Se zahájením přikrmování jste jistě konfrontování s tím, v jaké formě a konzistenci je nejlepší nabízet jídlo dítěti.
Můžete totiž krmit klasicky ve formě pyréčka (nebo kašových mixů) podávaného na lžičce nebo jít na to trošku rebelsky a nechat dítě jíst samo rukama. Každá z těchto metod má svá pozitiva i úskalí.
V článku se vám pokusím shrnout pozitiva i negativa každé této metody, ale především vás navést k tomu, že ať už krmíte tak či onak, vždy to lze dělat citlivě a s respektem. ????
BLW není o (ne)odstavování
Absolutním módním hitem v přikrmování se v posledních asi 10 letech stala metoda BLW (z angl. baby-led weaning) neboli dítětem řízené jedení – dítě jí rukama a samo si vybírá kolik a čeho chce jíst.
Schválně jsem nenapsala doslovný překlad slovíčka „weaning“ jako „odstavení“, protože ani v případě BLW, ani v případě krmení lžičkou nám nejde o to, aby se dítě co nejdříve odstavilo.
Příkrmy mají být komplementární k mléčné výživě až do roku, tedy nemají zcela nahrazovat všechno kojení nebo krmení UM. I když je pravda, že při krmení lžičkou se rychleji odbourá celé jedno mléčné krmení, protože dítě může být více zasyceno.U blw je naplnění kompletní dávky chodu pomalejší, což je právě důvod, proč si tuto metodu jedení volí často maminky odhodlané kojit co nejdéle.
Můj názor je však takový, že pokud maminka, která krmí dítě klasicky lžičkou, kojí i nadále na požádání, je malá pravděpodobnost, že jí příkrmy sníží tvorbu mléka natolik, že ho náhle nebude mít dostatek a dítě bude předčasně odstaveno.
BLW není to samé co fingerfood
Když občas projíždím internetové diskuze, nestačím se divit tomu, za co všechno je považováno BLW. Maminky často píšou, věty typu: „To je tak prima, že Toník snědl na oběd špagety rukama.“, ale přitom ráno byl krmený kaší lžičkou. A to je špatné vyložení této metody!
BLW je sice způsob jedení dítěte, ale není pouze o krmení se rukami, na to známe daleko lepší výraz, a to jídlo do ruky (neboli fingerfood). Jídlo do ruky tedy není to samé jako BLW. BLW sice zahrnuje jídlo do ruky, ale jde o mnohem hlubší kontext, mohli bychom říct o filozofii stravování dítěte, pro kterou je charakteristické následující:
- Dítě jí samo. Jídlo se upravuje tak, aby jednotlivé potraviny byly dobře uchopitelné do ruky. Ze začátku se nabízejí cca 2-5 cm dlouhé hranolky nebo kousky zeleniny/ovoce – aby byly delší než je dlaň dítěte. Později se kousky zmenšují, resp. přizpůsobují motorickým dovednostem dítěte. Logicky se nevaří třeba kaše, protože by je dítě nemělo jako sníst. Pro polévky se používají kalíšky/hrníčky, později se dítě učí samo používat lžičku (a příbor).
- Rodina jí pospolu – děti rádi pozorují, co dělají dospělí, a ochotně to napodobují. V jídle to platí ještě víc. Při BLW odpadá speciální dětské vaření a dítěti se servírují taková jídla, která jedí i ostatní členové rodiny. Samozřejmě se zřetelem na specifika dětské stravy, např. sůl, cukr, uzeniny atd. Rodina svého potomka nekrmí, a tak se všichni společně v klidu najedí. Rodiče pouze dohlíží na bezpečné jedení dítěte. Avšak dobu jedení nechávají na něm.
- Jídlo se neváží, dítěti se nabízejí různé potraviny a to, co a kolik toho sní, je pouze na něm samém. Mléčná výživa se má nabízet tak často, jak to dítě vyžaduje, protože je pořád primárním zdrojem energie.
V čem je BLW výhodné
Prostřednictvím přístupu BLW se může dítě opakovaně učit o nasycovacích schopnostech potravin, což je asi jedna z myšlenek, kvůli které BLW získává na popularitě. Dítě si nabízené potraviny vybírá samo, volí své tempo jedení, což mu umožňuje lepší reagování na sytost nebo přetrvávající hlad.
Tato vlastnost se zdá být klíčová při vzniku nadváhy a obezity, proto rodiče praktikující BLW metodu rádi prohlašují, že jim díky BLW nevyroste obézní dítě. Nejnovější vědecké práce skutečně dávají do souvislosti hmotnost dítěte a metodu jezení (BLW vs lžička), avšak těch prací je žalostně málo, navíc s ne úplně ideální metodikou. Např.
práce z roku 2012 skúmající 155 dětí prokázala zvýšenou incidenci nadváhy u dětí krmených lžičkou, avšak zároveň poukázala na větší počet podváhy u dětí na BLW. Velkou limitaci studie však byla až 32% absence dat o BMI dětí u skupiny BLW a taky fakt, že se děti nesledovaly následující léta, tedy nevíme, jak jsou na tom ve skutečnosti s hmotností teď.
Dovolte mi zde říct ještě moje poznámky k asociaci krmení a možného vzniku nadváhy a obezity v pozdějším věku. Nadváha a obezita jsou nemoci, které ve většině případů mají multifaktoriální pozadí vzniku – tedy krmení na začátku života určitě nebude jeden jediný ovlivňující faktor, i když může sehrávat významnou roli.
Navíc, rodiče praktikující BLW, jsou často rodiny s vyšším vzděláním, vyšším příjmem a zdravějším životním stylem, což jsou právě faktory, které mají velký vliv na rozvoj nadváhy a obezity.
Další pozitivní nálepka BLW se připisuje preferenci potravin u dítěte. Že když do něho nebudeme cpát obilnou kaši, ale dáme na výběr z vícero druhů zeleniny, ovoce atd., tak si bude umět lépe vybrat do budoucna a zároveň lze předpokládat širší (chuťovou) toleranci potravin.
Ve skutečnosti se jednoznačně nepodařilo prokázat, že by byl výběr potravin dítětem ovlivněný metodou jedení, i když byly v observační studii náznaky, že děti na BLW preferují polysacharidová jídla a děti krmené lžičkou zas jednoduché cukry.
Tato studie se však nechlubí dobrým dizajnem, takže ji zas nemůžeme považovat za věrohodnou s absolutní platností.
Co považuji nejen já, ale i odborníci, za jednoznačný přínos BLW, je rozvoj motorických dovedností a artikulované řeči.
Při krmení lžičkou dítě často nevidí konzumovanou potravinu a jelikož je rozmixovaná nebo pomačkaná, nepoznává její tvary, velikost a často ani původní barvy.
Při samokrmení se učí vzít potravinu do ruky, rozpoznává tak její strukturu, tvary, velikost… učí se jí zpracovat dásněmi nebo zuby v puse a až teprve spolknout. Musím však i zde podotknout, že tohle je výhoda jídla do ruky, ne principu BLW jako takového.
BLW může být rizikové
Jako každá metoda, i BLW má svá rizika. Jako nutriční terapeutku mě především zajímá vliv na zabezpečení dostatečného přívodu energie a nutrientů. Protože pokud necháme jedení pouze na 7-měsíčním dítěti, je velký předpoklad, že z pár kousků batátů nebo hrušky, které si s oblibou vybírá, nezíská všechny potřebné živiny.
Podle randomizované studie z roku 2017 se však neprokázal žádný rozdíl v kalorickém příjmu mezi dětmi krmenými lžičkou nebo dětmi na BLW.
Na druhou stranu nutno podotknout, že matky praktikující BLW často popisují, že dítě vypije mnohem více mléka než sní pevné stravy, což může negativně ovlivnit energetický příjem kojenců starších než 6 měsíců.
V tomto věku totiž přestává mateřské mléko zabezpečovat dostatečný zdroj železa, který je vlastně tak trochu promotorem k zahájení přikrmování. I proto se doporučuje začít zeleninovými příkrmy a co nejdříve je obohatit o žloutek a maso (včetně červeného, které je výhodnějším zdrojem železa) – 2 nejlepší zdroje železa.
Moje zkušenosti z nutričního poradenství s maminkami praktikujícími BLW jsou takové, že málokterá maminka, byť vždy s tím nejlepším úmyslem, nabízí od prvních úchopů maso nebo vejce do ruky. Ze spektra uchopitelných potravin, které maminky svým dětem nejčastěji servírují, se tedy domnívám, že může po čase dojít k rozvoji anémie.
K mému předpokladu by bylo fajn doložit nějaká data, ale bohužel nám chybí randomizované kontrolované studie, které by to nejlépe demonstrovaly. Podle studie z roku 2015 pod vedením Cameron-a se nenašly statisticky významné rozdíly v příjmu železa mezi dětmi krmenými lžičkou a praktikujícími BLW.
Musím ovšem napsat, že do této studie bylo zapojených pouze 9 dětí, což v žádném případě nemůže být nijak vypovídající!
Velkou obavou při praktikování BLW je riziko dušení, což je život ohrožující stav, kdy cizí těleso (v našem chápání potrava) uvízne v dýchacích cestách. I proto je nutno servírovat dítěti jídlo bezpečně – žádné kousky, které by mu mohly uvíznout v dýchacích cestách (typicky třeba bobule hroznového vína, cherry rajčata, ořechy…).
Rodiče, kteří krmí lžičkou nevěřícně kroutí hlavou, že dát dítěti okurku do ruky, aby jí snědlo samo, je z hlediska vzniku dušení příliš velké riziko. Zde je však nutné připomenout rozdíl mezi dušením a dávením.
Dávení je totiž u dítěte, které se začíná učit jíst, velice časté a je výsledkem učícího procesu (především toho, že si narve do pusy/rozžvýkne příliš velký kus potraviny, kterou pak ještě neumí dobře spolknout).
Obranným mechanismem je zde dávení, při kterém dítě nelapá po dechu jako v případě dušení, ale snaží se potravinu vypudit ze zadní částí dutiny ústní nebo přední částí jícnu – proto ho napíná na zvracení nebo se může i pozvracet. Dávit se ale může dítě velice snadno i kaší.
Z hlediska prevence dávení a dušení ještě musím napsat, že při rozhodování praktikování BLW by mělo být vodítkem i sed dítěte. Pokud dítě ještě samo nesedí, pak je velice obtížné (a z mého pohledu i ne zcela bezpečné) jít principem BLW.
Jak totiž budete všechno jídlo nabízet? Na bříšku? To prosím ne – vzájemná poloha trupu a úst není v leže na břiše příznivá pro obranné mechanizmy při dávení nebo dušení.
Poloha v lehátku/houpátku/autosedačce nebo na klíně rodiče se zdá být vhodnější, ale dostáváme se opět k začátku, že takhle dítě zas nejí zcela samo – nebude mít dozajista před sebou svůj talířek nebo desku s jídlem, ale rodiče mu kousky budou podávat. Navíc i v lehátku/autosedačce pořád nejde o zcela vzpřímenou polohu. Proto si na to dejte pozor!
No a na konec seznamu rizik mi ještě nedá nezmínit mojí zkušenost z poradenství.
Maminky, které chtějí praktikovat BLW se na mě často obrací s prosbou o sestavení jídelníčku, protože po 2 týdnech už nevědí, co dítěti nabízet – pořád samá zelenina, kusy ovoce, ale jak dostat do dítěte rybu, maso, jogurt, luštěniny?… Bohužel musím konstatovat, že jídelníček dětí na BLW není v obecném (mém) měřítku pestrý. Možností je samozřejmě nespočet, ale domnívám se, že většinou maminky postrádají inspiraci, a tak často s BLW končí nebo kombinují jídlo do ruky s lžičkou (což samozřejmě není nijak špatně). Osobně mi taky přijde absurdní vynechat krmení lžičkou v začátcích, když pak dítě lžičku i tak bude na jedení potřebovat. Myslím si, že je fajn učit dítě na to, že polévka se nepije, ale jí se lžičkou, stejně tak, jako se jen málokdy do jogurtu namáčí kousky zeleniny, ale spíše ho jíme lžičkou.
Každé jezení dítěte by mělo být baby-led, tedy řízené dítětem
V závěru si dovolím ještě drobnou úvahu. Je mi totiž velice smutno z toho, jak se polarizuje komunita matek, přičemž jedna skupina odsuzuje tu druhou v tom, jak krmí své děti.
Prosím vás, tohle není závod v tom, kdo je lepší! Každému bude vyhovovat něco jiného, a tak je na každé mamince, aby podle potřeb a zájmu svého dítěte zvolila takovou metodu, se kterou bude spokojené jako dítě, tak i maminka.
Jsou děti, které dlouho nemají zuby (i když nulový chrup není překážkou v praktikování BLW) a neumí dásněmi téměř nic zpracovat nebo se dáví při každém pokusu o samokrmení se. Pak bude asi velice těžké nechat na dítěti, ať se nají samo! Navíc při striktním držení se pravidel BLW by bylo moc fajn, abyste jedli celá rodina to stejné jídlo.
Nevím jak vy, ale my si doma jídlo solíme a taky máme někdy chuť na pikantní vindaloo nebo sladký rýžový nákyp. Myslím si tedy, že taková ta představa, jak dítěti nemusíme vařit jinak, je prakticky dost naivní. Samozřejmě, nemusíme vymýšlet nic jiného než co máme my, ale pokud si chceme vychutnat jídlo tak, jak ho máme rádi, pak se ze společného talíře s dítětem jen stěží najíme.
Pak jsou děcka, která absolutně sabotují lžičku, ať děláte, co děláte a naopak jeví obrovský zájem o všechno, co mohou chytit do ruky. V tomto případě by dobře dělané BLW bylo pravděpodobně velice výhodné. A taky ničemu nevadí, když část dne dítě krmíte (protože třeba pospícháte k lékaři) a část dne ho necháte na pospas uklízečce.
???? Já například doporučuji maminkám krmícím lžičkou nabízet alespoň jednou denně jídlo do ruky. A pokud chcete budovat kladný vztah k jídlu, což by měla být naše rodičovská povinnost (ne jen povinnost rodičů praktikujících BLW), můžete stolovat jako rodina pospolu nebo nabízet široké spektrum potravin i v mixované podobě při krmení lžičkou.
????
Navíc mi docela dost vadí chlubení, že dítě na BLW si všechno jedení řídí samo. Že má svobodnou volbu a do žádného jídla není nucené. Že až bude starší, tak se bude snáze rozhodovat, co je pro něho/ni zdravé a co nikoliv. Jako by krmení lžičkou bylo něco naprosto nemorálního.
Ano, můžeme lžičku použít jako nástroj pro to, abychom dítě napěchovali jídlem jako husu. Nebo ji taky můžeme dítěti půjčit, ať ví, k čemu je a vědomě s ní dítě krmit. Když otevírá pusinku, dává nám znamení, že chce jíst. Pokud si dá pusu na zámek, pak to do něj tlačit samozřejmě nebudeme.
V žádném případě dítě nenutíme jíst. Žádné „ještě za maminku, za tatínka, za sousedku Týnu a naší fenku Betynu…“ Prostě když budeme citlivě reagovat na potřeby dítěte, nemůžeme šlápnout vedle.
Ať už sedí v sedačce a háže jídlo na zem, protože už nechce jíst nebo sedí v sedačce a dává nám najevo, že tohle byla už poslední lžička.
Zdroje
Jak plánovat první blw jídelníček – Baby Led Weaning
Pokud máte malé děti nebo je teprve budete mít, určitě se zamýšĺíte nad tím (ať už se rozhodnete pro BLW nebo klasické mixování), jak mu/jí připravovat zdravá jídla. Na internetu najdete spoustu informací, bohužel, jak víte, ne všemu se dá věřit a tak maminky, co začnou s BLW dělají chyby nebo si nejsou jisté, zda to dělají dobře nebo špatně. V tomto příspěvku bych Vám tedy chtěla dát pár rad, které se Vám můžou hodit, až budete plánovat Vaše rodinné menu.
Zavádějte potraviny jednu po druhé, máte-li v rodině alerika
Některé potraviny jsou považovány za mnohem častěji způsobující alergie (například oříšky, vejce, lepek,… ) než jiné (okurek, mrkev, oves, …) a tyto v některých pŕípadech vyžadují pomalé zavádění.
To znamená, že každou novou potravinu, která býva silným alergenem, zavedete postupně, tři dny (nemusí být po sobě jdoucí), bez přidání nové potraviny a nikdy ne navečer, aby se nemohlo stát, že minimko uložíte ke spánku a nevšimnete si alergické reakce).
Mezi jedotlivými novými potravinami by měl být odstup 1-3 dny.
Tento postup zavádění platí hlavně u dětí, u kterých je vyšší pravděpodobnost výskytu alergie (alergie v blízké rodině) nebo v případě dětí reagujících na některé potraviny přes mléko a děti s atopickým ekzékm. Pokud máte strach z alergií, dopručuji Vám přečíst si tento příspěvek.
U dětí s rizikem alergie (alergičtí rodiče, sourozenci) je třeba přidávat nové potraviny nejdříve tepelně zpracované a teprve pokud dítě tyto potraviny snáší, lze je podat syrové (zelenina, ovoce).
Pořadí potravin není důležité
Netrapte se pořadím nabízení potravin. Nebylo dokázáno, že by bylo potřeba dodržovat zažitá “pravidla”, například, 6. měsíc mrkev a brambor a pár jiných druhů zeleniny, 7.měsíc květák, 8.měsíc hrášek, 9.měsíc zelí a podobná tabulková doporučení.
Navíc, určitě jste si všimli, že každý doktor, výživový poradce, webová stránka, sestřenice, teta a i susedka mají tu tabulku úplně jinou, že ???? ???? ???? ? Nechte tedy tabulky tabulkama a začněte nabízením potravin, které jsou u vás doma nejběžnějśí. U BLW jde přece o to, aby se miminko co nejdříve účastnilo rodinného stolování.
Znamená to, že klidně můžete začít jak klasickým banánemm tak i třeba hovězím :).
Přizpůsobte textury
Jednou z největších obav rodičů praktikujících BLW je, zda se jim miminko neudusí. Těm nejmladším bez zoubků nenabízejte moc tvrdou zeleninu nebo ovoce, ideálně jsou ovo-ze připraveny tak, když je dospělý může rozmělnit mezi palcem a ukazovákem – podobnou sílu mají dětské dásně. Podrobněji jsem se této otázce jsem věnovala v příspěvěvku ZDE.
Potraviny bohaté na železo od samého začátku
První příkrmy, v případě BLW obzvlášť, by měly být bohaté na železo. O tom, které potraviny ho obsahují a jak zaručit jeho správné vstřebávání si přečtete v TOMTO příspěvku.
Jídelníček přizpůsobený Zdravému talíři
Určitě jste slyšeli o Zdravém talíři, který nám říká, které potraviny (skutečné potraviny) by měly být zahrnuty v našem jídelníčku. Tak tyto doporučnení, s určitými úpravami je potřeba následovat také při přípravě jídelníčku našich potomků. Hlavní jídla by měla obsahovat:
- potravinu bohatou na železo (ve většině případů půjde také o potravinu bohatou na bílkoviny)
- obilninu, brambor nebo jinou hlízovou zeleninu
- zdroj zdravého tuku (extra panenský olivový olej, mleté ořechy nebo semena, avokádo,…)
- zeleninu
- ovoce
Informace o Zdravém talíři a aktualizované informace ohledně specifických výživových směrů najdete zde.
Zdroj: https://www.margit.cz/
Přizpůsobte Váš jídelníček nejmladšímu členu rodiny
Nemusíte se bát nabízení kompletní jídel hned od začátku, dávejte si ovšem pozor na to, aby jídlo, které vašemu miminku neobahuje některé nevhodné potraviny (viz níže). Vařte stejná jidla pro celou rodinu, jezte STEJNĚ ZDRAVĚ! Jak jsem psala v jednom z prvních článků:
“Děti se učí imitací a pokud v rodině vládnou nezdravé stravovací návyky, dítě se je naučí, zda se nám to líbí nebo ne.”
Základní chyby. Část 1.
Takže společné stolování s vaším potomkem může být skvělou příležitostí k tomu, abyste vyzkoušeli si dát na chleba třeba chía marmeládu z lesního ovoce nebo avodádo s pár kapkami citrónu namísto salámu.
Vyhněte se těmto surovinám a potravinám u dětí mladších jednoho roku:
- Tento seznam jsem vytvořila na základě doporuční Světové zdravotnické organizace (WHO), britské Národní zdravotní služby (NHS) a Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN).
- Seznam nevhodných potravin jsem připravila ve formě infografiky.
- Kliknutím na obrázek si stáhete obrázek v PDF verzi.
Když už jí všech pět jídel denně :
U dětí, které už jedí všech 5 denních jídel by vyvážené týdenní menu mělo obsahovat minimálně 21 porcí ovoce (což znamená ovoce min. 3x denně), zahrnout zeleninu do každého hlavního jídla, živočišné bílkoviny 5x až maximálně 9x týdně (nejlépe na oběd), 4x až 6x týdně luštěniny, zbytek těstoviny/obiloviny.
Co je metoda BLW – Baby Led Weaning?
Metoda BLW neboli Baby Led Weaning je metoda, kdy dítě už odmala jí samo a není nikým krmeno. Odpadá tedy všechno to mixování, krmení lžičkou apod. Filozofie BLW je i o tom, že každé dítko začne jíst ve svůj čas.
Je to stejné jako například s motorickým vývojem – každé dítko začne sedět, lézt či chodit v jiný čas, podle toho, kdy je připraveno. Tudíž ani šestý měsíc plošně neznamená, že musí všechny děti v tom věku jíst. Naopak, dítě si samo určí, kdy chce s jídlem začít.
Základem stravy samozřejmě stále zůstává kojení nebo kojenecké mléko z lahvičky.
Dejme dětem svobodu
Je to naprosto osvobozující pocit, když dítěti dovolíte, aby samo rozhodovalo, co a kolik toho sní a nemusíte nic vážit ani hlídat. Prostě to necháte na dítěti a plně mu důvěřujete, že ví, co je pro něj nejlepší.
Na vás jako na rodičích samozřejmě zůstává připravit pro dítě zdravé a věku odpovídající potraviny, ze kterých si může dítě vybrat, co zrovna ochutná a co sní. Představte si situaci, kdy se vás partner či rodič, nebo kdokoliv jiný zeptá, jestli máte hlad.
Vy odpovíte, že nemáte, a přesto před vás postaví plný talíř a začne vás krmit lžičkou. To by se vám určitě nelíbilo a stejně tak se to nelíbí i dětem. Dejte dětem kontrolu a svobodu v jídle. Zůstane jim na celý život.
Až budou starší, bude pro ně snazší vybírat zdravé potraviny k jídlu, protože měly od začátku svobodu ve výběru.
Fotografie „slurp“ od „Gail“ licencována pod CC BY 2.0.
Vraťme se zpět ke kořenům – rodinné stolovaní s klidem
K nesporné výhodě metody BLW patří hlavně to, že rodina se už od začátku společně stravuje. Miminka jsou tvorové zvídaví a ráda pozorují, co dělají dospělí a napodobují to.
Při BLW nemusíte vařit speciální kaše a zeleninové polévky, prostě nabídnete dítěti to, co jí celá rodina, samozřejmě vhodně upravené vzhledem k jeho věku. Dítě nemusí nikdo krmit a celá rodina může v klidu stolovat.
Dítě se brzy naučí a rodinné stolovaní si budou všichni užívat.
Kdy tedy začít s metodou BLW?
Jak již bylo řečeno, každé dítě je individuální a o jídlo se začne zajímat v různém věku. Většinou to bývá okolo šestého měsíce. V momentě, kdy je dítě schopno vzít do ruky něco z vašeho talíře, je připravené. Ale i tak nečekejte, že dítko začne ihned jíst. Nejprve jde spíše o ochutnávání než opravdové jezení. Je to stejné jako například s chozením.
Děti začínají chodit cca kolem roku věku, ale některé začne dříve a některé mnohem později. Stejné je to i s jídlem. Časové rozpětí je poměrně široké a samotný věk není důležitý, stejně jako u chození ani u jídla není dobré dítě do něčeho nutit. Zdravé dítě dosáhne všech milníků svého vývoje, jako je lezení, sezení, chození nebo příkrmy v čase, který je mu vlastní.
Normální a zdravé dítě se začne příkrmů dožadovat samo.
Nejjednodušší je začít tak, že dítě jí s vámi. Pokud si vezme něco z vašeho talíře, rozkouše to a sní, je připravené a můžete mu nandat na talíř. Některé děti k tomuto dospějí klidně až v 8 měsících. Tak jako tak je to ze začátku hlavně o ochutnávání a experimentovaní.
Je naprosto normální, že některé děti chytne jídlo hned a jiné se rozjedí až kolem roku nebo klidně kolem roku a půl. Každé dítě začne jíst, když přijde jeho čas. Mateřské mléko nebo umělé mléko je pro ně stále to nejlepší.
Je to zkrátka o tom dát svému dítěti důvěru, že ví samo nejlíp kdy a kolik toho potřebuje.
On-line kurz Jak na příkrmy, aby dětem chutnalo
Chcete se o metodě BLW dozvědět více? Můžete si pořídit můj on-line kurz o metodě BLW a příkrmech. V kurzu se mimo jiné dozvíte, jak s BLW bezpečně začít, co nabídnout svému děťátku na začátku, jak je to s tou polohou na bříšku, dá se BLW kombinovat s klasickým krmením lžičkou, pro koho je vhodná a pro koho ne a mnoho dalšího.
Případně si můžete domluvit také osobní konzultaci, kde vše probereme osobně a naživo.
Prodejní formulář je vytvořen v systému SimpleShop.cz.
Baby-led weaning (BLW) a jak to vidí věda
Baby-led weaning (BLW) neboli způsob zavádění příkrmů, kde se úplně přeskakuje krmení lžičkou, bude tématem tohoto článku. Tento čím dál tím populárnější trend totiž rozšířil možnosti, jak k příkrmům přistupovat. Nebo spíš servírovat. Někdy je to až geniálně jednoduché, ale určitě i trochu špinavější.
Pro některé strávníky je to i mnohem přijatelnější a zábavnější forma. Z čeho už ale moc nadšená nejsem, je to neustálé soupeření, kdo je lepší. Někteří BLW zastánci se nebojí tvrdit, že jejich metoda je nejlepší a pro děti ta nejzdravější, což mně, nutričnímu specialistovi, jen tak nedá.
Pokud mi někdo tvrdí, že je něco lepšího, chci k tomu mít důkazy. Naprosto logicky mě zajímá, zda takovýto druh stravování dokáže pokrýt všechny potřebné živiny dítěte, jestli tu nejsou nějaká další rizika a jak moc podložené jsou použité argumenty.
Už teď vám prozradím, že studií k BLW moc není, tak si to tu vezmeme sakumprásk o všem, co nám věda zatím prozradila, co se mi líbí a s čím naopak nesouhlasím.
Co je baby-led weaning (BLW)?
Hned na začátku bych upřesnila překlad a smysl této metody. Baby led weaning a slovo weaning si velká část z nás dává do spojení s odstavením. Původ tohoto názvu ale hledejme v Anglii, kde je slovo weaning rozuměno jako přechod na pevnou stravu. Celý tento proces může být řízen dítětem.
Samo si řekne, kdy je ten správný okamžik na první sousto, kdy přes den chce prozkoumávat další chutě, kdy chce víc jídla a kdy ubrat na mléku. Nikdy ho nekrmí rodiče, vždy je vše v jeho rukou. Proto je takovéto zařazování příkrmů nazýváno jako baby-led, tedy dítětem řízený přechod na pevnou stravu.
Hlavní zásady BLW:
- Dítě je od počátku zavádění komplementární stravy krmeno samo, lžičky jsou zakázané.
- Dítě je výlučně kojeno do 6. měsíce a s počátkem zavádění příkrmů je kojeno podle jeho potřeb na vyžádání.
- Dítěti je nabízeno stejné jídlo, jako má celá rodina, ve vhodné formě, tak aby ho bylo schopno zvednout a posunout vlastníma rukama k puse.
- Rodina jí pospolu.
BLW se v posledních letech těší velké oblibě, avšak neznám žádné odborné instituce, které by tuto metodu, kdy se dítě krmí naprosto samo, doporučily. Ne, nezmiňuje ji ani WHO, která je často zmiňována na různých BLW stránkách.
WHO, ministerstvo zdravotnictví v Anglii a Kanadě velmi podporují tzv. finger foods – jídlo do tlapky. Právě tato forma, jakou jsou jednotlivé potraviny u BLW podávány, je doporučována od samého počátku příkrmů od 6.
měsíce věku dítěte jako součást komplementární výživy.
Co je jídlo do tlapky
Jednotlivé pokrmy a potraviny jsou ve formě tzv. finger foods, což v čestině překládáme jako jídlo do tlapky. Je to velmi jednoduchý způsob, jak miminku dané jídlo připravit.
Každému je asi jasné, že když necháme děti jíst rukama, taková polévka jim proteče skrz prsty a pyréčkem se opatlá všechno od židličky až po zeď.
Jednotlivé potraviny se proto krájí a připravují tak, aby to bylo co nejlépe uchopitelné dětskou rukou. Proto je to jídlo do tlapky.
Každý rodič nějakým způsobem v příkrmech jídlo do tlapky použil. Velká část rodičů ukrojí kus kůrky chleba, koupí populární kukuřičné lupínky, které pak nemůžou dostat z potahů ve svém autě nebo jen tak nabídnou ze svého talíře okurku, jablko či broskev.
Jídlo do tlapky bychom ale neměli používat k překladu BLW. Je to způsob servírování jídla, takže klíďo píďo si můžeme postnout fotku na instagram, jak si naše ratolest patlá špagety kolem hlavy a označit to #jidlodotlapky.
Nikoli ale jako #BLW pokud k večeři plánujete kaši na lžičce. To by bylo jako dát si k obědu květák, označit se veganem a večer už grilovat žebírka. BLW je o přístupu a tedy i striktnímu vyhýbání se krmit dítě.
BLW nemůžeme kombinovat, ale jídlo do tlapky ano.
Jídlo do tlapky velice ráda doporučuji! Nejen pro zlepšení motorických dovedností, ale i pro vytváření si dobrého vztahu k jídlu. Jídlo do tlapky by mělo v jídelníčku dětí každý den.
Jak to vidí věda
Zájem o BLW přišel kolem roku 2005, kdy Gill Rapley prohlásila, že děti kolem 6. měsíce jsou schopny žvýkat a kontrolovat příjem stravy, načež podání mixované stravy po lžičkách opožďuje schopnost žvýkání, zvyšuje náchylnost k zácpě a může být příčinou vybíravosti u dětí.
Tyto poznatky vycházejí z malého výzkumu o 5 výlučně kojených dětech. Publikované knihy Gill Rapley vzbudily velký zájem a metoda BLW začala nabývat na popularitě. Nejen proto se zvedla zvědavost a poptávka rodičů po vědecky podložených informací.
Hlavní obavou je dávení nebo udušení soustem a nedostatečný příjem živin, tedy stručně a jasně přeloženo – zda je tato metoda bezpečná a vhodná.
Dozvědět se o BLW víc není vůbec jednoduché, protože rodiče k BLW často přistupují velmi individuálně a pouze malé procento ji dodržuje striktně. Navíc nám nepomáhá ani fakt, že tato celkem nová metoda zatím nemá na kontě tolik studií. V roce 2018 prošlo odbornou rešerší pouhých12 studií, z čehož pouze dvě jsou randomizované.
Hrozí riziko udušení?
U BLW je často diskutováno riziko dušení. Dušení je vážný stav, kdy se cizí těleso dostane do dýchacích cest. Málokdy tomu tak dojde, protože mu velice účinně zabraňuje dávicí reflex anebo kašel. Dávení se soustem můžeme pozorovat velmi často při zařazovaní větších kousků v jídle.
Není to nic, čeho bychom se měli bát, avšak kde koho to vystraší. Je to znak, že naprosto skvěle funguje dávicí reflex, který mezi 6. – 10. měsícem sestupuje po jazyku víc dolů. Postupné zařazování větších kousků do stravy dětí je důležité a k lepší toleranci méně kašovité stravy nezbytné.
Proto by změna konzistence z hladkého pyréčka na hrubší kousky neměla být zbytečně oddalována za 10. měsíc (Northstone 2001).
Randomizovaná studie sledující incidenci dušení u lžičkové a BLW metody nenašla žádný rozdíl (Fangupo, 2016).
Důležité je také zmínit, že observační studie, kde záznam vedou rodiče, často nedělají rozdíl mezi dávením a dušením.
Zélandská studie pak poukázala na zvýšenou frekvenci těchto potíží nikoli obecně u BLW, ale u těch případů, kde jídlo do tlapky bylo nabízeno méně často (Cameron 2013).
Z pohledu žvýkacích a polykacích schopností by BLW metoda neměla být problémem od 6. měsíce, avšak některé děti, především ty s opožděným vývojem, můžou s BLW metodou zpočátku bojovat, což může logicky vést k deficitu některých mikronutrientů (Wright 2001).
Pokryje BLW potřebnou energie?
Podle nedávné observační studie (Morison, 2016) nebyl zjištěn větší rozdíl v celkovém příjmu energie mezi BLW a tradiční lžičkovou metodou. Žádná z publikovaných studií nedokazuje negativní vliv na růst.
Bohužel množství a kvalita studií mě v tomto směru dostatečně neuklidňuje. Opět tady musím zdůraznit důležitost randomizovaných studií.
Velká část dosud publikovaných výsledků pochází z vypozorovaných poznatků od rodičů, kteří se sami pro tuto metodu rozhodli a kteří samy reportují snědené množství.
Obezita versus podvýživa
Ať už se budu zabývat obezitou v jakémkoli tématu, budu se vždy opakovat a tlouci vám do hlavy, že to s obezitou a výživou není tak jednosměrné. Máme tu spoustu faktorů, které její vznik ovlivňují. Často se můžeme setkat s tvrzením že BLW metoda učí lépe regulovat příjem stravy a tím snižuje riziko vzniku obezity.
K obezitě a BMI indexu tu máme dvě studie, nejčastěji se citují výsledky Townsend a Pitchford (2012). Ty poukázaly na zvýšenou incidenci obezity u dětí krmených lžičkou. Na druhou stranu, což se už zmiňuje málo kde, také upozorňují na vyšší výskyt podvýživy u BLW dětí. V této studii navíc chybí data k BMI u 30% BLW dětí, což je celkem podstatný fakt.
Studie Brown and Lee (2011) nenašla žádný rozdíl mezi metodami krmení a váhou dítěte. Stejní autoři (2015) ale na 18. – 24. měsíci reportují vyšší schopnost regulace sytosti a nižší incidenci nadváhy u BLW metody ve srovnání s konvenčním podáváním příkrmů.
O životním stylu, výživových preferencí a pohybu rodiny, což jsou také důležité faktory u obezity, se ale nic nedovíme.
Hrozí u BLW nedostatek železa?
Železo je hlavním iniciátor příkrmů. Množství v mateřském mléce po 6. měsíci nedokáže pokrýt potřeby kojence a proto je na čase hledat zdroje jinde.
V současné době je železo v klasické lžičkové metodě nejčastěji zastoupeno fortifikovanými kašemi anebo rozmixovaným masem v masozeleninových příkrmech.
Logicky tak přicházejí obavy, zda tato důležitá minerální látka nebude deficitní u BLW metody, když velkou převahu, především v počátcích, představuje lehce uchopitelná vařená zelenina a ovoce chudé na železo.
Pokud je BLW striktně dodržováno, nedostatek železa je jednou z mých největších obav. Studie, které by moje pochyby vyvracely nebo potvrdily, tu ale chybí. Velkou otázkou je i další deficitní minerální látka zinek nebo třeba velmi potřebná dokosahexaenová kyselina – i tady odpověď nenajdeme.
Jídlo v rodinném kruhu
Rodina jí pospolu stejné jídlo. To je jedno ze základních pravidel BLW. K tomuto bodu by mělo směřovat každé stravování. Jít dětem příkladem, být u jednoho stolu a pochutnávat si na pestré a zdravé stravě.
U dětí mladších jednoho roku je pro mě ale velkou obavou množství soli a volného cukru v přípravě rodinných pokrmů. Příkrmy pro děti ve formě pyré, ať už ty domácí nebo i kupované, obvykle neobsahují sůl a cukr. Bez soli se při vaření obejde málo která domácnost, ne-li žádná.
U rodinného stravování ale BLISS studie (Daniels, 2015) neupozorňuje pouze na sůl a cukr, ale i na vysoký příjem tuků.
Z principu nemůžeme říct, že BLW přístup je zdravější a děti preferují zdravější jídlo díky této metodě, protože kdybychom ho aplikovali do takové té typické vesnické rodiny o nižším příjmu, mohli bychom se pěkně divit.
Vesničané mi určitě prominou, ale já sama na vesnici žiju a ten pohled na stravování některých lidí kolem mě mi vždy praskne mou výživářskou bublinu.
Někteří si nemůžou dovolit 5 porcí ovoce a zeleniny na den, někteří preferují k večeři párek nebo sekačku a k telce pak misku chipsů.
Ano, i tohle všechno se dá dobře uchopit do tlapky a budete se divit, tatínkové se pak rádi v hospodě pochlubí, jak jejich drobek zbaštil celý párek, olizoval se u chleba se škvarky a koblihu u snídaně měl až za ušima (truestory). V takové rodině bych raději viděla „pyréčka“ (pokud by to nebyl rozmixovaný párek) jak dlouho to jen jde.
Edukace rodičů tu hraje velikou roli. Zdravý životní styl a vyšší informovanost o zdravé výživě je ale u rodičů aplikující BLW metodu časným znakem (Cameron, 2013). Otázkou ale zůstává, jak dokážou takovou metodu uchopit rodiče s nižší informovaností a nezdravým životním stylem.
Co se mi nelíbí na trochu fanatickém propagovaní BLW?
Nakonec mi ještě dovolte pár odstavců o mém pohledu na BLW. Základem filosofie BLW je kontrola a svoboda nad jídlem a já se k tomu musím vyjádřit.
Nebudu tu skrývat, že hlavní metodou zavádění příkrmů u nás doma byly lžičky a pyré, a že bych tento odstavec nepsala, pokud by se mě slova o svobodě nějakým způsobem nedotýkala. Procházela jsem si několik definic a doporučení hlavních propagátorů BLW.
Velká většina mluví podobně jako zakladatelka tohoto směru Gill Rapley : „BLW umožňuje dítěti rozhodnout, kdy začít s ochutnáváním, co ochutnávat, jak rychle jíst a kolik toho sníst.“
Nezlobte se na mě, ale tohle všechno lze dodržovat i se lžičkou a pyréčkem. Ne, jinak. Tohle všechno se má dodržovat, ať už volíte jakýkoli způsob krmení! První lžičku podáváme, až je dítě připravené a projevuje zájem.
Když je pusa zavřená, je to jasné znamení, že ne. Dítě už prostě nemá hlad nebo chce s dalším soustem ještě počkat. Lžičku mu do pusy nerveme, když je ještě plná, ale čekáme, až bude na další sousto připraveno.
Prostě a jednoduše dítě má mít kontrolu nad jídlem, ať už je krmené jakkoli.
Každé zavádění příkrmů by mělo být „baby-led“!
Pak se také hodně mluví o svobodě. Pokud ale vaše 6 měsíční miminko nepostavíte před ledničku a nenecháte si jej vybrat cokoli z jakékoli přihrádky, pak je ta svoboda výběru naprosto stejná. Jednou se před dítě položí talíř s kuličkou z řepy, kterou dítě pomačká v ruce a začne se tím krmit.
Nebo se před něj položí pyré z řepy a po lžičkách se jím krmí. Pokud mu to nechutná, kuličku už do pusy nedá, stejně tak ani nepřijme další lžičku. Ještě jsem neviděla, že by některý z rodičů běhal s jednou kuličkou za druhou různého druhu, ať si malý labužník vybere, na co má právě chuť.
Žádné švédské stoly se u BLW nekonají.
No a nakonec tu máme slova o přirozenosti, se kterými naprosto souhlasím. Děti chtějí jídlo vzít do rukou a krmit se samy. Plastová lžička je tím nejméně přirozeným artiklem celého krmení, avšak nedívala bych se na ni jako na překážku, ale jako pomocníka.
Jak už jsem zmínila výše, pokud vaše dítě každý den neokusuje morkové kosti s masem (teď to trochu přeháním), ale dobře toleruje lžičky s pyréčkem, pak jsou lžičky a kombinace s jídlem do tlapky skvělá forma, jak zajistit příjem všech potřebných živin.
Jídlo do tlapky rozvíjí motoriku dítěte a lžičky doplňují ve stravě obávané deficitní mikronutrienty.
Závěrem
Byla bych ráda, kdyby se k příkrmům přistupovalo s větší pohodou a klidem. Žádná vyhrocená tvrzení, ale individuální přístup, který je otevřený různým metodám či jeho kombinacím. Prostě vzít si z každého to nejlepší.
Prohlašovat že jedinou správnou a přirozenou cestou jsou příkrmy vedené BLW metodou, je zavádějící. Velká spousta tvrzení na internetu je založena na vlastní zkušenosti a solidní data z výzkumu, která by tvrzení podpořila, zatím chybí.
Se základními myšlenkami BLW souhlasím, ale s menším dovětkem. Ano, děti by měly být kojeny co nejdéle. Ano, rodina má jíst pospolu. A ano, bylo by skvělé nabízet jedno rodinné jídlo, avšak pozor by se mělo dát na doslazování a množství použité soli. Dítě by mělo mít možnost se krmit samo, jídlo do tlapky doporučuji všemi deseti.
A ano, v každém případě bychom měli naslouchat jeho potřebám, ať už je to chuť k jídlu nebo jeho odmítnutí. Ve striktním zákazu použití mixovaných příkrmů a lžiček ale vidím nebezpečí v deficitu některých mikronutrientů.
Nedostatek železa, ale třeba i dokosahexaenové kyseliny je pro mě tím nejpádnějším argumentem ke kombinaci obou metod minimálně v prvních měsících zavádění příkrmů.
BROWN, A. a M. D. LEE. Early influences on child satiety-responsiveness: the role of weaning style. Pediatric Obesity [online]. 2015, 10(1), 57-66 [cit. 2019-12-16]. DOI: 10.1111/j.2047-6310.2013.00207.x. ISSN 20476302. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.2047-6310.2013.00207.x
CAMERON, Sonya L, Rachael W TAYLOR a Anne-Louise M HEATH. Parent-led or baby-led? Associations between complementary feeding practices and health-related behaviours in a survey of New Zealand families. BMJ Open [online]. 2013, 3