3 mega mýty o hubnutí – nevěřte jim!

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Týdeník 5plus2 lže. Na této operaci jsem byl před 6 lety, když jsem měl 4,5 dioptrie na každém oku. Nepříjemné a bolestivé je to značně. Pár hodin po operaci tedy opravdu nemůžete fungovat normálně, zhruba 48 hodin jsem musel mít zavřené oči a byl odkázán na pomoc rodiny. Následná rekonvalescence trvala zhruba několik týdnů a počítač jsem mohl začít používat „normálně“ až po několika měsících… Operace vyšla cca na 50k, protože v článku samozřejmě nenapsali, že platíte za předoperační vyšetření, zákrok samotný a následně příplatky za „lepší hojení rohovek“. Od operace mám suché oči, musím si do nich kapat, což jsem nikdy před tím nemusel a po 6 letech se mi dioptrie opět vrátily (3 na jednom oku, 2,5 na druhém). Navíc od té doby nemůžu řídit v noci, protože za výraznými světly zůstává rozmazaná stopa (každá operace typu Lasic). Za mě tedy opravdu nedoporučuji.

Proč u nás stojí operace 8 – 15000 za jedno oko, když neziskovky slibují za 700 korun že vrátí zrak jednomu afričanovi?

Moje sestra si měla laserovou operaci před více než 15 lety. Tehdy byla technologie úplně někde jinde, než dnes. Stále v pohodě, ale s jejím už ne zrovna nízkým věkem se jí začíná zrak zhoršovat. Před operací i dneska varují, že se začne projevovat opačná vada a o chvíli dřív, ale pravděpodobně je operace v dnešní době zajišťuje dobrý zrak aspoň na 20 – 30 let. Já na ní byl před dvěma lety a nemůžu si stěžovat. Vidím i lépe, než předtím i s brýlemi, a než kupovat znova a znova brýle, když jsem měl vadu ustálenou, tak jsem si skočil na operaci.

Pokud Vám je méně, než čtyřicet, pak ano. Ale v pozdějším věku je 10 let bež brýlí spíše výjimka.

Chtěl jsem do toho jít a radil jsem se s očním optikem. Jeho slova: Pracuji pro několik očařů. Znám jich asi 9.Všichni nosí brýle.

přesně, když jsem se bavila se svojí očařkou, tak mi řekla, vidíte co mám na nose? Ale odrazovat vás nechci. Já stejně nemám ustálenou vadu, vysoké dioptrie, astigmatismus.. Navíc s brýlemi nemám problém za šera, v noci, očařka nechápe, že s mojí vadou na to můžu být tak dobře, tak opravdu nemám chuť do toho rýpat.

Asi jako kdyby jste se radil s prodavacem kol, jestli mate misto kola poridit motorku….

Doktor, co dělá operace v Pardubicích, nosí v ordinaci kontaktní čočky. Prý mu připadá blbé, aby propagoval a dělal operace v brýlích.

Tak proc maj lidi brejle nebo kamarad? Kdyz ma penize dost, tak prece i 20 000kc za jedno voko neni tak problem, stejne se to utrati za jine blbosti ne? A jeste co mi chybi zda je tam nejaky rozdil kdyz nekdo nevidi na dalku nebo na blizko a nebo je to jedno u techto operaci

Po 12-ti letech od operace mám zpět 1 dioptrii na každém oku, v podstatě pořád nosím brýle, ale už to neřeším. Před operací jsem měl 3,75 na každém oku. Zákrok nebolel, jen byl nepříjemný, 2 dny po operaci dost velká bolest. Celkově nic, co by se nedalo vydržet, ale podruhé bych do toho nešel.

Tak vidis ale mas to znatelne lepsi, ted uz bys mel treba dioptrie 6 – 7 Takze pokud uvadis 12 let tak to je v poho za takovou dobuA kolik to stalo treba? Pokud budu vychazet i zes dal 20k za jedno voko tak neprijde me to zase tak spatne

Po dvacátém roce se cca do šedesáti krátkozrakost nemění. Měl jsem stejné brýle 50 let a až vloni jsem dostal slabší. Ale ta operace často tu změnu urychlí.

někdo je nadšený, někdo má problém. Taky mě někteří přemlouvají, ale mám se ráda, nebo spíš jsem ráda, že vidím aspoň trochu, s brýlemi pak v pohodě. Nevím, zrovna zrak je věc, na kterou si dobrovolně šahat nenechám.

Reklamní článek:kdy už konečně pochopíte, že soukromé médium NEMUSÍ označovat povinně články označením reklama? Protože to není v té chvíli reklama, ale článek a je úplně jedno kolik je v článku firem?Je to čistě na rozhodnutí samotného vydavatele či redaktora, jestli to tak udělá nebo neudělá.A mimochodem, nevšiml jsem si zde na iDnes, že by nebyly některé články neoznačovány slůvkem reklama v záhlaví článku, tak zde furt dokola neplácejte ty samé nesmysly.

Byla jsem taky v Lexumu,je to už osm let,na jaře jsem si nechala překotrolovat oči a mám to pořád stejné,takže za mě dobrý.

NEJČASTĚJŠÍ MÝTY O HUBNUTÍ

Dneska pro Vás mám článek, o který jsem se s Vámi chtěla podělit už delší dobu. K psaní si dneska pouštím playlist ze Spotify, takže jsem zvědavá, jestli ho vydržím nevypnout až do konce. K psaní příspěvků na blog totiž potřebuju hrobový ticho, nikdo mě nesmí rušit a vždycky celou dobu psaní ignoruju všechny upozornění na počítači a mobilu ze sociálních sítí. 😀 V dnešním článku bych se s Vámi chtěla pobavit o tom, jaký mám názor na mýty o hubnutí a o zdravém životním stylu a chtěla bych se s Vámi podělit o ty nejvíc rozsáhlý, kterýma si škodí hodně začátečníků.

První a nejčastější mýtus, který si snad vyzkoušel každý z nás … když chci zhubnout, musím hladovět. Ano, člověk když hladový, tak opravdu hubne, ale má to hned několik háčků. Ten první a nejmíň příjemný háček… Vy když hubnete hladověním, hubnete nejprve svalovou hmotu a ne tuk.

Proto když se dáte do hubnutí například za účelem toho, že chcete mít pevné nohy, po zhubnutí hladověním a nejedením pravděpodobně zmenší jen svůj objem, ale pořád budou rosolovité a opravdu se nezpevní. Další nepříjemný háček … Vaše tělo si bude dělat zásoby a je možné že se Vám kila brzy vrátí.

Pokud držíte nějakou hladovku, Vaše tělo si s každým jídlem uloží všechno do tukových zásob, protože jakmile ho nakrmíte, ono si řekne : „Ty jo, on/a mi dává tak málo jídla, musím si tohle uložit do zásob, protože budu pak zase dlouho hladovět.“ No a když jsem zmínila přibrání váhy nazpátek, myslela jsem tzv. jojo efekt.

Většinou totiž lidé, kteří nejí a hubnou tímto způsobem, tuhle „zázračnou“ dietku moc dlouho nevydrží a zase se brzy pustí do papkání a při nejhorším ještě do hodně nezdravého papkání. Nedá se to vydržet, je to moc přísné a rozhodně to není trvale udržitelné. Proto naberou hned kila zpět a většinou ještě pár kilo navíc.

Taky znáte někoho z okolí kdo neustále hubne a pak ho vždycky potkáte a má kila zase nahoře a takhle pořád dokola? To jsou právě lidi, kteří hubnou tímto způsobem. Hladověním si zkrátka o hodně víc uškodíte, než aby jste tělu pomohli k lepším tvarům a postavě.

Většinou tuhle metodu zařazují začátečníci, kteří nevědí, jak zlepšit postavu a taky lidi, kteří nemají trpělivost, nebo dostatek času na zhubnutí. Proto začněte na postavě do plavek makat už teď a ne 14 dní před létem, aby jste se mohli hubnout zdravě, přirozeně a hlavně aby jste po létě kila neměli zase nahoře.

V televizi běží teleshoping se zázračnými tabletkami na hubnutí, já na to nevěřícně koukám a v hlavě mi běží myšlenka o tom, jak si tohle sakra někdo může koupit, jak za to může dát takový neskutečný prachy a hlavně, jak tomu sakra může někdo věřit.

Věřte nebo ne, hodně lidí zvedne telefon a zázračné pilule, kterými prý spasí svět a získá postavu bikini fitness za 14 dní i když budete jíst cokoliv a celý den se jen válet jako čuňátko :D, si objedná. Jsem ráda, že v dnešní době už takových mladých lidí moc není a že většina z nás ví, že takové zázraky prostě neexistují a že pro dobrou postavu se musí makat.

 I když neříkám, že by takové zázračné pilule nebyly super. 😀 Každopádně až uvidíte tu starší generaci, Vaší maminku, tetičku, taťku, strejdu … jak si nějaké takové svinstvo kupují za účelem zhubnutí, pořádně a důrazně jim to vysvětlete a poraďte jim, že výsledků opravdu dosáhnout jen zdravějším žitovním stylem.

Samozřejmě existují tabletky, které Vám pomohou k lepším výsledkům a výkonům. Například takové spalovače. Prosím, nepleťme si teď prášky na hubnutí se spalovačem. Spalovač slouží k efektivnějšímu spalování tuků při fyzickém výkonu. Opravdu to není tak, že byste si každé ráno zapili dva spalovače a po měsíci byste díky tomu měli figuru, jak ze škatulky.

Užívání spalovačů je jen malou pomůckou pro všechny trénující lidi, aby jejich tělo bylo o trošku líp nakopnutý. 🙂 A samozřejmě fungují jen s pravidelným cvičením a zdravým jídelníčkem.

Dělám si véču v osm večer a z kuchyně volám : „Mami? Cos měla k večeři?“ … Hladová mamka mi od telky namotivovaně prozradí své nové rozhodnutí : „Nic, hubnu.

“ To odstartuje další mojí přednášku, kterých u nás doma není nikdy dost, jelikož moje mamka s taťkou, mají hubnoucí mýty a celkově mýty o jídle, zaryté hodně pod kůží a moc si ode mě nedají poradit.

V tu chvíli mi mamka prozradí, že nejí už od pěti hodin večer a já několikrát protočím panenkama a vzápětí si vzpomenu na sebe, jak jsem tuhle techniku aplikovala tenkrát i já. Základem hubnutí je totiž pravidelnost a proto je tahle „technika hubnutí“ vážně úplná kravina.

Budete mít zájem:  Lexaurin A Alkohol Příznaky?

Když totiž přestaneme jíst například po té páté hodině, jdeme spát například v jedenáct večer a probudíme se například v 7 ráno. Naše tělo hladoví hned několik hodin, než jdete spát a pak ještě celou noc. Nakonec můžete být i víc než 15 hodin bez jídla. No a pak už je to podobné jako u mýtu prvního.

Po této dlouhé době bez jídla si dáte konečně něco do žaludku a Vaše tělo si okamžitě udělá zásobu v podobě tuku, protože se zase bojí, že bude dlouho trpět. Po této metodě budeme spíš nabírat tuk, než abychom hubli a naštěstí moje mamka už na to taky přišla a nechala si tenkrát poradit.   

A pak tu máme mýtus, který jsme na sebe snad ani nikdy neaplikovala, jelikož mi odjakživa přijde jen pro hodně naivní lidi. Když cvičím, můžu jíst cokoliv a zhubnu. Dobře…

možná když hodně přimhouříme oči, podíváme se na to z jiného pohledu a ještě budeme hodně tolerantní, tak dobře, můžeme říct, že to je asi pravda. Ale já sama vím, že tohle tvrzení většinou říkají lidi, kteří cvičí třikrát týdně hodinku a přitom do sebe cpou jídla nezdravá, tučná a sladká.

Ano, opravdu se v našem světě najdou tací jedinci, kterým prostě pán bůh nadělil skvělé spalování a metabolismus, mají skvělou genetiku a buď jsou hubení už od přírody, nebo prostě můžou sníst cokoliv, udělat za den pár kroků a prostě nepřiberou ani gram tuku.

Pak jsme tu ale my, kteří už takovou skvělou super schopnost nemáme a prostě pro výsledky musíme makat. Ale z 70% záleží na tom, co my sníme a jen zbylých 30% je trénink a cvičení. Takže pokud nejste vrcholový sportovci, kteří většinu dne makají, tak bych Vám tohle tvrzení taky moc nevěřila.

Pokud si zajdete jednou týdně do fitka, pravděpodobně nemůžete jíst kamiony sladkostí a druhej kamion tučnýho jídla a ještě z toho hubnout. Základ je prostě zdravý, pravidelný stravování.

Kdyby jste mě znali před tím, než jsem se začala zajímat o zdravý životní styl a cvičení, možná byste viděli ten mega progress v mý hlavě, kterej se stal a za kterej jsem na sebe ohromně pyšná dodnes. Dřív jsem byla mega párty girl, milovala jsem všechny akce, kde se pařilo, každej víkend jsem byla někde s partou a pokaždý jsme do sebe lili hrozný množství alkoholu. Neuměla jsem se bez alkoholu vůbec bavit a všude kde byl, tam jsem musela být já. Můj týden proto vypadal tak, že jsem ve všední dny chodila do školy/práce, o víkendu jsem šla na párty a v neděli jsem celej den ležela a vyspávala kocovinu. A takhle pořád dokola, dokola a dokola. Já nevím, asi to k tomu věku patří, protože když koukám na ty lidi kolem sebe, úplně se umím vžít do jejich myšlení a vím, že já jsem z toho taky tenkrát byla odvařená a hrozně mě to bavilo, ale jsem teď neuvěřitelně ráda, že jsem šla do sebe, že jsem sebrala všechnu svou sebeúctu a rozhodla jsem se s tím skončit a začít si užívat život jinak. Nejvíc mi je do smíchu, když se vrátím myšlenkama do dob, kdy jsem v týdnu jedla zdravě, cvičila jsem a o víkendu jsem do sebe lila alkohol proudem a jako bonus jsem kouřila tak 2 krabičky za den a myslela jsem si, jak žiju hrozně #healthy. Bohužel i teď tohle vidím na některých lidech, kteří makají a pak si takhle škodí alkoholem a obhajují si to tím, že když celý týden makají, tak si přece můžou o víkendu užívat. Hele, já nemám nic proti tomu, občas si dát třeba víno, když je nějaká příležitost, nebo oslava, i když jsem ho teda měla za poslední rok jen jednou a bohatě mi to stačilo, ale lít do sebe každý týden litry alkoholu a přitom si myslet, jak je to normální a jak budou i tak výsledky, mi přijde už padlý na hlavu a je škoda, když vidím, kolik lidí to takhle praktikuje. Přitom do sebe dostanou tolik špatných látek a zbytečných kvant prázdných kalorií. Když už zdravý životní styl, tak se vším všudy. 🙂

A poslední mýtus, který chci dneska zmínit jsou výrobky, kterými Vás chtějí výrobci ošálit. Jde o výrobky s nápisem fitness, light, healthy a bla bla bla bla. U takových výrobků bych zbystřila snad ještě víc, než kdyby to tam výrobce vůbec nepoznamenal.

Jde totiž většinou o marketingový tah, jak nalákat, co nejvíc lidí. V dnešní době je fitness hodně populární, firmy vědí, že aktuálně lidi dbají na jídelníčkách a na tom, co snědí a proto se snaží zákazníky malinko obelhat.

A většina lidí má bohužel jakmile vidí na balíčku nápis fitness zatmění před očima a hází tyhle výrobky okamžitě do košíku a nezajímá je nic jinýho. Ovšem, ne všechno je tak hrozně super, jako ten super nápis fitness na obalu.

Z 99ti % je to opravdu jen kec a když otočíte balení zezadu, podíváte se pravdě přímo do očí. Většinou se totiž dočtete nemilé informace o tom, co to papáníčko obsahuje a rázem se vám fitness domněnka o tomto jídle rozpadne během pár sekund. To samé nápis light. Žít zdravě, opravdu neznamená nejíst žádné tuky.

Tuky jsou potřeba stejně jako bílkoviny a sacharidy a proto výrobky light nejsou tak úplně úžasnou volbou při Vašem nákupu, jak jste si třeba mysleli. Light výrobky jsou totiž většinou zbaveny tuku, na úkor živin.

A když se podíváte opět na obal zezadu, dojde Vám, že raději budete mít v jídle malinko víc tuku, než tolik nezdravých látek, éček a bůh ví čeho. Proto se raději zaměřte na kvalitu výrobků, když kupujete něco nového, přečtěte si obal a rozhodně nevěřte těmto označením. Firmám jde jen o to, nalákat na výrobek, co nejvíc kupujících.

Tak já doufám, že tento článek Vám malinko pomohl a já se těším na Vaše reakce. Mějte se krásně! 🙂

Internet je plný mýtů o hubnutí, jak jim nenaletět? (Ne hladu) // DOBA internetová

Zuzana Vrbecká – 5. 3. 2021

Kategorie: Doba internetová

Zdroj: Doba internetová

Můžete pít kávu s mlékem a přitom zhubnout? A proč zázračné diety nefungují? Zuzana Vrbecká z Fakescape vyzpovídala nutriční terapeutku Karolínu Otavovou z organizace Ne hladu, která společně s kolegyněmi na Instagramu vyvrací mýty a dezinformace spojené se zdravým životním stylem.

Na začátek ti nabídnu sušenky, které jsem pekla podle receptu, který byl prezentován jako super-zdravý, přirozeně proteinový, bez lepku, veganský atd. Obsahují cizrnu, kokos, arašídové máslo, med, čokoládu a marmeládu. Co na ně říkáš jako výživová poradkyně?

Jelikož je bezlepkový a podobně, tak to na nás působí, že budou určitě super a zdravé. Nicméně, když se podíváme třeba na med, tak spousta lidí si myslí, že med je něco mnohem lepšího než klasický cukr. Ano, má nějaké benefity, ale v tom množství, ve kterém ho používáme, tam zase takové výrazné rozdíly nejsou.

Tělo to bere jako cukr a nerozlišuje, jestli je to med nebo klasický cukr, ale prostě cukr. Takže z tohoto hlediska tam nevidím nějaký velký rozdíl. Je fajn, že je tam třeba cizrna a u té čokolády zase asi záleží, kolik jí tam bude. Pokud ta sušenka bude převážně z čokolády, tak to asi taky není úplně ideální.

A co to arašídové máslo? Toho tam jsou dvě velké lžíce na jednu plechovku cizrny.

Arašídové máslo je taky hodně zkreslující. Hodně lidí si neuvědomuje, že je to taky zdroj tuku. Takže když si dají lžíci arašídového másla, myslí si, že to bude v pohodě, ale ve finále je to velký kalorický příjem, a to si úplně neuvědomují. Zároveň je to třeba zasytí na chviličku, ale nemá to nějakou dlouhodobou sytící schopnost, takže to může trošku zkreslovat.

Takže až tak zdravé asi ve finále nebudou.

Asi ne, daly by se asi vymyslet líp.

Poslechněte si celý rozhovor na Spotify ve formě podcastu:

S jakým obvyklým požadavkem se na vás klienti obrací?

Asi úplně nejčastější jsou ženy, které chtějí zhubnout, to je nejčastější případ. Nicméně pracujeme i s lidmi, kteří mají například poruchy přijmu potravy, takže opačný problém, nebo s lidmi, kteří mají různé laktózové nebo jiné potravinové intolerance nebo alergie na nějaké potraviny. Takže je to hodně různé, ale úplně nejčastější jsou rozhodně lidé, kteří chtějí zhubnout.

Stává se vám často, že mají klienti nereálné požadavky nebo představy o tom, jak jim pomůžete?

Určitě se to stává. Ne nějak moc často, ale občas se takový klient najde. Zejména to jsou takové věčné dietářky, které si myslí, že během týdne jsou schopné zhubnout čtyři kila. Ano s těmi jejich dietami je to možné, ale není to úplně ta správná cesta.

Takže ano, stává se nám to, že chtějí za krátkou dobu zhubnout hodně. Nicméně většinou, když jim vysvětlíme, proč to třeba není dobré, a jak by to šlo dělat lépe a dáme jim pádné argumenty, tak si myslím, že potom se s tím klienti sžijí a nemají nic proti. Berou, že tak to asi má být a věří nám.

Říkala jsi, že zhubnout třeba čtyři kila za týden není úplně ta správná cesta. Můžeš vysvětlit proč?

Většinou se říká, že když rychle zhubneme, tak to potom i rychle nabereme a dostavuje se jojo efekt.

Většinou, kdybychom opravdu zhubnuli čtyři kila za týden, tak budeme popíjet nějaké koktejly nebo skoro nejíst nebo pít nějaké zeleninové nebo ovocné šťávy a ten příjem je skoro nulový.

Není tam skoro žádná energie a když se potom vrátíme do normálního režimu a začneme normálně jíst, tak ten energetický příjem je samozřejmě zase vyšší, takže se ta váha zase vrátí. Takže proto to není úplně správná cesta.

Takže jestli tomu dobře rozumím, raději než zhubnout co nejrychleji, se snažíte, aby to hubnutí bylo dlouhodobější a přirozeně padaly kila dolů. A jakých dalších zásad se držíte?

Ano, je to tak, jak říkáš. Zároveň je to hodně individuální, výživa celkově je velice individuální téma. Záleží, jaký klient k nám přijde. Každý potřebuje ten přístup trochu jiný.

Nicméně se snažím klienty vždy motivovat a vysvětlit jim, proč třeba není dobré něco dělat, ale je lepší to dělat jinak.

Snažím se jim vždy vysvětlit a dát argument, proč to tak je, aby pochopili a uvědomili si, že tohle je opravdu ta lepší cesta.

Takže si nemyslím, že máme vyloženě nějaké zásady pro každého stejné, ale ke každému člověku je třeba přistupovat s individualitou.

Zároveň pokud k nám přijde klient, který má třeba strašně rád čokoládu, což je potravina, která není zrovna nejideálnější, zvlášť když chce člověk hubnout, tak se ji snažíme do toho jídelníčku nějakým způsobem zakomponovat tak, aby to bylo s určitou mírou, aby to do toho jídelníčku sedělo, aby byl člověk motivovaný a abychom mu najednou nevzali úplně všechno nebo to, co má úplně nejraději. Takový je náš přístup.

Teď už přímo k mýtům a dezinformacím. Myslíš si, že mezi lidmi panují takové mýty a dezinformace ohledně zdravé výživy?

Ano, stoprocentně. Myslím si, že v té výživě je toho strašně moc.

Jaké třeba? S čím ses setkala ve svém okolí, na sociálním sítích nebo třeba i ze strany klientů?

Asi úplně nejčastější jsou mýty o mléce, třeba že mléko zahleňuje. Nebo o lepku, že nám zalepí střeva. Další jsou o detoxech, že se tělo potřebuje detoxikovat různými šťávami nebo čaji. Takže ty jsou asi úplně nejčastější. Nebo že se nemůže pít káva s mlékem. To jsou takové nejtypičtější mýty, se kterými se setkáváme.

Když se setkáš ve svém osobním životě s nějakým takovým mýtem ve svém okolí, jak na něj reaguješ?

Pokud je to třeba známý nebo kamarád, tak se mu snažím vysvětlit, jak to je. U těch známých nebo rodinných příslušníků je to trochu složité, je to většinou docela boj o tomhle mluvit. Nevím, čím to je, ale myslím, že se s tím setkává spousta odborníků.

Každopádně se jim zase snažím vysvětlit, proč to tak je, aby to pochopili, aby jim to dávalo smysl. Spíš to vysvětlit nějak jednodušeji, aby to i běžný člověk pochopil. Pokud to je něco, s čím se potom setkáme, tak se snažíme udělat i nějakou „osvětu“, ať už na našich sociálních sítích nebo to prostě nějak rozšířit dál a snažit se to vyvrátit.

A myslíš si, že máš nějakou profesní deformaci? Já si vždy vzpomenu na moji sestru, která má taky kurz výživové poradkyně, a když jsme měli nějakou grilovačku, nalili si víno a připili si, tak na nás sestra koukala s vražedným pohledem a říkala: „Víte, že to jsou jen prázdné kalorie?!“ Máš taky podobné momenty?

Ano, určitě takové momenty mám. Když mi někdo dává něco, co upekl a že je to zdravé, že třeba pekl vánoční cukroví, když byly nedávno Vánoce, a je z mandlové mouky a je tam med atd., tak si vždycky říkám: jasně, a myslím si své. Někdy něco řeknu, ale spíš se do toho úplně nemontuju.

Když se někdo zeptá, jestli je to dobré a jestli si myslím, že je to zdravější, tak jim ten názor řeknu. Ale pokud mi někdo řekne: upekla jsem zdravé cukroví, je takhle a takhle složené; tak k tomu můžu dodat nějakou svoji poznámku, ale spíš se do toho nepouštím, tak abych začala rozumovat, že to teda rozhodně není zdravější a proč.

Rozhovor si můžete pustit i na Youtube:

Říkala jsi, že na mýty a dezinformace různě reagujete i v rámci nutriční poradny Ne hladu. Jak třeba?

Za prvé tím, že různě přednášíme, ať už na nějakých konferencích nebo sami pořádáme, teď momentálně, webináře. Máme přímo webinář s názvem Mýty ve výživě, takže tam se je snažíme vyvracet. Píšeme různé články, ať už k nám na blog nebo i na jiné webové stránky.

6 nejznámějších mýtů o hubnutí a proč jim nevěřit I Fit-day.cz

Hubnutí je běh na dlouhou trať. Nejde ani tak o rychlost, ale spíš o vytrvalost a trpělivost. Bohužel řada z nás se nedokáže dočkat svého prvního shozeného kilogramu.

Když se nevidí po nějaké době usilovné dřiny žádné výsledky, začne se věřit tradičním mýtům. Jenže tím si zaděláváme na problém. Mýty o hubnutí většinou stojí za pořádnou pasekou, kterou v našem těle dokážou udělat.

Jaké jsou ty nejčastější, které nám nepomáhají a naopak kříží cestu za vysněnou figurou?

Řešením je nejíst!

Hubnete? Pak se připravte na hlad! Tedy tak to alespoň někdy někdo řekl a lidé tomu uvěřili. Mluvíme však o jednom z nejčastějších mýtů, které se s hubnutím pojí.

Hladovění opravdu není řešení.

Je sice pravdou, že když nebudete jíst, nebudete mít z čeho přibrat, a tělo si postupně začne brát energii “z uložených zásob”, ale po zdravotní stránce se naprosto odrovnáte. 

Daleko lepší je, když si namísto půstu dopřejete několik menších porcí denně v pravidelných intervalech.

Jednotlivé pokrmy by neměly postrádat bílkoviny a další tělu prospěšné látky, které nám společně dodávají potřebnou energii, kterou můžeme vynaložit při tréninku.

Naopak omezte příjem sacharidů a nezdravých tuků.

Slyšeli jste o Santiagově dietě? Pokud ne, zřejmě vás překvapí, že i efektivní redukční program může fungovat na principu průběžné sytosti a velkých porcí pokrmů bohatých na zeleninu, luštěniny a ovoce. Santiagova dieta a její zaručené výsledky přesvědčí i vás, že přirozené hubnutí nemá s hladem nic společného.

Geny neoblafnu

Bohužel se mezi námi nachází stále více a více lidí, které lze zařadit do kategorie obézní. Zejména s příchodem koronavirové pandemie jsme začali razantně tloustnout.

Podle posledních statistik jsme v průměru přibrali šest kilogramů. Zatímco jeden se svou postavou něco dělá a pracuje na svém štíhlejším já, jiný to ani nezkouší. Často se jedná o ty, kteří zhubnout potřebují – už jenom kvůli svému zdraví.

Ti se ale odvolávají na své geny – prý je nelze oblafnout. 

“Nebudu se snažit, obezitu máme v rodině” – takto odpovídají mnozí lidé na otázku, jestli by náhodou nechtěli pár kilogramů shodit.

I když se genetika na obezitě skutečně podílí (zhruba sedmdesáti procenty), neznamená to, že boj s nechtěnými kilogramy máte předem prohraný. Jen se musíte vzepřít svým genům.

Sestavte si jídelníček na hubnutí, obrňte se vytrvalostí a zapracujte na sobě. Výsledky se dostaví. Je to jen o ukotvení nových návyků a zvyků. 

Snídaně není potřebná

Pokud chcete zhubnout, pomůže vám zdravé stravování. Nejeden odborník vám prozradí, že správná, zdravá a vyvážená strava je osmdesát procent úspěchu.

Kromě toho, že bychom svůj jídelníček měli naplnit zdroji bílkovin, vlákniny, vitamíny a minerály, měli bychom dbát i na pravidelnost stravování.

Své ráno začínáme vydatnou snídaní, čímž se dostáváme k dalšímu mýtu o hubnutí. 

Řada z nás je toho názoru, že snídaně není potřebná. Když se vynechá, ušetří se tím kalorie. Odkládat tento pokrm dne je ovšem kontraproduktivní nesmysl.

I výzkumy potvrzují, že vynechávání snídaně jde s obezitou ruku v ruce.

Při hubnutí se snažte držet se jednoho známého pořekadla, a sice: „Snídej sám, o oběd se poděl s přítelem a večeři dej nepříteli.“

Od pěti hodin nejím!

Mezi velmi rozšířené mýty o hubnutí patří také známá věta: “od pěti hodin nejím!” Toto tvrzení by dávalo smysl v případě, že do postele uléháte kolem osmé, maximálně deváté hodiny večerní. Pokud chodíte spát o půlnoci, pak mluvíme opět o kontraproduktivním nesmyslu, který je spíše na škodu než k užitku. 

Pět nejpopulárnějších mýtů o Měsíci. Nevěřte jim! Jsou to optické klamy nebo lži

I v sebevětším městě, které přezařuje hvězdnou oblohu, zpravidla můžeme spatřit Měsíc. Znala ho každá kultura, je viditelný ze všech míst na Zemi a odedávna provokoval lidskou představivost.

Právě díky tomu o něm vznikla nejedna legenda. Nad většinou z nich se v dnešním technickém věku s úsměvem pozastavíme, ale některým, zejména těm moderním, dodnes věří překvapivě mnoho lidí.

A které jsou ‘nejpopulárnější’?

Jak vznikl Měsíc? Nová teorie dokazuje, že býval částí Země

1. Proměnlivá velikost Měsíce v průběhu noci

Občas se zahledíme na obzor, kde právě vychází Měsíc. V takovém okamžiku se často zdá neuvěřitelně obrovský. Když se na Měsíc zahledíme v průběhu noci, už to tak nevypadá. Čím to je? Vysvětlení je v tomto případě poměrně jednoduché.

Tenhle efekt je způsobený prostou nedokonalostí lidského zraku a mozku. Jedná se o pouhopouhý optický klam. U horizontu se nám Měsíc zdá obrovský, neboť máme přímou možnost porovnat jeho velikost s rozměry objektů pro nás známými, jako jsou domy nebo stromy.

Ve chvíli, kdy je Měsíc vysoko na obloze, takovou možnost ztrácíme, takže Měsíc vnímáme poměrně menší.

Ve výjimečných případech se skutečně velikost Měsíce může ‘změnit’. To je dáno tím, že Měsíc kolem Země neobíhá po kruhové, ale po eliptické dráze, takže se zákonitě někdy k Zemi dostane blíž než obvykle (do tzv.

perigea). V případě, že je Měsíc navíc v novu nebo úplňku, jde o ‘superměsíc’.  Poslední taková událost nastala 6. května 2012. Měsíc v takovém případě může být o 15 % větší a 20 % jasnější než obvykle.

 2. Podvržené přistání na Měsíci

Není populárnějšího moderního mýtu o Měsíci než podvržené přistání. Zlí jazykové tvrdí, že po povrchu Měsíce se ve skutečnosti nikdy nikdo neprocházel a přistání na Měsíci je jen superdrahá zábava pro masy. Tento mýtus vznikl v polovině 70. let.

Proč by se něco takového mělo podle konspirátorů podvrhnout? Americká vláda prý měla nejeden důvod od odvedení pozornosti od války ve Vietnamu po dominanci ve studené válce a vesmírné závodění se nesmírně hodilo. Čím úspěšnější, tím víc pozornosti veřejnosti se k obloze upíralo.

Nejoblíbenější ‘důkazy’ konspirátorů jsou absence prachu na Apollech po přistání nebo vlající vlajka. Prach je v podstatě poměrně lehké vysvětlit.

Vzhledem k rozdílné gravitaci na Zemi a Měsíci se prach jednoduše nechová jako na Zemi, a tak nebyl důvod, aby jím byla Apolla pokryta. Vlání vlajky je zase jen klam fotografie.

Krom toho je poměrně jednoduché dokázat, že na Měsíc lidská noha vkročila. Kupříkladu vzdálenost Země od Měsíce se měří vysláním světelného pulzu na odrazovou destičku na Měsíci. V roce 2009 jsme do vesmíru navíc vypustili na oběžnou dráhu kolem Měsíce sondu Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která v detailu pořídila snímky míst, kde Apolla přistála.

3. Vidíme jen 50% Měsíce

Už na základní škole se učíme, že vidíme stále stejnou tvář Měsíce. Tohle prohlášení ale není stoprocentně pravdivé. Pohyb Měsíce okolo Země je totiž ve skutečnosti o něco komplikovanější než prostá elipsa.

Měsíc totiž vykazuje takzvané librace – kolébání se.

Ty jsou v měsíční zeměpisné délce způsobeny ekcentricitou dráhy Měsíce kolem Země, zatímco v šířce je má na svědomí fakt, že podobně jako osa Země je i osa Měsíce lehce skloněná.

Librace v zeměpisné šířce jsou přímo srovnatelné s tím, jak se na Zemi mění roční období. Navíc lze pozorovat malé denní librace způsobené jednoduše tím, že Země rotuje, a tak jako pozorovatelé nehledíme na Měsíc kolmo, ale z určitého úhlu. Librace nám umožňují zhlédnout v průběhu roku až 59 % měsíčního povrchu.

4. Měsíc způsobuje šílenství

Fascinace lidstva Měsícem nebere mezí, a tak není divu, že s ním začaly být spojovány různé psychické poruchy (a podíváme-li se na starší mytologii, v případě takových vlkodlaků i fyzické). Jedna z nejpopulárnějších teorií říka, že Měsíc způsobuje šílenství.

Tahle teorie je v lidstvu poměrně silně zakořeněná, stačí se podívat kupříkladu na anglické slovíčko šílenství lunacy, které má kořen přímo v latinském výrazu pro Měsíc – Luna.

Hledáním spojitostí mezi úplňkěm a sebevraždami, epileptickými záchvaty, hysterickými záchvaty a dalšími nepříjemnými stavy je dodnes poměrně populární vědeckou disciplínou, nicméně nikomu se zatím nepodařilo prokázat žádnou konkrétní spojitost.

O něco zajímavější je hledání spojitostí mezi úplňkěm a chováním divoké zvěře. V tomhle případě je jasné, že Měsíc ‘je vinen’. Kupříkladu vysoká zvěř je při úplňku prokazatelně méně aktivní než za novu. Tento fakt má poměrně racionální vysvětlení. Za úplňku jsou zvířata lépe vidět a jsou snadnější kořistí pro predátory. Takže žádné prapodivné šílenství. Jen a pouze pud sebezáchovy.

Jak bude vypadat Měsíc v den vašich narozenin? Podívejte se na vizualizaci!

5. ‘Temná’ strana Měsíce

Temná strana Měsíce je poměrně populární pojmenování, které ale právem můžeme použít maximálně v diskusi o populárním albu britské skupiny Pink Floyd. V případě našeho vesmírného souseda mluvíme spíše o odvrácené straně, neboť pokud bychom Měsíc pootočili a pozorovali ze Země jinou stranu, bude podobně jasný, jen kresba kráterů se změní.

Odvrácená strana není temná, je prostě a jednoduše neosvětlená pro zemského pozorovatele. Ve skutečnosti Slunce tuto stranu osvětlit může, jen pozemský pozorovatel to nemá šanci vidět. Jednoduše řečeno, mluvit o temné straně Měsíce je asi takový nesmysl jako mluvit o temné straně Země.

Slovo temná však dokonale popisuje mystérii, kterou lidstvo okolo odvrácené strany Měsíce vytvořilo. Ještě v padesátých letech minulého století jsme mohli narazit na zcela seriózní vědecké teorie zabývající se tím, zda-li má odvrácená strana Měsíce atmosféru nebo nikoliv.  

Úvodní foto: NASA

Běháním nalačno rychle zhubnu? Naopak. Kterým dalším mýtům o běhu už nevěřte?

Běh je energeticky náročný pohyb. Většina lidí, kteří nikdy pravidelně nesportovali, na něj ze začátku prostě nemá kondici. Místo aby pár týdnů „jen“ rychle chodili a získali základní aerobní vytrvalost, rovnou běhají – obvykle příliš rychle, příliš často a příliš dlouhé trasy. Z aerobní zóny (mj. vhodné ke spalování tuků) se brzy dostanou do anaerobní (která k hubnutí vhodná není).

Jejich svaly spalují více cukru místo tuku, a tak se brzy „zakyselí“, bolí a mohou jít do křeče; srdce, cévy a plíce nestíhají.

K nepříjemným pocitům se přidává nevolnost v důsledku výživových chyb z nezkušenosti. Takovou řeholi vydrží málokdo.

Přitom by stačilo netlačit na pilu a uvědomit si, že pomalý běh je šetrný, více motivuje k setrvání u pohybové aktivity a z hlediska hubnutí funguje rozhodně lépe než sprint.

Zpočátku stačí běžet tempem rychlé chůze, tj. do 8 km/h. Možná vás pomalu běhat nebaví, ale jde o to vydržet první měsíc nebo dva. 

Více o tom, jak začít běhat, čtěte zde:

2: Běháním nalačno rychleji a více zhubnu

Ke spalování tuků je potřeba energie z cukrů. Běhat nalačno vyhovuje zkušenějším běžcům s vytvořenými zásobami jaterního a svalového glykogenu, který je zdrojem energie. Začátečníci tyto zásoby nemají.

 Pokud jdou běhat nalačno, pak velmi rychle, během několika minut, spálí pohotovostní zásoby glukózy v krvi a mohou se dostat až do hypoglykemických stavů se slabostí, nevolnostmi a neschopností běžet dál.

Kromě toho začátečníci postrádají již zmíněnou aerobní vytrvalost – a bez ní se tuky spalovat nedají, neboť v anaerobní zóně se vždy přednostně spalují cukry. 

Jak správně jíst před během, při běhu a po tréninku, čtěte zde.

3: Když půjdu běhat dva dny za sebou, zbytek týdne nemusím

Trénovat denně nebo nerovnoměrně je špatná strategie vedoucí k přetížení a neschopnosti zlepšovat se, dokonce s tendencí ke zhoršení. Tělo mezi dvěma tréninky potřebuje regeneraci a odpočinek. Jste-li úplní začátečníci, běhejte 5 kilometrů každý druhý den, jako pokročilí zvládnete 2–3x týdně 10 km plus o víkendu 20–30 km.

Při optimálním tempu 10 km/h vám běžecký koníček z volného času „ukrojí“ 2–6 hodin týdně – podle toho, jestli „joggujete“ pro dobrý pocit a shození pár kilogramů, nebo se připravujete na maraton. Zvládnout maraton znamená systematickou roční přípravu, během níž byste měli zdolat každý týden aspoň 50–60 kilometrů, s postupným prodlužováním tras. 

4: Došlapovat na patu je špatně, běhat se musí „přes špičky“

Běhat s došlapem na vnitřní hranu palce si mohou dovolit zdatní běžci s aktivním stylem běhu (dlouhé kroky, síla).

Tento styl jim dovoluje zdravá, nepokleslá nožní klenba, pevné, stabilní kotníky, pružné achilovky a silné svaly, hlavně na lýtkách.

Často si běh ještě „ztěžují“ obutím takzvaných minimalistických bot s tenkou podrážkou bez tlumicích prvků, která pouze chrání chodidlo a noze neposkytuje žádnou oporu. 

Jak správně běhat si přečtěte zde:

5: Lidé s plochou nohou by vůbec neměli běhat

Mají-li tito lidé k běhu vysokou motivaci, jiný sport je třeba nebude bavit a přijdou o všechny benefity pravidelné pohybové aktivity (pozitivní vliv na srdce, cévy, krevní oběh, látkovou výměnu, snižování váhy, imunitu, psychiku…).

Proto je lepší snažit se zlepšit biomechaniku běhu posílením nožní klenby. Toho lze docílit cvičením, vhodnou – stabilizující – obuví i speciálními ortopedickými vložkami.

 Poměr komplexních přínosů běhu a jeho ortopedických rizik při „ploché“ noze (a jiných nedokonalostech pohybového aparátu) je třeba posuzovat individuálně. 

Více o problémech s plochými nohami čtěte ZDE.

6: Kvalitní bota nemusí stát hodně peněz

Čím více ochranných prvků k zajištění stability, odpružení a tlumení nárazů bota má, tím je kvalitnější, a proto také dražší. Ačkoli zcela neplatí, že čím dražší boty, tím lépe, přece jen je ze zdravotně preventivního hlediska vhodné investovat do nich částku vyšší než dva tisíce korun. 

Jak vybrat správné boty čtěte zde:

7: Dokud boty dobře vypadají, není třeba je měnit

K odtlumení používají různí výrobci různé materiály: pěnu, gel, vzduchové bubliny, silikon, vlnovou desku. K jejich opotřebení a ztrátě funkčních vlastností obvykle dochází po 800–1000 naběhaných kilometrech, tj. u rekreačních běžců zhruba po dvou sezónách. Svršek nemusí být rozedraný, přesto vás už bota nechrání. 

8: Čím větší tlumení a odpružení boty, tím lépe

Ne vždycky. Výrazné tlumení a odpružení potřebujete, pokud patříte do vyšší váhové kategorie a/nebo běháte převážně po tvrdém povrchu – asfaltu či betonu. Boty do terénu (les, tráva, polní cesta) by měly spíše stabilizovat nohu než tlumit nárazy, jejich odpružení tedy nemusí být tak výrazné. 

Odborná spolupráce: Mgr. Aleš Tvrzník www.casri.cz

Zajímá vás zdravý životní styl? Kupte si časopis Dieta – www.ikiosek.cz.

Autor: red

Zajímá vás blížící se MS v hokeji? Zde můžete sledovat hokejové zápasy on-line.