Blíží se k nám nebezpečná nákaza z Německa

Primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí v Nemocnici Na Bulovce MUDr. Hana Roháčová, Ph.D., stojí v první linii v boji s covidem-19. Prozradila nám, proč se virus tak rychle rozšířil po světě, ale proč bychom se ho neměli tolik bát, i to, jaké lahůdky chystá ve svém volném čase pro svoje nejbližší.

Blíží se k nám nebezpečná nákaza z Německa

Pandemii, která zasáhne všechny kontinenty, jste předvídala. Představovala jste si ji tak, jak probíhala a ještě probíhá nyní? Určitě jsem si nepředstavovala koronavirovou pandemii, tu nemohl předvídat nikdo. A ani v takovém rozsahu. Očekávali jsme spíše pandemii chřipky.

Chřipka je virus, který je tu staletí, a každoročně se mění jeho antigenní složení. Lidstvo na něj má protilátky, takže nemoc neprobíhá tak dramaticky, a očkovací látka je připravena vždy z předešlého roku.

Někdy se ale stane, že se změní celý velký virový antigen a na něj lidstvo protilátky nemá. To vyvolá dramatickou pandemii chřipky, jakou byla ta španělská v letech 1918–1920. Případů je pak hodně a probíhají u mnoha osob těžce. Že přijde úplně nová infekční nemoc, samozřejmě vyloučené není.

Čas od času se nějaká epidemie objeví, například ebola, která má úmrtnost až 70 procent.

Ebola se nerozšířila po celém světě tak rychle jako covid-19… Ebola se šířila hlavně v Africe a byl to skutečně velký problém. Přenáší se ale jinak, a abyste se ihned nakazili, musíte se s ní dostat do přímého kontaktu. Covidu-19 „pomohlo“, že je svět dnes úzce propojený.

Dříve někde vypukla infekce, lidé se promořili a buď přežili, nebo umřeli. Nyní se hodně cestuje a obchoduje. Jeden den je nemoc v Číně a druhý den v Kanadě. Další věcí je rychlost ohlášení infekční nemoci. Tak rychlý nástup covidu-19 se nečekal v Evropě, USA ani v samotné Číně.

Z mého pohledu je virus natolik infekční, že by se jeho šíření nepodařilo zpomalit ani v případě brzkých vládních reakcí. Navíc vykazuje mnoho asymptomatických průběhů. Průběhů, které na sobě člověk ani nezaregistruje nebo má jen drobnou potíž, se kterou hned neběží k doktorovi.

Teprve až když si lékaři začali všímat zvláštních zápalů plic a nebyla to chřipka, kterou každý v tomto období hlavně očekával, daly se věci do pohybu.

Jak pandemie covidu-19 zasáhla vás osobně? Bála jste se o sebe a o svoje blízké či spolupracovníky?

Určité obavy byly a jsou samozřejmě namístě, a to jak o moje blízké okolí, tak o personál. U personálu jsme museli počítat s krizovými scénáři: Co když onemocní třetina personálu, kdo se bude starat o pacienty? Takže jsme si jak doma, tak v práci připravili celou řadu scénářů možného vývoje. Samotný covid-19 mne příliš nevystrašil, je to v podstatě moje pracovní náplň, s infekcemi žiju desítky let. Mám před nimi ale samozřejmě respekt. Víme, jak se přenáší třeba HIV, tuberkulóza, malárie… covid-19 je však nová věc. Nevíme o něm všechno, každý den přináší novou informaci, která je zase další den zpochybněna nebo vyloučena. Ani nevíme, zda bude nějakým způsobem jeho aktivita polevovat či se bude chovat jako jiné běžné respirační viry. Jiných koronavirů totiž máme v lidské populaci hodně a chovají se naprosto krotce. Teprve další měsíce nám řeknou, jestli naše názory byly správné.

Nepropadala jste tedy panice? Doktor, který propadne panice, není podle mého názoru úplně na svém místě. Někdo se o pacienty postarat musí. Samozřejmě že se nakazili kolegové a sestřičky a asi se nakazí ještě i další, ale u nás to naštěstí probíhalo všechno dobře. Moje představa je, že se populace bude promořovat, protože virus sám od sebe nezmizí.

Je možné, že se z něj stane ten krotký koronavirus, na který jsme zvyklí třeba u virů způsobujících rýmu. I covid-19 tohle dělá asi u 80 procent lidí, zbylých 20 procent nemocných ale vyžaduje zvýšenou pozornost. Mám však velký strach z toho, že lidé budou mít obecně obavu z infekcí. Přitom ony s námi byly, jsou a budou.

Člověk je běžně osídlen celou řadou bakterií, ale i virů, které potřebuje, aby ho neosídlily ty škodlivé a aby si vytvářel imunitu na přirozené prostředí. Takže představa, že je správné, když jsme prosti všech mikroorganismů, je špatná představa. Lidé jsou nyní vystresovaní stovkami informací, které se na ně valí.

Ani lékaři kolikrát nevědí úplně všechno, co tedy ten chudák člověk, který o tom nemá vůbec žádnou povědomost?

Kdybyste měla poslat čtenářům jednoduchou zprávu o covidu-19, jaká bude? Chovejme se rozumně. Tak, abychom si pokud možno příliš nezasáhli do našich běžných životních rytmů. Nemůžeme být přece celý život v izolaci a bát se jeden druhého. Žijme naše běžné životy.

Někteří lidé se bojí, že se nakazí v obchodě či na ulici od kolemjdoucích. Takhle nemůžeme fungovat. Naše imunitní výbava je vynikající a chrání nás proti všemu. Že máme antibiotika a další léky, je pravda, ale kdybychom neměli vlastní imunitu, zabije nás cokoli. I virus, který udělá slabou rýmu či opar.

Dodržujme proto rozumnou životosprávu a uvědomme si, že drtivá většina pacientů prodělá toto onemocnění jako lehké. Jsou samozřejmě skupiny, pro které je to riziková záležitost, ale pro ně jsou rizikem i jiné infekce.

Současná opatření mají bránit rychlému šíření viru, postupnému promořování však nezabrání. S tím se smiřme.

Které infekční choroby jsou tedy nebezpečnější než covid-19? Takových je spousta. Hemoragické (krvácivé) horečky, které se ale tak rychle nešíří, dále zmíněná ebola nebo tuberkulóza.

Ta u nás není nijak dramatická, ale spousta jiných zemí má hodně nakažených a už na ně nefungují antituberkulotika. Nebo i HIV. Když tato nemoc vypukla v 80. letech, byl to velký problém, zdravotníci se báli, že se nakazí při odběrech.

Podobných nemocí, jejichž výhled je vysoce nepříznivý, je zkrátka dost. Tím nemyslím HIV, na něj už jsou léky, a když nakažený člověk spolupracuje, může žít desítky let.

Už pro vás začalo období nemocí z klíšťat, především klíšťová encefalitida? My jsme s klíšťovou encefalitidou bohužel v Evropě na čelním místě. Je to i tím, že u nás je proočkovanost relativně nízká, dosahuje asi 25 procent. Pro srovnání v Rakousku je téměř 90procentní.

Zánětů mozku klíšťového původu je každoročně v tuzemsku několik stovek, za rok se to blíží k tisícovce. U nás jich máme celou řadu jak u dětí, tak u dospělých. Jsou to jedny z našich hlavních infekčních diagnóz hlavně začátkem teplých měsíců.

Už nyní je počasí pro klíšťata vyhovující a takhle to bude až do podzimu.

Proč u nás není proočkovanost tak vysoká jako ve zmíněném Rakousku? Obecně je u nás strašně nízká pro-očkovanost proti všemu. Důvodů je celá spousta.

Existují rodiny, které se nechtějí nechat očkovat, ale když někdo z nich třeba onemocní právě na klíšťovou encefalitidu a vidí, co se pak s nemocným děje, že může skončit i na invalidním vozíku, najednou se nechají všichni očkovat. Myslím si, že důvodem nejsou peníze, ale obecná nechuť k očkování. Antivakcinační aktivity bohužel nabírají na síle, a to i směrem k malým dětem.

A v tomto případě bych vůbec nebyla benevolentní. Nemyslím teď očkování, která jsou dobrovolná. Ale pokud matka nenechá dítě očkovat a ohrožuje ho tím přímo na životě, je to opravdu alarmující záležitost.

Dalším důvodem nechuti k očkování je, že v České republice existuje ohromná dostupnost zdravotní péče. Lidé vědí, že když se něco stane, jdou k praktickému lékaři, do nemocnice, nikdo je nikde neodmítne a nikde si v podstatě nemusí nic platit. Sociální síť je tak hustá, že lidé čerpají hlavně péči, ale prevenci často ignorují.

S jakou nejzajímavější tropickou či infekční nemocí nebo parazitem jste se za svou kariéru osobně setkala? Třeba s leishmaniózou (černou horečkou), kterou způsobují paraziti vyskytující se po světě v teplejších krajích. Vniknou do těla přes kůži prostřednictvím krev sajícího hmyzu.

Mohou se objevit nehojící se vředy nebo i postižení vnitřních orgánů, což je většinou smrtelné. Naštěstí se nešíří z člověka na člověka. Čas od času také míváme infekce způsobené některými amébami, které způsobují těžké krvavé průjmy nebo abscesy v játrech.

Často jsou u nás malárie, horečka dengue a z parazitů echinokokózy (larvy tasemnice), které způsobují cysty v játrech či mozku.

A co třeba černý kašel? Bakterie, která ho způsobuje, se v naší populaci vyskytuje, ale lidé neonemocní, protože máme vysokou kolektivní imunitu. Právě tak jako spalničky, to je také těžká nemoc se spoustou komplikací.

Proti spalničkám se očkuje, takže děti neonemocní, ale musíme mít v populaci asi 95 procent očkovaných. Máme-li jich 80 procent, je to strašně špatně.

Očkované děti sice neonemocní, neočkované onemocnět mohou, ale bohužel spalničky dostanou rovněž dospělí lidé, kteří byli očkovaní dávno nebo dostali jen jednu dávku očkovací látky. Imunita z nich vyvane a jsou pro nemoc náhle takzvaně naivní.

Za jak dlouho očkování vyvane? Když jsou děti očkovány v mladém věku, zhruba po 35. až 40. roce svého života už na očkování z dětství spoléhat nemohou. U vyšších věkových skupin se proto doporučuje přeočkování. Třeba u zdravotníků. Když začala epidemie spalniček, všichni jsme si nabírali protilátky. Pokud je někdo již neměl, doporučuje se přeočkovat.

Pojďme už pryč od nemocí. Jste prý vášnivá zahradnice. Měla jste čas si letos na jaře odpočinout mezi svými květinami? Zatím jsem měla strašně málo času.

Už se na to těším, ale nevím, kdy se mi to povede. Obecně mám ráda květiny, pěstuji třeba orchideje. Několik let mám zimní zahradu, tam si to užívám.

Na zahradě jsem toho dříve pěstovala mnohem více, i zeleninu, ale už mne to přešlo, nemám na to čas.

Co vaříte pro sebe či rodinu? Dlouho jsem si myslela (a asi si to pořád myslím), že jsem dobrá kuchařka. Tvrdí to i můj muž a je to na něm trochu vidět (smích). Mám dospělou dceru a ta je vynikající kuchařka. Dnešní kuchyně je trochu jiná, modernější, ale česká klasika je klasika.

Budete mít zájem:  7 rad proti bolesti zad dle tradiční čínské medicíny

Skutečně ráda vařím, docela si u toho odpočinu. Jsme masožravci, jíme však i zeleninu na teplo, či studeno. Jedno z mých rodinou favorizovaných jídel je roláda z kachny plněná kuřecím masem a dvěma nádivkami. Také dělám ráda šneky, ale teď, jak je sucho, jich máme na zahradě málo.

Šneci s rozmarýnovým máslíčkem jsou skutečná pochoutka.

Kdy jste naposledy stála u malířského stojanu? Naposledy asi kolem Vánoc, od té doby jsou na stojanu pořád dva obrázky (směje se). V mých obrázcích se hlavně objevuje příroda, krajina a květiny. Portréty obecně vůbec nemusím, portrétní malba ve mně budí neklid. I na výstavách se mi líbí klidné věci a mám ráda abstrakci.

A otázka na závěr: máte domácího mazlíčka? Odjakživa máme vlčáky. Jako dítě jsem vyrůstala na vesnici a tam byl vždycky nějaký pes. Bydleli jsme s tetou a ta měla vlčáka. Nedovedla jsem si představit, že bych měla jiného psa.

Když byla naše první „vlčice“ už starší, bála jsem se, že budeme bez psa, proto jsme si k ní pořídili druhého. Nakonec jsme skončili u dvou německých ovčáků a dcera má třetího.

Když jsme všichni na chalupě a po zahradě pobíhají tři obranáři, bez dovolení k nám jen tak někdo nevleze… (směje se) 

Itálie, Francie a Německo: Rychle přibývají nakažení i mrtví

Nákaza koronavirem se v Itálii potvrdila už u více než 100 000 lidí. Onemocnění COVID-19 v zemi podlehlo od neděle dalších 812 pacientů, celkem tamní úřady evidují 11 591 obětí.

S odvoláním na statistiku italského úřadu pro civilní ochranu o tom informoval italský deník La Repubblica.

Italská vláda oznámila, že již tři týdny trvající celostátní karanténu prodlouží nejméně do Velikonoc.

Itálie je co do počtu obětí stále nejhůře zasaženou zemí na světě. Počet nově nakažených však za posledních 24 hodin vzrostl o 4050, což je nejméně od 17. března. Podle odborníků je ale příliš brzo na to, aby Itálie uvolnila některá ze svých opatření; pokles nových případů se musí nejprve prokázat dlouhodobě.

Celkem italské úřady evidují 101 739 případů nákazy. Z tohoto počtu se již 14 620 lidí k pondělnímu dni plně uzdravilo. Na jednotce intenzivní péče s nemocí bojuje 3981 lidí. Nejhůře zasaženým regionem je i nadále severoitalská Lombardie, která podle agentury Reuters eviduje zhruba 60 procent všech italských úmrtí a 42 procent případů nákazy.

Itálie kvůli zdravotní krizi omezila 9. března pohyb v celé zemi. Nařízení původně platilo do tohoto pátku, italská vláda nyní oznámila, že ho hodlá prodloužit až do 12. dubna.

„Vyhodnotili jsme, že veškerá preventivní opatření by měla být prodloužena nejméně do Velikonoc,“ oznámil italský ministr zdravotnictví Roberto Speranza.

O prodloužení omezení pohybu nejméně do půlky následujícího měsíce již dříve mluvil také lombardský guvernér Attilio Fontana. Guvernér jihoitalského regionu Apulie v sobotu oznámil, že opatření by měla platit do začátku května.

Francie zaznamenala nejvyšší denní nárůst úmrtí

Ve Francii už zemřelo 3024 hospitalizovaných lidí s koronavirem. Za posledních 24 hodin přibylo 418 mrtvých, což je největší denní nárůst od začátku epidemie, informovala agentura AFP s odvoláním na francouzské vládní úřady. Nákaza byla ve Francii potvrzena u 44 550 lidí. Francie je po Itálii, Španělsku a Číně čtvrtou zemí, v níž počet obětí pandemie překročil 3000.

Celkový počet pacientů s nemocí COVID-19 ve francouzských nemocnicích se už blíží 21 000 a je jich o 1592 více než v neděli. Strmě přibývá těžkých případů vyžadujících intenzivní péči. Za posledních 24 hodin jejich počet vzrostl o 424, a je jich tak už 5056, oznámily úřady.

Zástupce ministra zdravotnictví Jérôme Salomon řekl, že počet pacientů na přístrojích dosáhl 5107, přičemž za posledních 24 hodin jich přibylo 475. Mezi těmito pacienty je 34 procent mladších 60 let a 64 nemocných nemá ani 30 let.

Podle Salomona jde o „bezprecedentní epidemii, která má nebývalý dopad na zdravotnická zařízení“, z nichž 717 je nyní v první linii. Upozornil, že jde o „závažnou, smrtící epidemii, vysoce nakažlivý virus, který se rychle šíří“.

Právě vysoký počet lidí s těžkým průběhem nové nemoci je noční můrou pro zdravotní systémy na celém světě. V některých zemích se těmto pacientům kvůli omezeným kapacitám nemocnic nedostává náležité péče. Mnoho pacientů z přetížených nemocnic z východní části Francie už bylo přemístěno na jihozápad země či do Německa.

Francouzské statistiky zatím uvádějí pouze počet úmrtí v nemocnicích, ale úřady slibují, že brzy budou zahrnovat také úmrtí v domovech důchodců, což pravděpodobně povede k dalšímu výraznému zhoršení bilance.

Salomon na tiskové konferenci rovněž uvedl, že celkový počet lidí s virem SARS-CoV-2 ve Francii dosáhl 44 550 po denním nárůstu o 11 procent.

V pařížském regionu Ile-de-France, který je nyní nejvíce zasažený v celé Francii, zemřelo v nemocnicích už 954 lidí a 1792 pacientů bylo umístěno na jednotky intenzivní péče.

Celkově bylo v regionu hospitalizováno 7689 osob. V původně nejhůře zasaženém regionu Grand Est na východě Francie bylo do pondělního večera evidováno 3950 hospitalizací, z toho 844 na odděleních intenzivní péče.

V místních nemocnicích zemřelo 919 pacientů.

Německo hlásí 128 mrtvých za 24 hodin

Německo za 24 hodin zaznamenalo zatím nejvíc úmrtí nakažených koronavirem – 128. Celkem je podle Institutu Roberta Kocha (RKI) obětí epidemie 583, infikovaných 61 913. Durynské město Jena zatím jako první větší v Německu oznámilo, že zavede částečnou povinnost nosit roušky na veřejnosti.

Nejvíce postiženou spolkovou zemí zůstává Bavorsko (14 810 nakažených a 162 obětí), které sousedí s Českem. Výrazně zasažené jsou také nejlidnatější spolková země Severní Porýní-Vestfálsko (13 225 nakažených a 117 obětí) a Bádensko-Württembersko na jihozápadě Německa (12 334 nakažených a 165 obětí).

Žádná z dalších spolkových zemí nehlásí více než 4100 nakažených a 34 obětí.

Zhruba 110tisícová Jena s povinností nosit ochranu úst počítá za týden. Bude platit v obchodech, městské dopravě a budovách, jako jsou třeba městské úřady. Cílem opatření je ochránit zaměstnance pracující na těchto místech.

Vesnice na konci světa, ze které pocházím

Když se poprvé vydal na cestu, byl mu sotva rok. Náš autor Artur Weigandt. | © Archiv autora

5 873 kilometrů v autě, pach energeťáků, prostitutky a gangsteři – cesta do vesnice v Kazachstánu, kde máme rodinné kořeny, vyžaduje hodně odhodlání. A přece na ni vzpomínám s bolestí a touhou.

Od: Artur Weigandt

Píše se rok 2010, je léto v malé německé vesničce v regionu Emsland. Německý tým právě na Mistrovství světa ve fotbale prohrál se Španělskem, miliony Němců tráví svou dovolenou hlava na hlavě na Mallorce.

Naše zelené auto, stojící před bílým domkem, právě do svých útrob polyká hromady tašek, jídla, instantních nudlí a celá balení energetických nápojů. Plní se nejen zavazadlový prostor, ale i podlaha a zadní sedačky – až po střechu. Jako každý rok, i letos vyrážíme navštívit mé prarodiče do Kazachstánu.

Jede se k nim pět dnů, přes Polsko, Ukrajinu a Rusko je to rovných 5873 kilometrů. Pořád se nám ale to vyplatí, letenky a víza by nás staly celé jmění.

Večer před odjezdem ke mně přijde otec a říká: „Protože máma bude sedět s tvým bratrem vzadu a bude se o něj muset starat, sedneš si ke mně dopředu. Budeš navigovat, však už jsi v šestnácti skoro chlap.

“ Položí na stůl atlas světa, zalistuje v něm, zakleje a přeměří vzdálenosti mezi jednotlivými místy: „To musíš během jízdy dělat taky.

Na východě nejsou cesty značené tak, jak jsme na to zvyklí z Německa,“ říká a posouvá pravítko mezi Chotěbuzí, Krakovem, Lvovem, Charkovem, Voroněží, Samarou, Ufou, Pavlodarem – vypadá to na cestu přes půl světa. 

Osamělý jako dálkový řidič

Otec to valí po dálnici, jako by nás chtěl houpáním auta ukolébat ke spánku. Někdy přitom překročí povolenou rychlost. Nikdo z nás není připoutaný. „Z Pavlodaru je to k naší vesnici už jenom 70 kilometrů, tam odtud už mapu nepotřebujeme, cestu najdu i po slepu,“ povídá a usrkává energeťák. Navigaci samozřejmě nemáme.

V celém autě to zavání, jako by v něm někdo energeťáky rozlil. Zvedá se mi z toho pachu žaludek. A tak se raději dívám na dálnici, abych se rozptýlil. Vratislavi (něm. Breslau) zde říkají Wroclaw, Krakov (něm. Krakau) tu píší jako Krakow. Radujeme se, když auto překoná německo-polskou hranici.

Otec zajede k benzínové pumpě, kde matka vystoupí a zmizí v obchodě, aby se o chvilku později, celá rozzářená, zase vrátila s čajem a houskami: „Rozumějí mi tu! Polština je ruštině tak podobná.“ Na krátký okamžik se zde cítíme doma.

V Německu se moje matka za svůj ruský přízvuk stydí.

Německo, ve kterém jsme já a můj bratr vyrostli, je pro ni jen místem, kde se jejím dětem dobře daří. Není to země, ve které by měla pocit, že může bez zábran mluvit. Zatímco v Polsku může mluvit, jak chce, i když polština je od ruštiny vzdálená asi tak stejně jako nizozemština od němčiny. Zapínám rádio. A nerozumím ničemu.

Kvůli téhle cestě jsem vyměnil svou pohodlnou postel za tvrdou sedačku spolujezdce; představuji si, že tak nějak jako já se musí cítit dálkoví řidiči – jen ještě osaměleji.

Jazyk jako politikum

Na ukrajinské hranici stojíme ve frontě celých šest hodin. Vzduch je vydýchaný, lidé nadávají v nejrůznějších jazycích, výfukové výpary se nám neodbytně derou do nosů. Všude na směrovkách jsou bílá písmena, psaná cyrilicí. Na okénko nám klepe celník: „Přejeďte si dozadu, jste ve špatné frontě.

“ Jenže poslechnout ho by znamenalo ještě jednou šest hodin čekání. To už matka nevydrží, hlasitě se rozpláče: „To snad není možné. Jak si to představujete? Jsme na cestě už celé dny! Můj syn má astma. Jestli mu tady ty výpary způsobí záchvat, je to vaše vina!“ křičí na celníka. Celník nakonec kapituluje a nechá nás pokračovat.

Budete mít zájem:  Daří se mi skvěle, díky za optání. Vaše kapavka

Na astma netrpím.

Při průjezdu Ukrajinou se zdá, že zde jazyk není politické téma. Rybáři u jezer si povídají ukrajinsky, staří lidé v hostincích a malých vesnicích s námi hovoří rusky. Jazyky se tu zkrátka míchají, jako by neznaly státní hranice.

Tehdy, před deseti lety, pro mě bylo ještě nepředstavitelné, že by se z jazyka politické téma stát mohlo.

Hotovost a německé pivo

Jasnou řečí ovšem mluví policisté na silnicích. Čím hlouběji do země vjíždíme, tím častěji nás zastavují. Každou chvíli se z rukou mého otce do těch jejich přesune nějaké to německé pivo nebo peníze. Podplácení se zdá být samozřejmou součástí běžného dne.

Než jsme dojeli do Charkova, rozdali takhle moji rodiče místním úředníkům dobrých 400 euro. Ve zdejších kavárnách nicméně panuje uvolněná nálada. Zdá se, že myšlenkami na Rusko nebo na Evropskou unii se tu nikdo netrápí. Dnes se sám sebe ptám, jestli takovéhle kavárny stále existují, teď, po letech války.

O 50 kilometrů severněji, na ukrajinsko-ruské hranici, vypadají úřadovny celníků jako toitoiky. Jeden z tamních celníků nahlédne do našich pasů: „Němci z Uspenky. Uspenka, to nezní vůbec německy. Kde to leží?“ „V Kazachstánu,“ odpoví matka. „Ale vlastně nejsme Němci. Já jsem Ukrajinka a můj muž je ruský Němec.

“ „Vždycky jsem myslel, že jsi Běloruska,“ vmísí se do debaty otec. Celník se směje: „Člověk má přece vždycky tu národnost, která se mu zrovna nejvíc hodí.“

Ruské město Saratov s mostem přes Volhu | Foto: Colourbox

O identitě si rozhoduji sám

To je poprvé, kdy různé národnosti mých rodičů vnímám pozitivně. Při dřívějších cestách na východ jsme vždycky byli Němci, zatímco v Německu do dneška platíme za Rusy. V tenhle moment jsem ale pochopil, že si mohu sám vybírat z různých identit – a od té doby to taky dělám. O své identitě si rozhoduji sám.

Už od Vratislavi držím na kolenou atlas světa. S pomocí tužky a pravítka označuji místa, kterými jsme projeli. Na krajích ruských silnic posedávají za malými plastovými stolečky zaprášení sedláci a rybáři. Prodávají ovoce, zeleninu a sušené ryby z Volhy.

Jsme zrovna v bývalé autonomní sovětské socialistické republice Povolžských Němců, někde mezi Saratovem a Samarou. Nedaleko od nás by měla být vesnice Schöntal.

V Schöntalu žili moji ruskoněmečtí prarodiče, a to až do své deportace v roce 1941.

Otec se na mě podívá: „Velkou část našich příbuzných odsud tehdy vyhnali a deportovali do Kazachstánu nebo na Sibiř. I moji strýcové a tety skončili v pracovních táborech. Už jsme je nikdy neviděli.“ Dívám se z okénka auta a vidím Volhu, vodní melouny a ruiny. „Odsud tedy pocházíme?“ ptám se sám sebe.

Zdá se mi to tu cizí. Vezmu si opět pravítko a měřím vzdálenost k Uralu: k horám, které dělí Evropu od Asie, zbývá ještě 480 kilometrů.

Německo zařadilo Česko na kritický seznam oblastí s nebezpečnými mutacemi koronaviru | Zprávy

Německo dnes zařadilo Českou republiku na kritický seznam zahraničních oblastí s výskytem nebezpečných mutací koronaviru. Podle informací ČTK o tom dnes rozhodla spolková vláda, rozhodnutí bude oznámeno v pátek. Zpřísnění režimu ještě před oficiálním rozhodnutím ohlásil německý ministr vnitra Horst Seehofer s tím, že na hranice se vrátí stále kontroly. 

Výrazné omezení cest přes hranice, které bude v zásadě povolené jen pro pracovníky ve zdravotnictví a další zaměstnance v kritické infrastruktuře, bude platit od neděle. Od neděle chce Německo podle ministra vnitra Horsta Seehofera obnovit na pomezí s Českem stálé hraniční kontroly.

Spolu s Českem, které bylo označeno za oblast s mutacemi celé, byla na seznam zařazena také rakouská spolková země Tyrolsko. Podle informací ČTK oznámí Institut Roberta Kocha upravený seznam v pátek.

V pátek také budou jednat zemské vlády Bavorska a Saska o možných výjimkách ze spolkového nařízení. Již nyní je jasné, že do Německa bez nezbytné karantény budou moci jen čeští pendleři, kteří jsou nezbytní pro chod země.

To jsou především zdravotníci. Výjimku dostanou také dopravci zboží.

Návrat do března 2020

Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka k očekávanému zpřísnění režimu pro Česko řekl, že je to pro něj déjà vu. „Připomíná mi to návrat do března roku 2020,“ prohlásil. Loni na jaře kvůli pandemii česká vláda k rozčarování Německa uzavřela hranice.

„Doufám, že se nám podobně jako loni na jaře podaří postupně dostat se blíže k normálu,“ dodal. Podobný komentář učinil i magazín Der Spiegel.

„Tímto se opakuje to, čeho se chtěla spolková vláda vyvarovat, a to že se kvůli pandemii opět jako na jaře uzavřou vnitroevropské hranice,“ napsal magazín.

Německý ministr vnitra Horst Seehofer řekl, že spolkovou vládu o zpřísnění epidemického hodnocení Česka výslovně požádaly vlády Saska a Bavorska. Jejich příhraniční okresy se nadále potýkají s vysokou mírou infekce, kterou dávají do souvislosti se složitou epidemickou situací v Česku.

 Saský premiér Michael Kretschmer prohlásil, že vzhledem ke stále se zhoršující situaci v Česku a tamnímu výskytu nakažlivější britské mutace musí Sasko zpřísnit podmínky pro české pendlery. Výjimku chce udělit jen těm, kteří dojíždí za prací do nemocnic a pečovatelských domovů a kteří pracují v zemědělství, především v živočišné výrobě.

„Další výjimky nebudou možné,“ zdůraznil Kretschmer.

Už ode dneška platí omezení pro pendlery v bavorských příhraničních okresech Tirschenreuth, Cham a Neustadt an der Waldnaab. Češi mohou jet do práce jen přímo a bez zastavení, poté se musí ihned vrátit do Česka. Čeští pendleři doposud v Sasku potřebují dva testy týdně, v Bavorsku se musí testovat každých 48 hodin.

Německo od 24. ledna považuje Česko za epidemicky vysoce rizikovou oblast, do té doby ho označovalo „jen“ jako rizikovou. Důvodem je vysoká míra infekce v zemi. Nové zpřísnění, na kterém se dnes Německo dohodlo, současný režim ještě zpřísní, neboť až na výjimky prakticky zakáže přeshraniční cesty.

Z evropských zemí jsou na kritickém seznamu oblastí s mutacemi Británie, Irsko a Portugalsko. Dopravní společnosti mají zákaz přepravovat do Německa cestující z těchto zemí.

Toto opatření se bude týkat i Česka, které je bezprostředním sousedem Německa. Z tohoto důvodu Německo omezí i automobilovou dopravu.

Aby zákaz bylo možné kontrolovat, je podle Seehofera nezbytné obnovit na hranicích hlídky.

Vysoká infekční čísla

Německu se v posledních týdnech podařilo výrazně míru infekce snížit. Nyní podle Institutu Roberta Kocha (RKI) vykazuje 64 nových případů na 100 000 obyvatel během sedmidenního období. Naopak v Česku tato hodnota roste a podle portálu corona-in-zahlen.de činí aktuálně 483 případů.

Zatímco v průměru se Německu boj proti koronaviru daří, některé okresy hraničící s Českem stále nemohou vysoká infekční čísla srazit. Příkladem je zmíněný bavorský okres Tirschenreuth, který je se sedmidenní incidencí 333 nejhorší v celém Německu.

Söder již ve středu varoval, že pokud Česko nebude schopné prodloužit svá nouzová opatření, tak se musí stát oblastí s mutacemi. „A bude třeba mluvit o uzavření hranice,“ řekl v televizi RTL.

Obavy z možného uzavření hranic mezitím vyslovilo německé sdružení automobilového průmyslu VDA, které varovalo automobilový průmysl je závislý na každodenním zásobování továren nejen v Česku či na Slovensku, ale také v řadě východoevropských zemích. VDA proto navrhuje zachovat zásobování pravidelným testováním řidičů a jejich vstupní registrací při překračování hranic.

Z rezignovaného Česka roste strach, píší Němci. Zajímají se o Cheb

Česko-německá hranice v Hrádku nad Nisou (ilustrační foto).

Německo znovu upozorňuje na špatnou epidemickou situaci v Česku. Média si všímají rezignace v zemi i složité situace v Chebu a výzvy Otevřete hranice sanitkám.

„Rezignace a porušování pravidel,“ stojí v titulku zprávy německé veřejnoprávní ARD, která se zabývá situací v Česku. Upozorňuje na to, že se v zemi ve velkém porušují vládní opatření a že se šíří odevzdaná nálada. „Ministr se ani neobtěžoval vidět na současném vývoji pandemie koronaviru něco pozitivního,“ připomíná web Tagesschau slova ministra zdravotnictví Jana Blatného.

Česko prochází bolestivou třetí vlnou a pořád se drží ve smutné evropské špičce, co se týče počtu nakažených i počtu lidí, kteří koronaviru podlehli, pokračuje zpráva. A jako důvod vidí mimo jiné českou mentalitu, která pomohla lidem přežívat v době komunistického režimu: pravidla jsou tu k tomu, aby se ignorovala nebo obcházela.

Příklady jsou přitom aktuální – výjezdy rodin na hory pod záminkou služební cesty, „politická shromáždění“ v hospodách nebo narozeninová oslava v hotelu v Teplicích, které se účastnil i šéf liberecké krajské policie Vladislav Husák a „ministr sportu“ Milan Hnilička.

Televize RTL pak upozorňuje na situaci na severozápadě Čech. „V Karlovarském kraji poblíž hranic s Německem už není k dispozici žádné lůžko na jednotce intenzivní péče. Můžeme pomoci našim sousedům?“ ptá se RTL. Zároveň zmiňuje petici Otevřete hranice sanitkám, která vyzývá českou vládu k zajištění převozu pacientů do nemocnic v Bavorsku a Sasku.

„Ministr Blatný se domnívá, že zahraniční pomoc není nutná, pokud budou k dispozici kapacity v jiných částech Česka,“ objasňuje vládní stanovisko k problému přetížené Nemocnice Cheb německá televize. Připomíná přitom, že Karlovarský kraj, který je obklopen Bavorskem a Saskem, je v otázce zdravotnictví upozaďován.

Na zájem německých médií ve středu upozornil lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. „Pan premiér by měl spolknout hrdost a Německo o pomoc okamžitě požádat. Konečně by tak skutečně přijal zodpovědnost, o níž tak rád mluví ve svých nedělních hlášeních. Ostuda v Německu není dobrou vizitkou, hlavně tu ale jde o životy lidí!“ uvedl politik KDU-ČSL.

Agentura DPA v úterý napsala, že jsou kapacity německých nemocnic u hranic s Českem snížené, ale i tak jsou dál připraveny pomoci s péčí o české pacienty. „Dál platí nabídka, kterou bavorská vláda české straně adresovala, tedy že ji podle svých sil podpoří,“ citovala DPA mluvčí bavorské zemské vlády. Minulý týden zopakoval nabídku pomoci Česku také saský premiér Michael Kretschmer.

Budete mít zájem:  Najděte si svého farmáře. Třeba v Karlových Varech

K převozu pacientů do Německa vyzvalo vládu v Praze Zastupitelstvo Karlovarského kraje. Premiér Andrej Babiš ale o víkendu označil nápad za nesmysl. Ministr Blatný v pondělí oznámil, že do Chebu vyšle tým, který prověří kapacity místní nemocnice.

Saský deník Sächsische Zeitung (SZ) se v souvislosti s pandemií koronaviru ptá na to, co by se stalo, kdyby se Německo najednou rozhodlo, že na své území nepustí tisíce českých pendlerů.

Noviny upozorňují, že Češi jsou v příhraničí často klíčoví pro fungování německých nemocnic i sociálních služeb.

„Na české zaměstnance se ale také spoléhá odvětví hotelnictví, gastronomie, cestovního ruchu, maloobchodu, průmyslu a logistiky,“ dodává SZ.

Zároveň však prý v Německu z Česka jako „z nebezpečného souseda“ roste strach. „Oblasti Bavorska v příhraniční jsou považovány za epicentrum pandemie v Německu. Podle Institutu Roberta Kocha na začátku týdne byly mezi deseti nejvíce zasaženými okresy čtyři z Bavorska, všechny sousedí s Českem,“ uvádí deník.

Zmiňuje také, že pendleři čelí přísným opatřením a musí se nechávat pravidelně testovat, což pro ně představuje velkou míru nejistoty a projevuje se to už i na výpovědích v práci.

koronavirus v Německu | iROZHLAS – spolehlivé zprávy

Německo počínaje 1. dubnem ruší stálé kontroly na hranicích s rakouskou spolkovou zemí Tyrolsko. Naopak stálá ostraha hranic s Českou republikou je o dalších 14 dní prodloužena.

Německá vláda 14. března vyškrtla Mallorku ze seznamu epidemicky rizikových oblastí. Když výrazně vzrostl počet rezervací letenek a ubytování, tak vláda před cestami na ostrov důrazně varovala.

Němci by od 1. dubna, tedy v období Velikonoc, měli pět dní strávit doma a omezit kontakty na minimum. Kancléřce Angele Merkelové se však podle Reuters nepodařilo prosadit uzavření obchodů.

V nejpostiženějších regionech hrozí například zákaz nočního vycházení či uzavírání škol a školek. Některé spolkové země by ale podle médií alespoň částečně chtěly povolit turistické ubytování.

Berlín obnovil kontroly 14. února, aby si vymohl dodržování karanténních opatření, protože Česko s většinou Tyrolska jsou na německém seznamu oblastí s koronavirovými mutacemi.

Z původní nominace před nedělním a pondělním srazem vypadli reprezentačnímu kouči Rastislavu Trtíkovi čtyři házenkáři z české extraligy a šest hráčů z Německa.

Jakkoli nejsou k dispozici výzkumy, které by potvrdily, že se pandemie přednostně šíří ve výrobních závodech, z pohledu předběžné opatrnosti se vyplatí provozy uzavřít.

Například poslanec Georga Nüßleina jedné firmě pomáhal zařizovat státní zakázku na respirátory a jeho společnost za to dostala provizi v přepočtu asi 17 milionů korun.

Film vypráví příběh středoškolské učitelky, která čelí předsudkům a zášti poté, co její domácí lechtivé video unikne na internet.

Lufthansa se stejně jako ostatní letečtí přepravci potýká s negativními dopady pandemie covidu-19 a musela si sjednat státní pomoc devět miliard eur, aby se vyhnula hrozbě bankrotu.

Podle německého zpravodaje agentury ČTK začal festival prakticky bez povšimnutí. Jindy zářící kina mají zhasnuto. K filmům má přes streamovací službu přístup jen vybrané publikum

Jak čeští spisovatelé zhodnocují stav nouze? A jak se karanténa, izolace a nečekaná absolutní proměna životů lidí zrcadlí v jejich tvorbě? Na to najdou čtenáři odpověď ve sbírce sedmnácti povídek.

Agentura Reuters s odvoláním na web Our World in Data připomíná, že Česko s 10,7 milionu obyvatel měla minulý týden nejvyšší míru nakažených na počet obyvatel na světě.

Seehofer také uvedl, že kontroly budou zřejmě pokračovat i po 3. březnu, neboť zlepšení epidemické situace zatím nevidí.

Německo považuje Česko za oblast s výskytem nebezpečných mutací koronaviru, od neděle proto obnovilo na společném pomezí hraniční kontroly.

Německá kancléřka Angela Merkelová před týdnem ve středu na jednání s premiéry spolkových zemí v otázce škol ustoupila. Od pondělí je plně na regionech, jaký plán návratu do škol stanoví.

V Německu je za ostrahu hranic odpovědná spolková policie, Bavorsko ale v roce 2018 obnovilo pohraniční zemskou policii, která nyní té spolkové vypomáhá.

Německo od neděle zavadí nové přísnější podmínky pro cestování z Česka kvůli obavě z šíření britské mutace koronaviru. Přísnější pravidla budou od středy platit i na Slovensku.

Německý dopravce Deutsche Bahn kvůli přísnějšímu epidemickému hodnocení Česka od neděle pozastaví dálkové spoje linky EC mezi Berlínem a Prahou.

Německo vede ke zpřísnění režimu na hranicích s Českem obava ze šíření nebezpečnějších koronavirových mutací, ale také nejistota, co bude znamenat konec nouzového stavu na českém území.

Omezení cest přes hranice, které bude povolené jen pro pracovníky ve zdravotnictví a v další kritické infrastruktuře, začne platit od neděle. Očekává se, že Německo obnoví stálé hraniční kontroly.

Soutěžní snímky vznikly za přispění produkce z 16 zemí. Česká firma Endorfilm se spolu s lucemburskou a chorvatskou produkcí podílela na rumunském snímku Babardeală cu buclucsau porno balamuc.

Ode pondělí se v polských nákupních centrech otevřenou obchody, ale restaurace, cukrárny a kavárny zůstanou mimo provoz. Všechna ostatní opatření zůstávají platit.

„Jsme konfrontováni se stále novými problémy, sotva jeden vyřešíme, objeví se další. Zmutovaný britský virus nám dává ještě víc zabrat,“ popisuje český velvyslanec v Berlíně Tomáš Kafka.

Za vysoce rizikovou oblast považuje Německo regiony s více než 200 novými případy na 100 tisíc obyvatel za sedmidenní období.

Pro ty pendlery, kteří nebudou mít možnost využít bezplatné testování ve vlasti, se bude hledat řešení v Sasku, řekl saský ministr hospodářství Martin Dulig.

V okresech a městech, kde počet nových případů infekce přesáhne 200 na 100 000 obyvatel za sedm dní, bude omezen volný pohyb na maximální vzdálenost 15 kilometrů od domova.

Spolková republika se na očkování připravovala od léta a postavila na čtyři sta speciálních center. Ta zpočátku poběží v omezeném provozu – přednost dostanou zdravotníci a hlavně domovy pro seniory.

Africký mor prasat: nakažení divočáci jsou poblíž českých hranic

U uhynulého divočáka na Zlínsku byla tato smrtící choroba prokázána v létě 2017, vymýtit se ji podařilo za necelé dva roky. Nyní nám však nákaza hrozí znovu ze sousedních zemí.

Zjištěných případů afrického moru prasat nyní přibývá v Polsku i na Slovensku. Nově se navíc letos na podzim nákaza prokázala také v Německu poblíž polských hranic.

Přečíst článek ›

Tato oblast je přitom od hranice s Českem vzdálena jen pět desítek kilometrů. Jedinou ze sousedních zemí, kde se africký mor prasat dosud nevyskytuje, tak zůstává Rakousko.

Strach ze zavlečení

„To, že se nákaza blíží k nám, je velmi znepokojující,“ potvrdil Deníku ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád. O hrozícím nebezpečí budou už dnes jednat odborníci z Ústřední nákazové komise.

Dobrou zprávou je podle Semeráda alespoň to, že výskyt moru, zatím potvrzen jen severně od dálnice A4 vedoucí z Německa do Polska. „Ta je sice ve větší míře oplocena, přesto je vidět, že tady působí lidský faktor nad míru přirozeného šíření,“ konstatoval. Divoká prasata jsou totiž obvykle schopna za rok oblast nákazy rozšířit zhruba o dvacet kilometrů.

Před třemi lety však při české „premiéře“ choroby bylo její nejbližší prokázané místo výskytu v Polsku vzdáleno asi 400 kilometrů. A veterináři se bojí, že by lidé mohli chorobu do Česka opět zavléct.

Přečíst článek ›

Africký mor prasat je vysoce nakažlivé virové onemocnění prasat. Nepřenáší se na člověka, ale postihnout může jak divoká, tak domácí prasata. Nakažená zvířata trápí horečka, zvracení a průjmy spojené s krvácením. Umírají během jednoho až dvou týdnů.

Na nemoc neexistuje žádná vakcína, přenáší se přímým kontaktem s nakaženým zvířetem nebo přes krmivo. V mase z nakažených zvířat virus zůstává schopen přenosu infekce řadu měsíců, ve zmraženém mase i několik let.

Nakažené chovy je při výskytu moru nutné utratit.

Stále na pozoru

Přestože je Česko od loňského dubna oficiálně zemí bez afrického moru prasat, stále zde platí některá mimořádná veterinární opatření, jež by měla opakovanému zavlečení nákazy zabránit. Kromě povolení intenzivního celoročního lovu divočáků jde zejména o zákaz přikrmování divokých prasat.

„Platí i zákaz dovozu částí těl prasat divokých ke zhotovení trofejí ze zemí s výskytem afrického moru prasat i zákaz používat v chovech prasat seno a slámu pocházející z těchto zemí,“ uvedl ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD). Snaha vypořádat se s touto chorobou u divokých prasat podle ministra rozhodně nestačí. „Prvořadé by mělo být budování funkční biologické bezpečnosti chovů prasat, aby se zabránilo zavlečení nákazy do chovů,“ prohlásil Toman.

Přečíst článek ›

Chovatelé proto například nesmějí krmit domácí prasata odpadem ze stravovacích zařízení ani z kuchyní domácností, od loňského roku také podléhají registraci domácí chovy s pouhým jediným prasetem. „Pouze v případě, že si jej lidé koupí jen pro domácí porážku a porazí jej do sedmi dnů od nákupu, nahlásí to za ně chovatel, který ta prasata choval,“ uvedl šéf veterinářů Semerád.

Další zpřísnění pravidel pro chov prasat platí od letošního února. Všude tam, kde chovají prasata ve výbězích, musí mít nově dvojité ploty. „Je potřeba takto zabránit kontaktu s divokými prasaty,“ vysvětlil Semerád. Případné zavlečení choroby do chovů prasat by totiž podle něj pro jejich chovatele mohlo mít nedozírné ekonomické následky.

Obchodníci ze zahraničí v podobných případech přestávají vykupovat maso nejen z oblasti, v níž se choroba vyskytla, ale z celého státu, kde se nákaza projevila. „To mívá vliv na výrazný pokles ceny vepřového, chov prasat se tak stává ekonomicky naprosto nevýhodným,“ doplnil veterinář.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *