PRAHA I když demence patří k nejobávanějším a také nejnákladnějším chorobám staršího věku, začíná se stávat podnikatelským magnetem. Stále více firem otevírá domovy pro klienty s touto diagnózou. A vynakládá na jejich výstavbu miliardy korun.
„Alzheimerova nemoc v posledních letech postihuje stále více lidí a domácí péče o nemocného se postupem nemoci stává náročnější a pro členy rodiny velmi vyčerpávající,“ vysvětluje motivace Jiří Vitík z Centra spokojeného stáří.
To ve Svobodě nad Úpou disponuje 120 lůžky a v Lázních Bohdaneč nabízí kapacitu pro 51 klientů. V této chvíli jsou obě centra téměř zaplněna, volných je pouze několik posledních míst.
Soukromníci se tak ucházejí o část z celkových 39 miliard korun. Na tuto částku totiž vyčíslila Česká alzheimerovská společnost roční náklady na nemoc. Rodiny se totiž často nezdráhají uskromnit a doplácet tisíce až desetitisíce měsíčně za své příbuzné, kteří alzheimerem onemocněli.
Další peníze dostávají zařízení od pojišťoven a ze sociálního sektoru. Ze zdravotního pojištění do léčby demence plyne celkem necelá miliarda korun. Další položkou je příspěvek na péči o klienta, který může dosáhnout až dvanáct tisíc. Zařízení také mohou žádat kraje či stát o sociální dotaci. Ta ale není nároková.
Příležitostí je asi zatím více než dost: zatímco v Česku se odpovídajících služeb dostane jen desetině lidí s demencí, v Německu je jich již čtvrtina a například ve Francii polovina.
Soukromníci na tahu
Celkem v zemi funguje na 270 domovů se zvláštním režimem se zhruba 10 tisíci lůžek. Dalších 40 tisíc lůžek provozují klasické domovy důchodců.
„Dohromady by bylo kapacity asi i dostatek, ale problém je v tom, že ačkoliv domovy pro seniory zejí prázdnotou, nemocné s demencí přijímat nechtějí,“ vysvětluje uznávaná gerontoložka Iva Holmerová.
Na demenci se orientuje dohromady jen několik desítek zařízení. Většina z nich patří obcím, krajům nebo církvi. Soukromé domovy jsou zatím v menšině. Ale možná to tak už dlouho nebude. Některé z nich mají totiž smělé plány.
„Plánujeme velkou expanzi v počtu desítek zařízení ve všech krajských městech i ve městech nad 20 tisíc obyvatel po celé republice,“ uvádí jednatel společnosti Senior Holding Pantelis Larcou. Spoluvlastníkem této firmy je rakouská síť SeneCura, která se na demenci specializuje již léta. První zařízení se ale teprve otevřít chystá v Praze na Klamovce a v Chrudimi letos na podzim.
Společnost Anavita otevřela první domov již v roce 2010 v Šanově na Znojemsku. Nyní jich provozuje již pět s kapacitou 700 lůžek. Aktuálně finalizuje projekt v Jablonci nad Nisou a koncem roku otevře ještě další zařízení v Plzni.
„V příštím roce otevřeme rezidenci pro 226 klientů v Praze-Slivenci a pak další v Bohnicích a Štěrboholích,“ popisuje mluvčí společnosti Hana Raiskubová. Postupně chce otevřít domovy specializující se na klienty s demencí s kompletní 24hodinovou péčí v každém krajském městě.
Zatím je ale stále největší sítí průkopník v oboru – Alzheimercentrum s tisícovkou lůžek v devíti pobočkách, které spoluvlastní Jaroslava Jůzová a Aleš Kulich.
Demence v poslední době láká i známé tváře. Herečka Zdeňka Žádníková spolu s manželem Radkem zaštiťuje zařízení v Darkově, pražský exposlanec Boris Šťastný (ODS) otevřel domov v Kunraticích u Prahy. Miliardář Jiří Michal, původní majitel Zentivy, investoval stovky milionů do luxusního resortu Šarlota v Posázaví.
Klienti, hledejte Vážku
Byznys se stářím ale přitahuje i různé podnikavce, kteří rozhodně neposkytují adekvátní služby. Často nedisponují registrací poskytovatele sociálních služeb a své pochybné podnikání s lidskou důstojností schovávají pod roušku penzionu. Nejkřiklavější případy musely zavřít poté, co se je podařilo odhalit úřadu ombudsmana.
„Zhruba pětina nemocných dostává vysoce kvalitní péči, další pětina příšernou. Ostatní něco mezi tím,“ odhaduje Holmerová.
Proto by si měla rodina co nejvíce o zařízení zjistit, jestli má registraci, jestli poskytuje odborné lékařské služby, promluvit si s personálem a orientovat se třeba také podle toho, zda má domov certifikát Vážka, který uděluje Česká alzheimerovská společnost. Tím se může pochlubit například domov Anavity v Šanově.
Provozovat lůžkové centrum je poměrně nákladné. „Průměrná hodnota lůžka měsíčně vyjde na 25 až 35 tisíc korun,“ přibližuje Helena Bednářová, ředitelka společnosti Centrin, která se stará o 183 klientů ve třech domovech v Praze, Zruči a Unhošti.
Průměrně rodiny přispívají 18 tisíc korun. „Záleží, jaké služby si klient nasmlouvá či zda chce být na pokoji sám nebo na třílůžkovém,“ vysvětluje Raiskubová. Jinde mohou jít ceny řádově výš: například za superluxus v Šarlotě klienti zaplatí přes 60 tisíc.
Alzheimer: Rodiny doplácejí tisíce až desetitisíce měsíčně
„Nadále bohužel platí, že naše poznání této problematiky se stále spíše odvíjí od dojmů a kusých informací, než že by bylo založeno na celkovém přehledu a relevantních statistikách,“ uvádějí autoři. V České republice totiž chybí jak empirická data, tak reálný plán péče o nemocné, kterých stále přibývá.
V odhadech Česká alzheimerovská společnost vychází z mezinárodních studií. Podle nich:
- V České republice žije téměř 156 000 osob trpících demencí, což je méně, než je obvyklé v zemích Evropské unie.
- Riziko vzniku demence narůstá s věkem a častěji postihuje ženy.
- Zatímco do 65 let věku trpí demencí každý 866., nad 65 let je to každý 13. člověk.
- V případě nejvyšších věkových kategorií nad 80 let věku pak každý pátý, nad 90 let pak dokonce téměř každý druhý občan.
- Lidí s demencí s ohledem na stárnutí populace neustále přibývá.
- V roce 2020 u nás bude žít téměř 183 000 lidí s tímto onemocněním, v roce 2050 pak pravděpodobně 383 000 lidí.
O nabídce služeb pro lidi s demencí toho víme velmi málo, není proto divu, že jedním z klíčových problémů lidí trpících Alzheimerovou chorobou či jinými formami demence a jejich rodin či blízkých je nedostatečná či nulová informovanost.
TIP: Hledáte domov pro rodiče s Alzheimerem? Spadnete do černé díry – kde hledat pomoc a kolik to bude stát
Velký problém představuje skutečnost, že část péče je poskytována prostřednictvím systému zdravotnictví, část prostřednictvím sociálních služeb; systémové propojení těchto sektorů však stále chybí. Podstatná část služeb je dále zajišťována na neformální bázi rodinnými příslušníky a dalšími pečovateli v domácnostech.
Měsíc v zařízení: od jedenácti do šedesáti tisíc
Lidé trpící demencí a jejich rodiny jsou ochotny v tíživé situaci za pomoc poměrně výrazně platit – respektive jim nic jiného nezbývá.
Výjimečné nejsou ani desetitisícové příspěvky z úspor či od rodiny nad rámec plateb z důchodu a sociálních dávek (příspěvku na péči).
Pokud nemocný či jeho rodina na potřebnou úhradu finance nemají, ocitají se ve velmi obtížně řešitelné situaci.
Klíčovou otázkou tak zůstává, kolik za péči platí lidé s demencí a jejich rodiny. Tato otázka má na první pohled jednoduchou odpověď.
Ceny sociálních služeb i doplatky ve zdravotnictví jsou totiž zastropovány právními normami.
Například v sociální péči, pokud zařízení získá registraci, která je podmínkou legálního poskytování sociálních služeb, musí plnit zákonné povinnosti, k nimž patří rovněž regulovaná výše úhrady.
Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem je stanovena na 210 Kč denně za ubytování (včetně úklidu, praní, drobných oprav ložního a osobního prádla a ošacení či žehlení) počítaje v to provozní náklady související s poskytnutím ubytování. Za poskytnutí stravy je pak stanovena částka 170 Kč denně za celodenní stravu, resp. 75 Kč za oběd. Celkem tedy vycházejí náklady na 380 korun za den, to je 11 400 Kč za měsíc.
V případě pečovatelské služby je maximální cena 130 korun na hodinu. Zákon o sociálních službách také stanovuje, že po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15 procent jejího příjmu. Jakým způsobem se kryje případný rozdíl příjmů a nákladů však není nikde uvedeno.
Stát tak neumožňuje lepším domovům otevřeně stanovit cenu a transparentně hospodařit. Poskytovatelé proto často požadují od rodin dodatečné platby za fakultativní služby (pedikúru, masáže, speciální aktivity) a nadstandard – tyto platby se pohybují zpravidla mezi pěti až osmi tisíci korun měsíčně. Nejsou však nikde uvedeny a ceny tak ve skutečnosti nejsou transparentní.
Přestože jsou platby nad zákonem vymezené stropy dobrovolné, v některých zařízeních je platí všichni klienti.
Celková platba klienta či jeho rodiny za péči v pobytovém zařízení se tak podle mediálních vyjádření poskytovatelů pohybuje v rozmezí jedenácti tisíc až po více než šedesáti tisíc korun.
Rodiny se totiž nezdráhají uskrovnit a doplácejí tisíce až desetitisíce měsíčně za své příbuzné.
Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016, Kolik zaplatíte za péči? (Česká alzheimerovská společnost, Ondřej Mátl, Martina Mátlová, a Iva Holmerová)
„Některé palčivé problémy se snaží na celostátní úrovni řešit schválený plán boje proti demenci. V loňském roce se vládě podařilo konečně tento plán schválit; přes veškerou snahu jeho slabinou zůstává příliš obecná podoba a často deklaratorní charakter resortních úkolů.
Plán zůstává oddělen od reality legislativního procesu a schvalování státního rozpočtu, a to i přesto, že náklady spojené s demencí jsou odhadovány na téměř pětačtyřicet miliard korun a bez intenzivnějšího zapojení veřejných prostředků se zásadních změn v kvalitě péče a možnostech pečujících hned tak nedočkáme,“ upozorňují autoři Zprávy o stavu demence (ke stažení na webu České alzheimerovské společnosti).
Alzheimercentrum
Aktuální informace: Preventivní opatření / Návštěvy / Vycházky
„Vážená a milá paní Š., Děkuji tímto za ty, asi poslední fotografie mé zesnulé ženy a taky za všechnu péči, kterou jste ji věnovali. Mně i dceři zůstává velkou útěchou, že Ilonka zemřela ještě v takovém stavu a zdraví, že se až do konce života dokázala o sebe postarat a netrpěla žádnými bolestmi. Prosím, vyřiďte mou vděčnost všem pracovnicím a pracovníkům Centra, jejích práce si osobně velice vážím. S upříným a srdečným pozdravem, E.N.“
E.N.
„Dobrý den paní ředitelko, Moc bych Vám a celému kolektivu zaměstnanců Vašeho zařízení chtěla poděkovat za vstřícný přístuů ke klientům a rodinným příslušníkům a za péči, kterou klientům všichni věnujete.
Tatínek je ve Vašem zařízení přes rok a vždy, když za ním přijdeme, je čistý, upravený, pokud se zašpiní jídlem, hned ho ošetřovatelé převlékají. Jsme s péčí velice spokojeni a myslím, že tatínek také.
Jsem ráda, že tatínek (i ostatní klienti) mohou konec života poznamenaný nemocí dožít důstojně. Moc Vám všem děkuji a velice si vaší práce vážím. Děkuji a přeji hezký den, T.N.“
T.N.
„Vážená paní ředitelko, přijměte, prosím, od nás veliké poděkování, s jakou úctou jste se věnovali naší mamince, paní Š.P. Velice si toho vážíme a prosím přeneste poděkování i na Vaše kolegy, zaslouží si ocenění. Přeji ať se daří, D.P.“
D.P.
„Milá paní ředitelko, chtěla bych poděkovat Vám, i všem sestřičkám a celému personálu za péči a starost s mojí maminkou V.V. Já jsem byla moc spokojená s péčí a trpělivostí, se kterou jste se jí věnovali.
Zvláště děkuji aktivizačním pracovnicím ve výtvarné dílně Mirce a Lence, moc ráda tam pracovala. Děkuji i sestřičkám, které jí denně pomáhaly, dávaly jí pohlazení a hlavně si s ní povídaly.
Ještě jednou Vám všem moc děkuji a přeji Vám pevné zdraví.“
J.B.
„Vážená paní ředitelko, chtěli bychom Vám a Vašemu kolektivu poděkovat za velmi hezký a kladný přístup při dvouletém pobytu naší maminky ve vašem zařízení. Po těžké nemoci a pobytu v nemocnici Jihlava se již nemohla vrátit do Domu s pečovatelskou službou v Lukách nad Jihlavou.
Tam jsme se dozvěděli o volném místě ve vašem zařízení a po dohodě v rodině jsme k vám maminku umístili. Zpočátku pobytu byla zamlklá a uzavřená, ale cca po měsíci, kdy si zvykla na režim a zlepšil se i její zdravotní stav – poznala se s jinými klienty a byla napak velmi spokojená.
Chválila si příštup všech sestřiček a personálu, především z oddělení B. Dále byla nadmíru spokojená s jídlem z vaší kuchyně. Vyřiďte tak prosím poděkování všem, kteří se tak pěkně a s láskou starají o všechny babičky a dědečky. Přejeme vám všem ve vaší náročné a chvályhodné práci mnoho sil a zdraví.
Ještě jednou děkují syn P. a dcery B. a L.S.“
B. a L.S.
Předchozí Další Tato stránka používá cookies. Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v dokumentu Prohlášení o COOKIES – ZDE.
MEDICINA.cz – První český zdravotnický portál
Přestože již uplynulo více než století od doby, kdy Alois Alzheimer popsal symptomy onemocnění dementia praecox, jde stále o nemoc, kterou nikdo nedokáže vyléčit.
Problematika Alzheimerovy nemoci a demence je oblastí, která dlouho stála mimo hlavní pozornost médií, politické i široké veřejnosti, víme proto o ní i vzdor úsilí vědců stále velmi málo.
Přestože se situace ve vyspělém světě mění a nejrůznější mezinárodní organizace i jednotlivé státy začínají problémům lidí s demencí věnovat pozornost, stále chybí přehledné a srovnatelné informace.
Zpráva odborníků, přednesená počátkem roku 2017 v Senátu ČR se snaží již třetím rokem tuto mezeru zaplnit s cílem poskytnout srozumitelné a přehledné informace o potřebách lidí s Alzheimerovou nemocí a jiným typem demence a nabídce služeb, které na jejich specifické potřeby reagují. Mezinárodní srovnání ukazují, že jde o velmi závažné onemocnění, které patří mezi hlavní příčiny úmrtí, a jehož výskyt v souvislosti se stárnutím populace neustále narůstá.
Demenci lze podle Mezinárodní klasifikace nemocí charakterizovat jako „syndrom způsobený chorobou mozku, obvykle chronické nebo progresivní povahy, při kterém dochází k porušení mnoha vyšších nervových kortikálních funkcí, k nimž patří paměť, myšlení, orientace, chápání, počítání, schopnost učení, jazyk a úsudek, v takové míře, která omezuje soběstačnost a trvá minimálně šest měsíců. Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova choroba, primární degenerativní onemocnění mozku neznámé etiologie s charakteristickými neuropatologickými a neurochemickými vlastnostmi. Mezi další významné typy demence patří vaskulární demence, která je následkem mozkových infarktů‚ způsobených cévní chorobou včetně hypertenzní cerebrovaskulární choroby. Hranice mezi jednotlivými podtypy přitom bývají nejasné, často se vyskytují smíšené formy demence.
Demence začíná zpravidla pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti.
Později má nemocný čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je dezorientovaný. Mění se celá jeho osobnost.
V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat. Rychlost postupu onemocnění se u každého postiženého liší.
Ne každý postižený člověk vyhledá pomoc, ne každý je správně diagnostikován. Onemocnění nelze vyléčit, ale jeho průběh lze ovlivnit nasazením léků, tzv. kognitiv. Ty dokážou některé příznaky zmírnit, obvykle ale nedokážou zvrátit vývoj choroby. Čím dříve je nemoc odhalena, a čím dříve jsou nasazeny správné léky, tím déle je zachována kvalita života.
Proto je důležitá včasná diagnóza onemocnění a nepodceňování příznaků, které se na první pohled mohou jevit jako banální. Alzheimer’s Disease International uvádí, že i v nejvyspělejších státech je diagnostikována pouze přibližně polovina lidí s demencí (ve státech méně rozvinutých či státech se středními příjmy je to pak méně než 10 %).
Informace o počtu lidí s demencí zůstávají z tohoto důvodu nadále jen odhadem.
Podle vývoje výskytu demence v České republice lze konstatovat, že počet lidí s demencí neustále narůstá, dokonce prevalenční studie navíc ukazují, že počty lidí s demencí jsou vyšší, než se dříve předpokládalo. V 60.
letech žilo v České republice podle odhadů zhruba 49 až 55 tisíc lidí s demencí, při změně režimu v roce 1989 to bylo 73 až 81 tisíc lidí, na přelomu tisíciletí v roce 2000 už pak 89 až 98 tisíc a v roce 2015 dokonce až 156 tisíc lidí.
Podle poslední prevalenční studie Alzheimer Europe lze předpokládat, že v roce 2020 v ČR bude žít téměř 183 tisíc lidí s Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence, v roce 2050 pak dokonce až 383 tisíc lidí.
Žel, neexistují žádné statistiky, které by pravidelně mapovaly, kvantifikovaly a porovnávaly nabídku služeb pro lidi s demencí v České republice, s výjimkou vybraných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí a sporadických zpráv příslušných rezortních ministerstev, a to i přesto, že poskytovatelé služeb jsou povinni vykazovat obrovské množství dat.
Péče o lidi s demencí se odehrává v navzájem oddělených a i přes nesčetné pokusy dosud stále nepropojených sektorech. Část péče je poskytována prostřednictvím systému zdravotnictví, část prostřednictvím sociálních služeb. Specifické rozhraní těchto systémů v podobě dlouhodobé sociálně-zdravotní péče služeb je i přes opakované pokusy stále neukotvené.
Podstatná část služeb je dále zajišťována na neformální bázi rodinnými příslušníky a dalšími pečovateli v domácnostech. O této oblasti přitom nevíme téměř nic. Okrajová část je pak předmětem komerčního zájmu v rámci šedé ekonomiky.
Na služby hotelového typu nabízené seniorům bez oprávnění poskytovat sociální služby se dlouhodobě zaměřuje Veřejný ochránce práv, který usiluje o ochranu práv osob, které v nich žijí.
Češi v péči o lidi s demencí za Evropou zaostávají. K mezinárodním srovnáním o objemu poskytované péče je však třeba přistupovat také velmi obezřetně. Tato srovnání se totiž zakládají pouze na nejrůznějších expertních odhadech a nebývají podložena tvrdými daty.
Přesto ilustrují do určité míry celkový pohled na schopnost naší společnosti postarat se o lidi s demencí. Ta podle expertů za zbytkem vyspělé Evropy výrazně zaostává.
Pokud bychom chtěli v České republice nabízet obdobný objem služeb, jako je tomu průměrně v Evropě, museli bychom stávající kapacity ztrojnásobit.
Zatímco u většiny zboží a služeb máme nějakou představu, jaké mohou být náklady, jaká je jejich cena a kolik tak musíme zaplatit, v případě péče o lidi s demencí většina lidí nemá o ekonomických aspektech ani rámcovou představu.
Navzdory dotacím v řádech miliard korun a nezanedbatelným platbám ze zdravotního pojištění ve skutečnosti ani odborníci přesně nevědí, jaké jsou celkové náklady péče. A přes pokusy o cenovou regulaci a limity plateb jak za zdravotní tak sociální péči pak nikdo neví, kolik lidé s demencí a jejich rodiny zaplatí ze soukromých rozpočtů a co je tak péče vlastně stojí.
Dobrovolné dary, poplatky za nadstandardy a fakultativní služby jsou totiž často nedílnou součástí kultury poskytování péče o lidi s demencí.
Klíčovou otázkou tak zůstává, kolik za péči platí lidé s demencí a jejich rodiny. Tato otázka má na první pohled jednoduchou odpověď. Ceny sociálních služeb i doplatky ve zdravotnictví jsou totiž řízeny právními normami.
Například v sociální péči, pokud zařízení získá registraci, která je podmínkou legálního poskytování sociálních služeb, musí plnit zákonné povinnosti, k nimž patří rovněž regulovaná výše úhrady.
Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem je stanovena na 210 Kč denně za ubytování (včetně úklidu, praní, drobných oprav ložního a osobního prádla a ošacení či žehlení) počítaje v to provozní náklady související s poskytnutím ubytování.
Za poskytnutí stravy je pak stanovena částka 170 Kč denně za celodenní stravu resp. 75 Kč za oběd. Celkem tedy vycházejí náklady na 380 korun za den, to je 11 400 za měsíc. V případě pečovatelské služby je maximální cena 130 korun na hodinu.
Zákon o sociálních službách také stanovuje, že po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15 procent jejího příjmu. Jakým způsobem se kryje případný rozdíl příjmů a nákladů však není nikde uvedeno. Stát tak neumožňuje lepším domovům otevřeně stanovit cenu a transparentně hospodařit.
Poskytovatelé proto často požadují od rodin dodatečné platby za fakultativní služby (pedikúru, masáže, speciální aktivity) a nadstandard – zpravidla mezi pěti až osmi tisíci korun měsíčně. Ceny tak ve skutečnosti nejsou transparentní.
Přestože jsou platby nad zákonem vymezené stropy dobrovolné, v některých zařízeních je platí všichni klienti.
(27 MPSV. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2015.http://www.mpsv.cz/files/clanky/28270/Statisticka_roc._z_oblasti_prace_a_SZ_2015.pdf 28)
Problematičtější může být také situace v ubytovacích zařízeních, které v rozporu s platnou legislativou nemají oprávnění poskytovat sociální služby. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že zde klienti nemají garantovaný žádný zůstatek z příjmů.
V ojedinělých případech musí dokonce žádat o kapesné, jehož udělení je na rozhodnutí pečujících. Náklady se tak podle mediálních vyjádření poskytovatelů mohou pohybovat v rozmezí 11 tisíc až po více než 60 tisíc korun.
Rodiny se totiž nezdráhají uskrovnit a doplácejí tisíce až desetitisíce měsíčně za své příbuzné.
Demence je proto vzhledem ke svému dopadu na životy jednotlivců a celých společností považována za téma, jemuž je třeba věnovat pozornost také na politické úrovni.
Vzhledem k velkému počtu dotčených osob a ekonomickým souvislostem není divu, že demence je nedílnou součástí agendy mezinárodních organizací.
Pravidelně se jí věnují jednotlivé instituce Evropské unie, Světová zdravotnická organizace spolu s Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj pořádají na toto téma ministerská setkání a investují nemalé prostředky do vědy a výzkumu.
Velká část vyspělých států také přijala nejrůznější strategické plány boje s demencí, které zpravidla usilují o to podpořit informovanost o Alzheimerově chorobě a bojovat s předsudky a souvisejícím stigmatem, odhadnout počet lidí trpících touto chorobou, zlepšit přístup k diagnostickým službám, identifikovat podpůrné služby v sektorech zdravotní, sociální a dlouhodobé péče a rozvinout jejich kvalitu a v neposlední řadě nastavit systémy epidemiologického dozoru a sledování stavu duševního zdraví populace.
Zatímco některé státy (jako například Francie, Japonsko či Nizozemsko) již dříve přijaly národní vládní plán s výhledem řešení často v horizontu do roku 2020 a jiné řeší problematiku s ohledem na své státosprávní uspořádání na regionální či zemské úrovni (Německo, Velká Británie), v některých státech plány formulují nevládní organizace s cílem ovlivnit rozhodování politiků.
Česká vláda v loňském roce po dlouhém procesu příprav schválila Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a další obdobná onemocnění na období 2016–2019. Navázala tak na již dříve schválenou Strategii reformy psychiatrické péče a Akční plán Duševní zdraví v Národní strategii Zdraví 2020. Národní akční plán obsahuje 14 cílů s 28 úkoly.
Jednotlivé úkoly se podobně jako jinde na světě zaměřují na zlepšení diagnostiky, prevence, péče, podpory pečovatelů, vzdělávání, sběru dat, koordinaci výzkumu a mezinárodní spolupráci. Strategie obsahuje příslib, že v rámci zprávy o plnění by jednotlivá opatření měla být aktualizována a rozpracována do konkrétní podoby realizace.
Stejně tak by měla být strategie doplněna o údaje o nákladech a cílových parametrech a to do konce roku 2017.
Až čas tak ukáže, zda tato vládní strategie bude mít nějaký praktický dopad, nebo bude pouhou politickou proklamací.
Ze Zprávy o demenci v roce 2016: Ondřej Mátl, Martina Mátlová
a Iva Holmerová, Česká alzheimerovská společnost, o. p. s.
Prosinec 2016
Autor: MUDr. Olga Wildová
VIDEO: Péče o pacienta s Alzheimerem vyjde až na 45 tisíc. Co to obnáší?
Pacienti mají v zařízení řadu aktivit, kterým se mohou věnovat.
„Je toho tady opravdu hodně, od bazální stimulace, což je základ pro tyto klienty, co tady máme, přes muzikoterapii či fototerapeutickou pláž, vyjmenovává některé terapie ředitelka centra Eva Pavlíčková.
„Během dovolených běží souběžně 4 aktivity, plus se aktivizují klienti na patře,“ dodává. Ukazuje nám jednotlivé místnosti, ve kterých senioři zpívají, čtou nebo společně s terapeutkou vzpomínají na dětství.
Soukromých domovů pro seniory, které pečují o pacienty trpící nějakým typem demence přibývá (více čtěte zde). Na lukrativní trh tak vstupují soukromí investoři. Jedním z nich je Jaroslava Jůzovou, která těchto center vlastní po celém Česku už devět – mezi nimi i to průhonické.
To přijímá zejména pacienty v pozdějších stádiích nemoci. „Nedoporučujeme, aby tady byl klient v těch počátečních stádiích,“ vypráví Jůzová. Racionálně uvažující člověk v prostředí mezi nemocnými, kteří už trpí vyšším stádiem nemoci, totiž propadne snadno depresi.
Objekt má kapacitu 161 lůžek. „Máme 160 zaměstnanců včetně těch, kteří mají třeba jen dohodu, plus k tomu máme pomocné provozy (právníky, účetní apod. – pozn. red.) a tam jich je 23,“ říká Jůzová. Dodává, že sehnat sestry je velmi složité. „Mají vysokou školu a nechtějí jít pracovat k lůžku, prostě to tak je. Spousta sester ze zdravotnictví odchází,“ stěžuje si.
Dotace křiví trh i pečovatelském byznysu
Péče o klienta trpícího touto nemocí je velmi drahá. Jůzová odhaduje, že stojí i 45 tisíc korun měsíčně.
„Náklady na pacienta se liší tím, kolik ten pacient spotřebuje zdravotní péče a kolik takzvané fakultativní péče,“ vysvětluje. Další náklady spolknou také specifické obtíže práce s nemocnými.
Vybavení se ničí mnohem rychleji, kvůli nemoci totiž klienti nádobí nebo i dekorace často demolují.
Tak jako mnozí podnikatelé si i Jůzová stěžuje na dotace, které ničí tržní prostředí v Česku. „Podmínky jsou nefér, některé domovy dosáhnou na dotace, jiné ne. Jestliže některá zařízení jsou schopna zvládnout svůj provoz bez dotací a ještě s kvalitnější péčí, tak tady je nějaký nepoměr,“ myslí si Jůzová.
Konkurence se nebojí, jak sama uvedla, v tomto oboru je už více než dvacet let. „Kdybychom byli jedno zařízení, tak nepřežijeme. Tím, že je nás víc, tak to postavení na tom trhu máme silnější. Výpadek financí v jednom centru jsme schopni pokrýt někde jinde,“ uzavírá.