Při zánětu středního ucha tekutina nemůže volně odtékat, hromadí se v dutině středního ucha a stává se vhodným prostředím pro usídlení a množení bakterií. Vzniká tak zánět středního ucha a tekutina se mění na hnis nebo hlen, který postupně tlačí na ušní bubínek a způsobuje tlak a bolest. Jedním z bakteriálních původců infekce bývá ve 30 – 40% případů Streptococcus pneumoniae (bakterie známá jako “pneumokok”).
Mohlo by vás zajímat: Jak správně aplikovat nosní přípravky, aby skutečně pomohly?
Nástup zánětu středního ucha je obvykle rychlý a přichází v noci. K typickým příznakům patří nejprve zalehnutí ucha, následuje bodavá bolest, zhoršení sluchu, horečka a citlivost v okolí ucha (někdy i otok).
Po prohlédnutí ucha otoskopem v ordinaci odborného lékaře ORL je patrné zarudnutí, až vyklenutí bubínku vlivem městnajícího se sekretu.
Pro určení správné diagnózy je potřeba vyloučit zánět zevního zvukovodu, cizí těleso v zevním zvukovodu nebo uzávěr zvukovodu ušním mazem (obturující cerumen).
Tři typy zánětu středního ucha
- akutní zánět středního ucha (otitis media acuta) – nejběžnější typ zánětu
- chronický zánět středního ucha (otitis media chronica) – trvalé, nebo často se opakující výtoky z ucha bez horečky a výrazné bolesti, ucho je zalehlé a může svědit, u bubínku dochází k trvalé perforaci, což má za následek nedoslýchavost (děti, trpící těmito záněty, bývají často chybně označované jako nepozorné)
- zánět středního ucha s výpotkem (otitis media secretorica) – v anamnéze těchto zánětů bývají často alergie
Významnou roli ve snadném rozvinutí zánětu středního ucha u malých dětí a kojenců hraje také nosní (hltanová) mandle.
Jedná se o nahromaděnou lymfatickou tkáň v nosohltanu, která má svou nezastupitelnou úlohu v imunologické obraně.
U dětí do cca 3 let, u kterých imunitní systém teprve dozrává, je zbytnělá, aby mohla tkáň lépe pracovat. S postupujícím věkem se zmenšuje.
Zduření může způsobovat (kromě jiného) zhoršení průchodnosti Eustachovy trubice, navíc bývá tkáň ložiskem infekce, což způsobuje opakované rýmy, záněty dutin a středouší.
K adenotomii, tedy chirurgickému odstranění mandle, se však přistupuje pouze v případě, kdy se záněty často opakují, jejich léčba vyžaduje antibiotika nebo způsobuje další nepříjemné potíže, jako jsou chrápání, huhňání a zhoršení sluchu.
Léčba a prevence zánětu středního ucha
Léčba zánětu středního ucha závisí na původci onemocnění (viry, bakterie), pokročilosti zánětu a s ohledem na věk i celkový stav pacienta.
Základem léčby je vyléčit průvodní nachlazení a ulevit od bolesti.
Lokálně aplikujeme dekongescenčí nosní kapky, které usnadní zprůchodnění Eustachovy trubice a zmírní otok sliznic (např. Otrivin®, Nasivin®), v případě hustého hlenu podáváme také mukolytika (např. Mucosolvan®, Ambrobene®, ACC®).
Při bolesti a horečce podáváme celkově analgetika a antipyretika (např. Nurofen®, Paralen®), případně můžeme použít antihistaminika, která podpoří uvolnění nosu a vedlejších nosních dutin (desloratadin, cetirizin – např.
Zyrtec®, Zodac®).
Jestliže tato opatření nepomohou nebo se objeví horečka, je na čase navštívit lékaře.
Odborný lékař předepíše protizánětlivé ušní kapky (kombinace phenazonu s lokálním anestetikem lidokainem). V případě rozvinutého zánětu středního ucha, kdy se vyskytuje současně zánětlivé postižení dýchacích cest a vysoká horečka, nebo při opakujících se zánětech středního ucha je nutné podání antibiotika.
Antibiotikum se volí podle citlivosti na nejčastější původce zánětu, kterými bývají, kromě již výše zmíněného pneumokoka, ve 20 – 30% případů také Haemophilus infuenzae nebo Moraxella catarrhalis. Lékem první volby je širokospektré antibiotikum amoxicilin. Pokud jej není možné použít (z důvodu alergie na peniciliny), podají se makrolidy, nebo kotrimoxazol.
Léčba těchto závažnějších stavů, zvláště u dětí, patří zásadně do rukou odborného lékaře. Ten v případě potřeby může přistoupit také k paracentéze (propíchnutí bubínku) s následnou kultivací odebraného sekretu (tympanocentéza), která umožní cíleně nasadit antibiotickou léčbu.
Po propíchnutí a odsátí sekretu dochází k okamžité úlevě. Přeléčení antibiotiky a regenerace trvá obvykle cca 2 – 3 týdny. Po tuto dobu může být ucho zalehlé a citlivé a neměla by se do něj dostat voda (tzn. vyloučit koupání a potápění).
Pokud se stav do měsíce nezlepší, bude potřeba znovu navštívit lékaře, aby se předešlo recidivám.
Pokud bychom zánět neléčili, může dojít ke spontánnímu prasknutí bubínku, tekutina se vyprázdní, a dochází tak k úlevě a poklesu teploty. V horším případě však začne zánětlivá tekutina pronikat druhým směrem do dutinek spánkové kosti, kde způsobí zánět (mastoiditida), dále pak může vzniknout zánět lícního nervu nebo zánět vnitřního ucha, projevující se závratěmi, zvracením a ztrátou sluchu.
Prevence zánětů středního ucha spočívá zejména v posílení imunity, otužování a zabránění prochladnutí uší v zimě vhodným oblečením. Pokud už k onemocnění dojde, dbáme na udržení průchodnosti nosu pravidelným smrkáním (u malých dětí použijeme nosní odsávačku) s použitím k tomu určených lokálních nosních přípravků.
Nezanedbatelnou úlohu hraje také kojení. V tomto případě platí „čím déle, tím lépe“.
Snížit riziko bakteriálních komplikací středoušních zánětů způsobených pneumokokem může také aplikace pneumokokové vakcíny, která není součástí povinného očkovacího schematu, je však z prostředků zdravotního pojištění hrazena (některé plně, jiné částečně). Bližší informace vám poskytne váš lékař nebo lékárník.
PharmDr. Nora Tůmová a PharmDr. Kateřina Dubská
Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.
Zánět středního ucha – bolestivá patálie
Více o vakcíně Prevenar 13 Málokterému dítěti se tahle poměrně bolestivá patálie vyhne. Objevuje se náhle, většinou v noci a v mnoha případech je nutné „píchání“ ucha.
Seznamte se
- Zánět středního ucha se týká především malých dětí – nejčastější je ve věku mezi 6 měsíci a 3 roky.
- Alespoň jeden případ tohoto onemocnění prodělají tři čtvrtiny dětí do 3 let, asi polovina z nich má za sebou v tomto věku tři a více epizod.
- Zánět probíhá většinou nezávažně, ale jsou i případy s různými komplikacemi – závažným následkem může být třeba trvalé poškození sluchu.
Proč právě děti
Zánět středního ucha většinou následuje po banálním onemocnění – rýmě. Střední ucho (oblast za bubínkem) je spojené s nosohltanem spojkou, která se nazývá Eustachova trubice.
Právě ta je u dětí kratší, prostornější a více horizontálně uložená, a proto se u nich infekce snáze než u dospělých dostane z nosohltanu do středního ucha. Onemocnění je velmi bolestivé – malé děti si sahají na ouška a starší si stěžují na výraznou bolest.
Většinou na postižené ucho špatně slyší, mohou mít i horečky, ale nejsou přítomny vždy.
Nic neslyším!
Ve středním uchu jsou tři drobné kůstky, které přenášejí vibrace bubínku do vnitřního ucha. Tam se zpracovávají a jdou dále do mozku, který je vnímá jako zvuky. Nemoc ale vše mění.
- Za normálních okolností je ve středním uchu vzduch, ale pokud se tam dostane infekce, nahromadí se tekutina a kůstky nemohou správně přenášet vibrace, pak dítě špatně slyší.
- Tato ztráta sluchu bývá dočasná a s odezněním onemocnění se smysl navrací.
- Pokud se ale záněty středního ucha mnohokrát opakují, může dojít ke zjizvení bubínku nebo k poškození kůstek středního ucha a ztráta sluchu je trvalá.
- Někdy mohou děti vinou těchto potíží i hůře mluvit – řeč se totiž učí napodobováním zvuků ze svého okolí. Pokud ale špatně slyší, je tento proces nedokonalý a děti pak mají různé poruchy. Navíc k rozvoji řeči je nejdůležitějších několik prvních let života dítěte, později je již problém cokoliv dohnat.
Řešením je prevence
Pokud již dítě zánět středního ucha má, je nutné navštívit dětského lékaře, který ho pravděpodobně odešle ke specialistovi – otorhinolaryngologovi. Často je nutná tzv. paracentéza (propíchnutí bubínku tenkou jehlou), aby se infekce dostala z ucha ven.
Za potíže mohou často bakterie, na které je nutné nasadit antibiotika. Nejčastějším viníkem z nich je pneumokok, proti kterému je již dostupné očkování – Prevenar 13 pro malé děti.
Tato vakcína sice nemusí zabránit všech zánětům středního ucha, ale zkušenosti ukazují, že děti očkované proti pneumokokům, jich mají prokazatelně méně.
(vesa)
Jak předcházet a léčit zánět středouší? – PharmDr. Margit Slimáková
Po konzultacích s českými lékaři upozorňuji, že následující text je nabídkou jednoho pohledu na tematiku. Praxe u nás může být odlišná a situaci je třeba vždy individuálně vyhodnocovat.
Zánět středního ucha je jedním z nejčastějších potíží malých dětí. Většinou jde o komplikaci vleklé rýmy anebo jiného virového onemocnění dýchacích cest. Onemocnění je nepříjemné a bolestivé. Neléčené může vyvolat komplikace a sluchovou nedostatečnost. Jak mu předcházet a jak jej léčit, když se nepodaří předejít?
V minulých letech ke standartu terapie patřilo i předepisování antibiotik. Nověji se tato praxe přehodnocuje.
Studie prokazují prospěšnost vyčkávací strategie a zde jsem našla bezva shrnující text od Chrise Kressera, který možnosti a jejich účinnost detailně vysvětluje. Proto předávám a jen doplňuji vlastní zkušeností.
Doposud jsme úplně všechny bolesti uší doma zvládli nahřátým olivovým olejem s pár kapkami levandulového olejíčku.
Měli bychom léčit zánět středního ucha antibiotiky?
Zánět středního ucha je léčen antibiotiky ve větší míře než téměř jakékoli jiné onemocnění u dětí. A to přesto, že víme, že většina případů této ušní infekce se bezpečně vyléčí sama a že použití antibiotik v tomto případě přináší malý nebo vůbec žádný přínos. Nasazení antibiotik je navíc spojeno se závažnými dlouhodobými následky. Čtěte dále, pokud chcete zjistit, jak se na bezpečnou léčbu tohoto onemocnění dívá věda.
Antibiotika mají pouze malý léčebný přínos
Zánět středního ucha není vždy způsoben bakteriální infekcí. Výzkumy odhadují, že bakteriální původ je přítomen v 51 až 78 % případů.
(1) To znamená, že u 22 až 49 % případů je příčina jiná, například virová infekce, někdy dokonce citlivost na potraviny.
(2) Je-li zánět středního ucha způsoben virem nebo citlivostí na potravinu, antibiotika při léčbě nepomohou.
Avšak bez ohledu na to, zda je příčina bakteriální či nikoli, vyřeší se zpravidla zánět středního ucha sám i bez léčby.
Nedávná systematická analýza dat dokonce ukázala, že 60 % dětí se dokázalo s tímto onemocněním vypořádat již během 24 hodin léčby, a to i bez použití antibiotik.
(3) Výzkumy naznačují, že 80 % všech případů zánětu středního ucha se postupně vyléčí samo. (4)
Sledování bez nasazení léčby
Nedávná odborná recenze analyzovala obsáhlý soubor klinických zkoušek zaměřených použití antibiotik při léčbě ušních infekcí, kdy se zaměřila (3) na dva hlavní typy studií: ty, které porovnávaly antibiotickou léčbu s léčbou placebem, a ty, které porovnávaly okamžitou léčbu antibiotiky s tzv. přístupem „watchful waiting“, tedy pozorného sledování pacienta bez nasazení léčby. Při tomto šetrném přístup byla antibiotika nasazena, pouze pokud po třech až sedmi dnech symptomy a bolest přetrvávaly nebo se zhoršily.
V rámci studií, které porovnávaly léčbu antibiotiky a placebo, antibiotika zaznamenala nižší bolest v průběhu až dvou týdnů po zahájení léčby.
Stejně tak skupina, které byla podána antibiotika, vykázala v porovnání s placebo skupinou mírně nižší počet případů prasklých ušních bubínků a infekcí původně nezasaženého ucha. Na druhou stranu, placebo skupina zaznamenala o 20 % méně případů opakující se infekce.
(3) To mohlo být způsobeno méně poškozenou střevní mikroflórou, která dětské pacienty následně lépe chránila před návratem infekce.
Téměř ve všech případech však antibiotická léčba nebyla významně účinnější než watchful waiting.
Antibiotika pacientům neposkytla žádný přínos, co se týče snížení bolesti, zhoršení sluchu v období tří měsíců po ukončení léčby, ani míry recidivy onemocnění.
Jediným případem, kdy měla antibiotika navrch, byla skupina 2letých a mladších dětí s oboustranným zánětem středního ucha a výtokem. V tomto konkrétním případě je tedy použití oprávněné. (3)
Celkově tedy analýza ukázala, že pozorné sledování pacienta bez nasazení léčby je ve většině případů nejbezpečnější volba.
Ti pacienti z placebo skupiny, kteří měli závažné infekce v konečném důsledku vyžadující léčbu antibiotiky, by byly identifikováni během několika dnů a řádně vyléčeni.
Avšak většině dětí ve skupině s antibiotiky nemusela být antibiotika vůbec podána, a tudíž by nedošlo k narušení jejich mikrobiomu.
Navzdory všem těmto údajům bylo v roce 2001 ve Spojených státech antibiotiky léčeno 95 % všech případů zánětů středního ucha, (5), což je považováno za hrubě nesprávné použití snad podle jakékoli definice.
Nové pokyny vydané Americkou akademií pediatrů (AAP) odmítají okamžité předepisování antibiotik na léčbu zánětu středního ucha a namísto toho doporučují ve většině případů přístup pozorného sledování.
(6) Nicméně jelikož tento obrat nastal teprve v nedávné době a také v důsledku tlaku ze strany rodičů na okamžité ošetření obtíží jejich dětí se mnoho lékařů stále raději uchyluje k předepisování antibiotik.
Je nutné, aby vaše dítě dostávalo antibiotika na zánět středního ucha?
Antibiotika s sebou nesou závažná dlouhodobá rizika, především pro děti. Omezený přínos antibiotik při léčbě ušní infekce je nutné zvážit oproti možným rizikům. U dětí léčených antibiotiky každé 14. dítě vykázalo příznaky, jako je průjem, zvracení nebo vyrážka. (3) Dopady užívání antibiotik na dlouhodobé zdraví jsou však ještě vážnější.
Antibiotika nejsou přesně cílenou léčbu, ale zabíjejí škodlivé i prospěšné bakterie po celém těle. To platí zejména pro širokospektrální antibiotika, která útočí na celou škálu bakteriálních druhů. Jejich zahubení však může mít škodlivé účinky.
Význam prospěšných bakterií, které žijí v lidském těle a tvoří náš zdravý mikrobiom, nelze přecenit. Stále více a více důkazů poukazuje na skutečnost, že rezidentní bakterie ovlivňují různé tělesné soustavy a jsou základním předpokladem dlouhodobého zdraví.
Již dnes víme, že střevní bakterie hrají roli při:
- imunitní regulaci
- metabolismu
- výživě těla
- detoxikaci
- zánětu
Bohužel také existují důkazy, které říkají, že mikrobiom jednotlivce se nemusí po užití antibiotik už nikdy plně zotavit.
Trvající snížení prospěšných bakterií v těle může zvýšit náchylnost na smrtící patogeny, jako je C. difficile, a rovněž hrát roli v dramatickém nárůstu případů obezity, diabetu 1.
typu, zánětlivého střevního onemocnění, alergií či astma. (7, 8, 9)
Děti jsou v tomto ohledu obzvláště ohroženy. Jako jeden příklad za všechny: jediná léčba amoxicilinem či makrolidy, což jsou nejčastěji používaná antibiotika pro léčbu ušních infekcí u dětí, může ve 20 až 50 % případů zcela vymýtit bakterii H. pylori.
Naneštěstí ztráta této ochranné bakterie je u dětí spojena s větší pravděpodobností vzniku astmatu, senné rýmy nebo kožní alergie.
(7) Navíc k výše uvedeným rizikům je nutné dodat, že nadužívání antibiotik pro léčbu zánětu středního ucha může také zbytečně přispět k rezistenci vůči antibiotikům v populaci.
Antibiotika mají jednoznačně své místo v medicíně a měla by být v určitých případech předepisována. Na druhou stranu, jejich nadměrné použití pacientovu zdraví škodí a přispívá k již tak silně rozšířené rezistenci vůči antibiotikům.
Tympanostomické trubičky
U děti s chronickými infekcemi uší je použití ventilačních trubiček do obou uší běžnou praxí. Tyto trubičky pomáhají odvádět tekutinu z uší, a předcházejí tak infekci. Odborná veřejnost je však v otázce jejich účinnosti rozdělená, zejména pak co se týče období po šesti měsících po zavedení.
(10, 11, 12) Kromě toho, ačkoli podle jedné studie použití tympanostomických trubiček snížilo celkový čas léčby v porovnání s přístupem pozorného sledování, rovněž zvýšilo počet případů vzniku zánětu druhého ucha, výtoku z ucha a zjizvení bubínku, což jsou poměrně závažné a nepříjemné vedlejší účinky. (13)
Pokud máte dítě, které trápí jeden zánět středního ucha za druhým, zřejmě se jedná o hlubší zdravotní problém, který je třeba řešit.
V takovém případě doporučuji vyzkoušet některá z doporučení na posílení zdraví níže ještě předtím, než se uchýlíte k aplikaci ventilačních trubiček, jelikož názor na jejich účinnost je nejednotný, mohou způsobit vedlejší účinky a jakákoli operace vyžadující celkovou anestézii nese svá vlastní rizika.
Na druhou stranu, některým dětem, které již sužují silné, chronické ušní infekce, mohou ventilační trubičky pomoci, pokud je současně řešena i související zdravotní příčina samotného onemocnění.
Bezpečnější přístup
Samozřejmě platí, že nejbezpečnější přístup je vyhnout se ušní infekci úplně. Svému dítěte můžete pomoci snížit pravděpodobnost výskytu a závažnost ušní infekce tím, že se zaměříte na zdravotní problémy, které je mohou učinit k zánětu středního ucha náchylné:
- U kojenců vždy preferujte kojení před umělou výživou. Umělá kojenecká výživa podávaná v prvních šesti měsících života je spojena s větším výskytem ušních infekcí v raném dětství (14)
- Jezte nutričně bohaté, nezpracované potraviny
- Identifikujte potraviny, na které je dítě citlivé, a odstraňte je z jídelníčku. Obvyklým viníkem jsou v tomto ohledu mléčné výrobky (2)
- Zajistěte dostatečnou hladinu vitaminu D (15, 16)
- Posilujte imunitní systém
Pokud vaše dítě přesto zánět středního ucha dostane, vyčkejte, jak radí výzkum, zda se tělo o problém nepostará samo. Bedlivě sledujte průběh nemoci a naplánujte si prohlídku u lékaře za den či dva. Většina případů zánětu středního ucha se vyléčí sama během pár dnů bez výraznějších průvodních potíží.
Do té doby můžete vyzkoušet tato bezpečná opatření ke zmírnění symptomů a zkrácení průběhu nemoci:
- Vyzkoušejte nosní sprej s xylitolem, který rozpustí biofilm a napomůže imunitnímu systému odstranit patogeny (17, 18)
- Používejte ušní kapky s olejem z česneku a divizny, jemně zahřátý, pro antimikrobiální a zklidňující účinky. Jedná se o bezpečnou léčbu, kterou lze nasadit, pokud již nedošlo k protržení ušního bubínku. Dokáže zmírnit bolest stejně dobře jako anestetické kapky (19)
- Aplikujte probiotika a prebiotika v podobě fermentovaných potravin, fermentovatelné vlákniny nebo doplňků stravy na podporu zdravých střev a imunity
- Užívejte doplňky stravy, které pomáhají podpořit imunitní systém
- Zvažte použití dalších rostlinných výtažků pro posílení imunitního systému a úlevu od příznaků
Rovněž zvažte léčbu pomocí bylinných antimikrobiálních látek, a to zejména v případě, že se jedná o infekci virovou. Pro tipy, jak používat rostlinné výtažky a další doplňky stravy při boji s viry a pro podporu imunitních funkcí si přečtěte můj předchozí článek 7 tipů pro prevenci (a zkrácení) nachlazení a chřipky.
I ty sice mají vliv na mikrobiom, ale podstatně menší než širokospektrální antibiotika, přičemž riziko vzniku rezistence je mnohem nižší. I přes všechna rizika jsou v některých případech antibiotika nezbytná. Pokud už váš lékař určí, že antibiotika jsou tou nejbezpečnější volbou pro léčbu vašeho dítěte, nic není ztraceno.
Existují totiž kroky, kterými můžete negativní dopad antibiotik omezit.
UŠNÍ ONEMOCNĚNÍ – PORUCHY SLUCHU
Uši
Každé ucho se rozděluje na tři části: na zevní ucho, které zachycuje zvuky z okolí jako radar, na střední ucho, které zachycené zvuky pomocí systému sluchových kůstek zesiluje a převádí na mechanické vibrace, a na vnitřní ucho, které mění vibrace na elektrické impulsy a mimo to zaznamenává polohu hlavy. Výsledné nervové impulsy se přenášejí do mozku dvojicí nervů ležících vedle sebe: vestibulárním nervem z rovnovážného ústrojí a kochleárním nervem z ústrojí sluchového.
Ušní maz
Ušní maz neboli cerumen je směs mastných výměšků speciálních potních žláz v zevní třetině zvukovodu. Maz obsahuje také šupinky odloupané kůže a prachové částice. Je lepkavý, voděvzdorný a představuje ochranu zvukovodu proti infekci.
Problémy s ušním mazem
Za normálních okolností se ušní maz v uších nehromadí a trvale se odstraňuje ze zvukovodů pomocí pohybů dolní čelisti a přirozeným odlupováním kůže. Někteří lidé však produkují více ušního mazu než ostatní. Jeho nahromadění je pravděpodobnější u lidí, kteří pracují v prašném prostředí nebo kteří mají v ústí zvukovodů hustší ochlupení. Je častější také při zánětu kůže zvukovodu nebo kštice.
Nahromadění ušního mazu vyvolává různé problémy, v první řadě dočasnou poruchu sluchu. Ušní maz se také může při neodborném čištění vatovými štětečky, zápalkami, špendlíky, kancelářskými svorkami a podobnými bizarními nástroji zatlačit dále do užší části zvukovodu, kterou zcela ucpe. Nahromaděný maz může zavinit podráždění a hučení v uchu, ale jen málokdy vyvolá bolest.
Náhlá porucha sluchu doprovázená tlakem se může někdy objevit po koupání nebo po umytí hlavy; je způsobena vniknutím vody do zvukovodu a nabobtnáním ušního mazu. Pokus o vyčištění ucha vede pouze k zatlačení mazu hlouběji, k šumění v uchu, bolesti a někdy i k závratím.
Léčba
Mazová zátka ve zvukovodu je jednou z nejčastějších příhod, s nimiž pacienti navštěvují ušní specialisty. Lékař odstraní nahromaděný maz zcela bezpečně za zrakové kontroly, takže nehrozí poranění ušního bubínku.
Někdy se k odstranění ušního mazu používá jeho výplach ze zvukovodu. Ve zkušených rukou je to procedura bezpečná. Před vlastním výplachem lékař kápne pacientovi do zvukovodu několik kapek roztoku zažívací sody nebo vlažného oleje, aby ušní maz změkl a dal se snáze vypláchnout.
Výplach je nebolestivý. Do zvukovodu se vstříkne proud vlažné vody a ucho se potom pečlivě vyčistí a vysuší. Úprava sluchu je okamžitá. U dětí je třeba při čištění uší postupovat se zvláštní opatrností.
Pokud je dítě neklidné nebo nechce spolupracovat, je lépe odstranit ušní maz v krátkodobé narkóze.
Pokud je ušní maz nahromaděný ve velkém množství nebo je zatuhlý, odstraní jej specialista v nemocnici.
Existuje několik volně prodejných přípravků určených k usnadnění odstranění ušního mazu a nečistot ze zvukovodu. Mohou to být v lékárně připravované speciality (Paraffinum liquidum – tekutý parafínnebo ušní borová voda) či průmyslově vyráběné kapky a spreje určené k odstranění mazu a prevenci zánětu.
Použití těchto přípravků u akutnějších potíží bez konzultace s lékařem je dosti problematické. Nepoužívá-li zkušený pacient tyto přípravky jako prevenci opakujících se epizod, je určitě vhodnější navštívit lékaře – ORL specialistu (pro návštěvu není nutné doporučení praktického lékaře, lze bez objednání).
K čištění někteří odborníci doporučují ušní svíčky – po zapálení jsou viditelné nečistoty šetrně vysáty komínovým efektem a spalovány na smotku svíčky.
Uši lze též čistit smotaným papírovým kapesníkem či gázovým čtvercem a to vždy tak, abychom nezasahovali do hloubky zvukovodu.
Zvláště u malých dětí je důležité ouška pořádně vysušit po každé koupeli a nezapomenout ani na oblast za oušky.
Zánětlivá onemocnění uší
Zánět vnějšího ucha (otitis externa) se projeví bolestí, otokem, výtokem z ucha a někdy hluchotou, pokud se zvukovod ucpe zaschlým sekretem.
Větší sklon k tomuto onemocnění a k jeho opakování mají lidé s velmi mastnou kůží se zvýšenou tvorbou lupů. Někdy se může zánět objevit také po plavání. Léčí se antibiotiky ve formě tablet nebo ušních kapek.
Pokud se potíže objevují po plavání, lze jim předejít použitím speciálních chráničů sluchu („špuntů do uší“) určených pro vodní sporty.
Zánět středního ucha (otitis media) se objeví tehdy, když bakteriální nebo virová infekce pronikne do středního ucha Eustachovou trubicí, která jej spojuje s hltanem. Obvykle je tedy komplikací předcházejícího zánětu v oblasti krku.
Záněty středního ucha bývají velmi bolestivé, protože hnis z tohoto malého prostoru nemůže volně odcházet. Ušní bubínek zarudne, vyklene se směrem ven a pokud je zánět těžký, může i prasknout. Ve většině případů bubínek sroste a na sluchu to nezanechá žádné následky.
Pokud se však zánět stane chronickým, může vést k ohluchnutí.
Výtok z ucha, bolest nebo jakákoliv porucha sluchu jsou vždy varovné známky, které by měly vést k návštěvě lékaře. Platí to zejména u dětí!
Zkrátka: Když Vás začne trápit výrazná bolest v uchu doprovázená zvýšenou teplotou, můžete si doma vzít léky proti bolesti a teplotě. V žádném případě se nesnažte si ucho pomocí štětičky nebo čehokoli jiného vyčistit a při přetrvávající bolesti ucha je vhodné vyhledat lékaře otorinolaryngologa, který Vás vyšetří a předepíše vhodnou léčbu.
Poruchy sluchu
Příčin poruch sluchu je více. Někdy se narodí dítě hluché v důsledku nedostatečně vyvinutého vnitřního ucha nebo v důsledku infekce matky virem zarděnek během těhotenství.
Batolata a starší děti mohou ohluchnout v důsledku zánětů středního ucha nebo chronické infekce středouší. Záněty středního ucha jsou u dětí poměrně časté, během dětství je prodělá většina dětí.
Každé dítě s poruchou sluchu by měl vyšetřit lékař a mělo by se provést podrobné sluchové vyšetření, protože sluchové postižení může mít vážný dopad na vývoj řeči a vzdělání.
U dospělých osob se může ztráta sluchu projevit v důsledku stárnutí, řešením je zesílení zvuků pomocí sluchadel. Ale i u mladších osob vede dlouhodobé a opakované vystavení velkému hluku k oslabení až ztrátě sluchu.
V lékárnách je možné zakoupit několik typu chráničů sluchu („špuntů do uší“). Jejich užití je jednoduché, levné a u jednorázových typů i hygienické. Kdo už je nucen používat moderní elektronická sluchadla, může v lékárnách zakoupit baterie do sluchadel (je nutné znát typ baterií nebo přinést vzorek).
Tinnitus
Tinnitus – pocit hučení v uchu nebo v hlavě, laiky popisovaný jako „zvonění v uších“, je příznak, který postihuje více lidí, než se obvykle domníváme. Pacient vnímá zvuk, i když nepochází z vnějšího prostředí.
Někdy je zvuk tichý a stěží zachytitelný, jindy může být velmi silný a brání postiženému ve spánku. Ačkoliv se jen vzácně jedná o příznak závažnějšího onemocnění, pro svého nositele může být velmi trýznivý.
Vnímaný zvuk může mít nejrůznější charakter, od zvonění, syčení, bzukotu až k hlasitému řevu.
Příčiny v zevním uchu
V zevním uchu se jedná nejčastěji o dvě možné příčiny. První a nejčastější je ušní maz zatlačený do nitra zvukovodu k bubínku. Často se to stává, když si pacient chce vyčistit zvukovod vatovým tampónem nebo růžkem kapesníku. Mazovou zátku lékař obvykle snadno odstraní tím, že ji vypláchne vlažnou vodou.
Další příčinou je bakteriální nebo plísňová infekce zevního zvukovodu.
V tomto případě pacient pociťuje kromě hučení v uších ještě určitý stupeň podráždění zvukovodu, často spojený s bolestí, která se zhoršuje při pasivním pohybu ušním boltcem. Onemocnění může doprovázet i porucha sluchu a slabý vodnatý výtok z ucha.
Léčba je naštěstí poměrně jednoduchá. Podávají se antibiotika a kortikosteroidy v kapkách, které infekci obvykle brzy zvládnou a zvonění v uších vymizí.
Příčiny ve středním uchu
Tinnitus se často vyskytuje ve spojení s nemocemi středního ucha. Dvě hlavní příčiny jsou infekce a otoskleróza. Při zánětu středního ucha (otitis media) bývá zvonění v uších časté, stejně jako poruchy sluchu, výtok z ucha a zvýšená teplota. Léčba spočívá v podávání antibiotik a dekongesčních nosních kapek.
Tinnitus je ovšem také časnou známkou jiného onemocnění středního ucha. Jedná se o otosklerózu, kdy se okolo jedné ze středoušních kůstek, třmínku, vytváří nová kost a brání mu tak ve volném pohybu. V důsledku toho nemůže třmínek převádět správně zvuky z bubínku do vnitřního ucha.
Pacient trpí zhoršující se sluchovou poruchou, která nakonec končí úplnou ztrátou sluchu. Onemocnění se dá léčit operací a nahrazením třmínku plastickým implantátem.
Sluch se tak obnoví a případné zvonění v uších se obvykle přehluší zesíleným zvukem zvenčí, který pacient opět normálně slyší.
Příčiny ve vnitřním uchu
V hlemýždi vnitřního ucha se nacházejí velmi jemné buňky vnímající zvukové vlny. Jejich poškození je pravděpodobně nejčastější příčinou zvonění v uších.
Příčin takového poškození může být více, ale zdaleka nejčastěji se jedná prostě o důsledek degenerativních změn během stárnutí, které s sebou přinášejí poruchu sluchu.
Ačkoliv její stupeň a věk pacientů, kdy se začíná projevovat, velmi široce kolísá, téměř vždy ji doprovází hučení v uších. Také některé léky mohou vnitřní ucho poškodit a vyvolat hučení v uších.
Léky vždy ordinuje odborný lékař, dále je efektivní fyzioterapie (rehabilitace) zaměřená na krční páteř, protože degenerativní změny páteře a zvýšený tonus svaloviny často rovněž způsobují poruchy vnitřního ucha.
Je-li příčinou hučení v uších porucha prokrvení, pomáhají vazodilatační léky. Přestože některé jsou volně prodejné a pojišťovna je nehradí, o začátku terapie by měl rozhodnout odborník.
Používají se například extrakty z ginkgo biloba (jinanu dvoulaločného). Dalším řešením je také používání pomůcek, které tinnitus „maskují“. Jde o přístroje, které se nosí v uchu podobně jako naslouchátko.
Vydávají stálý šum, který odvádí pozornost nemocného od tinnitu a usnadňují mu tak život s touto poruchou.
PharmDr. Petr HARANT, lékárník
Poradna on-line
www.DocSimon.cz
Téma bylo zpracováno bez nároku na úplnost.
Téma bylo zpracováno dle nejlepšího vědomí a svědomí autora na základě dostupných relevantních vědeckých informací.
Související odkazy
Tato poradna neslouží k dotazům ohledně vyřízení objednávek z eshopu, pro tyto dotazy použijte stránku s kontakty
odpovídá vám Mgr. Vendula Jankovská, www.DocSimon.cz
Zánět středního ucha: příčiny, příznaky a léčba
- Zánět středního ucha patří mezi nejčastější onemocnění sluchového ústrojí. Může mít buď akutní formu, která během několika dní odezní, nebo chronickou formu, která trvá mnohem déle.
- Zánět středního ucha obvykle bývá spojený s infekcí horních cest dýchacích, kdy se infekce prostřednictvím Eustachovy trubice rozšíří také do středoušní dutiny.
- Nejčastěji se zánět středního ucha projevuje u malých dětí, protože jejich Eustachova trubice je kratší a méně sklopená. Že je trápí zrovna tyto komplikace můžete poznat třeba podle častého sahání na ouška, podrážděnosti, neutišitelného pláče či neklidného nočního povalování.
- Mezi nejčastější příznaky zánětu středního ucha patří kromě bolesti v uchu také horečka, nespavost, zhoršený sluch, pocit zalehlého ucha, hnisavý výtok, rýma a kašel nebo dokonce průjem a zvracení.
- Pokud se jedná o nehnisavou formu, zánět středního ucha se léčí pomocí nosních kapek a na zmírnění bolesti se doporučuje přikládání studených obkladů. Na hnisavý zánět lékaři předepisují antibiotika nebo antibiotické kapky do uší, někdy je ale nutné také propíchnutí ušního bubínku.
- Co se týče prevence, důležité je zvyšování odolnosti dětského organismu, otužování i vyvážená životospráva. U miminek se doporučuje co nejdelší kojení. Dále existuje také očkování proti pneumokokům, které snižuje riziko vzniku zánětu.
Zánět středního ucha patří mezi nejčastější dětské nemoci. Jedná se o bolestivé onemocnění sluchového ústrojí, které se projevuje především bolestí ucha, horečkami či dočasným zhoršením sluchu.
Pokud jde pouze o mírný zánět, léčí se pomocí nosních kapek a přípravků na zmírnění bolesti, jestliže se však jedná o zánět hnisavý, musí lékaři nasadit antibiotika nebo pacientovi propíchnout ušní bubínek.
Zánět středního ucha (otitida) může mít dvě různé formy, a to akutní a chronickou. Akutní zánět středního ucha bývá spojený s infekcí horních cest dýchacích, má obvykle rychlý a nečekaný nástup, ale trvá pouze několik dní a poté odezní. Chronický zánět středního ucha naopak nebývá tolik bolestivý, ale trvá mnohem delší dobu nebo se často opakuje.
Jak zánět středního ucha vlastně vzniká?
Zánět středního ucha má obvykle na svědomí virová infekce, přidat se ale mohou i bakterie, jako je například Streptococcus pneumoniae.
Za ušním bubínkem se nachází prostor označovaný jako střední ucho, kde jsou tři důležité kůstky (kovadlinka, kladívko, třmínek).
Odtud vede také Eustachova trubice, která spojuje středoušní dutinu s nosohltanem, vyrovnává mezi nimi tlak a odvádí případnou nežádoucí tekutinu ven ze středního ucha.
Zánět středního ucha obvykle bývá spojený s infekcí horních cest dýchacích (rýma). Infekce se totiž může rozšířit přes Eustachovu trubici do středoušní dutiny.
Pokud je navíc trubice zúžená, ve středním uchu může vzniknout podtlak a dochází k hromadění tekutiny, ve které se snadno uchytí bakteriální infekce.
Když nemůže nahromaděná tekutina ze středního ucha odtékat, začne tlačit na bubínek a pacient proto pociťuje silnou bodavou bolest.
Ačkoli se toto onemocnění nevyhýbá ani dospělým, nejčastější je zánět středního ucha u dětí. Jejich Eustachova trubice je totiž kratší a méně sklopená směrem k nosohltanu, takže se infekce tímto prostorem šíří mnohem snáze. Kromě dětského věku však existují také další rizikové faktory, které mohou mít na rozvoj nemoci vliv.
Rizikové faktory
- Infekce horních dýchacích cest
- Zvětšená nosní mandle
- Snížená obranyschopnost
- Alergie
- Poranění či výrony krve ve středoušní oblasti
- Porušení ušního bubínku
Zánět středního ucha se častěji objevuje během zimního období, kdy si lidé stěžují na velké změny teplot, nebo když dítě pobývá ve větším kolektivu (školka). Zároveň také platí, že čím dříve se u pacienta první zánět středního ucha vyskytne, tím častěji se u něj bude objevovat také v budoucnu.
Lidé se někdy ptají, jestli je zánět středního ucha nakažlivý. Odpověď je ale samozřejmě záporná, nakažlivá je totiž pouze samotná infekce, která tento zánět vyvolala.
Příznaky zánětu středního ucha
Jak poznat zánět středního ucha? Akutní forma u dětí propukne nejčastěji v nočních hodinách, protože poloha vleže napomáhá přesunu infekce do středouší. Zánět může postihnout pouze jedno ucho, obvykle ale bývá oboustranný. Má rychlý nástup a projevuje se celou řadou typických symptomů.
Jaké má zánět středního ucha příznaky?
- Bolest v uchu
- Bolesti hlavy
- Horečka
- Nespavost
- Podrážděnost
- Zhoršený sluch
- Pocit zalehlého ucha
- Hnisavý výtok z ucha
- Problémy s rovnováhou
- Rýma a kašel
- Průjem a zvracení
- Spontánní prasknutí bubínku
Co se týče chronické formy, ta se obvykle odejde bez teplot nebo horeček. Pacienti většinou nepociťují tak silnou bolest jako při akutní formě, ale zánět se projevuje pálením či svěděním v uchu. Kromě toho si lidé stěžují na zalehlé ucho nebo také na šumění, praskání či nepřirozený tlak v uchu. Chronický zánět způsobuje mimo jiné nedoslýchavost.
Jak léčit zánět středního ucha?
Jelikož zánět středního ucha nejčastěji propukne v noci, první kroky pacientů často vedou na pohotovost. Lékaři se poté obvykle zaměřují na zmírnění bolesti, postupné odstranění zánětu z ušní dutiny a samozřejmě také na prevenci. Toto onemocnění se totiž může často opakovat, jelikož narušená sliznice středního ucha je náchylnější k dalšímu zánětu.
Léčba zánětu středního ucha vždy závisí na věku pacienta a na tom, jak je onemocnění závažné. Pokud se nejedná o hnisavou variantu, podávají se na zánět středního ucha kapky do nosu. Na zmírnění bolesti se doporučuje také přikládání studených obkladů, zatímco horečku je možné snížit pomocí vhodných léků (Ibuprofen, Paracetamol).
Jedná-li se o hnisavý zánět středního ucha, lékaři v počátečním stádiu obvykle nasazují antibiotika nebo antibiotické kapky do uší.
Jestliže hnis zevnitř tlačí na ušní bubínek, zánět je nutné odstranit prostřednictvím propíchnutí bubínku a odsátí zánětlivé tekutiny, což se odborně označuje jako paracentéza.
Tento zákrok může být sice pro pacienta nepříjemný, rychle však přináší značnou úlevu od bolesti.
Prodělali jste někdy zánět středního ucha?
Zánět středního ucha a možné komplikace
Neléčený zánět středního ucha může pacientům způsobit velmi vážné komplikace. Jednou z nich je například protrhnutí ušního bubínku v důsledku hnisu, což může vést k ohluchnutí.
V některých případech se také projeví zánět kostí za uchem, který může přejít až v zánět mozkových blan.
Jelikož se v blízkosti středouší nachází také lícní nerv, může dojít k jeho dočasné obrně.
Z těchto důvodů není radno toto onemocnění podceňovat. Lékaři proto důsledně radí, aby pacienti vždy dobrali předepsaná antibiotika, a to i v případě, že příznaky zánětu po několika dnech vymizí.
Zánět středního ucha a domácí léčba
Jak ovlivňuje zánět středního ucha domácí léčba? Lékaři se shodují, že je v průběhu onemocnění nutné udržovat zvukovod neustále čistý. Přebytečný sekret, který z něj může po dobu několika dní vytékat, byste tedy měli rozřeďovat a odplavovat. K tomu se využívá třeba borová voda. Existují ale také další věci, které můžete doma udělat.
Co pomáhá na zánět středního ucha?
- Kloktání eukalyptu, heřmánku či pelyňku
- Důsledné smrkání
- Studené obklady za ucho
- Zvýšená poloha hlavy při spánku
Zajímá vás, co říkají na zánět středního ucha babské rady? Podle některých pomáhá vložit do ucha stroužek česneku nebo si dovnitř nakapat šťávu z netřesku. Lékaři ale před těmito metodami důrazně varují, protože tak můžete celou situaci akorát zhoršit. Česnek vám může poleptat sliznici nebo ho zastrčíte příliš hluboko a nepůjde poté vyndat ven.
K léčbě zánětu středního ucha babičky někdy používaly také různé teplé obklady z cibule či soli nebo dokonce přírodní ušní výplach z jablečného octu a alkoholu. Začínající zánět středního ucha mohou zmírnit i obklady z tvarohu zabaleného do utěrky, kterou následně přiložíte na bolavé ucho.
Zánět středního ucha u dětí
Poznat na malých pacientech, že je trápí právě zánět středního ucha, může být někdy značně obtížné. Děti totiž neumí dostatečně vyjádřit, co přesně je trápí, a často bývají nervózní nebo podrážděné. Jak tedy poznáte, že by se mohlo jednat o zánět středního ucha?
- Děti si neustále sahají na ouško
- Okolí oušek mají nateklé a horké
- Neklidně se převalují v posteli a nemohou spát
- Projevují svou bolest neutišitelným pláčem
- Odmítají jíst a pít
- Jejich bolesti se zhoršují vleže nebo v průběhu noci
Zánět středního ucha u dospělých
Ačkoli je zánět středního ucha typický spíše pro dětské pacienty, potrápit může i dospělé.
U těch se může toto onemocnění projevit například ve chvíli, kdy při zánětu vedlejších nosních dutin dostatečně neodpočívají a místo toho jsou přehnaně aktivní.
Mezi další příčiny patří například změna tlaku vzduchu při potápění či létání nebo také onemocnění zubů, mandlí a hrtanu.
Prevence zánětu středního ucha
Aby se nedostavil opakovaný zánět středního ucha, lékaři doporučují hned několik preventivních opatření.
Důležité je například zvyšování odolnosti organismu, postupné otužování i předcházení rýmám a dalším zánětům.
Pokud se rýma přeci jen dostaví, dbejte na důkladné smrkání a případně také aplikaci nosního spreje. U mladších dětí můžete rýmu odsávat pomocí účinné odsávačky.
Na druhou stranu byste ale měli chránit dětská ouška před přílišným průvanem a vodou a nezatěžovat jejich organismus pobytem v přetopených místnostech nebo v zakouřeném prostředí.
U miminek se doporučuje co nejdelší kojení mateřským mlékem, starší děti by zase měly dbát na vyváženou životosprávu.
Kromě toho existuje také očkování, které chrání proti pneumokokům a může tak snížit riziko vzniku zánětu středního ucha.