Alergii lze diagnostikovat již u ročního dítěte

Celiakie, jako autoimunitní onemocnění, které se projevuje zánětem sliznice tenkého střeva. Pokud se toto onemocnění nediagnostikuje včas může vést až k absolutní ztrátě klků a mikroklků, které přirozeně zvětšují povrch tenkého střeva.

Takovýmto zmenšením povrchu se výrazně znemožňuje a snižuje schopnost vstřebávání a trávení živin, jako je i lepek. Celiakii trpí jak děti tak i dospělí po celém světě bez ohledu na vyspělost země nebo stravovací návyky. Nejedná se ale o alergii, jak ji často široká populace nesprávně zaměňuje kvůli podobným příznakům.

Alergie na lepek existuje samozřejmě také, ale průběh reakce těla je odlišný. Pojďme si ukázat, jaké tři varianty reakcí na lepek rozdělujeme.

Tři zrádné reakce na lepek

• Při celiakii vzniká autoimunitní reakce na lepek na sliznici tenkého střeva. Následkem zánětlivého procesu je vyhlazení klků a nedostatečné vstřebávání živit. Příznaky celiakie se projeví pozvolně, několik hodin po požití lepku. 
• Lepek u alergiků při kontaktu s tenkým střevem vyvolá alergickou reakci a otok sliznice. Potíže se projeví bolestí, průjmem a plynatostí několik minut po konzumaci lepku. Kromě toho se vyskytne škrábání a otok v krku, dušnost a kopřivka. 
• Třetím typem intolerance lepku je neceliakální citlivost na lepek, kdy není pozitivní diagnóza celiakie, ale i přesto vyloučení lepku z jídelníčku působí značnou úlevu od zažívacích potíží.

Co je lepek a kde se vyskytuje

Lepek je komplex bílkovin, které se nachází v části obalu zrn obilovin, jako jsou pšenice, žito, ječmen a oves. Tyto obiloviny jsou pro většinu populace součástí tradiční kuchyně.

Lepek z obilovin dodává těstu pružnost a gumovost a lepí jednotlivé části dohromady. Z takového těsta se dobře peče a výsledný produkt, je nejenom chutný, ale i hezky drží svůj tvar. Zdravý člověk zvládne lepek štěpit a dále zpracovávat.

Trávicí trakt celiatika lepek zpracovat neumí a působí mu zdravotní potíže.

Co se děje v těle při intoleranci na lepek?

Na celiakii existuje genetická predispozice, tedy část sekvence v genech, která propuknutí nemoci přímo podmiňuje. Avšak ne u každého, kdo genetickou predispozici má, se celiakie v průběhu života projeví.

Podstatou je porucha imunity sliznice tenkého střeva, která reaguje na přítomnost lepku a prolaminy v obilovinách nepřirozeným a abnormálním způsobem.

Při kontaktu a průchodu lepku sliznicí střeva dochází k tvorbě protilátek, které reagují s enterocyty – buňkami sliznice střeva, a způsobují lokální zánět. Procesy zánětu, které probíhají v tenkém střevě, působí celkovou poruchu všech funkcí sliznice tenkého střeva.

Souvisí s tím vstřebávání živin, trávení a přeměna potravy na stolici. Dále i motilita – pohyb střev, bujení nezdravé střevní mikroflóry s nedostatkem bifidobakterií a další patologické změny.

Jak se projevuje celiakie?

Celiakie se může projevit v jakémkoliv věku. V dětském věku po zařazení lepku do jídelníčku, nebo později ale klidně až v dospělosti. Projevy celiakie můžeme obecně rozdělit na typické, které probíhají ve střevě a na atypické, které jsou důsledkem poškození střevní sliznice.

Po požití lepku má celiak velké bolesti břicha a zažívací potíže, jako jsou nadýmání, průjem, někdy i zácpa, nechutenství a zvracení. Atypické příznaky jsou chudokrevnost, podvýživa a ztráta vitální energie, řídnutí kostí, deprese, neplodnost u mužů i žen a opakované potraty, a tzv. Duhringova dermatitida.

To je vyrážka, podobná oparu, vyskytující se kdekoliv na těle, ale především v oblasti kloubů.

Projevy celiakie u dětí

Děti, které trpí celiakii, mají po snědení jídla s lepkem bolesti bříška, průjem se střídá se zácpou, zvracení a nadýmání. U dětí, které konzumují tuhou stravu, se nacházejí ve stolici nestrávené zbytky jídla. Jejich bříško působí nadměrně vypoukle v porovnání s běžnou stavbou těla.

V důsledku nedostatečného vstřebávání živin jsou podvyživené a oproti dětem stejného věku jsou menší a hubenější. Celiakie se projevuje i na kůži jako červené svědivé puchýře a také mrzutým chováním. V důsledku poškození sliznice se živiny dostatečně nevstřebávají a mozek nemá dostatek energie na svou práci.

Dítě proto neprospívá, má problém přemýšlet a soustředit se, je apatické, nervózní, rozzlobené a nešťastné. Kvůli tomu, že mu jídlo s lepkem působí potíže, nemá chuť jíst vůbec nic. V případě, že má vaše dítě některé z těchto příznaků, oslovte svého pediatra pro včasnou diagnostiku nemoci.

Při vyloučení lepku z jídelníčku se vašemu dítěti uleví od všech nepříjemných zdravotních potíží.

Diagnostika celiakie

Diagnostika se v průběhu let vyvíjela hlavně díky novým poznatkům o nemoci. Před pár lety bylo potřeba 3krát opakovat biopsii tenkého střeva. Tedy v průběhu potíží, po bezlepkové dietě a pak ještě po opětovném zařazení lepku do jídelníčku.

Dnes je potřeba pouze jedna biopsie tenkého střeva, kdy se zjišťuje poškození sliznice. Dále se při diagnostice posuzuje, jak se zdravotní stav zlepšil po nasazení upravené bezlepkové stravy. Na potvrzení diagnózy je potřeba odebrat krev na test specifických protilátek, které škodí jinak tělu vlastním tkáním.

Ty jsou přítomny v séru při probíhající nemoci, takže v případě, že již bezlepkovou dietu dodržujete, není možné zjistit dané protilátky a tedy ani nemoc diagnostikovat
Pro orientační testování v domácím prostředí existuje Veroval Nesnášenlivost lepku domácí test, který se provádí z kapky krve.

Test je pouze orientační pro domácí použití a nenahrazuje diagnostiku v ordinaci lékaře.

Jak léčit celiakii

Jediným způsobem, jak si ulevíte od potíží způsobených lepkem je – lepek absolutně vyloučit ze svého jídelníčku. Kromě pečiva, těstovin, sušenek, cereálií se lepek ve stopových množstvích nachází i v polotovarech, kde byste ho nečekali.

To mohou být třeba hranolky, krokety, bramboráky, zmrzlina, čokoláda, kečup, hořčice, prášek do pečiva, pudink, marcipán a jiné pochutiny. To ale nejsou ani zdaleka všechny potraviny, kde by se mohl lepek nacházet ve skryté podobě.

Lepek se do různých potravin dostává v průběhu jejich zpracování, nebo se přidává kvůli jeho vlastnostem pro ochucování. Pozorně proto čtěte složení a informace na obalu každého výrobku.

Co jsou to bezlepkové potraviny

Potraviny, které se dají označit za bezlepkové, musí obsahovat maximálně 20 mg lepku na 1 kg potraviny. Jsou označeny symbolem přeškrtnutého pšeničného klásku a nápisem „Gluten free“ nebo „Bez lepku“. Potraviny označené textem „velmi nízký obsah lepku“ obsahují i 100 mg lepku na kilogram.

Pokud je složení nejasné, je jistější potravinu nekoupit. Všechny potraviny obsahující lepek musí mít na obalu vysloveně napsáno, že mohou obsahovat stopy lepku.

U nebaleného výrobku nebo u hotového jídla v restauracích máte nárok dostat u obsluhy seznam alergenů, které dané jídlo může obsahovat. Pro přípravu pečiva a jídel doma, můžete nahradit obiloviny s lepkem obilovinami, které jsou přirozeně bez lepku.

Jde o proso, pohanku, quinou, amarant a kukuřičnou mouku. Bez lepku jsou přirozeně i čerstvá zelenina a ovoce, ryby, maso, vejce, mléko a mléčné výrobky.

Dnes je na trhu již mnoho surovin bez lepku na přípravu jídla doma nebo je možnost zakoupit v lékárnách a specializovaných obchodech hotové výrobky jako chleba, pizza, těstoviny, sušenky a housky od různých výrobců.

Bezlepkové potraviny Vše pro imunitu

Jedině čistá voda je bez problémů, říká alergolog. Jaké potraviny mohou i zabít?

Říká se, že za rozkvětem alergií, ať už na nejrůznější složky potravin, či na prach a pyly, vlastně stojí výdobytky moderní doby. Je to tak?Ještě v období mezi dvěma světovými válkami byl výskyt alergií v populaci malý.

Svědčí o tom i fakt, že když zakladatel naší české alergologické školy Josef Liška potřeboval v té době pro svá studia pylové alergie sehnat pacienty s alergickou rýmou, musel si dát inzerát do novin. Přihlásilo se jich kolem dvaceti.

Dnes máme v naší populaci více než 30 procent alergiků, alergickou rýmou trpí asi 18 procent lidí, astma má minimálně osm procent Čechů.

Přečíst článek ›

Podle čeho můžeme s největší pravděpodobností zjistit, že jsme na určitou látku alergičtí?Vyslovit podezření na přítomnost alergie lze v některých situacích i bez větších medicínských znalostí.

Když někdo na sobě opakovaně pozoruje vždy na jaře a v létě projevy smrkání, kýchání, pálení v nose a očích, lze z toho správně usuzovat, že se jedná o alergii na pyly.

Podobně když reaguje otoky na bodnutí hmyzem nebo vyrážkou po antibiotikách, když má opakovaně bolesti břicha, průjem a záchvat dušnosti po snědení ryb.

Ale podezření se musí vždy potvrdit u lékaře.Alergolog nejdříve s nemocným provede podrobný rozbor celé situace, i proto trvá první návštěva vždy poměrně dlouho.

Následuje klasické lékařské vyšetření a další, jako jsou například rentgen plic, dutin nebo vyšetření plicních funkcí. Typickým diagnostickým postupem jsou kožní testy, kdy se do kůže vpravují alergizující látky a hodnotí se kožní reaktivita.

Pozitivní reakce ve formě pupene, jenž vznikl v místě vpichu, potvrdí přítomnost alergických protilátek.

Přečíst článek ›

To přece ještě není důkaz alergie.Ano, musí ještě následovat další vyšetření, odběry krve a zhodnocení všech výsledků. Někdy až provokační test neboli podání podezřelé potraviny nebo léku či test eliminační, což je vyloučení kontaktu s alergizující látkou, prokážou existenci alergie. Medicína ale není všemocná, jsou situace, kdy se pravá příčina potíží neprokáže.

doc. MUDr. Vít Petrů, CSc. (*1944) se už od dětství věnuje hudbě a od piana se nakonec dostal k varhanům. Jeho profesí se ale stala stala alergologie a imunologie.

Je místopředsedou České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP a šéfredaktor časopisu ALERGIE.

První pyly se začínají objevovat už v únoru, může se alergik nějak během zimy na pylovou sezónu připravit?Každý, kdo má v pylové sezóně silné projevy alergie, které ho obtěžují a vyžadují léčbu protialergickými léky, by měl v zimním období zahájit léčbu. I když se k ní používá alergenových vakcín, nemá nic společného s klasickým očkováním proti infekčním nemocem. Jejím principem je postupné vpravování upravené alergizující látky do organismu.

Po krátké úvodní fázi se aplikují dávky udržovací. S léčbou se začíná čtyři měsíce před očekávaným nástupem pylové sezony a pokračuje se po celou sezonu, celkem pak trvá léčba šest měsíců. Jejím výsledkem je snížení alergizace organismu a lepší tolerance kontaktu s alergeny. Podobnou léčbu lze užít také u alergie na roztoče a v injekční formě u alergie na hmyzí jed.

Přečíst článek ›

Takže bude alergik po půl roce bez obtíží?V případě efektu je potřeba léčbu provádět minimálně tři roky po sobě.

Největší chybu dělají pacienti tím, že po prvním úspěšném prožití pylové sezony nepřijdou na podzim k opakování vakcinace, nebo že v průběhu aplikace neinjekčních forem zapomínají doma užívat pravidelně svoje vakcíny.

Potom se efekt léčby nedostaví, protože její účinek je přímo úměrný dávce léku dodané do těla.

Jaká základní pravidla by měl pylový alergik dodržovat a jak si můžeme nejsnadněji ulevit?Velmi účinnou léčbou všech typů alergií je omezení kontaktu s alergenovým zdrojem.

To je ale v případě alergie na pyly téměř nemožné.

Doporučuje se proto omezit pobyt v přírodě v období největšího pylení rostlin (k tomu slouží informace, získané z pylového zpravodajství v médiích či na internetové adrese www.pylovasluzba.cz).

Alergik by měl změnit místo pobytu, nebo v nejhorším případě zůstat několik dní doma a nevětrat. Při potížích mohou pomoci různé protialergické přípravky ve formě tabletek, kapek a sprejů, z nichž se některé dají koupit v lékárně i bez z lékařského předpisu.

Lidi trápí také alergie na jídlo. V podstatě se dá říct, že můžeme být alergičtí na každou potravinu. Čím jsou potravinové alergie nebo intolerance dány?Jak přibývá alergií obecně, přibývá i alergií na potraviny.

Jedinou složkou stravy, na kterou není možné být alergický, je čistá pramenitá voda. Potravinovou alergii někdy nedovedeme dobře a spolehlivě diagnostikovat ani ji nedovedeme vyléčit.

Naštěstí ale může za některých okolností v průběhu dětství sama spontánně vyhasnout.

Kolika lidí se u nás potravinová alergie týká?Výskyt v naší populaci není přesně známý, udává se mezi třemi až pěti procenty. Ale obecná nesnášenlivost některých složek potravy může být významně větší. Některé příznaky jsou totiž k alergii přiřazovány chybně.

Typickým příkladem je třeba nesnášenlivost mléčného cukru neboli intolerance laktózy, kdy po požití mléka vznikají podobné příznaky, jako při alergii. Příčina ale není v bílkovině kravského mléka a v alergii na ni, ale v chybění enzymu laktázy ve sliznici střevní.

Stejně mohou působit třeba i potravinářská barviva.

Přečíst článek ›

Je potravinová alergie nebezpečná a které potraviny jsou nejrizikovější?Klasická potravinová alergie může vážně ohrozit život člověka. Jsou popisovány i reakce s život ohrožujícím průběhem. Nejvíce rizikové jsou arašídy, některé druhy ořechů, ryby a mořské plody, v raném věku kravské mléko a vaječný bílek. Zcela raritně může dítě alergicky reagovat i na mléko mateřské.

Vzpomínám si na případ malého kojence, který opakovaně v několika minutách po nakojení reagoval výsevem kopřivky kolem úst a po celém těle. Byl k nám poslán s diagnózou alergie na mateřské mléko.

Prokázalo se, že jeho matka je velkou konzumentkou čokolády. Miminko, které v životě čokoládu nejedlo, mělo ve své krvi vysokou hladinu alergických protilátek proti čokoládě.

Když matka potravinu ze svého jídelníčku vyřadila, uzdravilo se i její děťátko.

Může budoucí maminka už i během těhotenství rozhodnout o případných alergiích svého nenarozeného děťátka? A jak by měla postupovat po porodu?Je vhodné rozlišovat, jestli se jedná o ženu alergičku, nebo ženu, která alergičkou není. V druhém případě žádná speciální opatření nejsou nutná. Obecná doporučení snižující riziko vzniku alergie jsou stejná jako u všech: nekuřáctví, zdravý životní styl, pestrá a racionální strava, dostatek pohybu na čerstvém vzduchu.

A když je matka alergička?Jedním z doporučovaných preventivních opatření směřujících ke snížení rizika vzniku alergie u dětí těchto matek je dieta. Přitom se nejedná o nějaké přísné zákazy a příkazy.

Těhotná žena by měla jíst zdravě a sama se vyvarovat potravin, o nichž ví, že jí vadí. To mohou být někdy ryby, jindy ořechy, vejce, čokoláda, mléko nebo potravinářská barviva. Neexistuje však přesný seznam jídel, která jsou škodlivá, je to individuální.

Je třeba jíst pravidelně, v přiměřeném množství a mít zajištěn dostatek vitaminů.

Dietní opatření sama o sobě určitě nestačí. Jakou roli hraje špinavé životní prostředí?I v těhotenství je třeba dodržovat zásady antialergických režimových opatření.

Jedná se především o pobyt ve zdravém prostředí, omezení kontaktu s alergeny a velmi důležité je vyvarovat se kouření cigaret, včetně pasivního.

Je totiž prokázáno, že kouření těhotných žen působí zhoršení dechových funkcí v časném věku dětí a vznik opakovaných „sípavých“ bronchitid kojenců a batolat. A ty mohou být předzvěstí vzniku průduškového astmatu.

Přečíst článek ›

Není rizikový porod nebo kojení v pylové sezóně?V případě plánovaného rodičovství se doporučuje, aby k početí dítěte nedošlo v pylové sezóně. Také porod v tomto ročním období může být rizikovým faktorem, přispívajícím k pozdějšímu vzniku příznaků sezónní pylové alergie, tzv. senné rýmy.

Mateřským mlékem se z matky přenášejí do organismu dítěte nejen výživné a obranné látky, ale i alergizující složky její potravy, i přesto představuje kojení jednu z nejlepších možností, jak snížit nebo oddálit vznik alergie u dítěte.

Doporučuje se dítě plně kojit minimálně první čtyři měsíce, ale lépe po celé období jeho prvního půlroku života.

Preventivní význam výživy výlučně mateřským mlékem se spatřuje především v tom, že se tím oddálí kontakt dítěte s alergeny kravského mléka, mouky či vajec.

Kravské mléko a vejce byly ještě nedávno považovány za zdravé potraviny. Kojencům nesvědčí?Bílkoviny kravského mléka jsou nejčastější alergizující složkou u dětí v raném věku, jejich koncentrace v něm je poměrně vysoká.

Jedna kapka kravského mléka obsahuje tolik alergizujících bílkovin, jako 200 litrů mléka mateřského! Pokud má záhy po porodu žena svého mléka nedostatek, neměla by být hned zahájena náhradní výživa preparáty z mléka kravského, ale doporučuje se podat dítěti třeba jen vodu.

Ve většině případů tvorba mléka záhy zesílí a pak lze dítě už kojit normálně.

Takže mléko a vejce jsou tabu?Bylo by chybou, kdyby žena alergička svého kojence živila mnoho měsíců jenom svým mlékem a do stravy mezi 4.–6.

měsícem jeho věku nepřidala nemléčné přídavky, jako jsou právě vejce, maso, mouka nebo zelenina či ovoce.

Snižovala by tím totiž toleranci malého vyvíjejícího se organismu vůči těmto složkám potravy a „zadělávala“ na vznik potravinové alergie. 

Přečíst článek ›

Mluvil jste o alergenech, za něž jsou odpovědní naši domácí mazlíčci. Může s ním alergik fungovat v jedné domácnosti?Bohužel neexistuje zvíře, které by šlo s klidným svědomím doporučit.

Fungovat v jedné domácnosti s mazlíčkem, na kterého jsme alergičtí, lze jen velmi obtížně a většinou nevede k úspěchu. Jen minimální efekt má časté koupání zvířete, větrání, úklid vysavačem, užití čističek vzduchu a vytírání podlah navlhko.

Zvíře nesmí nikdy do postele, nemělo by mít povolený vstup do ložnice a ideálně i do bytu, je třeba se s ním nemazlit. Omlouvám se, ale lepší rada, bohužel, neexistuje.

Přitom asi polovina rodin s alergickým dítětem nějaké zvíře má. Naprosto nevhodná je kočka. Alergeny obsahuje nejen kočičí srst, ale také sliny a pot.

Tyto látky jsou přitom velmi přilnavé, snadno se například na oblečení nebo na vlasech přenášejí i tam, kde zvíře vůbec nebylo.

Může tak docházet k alergizaci lidí, kteří se jinak kočkám vyhýbají, například spolužáků ve škole nebo kolegů v práci. 

Kočky a psy tedy rozhodně ne. Které zvířátko byste alergikům povolil?Pokud vůbec nějaké zvíře povolíme, mělo by být bez peří a srsti. I psi „naháči“ způsobují alergii. Ideální jsou rybičky nebo želva, ale i ta může mít roztoče v krunýři. Zajímavé je, že v posledních letech u nás narůstá alergie na koně, s tím jsme se dříve nesetkávali.

Co proti alergii dělat a jak se vyvarovat jejím nepříznivým vlivům? Je vhodné žít ve špíně, v těsném kontaktu se zemědělskými zvířaty a děti neočkovat, aby jejich imunitní systém byl od malička stimulován k obraně proti alergiím a vytvoření si tolerance k nim? V žádném případě. Zdravý životní styl, dostatek pohybu, racionální strava a nekuřáctví, včetně pasivního kouření, jsou předpoklady, které riziko vzniku alergií snižují. 

Přečíst článek ›

Podzimní testování aneb Boj s alergií startuje

Jedna pylová sezóna pomalu končí a už je čas myslet na tu další. Pokud jste u sebe vysledovali některé z příznaků alergie, přichází právě teď vhodná doba nechat se vyšetřit a případně zahájit léčbu.

Stanovení přecitlivělosti je závislé na anamnéze, tedy na zdravotní historii pacienta. Dobrý alergolog díky této hlubší průzkumné sondě může pojmout podezření na nejpravděpodobnější spouštěče a žádné testy pak nemusí být potřeba.

Ale protože negativní alergologický test může ukázat na jinou přecitlivělost či vysvětlení obtěžujících příznaků, je velmi užitečné ho provést. To platí obzvláště u potravinových alergií – tam může nesprávná diagnóza vést k celoživotnímu, zbytečnému a obtěžujícímu vyloučení některých potravin z jídelníčku dotyčné osoby.

 Tyto testy jsou také vhodné tehdy, když si lékař není jist, zda jsou příznaky způsobeny pouze alergií, nebo jestli je zapojen i jiný proces.

Když „promluví“ krev

Pravé alergie jsou typicky spojované s tvorbou protilátek typu E (imunoglobulin E, zkráceně IgE). Takzvaný RAST neboli radioalergosorbentní test stanovuje alergen-specifické protilátky. Pokud je toto vyšetření pozitivní, rozhodně ještě nejde o diagnózu alergie. Často bývají kladné výsledky získány u osob, které nemají žádné klinické příznaky.

Zcela novým krevním vyšetřením je CRD, což se překládá jako „diagnostika pomocí alergenových složek“. Tento test dokáže v krvi zjistit protilátky proti jednotlivým částem alergenu a je velmi přínosný.

Zastaralým vyšetřením je pak zjišťování celkového IgE. Nepřináší velký užitek, protože situací, kdy se zvyšují IgE protilátky, je mnoho. Tyto alergologické testy (tzv. IgE panely) lze provést jednoduše i u praktického lékaře a v některých zemích zakoupit v lékárně, ale odborníci je nedoporučují. Jejich spolehlivost je nízká a výsledky není snadné objasnit.

Další cesty k odhalení 

1. Kožní prick test. Jde o nejběžnější vyšetření. Na vnitřní stranu předloktí je aplikován roztok alergenu a poté je kůže narušena drobným kopíčkem. Výsledky jsou zjevné do 15–20 minut – v případě alergie se utvoří otok nebo zarudnutí. Lze testovat třeba jen pár, ale také až 25 alergenů najednou.

   Pacient nesmí před vyšetřením užít léky proti alergii, výsledek by byl falešně negativní. 
2. Provokační test. Ten se provádí pouze pod dohledem specialisty v nemocnici.

   Pacient je vystaven malému, ale postupně se zvyšujícímu množství podezřelého alergenu, a to až do prvního náznaku vyrážky, svědění, dýchacích obtíží nebo poklesu krevního tlaku. Toto je zlatý standard mezi alergologickými testy.

    Občas se stává, že anamnéza silně ukazuje na jeden alergen, zatímco objektivní testy jednoznačně potvrzují zcela jiný – a právě v této situaci je provokační test správnou volbou.
3. Atopický epikutánní test (patch test). Používá se v případě kontaktní dermatitidy, tedy kožní dotykové alergie.

   Na pacientova záda se pomocí náplasti připevní testované látky, obvykle 48 hodin poté se náplasti sejmou a zhodnotí výsledky. Zánět kůže znamená pozitivitu. Takto se diagnostikuje pozdní neboli buněčná alergie. 

4. Nekonvenční alergologické testy (založené na měření tepu, analýze vlasů, tělesném magnetismu, …).

   Odborníci je neuznávají, provozují je pouze léčitelé a nemají žádný prokazatelný podklad, přestože jejich provedení nebývá vůbec levné. Nevedou ke správné diagnóze a různá omezení, která jsou jejich výsledkem, pacienta pouze zbytečně obtěžují a jeho zdravotní problémy neovlivní.

Otužování organismu 

Pokud je někomu diagnostikována alergie, nastává otázka, jak ji léčit. Jednou z možností je specifická imunoterapie neboli desenzitizace. Léty prověřená terapie je vhodná pro některé těžké druhy přecitlivělostí. Jejím základem je podávání zvyšujících se dávek alergenových extraktů, které trvá roky.

Ty jsou aplikovány buď injekčně, nebo pod jazyk. Jde vlastně o pokus změnit imunitní odpověď organismu, aby alergeny už nepovažoval za hrozbu, ale naopak je začal tolerovat. To se děje prostřednictvím tvorby „regulačních“ imunitních buněk, které mohou potlačovat tvorbu IgE.

Imunoterapie není bez rizika, je nákladná a časově náročná.

• Je obzvláště vhodná pro alergie na včelí a vosí bodnutí (u pacientů, kteří měli v reakci na bodnutí anafylaktický šok nebo otok dýchacích cest).
• Využívá se i při těžké senné rýmě (ta běžná se dá snadno zvládnout za pomoci nosních a očních kapek nebo antihistaminických tablet, případně inhalátoru s kortikoidy u astmatiků).
• Vliv desenzitizace na atopický ekzém a astma nebyl dosud prokázán.
• Účinek na potravinové alergie je předmětem intenzivního výzkumu. 

Imunoterapie může být doporučena v případě, jestliže je těžce alergická osoba neschopná zvládat své příznaky odstraněním spouštěče ze svého okolí a použitím běžných léčiv.

Také se navrhuje tehdy, když nepříjemnou reakci způsobují i zcela minimální dávky alergenů, které jsou přítomny na oděvech, ve veřejných budovách apod.

Profesionální alergie, jako například u veterinářů, by také měla být důvodem k nasazení desenzitizace. 

Běh na dlouhou trať

Klasickým způsobem podání imunoterapie jsou podkožní injekce, které obsahují alergen. V první fázi se aplikují zhruba v týdenních intervalech, zatímco dávky jsou stále zvyšovány. V udržovací etapě se podávají jednou za několik týdnů po dobu alespoň dvou let.

Po každé injekci je třeba zůstat ve zdravotnickém zařízení alespoň hodinu pro případ závažné alergické reakce. V místě vpichu se běžně objevuje svědění a otok, ale většina pacientů je zcela bez potíží. Někteří mohou cítit příznaky podobné chřipce nebo únavu. Tyto nežádoucí účinky mírní klidový režim v den injekce a vynechání alkoholu.

 Moderní vakcíny jsou však vesměs velice bezpečné, mají málo nežádoucích účinků a dobré výsledky. 

Výjimečná varianta

Zrychlená imunoterapie je metoda, kdy je udržovací dávky dosaženo dříve než v klasickém schématu. Každý den je podáváno několik injekcí, což může vyžadovat krátkodobou hospitalizaci.

Je prováděna u pacientů, kteří měli po včelím/vosím bodnutí anafylaktický šok. A to proto, aby byli co nejrychleji chráněni před život ohrožujícím stavem, který by nastal, kdyby byli znovu zasaženi.

Jinak se toto schéma používá výjimečně.

Alternativa bez injekcí 

Sublingvální imunoterapie (SLIT) se používá u dětí a dospělých, kteří mají alergie na vzdušné alergeny. Těmi mohou být:

• pyly,
• plísně,
• roztoči,
• zvířata.

Obvyklý postup je každodenní podání tablety nebo spreje pod jazyk, dávka se opět zvyšuje. Existuje riziko mírných reakcí, které ale časem mizí. Bylo prokázáno, že tato terapie významně snižuje intenzitu příznaků alergie, a je tak zásadním pomocníkem v jejím zvládání.

Léčba je bezpečná a její délka je v současné době asi 3 roky, ale i při kratší aplikaci může být stejně efektivní. Použití však není příliš časté, protože je drahá.

Sublingvální imunoterapie je velice efektivní při řešení alergické rýmy, ale prozatím nejsou informace pro srovnání s injekční formou. 

Neztrácejte čas!

Pylová imunoterapie nemůže začít v pylové sezóně. Je proto dobré jít na vyšetření co nejdříve, aby se v případě, že pacient je adeptem pro tuto léčbu, nepropásla vhodná doba.

S terapií se musí začít několik měsíců před výskytem prvních pylových zrnek. Obvykle trvá alespoň půl roku, než se příznaky zlepší, často i déle.

Pacienti, kteří prodělávají imunoterapii, by proto měli nadále pokračovat v užívání antialergických léčiv, tak jak jsou zvyklí.  

(pez)

Zdroj: https://www.allergyuk.org

odborný časopis

Oční vady bohužel trápí nejen dospělé, ale také děti. Mezi nejčastější handicapy našich ratolestí patří šilhání, dioptrická refrakční vada a tupozrakost. A protože u očních vad platí „čím včasnější odhalení, tím vyšší šance úspěšné léčby“, máte-li podezření, že dítě trpí oční vadou, kontaktujte co nejdříve odborníka. 

Když se miminko narodí, jsou jeho oči ještě velmi nezralé. Okolní svět vnímá jen mlhavě a vývoj pokračuje až v následujících týdnech, měsících a letech. Novorozenci mají oči šedomodré, do šestého měsíce se většinou duhovky vybarví. Jak děťátko roste, vyvíjí se jeho zrak a začíná navazovat oční kontakt s maminkou. Kolem šestého týdne se objevuje první úsměv.

Dokáže se podívat na nabízenou hračku a zhruba ve druhém měsíci začne sledovat, když s ní pohybujeme. Roční dítě má zrakové funkce vyvinuté asi na 10 % a tříleté dítě je má vyvinuté už na 80 % dospělého člověka. Vývoj zraku a prostorového vidění je v šesti letech prakticky ukončen.

Už po narození a během prvních šesti let se u dětí mohou, stejně jako kdykoli později, objevit různé oční vady a poruchy. Přestože se dají většinou bez problémů léčit, při zanedbání nebo neodhalení vady včas, hrozí riziko trvalého poškození zraku.

Je to dáno právě tím, že v prvních letech života se zrakové funkce teprve vyvíjejí, a pokud nejsou zraková centra dostatečně a správně stimulována, může být jejich vývoj narušen. Pojďme si tedy nejběžnější oční problémy u dětí blíže představit.

NEJBĚŽNĚJŠÍ OČNÍ PROBLÉMY U DĚTÍ 

Pro novorozence a kojence jsou typické záněty spojivek či problémy se slznými cestami (vrozené zúžení nebo neprůchodnost), které se projevují opakovanými záněty a slzením většinou jednoho oka. Řeší se léky nebo menším zákrokem či průplachem slzných cest.

Pro mnohé může být překvapivé, že i novorozenci mohou mít oční choroby, spojované se stářím, tedy šedý a zelený zákal. V období prvního, vzácně druhého roku dítěte je bohužel možné diagnostikovat i zhoubný nádor sítnice (retinoblastom). Toto nádorové onemocnění se řeší na specializovaném pracovišti ve spolupráci s onkology.

Komplexní a včasná terapie má velmi dobré výsledky. U předškolních dětí se začínají projevovat oční vady. Nejčastější je dalekozrakost. Ve školním věku se setkáváme s krátkozrakostí. Ve věku, kdy je již možné velmi přesně dítě vyšetřit a zjistit oční vadu, diagnostikujeme také astigmatismus, který představuje nepravidelné zakřivení rohovky.

Zmíněné tři oční vady se řeší pomocí brýlí. Dalekozrakost (hypermetropie) bývá způsobena tím, že od narození předozadní osa oční koule je kratší než by měla. Světelné paprsky se pak lámou až za sítnicí, místo na ní. Jelikož je lidské oko tento fakt schopno částečně kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být vada zpočátku patrná.

Hypermetropie způsobuje u dětí předčasnou únavu a bolesti hlavy z nadměrné akomodace. Dítě mívá problémy se čtením, malováním, s jemnou motorikou. Napravuje se brýlemi s konvexními čočkami, spojkami. Krátkozrakost (myopie) se často projeví až ve školním věku, dříve výjimečně, např. u nedonošených dětí.

Příčinami může být optická mohutnost rohovky, světelné paprsky se sbíhají před sítnicí a na sítnici vzniká neostrý obraz. Další příčinou je příliš dlouhé oko. Nablízko vidí dítě bez problémů. Nejčastěji je tato vada odhalena nástupem do základní školy, kdy má dítě problémy přečíst text na tabuli.

Pokud si venku či během sledování televize přivírá oči, doporučujeme oční vyšetření. Krátkozrakost dělíme na 3 stupně: lehká: do – 3D (dioptrií) střední: -3,25 až -6D těžká: nad -6,25D. Krátkozrakost se koriguje konkávními, rozptylnými čočkami a měla by být korigována nejslabší hodnotou dioptrie, se kterou dítě přečte požadovanou velikost znaků.

Astigmatismus je vrozená vada daná nepravidelným zakřivením rohovky. V důsledku toho je vidění neostré, obraz pokřivený a deformovaný. Neléčená vada, zejména jednostranná, může vést ke vzniku tupozrakosti. 

Tupozrakost (amblyopie)

Jedná se o sníženou schopnost vidění levého nebo pravého oka. Postihuje asi 3 % dětské populace. Na jedno oko vidí dítě velmi dobře, ale druhým okem mnohem hůř, obyčejně bez viditelných změn, které byste mohli pozorovat. Tupozrakost je ve většině případů jednostranná.

Za normálních okolností jsou obě oči zaměřeny do stejného pozorovaného bodu a mozek spojí dva sítnicové obrázky téhož bodu do jednoho prostorového obrazu. Pakliže dojde z jakékoli příčiny v postavení očí k asymetrii čili nesouměrnosti, dostává mozek dva rozdílné obrazy. V důsledku toho začne ignorovat obraz hůře vidícího oka a zpracovává jen informace z oka s dobrým, ostrým obrazem.

Postižený se pak buď většinou nebo trvale dívá jen jedním okem, a to tím, na které lépe vidí. Jednoduše řečeno se stává „jednookým“. U druhého oka dochází bez viditelných známek nemoci ke snížení zrakové ostrosti, k tupozrakosti. Nejčastěji se s touto vadou setkáme u dětí postižených šilháním. Kromě šilhání, které se může objevit např.

v důsledku oslabení dětského organismu po spalničkách, spále nebo vysokých horečkách, bývá příčinou tupozrakosti vyšší dioptrická vada, šedý zákal, úraz oka nebo jiné zrakové postižení. 

Léčba tupozrakosti

Tupozrakost je funkční porucha, kterou můžeme úspěšně léčit konzervativně – pravidelným cvičením, okluzí, tzn. zakrýváním zdravého oka a samozřejmě správnou korekcí případné dioptrické vady. Největší úspěchy při léčbě tupozrakosti jsou u dětí diagnostikovaných nejpozději do 4 let věku, nejlépe ve 2-3 letech. Následky neléčené tupozrakosti jsou velmi vážné.

Jestliže rodiče nepřijdou s dítětem k očnímu lékaři, riskují trvalé následky. Je nutné si uvědomit, že při šilhání dochází k dvojitému vidění, které je pro dítě nesnesitelné. Z tohoto důvodu instinktivně vytěsňuje z mysli obraz dopadající na sítnici šilhajícího oka a postupně přestává obraz spatřovaný tímto okem vnímat.

Z nečinnosti pak dochází ke ztrátě zrakové ostrosti šilhajícího oka a následně k tupozrakosti. Tupozrakost může být tak velká, že dítě po zakrytí lépe vidoucího oka vidí předměty do vzdálenosti pouze jednoho metru, a to většinou jen obrysově.

Dítě, u kterého je očním lékařem diagnostikována tupozrakost, cvičí ve většině případů ambulantně nebo může být umístěno na určitou dobu do léčebny pro děti se zrakovým postižením. Po nasazení brýlí je nejdůležitější správné zakrytí lépe vidoucího oka tzv. okluzorem. Nejčastěji je používán okluzor náplasťový, méně pak gumový s přísavkou na sklo.

Gumový okluzor je šetrnější k pokožce dítěte, ale dítě může velmi snadno „podkukovat“ okolo. Náplasťový okluzor se lepí přímo na kůži a zajišťuje dokonalé zakrytí, zřídka se můžeme setkat s alergií na náplast. Velice důležité je vědět, že dokonalé zakrytí lépe vidoucího oka a přesná korekce (brýle) jsou základním předpokladem, jak vycvičit tupozraké oko.

Při neúplném zakrytí nebo nedodržení pokynů očních specialistů nelze docílit dobrých výsledků. Po prvním zakrytí lépe vidoucího oka u dítěte s těžkou tupozrakostí dítě velice špatně vidí. Je nutné rodičům zdůraznit, že dítě nesmí být po zakrytí oka ponecháno samotné kvůli nebezpečí úrazu.

Na místě je velká trpělivost, důslednost a pravidelnost cvičení, které doporučí lékař nebo ortoptista. Musíme co nejvíce zatížit prací do blízka tupozraké oko, samozřejmě po důkladném zakrytí lépe vidoucího oka. Je velké množství činností, při kterých dítě může tupozraké oko namáhat.

Od prohlížení obrázkových knížek, navlékání korálků u holčiček a stavebnic u chlapců až po počítačové hry a četbu u těch starších. Po každém vycvičení tupozrakého oka následuje cvičení obou očí dohromady. Po sérii těchto cvičení, kdy cvičíme spolupráci očí a prostorové vidění, je potřeba minimálně do 12 let věku dítěte dodržet udržovací okluzi.

Znamená to půl až jednu hodinu denně číst nebo jakkoli namáhat původně tupozraké oko při zakrytí oka druhého. Pak již k recidivě nedochází. Jestliže se totiž dítě neléčí, přinese si do života pouze jedno aktivní oko. Takto postižený člověk vidí nemocným okem jako přes matné sklo. U těžké tupozrakosti stěží rozezná roztažené prsty ruky na vzdálenost jednoho metru.

Tupozraký člověk mívá problémy s prostorovým viděním. Hledí pouze jedním okem, takže vidí jediný, a to plošný obraz. Je tedy ochuzen o prostorový vjem, čímž je zhoršena i schopnost odhadování vzdálenosti. Silná tupozrakost vyřazuje dítě z her a sportu, v dospělosti ho omezuje při výběru povolání a v řadě běžných činností, např. při řízení auta.

Pokud zdravé oko postihne úraz, tupozraký člověk ztrácí schopnost vidění. Šilhání (strabismus) je stav, kdy jedno oko sleduje předmět, druhé oko se stáčí jiným směrem, a tím vzniká dvojité vidění. Mozek se dvojitému vidění brání tak, že přestane vnímat informaci z šilhajícího oka, a v případě, že tento stav trvá dlouho, vznikne tupozrakost.

Další možností, jak se mozek s touto situací vyrovnává, je vytvoření patologické spolupráce. To znamená, že se spolu oči naučí spolupracovat, ale na sítnici se vytvoří nové místo nejostřejšího vidění. Toto místo ale fyziologicky neodpovídá žluté skvrně na sítnici a vytvořená spolupráce očí je nekvalitní. Šilhání může být sbíhavé nebo rozbíhavé, častější bývá směrem k nosu.

Vzniknout může i najednou u dítěte, které předtím nešilhalo. Bývá velmi často spojeno s refrakční vadou, konkrétně s dalekozrakostí. Nejčastěji se manifestuje kolem třetího roku věku. Šilhání není jen vada kosmeticky estetická, ale hlavně vada funkční, jež je spojena s poruchou jednoduchého binokulárního vidění v prostoru. Léčba šilhání u dětí je převážně konzervativní. Cílem léčby je zachování zrakové ostrosti, narovnání očí do rovnoběžné polohy a obnovení binokulárního vidění tak, aby spolu obě oči spolupracovaly. Postup je vždy individuální podle stavu a příčiny zrakové vady. Nejčastěji probíhá formou brýlové korekce a ortoptických cvičení za účelem nácviku současného vidění oběma očima. 

SCREENING A PRAVIDELNÉ PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY 

Již v porodnici se u každého novorozence provádí tzv. screening na vrozený šedý zákal jednoduchým prosvícením každého oka oftalmoskopem. Dětský lékař podle vyvolaného reflexu zjistí, zda jsou optická média očí čirá, bez překážek a patologií. Vrozený šedý zákal je možné operovat již několik týdnů po porodu.

Rychlost zákroku má v tomto případě značný vliv na budoucí rozvoj zrakových funkcí dítěte. Další orientační vyšetření zraku je prováděno v rámci pravidelných preventivních kontrol u pediatra – ve třech, šesti, dvanácti a osmnácti měsících, ve třech letech a pak každý druhý rok až do devatenácti let.

Řada onemocnění a vad očí vzniká u dětí až v pozdějším věku. Mohou si jich všimnout pediatři při uvedených povinných prohlídkách, ale jsou to především rodiče, kteří lékaře vyhledají, neboť jsou s dítětem v neustálém kontaktu. Právě oni by si měli všímat veškerých změn v postavení očí u dítěte.

Snad nejcennější radou je, aby pátrali v rodině a zjistili, zda někdo trpěl jakoukoli oční vadou. Jedná se až o 70% pravděpodobnost, že dítě vadu zdědí.

• KDY K LÉKAŘI?
• Lékaře navštivte ihned, jakmile zpozorujete u dítěte některou z následujících skutečností:  • občasné pošilhávání vodorovně nebo nahoru-dolů  • nepřirozený sklon hlavy (dítě tak může vyrovnávat určitý typ šilhání)  • pravidelné přivírání jednoho oka  • světloplachost nebo žádná reakce na světlo • bělavá či žlutě zářící zornice  • třesoucí se oči – viditelné kmitavé pohyby očí nebo bloudivé pohyby očí  • časté mnutí očí  • zvláštní odlesky v zornici  U starších dětí:  • rychlá únava při práci nablízko, nezájem o drobné detaily na obrázcích  • snaha sedět co nejblíže u televize  • špatná lokalizace předmětů (dítě může sahat mimo nabízené předměty)  • časté mnutí očí  • mhouření očí 
• • zakopávání, pády, narážení do nábytku • psaní, kreslení velmi blízko podložce 
• ZÁVĚREM

Je žádoucí, aby si rodiče i u docela malého děťátka všímali jeho reakcí, zda při pozorování předmětu nenaklání hlavičku, nedívá se na hračky pouze jedním okem, nepřivírá jedno oko, nesahá mimo nabízenou hračku atp.

Na oční vadu může upozornit také fakt, že dítě sedí blízko u televize nebo ho vyčerpává kreslení, prohlížení obrázků či jiná práce nablízko. Pokud takové chování zaregistrujete s podezřením na poruchu vidění, navštivte okamžitě lékaře.

Oční problémy u dětí nepodceňujte v situaci, když je jeden z rodičů postižený tupozrakostí nebo strabismem, případně se s těmito vadami léčil v dětství. Oční čočka je u dětí velmi pružná, dokáže dobře akomodovat a pravidelné oční prohlídky jsou pak jedinou možností, jak oční vadu zjistit.

Lékaři u oční vady v rodinné anamnéze doporučují absolvovat odborné prohlídky opakovaně, minimálně 1x ročně, a to i tehdy, když žádné příznaky oční vady nepozorujete. Ophtalmolog má dnes řadu možností, ale důležité je přijít včas. Čím později se s léčbou začne, tím menší je šance na efektivní pomoc.

Lucie Zímová