmíněné strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“.
Ministerstvo financí sice ke snižování DPH obecně přistupuje neochotně, ale to neznamená, že by nemohlo změnit názor.
Jak se ostatně ukázalo v pondělí, kdy ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) podpořila vládní návrh na snížení DPH u ubytovacích služeb, ačkoli to samo ministerstvo financí ještě začátkem května při dotazu Ekonomického deníku striktně odmítalo.
Helena Sedláčková
Čtěte také:
Miliardy na soběstačnost nepomohou, potřebujeme provozní kapitál, tvrdí zemědělci o vládní krizové podpoře
Pro Čechy začíná být původ potravin důležitější než cena
Jídelníček českých spotřebitelů se mění. Začínají se více zajímat nejen o regionální produkty, ale postupně objevují i kouzlo tzv. prodeje ze dvora.
Nakupování zboží „v akci“ je pro české spotřebitelé stále typické. Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu utratí Češi za zboží ve slevových akcích až polovinu celkových výdajů za balené potraviny. Na druhou stranu roste poptávka po regionálních potravinách, které jsou k dostání nejen u samotných farmářů, ale i na pultech supermarketů.
Zákazníci se totiž i díky širší nabídce v obchodech, ekonomickému růstu nebo modernímu životnímu stylu, čím dál více zajímají o to, co jedí. Důkazem je i kauza takzvané dvojí kvality, při které se zjistilo nejen rozdílné složení potravin napříč Evropou, ale také fakt, že Češi chtějí nakupovat stejně kvalitní zboží jako západní zákazníci.
Zvyšující se nároky tuzemských spotřebitelů o tuto problematiku potvrzují i organizace, které se návyky tuzemských spotřebitelů zabývají.
„Pomalými krůčky se zlepšujeme ve schopnosti číst obaly na potravinách a rozumět jim,“ říká Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra.
Přestože tuzemští zákazníci jsou podle něj nadále velice citliví na cenu a nedají dopustit na nakupování „v akci“, za tradiční řemeslnou výrobu nebo regionálně proslulý produkt si dokážou připlatit.
Lidé za svým výrobcem jezdí
Obchody na zájem zákazníků reagují a své pulty čím dál více plní českými a regionálními potravinami.
„Ze statistik obchodníků vyplývá, že obrat prodeje potravin od českých dodavatelů dosahuje v rámci jednotlivých řetězců až 77 procent,“ říká viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) Pavel Mikoška a dodává, že výrobci ale v mnoha případech nedokážou na vyšší zájem spotřebitelů reagovat. Nástup jejich produktů na pulty obchodů je proto pomalejší.
Zájem o regionální potraviny podporuje i ministerstvo zemědělství. Nejlepším produktům z jednotlivých krajů uděluje značku Regionální potravina. Ročně tak ocení zhruba sto výrobců potravin v ČR, které pak propaguje nejen v rámci kraje, ale i po celé republice.
„Řada spotřebitelů přihlíží k tomu, zda byl výrobek vyroben u nás nebo v cizině. Důvody pro to mohou být různé. Od podpory českého zemědělství, přes patriotismus k výrobkům až k ovlivnění ekologické zátěže spojené s dopravou výrobků,“ dodává Kruliš ze Spotřebitelského fóra.
Dalšími značkami kvality, které mohou zviditelnit výrobce a usnadnit zákazníkům orientaci na trhu, jsou Klasa nebo Česká potravina.
Přestože většina Čechů nakupuje potraviny v obchodních řetězcích, v tuzemsku roste obliba takzvaného prodeje „ze dvora“, kdy zákazník jede přímo za výrobcem daného produktu. Týká se to zejména včelařů – přímo k prodeji jsou nabízeny až tři čtvrtiny celkové produkce medu v ČR.
Ze dvora mohou zemědělci nabízet limitované množství čerstvého drůbežího a králičího masa, vajec, včelích produktů, syrového mléka, ryb a zvěřiny, a to bez nutnosti povolení či registrace u příslušných úřadů.
Pokud ale chtějí prodávat například sýry nebo více než šedesát vajec týdně, již se musí registrovat u Krajské veterinární správy. Své produkty pak mohou nabízet i na internetu.
Příkladem je projekt dvaceti českých zemědělců a zpracovatelů, kteří spustili společný web Nákup z farmy.
Kdo ručí za kvalitu a bezpečnost?
Ať už zemědělci prodávají své produkty zákazníkům přímo ze dvora, na farmářských trzích, přes internet nebo v obchodech, musejí plnit přísnou legislativu, která zajišťuje, že nabízené potraviny jsou bezpečné.
Potraviny navíc podléhají kontrolám, které provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Státní veterinární správa.
Úřady v potravinách odhalují například nebezpečné látky, velmi často jde o směsi několika druhů pesticidů v dováženém ovoci, zelenině či čaji.
Primární odpovědnost za kvalitu a nezávadnost nesou výrobci potravin. Požadavky ale musejí splňovat jak zemědělci, kteří jsou na počátku výrobního procesu, tak i celý potravinářský sektor včetně prodejců. Klíčová je přitom evropská legislativa, neboť potraviny se volně prodávají napříč hranicemi.
„Legislativa EU se podílí na kvalitě potravin zásadním způsobem. Hlavní důraz je vždy kladen na zdravotní nezávadnost zemědělských produktů a potravin a dále na ochranu zájmů spotřebitelů,” říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Konkrétně jde o unijní nařízení z roku 2002, které mimo jiné zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin se sídlem v italské Parmě. „Tento předpis obsahuje základní ustanovení umožňující zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů,“ dodává Bílý.
Legislativa EU také stanovuje požadavky na hygienu při výrobě potravin, omezuje užívání přidatných látek a řeší kvalitu primárních surovin. Zemědělci například musejí chovat dobytek ve vhodných podmínkách, zajistit jim dostatek prostoru a krmiva. Musí si také hlídat, zda se jejich úroda nekontaminovala pesticidy či jinými nebezpečnými látkami.
Pokud by takový problém nastal, nejenže by své produkty nemohl nabídnout k prodeji, ale také by mu byly odepřeny evropské zemědělské dotace.
Ministerstvo zemědělství přiznává, že naplnění českých i evropských legislativních požadavků nemusí být pro zemědělce a potravináře vždy jednoduché. „Je však také důležité zdůraznit, že právě díky přísným požadavkům máme v EU a Česku jedny z nejbezpečnějších potravin na světě,“ říká Bílý.
Článek původně vyšel v příloze Hospodářských novin v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.
Homepage | ceskyvyrobek.cz
Nezáleží nám na stáří, obratu ani velikosti firmy. Ochrannou známku Český výrobek může získat každý, kdo je pyšný na poctivý český původ svého zboží, ať už se jedná o výrobky, služby či know-how.
Chci se registrovat
Podporujeme tradiční česká řemesla. Malí podnikatelé to mezi konkurencí ze zahraničí nemají jednoduché. My ale poctivý původ jejich vyrobků i služeb dokážeme ocenit a pomoci jim vydobýt si na trhu své místo.
Chci se registrovat
Chceme světu ukázat, že i v malé zemi se rodí skvělé nápady a produkty. Stovky kvalitních českých firem jsou důkazem, že máme být na co hrdí. Ochranná známka Český výrobek pomáhá zákazníkům poznat původ toho, co kupují.
Chci se registrovat
Vážíme si tradičních českých řemesel a věříme, že jejich kvalita je stále špičková. Ochrannou známku Český výrobek a spolu s ní i konkurenční výhodu na trhu proto mohou získat nejen velcí podnikatelé, ale i drobní řemeslníci a živnostníci.
Chci se registrovat
Na velikosti nezáleží – i v malé zemi se mohou rodit velké věci. A u nás se to děje. Živnostníci, rodinné firmy i významní průmyslníci dělají Česku skvělé jméno nejen doma, ale i v zahraničí. A právě jejich odhodlání a tvrdou dřinu oceňujeme naší ochrannou známkou.
Chci se registrovat
V historii bychom našli řadu českých vynálezů, které změnily svět. A na naší šikovnosti se nic nezměnilo. Změnily se jen způsoby, kterými lidé nové věci vymýšlí. Ochrannou známku Český výrobek tedy mohou získat například i firmy z oblasti výzkumu či IT technologií.
Chci se registrovat
Pojem zlaté české ručičky se neužívá nadarmo. I my jsme přesvědčení o schopnostech a kvalitách našich podnikatelů. Jejich umění chceme zviditelnit a pomoci jim tak prosadit se na trhu. Protože jsme na svou zemi hrdí.
Chci se registrovat
Věříme, že hodnoty jako tradice a vlastenectví jsou i v dnešní době velmi důležité. Chceme tedy podpořit všechny, kteří je vyznávají. Naše ochranná známka proto patří právě těm firmám, které jsou ve vlastnictví českých majitelů.
Chci se registrovat
Důraz na tradici a řemesla byl u nás vždy veliký. Kvalitní práce se však dá odvádět nejen rukama, ale i hlavou. My myslíme na všechny. Ochranná známka Český výrobek je proto určena pro firmy jakéhokoli zaměření.
Chci se registrovat
Podporujeme tradiční česká řemesla. Malí podnikatelé to mezi konkurencí ze zahraničí nemají jednoduché. My ale poctivý původ jejich vyrobků i služeb dokážeme ocenit a pomoci jim vydobýt si na trhu své místo.