Ztratila se nám babička, má Alzheimera. Nepotkali jste ji?

Ztratila se nám babička, má Alzheimera. Nepotkali jste ji?

  • Ztvárnění poruchy paměti v krátkém němém filmu Medvídek (v úvodu jsou záběry, jak vypadá vyšetření magnetickou rezonancí mozku)
  • Kromě Alzheimerovy nemoci existují i jiná neurodegenerativní onemocnění mozku:
  • Frontotemporální lobární degenerace
  • Nemoc s Lewyho tělísky

Diagnostika

Abychom mohli rozpoznat příčinu poruch paměti, řeči a dalších duševních schopností, provádíme podrobné vyšetřování.

Díky podpoře různými grantovými prostředky a širokému výzkumnému zázemí si můžeme dovolit nabídnout nadstandardní diagnostické možnosti. Některé výkony nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami.

Současně byl vybudován tým kvalifikovaných spolupracovníků, kteří jsou speciálně erudováni a zaměřeni na tématiku neurodegenerativních onemocnění.

K hodnocení každodenních aktivit pacientů s Alzheimerovou nemocí jsme do rutinní praxe zavedli dotazníky FAQ-CZ a DAD-CZ, které vznikly při výzkumné činnosti AD Centra.

O jejich vlastnostech je možné se dočíst v odborných článcích FAQ-CZ a DAD-CZ. V jiném odborném článku jsme shrnuli, jak vnímá pečovatel svého blízkého s Alzheimerovou nemocí.

Současně rádi používáme krátký dotazník GDS na zhodnocení nálady, který pochází z Ambulance pro poruchy paměti.

K diagnostice používáme ve vybraných případech Addenbrookský kognitivní test ACE-R, který uvedli v roce 2008 do českého prostředí někteří členové Sekce kognitivní neurologie.
Od roku 2010 je k dispozici revidovaná verze
ACE-R 2010, na jejímž vzniku se podíleli především členové AD Centra.

Kromě klinického neurologického vyšetření opíráme diagnostiku neurodegenerativních onemocnění mozku o tato další vyšetření:

1. vyšetření mozkomíšního moku a krve

Detekcí určité koncentrace 3 bílkovin (tau, fosfotau, beta-amyloid) v mozkomíšním moku oproti obvyklým hodnotám můžeme změnit pravděpodobnost, zda dotyčný trpí Alzheimerovou nemocí, a to dokonce již v časných stadiích. Tento tzv.

likvorový triplet lze vyšetřit na pojišťovnu v Národní referenční laboratoři lidských prionových chorob při Ústavu patologie a molekulární medicíny 3. LF UK a Thomayerovy nemocnice v Praze.

Žádanku o vyšetření neurodegenerativních markerů v likvoru spolu s pokyny k odběru, uchovávání a transportu lze najít na webových stránkách:

www.ftn.cz/zadanky-o-vysetreni-a-laboratorni-prirucka-728.

Duševní výkon může být porušen různými příčinami. Oslabení duševních schopností způsobuje často Alzheimerova nemoc a řada dalších degenerativních onemocnění mozku nebo poruchy cévního zásobení mozku (lidově tzv. ateroskleróza mozku). Uvažuje se i o dlouhodobé boreliové infekci z klíšťat.

Při degeneraci mozku se některé bílkoviny špatně svinou či složí v prostoru. Lze si to nejlépe představit, jako když se zahřívá vajíčko. Přitom se průhledný tekutý bílek mění na bílou rosolovitou hmotu a řídký žloutek na tuhou kouličku. Stále vajíčko obsahuje tytéž bílkoviny a další struktury v bílku a žloutku, ale v jiné formě.

K podobným pochodům dochází při některých nemocech mozku. Bílkoviny mozku vytvoří na určitých místech sraženiny různého typu (viz obrázek z mozku pacienta s Alzheimerovou nemocí níže). Tento proces si lze představit jako zanášení mozku sazemi.

Podobně jako moře obklopuje pevniny, je také mozek omýván tekutinou, která se nazývá mozkomíšní mok. Do něho se mohou dostávat bílkoviny – saze, které v něm plavou. Pokud odebereme vzorek mozkomíšního moku, máme možnost změřit tyto bílkoviny – saze. Jsou 3: tau protein, fosforylovaná forma tau proteinu a beta-amyloid.

Podle jejich množství můžeme zvýšit nebo zmenšit pravděpodobnost, že se jedná o Alzheimerovu nemoc. Výhoda tohoto postupu spočívá ve dvou oblastech:

1) přesnější rozpoznání nemoci a odlišení jiných nemocí, které mohou mít podobné příznaky
2) časnější rozpoznání nemoci ve fázi, kdy nemusí být příznaky ještě typicky vyjádřeny. Tím je možné zahájit léčbu dříve.

Druhou možností bez informace o těchto bílkovinách v mozkomíšním moku je vyčkávací postup, jak se příznaky budou dále vyvíjet. Pokud se nakonec za několik měsíců či let ukáže, že se jedná o Alzheimerovu nemoc, promarní se tím drahocenný čas, ve kterém se může postup nemoci brzdit účinnými léky.

Vyšetření mozkomíšního moku na 3 bílkoviny se stalo součástí moderních diagnostických kritérií Alzheimerovy nemoci (Dubouis et al., 2007). Jak jsme sami zjistili, v Evropě je to běžně používaná metoda (Hort, Bartoš et al., 2010). Podrobnosti lze nalézt na našich webových stránkách, sekce Publikace.

V České republice toto vyšetření není bohužel hrazeno z prostředků všeobecného zdravotního pojištění. Proto ho nabízí jen několik málo pracovišť, pokud má na to nějaké grantové prostředky. V našem centru probíhá současně několik výzkumných úkolů, mj. i na stanovení významu mozkomíšního moku v diagnostice Alzheimerovy nemoci. Jedině tak je možné čerpat výhodu tohoto vyšetření.

Shromažďujeme vzorky mozkomíšního moku asi od 40 osob, aby byla využita celá kapacita vyšetřovací destičky, než vzorky začneme analyzovat. Vždy se použije jedna destička na vyšetření jednoho typu bílkoviny. Všechny 3 destičky na stanovení 3 bílkovin stojí kolem 100 tis. Kč bez započítání času a intelektuálního úsilí řady osob podílejících se na této tématice.

Výsledky je možné očekávat v horizontu 1/2–1 roku, než se získá potřebný počet vzorků.

Obrázek mikroskopických změn mozku u pacienta s Alzheimerovou nemocí a srovnání s normálním stavem u zdravého člověka:

Ztratila se nám babička, má Alzheimera. Nepotkali jste ji?

2. Vyšetření magnetickou rezonancí mozku

Magnetická rezonance (MR) mozku zobrazuje strukturu a velikost celého mozku či jeho částí. Nás speciálně zajímají cévní změny a oblast struktury zodpovědné za paměť – tzv. hipokampu. Hipokampus připomíná svým tvarem mořského koníka, a proto tato část mozku získala toto označení a naše AD Centrum si ho zvolilo do loga.

Ztratila se nám babička, má Alzheimera. Nepotkali jste ji?
 

Při vyšetření magnetickou rezonancí se osoba nachází v silném magnetickém poli. Vyšetření je nebolestivé. Vyšetření je provázeno silným klepáním (údery) a někdy je v místnosti chlad. Je nutné ležet zcela klidně v tunelu přístroje, bez pohybu, je dokonce možné usnout. Každý pohyb znehodnotí výsledek vyšetření.

Vleže v ”tunelu” se získávají podrobné obrázky mozku podle odlišných magnetických vlastností různých oblastí. Před vyšetřením je nutné odložit: hodinky, klíče, drobné kovové mince, šperky, vlásenky, naslouchadla, brýle, kontaktní čočky, zubní protézy, kreditní karty (magnetické karty všeho druhu), mobilní telefony, fixační dlahy, protetické pomůcky (ortézy) apod.

Toto vyšetření nelze provést u osob s přítomností kovových materiálů vč. kardiostimulátoru v těle!

3. Vyšetření SPECT mozku

Na rozdíl od MR mozku poskytuje SPECT vyšetření mozku nový pohled na mozek. Zachycuje prokrvení a s ní související funkci dané části mozku, což se převádí do barevných map. Tak je možné sledovat oblasti mozku s dobrým nebo horším prokrvením a metabolickou aktivitou.

Před vyšetřením se podává Chlorigen k zabránění hromadění vyšetřovací látky ve štítné žláze a slinných žlázách. Není nutné být nalačno. Po 10-15 minutách setrvání v klidu se podává vyšetrovací látka do žíly. V následujících asi 20 minutách se vleže v „tunelu“ zaznamenávají obrazy prokrvení mozku.

Podrobnější informace o tomto vyšetření najdete zde.

O našich letitých zkušenostech jsme referovali v odborném článku.

Ukázkové snímky SPECT mozku z naší činnosti s perfúzním vzorcem typickým pro Alzheimerovu nemoc jako AN, pro vaskulární demenci jako VD (MID), pro smíšenou demenci jako MIX a normálním nálezem (N). Bližší definice perfúzních vzorců je v textu.

Ztratila se nám babička, má Alzheimera. Nepotkali jste ji?

Aleš Bartoš

Navržení kandidáti pro rok 2020:prof. MUDr. Aleš Bartoš, Ph.D.Mgr. Miloš BukačJaroslav ŠpačekIng. Václav ŠpačekZa dlouholetou pedagogickou činnost, zásluhy v rozvoji základního a středního školství a sportu na území města Čelákovic a mimořádnou ak…Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, která vede ke ztrátě soběstačnosti pacienta. Ačkoli je zatím nevyléčitelná, její včasná diagnostika zásadně zpomaluje postup nemoci a udržuje kvalitu života. Testováním poruch paměti se již dva r…Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, která v důsledku vede ke ztrátě soběstačnosti pacienta. Ačkoli je zatím nevyléčitelná, její včasnáAlzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, která v důsledku vede ke ztrátě soběstačnosti pacienta. Ačkoli je zatím nevyléčitelná, její včasná diagnostika zásadně zpomaluje postup nemoci a udržuje kvalitu života. Testováním poruch paměti s…Tvůrci seriálu Ulice ve spolupráci s AD centrem se rozhodli podpořit sbírku pro podporu výzkumu a léčby Alzheimerova onemocnění. Navazují takPokud se na Alzheimerovu nemoc přijde včas, mohou být její následky menší. Nemoc se může zpomalit, a prodlouží se tak život bez potíží. Dobrou zprávou proto je, že se můžete nechat otestovat, jestli se u vás neprojevují její příznaky. Můžete to ud…Skupina Mrakoplaš zrealizovala 8. ročník benefičního koncertu na podporu výzkumu Alzheimerovy nemoci. Jako speciální hosté vystoupili Ondřej Konrád, Petr Rímský s Veronikou Skočdopolovou a moderátor Pavel Anděl. Celý výtěžek z tohoto komponovaného…Demence, jejíž nejčastější příčinou je Alzheimerova nemoc, se řadí mezi nejvážnější celosvětové zdravotní a sociální problémy tohoto století. Česká alzheimerovskáDemence, jejíž nejčastější příčinou je Alzheimerova nemoc, se řadí mezi nejvážnější celosvětové zdravotní a sociální problémy tohoto století. Česká alzheimerovská společnost loni v České republice evidovala 167 tisíc pacientů s tímto onemocněním.[7 minut čtení] Žijí mezi námi. Můžeme je potkat na ulici a při prvním letmém pohledu nás třeba napadne, že jsou zmatení, opilí nebo pod vlivem léků. Mají Alzheimerovu chorobu. Celosvětově se v průměru každé tři vteřiny objeví nový případ téhle ne… Martina Rosenbergová – Česká politička Ondřej Kořínek – Fotograf KSČM – Levicová politická strana
Budete mít zájem:  Jak správně pečovat o hrany a skluznice lyží?

Babička má alzheimera! Jaké jsou nejčastější příznaky zákeřné nemoci?

Nejčastějším druhem demence je Alzheimerova choroba, s oblibou zmiňovaná při vtipkování o zapomnětlivosti: „To víte, já mám toho Němce.“ Mimochodem, nejde jen o problém vetchých seniorů – onemocnět mohou i lidé v 45 či 50 letech.

O Alzheimerově nemoci platí, že přesně neznáme její příčinu. Víme však, že se dědí. Kdo si nese daný gen, s velkou pravděpodobností onemocní.

To, co lze ovlivnit, je, jak brzy nemoc přijde, zda je včas zachycena a léčbou i tréninkem mozku co nejvíce brzděna.

Ženy, pozor!

Lékaři upozorňují, že ve chvíli, kdy se Alzheimerova nemoc projeví prvními příznaky, znamená to, že ve skutečnosti zahájila své zkázonosné působení v mozku už před nejméně pěti, ale třeba i dvaceti lety.

Špatná zpráva pro nás, ženy, je ta, že sedmdesát procent pacientů s Alzheimerovou chorobou tvoří ženy. A proč o nemoci mluvit? Aby ji dospělé děti u svých rodičů dokázaly včas rozeznat a zajistit jim léčbu.

Pozorujte své rodiče

Staniční sestra Jana Průchová z Alzheimercentra ve Filipově říká, že dnešní doba je k demenci hodně krutá. „Dříve žilo několik generací pohromadě, dnes je trend osamostatňování dětí.

Ty pak často na své rodiče nemají čas, vidí je třeba jednou za měsíc, a tak se postupný nástup Alzheimerovy choroby často zanedbá.“ Když už potomci přijedou jednou za čas na návštěvu, rodiče se takzvaně vybičují, takže na nich úbytek mozkových funkcí nelze poznat.

Partneři o sobě navzájem neprozradí, že se třeba dědeček začal pomočovat nebo že se babička onehdy ztratila.

Leckdy jsou to proto až sousedé nebo přátelé rodičů, kteří upozorní, že se něco děje.

V horším případě se na nemoc přijde až poté, co starý člověk třeba při vaření něco podpálí, nebo tehdy, když vytopí sousedy, když se ztratí a musí ho hledat policie…

V nejhorších případech je Alzheimerova choroba diagnostikována až při hospitalizaci, když je senior nalezen doma podvyživený, dehydratovaný nebo i v bezvědomí. Je to dáno tím, že nemocní lidé zapomínají pít a nemají vůbec chuť k jídlu.

Jaké jsou příznaky? 

Čeho si pak obzvláště všímat? Prvotní příznaky jsou zhoršení krátkodobé paměti, problémy s vykonáváním každodenních činností. Třeba i oblékání může nemocnému dělat problémy.

Člověk ukládá věci na jiná místa, než je zvyklý. Postupně se začne měnit i jeho povaha, nálada se mění z okamžiku na okamžik, váš blízký vám najednou může připadat zlý.

Také může ztratit zájmy o své koníčky, přestane ho všechno bavit.

Jak se chovat v případě, kdy máme v rodině člena s Alzheimerem? • VIDEO: Adam Balažovič

Sami pacienti samozřejmě odmítají připustit, že by potřebovali lékaře, takže je třeba sehnat pomoc tak trochu proti jejich vůli. Nemoc sice nelze vyléčit, ale zpomalit ji mohou léky zvané kognitiva, které po vyšetření předepíše psychiatr nebo neurolog. Musí být ale nasazeny v počátečním stadiu nemoci.

Co to je demence?

Zajímavé odkazy

  • Ztratila se nám babička, má Alzheimera. Nepotkali jste ji?

Kromě Alzheimerovy nemoci existují i jiná neurodegenerativní onemocnění mozku:

  • Frontotemporální lobární degenerace
  • Nemoc s Lewyho tělísky

Zjednodušeně řečeno jde o onemocnění, kdy pacient postupně přichází o svoje neurony rychleji než jeho zdraví vrstevníci. Neurony jsou základní jednotkou v našem mozku. Neurony jsou buňky, které se neumí obnovovat. To znamená, že když o nějaké neurony přijdeme, už nám žádné nové nevyrostou.

Představme si svůj mozek, který postupně přichází o své buňky – neurony, a nakonec nám tam zůstanou jenom díry. Na tomto principu funguje i naše paměť a jiné naše dovednosti, které se dají shrnout pod pojem poznávací (kognitivní) funkce. Proto u většiny našich pacientů zjišťujme, že se jim postupně zhoršuje paměť.

Toto onemocnění se souhrnně označuje jako demence.

A proč někdo přichází o tak důležité buňky, jako jsou neurony rychleji než ostatní?

Tuto otázku si vědci pokládají už několik desítek let. Panuje jistá shoda, že zřejmě je to závislé na vnějších okolnostech jako je např. strava, pohyb, kouření, alkohol atd. a těch vnitřních okolnostech jako je naše genetická výbava, tj.

to s čím se narodíme a co do jisté míry předurčuje některá naše onemocnění. Vnější okolnosti můžeme sami ovlivnit – naším způsobem života a tím do jisté míry zpomalit rychlost nástupu onemocnění.

Ale bohužel ty vnitřní okolnosti změnit nedokážeme.

Lze toto onemocnění léčit?

Bohužel zatím ještě ne, ale usilovně na tom spoustu vědeckých týmů pracuje. Léčba je založena na principu oddálení zhoršení poznávacích funkcí např. právě paměti.

Proto se nedivte, když od lékaře uslyšíte, že se stav nezhoršil od minulé návštěvy, a přitom se na Vás usmívá – toto znamená, že jde o dobrou zprávu, úbytek neuronů se zpomalil! Proto je velice důležité přijít k lékaři co nejdříve, jakmile zaregistrujete u sebe či u svého příbuzného zhoršení paměti nebo ztrátu soběstačnosti apod.

Zjistěte ještě víc

Zde si můžete pustit video obsahující cca hodinovou přednášku prof. MUDr. Aleše Bartoše, PhD z UK 3. LF a FNKV, Praha o Alzheimerově nemoci pro laickou veřejnost i s následující diskuzí. Osvětová přednáška se konala v Ústřední městské knihovně Praha 8.10. 2019. Záznam natočil a zpracoval Ludvík Hájek pro Národní ústav duševního zdraví.

O demencích se můžete dozvědět velmi mnoho užitečných informací na rozsáhlých stránkách po registraci

Tyto stránky byly výsledkem evropského projektu INDEED států střední a východní Evropy v roce 2020. O tom je možné se dozvědět více zde. (proklik na Interreg Danube (interreg-danube.eu) a zde http://www.interreg-danube.eu/approved-projects/indeed/section/communication-materials

Starám se o babičku s Alzheimerovu nemocí a zároveň o malého syna. Péče o oba je velmi náročná a už nevím co dál dělat

Odpověď na dotaz ze dne 5. listopadu 2012 zobrazit původní dotaz Dobrý den, starám se o babičku 81 let s alzhaimerovou chorobou,zároveň mám 2,5 letého synka.

Před narozením svého syna jsme bydleli na Kladně, jezdila jsem za babičkou každý měsíc, pak jsem začala zjišťovat, že hodně zapomíná, tak jsme se s přítelem dohodli, že se přestěhujeme zpět do Žatce,aby jsem jí byla blíž a dohlídla na ní.

Jenže po mnoha vyšetřeních co jsem sní oběhla, jí zjistili alzhaimera, vzala jsem si jí k sobě, tou dobou jsem byla už těhotná, na konci těhotenství jsem se nedokázala oní postarat tak jsem jí vyběhala domov pro pacienty s alzhaimerem, pak se naodil syn, babička tam byla ještě rok, jezdila jsem za ní každý víkend, ale postupem času se mi nelíbilo jak tam chřadne,tak jsem si jí vzala zpět, jenže jsem netušila jak moc to bude náročné.babička je teď stále uražená, nemluví,nechce moct jíst, sem tam se mi pokaká, počůrá, někdy nevím koho dřív obskakovat zda syna nebo babičku. někdy je na mě toho moct jsem unavená, podrážděná,přítel má práci je jezdí dělat servis po celé ČR tak není třeba týden doma, nikdo mi nepomůže, moje mamka , babičky dcera bydlí ve stejném městě ale nikdy mi nenabídne že jí pohlídá, jen zavolá jak se máme. někdy jsem nervově úplně vyřízená pak vynadám synovi třeba za hloupost, jsou dny kdy půlku noci probdím.já nevím co mám dělat, nejhorší je koukat se na babičku a říkat si jaká bývala a jaká je teď. Píšete o náročné péči o babičku s Alzheimerovou chorobou, kdy zároveň pečujete o své malé dítě. Péče je pro Vás velmi náročná. Nevíte co dál dělat, špatně kvůli tomu i spíte.

  • Vážená paní Lucie, 
  • když čtu Váš mail, mám pocit, že jste si toho na sebe opravdu vzala příliš mnoho.
  • Je samozřejmě záslužné a obdivuhodné, že se chcete starat o malého syna i o babičku, ale podle toho, co píšete, nemůže být ve Vašich silách to vše dobře zvládnout.
Budete mít zájem:  Nedostatek Vápníku V Těle Příznaky?

Péče o člověka s Alzheimerovou nemocí je náročná a vyčerpávající – a zároveň, jak sama píšete, se Vám od babičky nevrací radost a spokojenost ze vzájemné spolupráce. Vaše babička už, zdá se, nevnímá tolik realitu, ve které žije, ale vychází ze svého vnitřního světa, který pro ostatní není čitelný a je spojený s jejími vzpomínkami, emocemi i představami mnohem víc než se skutečností, ve které se tolik snažíte jí pomoci, opatrovat a vše zvládnout.

Nevím samozřejmě, jaké má kořeny Vaše rozhodnutí vzít takovou zodpovědnost pouze na sebe, zatímco Vaše maminka se péče neúčastní – ale to není otázka pro tuto chvíli.

V každém případě mám pocit, že se za celou situaci cítíte příliš zodpovědná, za všechny ostatní. Jistě jste s babičkou měly krásný vztah a možná Vám hodně dala, ale dnes bohužel potřebuje mnohem víc, než být s Vámi doma. To je úkol, který nemůže jeden člověk, starající se k tomu ještě o malé dítě,  zvládnout. Určitě sama také pozorujete, že Vaše kapacita a odolnost je občas na hraně. 

Myslím, že ve Vaší situaci by bylo dobré se o péči o babičku s někým podělit – péče o člověka s touto nemocí je náročná právě také v tom, jak zmatečný kontakt s ním často je a jak „neadekvátní“ reakce z jeho strany přicházejí.

Je pro Vás jistě těžké se s takovou situací vyrovnat, sama o tom píšete – jaká babička byla a jaká je teď… ale to opravdu nemůžete nijak zvrátit.

Myslím, že je nezbytné podělit se o péči s odborníky – možná tak jak to bylo dřív, když byla babička v domově pro pacienty s Alzheimerem, kde ji můžete navštěvovat či si ji brát občas domů. Jinak byste mohla dojít až na dno svých sil.

Potřebujete také obnovovat síly a věnovat se své nové rodině a také sama sobě. O babičku bude i jinde dobře postaráno – koneckonců potřeby takto nemocného člověka jsou jiné, než jak je vnímáme my, a jiné než byly dřív, kdy babička byla zdravá a chovala se v souladu s tím, jak jste ji znala.

Vím, že je to těžké rozhodnutí, ale zdá se mi, že na sebe nakládáte příliš mnoho. Možná, že kdyby babička dnes ještě mohla, sama by Vám to tak řekla.

Doufám, že spolu s manželem i maminkou můžete situaci probrat a udělat společné rozhodnutí. Jistě i oni musí vidět, že Vám docházejí síly.

Přeji Vám, aby vám šlo myslet alespoň trochu víc na sebe a budoucnost.

Ilona Peňásová

Dotaz zodpovídá

Babičku nám popletl Alzheimer

Alzheimer nám začaroval babičku

Jeroným Klimeš

Jak můžeme sebe a své děti připravit na stáří našich rodičů i naše vlastní?

Především bychom měli počítat s tím, že jsme geneticky naprogramováni, abychom umřeli zhruba v 80 letech. Proto se v té době nezadržitelně zhoršuje zdravotní stav. Naši rodiče se do toho věku dostanou až nám bude mezi 50 a 60 lety.

V tu dobu přijde pro nás náročná životní etapa několika, většinou maximálně pěti let, kdy se musíme o bezmocné rodiče postarat, stejně jako oni se starali o nás, když my jsme byli malé bezbranné děti. To obvykle znamená změnit domácí podmínky.

Změnit nebo opustit zaměstnání, abychom se o ně mohli starat nebo pravidelně jezdit do hospicu. Také musíme počítat s poměrně velkou finanční investicí, protože domovy důchodců, pečovatelské služby i hospice už dnes stojí více, než na co stačí důchody.

Poměr výdajů dětí a rodičů se tedy v tomto období mění, protože dřív to byli často naopak rodiče, kdo děti i v dospělém věku finančně podporoval.

Co se týče vlastního stáří, je dobré myslet dopředu a už v době maximální produktivní síly řešit definitivní bydlení.

Například místo velkého bytu 4+1 nebo atraktivní vilky zakoupit dvojdomek nebo menší byt pro stávající rodinu a garsonku v těsném sousedství, která bude v budoucnu sloužit jako kdysi výměnek pro staré.

(Do té doby ji lze pronajímat.) V pozdním stáří se stěhování snáší velmi špatně.

Alzheimer nám začaroval babičku

Zbytek článku

Když se babička, čiperná skautka během půl roku promění ve zmatenou osůbku schopnou zabloudit v ulici, kde bydlí 30 let, je to sešup, který zatočí s celou rodinou. V té slušné znají jediné východisko: postarat se o ni

“Mami, babička na mě křičela: jdi pryč ty cizí obludo! Ale já jsme jí nic neudělal. Tak proč je na mě taková?” rozbulel se Pavlík, když jsem mu šla dát dobrou noc. Únavou, smutkem i evidentní neschopností vysvětlit pětiletému klukovi, co se s mojí matkou děje, jsem klekla vedle postele a snažila zakrýt, že taky nemám daleko do slzavého údolí…

” Romana mívala s rodiči vždycky hezké vztahy a taky si pamatuje, jak se právě oni až do poslední chvíle starali o ochrnutého dědu. “Byla jsem malá a připadalo mi samozřejmé, že táta s mámou se starají – o mě i o něj. Teď jsem na řadě já. Máma má jenom mě. A pokud to půjde, postarám se o ní sama, do léčebny jí nedám. Má světlé chvíle a v těch je šťastná doma.

Naštěstí to manžel chápe a trpělivě snáší, že jsme babičce uvolnili naši ložnici a spíme v obýváku, že jsem svoje podnikání a tudíž i příjmy na čas zmrazila, abych mohla obstarat syna i ji. Bez dovolené u moře se obejdeme a na chatu můžeme i s babičkou.

Jen Pavlík je ještě malý a moje vysvětlení babiččiny choroby dost dobře nechápe a často bývá smutný a zklamaný, že právě ta jeho skvělá babi, se kterou ještě nedávno chodil na cvičení a do ZOO, je jako vyměněná.”

Rodinné kopírování

Umíte si na místě Romany představit sebe? Mnozí z nás by asi jednali podle stejného mravního zákona. Včetně toho, že by svým dětem trpělivě vysvětlovali, jak je pro babičku či dědu důležitá naše pomoc a láska.

A že to není od popletené babičky naschvál, když se stále dokola ptá na totéž a po stopadesáté potřebuje objasnit, že ten pán, co s námi bydlí je už patnáct let její zeď Karel a má ji moc rád. A taky, že náramek se jménem a telefonním číslem nesmí sundat z ruky pro případ, že by zase netrefila domů.

Kdo tvrdí, že starých nemocných blízkých je třeba děti stranit, protože na ně přece není hezký pohled, ten se plete a tento omyl může být základem jeho izolace ve stáří. Stále totiž platí staré pravidlo Jak si děti vychováme, tak se o nás, až to budeme potřebovat, postarají.

Nechci být na obtíž

“Jsou dvě období, kdy jsme naprosto odkázáni na druhé – na začátku života a na jeho konci. S tímto biologickým faktem nic neuděláme. Kromě toho byl dřív velký počet dětí jediným způsobem, jak se vyhnout žebrotě na stará kolena.

Budete mít zájem:  Pilulky Po Sexu Cena?

Proto byly děti odmalička připravovány na to, že jednou se budou muset o své stárnoucí rodiče postarat.

Tento výchovný apel zmizel pod heslem: Nechci být na obtíž,” říká psycholog Jeroným Klimeš a dodává: “Ale když mám někoho rád, tak mě přece neobtěžuje mu pomoci.”

Děti nešetřete

Evu, která si domů nastěhovala svého nemohoucího skoro devádesátiletého dědečka prý sousedky odsoudily za to, že si do malého bytu nastěhovala staříka neschopného sebeobslužnosti odkázaného zcela na její péči. A navíc nechává svého sedmiletého synka, aby jí s dědou pomáhal.

Ten pak ve škole vypráví, že on sám pradědečkovi krájí maso na talíři a někdy ho i krmí lžičkou. “Jirka ho má rád. Často mu vyprávím, jak se o mne děda staral, když jsem byla malá a Jiřík je pyšný, že jsem mu dala po dědovi jméno.

A já jsem zase pyšná na Jirku, že mu není zatěžko si s dědou, který se chová spíš jako malé dítě, hrát a povídat si s ním a občas mu i pomoct. Ať si kdo chce myslí, co chce.”

Když budeme před dítětem skrývat, že potřebuje babička potřebuje pomoci s hygienou nebo jídlem, protože to sama nezvládne, naděláme víc škody než užitku, možná i způsobíme, že se dítě bude starých nebo nemocných lidí nakonec štítit, včetně nás, až zestárneme.

Ukázat realitu provázenou láskyplnou ochotou a úctou ke starému člověku, je stokrát účinnější průpravou do života, než nekonečné teoretizování o pomoci druhým. Psycholog Klimeš ještě připomíná osvědčený recept: “Vychovávejme děti tak, aby jim bylo s námi dobře.

Když nás budou rádi hladit v době, když jsme mladí, hezcí, příjemní, nebude jim dělat problém dotknout se nás a pohladit až budeme staří, scvrklí, zežloutlí…

Jestliže je dítě vychováváno bez tělesného kontaktu jen verbálními instrukcemi, v citovém chladu, nelze od něj v dospělosti čekat něco jiného.”

I proto spousta staříků žije osud horkého bramboru, který si různá zdravotnická zařízení přehazují, protože jejich potomci se své povinnosti postarat se o ně vyhýbají jako čert kříži. Samozřejmě, že někteří potřebují i pomoc různých institucí kvůli své vlastní nemoci nebo finanční tísni.

Ale jsou i tací, kteří jen nesnášejí konfrontaci se stářím a nemocí anebo si chtějí užít lákadel života a povinnosti vůči potřebným blízkým jim v tom brání. Co je to za lidi? Nejspíš právě ti, jimž se nedostalo zářného příkladu svých rodičů, nebo byli od stáří a nemoci izolováni, jako od něčeho nepatřičného.

Ke stáří si tak namísto úcty vybudovali odpor, jako k něčemu obtěžujícímu a hodnému tak akorát rány z milosti.

Nemoc a smrt – tabu?

Starost o křehkou dětskou duši nás vede k pochybám, zda dítěti vůbec sdělit smutné zprávy. Skutečnost, že je náš blízký vážně nemocen, nebo zemřel, je těžko přijatelná a snesitelná pro nás dospělé, a tak si představujeme, že ještě těžší to musí být pro dítě. Jenže jak vědí psychologové a kdysi napsal profesor Matějček v knížce Škola rodičů: “…

malé dítě se přizpůsobuje okolnostem života svým dětským způsobem a docela jinak, než očekáváme. S tragickými událostmi se vyrovnává zpravidla daleko lépe a rychleji než dospělí lidé.

” V případě smrti blízkého člověka pak podle psychologů o následcích na dětské psychice rozhoduje daleko více to, jak dítě dále žije, jaké má životní jistoty, jaká citová atmosféra v rodině panuje, než událost samotná. Ani pohřeb a atmosféra kolem něj není pro malé dítě traumatizující. Rozumí tomu, co lidé cítí, když pláčí. Všichni společně svůj smutek sdílejí a dávají ho najevo.

Rozloučením na pohřbu je podle odborníků zpráva o smrti zcela konkretizována. “Důležité je, aby sám rodič zvládl přijmout nemoc, umírání a smrt blízkého člověka,” připomíná Jeroným Klimeš, “pak i to dítě jde s rodičem a bere tyto přirozené události, jako dané.”

Má Alzheimera

Leží-li stařík nemocen v posteli, není tak těžké dítěti vysvětlit, že babička či děda stůně a my se o něj postaráme, než zase bude moci vstát. Děti to snadno pochopí, protože i ony bývají nemocné a musí zůstat v posteli, zatímco máma s tátou se o ně starají.

Ale když je babička ještě docela mladá (sotva 60tiletá) a fit a “jen” občas neví, co mluví, nepozná svou rodinu a ze strachu z neznáma třeba osočuje své nejbližší, mají zákonitě děti v hlavě zmatek: Jak je možné, že děda, který vždycky všechno ví a ničeho se nebojí, si teď nepamatuje moje jméno a neví, jak odemknout dveře?

Co můžete udělat, aby se děti prarodičů s poruchou paměti nebály a nevyhýbaly se jim? Jak jim pomoci s nimi žít, když se o ně doma staráte? Osvědčilo se dětem všechno pravdivě a přijatelně vysvětlit. “Univerzální návod však neexistuje, protože pacienti jsou různí, rodiny jsou různé i jednotlivé druhy demence jíž trpí staří lidé, se projevují různě,” upozorňuje MUDr. Iva Holmerová.

“Alzheimerova choroba, jeden z typů demence, postihuje hlavně paměť, a tak ostatní složky osobnosti jsou zachovány, takže člověk, zejména v počátečních stádiích choroby se chová přiměřeně hezky, společensky. V komunikaci s ním pak uspějete, když nárok na jeho paměť převede do vzdálenější minulosti.

Tak i člověk s pokročilou demencí může po dlouhou dobu docela dobře vykonávat roli babičky nebo dědečka s tím, že si s dítětem povídá o starých věcech a činnostech, třeba o svých zážitcích z mládí. Tím může být pro vnoučata či pravnoučata obohacujícím společníkem.

Naproti tomu dítě může být vhodným partnerem pro něj, protože za něj může na ledascos pamatovat, upozornit, s lecčím mu může poradit. Myslím, že za určitých podmínek – s určitým dohledem, mohou být dobře se doplňující dvojka, která se navzájem obohacuje.” Jenže ne každý stařík je schopen být onou skoro pohádkovou babičkou či kouzelným dědečkem.

Lidé s demencí způsobující především změny v chování mají i své špatné nálady, a to pak podle dr. Holmerové nezbývá , než dítěti trpělivě vysvětlovat, že dědeček (babička) ho má stále stejně rád(a), ale jejich vztah kazí nemoc, ne on (ona) sám(a).

Kde hledat pomoc? (rámeček)

Řešíte-li v rodině takové onemocnění vašeho blízkého a s tím související změnu v životě celé rodiny, možná vám pomůže spousta dobrých rad i kontaktů na odborníky na celém území republiky nebo na lidi, kteří také pečují o své nemocné blízké. Najdete je na webových stránkách České alzheimerovské společnosti www.alzheimer.cz , nebo na tel. 420 286 883 676.

Tip Betynky

Kouzelný magnetofon (rámeček s foto knížky)

Možná už nevíte, jak svým dětem lépe vysvětlit, co se vaším rodičem nebo prarodičem děje a už vůbec vás nenapadá, jak a kde najít pro oba společnou řeč?

Přečtěte si spolu s dítětem bohatě ilustrovanou knížku Joyce Simard, geriatrické poradkyně žijící částečně na Floridě a částečně v Praze. Najdete v ní spoustu inspirace, pro společné chvíle dětí a jejich blízkých trpících Alzheimerem. Koupit ji můžete v sídle České alzheimerovské společnosti v Praze 8, v Šimůnkově ulici, nebo v kontaktních místech po celé republice.

Názor odborníka

foto MUDr.Iva Holmerová, Ph.D., předsedkyně České gerontologické společnosti a spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti

Když někoho v rodině postihne Alzheimerova choroba, doporučujeme, aby si všichni členové společně s nemocným o nové situaci popovídali, řekli si, jak pravděpodobně bude nemoc jejích člena probíhat a jak se všichni mohou podílet na tom, aby se nemocný cítil co nejlíp a nemoc nepostupovala příliš rychle. Své místo mají v této ”radě” i děti. Jednak mohou být velice platnými pomocníky a také se tím, že mají kus spoluzodpovědnosti, přirozeně připravují do svého dospělého života. Naučí se brát ohled na určitou slabost starého člověka, a to je také obohacuje a kultivuje.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector