Zívání a jeho vliv na naše zdraví

Lidský organismus je přizpůsobený pravidelnému 24hodinovému (tzv. cirkadiánnímu) cyklu, jehož nedílnou součástí je spánek. Spánek je nezbytný pro správnou funkci našeho těla, zejména pro regeneraci nervového systému.

Nedostatek spánku či jeho špatná kvalita vedou k pocitu únavy, snížené pozornosti a výkonnosti. Dlouhodobé problémy se spánkem znamenají významné snížení kvality života a mohou být příčinou vzniku závažných duševních chorob.

Častou příčinou snížené kvality spánku jsou civilizační vlivy, mezi které patří i přítomnost nadměrného množství světla v noci. Ačkoliv někteří lidé rádi usínají s rozsvícenou lampičkou, většina z nás přirozeně spí lépe ve tmě — je to důsledek milionů let vývoje, kdy naši předci spali v noci ve zcela tmavém prostředí.

Odhlédneme-li od toho, že není naprosto žádný důvod, proč by nám venkovní osvětlení mělo svítit přímo do ložnice místo toho, aby svítilo na chodník či silnici, ani řešení které se nabízí, totiž používání závěsů a žaluzií blokujících světlo vnikající do našich obydlí, není všespásné.

Tak jako je důležitým faktorem spánku tma v noci, je důležitým faktorem přirozeného probouzení přítomnost denního světla v ranních hodinách. Jistě znáte pocit, kdy se ráno probudíte a přestože jste spali dostatečně dlouho, necítíte se se odpočatí a fit. Možnou příčinou je probuzení ve špatný okamžik.

V přírodě nám dávalo signál k probouzení ranní svítání. V prostředí měst s narušeným cyklem střídání světla a tmy si lidé často zatemňují okna závěsy či žaluziemi, aby je v noci nerušilo pouliční osvětlení. Tím se však připravují i o přirozený „budící“ signál v podobě svítání, který nahrazuje budík.

Je nasnadě, že takové probuzení nemusí naše tělo (pod dojmem stále hluboké noci) přijmout vždy s povděkem.

Zívání a jeho vliv na naše zdraví

Často lze narazit na zcela absurdní situace – občané platí za veřejné osvětlení, před kterým si musí zatemňovat okna, aby je nerušilo při spánku. Na vině je neznalost a špatně odvedená práce projektanta osvětlení. Foto: Michal Bareš

Klíčovou roli při synchronizaci našich vnitřních biologických hodin sehrává “spánkový” hormon melatonin, pro jehož tvorbu je úplná tma nezbytná. I relativně malé množství světla dokáže tvorbu melatoninu snížit či dokonce zastavit.

Melatonin má kromě řízení spánku patrně i další důležité úkoly, které jsou v posledních letech předmětem intenzivního výzkumu lékařů: je velmi pravděpodobné, že melatonin působí preventivně proti vzniku rakoviny, zpomaluje proces stárnutí a pomáhá proti Alzheimerově či Parkinsonově chorobě.

Zívání a jeho vliv na naše zdraví

Tma je pro správnou regeneraci našeho těla nezbytná. Dlouhodobé vytavení světlu v nočních hodinách může mít závažné důsledky.

Z lékařských výzkumů vyplývá, že pro lidský organismus je kromě intenzity světla důležitá i barva tohoto světla. Nejsilnější účinek má světlo modré barvy, naopak světlo oranžové a červené nás ovlivňuje mnohem méně. Z tohoto hlediska představuje velké potenciální riziko vývoj a nasazování nových typů světelných zdrojů.

Noční venkovní osvětlení máme spojené se žluto-oranžovým svitem sodíkových výbojek, které jsou u nás stále zdaleka nejrozšířenější. V posledních letech je ovšem trendem používat světelné zdroje vyzařující bílé světlo, které je přirozenější a má mnohem lepší podání barev.

Toho se využívá především v průmyslových provozech, ale i v okolí obchodních center a na dalších místech, kde je kladen důraz na dobré rozeznávání barev. Mezi tyto nové technologie patří halogenidové výbojky (jistě znáte namodralé „xenony“ v reflektorech automobilů) a především světelné zdroje založené na technologii LED (diody emitující světlo).

Vážným problémem je ovšem skutečnost, že tyto „bílé“ zdroje vyzařují mnoho světla v modré oblasti spektra – právě tam, kde je lidský organismus (a nejen lidský) na narušení nočního prostředí nejcitlivější.

Vzhledem k tomu, že během několika málo let je očekáván masivní nástup LED technologie do všech oblastí osvětlování, je překvapivé, jak málo pozornosti je možným nežádoucím účinkům na naše zdraví věnováno. Je nanejvýš žádoucí preferovat zdroje s teplou barvou světla (warm white) a co možná nejvíce omezit zdroje se studenou barvou světla (cool white), silně vyzařující v modré oblasti spektra.

Zívání a jeho vliv na naše zdraví

Náš organismus je nejcitlivější na modrou složku světla, možná proto. že připomíná přirozené denní světlo. Nové světelné zdroje typu LED se studeným nebo neutrálním odstínem vyzařují z velké části právě v modré oblasti. Proto je vhodné preferovat typy s teplejším odstínem světla.

Každý organismus má své vlastní “vnitřní hodiny”, jež se u člověka nacházejí v supraschiasmatickém jádře (SCN) v mezimozku. SCN přijímá informace o světle od ipRGC fotoreceptorů (viz sekce sub:Fyziologie-vnímání-světla) a na jejich základě reguluje sekreci hormonů melatoninu a kortisolu a tělesnou teplotu. Za normálních podmínek (tj.

pravidelné střídání denních a nočních hladin osvětlení) hodnoty těchto hormonů a teplota oscilují v přibližně 24-hodinovém (cirkadiánním) cyklu, stejně jako na ně navázané aktivity, např. spánek a příjem potravy.

Vnitřní hodiny organismu jsou schopny udržet tento cyklus samy o sobě i po několik dní – ke správné synchronizaci a funkčnosti cyklu je ovšem třeba vnějšího stimulu (zeitgeber), kterým je světlo.[6]

Primárním hormonem ve funkci cirkadiánního rytmu je melatonin, jehož sekrece se zvyšuje při klesající intenzitě osvětlení a zvyšující se vlnové délce, což odpovídá západu slunce v přírodních podmínkách; nejvyšší hladiny melatonin dosahuje za normálních podmínek mezi 3. a 5. hodinou ranní.

Sekrece melatoninu není ovlivněna bdělým stavem nebo spánkem, závisí na hladině a intenzitě světla dopadajícího na sítnici.

Nejvíce je sekrece narušena modrým světlem (s maximem odezvy při vlnové délce přibližně 440-500 nm odpovídající citlivosti ipRGC a melanopsinu) a intenzitou osvětlení už od hladiny 1,5 lx monochromatického záření a < 100 lx multispektrálního záření.

[8, 2, 3, 14] Pokud je organismus vystaven světlu i ve večerních hodinách, sekrece melatoninu je posunuta a nestihne se vytvořit dostatečné množství melatoninu do té doby, než ráno dojde ke zvýšení hladin osvětlení.

Melatonin se kromě SCN nachází i v dalších orgánech a je schopen vnitrobuněčného membránového transportu – díky těmto vlastnostem je velmi účinným antioxidantem a podílí se na funkci imunitního systému. Na podobném principu funguje cirkadiánní cyklus i u ostatních živočichů, včetně citlivosti na podobné vlnové délky.[8]

V důsledku vynálezu umělého osvětlení se v posledních 140 letech podstatně proměnil životní styl; v rozvinutých zemích podstatná většina obyvatel mění svůj přirozený cirkadiánní rytmus prostřednictvím světla.

Důsledky narušení cirkadiánního rytmu jako jsou sezónní deprese (SAD) a poruchy spánku se více projevují u obyvatel vyšších zeměpisných šířek, kde vlivem výrazně prodlouženého dne v létě a noci v zimě nedochází k dostatečně vysokým a nízkým hladinám osvětlení.

[12] Ještě výraznější změny probíhají u lidí pracujících na směny.[6]

Narušení cirkadiánních cyklů přispívá k poruchám spánku, vzniku depresí a cukrovky či nárůstu obezity.[16, 9] Vzhledem ke schopnosti melatoninu působit jako protirakovinné činidlo, jsou jeho nízké hladiny způsobené přemírou osvětlení asociovány se vznikem rakoviny prsu a prostaty.

[5, 11, 14] Výskyt rakoviny prsu celosvětově koreluje s hodnotami záře z DMSP – ačkoliv tato situace může být způsobena rozložením obyvatelstva, podobná korelace se neprojevila u rakoviny plic, jater, hrtanu a tračníku.

[10] Vzhledem k těmto výsledkům WHO klasifikuje “práci na směny s narušením cirkadiánního cyklu” jako možný karcinogen[7] a Dánsko uznalo rakovinu prsu jako nemoc z povolání při práci na směny.[15] Souhrnný report na toto téma poskytuje například Stevens et al.[14]

Ačkoliv tyto závažné dopady jsou zatím nejvíce prokázány u práce na směny, mohou se týkat i ostatního obyvatelstva – např. Gooley et al. zjistil, že v mnoha ložnicích je intenzita osvětlení před spánkem vyšší než intenzita vhodná pro zachování správné sekrece melatoninu.

[4] Velmi významným zdrojem modrého světla jsou LED obrazovky elektronických zařízení jako počítače, mobily a tablety, jež lidé používají ve vysoké míře i těsně před spaním.

[13] V několika studiích se nošení brýlí blokujících modré světlo při zvýšených hladinách osvětlení ve večerních hodinách prokázalo jako vhodné opatření pro zachování správné funkčnosti sekrece melatoninu.[12, 17]

Světlo se pro své pozitivní účinky používá při léčbě depresí či u pacientů s demencí.

[6] Pacienti s bipolární poruchou, kteří byli hospitalizováni v pokojích s okny ve východním směru, byli díky těmto ranním dávkám světla navíc propouštěni z nemocnice dříve.

[1] Ačkoliv je tedy ve dne vhodná co nejvyšší expozice světlu, po západu slunce je tomu naopak (zejména u modrého světla), aby nedocházelo k narušení přirozeného rytmu.

Další čtení o biologickém vlivu světla na stránkách UCEEB.

[1] Benedetti, Francesco and Colombo, Cristina and Barbini, Barbara and Campori, Euridice and Smeraldi, Enrico, “Morning sunlight reduces length of hospitalization in bipolar depression“, Journal of Affective Disorders 62, 3 (2001), str. 221-223.
[2] Cajochen, Christian and Munch, Mirjam and Kobialka, Szymon and Krauchi, Kurt and Steiner, Roland and Oelhafen, Peter and Orgu…, “High Sensitivity of Human Melatonin, Alertness, Thermoregulation, and Heart Rate to Short Wavelength Light“, The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism 90, 3 (2005).
[3] Falchi, Fabio and Cinzano, Pierantonio and Elvidge, Christopher D. and Keith, David M. and Haim, Abraham, “Limiting the impact of light pollution on human health, environment and stellar visibility“, Journal of Environmental Management 92, 10 (2011).
[4] Gooley, Joshua J. and Chamberlain, Kyle and Smith, Kurt A. and Khalsa, Sat Bir S. and Rajaratnam, Shantha M. W. and Van Reen,…, “Exposure to Room Light before Bedtime Suppresses Melatonin Onset and Shortens Melatonin Duration in Humans“, The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism 96, 3 (2011).
[5] Haim, A and Portnov, B, Light Pollution as a New Risk Factor for Human Breast and Prostate Cancers (Springer, 2013).
[6] Martin Held and Franz Hölker and Beate Jessel, Schutz der Nacht – Lichtverschmutzung, Biodiversität und Nachtlandschaft (Bonn: BfN Bundesamt für Naturschutz, 2013).
[7] IARC, “Agents Classified by the IARC Monographs” (2015).
[8] Jones, T. M. and Durrant, J. and Michaelides, E. B. and Green, M. P., “Melatonin: a possible link between the presence of artificial light at night and reductions in biological fitness“, Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences 370, 1667 (2015).
[9] Karatsoreos, Ilia N., “Effects of Circadian Disruption on Mental and Physical Health“, Curr Neurol Neurosci Rep 12, 2 (2012).
[10] Kloog, Itai and Haim, Abraham and Stevens, Richard G. and Portnov, Boris A., “Global Co-distribution of Light at Night (LAN) and Cancers of Prostate, Colon, and Lung in Men“, Chronobiol Int 26, 1 (2009).
[11] Megdal, Sarah P. and Kroenke, Candyce H. and Laden, Francine and Pukkala, Eero and Schernhammer, Eva S., “Night work and breast cancer risk: A systematic review and meta-analysis“, European Journal of Cancer 41, 13 (2005).
[12] Paul, Michel A. and Love, Ryan J. and Hawton, Andrea and Arendt, Josephine, “Sleep and the endogenous melatonin rhythm of high arctic residents during the summer and winter“, Physiology & Behavior 141 (2015).
[13] Sroykham, Watchara and Wongsawat, Yodchanan, “Effects of LED-backlit computer screen and emotional selfregulation on human melatonin production“, 2013 35th Annual International Conference of the IEEE Engineering in Medicine and Biology Society (EMBC) (2013).
[14] Stevens, Richard G. and Brainard, George C. and Blask, David E. and Lockley, Steven W. and Motta, Mario E., “Breast cancer and circadian disruption from electric lighting in the modern world“, CA A Cancer Journal for Clinicians 64, 3 (2013).
[15] Wise, J., “Danish night shift workers with breast cancer awarded compensation“, BMJ 338, mar18 1 (2009).
[16] Zelinski, Erin L. and Deibel, Scott H. and McDonald, Robert J., “The trouble with circadian clock dysfunction: Multiple deleterious effects on the brain and body“, Neuroscience & Biobehavioral Reviews 40 (2014).
[17]van der Lely, Stephanie and Frey, Silvia and Garbazza, Corrado and Wirz-Justice, Anna and Jenni, Oskar G. and Steiner, Roland…, “Blue Blocker Glasses as a Countermeasure for Alerting Effects of Evening Light-Emitting Diode Screen Exposure in Male Teenagers“, Journal of Adolescent Health 56, 1 (2015).

Budete mít zájem:  Vitamín B5 – kyselina pantoténová – jaké má účinky?

DMSO (Dimethylsulfoxid) co to je?? Použití a působení??

Dimethylsulfoxid neboli DMSO není ve veřejných kruzích příliš rozšířeným pojmem a už vůbec ne, známým přípravkem vhodným pro zkvalitnění našeho zdraví.

Mezi lékaři a farmaceuty je však moc dobře znám pro své širokospektrální účinky na lidské zdraví. V alternativním lékařství se používá především při poraněních a onemocněních pohybového aparátu, k potlačení zánětů a k ošetření kůže. Svede toho ale ještě mnohem více…

A právě o jeho efektu, působení a způsobu užívání se dočtete v následujícím článku.

Co je DMSO a kde se vzalo?

Dimethylsulfoxid je přírodní sirná sloučenina v podobě čiré tekutiny. DMSO, jak se chemický název sloučeniny zkracuje, bylo objeveno úplnou náhodou v 19. století při zpracování dřeva, konkrétně jako vedlejší produkt při výrobě papíru. V té době bylo DMSO používáno čistě jako průmyslové rozpouštědlo.

Blahodárné účinky na náš organismus byly zjištěny až o století později, kdy na nějaký čas bylo jeho používání v medicíně zakázáno.

Po prozkoumání všech účinků a stanovení jeho správného užívání bylo ale DMSO opět schváleno a je nyní volně k dostání.

Vedlejších účinků se není potřeba obávat, protože jich i po opětovně prováděných testech bylo zjištěno minimum. DMSO je dokonce pří správném užívání bezpečnější než aspirin.

Jak DMSO funguje v těle?

DMSO se aplikuje přímo na kůži nebo se přidává do krémů, sprejů či mastí určených k ošetření pokožky. DMSO totiž velice snadno proniká přes kožní bariéru a dostává se do krevního řečiště. Nepůsobí tedy pouze lokálně, ale celkově v celém organismu. Přes nervovou soustavu tiší bolest, uklidňuje, posiluje paměť a zvyšuje schopnost koncentrace.

Dále dmso funguje jako nosič, což je skvělé zejména proto, že dovede přenášet aktivní látky a zvyšovat jejich efektivitu/účinnost. Látky díky DMSO totiž lépe a hlouběji pronikají do buněčné struktury, čímž se terapeutický účinek látek zvyšuje.

Dalším účinkem této organické sloučeniny síry je vazba a následné odbourání škodlivých volných radikálů. Působí ale selektivně a vychytává hlavně ty radikály, které tělu nejvíce škodí. Funguje tedy jinak než běžný antioxidant, který sice plošně vychytá volné radikály, ale ve výsledku jich zachytí menší množství.

V neposlední řadě zabraňuje růstu bakterií, tlumí projevy zánětu, zlepšuje místní prokrvení a potlačuje enzym acetylcholinesterázu, který poškozuje důležitý neurotransmiteru acetylcholin, jež se podílí na imunitním systému.

Dávkování a aplikace DMSO?

Dimethylsulfoxidu (DMSO) se také někdy přezdívá jako „zázrak přírody“ nebo „všemocná zbraň“. Je ale potřeba mít se při jeho aplikaci a výběru na pozoru.

Pokud chcete tento zázrak přírody vyzkoušet, vždy si vybírejte pouze  farmaceutickou kvalitu o síle 99,9% neboli čistý roztok, který má nejvyšší účinnost. Výhodou tohoto silného roztoku je to, že si jej dále můžete zředit vodou nebo hořčíkovým olejem, dle potřeby.

Jestliže si ale zakoupíte roztok s nižší koncentrací, nikdy z něj silnější koncentrát nepřipravíte.

Podle místa aplikace se DMSO doporučuje v koncentracích:

  • 1% roztok pro aplikaci do očí a oblasti okolo očí
  • 30% roztok pro aplikaci na hlavu
  • 50% roztok pro aplikaci na celé tělo
  • 80% roztok pro aplikaci na bradavice a kožní výrůstky

Před samotným použitím DMSO se dále doporučuje zkouška snášenlivosti, to znamená nanést 1–2 kapky DMSO na paži a vyčkat 15–30 minut, zda se neobjeví nějaký projev alergie. Až teprve poté, co test dopadne negativně, by se roztok měl aplikovat.

A pro koho je DMSO vhodný?

DMSO má příznivý vliv na celou řadu onemocnění, mezi které například patří:Zívání a jeho vliv na naše zdraví

  • Osteoporóza
  • Artritida
  • Degenerativní onemocnění kloubů
  • Bradavice, opary, ekzém
  • Projevy alergických reakcí (kopřivka)
  • Dermatitida

Dále DMSO podporuje:

  • Posilovat imunitní systém a zvyšovat obranyschopnost
  • Zmírňovat projevy ozařování a celkovou léčbu
  • Uvolňovat svaly
  • Vyhlazovat jizvy a hojit rány
  • Potlačovat bolest a zmírňovat otoky
  • Odstraňovat volné radikály

Doporučujeme si přečíst knihu od Dr. Hartmut Fischer, kde se dozvíte více informací.

Z naší nabídky na ProfiDoplnkyStravy.cz doporučujeme:

  • Woldohealth DMSO farmaceutické kvality o čistotě 99,9%.
  • Woldohealth DMSO v XXL balení o objemu 1000 ml. DMSO je ve farmaceutické kvalitě 99,9%

Křemelina a její vliv na naše zdraví – 3. Díl: Přínosy užívání a doporučené dávkování

Přínosy užívání křemeliny

Poznámka autora: Při sestavování následujícího seznamu všech známých přínosů, které se nám podařilo najít a ke kterým se nám podařilo dostat (ne všechny jsou však na 100% důvěryhodné) jsme se přikláněli především k prokázaným faktům, zkušenostem, příběhům a svědectvím.

  • Doplňování oxidu křemičitého pomáhá při regeneraci a udržování životně důležitých plicních tkání, které chrání plíce před znečištěním
  • Udržováním nebo přestavbou pružnosti plicní tkáně oxid křemičitý snižuje zánět při bronchitidě
  • Funguje také jako lék proti kašli. Oxid křemičitý „tónuje“ horní část dýchacího systému (nos, hltan a hrtan) a snižuje otok způsobený jeho pozitivním působením na lymfatický systém
  • Přísun křemeliny udržuje menopauzu bez stresu a napomáhá předcházet mnohým nežádoucím vedlejším účinkům během tohoto období
  • I u mužů se centrální nervový systém a žlázová síť postupně podrobují změnám, které způsobují degeneraci významných tělesných funkcí. To se může také zmírnit pravidelným užíváním křemeliny DiatomPlus
  • Oxid křemičitý pracuje společně s jinými antioxidanty, aby se zabránilo předčasnému stárnutí a zachování mládí a svěžesti
  • Oxid křemičitý může pomoci zabránit vzniku ledvinových kamenů a uzdravit infekce močového systému. Je to přirozené diuretikum, které může zvýšit vylučování moči až o 30 %, čímž eliminuje systém odstraňování vody a obnovuje normální funkci těchto životně důležitých orgánů
  • Přítomnost dostatečného množství oxidu křemičitého v trávicím traktu snižuje zánět v celém systému. Může vést k dezinfekci v oblasti žaludečního a střevního kataru a odstranění žaludečních problémů. Oxid křemičitý může upravit stolici a zabránit zácpě.
  • Oxid křemičitý může pomoci normalizovat tkáň hemoroidů
  • Pravidelné a dlouhodobé užívání oxidu křemičitého (křemeliny), může zmírnit potíže se zády, které často postihují převážně seniory
  • Oxid křemičitý se prokázal jako velmi účinný při léčbě ženských výtocích, abscesech, žaludečních potížích, v oblasti vagíny a děložního čípku a při zánětech prsních žláz (speciálně pro kojící matky)
  • Konzumací křemeliny DiatomPlus snižujete riziko zánětu středního ucha
  • Oxid křemičitý stimuluje imunitní systém
  • Oxid křemičitý normalizuje krevní oběh a reguluje vysoký krevní tlak (hypertenze)
  • Oxid křemičitý mírní závratě, bolesti hlavy, bzučení v uších a nespavost
  • Oxid křemičitý může pomoci při cukrovce syntézou inhibitoru elastázy přes slinivku
  • Oxid křemičitý může zabránit tuberkulóze
  • Zlepšením pružnosti kloubů pomáhá křemelina při revmatismu
  • Oxid křemičitý stimuluje metabolický proces a dělení buněk
  • Oxid křemičitý může oddálit stárnutí v tkáni mladších lidí
  • Oxid křemičitý zvyšuje mobilitu a snižuje následky při osteoartritidě a sklerotických stavech
  • Křemelina zkrášluje vlasy, dodává jim lesk, pružnost a sílu
  • Křemelina prodlužuje a zpomaluje stárnutí pleti a zabraňuje tvorbě vrásek na obličeji

Jaké je doporučené dávkování?

1 až 2 polévkové lžíce rozmíchaná ve sklenici džusu nebo vody. Hned po rozmíchání by se měl roztok vypít.

Křemelinový prášek se nerozpustí, proto tekutinu několikrát při pití promíchejte, abyste zabránili jeho usazování. Je bez zápachu a bez chuti. Nadbytečné množství tělo vyloučí.

Křemelina by se neměla přidávat do teplé vody, protože působením tepla se krystaly rozpustí a užívání křemeliny ztratí svůj detoxikační efekt.

Křemelina DiatomPlus je však vhodná také pro vnější použití. Lze ji přimíchat do pleťové masky pro čistější pokožku, do zubní pasty pro bělejší zuby a zdravější dásně, stejně jako do koupele ke zpevnění a vnějšímu pročištění celého těla.

Můj typ na pleťovou masku: med, citrón a křemelina, udělat kašičku, jemně pleť promasírovat (efekt peeling) a nechat cca 10minut. Pak opláchnout a pokožku natřít přírodním krémem nebo olejíčkem, já používám bambucké máslo.

Pleť je hladká, jemná, projasněná a vyhlazená ????

Na závěr

Pokud se rozhodnete užívat křemelinu DiatomPlus, začněte s jednou čajovou lžičkou denně během prvních tří dnů, aby se tělo „zahřálo“ a připravilo se na detoxikaci.

Nechte své tělo přirozeně se vyrovnat s čistícími a detoxikačními vlastnostmi, nesnažte se celý proces urychlit vyššími dávkami, nic tím nezískáte. Nikdy nezapomínejte pít dostatek vody.

Po třech až čtyřech dnech můžete dávku zvýšit na jednu polévkovou lžičku denně a v tomto dávkování již setrvejte během celého užívání křemeliny DiatomPlus.

Dostáváme mnoho otázek od našich přátel a zákazníků, jak dlouho třeba křemelinu užívat, ale jak jsme již několikrát zmiňovali výše, křemelina DiatomPlus obsahuje 94 % oxidu křemičitého, látky, bez které nedokáže náš organismus zdravě a plnohodnotně fungovat, takže jeho pravidelný přísun je nezbytný každý den během celého života.

Budete mít zájem:  Pandemie, ale žádná nová opatření

Mnozí z vás si všimnou pozitivní výsledky již během prvních dnů a týdnů a my budeme velmi rádi, pokud se se svými zkušenostmi s námi podělíte a napíšete nám na [email protected]

Počítače a zdraví

 předchozí článek | následující článek 

Práci u počítače považují mnozí za práci lehkou a bez zdravotních rizik. Práce s počítači však může být zdrojem různých zdravotních potíží a zdaleka se nejedná pouze o únavu očí a urychlení vzniku očních vad.

Nejčastější onemocnění

  1. Tenisový loket. Při dlouhodobé práci s nevhodně umístěnou klaviaturou a především při práci s „myší“ je nadměrně namáhán loketní kloub, což u některých pracovníků vyvolává bolestivé onemocnění v mnohém připomínající známé onemocnění tenistů.
  2. Onemocnění páteře.

    Při nevhodném držení těla, při používání nevhodné židle nebo prostě při dlouhodobé práci u počítače je silně namáhána páteř. To vyvolává nejrůznější bolesti v zádech. Při opisování dat (programů) s hlavou otočenou do strany je zvláště namáhána krční páteř. Přetížení krční páteře může mít i  nespecifické projevy (závratě, bolesti hlavy, žaludeční potíže). To je tzv.

    „nemoc pokladních“ (touto nemocí trpívají pokladní samoobsluh).

  3. Onemocnění zraku. Vliv práce u terminálu na zrak vyžaduje provedení srovnávací studie s využitím statistických metod. Subjektivní i objektivní potíže zraku jsou běžné a jsou potvrzovány i statisticky ([4]). Vnímavější jedinci si stěžují na únavu zraku a sklon k zánětům spojivek.

    Časté jsou stížnosti na večerní neostrost vidění, tlak v očích a pocit psychické nepohody. Není zatím ověřeno, jaký vliv bude mít mnohaletá práce u obrazovek.

    Zatím nebylo statistickými metodami prokázáno, že má dlouhodobá práce u terminálů záporný vliv na zrak. Bohužel však z toho nelze odvodit, že tento vliv neexistuje.

    Důvod je v tom, že vznik vad zraku je značně individuální, a pozorovaná data mají proto značný rozptyl. Pak však mohou být i významné vlivy „skryty“ v neuspořádaných datech. Kromě toho nemohly být zatím zjišťovány vlivy práce za dobu delší než asi 20 let (terminály se masově používají až od začátku sedmdesátých let).

    Je mnoho nemocí z povolání, které se projevují až po 20-30 letech práce (např. řada hornických chorob). Vliv práce u obrazovek na zrak lze ovlivnit volbou barev. Nepříznivě působí náhlé změny obrazu (např. náhlý a častý vznik a zánik oken a nevhodná volba barev).

Pravděpodobné negativní vlivy

Výše uvedené negativní vlivy práce s počítači lze považovat za prokázané. Existují ovšem hůře prokazatelné, o to však potenciálně nebezpečnější vlivy.

Počítač je v jistém smyslu inteligentní, absolutně poslušný partner, je ho navíc možno kdykoli vypnout. Počítač obtížně zvládá takové pojmy jako „snad“, „nevím“ (zatím přesně). U dětí a mladších pracovníků vzniká nežádoucí vazba na počítač (a počítačové hry).

Černobílá logika světa počítačů se podle některých průzkumů přenáší i do vztahů mezi lidmi a do politických postojů. úivot však, bohužel (nebo bohudík) není černobílý – ne vždy např. jednáme za úplné informace (např. podnikání v podmínkách otevřeného trhu).

Hlavním problémem bývá oslabení schopností jednat sociálně. Práce s počítači nutně ovlivňuje i starší pracovníky. U těch se může projevovat sklon k přílišné preferenci formálních metod a opomíjení přístupů, které jsou důležité a které však zatím formalizovat nelze (např.

uvážení sociálních a zdravotních důsledků nasazování výpočetní techniky).

V oblasti zdravotních vlivů existují další zatím nepodložené, avšak pravděpodobné hypotézy. Je podezření, že práce u obrazovek negativně působí na těhotné ženy. Zatím není zřejmé, zda je to pouze důsledek sedavého zaměstnání, či zda zde působí i další vlivy.

V přehledové studii ([1]) je uvedena celá řada dalších zdravotních potíží z dlouhodobé práce u terminálů v oblasti psychosomatické (zácpy, bušení srdce, nadýmání atd.), nervové (úzkosti, popudlivost, deprese) a poruchy spánku.

Většina vlivů je statisticky významná a postihuje až 40% pracovníků, kteří dlouhodobě pracují u terminálů (srv. sborník Ergonomičnost pracovišť s obrazovkou).

Počítače a hygiena práce

Při práci u obrazovek tedy musíme chránit své zdraví. Do doby, než vyjdou příslušné předpisy, bude nutno řídit se zdravým rozumem a příklady z jiných oborů lidské činnosti (což je zásada u počítačů – často ke škodě věci – zanedbávaná) a také podle legislativních opatření jiných států:

  1. Židle, výška, ve které je umístěna klaviatura, a osvětlení by se měly řídit pravidly podobnými těm, která platí pro psací stroje (viz [2]). Je tedy vhodné dodržovat následující zásady:
    1. sedačka stavitelná s výškou sedadla, umožňující sezení s úhlem kolena devadesát stupňů
    2. vzdálenost očí od obrazovky 40-65 cm
    3. je vhodné používat podložku pod nohy
    4. sklon zorného pole 10-20 stupňů od vodorovné roviny
    5. výška klaviatury taková, aby předloktí svíralo s vodorovnou rovinou úhel 0-15 stupňů
    6. nastavitelné opěradlo sedačky (možná by vyhovovala i nějaká varianta tzv. klekací židle s tím, že se bude používat tehdy, když nás unaví sezení „normální“)
  2. Myš by měla být umístěna poměrně nízko (alespoň jako klaviatura).
  3. Práce s obrazovkou by neměla tvořit více než 60-80% pracovní doby a měla by být rozdělena delšími pauzami po každé hodině.
  4. Nepodceňovat zpočátku zdánlivě zanedbatelné potíže a včas se obracet na lékaře.
  5. O zdravotních potížích včas informovat pracovníky.
  6. Řídit se hygienickými předpisy (až se objeví).
  7. Cvičit vstup dat bez pozorování obrazovky.
  8. Požadovat vhodný nábytek, především židle a stoly a při budování pracovišť uplatňovat požadavky ergonomie (viz [2]), např. podložky pod nohy (srv. [3]).
  9. Pracoviště s terminálem by mělo vyhovovat řadě požadavků, mj.:
    • obrazovka by neměla být umístěna proti oknu (oslňování) a od okna (reflexy)
    • okna by neměla být orientována na jih, jihovýchod a jihozápad
    • osvětlení by mělo být nepřímé s možností individualizace osvětlení na pracovišti
    • doklady je vhodné umísťovat na stojánky u obrazovky

K odhadu dalšího vývoje mohou sloužit legislativní opatření států v USA, stanovující maximální dobu práce u počítače (asi tak, jak je uvedeno výše) a požadující jednou ročně lékařské prohlídky.

Počítačové nemoci a plány informatizace

Existence nemocí vyvolaných prací u počítače může podstatně korigovat plány rozvoje aplikací počítačů. Situace u nás je kritičtější než např.

v USA, neboť u nás často pracuje pracovník v jedné profesi celý produktivní život (40 let), a to často dokonce u jednoho zaměstnavatele. To je v ostrém protikladu se situací např.

v USA, kde je průměrná doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele 2,5 roku. V USA je prakticky nulová naděje, že někdo stráví u obrazovky víc než několik let.

U nás je situace jiná. Ohrožení zdraví (a připravované hygienické normy) nás asi budou nutit používat opět více papírová média. Budeme se muset učit vstup dat bez pozorování obrazovky. Zde je na závadu nedostatečná standardizace klaviatur. Z tohoto hlediska mohou být méně vhodné ty produkty (např. editory), které pozorování obrazovky nadměrně vyžadují.

Velmi málo je známo o optimální volbě barev (volba barev je možná např. v Turbo Pascalu). Zde by nám měli pomoci zdravotníci.

Podstatné zádrhely mohou být s různými CAD systémy a systémy automatizace administrativních prací, kde je nebezpečí ohrožení zraku značné. Tento fakt může značně modifikovat naše budoucí plány v těchto oblastech, a to tím spíše, že např. zkušenosti s CAD systémy (hodnocení přínosu) nebývají vždy jednoznačné (viz např. [2]).

Zvláštní opatrnost je na místě při používání výpočetní techniky na základních školách a tím spíše na mateřských školkách, kde je nebezpečí škod na zdraví nejvýraznější (alespoň do doby, než budeme schopni toto nebezpečí odhadnout a eliminovat).

[1] M. Paleček. Problémy displejových pracovišť a ergonomie. Průmyslový design 3/83, 1983. … zpět do textu
[2] F. Pippich. Problematika pracovišť s mikropočítači a obrazovkovými terminály. Výběr inf. z organizační a výpočetní techniky, No 6/88, 1988. … zpět do textu
[3] Sborník Ergonomičnost pracovišť s obrazovkou, Dům Techniky ČSVTS Praha, listopad 1989. … zpět do textu
[4] A. Zelený, O. Matoušek, A. Hladký. Zdravotní a ergonomická hlediska práce u vizuálních displejových terminálů. Pracovní lékařství 8/83, 1983. … zpět do textu

Zpět na začátek

ÚVT MU, poslední změna 14.11.2011

Častější zívání při RS

Zívání začíná už v děloze a pokračuje během celého lidského života. Není známo, proč lidé zívají, ale existuje o tom hodně teorií. Fyziologické hypotézy uvádějí, že zívání nastává kvůli fyzické potřebě (např. zvýšení dodávky kyslíku, vyrovnání tlaku v uších). Příkladem jsou ryby, které zívají v reakci na nízkou hladinu kyslíku.

Novější fyziologická teorie tvrdí, že lidé zívají, aby snížili svou tělesnou teplotu (tzv. termoregulace), a to zejména v mozku. Jeden experiment ukázal, že po aplikaci studeného zábalu na hlavu byli lidé méně náchylní k „nakažlivému zívání“ (tj. zívání, když člověk vidí zívat někoho jiného).

„Nakažlivé zívání“ vedlo k sociální/komunikační hypotéze, která tvrdí, že když vidíme někoho zívat, aktivují se v mozku oblasti spojené s imitací, empatií a společenským chováním (Guggisberg a kolektiv. Neurosci Biobehav Rev 2010;34:1267-1276).

Jedna teorie uvádí, že nakažlivé zívání umožňuje skupině zvířat zůstat ve střehu před nebezpečím, jiná pak uvádí, že zívání umožňuje zvířecí smečce synchronizovat spánek a bdění.

„Nakažlivé zívání“ je obvykle omezeno na stejný druh, ale studie prokázaly, že zívající člověk může přimět zívnout psa (a někdy i kočku).

Myšlenka, že zívání může regulovat teplotu mozku, vedla k výzkumům u RS, neboť zvýšená tělesná teplota může symptomy RS zhoršit.

Jedna skupina vědců zjistila, že každý třetí člověk s RS uvedl, že zívání jeho symptomy RS zlepšilo a že zlepšení většinou trvalo po dobu několika minut po zívnutí (Gallup a kolektiv. Sleep Med 2010;11:329-330).

Zívání může být způsobeno zvýšenou teplotou, ale pravděpodobně je způsobeno spíše únavou a/nebo nespavostí při RS.

Jiná teorie uvádí, že lidé zívají, aby přepnuli z klidového do aktivního stavu. Klidová síť mozku je organizovaná síť mozkových oblastí, které vykazují vysokou aktivitu, když je mysl v klidovém stavu, a nízkou aktivitu, když je mysl soustředěná (Teive a kolektiv.

Arq Neuropsiquiatr 2018;76:473-480). Když nastupuje klidový stav, začne být člověk ospalejší. Zívání nastolí pohotovostní režim, který tělu pomůže očistit se od chemických poslů podporujících spánek.

V souladu s touto teorií mohou lidé s RS trpět „přetížením v klidovém stavu“ kvůli únavě a/nebo špatné kvalitě spánku při RS.

Zívání je řízeno mozkem a četné studie zkoumaly souvislost mezi zíváním a různými neurologickými onemocněními. U lidí s některými neuropsychiatrickými onemocněními, jako je schizofrenie a autismus, je zívání vzácné.

Zívání není častější pouze u RS, ale také u lidí s Parkinsonovou chorobou (zčásti proto, že používané léky podporují zívání), dále těsně před nástupem migrény a po mrtvici. U některých lidí po mrtvici nastává zvláštní jev, kdy zívnutí může způsobit, že se paralyzovaná paže zvedne. Tento stav (tzv.

parakinesia brachialis oscitans) byl parodován jednou z postav ztvárněnou Peterem Sellersem ve filmu Dr. Strangelove.

Snad nejžhavější teorií o zívání je momentálně hypotéza týkající se kortizolu. Kortizol je hormon, který se uvolňuje během období stresu, při nízké hladině cukru a při únavě a pomáhá regulovat cyklus spánku a bdění. Hypotéza tvrdí, že zívání je varovným příznakem zvýšené hladiny kortizolu (Thompson a kolektiv. Interact J Med Res 2012;1: e4, 1–9).

Součástí této teorie je domněnka, že vysoká hladina kortizolu je u lidí s RS zodpovědná za zívání i za únavu (Simon & Thompson. Med Hypotheses 2014;83:494-496). Podle nedávné studie může nadměrné zívání (obvykle definované jako tři zívnutí během 15 minut) indikovat zvýšenou hladinu kortizolu u lidí s RS (Thompson a kolektiv.

Mult Scler Relat Disord 2018l;23:51-55).

Je zajímavé, že kortizol má na imunitní systém účinky, které mohou být u RS prospěšné. Zatím není jasné, zda nadměrné zívání (způsobené zvýšenou hladinou kortizolu) snižuje poškození způsobené zánětem během dlouhodobého průběhu RS.

Střevo je náš druhý mozek, jeho mikroby ovlivňují psychiku – Magazín Reportér

Představa, že o našem psychickém zdraví, náladách a chování rozhodují i mikroorganismy ve střevech, mi připadá fascinující. Jak propojení mezi mozkem a mikrobiotou funguje?

Že je propojený mozek a střevo, je stará známá věc. Spousta lidí to zažívá na vlastní kůži třeba před zkouškou, kdy z nervozity trpí průjmem nebo zvrací. Jakou roli v propojení mozku a střeva hraje mikrobiální osídlení střevní sliznice, tzv. mikrobiota, se zkoumá až v posledních letech.

Co vědci zjistili?

Ta role je tak významná, že už nemluvíme jen o propojení střeva a mozku, ale hovoří se o ose mikrobiota–střevo–mozek. Propojení se odehrává na vícero úrovních. Zaprvé, střevo je vybaveno vysokým počtem neuronů, nervových buněk. Dokonce tolika, že se množstvím přirovnává k míše. Proto se někdy říká, že střevo je náš druhý mozek.

Tyto buňky produkují různé neuroaktivní látky, které ovlivňují mozek a naši psychiku. Komunikace mezi mozkem, střevem a mikrobiotou je oboustranná a probíhá i skrze bloudivý nerv, nervus vagus. Další úrovní spojení je imunita. Ukazuje se, že i neurony mají receptory pro některé důležité imunoregulační faktory.

Velký vliv na mozkovou činnost mají i neuroaktivní metabolity (produkty látkové přeměny – pozn. red.) bakterií obsažených v mikrobiotě.

Kdy vědci přišli na to, že střevní mikroorganismy mají vliv i na naši psychiku?

Průlomové byly v této oblasti roky 2010–12. Tým švédských vědců tehdy publikoval studii, která dokazovala, že se normální myši od těch bezmikrobních liší nejen v imunitních reakcích, ale i v chování a ve vývoji nervového systému.

Testy na zvířecí psychiku jsme ve spolupráci s Dr. Burešem z Fyziologického ústavu prováděli i u nás, ale zajímali jsme se tehdy také o působení lepku, o celiakii. Je známo, že celiaci jsou často depresivní.

Proto jsme zkoumali vliv většího množství lepku ve stravě na změnu psychiky.

Na co jste přišli vy a co objevili vědci ve Švédsku?

Švédští kolegové zjistili, že bezmikrobní myši nejsou opatrné, chybí jim sebekontrola, strach, bez obav se pohybují nebo plavou. Zato myši osídlené mikrobiotou mají vyšší stupeň kontroly nad svým chováním a při volném pohybu projevují úzkost.

Další možností, jak vést experimenty v této problematice, je podávání probiotických kmenů, které složení mikrobioty mění. Tento typ pokusů se dělá i na lidech. Existují studie, které pomocí moderních radiodiagnostických metod jasně dokazují, jak užívání probiotik ovlivňuje aktivitu mozku.

Sleduje se i složení mikrobiomu u lidí s depresivní a úzkostnou psychózou a jak ho lze ovlivnit pomocí probiotik. Minulý týden vyšla zajímavá práce, kde vědci porovnávají vliv genů organismu a genů mikrobioty na chování.

Zjistili, že zatímco emoční projevy, strach, úzkosti a deprese jsou závislé na mikrobech, hyperaktivita je odrazem genového složení našich buněk.

Jak má vypadat optimální zdravý mikrobiom ale stále nevíme, je to tak?

Přesně tak. Zkoumá se především vliv mikrobioty na jednotlivé nemoci. Lékaři se pochopitelně soustředí především na to, čím a jak nemoci léčit. Studium mikrobiomu řeší, které složky mikrobioty jsou zdraví prospěšné a naopak. Bohužel toho ale stále víme příliš málo.

Zmínila jste deprese a úzkosti. Které další psychiatrické diagnózy by se mohly v budoucnu léčit skrze střeva?

Zatím nejdál došel výzkum, který zkoumal vliv opakovaného podávání fekální mikrobioty od zdravých lidí pacientům s autismem.

Autoři prokázali, že změny ve složení střevního prostředí po přenosu vedly ke zlepšení nejen problémů trávicího traktu pro autismus typických, ale i projevů psychických. Snížila se agresivita a další příznaky autistického chování. Další studie se dělají u depresivních stavů.

I ty reagují na změnu mikrobioty a jejím ovlivněním lze docílit znatelného zlepšení. Naopak u schizofrenie se zatím zdá, že ovlivňování mikrobioty nezabírá.

Vedle fekálního přenosu lze složení mikrobioty upravit i užíváním probiotik. Jaké výsledky má tato metoda?

Český gastroenterolog žijící v Kanadě profesor Berčík zjistil, že určitá probiotika zlepšila u pacientů s dráždivým tračníkem nejen zažívací problémy, jako jsou průjmy, ale i stupeň úzkosti a deprese. Byly popsány probiotické bakterie, které v některých studiích prokázaly zlepšení psychických stavů např. u autistů. Takovým probiotikům se říká psychobiotika.

Využívají se už v léčbě, nebo jsou zatím stále jen předmětem bádání?

Probiotika stále nejsou obecně uznávanou léčebnou metodou, zatím se zkouší efektivita jejich složek. Zdá se, že hrají roli především v prevenci. Také metoda přenosu fekální mikrobioty je stále ve stadiu experimentů.

Schválená jako oficiální léčba je zatím jen u pacientů s infekční klostridiovou kolitidou (život ohrožující průjem doprovázený bolestmi břicha – pozn. red.).

Ale domnívám se, že v budoucnosti se ovlivňování mikrobioty stane důležitou součástí preventivních a léčebných postupů.

Jakým způsobem se fekální mikrobiota, tedy stolice zdravého člověka, nemocnému podává?

Většinou se zpracuje ve fyziologickém roztoku a přenáší se nazoenterální sondou nebo koloskopicky. Ve světě už probíhá i aplikace formou tablet. Získat vhodné zdravé dárce není jednoduché.

Také proto, že přesně nevíme, jak má zdravá mikrobiota vypadat, jaké má mít optimální složení. Většinou platí, že nemocní lidé mají porušenou rovnováhu mikrobioty. Je méně diverzifikovaná a obsahuje méně prospěšných bakterií a více mikrobů, které se mohou stát patogeny.

Tento stav se nazývá dysbióza a byl popsán také u pacientů s nemocí covid-19.

Je imunoložka, vědkyně a vysokoškolská profesorka. Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Po studiích krátce působila v nemocnici v Ústí nad Labem, poté přešla na Imunologické oddělení Mikrobiologického ústavu Akademie věd v Praze, kde působí dosud. Specializuje se na slizniční imunitu, střevní imunopatologii a význam mikrobioty v imunitě.

Pomocí gnotobiotických experimentálních modelů lidských chorob a klinických vzorků od pacientů prokázala se svými spolupracovníky, že střevní bakterie (mikrobiota) hrají významnou roli v rozvoji některých autoimunitních a nádorových chorob. Od roku 2019 je předsedkyní České mikrobiomové společnosti ČLS JEP. Přednáší na LF a Přírodovědecké fakultě UK.

Je vdaná, má 2 děti a 5 vnoučat.

Složení mikrobioty, kterou pacient dostává při fekálním přenosu, je velice bohaté. Probiotika se skládají jen z některých typů mikrobů, nejčastěji z bakterií mléčného kvašení. Proč svou skladbou více nekopírují mikrobiotu?

Na její složení se po zavedení moderních molekulárně biologických metod zaměřil výzkum v 90. letech a na počátku nového století. Ukázalo se, že ve stolici zdravých lidí jsou některé typy mikrobů zastoupeny mnohem více než jiné a u nemocných chybí.

Když jsem se ptala, proč se tyto mikroby také nepoužívají jako probiotika, odborníci mi vysvětlili, že se dají jen velice špatně kultivovat. Zatím není možné je připravit industriálně, jsou to takzvaná probiotika příští generace.

Základ dosud vyráběných probiotik tvoří laktobacily a bifidobakterie, které se vyskytují v mléčných výrobcích a umíme je namnožit ve velkém kvantu. Bohužel teď roste množství firem, které prodávají probiotika, aniž by testovaly, jestli mají na zdraví vůbec nějaký vliv.

Je efektivnější léčba pomocí probiotik, anebo fekálního přenosu?

Zatím to vypadá spíše na fekální přenos, ale studií je málo. Úžasné výsledky přináší u klostridiových infekcí. U probiotik se zatím zdá, že zabírají jen u některých lidí. Souvisí to i s tím, co jíme.

Strava je hlavní faktor, který naši mikrobiotu formuje a moduluje. Je známo, že děti původních afrických kmenů mají mnohem pestřejší složení mikrobioty. Jedí hodně vlákniny, která slouží jako potrava pro zdraví prospěšné bakterie.

Díky zdravé pestré mikrobiotě pak dokážou žít s parazity, kteří by Evropana skolili.

Na mikrobiotě se nepodepisuje jen strava, ale i další faktory. Které?

Důležitý je celkový životní styl. Původní africké a jihoamerické kmeny jsou mnohem víc v kontaktu s přírodou než my. Od dětství jsou vystaveny zdravé špíně, mají méně stresu charakteristického ve vyvinutých zemích. Stres vyvolává velké hormonální změny a ty zase ovlivňují složení mikrobiomu, takže i stres hraje roli.

Jaká je souvislost mezi mikrobiotou a covidem? Virus ji oslabuje nebo špatné prostředí ve střevech zvyšuje náchylnost k onemocnění?

To stále není jasné, stejně jako u ostatních nemocí. Pacienti přicházejí až s projevy nemoci, takže lze jen těžko soudit, co bylo dřív: jestli nemoc, nebo špatná mikrobiota. Nicméně pozitivní změny po přenosu fekální mikrobioty naznačují spíš druhou možnost.

Zvýšená citlivost starších lidí na těžší průběh covidu se spojuje s faktem, že se ve stáří zhoršuje složení mikrobioty. Snižuje se její diverzita a objevuje se víc patogenních mikrobů.

První publikované studie ukázaly korelaci mezi složením mikrobioty a průběhem infekce covid-19.

Od počátku pandemie vycházejí studie zkoumající souvislost mezi mikrobiotou a covidem. Přinesly nějaké třeskuté závěry, které by mohly s léčbou pomoci?

Některé studie naznačují, že k léčbě přispívá podávání probiotik. Přesvědčivé práce ale zatím publikovány nebyly.

Vyšla i jedna čínská studie provedená na relativně malém vzorku pacientů, která tvrdí, že v léčbě covidu-19 pomohl fekální přenos.

Ostatně i u nás lékaři z Thomayerovy nemocnice mají první zkušenosti s tímto přístupem u covidových pacientů, kteří navíc onemocněli klostridiovou infekcí.

Pečujete teď vzhledem k pandemii o svoji mikrobiotu pečlivěji než jindy?

Už když jsem měla malé děti, věděla jsem, že sterilní čistota není pro správný vývoj imunitního systému to nejlepší. U bezmikrobních zvířat jsme viděli, že jsou na tom s obranyschopností hůře než zvířata osídlená mikroby. Proto jsem nechávala děti hrát si „ve špíně“.

Neinfekční špína, která panuje v přírodě, je zdravá. To prokazují výzkumy srovnávající nemocnost dětí vyrůstajících na farmách a ve městech. Děti z farem např. netrpí alergiemi tak jako městské děti atd. Ale abych odpověděla na vaši otázku.

Zdravou mikrobiotu podporujeme vhodnou stravou, kysanými mléčnými a zeleninovými produkty, potravinami obsahujícími dostatek vlákniny, ale i aktivním pohybem a dostatkem spánku.

Probiotika z lékárny užíváme jen při a po léčbě antibiotiky, která mohou vybít nejen škodlivé, patogenní bakterie, ale i mikroby zdraví prospěšné.

Více informací o naší mikrobiotě viz www.mikrobiom-cms.cz

K PŘEDPLATNÉMU
KNIHA ZDARMA
 

Objednat

Objednat

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector