Pravá neapolská pizza je originál. Aby se taková pizza mohla nazvat neapolskou, musí se péct v peci přímo z Neapole! :-)V ČR ji můžete ochutnat na několika místech. Já mám nejraději tu z Plzně – v podniku Da Pietro. Dnes pro vás ale mám recept přepracovaný na domácí podmínky, díky kterému si neapolskou pizzu můžete připravit doma. I když to vypadá složitě, věřte mi, že není! Jen je potřeba se dobře připravit a máte vyhráno. ???? Tímto bych chtěla moc poděkovat majiteli pizzerie Da Pietro, který se mnou recept konzultoval a poradil mi pár vychytávek. ????
Recept vznikl v dlouhodobé spolupráci s Cortelazzi – místem, kde si připadáte jako v Itálii. Můžete si zde nakoupit italské dobroty od malých rodinných firem, které u nás jen tak neseženete! ???? Nezapomeňte, že Cortelazzi vozí po celé ČR, což se v této době hodí. Mrkněte na jejich Instagram nebo web, pokud to chcete vyzkoušet.
Poliš
- 150 ml vody
- 150 g mouky na pizzu (ideálně značky 5 stagioni na neapolskou pizzu)
- 3 g sušeného droždí / 7 g čerstvého droždí
- Špetka cukru (cca 2 – 2,5 g)
Pizza
- 375 ml vody
- 20 g mořské jemné soli
- 625 g hladké mouky na pizzu (ideálně značky 5 stagioni na neapolskou pizzu)
- Semolinová mouka na posypání a obalování*
Sugo
- 400 g rajčat san marzano nebo jiných italských loupaných v konzervě (pelati)*
- 4 g mořské soli
- 10 listů bazalky
- 2 lžíce extra panenského olivového oleje
+ další ingredience podle druhu pizzy, kterou chcete připravit (inspirace níže)
- Margherita – sugo, mozzarella (ideálně bůvolí), bazalka, olivový olej
- Capriccioza – sugo, šunka, žampiony, nakládané artyčoky, příp. černé olivy
- Quattro Formaggi – sugo / olivový olej, 4 druhy sýra – např. mozzarella, parmezán, gorgonzola, talegio / brie… Místo rajčatového základu můžete pizzu potřít jen olivovým olejem.
- Prosciutto – sugo, rukola, prosciutto crudo, olivový olej, parmezán (kromě suga dáváme na pizzu vše až po úplném upečení)
*Semolinová mouka nebo také semolina je pšeničná krupice umletá z tvrdé pšenice. Kromě tohoto receptu ji využijete na přípravu domácích těstovin, tak se nebojte, že by se vám doma zkazila. ????
2 dny před pečením pizzy – cca 16 – 24 hodin před zaděláváním těsta
Droždí rozpusťte ve vodě a přidejte mouku s cukrem. Promíchejte vařečkou úplně dohladka. Nyní směs vložte do uzavíratelné misky, zavřete ji a nechte 1 hodinu v pokojové teplotě, poté ji vložte do lednice na 16 – 24 hodin.
Den zadělání těsta na pizzu
Do velké mísy nalijte vodu a v té rozpusťte připravený poliš. Můžete opět použít nástavec hák, stěrku či vařečku nebo ruku. ???? Bude to trvat pár minut, tak se nelkejte. Přidejte polovinu mouky a rozmíchejte. Následně přidejte sůl a zapracujte. Nyní do těsta nasypte zbytek mouky a vypracujte lepivé těstíčko. Těsto položte na vál a přikryjte mísou na 15 minut.
Odpočinuté těsto potřete olivovým olejem kolem dokola a navrchu. Vytvořte z něj pomyslný balón podebíráním těsta směrem dolů – dlaně položte na pracovní plochu směrem nahoru kolem těsta. Nyní, jako kdybyste chtěli ruce spojit pod těstem kolem dokola vytvořte kouli. Za chvíli vznikne krásná hladká koule.
Mísu vytřete olejem a kouli do ní položte (tím hezkým vrškem nahoru). Přikryjte opět potravinovou fólií a nechte odpočívat 30 minut.
Těsto pomažte olivovým olejem a rozdělte na tři kusy. Nyní postupně vytvořte cca 10 stejně velkých kuliček. Velikost kuliček záleží na tom, jak velkou chcete dělat pizzu. Já jsem dělala 150g koule na malou pizzu a 300 – 350g koule na velkou pizzu. Můžete si udělat i obě velikosti, záleží na vás.
Na plech, který se vejde do lednice, nasypte trochu semolinové mouky, aby pokrývala celou plochu. Kuličky položte na tři prsty od sebe a vršky potřete olivovým olejem.
Přikryjte fólií a nechte kynout 2 hodiny v pokojové teplotě a poté vložte do lednice na 12 – 24 hodin. Pokud byste pizzu pekli teď, nebude moc dobrá, zkoušela jsem to a ten rozdíl je opravdu markantní.
Zároveň těsto nenechávejte v lednici až příliš dlouho, protože kvalita těsta pak klesá. Cukry obsažené v mouce se postupně snižují a pizza pak nehnědne.
Sugo
Rajčata rozmixujte tyčovým mixérem nebo ve stolním mixéru či sekáčku se solí dohladka. Přidejte natrhané listy bazalky, olej a promíchejte.
Pizza
Troubu zapněte na ten úplně nejvyšší stupeň (klidně 300 stupňů, pokud to vaše trouba umí ???? ). Pizzu jsem zkoušela péct na pizza kameni, ale bohužel to absolutně nefungovalo.
Pizza byla uprostřed křupavá, což je špatně, měla by být krásně vláčná s křupavými okraji na povrchu a vláčnými uvnitř. Nejlépe u mě vyšel silný alobal (grilovací) na cca 6 vrstev a mřížka v troubě.
Pomocí pinzety / kleští pak pizzu na alobalu jednoduše zasunete a vysunete z mřížky na plochý talíř. Případně vyzkoušejte plech vzhůru nohama (abyste se vyhnuli okrajům).
Těsto vyndejte z lednice. Do hlubokého talíře nasypte semolinovou mouku a trochu si rovnou nasypte i na přípravnou plochu. Špachtli posypte semolinovou moukou a naberte opatrně jednu kouli. Vložte ji do talíře a obalte ji semolinou.
Přendejte ji na pracovní plochu (ideálně vrchní částí nahoru) a prsty vymačkejte placičku. Snažte se zachovat okraje, aby se moc nevyfoukly. Placku můžete při vymačkávání i otočit, ale snažte se nezapomenout, jaká je ta vrchní strana. Až bude placka větší, použijte press – pull metodu.
Na jedné straně placku jednou rukou přidržíte a na druhé straně ji druhou rukou trochu natáhnete, aby se zvětšila. Takhle to udělejte kolem dokola, placka se hezky zvětší. Budoucí pizzu teď můžete ještě opatrně roztáhnout pěstmi ve vzduchu. Je to celkem přirozený pohyb, určitě to zvládnete.
???? Pár videí z přípravy jsem přidala i na svůj Instagram, tak se můžete podívat.
Okraje pizzy lehce potřete olivovým olejem. Střed potřete připraveným rajčatovým sugem a opatrně, ale rychle vložte do rozpálené trouby. Až budou okraje pizzy zlátnout, opatrně ji přesuňte na talíř, vyndejte ji a přidejte na ni sýr či ostatní ingredience (šunka, sýry atd. viz níže).
Až budou na pizze tmavě hnědé fleky, vyndejte ji a podávejte. ????
TIP: Pokud nesníte všechnu pizzu, vložte koule těsta na 24 hod do mrazáku na plechu či talíři a poté je přendejte po jednom da sáčku, aby vám v mrazáku nezabíraly tolik místa. Můžete je tam mít až 4 měsíce.
Až budete zase mít chuť na pizzu, den předem těsto vyndejte z mrazáku a na talíři ho zabalte do fresh fólie.
Vložte do lednice přes noc a druhý den pokračujte stejně jako v receptu – z těsta vytvořte pizzu, potřete okraje atd.
Pravá neapolská pizza a street food
Smažená pizza, rumová baba a nebo čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva, to jsou přesně ty dobroty, které na vás číhají v ulicích Neapole. My tam strávili 3 dny a bylo to opravdu…. na dietu po návratu. Neapol můžete snadno navštívit z Říma, stačí sednout na vlak a za 1-2 hodiny jste tam. Za návštěvu to jistě stojí, nejezděte sem jenom v případě, že máte alergii na lepek 🙂
Pravá pizza pochází z Neapole
Znáte ten příběh, jak tehdy královnu Margeritu hostili pizzou s bazalkou a mozzarellou a jí to tak chutnalo, že pizzu pojmenovali po ní? To je příběh z Neapole.
Místní pizza rovná se margherita, tedy jednoduše těsto se základem z místních, dokonale zralých rajčat odrůdy San marzano, naprosto čerstvé buvolí mozarelly, ozdobeno pár lístky bazalky. Nádhera a dokonalost.
Ta pizza voní celou ulicí, když si ji někdo odnáší domů. Druhou neapolskou královnou je potom marinara, s česnekem a oregánem.
Kam v Neapoli na pizzu
Na pizzu jsme v Neapoli vyrazili na dvě tradiční místa. Pizzeria Sorbillo (už od 1935), kterou je lepší navštívit před obědem, protože fronta je potom opravdu dlouhatánská, ostatně stejně jako v Da Michele (od 1870), kde dostanete při příchodu pořadové číslo.
Než se na vás dostane řada, stihnete ještě několik káv. Nabídka pizzy je v restauracích rozdílná. V Sorbillu je nabídka širší, jenže vám se stejně vyplatí dát si prostě margheritu. V Michele to ví a proto nabízí jen margheritu a marinaru.
Velkou pizzu koupíte za velmi rozumný peníz, kolem 3-4 Euro.
Sorbillo: fronta na pizzu 
Neapolská pizza margherita 
Pizza capriciosa 
Pizzeria Da Michele 
Menu, 2 druhy pizzy 🙂 
Mega marinara 
Margherita 
Pec na pizzu u Mattea
Smaží se tu cokoliv a tak i pizzu najdete v Neapoli smaženou. Pizza fritta silně připomíná langoš , nahoře je namazaná rajčaty, přidá se kus mozzarelly a lístek bazalky a je hotovo. K mání jsou tu další nejrůznější dobroty, které obvykle tvoří těsto z bílé mouky.
Kynuté těsto se může naplnit třeba sýrem a tuňákem a to celé se potom usmaží. Velká dobrota, stačí se zakousnout a nechat se rozesmát tou od pusy se táhnoucí mozzarellou. Moje oblíbené byly arancini. Rýžové koule plněné masem, nebo hráškem. Většinu těhle pouličních dobrot koupíte jen za jedno euro.
Což vás nutí kupovat další a další, dokud vám není moc moc špatně 🙂
Smažená pizza s tuňákem a sýrem 
Rýžové arancini Arancina uvnitř Pizza frita s ricotou Pizza fritta za euro Chobotničkový kornout
Procházíte se ulicemi Neapole a na každém rohu najdete pasticerii. Je to cukrárna a kavárna, kam místní chodí rádi na snídani a espresso na stojáka. „Cafe“ – tedy espresso je v Neapoli daleko silnější a krémovější než v Římě, nebo na severu Itálie.
Funguje tu i vtipná pouliční donáška espressa. Po ulicích běhají pánové a pod podklopem doručují čerstvou kávu v hrnečku do okolních obchůdků. Ital bez espressa po celý den nedá ani ránu.
Doporučuji vyzkoušet v kavárnách i ledové espresso smíchané se smetanou, to je přímo pohádkové.
Ledové cafe. Espresso se šlehačkou. Sfogliatella Mini baba se šlehačkou a čokoládou Sfogliatelle plněné vanilkovým krémem.
Ke kávě je ideální dát si něco sladkého. Neapolské speciality, to jsou hlavně sfogliatelle a baba, ty určitě ochutnejte. Sfogliatelle je jemné křupavé pečivo, plněné buď vanilkovým krémem, nebo tady v Neapoli ricotou s kusy pomerančové kůry. Baba je velmi jemná bábovička naložená v rumovém sirupu. Dostanete ji ve všech možných i nemožných velikostech a občas bývá plněná vanilkovým krémem, nebo jen tak zdobená šlehačkou.
>> Mrkněte na tváře 12ti barmanů, kteří mi vařili kávu
Kam v Neapoli zajít: moje oblíbená místa
Nejlepší pizza a baba v Neapoli? To nejlepší, co jsem objevila najdete na mapě s detaily na mém Foursquare seznamu. Máte svoje oblíbená místa? Pošlete tip, přidám je ráda na seznam 🙂
„Italské maminky jsou nejlepší skoro ve všem, ale v pizze ne,“ říká italský pizzař z Nuslí
S pečením pizzy začal před lety jen pro odreagování se od práce v korporátu – zpočátku pekl jen o víkendech pro své známé, poté si zkusil pečení pro veřejnost na jednom z prvních pražských street food festivalů – a z pečení se postupně začala stávat práce.
Ačkoli je nějaká forma pizzy dostupná doslova na každém druhém rohu, dát si „moderní“ pizzu v neapolském stylu nebylo tehdy úplně snadné: „Většina lidí si neapolskou pizzu představuje jako tu s velkými okraji (to je právě ta Francescova, což je styl někdy označovaný jako moderní neapolská pizza, neo-neapolitan pizza, pozn. red.). Já mám rád i tu z neapolské čtvrti Via Tribunali, ze starého města, která je jako ‚ruote di carro‘, velká jako kolo u auta, a ta skoro nemá okraje, takže je to skoro naopak. Ale důležité je, aby měla ty spálené body.“
Měkké konzistence s velmi nadýchanými okraji se dosáhne jednak určitým typem těsta, ale právě zmiňované „leopardí“ jemně připálené skvrny na okrajích pizza placky má na svědomí hlavně způsob pečení. Právě proto se špatně replikuje doma.
V běžných troubách se sice pizza nakonec taky upeče, ale za přibližně čtyřnásobný čas, což ji dost vysuší.
Pizza jako z Neapole se peče na přibližně 430–460 stupňů po dobu přibližně dvou minut – zatímco obyčejná trouba se vyhřeje obvykle jen na 230 až 250 stupňů.
Jako kompromis Francesco na internetu našel pizza pec o velikosti většího vaflovače, která vytáhne potřebnou teplotu, ale zároveň se dá v tašce přenést a upeče pak pizzu kdekoli, kam dosáhne prodlužovačka.
A pak je tu samozřejmě těsto. „Poprvé jsem zkoušel pizzu podle receptury maminky, ale to bylo úplně jiné. Pak jsem to celé změnil a našel jsem italský blog, kde kluci používali troubu, jakou mám dnes já. První rozdíl byl v tom, že začneš od vody, takže se přidává mouka do vody, a ne voda do mouky. A pak – žádný olej, to těsto v sobě nemá žádné tuky.“
Těsto sestává jen z obyčejné vody, mouky, soli a droždí.
Jejich poměr se v průběhu roku podle potřeby mírně upravuje – ovšem oproti dostupné česko-italské receptové klasice se používá například droždí jen zlomek, kolem 1–3 g sušeného droždí na litr vody (do které se přimíchává mouka, aby těsto bylo tak akorát). Chuť a objem těsto získá spíš větším množstvím času než tím, že by se na kilo mouky hodila klasická celá kostka kvasnic.
Stejně jako v Česku ale i italské domácnosti rády využijí zrychlených verzí. „Pizza, co dělají maminky v Itálii, je vymyšlená takto: po obědě se zeptají svých děti, jestli chtějí k večeři pizzu. A děti chtějí, jasně! Pizza se pak udělá večer v osm. Tudíž ta fermentace není úplně ideální.“
U Frankieho těsto zraje v chladu nejméně 36 hodin, maximálně 60 – právě to dodává pizze tu správnou chuť a trochu navinulou vůni. Čím kratší dobu těsto kyne, tím víc chutná jako buchtovitá verze slaného koláče. Když zraje příliš dlouho nebo ve větším teple, může začít vonět až trochu alkoholově, což taky není žádoucí.
Francesco Gallucci před půl rokem otevřel svoje vlastní pizza bistro v Nuslích, příhodně kousek od italské sýrárny, kde vyrábí čerstvou mozzarellu.
Klasickou pec na dřevo zatím nepostavil a dál peče na několika domácích pizza pecích, v každé zvlášť po jedné placce. „Přidaná hodnota je v tom, že s tímhle můžeme chodit na různé akce.
Možná někdy v budoucnosti budu mít i klasickou neapolskou troubu, ale zatím věřím, že to bude fungovat takhle. Jsem dost možná jediný na světě. Nevím, kdo by byl takový blázen!“
Jde udělat pizza z kvasu? Jak se liší pizza v Kalábrii, odkud Gallucci pochází? Patří na pizzu brambory? Je chicago deep dish pizza pořád pizzou? Co to jsou friselle a taralli? Poslechněte si celý rozhovor s Francescem.
Nejlepší pizza v pražských Nuslích? Peče ji Ital v přenosné troubě, Hawai ale nedělá
Italové dovedou nadýchanou pizzu dělat s naprostou samozřejmostí. V Česku se ale ta s tenkým a vláčným těstem pořád hledá těžko.
Své o tom ví vystudovaný právník a ekonom Francesco Gallucci, který se před 11 lety přistěhoval do Prahy a loni si tam otevřel bistro Le Pizze di Frankie. „Těsto je živý organismus.
Reaguje na počasí a sám ho nechávám odpočívat 48 hodin,“ prozrazuje pro Aktuálně.cz.
Do malého bistra v ulici Otakarova poblíž pražského náměstí Bratří Synků se vejde sotva pět zákazníků, a to si ještě nemají kam sednout.
Přesto je tu k dostání dokonale vláčná pizza neapolského střihu, kterou by člověk v Nuslích, kde je podniků pro vybíravější a kosmopolitnější klientelu stále poskrovnu, spíš nečekal.
„Nejlepší jídlo ale často najdete právě na těch nejzapadlejších místech,“ pronáší nad těstem na pizzu sedmatřicetiletý Ital Francesco Gallucci.
Kudrnatému sympaťákovi kamarádi neřeknou jinak než Frankie, a tak svou restauraci pojmenoval jednoduše Le Pizze di Frankie.
Na oblíbenou kulatou placku dává i nezvyklé kombinace jako lososa s mozzarellou, citronovou petrželkou a černým pepřem.
„Nejoblíbenější jsou ale stejně Margherita, Quattro formaggi a Salami,“ říká Frankie a natahuje těsto do natolik tenké podoby, až se nezasvěcený pozorovatel diví, že se neroztrhne.
Následně upozorňuje na bublinky, které se mu na placce utvořily, protože právě ty jsou prý znamením, že těsto bude správně nadýchané.
Pak už jen nahoru naskládá všechny ingredience, které si hosté poručili, vloží pizzu do malé přenosné elektrické trouby s teplotou kolem 400 stupňů a za dvě minuty ji vyndává hotovou.
„Vidíte, jak těsto visí dolů, když vezmu jeden kousek za okraj? Přesně tohle má neapolská pizza dělat,“ usmívá se spokojeně Frankie a sundává si červenou zástěru se svým jménem.
Právě tu před několika lety dostal od bývalých kolegů, když ve svém tehdejším zaměstnání oznámil, že se chce z korporátu přesunout do kuchyně. „Cítil jsem, že už nepracuju se stejným zápalem jako dřív, že daleko větší nadšení zažívám u něčeho úplně jiného, a kolegové si toho všimli.
Jasně, kdybych zůstal, vydělával bych víc peněz, ale svoboda je cennější a penězi se vyčíslit nedá.
Po letech v byznyse jsem navíc měl pěkný životopis, takže jsem si říkal, že kdyby mi to s pizzou nevyšlo, snadno si zase najdu nějakou dobře placenou kancelářskou práci,“ vrací se Frankie do roku 2016.
Do Česka poprvé zavítal, když se ještě jako student přihlásil na výměnný studijní pobyt v Brně a po návratu do Itálie se mu po střední Evropě tak stýskalo, že si dohodl ještě pracovní stáž v Praze.
Tam před jedenácti lety absolvent práva a ekonomie začínal ve firmě Ferrero, která mu na konci stáže nabídla práci na plný úvazek.
„Nejdřív jsem měl na starosti kontrolu čerstvosti a kvality čokolády v obchodech a pak jsem přešel do marketingu, kde jsem dělal třeba prezentace a ochutnávky výrobků v supermarketech,“ přibližuje Frankie.
Jednou odpoledne, když se pracovní doba chýlila ke konci, seděl ve své kanceláři a hledal na internetu fotky, kterými by si doma vyzdobil kuchyň.
Proklikal se až ke snímku pizzy, která vypadala, jako by ji upekli ve velké peci vytápěné dřevem.
Na food blogu, odkud fotka pocházela, se ale Frankie dočetl, že pizzu s krásně tenkým a nadýchaným těstem si člověk může upéct i doma v malé přenosné elektrické troubě. Přesně tu si pořídil a používá ji doteď.
Pozvání na pizzu neodmítne nikdo
Nikdo z Frankieho příbuzných v rodné Kalábrii přitom pizzu nepekl ani nebyl profesionální kuchař.
Frankieho přesto gastronomie odmalička fascinovala, a tak se pustil do rešerší, jak se dá pizza podomácku připravit.
Nejdřív bádal na internetu a později si pořídil pár kuchařských knih, které má ve svém bistru vystavené, a nutno říct, že jsou docela tlusté. Tajemství neapolské pizzy je koneckonců podle něj pořádná věda.
„Nejdřív to byla katastrofa. Trvalo mi půl roku, než jsem upekl pizzu, která by chutnala a vypadala obstojně. Nejtěžší je porozumět tomu, jak pracuje těsto, a to hodně závisí na aktuálním počasí.
Když budete podle konkrétního receptu postupovat v létě, dostanete jinou pizzu, než když se ho budete držet v zimě. Proto neexistuje žádný stálý návod, co s těstem dělat.
Pokud nevíte, jak poměr jednotlivých surovin a dobu, kdy těsto odpočívá, v závislosti na počasí měnit, nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že výsledek bude takový, jaký očekáváte,“ zdůrazňuje Frankie.
Než se pekař pizzy ráno pustí do přípravy těsta, musí se tedy podle něj nejprve podívat z okna, jak je venku. „Dneska třeba máme ve vzduchu hodně vlhko, takže jsem do těsta přidal víc mouky než obvykle.
Je to živý organismus a taky musíte těsta udělat aspoň kilo, protože kdybyste si připravili množství třeba jen na jednu placku, bude se vám s tím velmi těžko manipulovat. Když jsem tím pádem někdy v roce 2013 začal pizzu doma péct, měl jsem jí tolik, že bych ji sám nesnědl.
Musel jsem se rozdělit se spolubydlícími a dalšími kamarády. Na světě naštěstí není nikdo, kdo by pozvání na pizzu odmítl,“ směje se Frankie.
S tím, jak se v přípravě zdokonaloval a jeho pizza chutnala pořád lépe a lépe, čím dál častěji slýchával větu: „Frankie, proč takhle dobrou pizzu nezačneš prodávat?“ Sám ale svoje kulinářské snažení zprvu vnímal jen jako koníček a až po nějaké době se odhodlal pizzu nabídnout návštěvníkům street food festivalů. „Těch se totiž můžete účastnit, i když jste jen amatér, nemusíte mít licenci jako v kamenné restauraci. Lidi se mě tam ptali, kam si na mou pizzu mohou zajít, a když jsem jim řekl, že jsem ji zatím dělal jen doma, tak se divili,“ vzpomíná Frankie.
Pizza – Wikipedie
Pizza Základní informace Místo původu
Itálie Složení
těsto, rajská omáčka a sýr
multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pravá neapolská pizza margherita
Pizza na plechu
Celozrnná pizza
Feferonová pizza s masovým ragú
Pizza [pica] je velký kruhový plát světlého chlebového těsta, nahoře s náplní vyrobenou nejčastěji z rajčat, sýra a dalších rozdílných ingrediencí, záleží na druhu pizzy. Peče se v peci nebo troubě. Původem pochází z Itálie a stala se oblíbeným jídlem po celém světě. Restaurace, ve kterých se pizza připravuje, se nazývají pizzerie.
Připravuje se pečením a v Itálii se obvykle skládá z těchto základních surovin:
- ze středně tuhého těsta vyrobeného z vody, mouky, soli a droždí
- rajčatového základu (sugo di pomodoro)
- mozzarelly
Dále lze přidat jakékoliv suroviny podle druhu pizzy, např. olivy, sardinky, žampiony, cibule, salám, ančovičky, ananas a mnoho dalších. V závislosti na národních zvyklostech toho kterého státu se v receptech nacházejí i různé náhrady a obměny surovin.
Kategorie
- Klasická pizza – jak se převážně vyrábí v českých pizzeriích[zdroj?]
- Neapolská pizza – označována ve světě jako královna všech pizz[zdroj?]
- Celozrnná pizza – těsto se vyrábí z celozrnné mouky[zdroj?]
- Bezlepková pizza – těsto se vyrábí z mouky, která neobsahuje lepek[zdroj?]
- Raw pizza – těsto se vyrábí z různých druhů semínek (např. pohanka) a suší se při 40 °C
- Pizza pane – nezdobené, upečené těsto na pizzu, používané jako příloha
Pizzu je také možno zakoupit i předpečenou a zmraženou a poté ji rozmrazit a dopéct.
Dnes známá podoba pizzy pochází z italské Neapole, avšak její předchůdci pochází z Řecka (hlavními ingrediencemi byly sýr a olivy) a Egypta.
Pizza freestyle
Pizza freestyle (též pizza akrobacie) je sportovní odvětví, při kterém se hází s těstem na pizzu nebo s gumovým diskem, který má podobné vlastnosti jako pizza těsto. Tato tzv. pizza show se předvádí do rytmu hudby. Pizzař nechává pizza těsto létat a točit se okolo něj, zatímco těsto za pomocí odstředivé síly zvětšuje svůj průměr.
Metody pečení
Pizzy v peci na dřevo
Na přípravu pizzy se používá několik druhů pecí:
- Pec na dřevo – Pizza v peci na dřevo se peče okolo tří minut (pec se vytápí na 380–500 °C)
- Pec elektrická – Profesionální elektrické pece lze také vytopit přibližně na 450 °C. Nevýhoda těchto pecí spočívá ve vysoké ztrátě teploty při každém otevření dveří pece.
- Pec plynová – (Plyn vyvěrá tryskami uvnitř oválné pece.) Plynová pec má podobné vlastnosti jako pec na dřevo.
Druhy pizzy
tradiční italské pizzy
- Margherita – rajčatový základ, mozzarella, bazalka, olivový olej
- Prosciutto – rajčatový základ, mozzarella, šunka
- Prosciutto e Funghi – rajčatový základ, mozzarella, šunka, žampióny
- Capricciosa – rajčatový základ, mozzarella, šunka, žampióny, artyčoky, olivy
- Marinara – rajčatový základ, česnek nakrájený na plátky, extra panenský (virgin) olivový olej, bazalka, mořská sůl
- Quattro Formaggi – pizza se čtyřmi druhy sýrů, typicky jako kombinace výraznějších tvrdších a čerstvých krémových sýrů. Běžně mozzarella, gorgonzola, parmezán a asiago.
- Quattro Stagioni – 1/4 Margherita, 1/4 Prosciutto, 1/4 Salámová, 1/4 Quattro Formagi
- Tonno – sýr, tuňák, cibule, černé olivy, olej
netradiční pizzy
- Hawai – pizza se šunkou a ananasem
Historie
Jídlo obdobné dnešní pizze bylo připravováno již v době neolitu. Jednoduché koláče na způsob pizzy připravovali již starověcí Egypťané v podobě jednoduchých plochých koláčů. Od nich je časem převzali Římané.
Název pizza je odvozen ze slova picea, které pochází z neapolského dialektu italštiny. Označovaly se jím pečené placky z kynutého těsta, na které se kladly další ingredience[1]. Již na konci 17. století vznikaly první pizzerie[2].
Zejména kvůli velkému rozvoji užívání rajčat v italské gastronomii se v 18. století začala pizza formovat do moderní podoby, kterou známe teď.
Jedna z nejznámějších pizz – pizza Margherita se zrodila v Neapoli v roce 1889. Nedlouho předtím sjednocená Itálie chtěla uctít královnu Margheritu, která ji navštívila, a tak místní kuchař Rafael Esposito vymyslel pizzu v italských národních barvách: červené (rajče), zelené (bazalka) a bílé (sýr).[3]
O další rozvoj pizzy se postarali italští přistěhovalci v Americe, kam si své technologie přinesli s sebou. Pizzu Margherita pekli s mozarellou a oregánem. Postupem času ji začali připravovat nikoli v peci, ale na pánvi, a její forma se do roku 1945 přizpůsobila americkému fast food stylu. První oficiální americká pizza měla název Chicago-Style a pochází z roku 1943.
V roce 1948 se začalo prodávat první předpřipravené pizza-těsto. V 50. až 60. letech se v Americe stala pizza standardním fast food jídlem vedle hot dogu a jablečného koláče.
V roce 1957 přinesli bratři Celentanovi na trh první zmrazenou pizzu a tím napomohli masivnímu tažení mražených polotovarů v obchodech. Rozšířil se i její sortiment a v témže roce byl proveden první spotřebitelský test různých druhů pizzy.
Certifikace Neapolské pizzy
Pravá Neapolská pizza je od roku 2010 zapsána Evropskou unií do takzvané skupiny pokrmů STG.
Jedná se o zkratku „specialità tradizionale garantita“, která v překladu znamená „zaručená tradiční specialita“.
Recept na tuto tradiční Neapolskou pizzu je regulován zákonem, který reguluje, jaký má mít pizza tvar, jak musí být připravováno těsto a kde může být pravá Neapolská pizza konzumována.
Reference
- ↑ Co dát na pizzu? Aneb méně je někdy více – Pizzaguru. Pizzaguru. 2017-02-16. Dostupné online [cit. 2017-11-05]. (česky)
- ↑ Pizza historie – odkud pochází a jak vůbec vznikla? – Pizzaguru.
Pizzaguru. 2017-02-13. Dostupné online [cit. 2017-11-05]. (česky)
- ↑ 10 jídel pojmenovaných po konkrétních lidech – G.cz. G.cz. 2016-03-26. Dostupné online [cit. 2017-11-05].
(česky)
Externí odkazy
- Slovníkové heslo pizza ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Pizza v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pizza na Wikimedia Commons
- https://web.archive.org/web/20100505083503/http://www.spinningdough.cz/cs/uvodni-stranka/Recepty
- Recepty na pizzu
- Vše o pizze na jednom místě
- Katalog pizzerií s možností rozvozu a nonstop objednávky
Portály: Gastronomie | Itálie
Autoritní data: GND: 4046188-9 | LCCN: sh85102546 | WorldcatID: lccn-sh85102546
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pizza&oldid=19018282“