PRAHA Vyhlášení pandemie prasečí chřipky byl jeden velký podvod tvrdí vysoký představitel Rady Evropy Wolfgang Wodarg. Tím Světová zdravotnická organizace (WHO) přišla o své renomé. Reakce veřejnosti na prasečí chřipku byla inteligentnější než reakce příslušných úřadů, říká šéf zdravotnické sekce Rady Evropy Wolfgang Wodarg. A to prý je trapná situace.
LN Tvrdíte, že prasečí chřipka je jenom panika. Proč jste ještě chvilku nepočkal? Experti nám na konec ledna předpověděli další, už třetí vlnu.
Takových expertů se je třeba zeptat, čím mohou svá tvrzení doložit. Když vám pak pouze řeknou, že není jisté, co se ještě může stát, vidíte, že nemají žádné vědecky podložené argumenty.
Kdy jste si začal říkat, že s prasečí chřipkou něco nehraje?
Hned jak jsme v dubnu dostali první čísla z Mexika. Nejdřív totiž chodily zprávy, že tam na prasečí chřipku onemocněla spousta lidí, jenže čísla, která jsme dostali, moc vysoká nebyla.
Od jaké hranice jsou podle vás počty nakažených dostatečně vysoké?
Já jsem v severním Německu pracoval jako ředitel Ústavu pro veřejné zdraví, kde jsem byl odpovědný za oblast se 120 tisíci obyvatel. Když uhodila chřipka, onemocněl tak každý dvacátý, maximálně každý desátý člověk. Takže jsme měli jednou pět tisíc, jednou deset tisíc nemocných.
Po této zkušenosti pro mě bylo nepochopitelné, když se už po několika málo tisících případů ve dvacetimilionové oblasti Mexica City mluvilo o možné pandemii. Když se navíc později ukázalo, že z těch několika desítek mrtvých v Mexiku jen malá část zemřela opravdu na virus prasečí chřipky. .
Takže jsem se u Světové zdravotnické organizace WHO začal pídit po tom, jak potom mohli v červnu vyhlásit pandemii při tak malých číslech.
Prý se báli, že se virus bude roznášet letadly. Žijeme v globalizovaném světě.
To se jistě přenášel, takhle to ale bylo vždycky. Dřív se tomu říkalo cestovní chřipka: lidi přiletěli zpátky z dovolené a cítili příznaky chřipky. Akorát se to tehdy přičítalo klimatizaci v letadle.
Zpátky k loňské pandemii. Dopídil jste se nějakých podezřelých okolností?
Pár vědců mě upozornilo na zajímavou věc: že WHO změnila definici pandemie. Ještě v roce 2005 jste se na internetových stránkách WHO mohli dočíst, že pandemie je nemoc, která se rychle šíří do různých zemí, způsobuje těžké nemoci a často končí smrtí.
Obě tyto podmínky – tedy vysoká morbidita, respektive chorobnost, a vysoká mortalita, respektive úmrtnost – byly posléze vyškrtnuty. A upravenou definici pandemie WHO potom členské státy zapracovávaly do svých pandemických plánů.
Kdyby tato změkčená definice platila už dřív, musela by se pandemie vyhlašovat každý rok.
Jak WHO změkčení definice vysvětluje?
Pořádné vysvětlení dodnes chybí. Oni především popírají, že by definici změnili. Prý se předtím takové národní pandemické plány nepřipravovaly, oficiální definici prý vydali teprve teď. Jenže ve starších materiálech WHO se pojem pandemie definuje – a najdete tam ovšem tu starou definici.
Kdo vlastně má pravomoc definici pozměnit?
Poradní sbor WHO. Jak přesně se o změně definice rozhodlo, to teď chceme prošetřit. Nicméně už na podzim normálně mohli dojít k závěru, že vývoj té takzvané pandemie je mírný, určitě mírnější, než se očekávalo.
V Austrálii, jak známo, mají zimu v našem létě a Australané už v pozdním létě konstatovali, že prasečí chřipka je mírná a že po ní nepřichází nějaká druhá, horší vlna.
Přesto nás WHO v listopadu před druhou, mnohem vážnější vlnou varovala.
| Epidemiolog a politik Wolfgang Wodarg (* 1947) pochází ze severního Německa. Po studiu medicíny v Hamburku a Západním Berlíně, které dokončil v roce 1971, pracoval jako lékař na různých místech – mimo jiné jako přístavní lékař. Později vyučoval na univerzitě ve Flensburku, kde také řídil veřejnoprávní Ústav pro veřejné zdraví. Ačkoliv Wodarg je typický západoněmecký osmašedesátník, v politice se začal angažovat poměrně pozdě. Teprve v roce 1988 vstoupil do sociální demokracie (SPD), za kterou potom od roku 1994 až do loňského podzimu seděl ve Spolkovém sněmu. Odtud vedla cesta do Rady Evropy, pro niž pracuje i po odchodu ze Spolkového sněmu. Coby zdravotnický expert Rady Evropy prosadil rezoluci se žádostí vyšetřit postup Světové zdravotnické organizace během takzvané prasečí chřipky. Šetření by mělo začít ještě v lednu. Wodargovo přímočaré prohlášení, že vyhlášení pandemie prasečí chřipky byla v medicíně podvodem století, obletělo tento týden celý svět, od britského Daily Mailu po arabskou Al Džazíru. |
Je důležitý samotný akt vyhlášení pandemie?
Jistě. Už po té údajné ptačí chřipce v roce 2005 WHO tlačila na vlády, aby vypracovaly svoje národní pandemické plány. U těchto konzultací sedí zástupci farmaceutických firem. Firmy se vládám nabídnou, že by dokázaly vyrobit tolik a tolik vakcín.
Pak s nimi podepíšou předběžné smlouvy, v nichž stojí: smlouva platí od chvíle, kdy WHO vyhlásí pandemii.
Takže role Světové zdravotnické organizace je naprosto klíčová, ona vlastně ty smlouvy národních států uvádí v platnost a ministři zdravotnictví potom předjednané vakcíny koupit musejí. Přesně to se stalo.
Kdy jste vůči WHO pojal první podezření?
Poprvé? Tak to se musíme vrátit právě do roku 2005, do doby ptačí chřipky. Ptačí chřipka je zvířecí nemoc. Nikdy tu nebyl zaznamenán přenos viru z člověka na člověka. Že občas přeskočí virus ze zvířete na člověka, to známe i u jiných nemocí.
To se může stát člověku, když je hodně oslaben nebo je v těsném styku se zvířaty, to jest při masovém chovu. Přesto WHO v letech 2005 a 2006 po několika hlášených případech spustila ohromný poplach, mnoho států nakoupilo nevyzkoušené léky.
A na základě pouhé hypotézy se ve velkém nakupovaly nevyzkoušené preparáty.
Zkoušel jste s tím něco dělat?
Hned jsem jel do Ženevy navštívit Klause Stöhra, který ve WHO vedl program pro sledování chřipky ve světě. Stöhr je ten, který tehdy vystupoval v televizi a vyprávěl, jak je lidstvo ohroženo.
Prorokoval tehdy sedm milionů mrtvých.
A já, protože jsem taky epidemiolog, jsem se ho ptal: Jaké máte vědecké důkazy? Proč tak prosazujete tamiflu? A musím vám říct, že jeho odpověď mě velice zklamala. Nedokázal říct nic chytřejšího, než že tamiflu dokázalo oslabit účinek viru při pokusech na zvířatech. To bylo všechno, nic víc neměl. A přesto jen v Německu spolková vláda nakoupila tamiflu za 200 milionů eur.
Vy jste proti těm nákupům vystupoval?
Jistě, vystupoval jsem, psal jsem kritické články, tenkrát to ale nemělo valný ohlas. No a pak mi za několik měsíců od Klause Stöhra přijde poštou barevný pohled, který rozesílal všem svým kamarádům a bývalým kolegům. Stálo na něm, že se rozhodl přijmout nové výzvy, že se stěhuje do Londýna a bude pracovat pro farmaceutický koncern Novartis.
Vzbudil Stöhrův přestup z WHO k Novartisu pozornost?
V podstatě ne. Bohužel.
Jak to? Byl to přece krystalický střet zájmů.
Opravdu nevím. Vy byste měl vědět líp než já, kdy novináři reagují a kdy nereagují, a proč to tak je.
Znáte případů exponentů farmaceutického průmyslu v politice víc?
Určitě. Kolem tamiflu se pohyboval Bushův ministr obrany Donald Rumsfeld, bývalý člen představenstva a akcionář firmy Gilead, která k tamiflu držela patent.
Asi vás nepřekvapí, že ve chvíli, kdy Bushova administrativa začala vykupovat tamiflu, vylétly akcie Gileadu nahoru.
V Británii zase vládě s prasečí chřipkou radí Roy Anderson, který ovšem kromě toho sedí i v koncernu GlaxoSmithKline a pobírá tam desetitisíce liber. Anderson byl mimochodem první, kdo v souvislosti s Mexikem použil slovo pandemie.
Máte v ruce nějaké tvrdé důkazy, že by farmaceutické firmy politiku WHO přímo ovlivňovaly?
Máme svoje whistleblowery, lidi, kteří ve WHO pracovali, znají situaci a poskytli nám informace. Všechno obezřetně a férově prozkoumáme, chceme, aby se ukázala pravda.
Čím to, že poslední dobou tak ztrácejí důvěryhodnost různí odborníci, které předtím laická veřejnost považovala za nestranné a spolehlivé vědce?
To je také smyslem naší rezoluce v Radě Evropy, aby se podařilo obnovit důvěryhodnost tak důležité instituce, jakou WHO nepochybně je. Ale nejde jen o WHO. Nekriticky se chovaly i mnohé úřady v národních státech, i tady je třeba se ptát. Každopádně se ocitáme v trapné situaci.
Takzvaní obyčejní lidé, tedy široké vrstvy obyvatelstva, reagují s větším rozumem než úřady a ministerstva zdravotnictví. Samozřejmě tohle neplatí pro všechny státy, někde se úřady vůči zprávám o prasečí chřipce stavěly kriticky.
Lucemburský ministr zdravotnictví hned prohlásil, že to je panikářství – i když lucemburská vláda byla rozpolcená a očkování nakonec taky nabízela. Ale skepsi si zachovaly i některé další země, napadá mě třeba Polsko.
Jakou roli sehráli novináři?
Média vyráběla velký tlak. Média mají v povaze popisovat příběhy. Vždycky, když někdo zemře na infekci – a měli jsme smrtelné případy i u prasečí chřipky –, je smrt dramatická událost.
Na normální chřipku ovšem každý rok zemře lidí daleko víc. V životě na člověka číhá řada nebezpečí. Když je budeme nafukovat, můžeme lidem život hodně ztížit.
život občanů doslova svázat do nejrůznějších pravidel chování.
Vy u prasečí chřipky žádné riziko nepřipouštíte?
Ale nám se s prasečí chřipkou stalo to, že se ve jménu vyloučení zanedbatelného rizika očkovalo. Jenže i každé očkování je riziko, můžete mít alergii nebo ve vás vakcína vyvolá nežádoucí vedlejší účinky.
U každého rizika je třeba vážit přínosy a náklady. A v tomto případě byly očkovány miliony zdravých lidí, kteří předtím neměli vůbec žádné potíže.
Za normálních okolností lékař nesmí bezdůvodně narušit vaši tělesnou nedotknutelnost. Hrozil by mu trest.
Říkáte, že kromě mediálního rozruchu nebylo na prasečí chřipce nic moc zvláštního. Proč se virus soustředil na mladší ročníky, proč si nevšímal starších lidí?
On ten virus není tak úplně nový. Vědecky je prokázáno, že asi třetina lidí nad 60 let má imunitu, to znamená, že se s tímto virem už setkala, a je tudíž odolnější. WHO a příslušné národní úřady celou věc otočily s tím, že prasečí chřipka napadá mladé a těhotné. Je ale úplně logické, že pokud se viru vyhnou starší, relativní podíl mladších pacientů stoupá.
Jak to, že se západní společnost nechá tak lehce vystrašit?
Abych zůstal u příkladu prasečí chřipky – musím říct, že výrobci farmak a vakcín se naučili lobbovat, zjednat si přístup do médií, dokážou se prosadit. Asi jste slyšel o různých kurzech a seminářích typu: Jak ostatním vnutím svou agendu? Jak spustím módu? Jak vyvolám vlnu, ze které pak budu ekonomicky profitovat? Strach je neskutečně velká vlna a na strachu se dá vydělat hodně peněz.
Dnes je ale společnost mnohem vyplašenější než před dvaceti nebo třiceti lety.
A odkud si lidé dělají obrázek o tom, co se děje? Z televize, z bulvárních novin, kde se nepíše příliš do hloubky, zato v nich zůstane hodně místa na obrázky. Obrázky dělají největší dojem.
WHO patří pod Organizaci spojených národů. Nepodléhá kontrole poslanců a vlády skrze tuto nadnárodní organizaci mohou dělat kroky, za které je nelze volat k odpovědnosti. Vadí vám to?
Vadí. Potřebujeme víc transparentnosti a demokratické kontroly.
Rada Evropy ale nemá žádné důležité pravomoci.
Možná si vzpomenete na vyšetřování tajných vězení CIA v Evropě, které organizoval můj kolega ze Švýcarska Dick Marty. No a podle Martyho vzoru si potom v mnoha zemích Evropy zorganizovali vlastní národní šetření. Doufám, že podobně inspirujeme národní parlamenty i teď.
Říkal jste, že po ptačí chřipce ani po první vlně prasečí chřipky jste svou kritikou moc nezaujal. Čím to, že teď si vašich námitek všimli nejen v Německu, ale skoro po celém světě?
To si vysvětluji váhovým rozdílem mezi jedním poslancem národního parlamentu a Parlamentním shromážděním Rady Evropy, ve kterém jsou poslanci z 47 členských států.
Podvod století: Prasečí chřipka? | Žena.cz
Chřipky zase přibývá, jen už se o ní tolik nemluví s přívlastkem „prasečí“. Ještě před pár týdny tohle spojení znělo ze všech stran a působilo jako hrozba, která vymaže lidstvo z povrchu Země.
Jenže očekávaná katastrofa se nekonala.Lidem, kteří byli většinou skeptičtí už předem a na očkování se nijak nehnali, definitivně rozptýlil obavy zdravotnický expert Rady Evropy a epidemiolog Wolfgang Wodarg, Podle něj šlo o podvod století.
Čemu věřit?
Zosnovaly jej údajně farmaceutické firmy za účelem zisku – přesně tak, jak se říkalo mezi lidmi. Doktor Wodarg také připomněl, jak Světová zdravotnická organizace WHO změnila kritéria pro vyhlášení pandemie, aby státy nakoupily co nejvíce vakcín.
Vytáhl také na světlo, že Klaus Stöhr, který byl ve WHO donedávna zodpovědný za sledování chřipky, náhle začal pracovat pro firmu Novartis, jenž vakcínu vyrábí. A poukázal na to, kolik politiků ve USA, Británii nebo Německu jsou akcionáři farmaceutických firem nebo sedí v jejich dozorčích radách.
Na žádost Wolfganga Wodarga pak Rada Evropy přijala rezoluci, požadující vyšetřit postup WHO během tzv. prasečí chřipky.
Kolik sneseme?
Pokud by to byla pravda, jak to, že ještě nejsou lidé v ulicích a na náměstích a nežádají hlavy zodpovědných činitelů? Je vůbec možný tak obrovský komplot a tak sprostá lež? Tak neuvěřitelná manipulace? Copak kvůli prasečí chřipce z nás mohou dělat voly? A hlavně: máme se definitivně přestat bát?
Pravda je zřejmě složitější, zvlášť pokud budeme uvažovat bez emocí. Prasečí chřipka letos nahradila „běžnou“ chřipku, jíž se říká sezónní proto, že její virus každou sezónu mutuje a mění se. I proto způsobuje pandemické chřipkové epidemie, známé z minulosti.
Virus H1N1 je o něco agresivnější, a epidemiologové v dobré víře – především kvůli obavám z nové pandemie, na kterou se čeká už od konce 90. let – přecenili jeho nebezpečnost. Přesto je nutné brát jejich varování vážně. Proč? Protože na chřipku můžete skutečně zemřít. Ať už na prasečí nebo na jinou.
Zprasená sezóna
Dlouhodobé statistiky ukazují, že virem chřipky se každoročně nakazí 33 % obyvatel, z nichž 26 % skutečně chřipkou onemocní.
Jen v ČR na ni každý rok zemře kolem dva a půl tisíce lidí. Celosvětově jde ještě o vyšší procento nemocných. Studie Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) pro celou populaci EU (přibližně 500 milionů obyvatel) dospěla k průměrnému počtu 125 tisíc úmrtí v důsledku chřipky za jeden rok (40 tisíc v mírných sezonách a až 220 tisíc v sezonách s rozsáhlou chřipkovou epidemií).
Ukázalo se například, že během chřipkové sezóny se vždy rapidně zvyšuje počet pacientů, kteří zemřou na infarkt. Toto zvýšení představuje zhruba třetinový posun proti jiným obdobím.
Tato statistika je tak dostatečným potvrzením velmi opomíjeného faktu, že na chřipku se umírá. Letos se umírá na tu prasečí.
Video Mohlo by Vás také zajímat: Husité budili hrůzu, jako teroristé si ale počínali i jejich protivníci, říká Čornej | Video: Martin Veselovský
Autorita a důvěra – panika a chřipka
Jozef Ftorek se vrací k situaci s bojem proti prasečí-mexické chřipce z roku 2009 i ptačí (2005). Poukazuje tak na zřetelnou podobnost politiky vztahů s veřejností (PR) tehdejších autorit, včetně mediální paniky, s nynější situací rozšíření koronaviru (2019-nCoV).
Autorita názorových vůdců, konkrétně mnoha praktických lékařů, sehrála zásadní úlohu v postojích a rozhodování veřejnosti k otázce tzv. mexické – prasečí, později pandemické chřipky. Ta byla poprvé diagnostikována na jaře 2009 v Mexiku. Ohnisko člověku nebezpečné nákazy mělo být v kafilérii, která zpracovávala uhynulé vepře z velkochovů.
Během krátké doby umřelo v Mexiku na nákazu způsobenou novou formou chřipky několik, jinak zdravých lidí. Nový virus mexické chřipky měl být daleko vražednější než dosud známé kmeny. Několik desítek úmrtí ve stomilionovém Mexiku a později i ve Spojených státech pomohlo vyvolat celosvětovou paniku šířenou globálními masmédii.
Noviny, rozhlas a televize na celém světě bombardovaly světovou veřejnost informacemi, které vyvolávaly obavy. Mexická nebo prasečí chřipka byla srovnávána se „španělskou chřipkou“. Ta v letech krátce po první světové válce zabila po celém světě desítky milionů lidí.
Obavy, že se historie může opakovat, vyvolaly obrovskou aktivitu národních vlád i mezinárodních organizací. To vše za angažované asistence médií, jež zbožňují drama, a která pochopitelně přinášejí svým klientům (čtenářům, posluchačům a divákům) společensky významné, v případě očekávané chřipkové pandemie dost možná i životně důležité informace.
Světová zdravotnická organizace (WHO), organizace s dlouhou tradicí (založena 1948) a vysokým mezinárodním renomé, vydala v červnu 2009 pandemické varování. Hrozbu pandemie klasifikovala stupněm 5 ze 6. WHO, jež je organizační součástí Organizace spojených národů (OSN), vyhlásila, že hrozba tzv.
prasečí chřipky má pandemický charakter, a to v důsledku rychlosti, kterou se i v důsledku dopravního propojení kontinentů šíří. Nový kmen chřipky se během několika měsíců skutečně pandemicky rozšířil po celé planetě.
Výzkumníci v laboratořích předních farmaceutických firem jako jsou Novartis nebo GlaxoSmithKline představili krátce po vyhlášení pandemie několik preparátů, vakcín, které měly riziko spojené s epidemií chřipkového viru H1N1 významně eliminovat. Vlády ihned nakoupily k ochraně vybraných skupin obyvatel vakcíny za stovky milionů euro.
Přednost v přidělování očkovací látky měly osoby a profese důležité pro fungování státu, jeho aparátu a infrastruktury. Kromě státních úředníků a klíčových politiků se jednalo o příslušníky bezpečnostních sborů, zaměstnance energetický firem, zdravotnický personál a další vytipované i nejvíce ohrožené skupiny obyvatel.
Veřejnost byla i tak k možnosti preventivního očkování od počátku zahájení vakcinace velice zdrženlivá. Její postoj byl odrazem rezervovanosti mnoha praktických lékařů a zdravotnických pracovníků, kteří i sami pro sebe očkování odmítali, byť patřili do skupiny těch, kterým byla vakcína přednostně nabídnuta.
Lékaři poukazovali především na nedostatečné testovaní nových očkovacích látek, nestandardní režim jejich zavádění včetně mnoha administrativních nesrovnalostí (na vakcíně byla mnohdy jiná označení šarže než v doprovodné dokumentaci) i poměrně mírný průběh onemocnění u většiny nakažených.
Počet úmrtí na tuto formu chřipky byl dokonce statisticky menší než u klasické sezónní chřipky. Ve společnosti tak vznikla z hlediska komunikace s veřejnosti velmi zajímavá situace. Na jedné straně byl stát, jím řízené úřady a organizace, jež od farmaceutických firem draze, ale snad v dobré víře nakoupily nové vakcíny proti prasečí chřipce.
Na druhé straně nedůvěřivá odborná i laická veřejnost. Někde uprostřed pak tehdejší redakce a média. Ta během podzimu a zimy 2009 o postojích a názorech obou táborů referovala poměrně reprezentativně. Sami novináři, kterých se, jako každého člověka situace dotýkala, měli pochybnosti, a tak státu i farmaceutickým firmám rozhodně nešli bezvýhradně na ruku. Média se slovy B.
McNaira stala jakýmsi kolbištěm konkurenčního ideologického boje. V kause mexické – prasečí či pandemické chřipky dominantní hráči: národní státy, globální organizace a farmaceutické firmy, byly nuceny soutěžit o přízeň příjemců mediálního obsahu s dalšími skupinami, organizacemi praktických lékařů, které nutně neměly ekonomické zdroje, ale disponovaly potřebným know-how.
Osvojily si mediální gramatiku, pravidla fungování masmédií, představily mediálně atraktivní obsah, téma – příběh, který nešlo ignorovat. Už jenom proto, že každý máme jen jedno zdraví a jeden biologický život. Katastrofické scénáře pandemie prasečí chřipky se nenaplnily. Vlády měly zcela jiný problém.
Jak naložit s miliony dávek očkování, které nikdo nechce? V okamžiku, kdy vakcíny nešly na odbyt, rozšířily státní úřady, snad v dobré víře, možnost očkování i na další skupiny obyvatel, a to včetně malých dětí a těhotných žen. Nakonec se vlády pokusily přebytečné vakcíny prodat v zahraničí.
Skutečnou bombu v kause prasečí chřipky koncem prvního lednového týdne 2010 odpálil Wolfgang Wodarg, lékař, epidemiolog, předseda zdravotní sekce Rady Evropy a předseda výboru pro zdravotnictví německého parlamentu. Pro francouzský deník L´Humanité prohlásil, že pandemie prasečí chřipky je podvod století.
Vyhlášení pandemie prasečí chřipky H1N1 Světovou zdravotnickou organizací (WHO), která se rozšířila v roce 2009, bylo podle něho falešné.[1] Vše měly mít na svědomí farmaceutické firmy, které na strachu světové veřejnosti z nové a nebezpečné nemoci inkasovaly obrovské finanční sumy.
Podle Wodarga ovlivnily farmaceutické společnosti vědce a veřejné agentury, zodpovědné za úroveň veřejné zdravotní péče s cílem podpořit patentování jejich léků a vakcín proti prasečí chřipce. Vyvolaly tak horečnou aktivitu vlád po celém světě. Wodarg poukázal na spojení některých veřejných činitelů a farmaceutických firem.
Vlastní vakcíny proti pandemické chřipce byly podle Wodarga vyvinuty příliš rychle, některé pomocné látky nebyly dostatečně vyzkoušeny. Vakcína vyvinutá firmou Novartis byla podle Wodarga vyrobena v bioreaktoru z rychle se množících rakovinných buněk zvířat. Technikou, která nebyla dosud nikdy použita.
Nelze podle něj vyloučit, že bílkoviny, zbytky rakovinné buňky, přítomné ve vakcíně vyrobené bio-reaktorem, mohou generovat u očkovaných osob nádor. Německá vláda tak na základě jeho zjištění vypověděla společnosti Novartis smlouvu. Rada Evropy zahájila na jeho podnět vyšetřování praxe WHO. Wodargova obvinění oblétla celý svět.
Odmítavý postoj velkého množství názorových vůdců, praktických lékařů k inzerované pandemii prasečí chřipky měl významný vliv na zdrženlivost světové veřejnosti ve vztahu k vládním pobídkám, jak se před hrozbou potenciálně nebezpečné nemoci chránit.
Zdrženlivost světové veřejnosti ve vztahu k inzerované pandemii prasečí chřipky byla vedle odmítavého postoje praktických lékařů způsobena i zkušeností s tzv. ptačí chřipkou. Podle Wodarga WHO už tehdy, po několika hlášených případech úmrtí a přenosu nemoci ze zvířat na člověka, spustila ohromný poplach. Mnoho států (včetně ČR) nakoupilo nové nevyzkoušené léky.
Legendární se tehdy stal lék Tamiflu. Situace morální paniky, šířené médii tehdy využily k marketingu svého zboží nejen farmaceutické firmy, ale i výrobci některých nápojů a potravin. V České republice zašel nejdále výrobce minerální vody Fromin. Ta byla podle výrobce svým složením účinnou ochranou i prevencí proti ptačí chřipce.
Firma v důsledku tvrzení o prevenci proti nákaze ptačí chřipkou na obalu minerální vody čelila obviněním státních úřadů z používání klamavé reklamy. Jelikož většina minerálních vod obsahuje řadu minerálů a stopových prvků, které povzbuzují a posilují imunitní systémlidského organismu, může minerální voda, čistě teoreticky, pomoci k posílení imunity i v tomto případě.
Právě tento argument používala i PR agentura, jež výrobce minerálky „proti ptačí chřipce“ mediálně zastupovala.
Epidemie ptačí chřipky H5N1 „řádila“ ve světě na přelomu let 2005 a 2006. V podobném duchu opanovala světový mediální prostor a mysl mnoha lidí jen několik let před pandemií chřipky prasečí. Výstavy okrasného ptactva a drůbeže byly na základě nařízení hygieniků zrušeny. Někteří lidé se tehdy velmi báli jakéhokoli kontaktu s veškerým ptactvem.
Obavy o vlastní zdraví a život je vedly i k úvahám, zda nevyhubit opeřence ve vlastním domácím chovu, včetně exotického ptactva. V podezření se tak ocitli vedle holubů a drůbeže i papoušci a andulky. Tak jako v čase nemoci šílených krav (BSE) i tentokrát projevovali lidé zdrženlivost v konzumaci masa, v případě ptačí chřipky drůbežího.
Média se předháněla v referování o nálezech uhynulých opeřenců. Těla mnoha mrtvých ptáků byla podrobena pitvě. Hostitelem zákeřného viru mohl být kterýkoli pták, živý nebo mrtvý. Dobovou hysterii dobře vykresluje výrok prezentovaný tehdy v médiích jedním veterinářem. Tomu volala znepokojená paní.
Na balkoně našla mrtvou sýkorku a chtěla se poradit, co má dělat…
Poznámky:
[1] Wolfgang Wodarg poskytl krátce po svém prohlášení pro světová média rozhovor i pražské redakci Lidových novin, kde zopakoval svoje kritická stanoviska, názory a odhalení. S jeho stanovisky se takmohla seznámit i širší veřejnost v ČR.