Praha, 26. února 2020 – Čeští školáci jsou aktivní, dvě třetiny z nich pravidelně sportují. Sportovní
vyžití v klubech a kroužcích ale ještě neznamená dostatek pohybu. Ten se totiž vytrácí z běžného života.
Dětem stále více chybí neorganizované hraní venku nebo aktivní doprava do školy či na kroužky. Nemalá část dětí je
také uvolněna z hodin tělocviku.
Vyplývá to z nejnovějších zjištění výzkumníků z Univerzity
Palackého v Olomouci, kteří se dlouhodobě zabývají životním stylem dospívajících v České republice.
- Dvě třetiny 11–15letých organizovaně sportují.
- Sportování u dětí klesá s věkem.
- Doporučení pro pohybovou aktivitu plní méně než 1/5 školáků.
- 5 % dětí je plně osvobozeno z hodin TV, dalších 13 % částečně.
- Každý pátý dospívající má problém s nadváhou nebo obezitou.
České děti jsou aktivní, ale na doporučovaný objem pohybové aktivity dosáhne jen necelá pětina školáků ve věku 11–15
let. Doporučení Světové
zdravotnické organizace (WHO) udává pro děti 60 minut pohybové aktivity denně.
„To neznamená, že by 80 % českých
dětí nebylo aktivních. Existuje velká skupina dětí, které mají pravidelně dostatek pohybu, nicméně ne každý
den,“ říká Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu z Olomouce.
Alespoň pětkrát do týdne se hýbe zhruba polovina
chlapců a 40 % dívek.
Dospívám a méně sportuji
Organizovanému sportu se věnují dvě třetiny dospívajících. O něco více sportují chlapci (72 %), ale i mezi dívkami se
sportu věnuje většina (61 %). Procento dětí v oddílech a klubech klesá s věkem. V pátých třídách jsou zapojeny
bezmála tři čtvrtiny (73,5 %), v devítkách už jen nadpoloviční většina (57 %).
Ani aktivní sport ale nemusí stačit. Děti organizované ve sportovních klubech mají sice až trojnásobně vyšší šanci
splnit doporučení WHO. Skoro polovina sportovců ale není dostatečně aktivní ani pět dní v týdnu. Ve dnech, kdy
mají trénink nebo zápas, mají pohybu dostatek. V ostatních dnech už ale ne.
To souvisí s celkovým
vytrácením aktivního pohybu z běžného života. „Dětem chybí neorganizované hraní venku i aktivní doprava do
školy nebo do kroužků,“ upozorňuje Michal Kalman. Důležitou roli v pohybovém vyžití českých dětí hraje také
socioekonomický status rodiny.
Zapojení dětí do organizovaného sportu je běžnější v lépe situovaných
domácnostech.
Do školy po svých?
Pěšky nebo na kole se do školy dopravuje přibližně 60 % dětí. Kolo volí jako dopravní prostředek do školy jen malý
počet dětí (4 % chlapců a 1 % dívek). Pěšky pak nejčastěji chodí děti bydlící v těsné blízkosti škol.
Sami
školáci identifikovali faktory, které by jim usnadnily rozhodnutí cestovat do školy aktivně. Patří mezi ně
zabezpečená místa, kde by mohli nechat kolo (69 %), bezpečnější místa pro přecházení silnic (69 %) či méně rušná
doprava (61 %).
„Větší množství pohybu dětí a venkovní aktivita v dětství a dospívání je velmi důležitá pro lepší
zdraví a celkovou pohodu jedince. Vyžaduje však značné investice do infrastruktury, které umožní bezpečné outdoorové
aktivity, chůzi a zejména jízdu na kole.
Plánování měst a dopravy tak, aby byly zajištěny zelené plochy a bezpečné
pěší a cyklistické trasy, je zásadním úkolem a zároveň dobrou investicí do zdraví obyvatel dané lokality,“ říká
Dr. Srdan Matić, představitel WHO v ČR.
Za nedostatkem pohybu může být rovněž neúčast v hodinách tělesné výchovy na školách. Omezená
docházka do tělocviku se týká pětiny školáků. Plně je z hodin tělesné výchovy omluveno 5 % dětí. Poměrně velká
skupina je osvobozena částečně (cca 13 %). Čísla jsou ještě o něco vyšší u 11letých, kde má nějak limitovanou účast v
TV skoro každý čtvrtý.
„Formovat v průběhu školní docházky vztah dětí k pohybu považuji za velmi důležitou část výchovy. Svou
roli hrají také vzorce chování rodičů.
Ministerstvo školství aktivně podporuje pohybové aktivity v družinách
v rámci projektu ‚Sportuj ve škole‘, a to na téměř tisícovce škol,“ upozorňuje ministr školství Robert
Plaga.
Dalším nástrojem ministerstva na podporu sportování dětí a mládeže je dotační program zaměřený na sportovní
kluby. Letos se do programu zapojilo rekordních 6500 klubů a oddílů, v nichž sportuje více než 700 tisíc dětí a
mladých lidí do 23 let.
Pětina dospívajících má problémy s hmotností
S nedostatkem pohybu souvisí také narůstající hmotnost u dospívajících. Každé páté dítě ve věku 11–15 let má buď
nadváhu nebo je obézní. Meziroční srovnání navíc ukazuje, že počet dětí s nadměrnou hmotností roste. Sice pomalu, ale
jistě. V roce 2018 mělo 15 % z nich nadváhu a 6 % bylo obézních.
Tým z Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě sleduje a komentuje faktory ovlivňující zdraví českých
školáků ve věku 11, 13 a 15 let. Do aktuálního výzkumu se zapojilo 230 škol a své odpovědi poskytlo více než 13 tisíc
dětí.
Studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), vznikající ve
spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO),
se komplexně zabývá životním stylem mladé generace.
Kromě čerstvých dat o pohybové aktivitě nebo riziku obezity se
zaměřuje také na stravovací návyky, konzumaci alkoholu, kouření a spotřebu marihuany nebo pití slazených a
energetických nápojů.
Do studie jsou kromě České republiky zapojeny čtyři desítky zemí z celého světa.
Více:
www.zdravagenerace.cz
http://www.euro.who.int/en/health-topics/Life-stages/child-and-adolescent-health/health-behaviour-in-school-aged-children-hbsc
i60.cz: Kdo chce mít tlusté a líné děti, ať nevstává z gauče
Ilustrační foto: ingimage.com
Pokud však dokážou začlenit do rodinného programu pohybové aktivity, ušetří si v budoucnu u dětí spoustu starostí nejen s leností, ale i s obezitou.
„Každý rodič a prarodič by měl vědět, že nejlepší je vést děti k pohybu hned od malička a jít jim i v tomto směru příkladem. Jen tak mohou získat správné návyky a brát pohyb jako přirozenou součást života.
Naopak, vidí-li děti doma jako normu povalování se na gauči a koukání na televizi, jen těžko se dá očekávat, že se samy rozhodnou dělat věci jinak,“ říká cvičitelka Kristýna Přibylová, která je sama trojnásobnou maminkou, takže se může podělit i o své vlastní zkušenosti.
„U starších dětí se mi osvědčilo nastavit pevná pravidla a těch se držet – například dovolit půl hodinu sezení u počítače, a tu pak kompenzovat hodinou strávenou pohybem venku.
“ Pravidla dohodnutá s dětmi pomohou podle ní předejít zdlouhavému přemlouvání, dohadování a dítě se naučí, že zdravý životní styl není nepříjemný trest, ale samozřejmá a přirozená součást života.
Některé děti jsou lenivější než jiné Určitě je pravda, že někteří rodiče mají větší práci přimět své potomky ke sportu než jiní. Některé děti jsou totiž skutečně od přírody lenivější.
„Vždycky jsem trochu záviděla kamarádce, jejíž dvouletá holčička vždy seděla v parku vedle ní na lavičce, zatímco já honila našeho stejně starého Petříka po hřišti a neměla chvilku klidu,“ vypráví 31letá maminka Pavlína z Berouna. Malá Áňa prý odmítala vystoupit z kočárku a chtěla se jen nosit.
„Až teď, po třech letech, když jsem je znovu potkala, jsem pochopila, že to vůbec nebylo a není v pořádku. Kamarádka je z dcery nešťastná, protože i když je zcela zdravá, odmítá prý byť jen popoběhnout a její váha se v 5 letech blíží ke 30 kg,“ uzavírá mladá maminka.
Je to tak, i vlohy a chuť k pohybu dostáváme do vínku, ale právě pro to je důležité, začít s pohybovými návyky hned odmala. Máte-li tedy doma dítě, které přirozeně inklinuje k pohodlí a nabývání kil, je podle Kristýny Přibylové nutné zkoušet různé metody motivace a hledat, co na našeho malého „lenochoda“ zafunguje.
Rozběhněme se společně s dětmi Při volbě vhodné motivace záleží samozřejmě na věku dítěte – nejlepší je začít se zábavným pohybem už od útlého věku (1-2 roky).
Na radost ze cvičení si děti přirozeně zvyknou, a když se nám podaří překonat období vzdoru, kdy se jim třeba nebude úplně chtít, tak máme do budoucna alespoň z části vyhráno.
Předškoláci budou šťastní, když jim věnujeme svůj čas a budeme s nimi závodit v běhu, skoku do dálky či házení na cíl anebo jezdit na kole, kolečkových bruslích či si půjdeme společně zaplavat do bazénu.
U školou povinných pak můžeme zkoušet různé kroužky a moderní sportovní odvětví, díky nimž bude náš školák držet krok se stejně starými vrstevníky. Patří sem například oblíbené lezení na horolezecké stěně, skákání na trampolíně nebo jízda na koni.
Peníze jsou často jen výmluva Zvláště u posledně jmenované sportovní disciplíny, kterou je jízda na koni, ale i u jiných módních sportů, například tenisu či hokeje, může ze strany rodičů zaznít argument, že jde o příliš finančně náročnou zábavu, která by narušila rodinný rozpočet.
Kristýna Přibylová k tomu podotýká: „Je sice pravda, že většina sportů stojí peníze, ale lze určitě najít aktivity, které rodiče nezruinují. Mám pocit, že peníze často slouží jen jako výmluva. Existují třeba různé kroužky atletiky při základních školách, kam děti docházejí 2x týdně na trénink, a které stojí okolo tisíce korun na pololetí.
V dnešní době je navíc mnoho způsobů, jak v případě finanční nouze obstarat dětem starší sportovní vybavení. Především jde ale o naši zodpovědnost a ochotu věnovat se dětem a být jim i při sportování dobrým příkladem – vždyť společné procházky, běhání nebo hrátky na hřišti či v přírodě jsou zcela zadarmo, platíme za ně jen svým časem.
“
5 tipů k zamyšlení… + Děti by se měly hýbat aspoň 3 hodiny denně. + Podle průzkumů dnes chybí v Česku pravidelný pohyb asi 80 % dětí.
- + Na rozdíl například od Skandinávie u nás ubývá dětí, které do školy chodí pěšky nebo jezdí na kole – což je běžné třeba ve Finsku nebo Norsku.
- + Děti, které si odmala nezvykly na pohyb, ho vnímají jako nepříjemný, atělocvik ve škole je pro ně velmi stresující.
+ Až 25 procent žáků se ve škole neúčastní tělocviku a nosí do školy nejrůznější omluvenky… + Až 80 procent dětí trpících obezitou se jí už nikdy v budoucnu nedokáže zbavit. Hodnocení: (5 b. / 3 h.)
Pro hodnocení se musíte přihlásit
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka 24.10.2018 10:14
Tady nejsou skoro žádné komentáře?! Copak to není jedno z prioritních témat pro život každého dítěte, rodiče a seniora? Já jsem rád, že působím (bohužel jen jako jediný) pohybový dědeček pro naše vnuky.
Je jim 6-12 let, jeden z nich mě pořád vyzývá na běžecké závody a už mě posledně porazil na 300 m. když se vrátím třeba z běhu na Sněžku, nutím jim fotky a vyprávění.
Zrovna je to třeba moc nebaví, ale prostě pořád vidí v desítkách situací, že je mi dobře v přírodě a v pohybu (vidí mě balit se na závody, vidí moje medaile…).
Magda Škodová 20.10.2018 23:15
S tím školním tělocvikem to není žádná výhra. Jako děti jsme celý rok trávili venku – hráli vybíjenou, jezdili na kole, lyžovali, bruslili, chodila jsem i na gymnastiku a nejnenáviděnější školní předmět byl pro mne tělocvik. První část bylo běhání do zblbnutí kolem tělocvičny (v létě na hřišti), potom rozcvička a do konce hodiny se šplhalo na tyči nebo na laně. Opravdu hodnotná výuka.
Jak děti nadchnout pro sport
Každé dítě má sportovní talent, jen ho objevit. Foto: Profimedia.cz
„Je prokázáno, že děti se nejvíce vychovávají pozorováním, napodobováním a přejímáním vzoru svých rodičů. Výchovně na ně tedy působíte i ve chvíli, kdy je vlastně vůbec nevychováváte, což nenahradí žádný sportovní klub ani kroužek,“ upozorňuje Jana Boučková z populárního celorepublikového projektu Děti na startu, který se zabývá všeobecnou pohybovou přípravou dětí předškolního a mladšího školního věku.
Odbornice doporučuje seznamovat děti se sportem už od několika měsíců věku. U takto malých dětí přitom není potřeba vymýšlet nic složitého, stačí jim dát příležitost. Doma třeba hromadu peřin a dek, ze kterých budou stavět a následně do nich skákat, nebo je nechat plnit různé výzvy, například kdo pomůže mamince odnést nejvíc prádla z prádelny do pokoje a podobně.
Do sportovního kroužku je pak vhodné dítě zapsat již kolem šestého roku. „Čím dříve děti se sportem začnou, tím spíše u něj v pozdějším věku zůstanou, tím spíše ho přijmou jako přirozenou součást svého života,” upozorňuje Jan Žalud, trenér a ředitel z HESU Sportovní akademie Zuzany Hejnové.
Sportovní kroužek ale od začátku nesmí být zaměřen na výkon. Jeho smyslem má být naučit dítě pravidelně se hýbat a utvořit si k pohybu pozitivní vztah.
„Proto se na našich kroužcích děti učí nejen základním atletickým disciplínám, ale i základům gymnastiky, skupinovým pohybovým i míčovým hrám. Aby pro ně byl pohyb přirozený, nebolel a bavil.
Zároveň hledíme na to, aby se mezi dětmi utvářela přátelství, pomáhaly si navzájem a získaly tak vlastnosti, které budou potřebovat k úspěchu nejen ve sportu, ale v celé společnosti,” vysvětluje Jan Žalud.
Mezi časté chyby rodičů patří, že dětem ukazují jen sporty, které buď sami umí, nebo které se jim osobně líbí. Představují jim tak pouze velice omezenou nabídku, a když si v žádném z těch sportů nelibují, rychle je onálepkují, že jednoduše nejsou sportovní typy.
„Ve skutečnosti se každé dítě může zhlédnout v nějakém sportu, jen je zapotřebí mu dát šanci poznat je či si je vyzkoušet. A nemusí jít vždy o pohybové aktivity jako fotbal, hokej, tenis či balet, ale i netradiční sporty jako bojové umění, frisbee, lakros apod.,” doporučuje Štěpánka Štrougalová z plaveckého klubu Juklík.
Při výběru sportu pro své dítko tedy zapomeňte na svoje dojmy a představy o tom, co by dítě mělo bavit. A je jedno, zda tak činíte z důvodu, že vás daný sport baví osobně, je zrovna trendy či je jednoduše nejblíže domovu. Vždy hleďte na to, aby se v daném sportu vidělo samotné dítě.
„Když dítě dělá sport jenom kvůli rodičům, pak je zřejmé, že ho hlavně ve vyšším věku dělá s odporem a končí s ním okamžitě, kdy může rozhodovat samo o sobě,” vysvětluje Kristýna Přibylová, zakladatelka dětských tělocvičen Monkey’s Gym.
Některé děti tíhnou k určitému sportu od malička, u jiných je potřeba zkoumat a zkoušet a nabídnout někdy celou plejádu možností, než je něco chytne.
„Občas pomůže, pokud si své dítě prohlédnete při hře, na pískovišti nebo ve společnosti. Jeho chování vám totiž může hodně napovědět, kterým směrem se vydat. Je raději samo? Nebo spíš vyhledává společnost a spolupráci? Jsou to drobnosti, ale mohou vás nasměrovat k tomu, zda se porozhlédnout spíš po individuálním, anebo kolektivním sportu,“ radí Štěpánka Štrougalová.
Zároveň ale připouští, že někdy může zafungovat i přesný opak a introverta nadchne kolektivní sport. Abyste to ale odhalili správně, je třeba udělat si na dítě čas a pozorovat, při čem mu nejvíc září oči.
Někdy v samotném rozhodování pomůže sportovní vzor, ať už se jedná o úspěšného sportovce, trenéra či jen spolužáka ze školy. I z tohoto důvodu mnozí úspěšní sportovci pořádají nejrůznější meetingy, kde děti seznamují s jejich dovednostmi a snaží se je motivovat dál ke sportu.
Řešením ale může být i metodika SportAnalytik, která dokáže u dítěte objektivně odhalit sportovní předpoklady.
„Každé dítě má sportovní talent, jde jen o to ho objevit. Cílem není vybírat budoucí vrcholové sportovce, ale poradit každému dítěti takové sporty, které bude s radostí provozovat celý život,“ dodává Jan Březina ze SportAnalytik.
Ať už váš potomek chodí na trénink zaměřený na výkonnostní sport, nebo na sportovní kroužek pro zábavu, dávejte mu najevo, že vám jeho pohyb není lhostejný. Nebuďte jen taxikářem ze školy do tělocvičny, kde dítě odložíte a oddechnete si, že máte konečně chvilku vyřídit práci nebo nákupy.
„Je prokázáno, že u sportu vydrží děti rodičů, kteří se zajímají o to, jak jejich potomek trénuje,“ říká Lukáš Princ ze specializované sportovní prodejny Ski a Bike Centrum Radotín a dodává:
„Běžte se aspoň někdy sami podívat na kroužek, co se tam děje, rozeberte s dětmi, co se jim tam líbí a co který den zažily. Je to drobnost, ale výrazně napomáhá k vytvoření pozitivní vazby ke sportu a k tomu, aby si děti pohyb zamilovaly.“
Nezapomeňte dítě za jeho snahu také pochválit – to dokáže doslova zázraky – a občas odměnit. Nabízet mu dárek za každou odchozenou sportovní hodinu je nesmysl, ale třeba jednou za čas zastávku v cukrárně, kterou máte po cestě z kroužku, mu slíbit můžete.
Pokud nastane situace, že se dítěti na kroužek nechce, měli byste se snažit přijít na to proč. Někdy přetrvává odpor k dané aktivitě dlouhodobě, pak nemá smysl k ní dítě nutit, a bude lepší porozhlédnout se jinde. Ale častěji je to jen únava nebo prostě obyčejná nechuť a lenost, kterou pociťujeme i my dospělí.
„Pak je třeba potomka trochu pošťouchnout, abychom mu je pomohli překonat,“ říká Kristýna Přibylová z dětských tělocvičen Monkey’s Gym a pokračuje: „Nechce to však dělat násilím.
Věty jako „jsme ti to zaplatili, tak tam budeš chodit“, jsou nešťastné a dětské nadšení po nich většinou nadobro mizí. Doporučuju spíš opak.
U mladších školáků většinou zafunguje, když jim připomenete, že přece chodí pravidelně a spolužáky by mrzelo, kdyby se dnes nedostavili, nebo když jim slíbíte nějakou menší odměnu.“
Jakmile pak dítě do kroužku dorazí a aktivita začne, počáteční nechuť většinou zmizí. Zkuste mu pak na konci hodiny připomenout, jak se mu nechtělo, a teď je mu dobře. Pomůže mu to zapamatovat si, že někdy je třeba se pro dobrý pocit trochu překonat.
| Jak na zápis do sportovního kroužku podle odborníků z Sportvokoli.cz |
| Nejde o vás – nejde o vaše sny, přání a ambice. Není fér je promítat do dítěte a upírat mu tak především zábavu, se kterou by si mělo první zkušenosti s organizovaným sportem spojovat. Ano, jste průvodcem jeho života. Proto nabízejte možnosti, ale nevyžadujte jejich naplňování. Zápis do sportovního oddílu by měl být podobný zážitek jako první den ve škole. Prožívejte ho společně, ale nezapomínejte, že už nejde o vás. |
| Správný výběr – pokud si nejste jistí, zvolte střední cestu. A tou je v případě sportu jednoznačně všestrannost. Základní pohybové dovednosti budou skvělým startem do všech dalších sportovních odvětví. Nebraňte se Sokolu, stejně tak uvažujte o kroužcích, ve kterých sice nebudou vychovávat vrcholového sportovce, ale budou děti rozhýbávat. I to je skvělý začátek. Pokud máte v okolí některý z oblíbených sportovních festivalů, na kterém se představují všechny místní kluby, neváhejte. |
| Pozorujte – možná patříte mezi rodiče, kterým připadá normální pravidelná organizovaná aktivita dětí. A tak už od první třídy základní školy chcete dětem nabídnout sportování i hru na hudební nástroje. Uvědomte si, že pro dítě je obrovský nápor už pravidelná docházka do školky nebo školy. Pozorujte, jak se chová, jestli usíná ve stejný čas, jestli bez problémů vstává. Pokud si nejste jistí, raději uberte, nechte dítěti dostatečný prostor pro odpočinek a rozhodnutí o sportu odložte klidně i o rok. |
Hlavní zprávy
O projektu | Bez frází
Bez frází je…
- …prostor, kde sportovní osobnosti předávají zkušenosti pomocí příběhů vyprávěných jejich vlastními slovy bez příkras a omezení.
- …inspirace myšlenkami a zážitky reálných lidí s reálnými osudy.
- …důvěra vyprávějících i těch, kteří čtou či poslouchají.
…nevyčerpatelná zásoba vzorů. Nejen sportovních, ale především vzorů pro rozhodování, kudy se vydat na zásadních křižovatkách života.
…potvrzení, že i nejzářivější hvězdy žijí své všední životy s všedními starostmi.
Bez frází vytváří komunitu lidí, kteří díky svým osobním kvalitám a otevřenosti mají sílu kultivovat české sportovní prostředí a tím následně i celou společnost. Svými životními postoji a činy mají tito lidé možnost ukazovat cestu svým následovníkům i běžným lidem potýkajícím se s nejrozličnějšími překážkami.
Bez frází vzniklo jako webový portál na podzim 2016 a rychle se pro sportovce stalo prostředkem pro ucelené sdílení zážitků a poselství i terapeutickou pomůckou.
Bez frází přináší textové příběhy doprovázené původními fotografiemi, vydává knihy, audioknihy, točí dokumentární filmy, vytváří podcasty, pořádá besedy pro veřejnost i děti a rozšiřuje se i o charitativní rozměr. Veškerý obsah je originální a stoprocentně autorizovaný těmi, kdo ho svým vyprávěním poskytují.
Hokejový mistr světa a jeden z Top 10 nejlepších českých střelců historie NHL. Uvědomuje si, jak jsou nejen ve sportu důležité správné vzory. Díky komu se dostal na vrchol, si přečtěte v jeho prvním příběhu, o tom, jak přistupoval ke své kariéře psal v tom druhém. Jeho mail je [email protected].
Chceme přiblížit životní osudy sportovců, nechat je vyprávět, čím si prošli a co stojí za jejich kariérami.
Tvůrce stylu Bez frází, který rád hledá a ukazuje příklady hodné následování. Věří, že v tom je naděje naší země. Jestli ho pokus o vlastní hokejovou kariéru něčemu naučil, pak je to nezdolná víra, že nakonec vyhraje ten, kdo tomu dá víc. Jeho mail je [email protected].
Co děláme, jsou kapitoly životopisů. Vyprávíme mnohdy neznámé příběhy, schované za góly a medailemi.
Sportovec píšící o sportu. Upřímný příběh má v jeho očích stejnou hodnotu jako obdivovaný výkon. Váží si důvěry všech zpovídaných, kteří se nebojí mluvit i o tom, co dělají, když je ostatní nevidí. Psát mu můžete na [email protected].
Dáváme prostor osobnostem, které s pomocí sportu a pohybu odkrývají svou podstatu.
Jeden z tahounů výjimečné házenkářské generace. Sdílel emotivní příběh, jímž ukázal, že uspět lze navzdory čemukoliv, když něco upřímně milujete. Řídí vnitřní fungování Bez frází a je tváří našich besed a pořadu Bez frází+, mail má [email protected]
Jsem rád součástí něčeho, co inspiruje, obohacuje a nese veliký lidský rozměr!
Autorka vizuální identity a většiny fotografií Bez frází. Její fotky mají duši, dává do nich totiž kus sebe a každý snímek je pro ni jako umělecké dílo. Pochválit jí její práci můžete na jejím instagramovém profilu. Její mail je [email protected].
Líbí se mi myšlenka projektu, forma textů i úžasné příběhy. Fotit všechny ty zajímavé lidi je pro mě splněný sen.
V hokejové kariéře byla jeho zbraní univerzálnost a odvaha, v nové roli přidal všeobecný rozhled a pozitivní přístup. Mistr extraligy prošel americkou univerzitou, o čemž je jeho příběh. Před přestupem do Bez frází pracoval v managementu Litvínova. Jeho mail je [email protected].
Když jsem se poprvé setkal s touto partou, byla to na první dobrou zábava. Rád bych toto naladění předával dál.
Jako hokejový novinář procestoval svět, nebál se kritizovat, když něco nefungovalo. Postupně ale přestával ve své práci vidět smysl. V Bez frází se vydal opačnou cestou, pomáhá na svět příběhům, které ukazují sport v pozitivním světle. Pište mu na [email protected].
Vyhrát ve sportu může každý, ale ne každý vítěz si zaslouží být následován. Někdy je inspirativnější ten druhý.
Někdejší hokejový novinář, který se za poznáním sebe sama vypravil na rok do Kanady a na Aljašku. Pracoval i v magazínu Víkend MF Dnes, kde ho obohatila setkání s lidmi z nejrůznějších oborů. Sportovní základ má z atletiky. Pište mu na [email protected].
Každý životní příběh má obrovskou hodnotu. Každý je poučný. Jsem vděčný za každý vyprávěný Bez frází.
Ač duší sporťačka, profesní život na dlouho zasvětila kultuře. Posouvat povědomí o Bez frází dorazila po zkušenostech z prostředí hudebních vydavatelství, velkých festivalů, rádií a komunikace s korporáty. Zastihnete ji na mailu [email protected].
Bez frází jsou pro mě emoce, inspirace a nepopsatelná energie… v příbězích sportovců i v samotném týmu.
Nadšený dokumentarista, fotograf, srdcař Bez frází a propagátor svého rodného Uničova. Neuvěříme vám, pokud budete tvrdit, že jste někdy narazili na pečlivějšího člověka. Věříme, že to je na našich profilech na sociálních sítích znát. Pište na [email protected].
Kdo miluje sport, zamiluje si i projekt Bez frází. Já jsem toho důkazem. A věřím, že nás bude čím dál tím víc.
Nadějnou basketbalovou kariéru mu zhatila zranění, trénování, v němž byl úspěšný, po čase vzdal sám kvůli důvodům, které vysvětlil ve svém příběhu. Poté se vrhnul na byznys a vedle toho má v našem týmu na starosti eventy a chod e-shopu. Jeho mail je [email protected].
Bez frází se snaží kultivovat české sportovní prostředí a měnit myšlení lidí pomocí příběhů reálných osobností.
Její hlas zněl z rádia Hey, zpívá ve vlastní kapele, pracovala ve sportovní redakci i jako tisková mluvčí fotbalové Dukly a její blog byl nominován na Magnesii Literu. Při poslechu Fora Bez frází poznáte, že je to dáma, v jejíž společnosti vám je příjemně.
Být součástí Bez frází je pro mne ohromnou ctí. Těší mne zprostředkovávat příběhy osobností formou diskuze.
- Pavla Veselá – grafické práce
- Natálie Hybnerová ([email protected]) – asistentka produkce
- Radim Vaňous, Jan Pololáník, Tomáš Polách, Ivana Zapletalová – audiovizuální obsah
- Pavel Frýbert ([email protected]), František Klouček ([email protected]) – spolupracovníci obchodu
- Josef Polách – web
- Martin Valášek, Štěpán Hrubý – poradci pro ekonomické záležitosti
- Libor Štajer (KMVS), Jiří Bureš – právní servis
- Kateřina Prachařová – korektury textů
- Tomáš Zetek, Jan Kaliba – spolupracující editoři
- Petra Skopcová – instagram
- Štěpán Černý – spolupracující fotograf
- Jaroslav Mašek – grafický design / jaromaso.com
- Craig Morgan, Jana Macháčová, Tadeáš Grym – překlady do angličtiny
- spousta z vás, kteří Bez frází pomáháte, a všichni ti, kteří sem svěřili své příběhy
- Sport, to jsou pro nás především lidé.
- Lidé, kteří mají moc vlastním příkladem zlepšit život jiným.
- Lidé, z nichž každý s sebou nese svůj jedinečný příběh.
- Každý z nich jde vlastní cestou, protkanou překážkami, zážitky, štěstím, radostí, potem, bolestí i neúspěchem.
Bereme vás za kulisy stadionů. Za hradbu naučených odpovědí na opakující se otázky. Do světa, kam mohou vstoupit jen vyvolení.
Vyprávějí vám ti, kteří mají o čem vyprávět. Ti, kteří zvládli něco, co nikdo další. Ukazují vám svůj život vlastníma očima.
Příběhy podáváme s pokorou před šampiony, s respektem k odvážným a s úctou k odhodlaným. Vyzdvihujeme ty, kteří jsou nejlepší na světě, ale i ty, kteří se stali ještě lepšími, než vůbec mohli.
Ukazuje směr s pomocí výjimečných průvodců.
Ukazuje krásu sportu, která nespočívá jen v medailích, gólech a slávě.
Sportovci jsou pro nás daleko víc než stroje na výkon a „tak určitě“ odpovědi na banální otázky. Jsou to inteligentní a úspěšní jedinci, kteří mají moc inspirovat.
Jsme co nejpřirozenější prostředníci mezi jejich životy a veřejností. Zakládáme si na důvěryhodnosti, vyžadované oběma stranami, jež propojujeme.
Ukazujeme sportovní svět a jeho hrdiny jinak, než jak je znáte z arén a televizních obrazovek. Tak, jak sebe a svůj svět vidí oni sami.