Žena muže bít nemůže? Ale týrat ano

Chudák ženská, kterou manžel tyran mlátí, psychicky deptá a odstřihává od rodiny a přátel. Takový nám většinou naskočí obrázek, když se mluví o domácím násilí. Jen málo se ví, že role oběti a násilníka mohou být i obrácené. Že i žena je schopna muže zfackovat, zkopat, vzít na něj nůž nebo rozpálenou žehličku. A muži často ze studu ani nemrknou.

Představte si takový model. Už během prvního roku jejich vztahu si „Marek“ všímal, že je jeho přítelkyně velmi žárlivá a snaží se ho kontrolovat. Přičítal to však jejímu přirozenému temperamentu a vlastně mu to i lichotilo.

Po roce a půl se jim narodil syn, jenže rodinná idylka trvala jen dva měsíce. Pak se, v té době už manželka, začala k Markovi chovat agresivně.

Začalo to nenápadně, kdy se ho snažila odstřihnout od jeho rodiny a přátel, chtěla, aby přerušil veškeré sociální kontakty.

Neustále mu dělala scény, byla mu schopná rozdupat kytaru, vyhodit mobil z balkonu, rozbít počítač. Pak ho začala fackovat, kopat, tahat za vlasy a bít pěstmi do obličeje, a to i ve chvílích, kdy měl v náručí jejich syna.

Manželka se na Marka vrhala s takovou intenzitou, že si pak chladila napuchlé prsty v ledové vodě.

A Marek, který doufal, že se situace uklidní a partnerka se začne léčit, podle svých slov „dělal hrdinu“ a tvrdil, že ho zarudlé tváře „vůbec nebolí“.

Jenže žena po dvou návštěvách u psychologa odmítala v terapii pokračovat s tím, že jí to nic nedává.

V domácnosti panovalo věčné napětí, jakýkoli Markův krok nebo slovo se mohlo stát záminkou k výbuchu šíleného vzteku. Přišel z práce a začal výslech.

Co dělal, šel z práce hned domů, s kým mluvil, o čem se bavili? A už to jelo. Tyto každodenní výstupy často končily fyzickým útokem.

Od strachu k apatii

Nakonec ho strach, aby zase nespustil další vlnu agresivity, dohnal k totální apatii kdy už raději nikam nechodil, kontakt s rodinou omezil na minimum a doma nic neříkal.

Pak ho manželka začala napadat s nožem v ruce. Ohrožovala ho s ním, ale nikdy nebodla. Věděla, že to by byl jasný důkaz o jejím chování pro policii, soudy i sociálku. Že by mu tím vlastně pomohla.

Takže si dávala velký pozor, aby na něj její agresivita nezanechala žádné jasné stopy.

Když na něj vzala nůž potřetí, měl zrovna v náručí spícího syna. Vyběhl na chodbu a snažil se dozvonit na sousedy, zatímco manželka kolem něj šermovala kuchyňským nožem.

Syna křik probudil, podíval se na matku – a ta se začala smát. A dítě se k ní přidalo. Markovi přišel ten okamžik tak absurdní a zvrácený, že se rozhodl od manželky odejít.

A to přesto, že věděl, že se bude snažit zamezit kontaktu se synem.

Ale co by v něm takovým soužitím vypěstovali? Co by z něj vyrostlo? To už bude pro něj lepší, když bude jen s jedním z rodičů, ale v klidu než tohle.

Žena muže bít nemůže? Ale týrat ano

Rodinné zatížení

Vedle patologických vzorců chování zažitých z dětství se jako další faktor, který zvyšuje pravděpodobnost, že se z milující ženy časem vyklube tyranka, udává velký věkový rozdíl mezi partnery (žena výrazně mladší než muž). A také když partnerka zůstává v domácnosti a muž nosí nižší nebo průměrnou výplatu. Případy, se kterými se v praxi setkávají policejní psychologové, to prý nepotvrzují.

V roli agresorek se setkávají s ženami s různými schopnostmi. Považují ataky, šikanování a terorizování za normální způsob zacházení s partnerem. Jinou variantou jsou zdatné manipulátorky.

Ze statistik a výzkumů vyplývá, že domácí agresorky se dopouštějí spíše lehčích forem fyzického násilí v kombinaci s psychickým deptáním a ponižováním.

Ale najdou se i tyranky, které si mírou násilí nezadají se svými mužskými protějšky.

Vzpomínají i na takové případy týraných mužů, kterým ženy přiložily na záda rozpálenou žehličku, v jiném případě muže probodla nožem, protože se rozhodl jít na policii oznámit, že ho týrá.

Jindy ženy rozstříhají partnerovi veškeré oblečení či po něm házejí různé předměty, třeba i sekyrku. Vybavují si i takový případ, kdy žena hodila po partnerovi těžkou vázu, netrefila se, ale poškodila stěnu ložnice.

Se slovy, že se v takové ložnici nedá ani spát, přiměla manžela, aby o půlnoci díru zasádroval.

A máte důkaz?

Paradoxně právě fakt, že se často jedná o psychické týrání a lehčí formy fyzického násilí, které nezanechává viditelné stopy, se muži jen těžko dovolávají pomoci úřadů.

U policie, soudu, na sociálce ale i v ordinaci psychiatra jsou potřeba důkazy, které dosvědčí, že se v rodině skutečně odehrává domácí násilí. A které jasně prokážou, kdo je oběť a kdo agresor.

A to může být v případě rafinovaného násilí docela oříšek.

Manželka Marka byla sofistikovaný agresor, dávala si pozor, aby její násilí na manželovi nezanechalo průkazné stopy a aby svou agresivitu neprojevovala na veřejnosti.

To hrála roli hodné, milující manželky a sociální pracovnice si omotala kolem prstu a zoufale jim plakala v náručí.

Kvůli tomu, že neměl pro svá tvrzení o její agresivitě jasné důkazy, bylo skoro nemožné ji dokázat.

A to byl velký problém. Nebyl extrémním případem, takže si ho nechali v azylovém domě se synem 2x přespat, ale více mu pomoci nemohli. Když volal policii potřetí, už se jim ani moc nechtělo jezdit, nevěděli si s nimi rady.

Dokud nemá oběť důkazy jako podlitiny, bodné nebo řezné rány, tedy do chvíle, kdy se jí něco závažného nestane, domáhá se pomoci velmi těžko. A tak se lidé propadají hlouběji do beznaděje a zoufalství. Přitom fyzické násilí lze mnohem lépe ustát.

Strašné a ubíjející je psychické týrání.

Žena muže bít nemůže? Ale týrat ano

Špatné soužití může mít hodně podob, domácí násilí je jen jednou z nich. Jiné podoby narušených vztahů lze například řešit v poradnách psychologů specializovaných na partnerské soužití.

Jenže psychologa Markova manželka po dvou sezeních odmítla, nepomohla ani meditace.

Na psychiatrii se k nim vyjádřili, že když se nejedná o bezprostřední ohrožení života, musejí si počkat tři měsíce na řádný termín konzultace.

V jednom se odborníci shodují: jediným řešením bezvýchodné situace je od tyrana odejít. Do Česka sice už doputoval trend ze severských zemí – psychologicko – terapeutická práce s agresorem, ale není zakotvena v zákonech, takže ji nelze úředně nařídit.

Přesto se najdou lidé, kteří do poraden přicházejí dobrovolně. Do programu dochází jak muži, tak ženy.

Nicméně cílem není nutně zachování stávajícího vztahu nebo rodiny, pokud jsou vztahy již velmi narušené, ale aby se člověk naučil zvládat svůj vztek a agresivní chování.

A co na to děti?

Pravděpodobnost, že děti vyrůstající v takové atmosféře, nebudou v dospělosti samy schopné mít vyrovnaný, zdravý vztah, je vysoká.

Jakékoli, i psychické, násilí, které se v rodině odehrává, má vždy na děti vliv. Ty přejímají vzorce chování od svých rodičů.

Potom se může stát, že jejich chování nese znaky násilí, nebo se naopak uchylují k obětnímu chování. Dítě se stává tolerantnější k násilným projevům.

Žena muže bít nemůže? Ale týrat ano

Začne je brát jako normu a neví, jak ve vypjatých situacích reagovat jinak. I proto je důležité, aby s dítětem, které žije v domácím násilí, pracoval odborník. Psychologická péče může výrazně přispět k tomu, aby dopad násilí v rodině byl na dítě co možná nejmenší.

Co říkají čísla

Z oficiálních statistik se toho příliš o partnerském násilí na mužích nedozvíme. Ročně vyšetřuje Policie ČR kolem 500 případů týrání, tedy závažného domácího násilí.

Budete mít zájem:  Léky Na Vlhký Kašel?

V loňském roce asistovala u 1316 případů takzvaného vykázání násilné osoby ze společného obydlí, což je situace, kdy policie vyvede násilníka a uloží mu desetidenní zákaz se v bytě a okolí vyskytovat.

V drtivé většině těchto oficiálních případů jsou ovšem obětmi ženy a muži jsou v roli násilníka.

Ve 3 % závažných případů jsou pachatelkami ženy. Domácí násilí obecně se odehrává tak říkajíc za zavřenými dveřmi a jeho oběti ho často neohlásí. Oběti – muži jsou navíc ve dvojí pasti, uvězněni za „dvojitými dveřmi“.

Kromě toho, že se násilí na nich odehrává v soukromí domova, hrají proti nim i společenské stereotypy.

Ty nám vtloukají do hlavy, že ženy jsou něžné, slabší pohlaví, muži páni tvorstva a ten, který si doma neumí zjednat pořádek, je bačkora a podpantoflák.

Proto muži – oběti násilí vyhledávají pomoc jen zřídkakdy. Vnímají to jako projev slabosti, která se s mužskou rolí neslučuje.

Kolik je ve skutečnosti případů partnerského násilí, kde obětí je muž, lze těžko odhadnout, a tedy nelze sledovat, jestli případů přibývá. To ale neznamená, že jsou muži týraní výjimečně, naopak.

Ale málokdy se obracejí o pomoc a mají snahu problém řešit. V případě partnerského násilí, jehož terčem je muž, se proto mluví o vysoce skrytém násilí.

I z toho důvodu je podle soudců nutná osvěta. Pro oběti násilí je projevem silné osobnosti.

Neměli byste proto tedy setrvávat ve vztahu, který vám nic pozitivního nepřináší, protože svůj život žijete jenom jednou a měli byste si ho pořádně užít. Jste-li pořád bez partnera, zkuste se seznámit třeba pomocí vědeckého seznamovacího dotazníku, ať už jste z Příbrami, Českých Budějovic nebo třeba Ostravy.

[ivi]

Sdílejte tento článek na:

Poznáte domácí násilí?

Poznáte domácí násilí?

Zdroj: www.thinkstockphotos.com

Nadávky, facky, údery pěstí, modřiny, krev a hlavně nekonečný strach. Teď nejsme v drsném filmu, který vymyslel zručný scenárista. Tohle je život!

V divokých a temných dobách pravěku, kdy každý den byl bojem o přežití, se muži zřejmě i k ženám chovali násilnicky a nějaký ten pátek trvalo, než se jejich projevy zkultivovaly. Bohužel ale i v 21.

století se najdou tací, kteří sice vypadají na první pohled civilizovaně (tykají si s nejmodernější elektronikou, používají shower gel, body spray, nosí trendy oblečky a jezdí v super autech), ale jejich zacházení s něžným pohlavím je na úrovni nevoňavých jeskynních chlapíků. A co je ještě horší, ve svém trapičství jsou rafinovanější…

Jednou z organizací, které pomáhají obětem domácího násilí, je občanské sdružení ROSA, centrum pro týrané a osamělé ženy. S ředitelkou Marií Vavroňovou a její zástupkyní Zdenou Prokopovou jsme se pokusili zmapovat situaci.

Co se vlastně rozumí pod pojmem domácí násilí?

Chování, které v jednom z partnerů vyvolává strach. Cílem je ovládat ho, kontrolovat, řídit a ovlivňovat z pozice moci. Může jít o násilí mezi mužem a ženou, ale i naopak o násilí mezi homosexuální populací nebo o násilí proti seniorům a dětem. Většinu případů ale tvoří násilí muže proti ženě a případně dětem.

Pokud muž ženě nadává, ponižuje ji, izoluje ji od rodiny a přátel, zamyká ji, vyhrožuje tresty, „likvidací“, kontroluje její telefonáty a pohyb mimo dům, zamezí jí přístup k financím nebo nařídí předkládat účty, bije ji nebo nutí proti její vůli k pohlavnímu styku, pak jde o domácí násilí.

Samozřejmě nemusí být naplněny všechny popsané znaky ve stejné míře, některé mohou chybět či jiné přibudou.

Existuje někde ve světě povinná léčba agresorů?

V zahraničí má násilník u soudu na výběr, buď si půjde sednout do vězení, nebo se podrobí terapii. V Česku jsou zatím jen pilotní programy SOS Diakonie a na Moravě to nabízí Persefona. Naše legislativa s povinným nařízením toho druhu zatím nepočítá, je to spíš na dobrovolné bázi.

Dost cizinců z vyspělých zemí má dojem, že je u nás stále patriarchální, machistická společnost

Ano, znáte průpovídky typu: „ženská má poslouchat chlapa“, „nějaká ta facka neškodí“, „změní ho láska“, „až se narodí děti, bude jemnější…“ Nakonec je to i v písničce „žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má…“ Na domácí násilí se pohlíží často jako na něco, co si žena zavinila, protože muže „provokovala“. Dokonce i týraná žena má časem pocit, že si násilí vlastně zaslouží, protože není dost pěkná, dost chytrá, není dost dobrá milenka, hospodyňka… Pokud muž po násilné scéně přinese kytku a je milý, je schopná stále mu odpouštět, přičemž násilí se opakuje a sílí.

Právě vychází nová Vlasta – nejoblíbenější týdeník pro ženy
V novém čísle najdete:

  • Valérie Zawadská
  • Šeherezáda nebo Ivetka
  • 21 zábav a her pro dítě s chřipkou 
  • ….  a mnoho dalších témat
  • Předplatné Vlasty
  Žena muže bít nemůže? Ale týrat ano Vlasta Zdroj: www.thinkstockphotos.com

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.

256 kWh/m²/rok)“,“price“:“3 690 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_605923338b8b42.79893713.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-hostka-k-vinici-4022998″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej domu“,“locality“:“Jindřichov“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, umístění na polosamotě, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“2 590 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_605921769e1ba3.02954033.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-jindrichov-4022995″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej domu“,“locality“:“Františkovy Lázně“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, umístění na polosamotě, energetická třída B (43-82 kWh/m²/rok)“,“price“:“informace v RK“,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60592113a359f1.05750004.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-frantiskovy-lazne-4022993″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej domu“,“locality“:“Františkovy Lázně“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, umístění na polosamotě, energetická třída B (43-82 kWh/m²/rok)“,“price“:“informace v RK“,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60592102705394.83249050.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-frantiskovy-lazne-4022992″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej domu“,“locality“:“Františkovy Lázně“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, umístění na polosamotě, energetická třída B (43-82 kWh/m²/rok)“,“price“:“informace v RK“,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_605920f3e204c5.74900747.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-frantiskovy-lazne-4022991″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej domu“,“locality“:“Krhanice“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, umístění na polosamotě, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“5 700 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_605920a5d30878.09857674.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-krhanice-4022990″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 3+kk“,“locality“:“Benešov, Hráského“,“information“:“osobní vlastnictví, panelová konstrukce, 4. patro, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“3 485 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60592088ac2c71.80679309.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-3-kk-benesov-hraskeho-4022989″}]}>

Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila

Vůbec jsem si tehdy neuvědomovala její začátek, který diskriminuje týrané muže a dává je každým svým slovem do těžké klatby, protože nikdy, nikdy nebudou smět říct, že je jejich žena bije. Jak by mohli, když přece všichni vědí, že by byla hanba, kdyby se jí dal… Nene, začátek téhle písničky jsem si nezpívala, protože jsem milovala její pokračování.

„Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká, dělej se mnou pěkně pomalu, nejedla jsem, nepila jsem od pondělka, nemám na tě náladu.“

Tenhle text mi přišel koncem šedesátých let minulého století strašně erotický. Prohlížela jsem si svůj štíhlý pas a těšila se, až ho bude ten, koho jsem právě milovala, objímat. A samozřejmě, že jsem skoro nejedla, přesně jako holčina v písničce.

Nevím sice, proč nejedla ona, možná, že neměla co, nebo jí nebylo dobře, proto ho předem varuje, že na něj nemá náladu. Možná. Já měla co jíst a bylo mi dobře, a stejně jsem nejedla, protože jsem chtěla, aby koukal, jak jsem tenká.

Možná, že slova téhle lidové písničky složila žena, která svého muže bila. A bila ho proto, že milovala kapelníka místní dechovky, který na ta její slova složil hudbu a na příštím bále zahrál novou písničku, a jenom tihle tři, ta žena, její manžel a milenec, věděli, o čem je. Ale o téhle písničce vyprávět nechci. Chci vyprávět o týraných mužích.

Na svých webových stránkách mám rubriku, Když se řekne týrané ženy, ale klidně by tam mohla být i rubrika, Když se řekne týraní muži.

Budete mít zájem:  Vitamíny Na Vlasy Methionin?

Protože podle toho, co mi vyprávěl jeden můj kamarád, tak ta jeho se chová úplně stejně jako muži, co týrají své ženy. Ponižuje ho, nadává mu, hádá se s ním kvůli maličkostem, ječí na něj – a to všechno před dětmi, kterým je kolem deseti let.

Když mi o ní vyprávěl, dost často jsem se neudržela a reagovala jsem tak, jak by žena reagovat neměla.

„Proč jsi jí jednu nefláknul? Dala bych jí takovou facku, až by si sedla!“

„To ne. Přece nebudu bít ženskou,“ nesouhlasil můj kamarád, a za nějaký čas se mi přiznal, že ho při hádkách mlátí a ukázal mi modřiny na ruce.

„A kope mě i do nohou, tam mám také modřiny, ale ty ti ukazovat nebudu.“

Bílý kruh bezpečí poskytuje pomoc i týraným mužům. Dočetla jsem se na jeho webových stránkách, že mužských obětí domácího teroru je ve skutečnosti mnohem víc, než se uvádí ve statistikách.

Urážky, ponižování, zesměšňování, vydírání a napadení zažil prý každý třetí český muž. Ale přesná čísla nejsou známá i proto, že odbornou pomoc vyhledá pouze malé procento mužských obětí.

Zbytek řeší tyto problémy násilí ze strany žen, odchodem z domova, alkoholem nebo drogami.

Přiznám se, že být týraným mužem, asi bych nešla prosit o pomoc tam, kde pracují většinou ženy. To bych šla opravdu radši na ulici…

A to není všechno! Představte si, když jsem zadala na internetu: Kdo pomůže týranému muži?, neobjevila se mi vůbec žádná rada!

Sakra, chlapi, tak něco vymyslete! Vy, co jste našli sílu osvobodit se, sdružte se, a pomozte i dalším! Chlap se přece vždycky radši svěří chlapovi, a v případě, kdy ho žena mlátí, obzvlášť. Vy, co máte doma semetriku a na duši i na těle modřiny, dobře víte, že byste si na ni nikdy nešli stěžovat na úřad, kde v kanceláři sedí ženy.

V tomhle případě je potřeba, abyste si pomohli mezi sebou. Chlapi chlapům!

Chlapi, pomozte si navzájem proti ženám, které vás týrají!

Z domácího násilí je těžká cesta ven. Týrané ze strachu brání svého agresora

Přitom násilník může být na první pohled skutečný sympaťák. Zvlášť pro děti je domácí násilí nebezpečné. Trpí jím totiž dvakrát. Z malých obětí mohou vyrůst i agresoři. O domácím násilí jsme si povídali s probačním úředníkem Pavlem Pokorným, který se ve své praxi setkává hlavně s pachateli domácího násilí.

Co si máme pod pojmem „domácí násilí“ představovat?Základní charakteristikou je, že jde o násilí opakované a je to uplatňování moci proti druhému, který žije s agresorem v jedné domácnosti.

O domácím násilí nemluvíme v případě, že doma pane jedna facka, ale víckrát se to nezopakuje. Důležité je právě to opakování a pak také vývoj. Jednou jde o slovní agresi, kterou příště doprovází i nějaké fyzický atak. A hlavně, vždy je to jednostranné. Nepatří sem tedy tzv.

italská domácnost, kdy muž zařve na žena, ta mu dá facku, on jí praští pánvičkou a ona ho kopne.

Domácí násilí je uzavřené v rodině. Může být mezi otcem a synem, synem a babičkou, synem a sestrou, mezi mužem a ženou. U poškozené strany se postupně vypěstuje syndrom týrané osoby. To znamená, že oběť o násilí nemluví. Když dojde na vyšetřování, tak se často zastává agresora, omlouvá ho.

Protože oběť domácího násilí často svého agresora brání, je asi těžké jeho odhalení i řešení……právě to je velký problém. Domácí násilí páchají v 97% muži na svých partnerkách, i když se najdou i případy, kdy ženy týrají své muže, je to málo časté. Žena většinou přestává chodit do práce.

Pachatel jí často řekne, že si stejně vydělává jen pár tisíc, tak ať je doma. A ona se uzavře v domácnosti. Takový pár často postaví dům, kolem něho vysoký plot, aby jim sousedé nekoukali do soukromí. Když se u týrané ženy vypěstuje syndrom oběti, je dokazování víc než složité.

Není neobvyklé, že oběť domácího násilí tvrdí, že se zranila sama, jen aby zachránila agresora před trestním stíháním.

Když muž svou partnerku opakovaně bije v opilosti a ona to řeší třeba tím, že se odstěhuje k rodičům, v takovém případě se o domácím násilí nedá mluvit?Určitě jde o domácí násilí, které je naštěstí řešeno i aktivitou oběti.

Slyšel jsem příběh o tom, že partner byl divočejší povahy, svoji partnerku několikrát zbil, zfackoval. Žena šla k rodičům a o problému jim řekla. Její otec a bratři se zvedli, došli k tomu agresorovi a vysvětlili mu „ručně-stručně“, že tohle jejich sestře, dělat nemá. Od té doby se to už nikdy neopakovalo.

Nelze toto řešení plošně doporučit, ale myslím si, že existují případy, kdy to zafunguje.

V tomto případě bylo štěstí, že si agresor včas uvědomil, že pokračovat tímto způsobem, pro něj bude velmi nevýhodné. Zkrátka ho to také bolelo a s agresí přestal a vztah pak roky fungoval dobře. To je ale velmi světlá výjimka.

 Obvykle je vývoj takový, že násilí fyzické doprovází i týraní psychické. Často dochází i k sexuálnímu násilí. Žena, která v takovém vztahu setrvává, ztrácí i sama před sebou hodnotu. I intimní věci pak probíhají v jiném řádu.

Celé je to spojené i s ekonomickým útlakem. Manželka nemá žádné peníze a tím se stává závislou, jak finančně a existenčně, tak také psychicky.

Oběť často vnímá agresora jako někoho, kdo jí zajišťuje existenci, jako živitele rodiny. Pomoci takové oběti je pak velmi náročné.

Její šance a potenciální síla je v tom, že může říct konec a vše nahlásit. Ale syndrom oběti způsobí, že právě toto žena neudělá.

Je něco, co by ženě v takové životní situaci mohlo pomoci? Může někdo z okolí nějak přispět? Rodina, kamarádka?To je těžké. Nelze nikomu nutit pomoc. Nepomáhá ani přemlouvání.

Pomoci může otevřený přístup, samotná nabídka pomoci, kdyby se žena sama rozhodla to řešit. Vyslechnout oběť, připomenout jí, že se může na nás obrátit.

Těm, kteří chtějí týrané ženě pomoci, radím, aby jim alespoň posílali občas třeba pohlednici, vzkaz a připomínali, že je mohou kdykoli vyhledat.

Pokud má týraná žena děti, bývají právě ony důvodem, k tomu, aby problém řešila. Naděje na záchranu je vysoká, ale jen v případě, že oběť chce a spolupracuje s rodinou a úřady.

Stává se bohužel, že například lékař podá trestní oznámení, ale poškozená zapírá, odmítá vypovídat, nechce, aby šel agresor do vězení. Týraní se mohou obrátit na Bílý kruh bezpečí, intervenční centra.

Možnost pomoci vždycky je, pokud ji oběť chce.

Pomohlo by týrané ženě, kdyby jí třeba kamarádka pozvala na týden k sobě, aby si odpočinula, uklidnila se, rozmyslela se, co dál?Určitě. Tohle by pomohlo.

Když není oběť v kontaktu s agresorem a má odstup, dokáže o problému lépe uvažovat a mluvit, zhodnotit. To je velká pomoc.

Problém je v tom, že při domácím násilí se rodina uzavírá a kontakt právě třeba s kamarádkami agresor znemožňuje.

Jsou i případy, že jednoho dne se týraná žena vzbudí a najednou je něco jinak, najde v sobě sílu a odejde. Někdy to udělá úplně sama, zkrátka se v ní něco zlomí a přestane se bát. To samé může způsobit podaná pomocná ruka nebo nějaký impulz z vnějšku. A čím dřív se násilí utne, tím lépe.

Jak byste charakterizoval agresory a původce domácího násilí?Často jsou to sympaťáci, do kterých by to člověk vůbec neřekl. Jsou to lidé dvou tváří. Při delší komunikaci můžete vidět náznaky toho, že oni musí mít vždy pravdu.

Budete mít zájem:  Vpmd Suchá Forma Léčba?

Jsou to ti, co vidí věci správně, jsou arbitři toho, jak se má žena chovat, co si má myslet. Situaci doma drží agresoři pevně ve svých rukou. Na veřejnosti zas tolik agresivně nepůsobí, ale i tam ví přesně, jak co má být. Často chtějí mít moc a chtějí jí také uplatňovat.

Takový manžel rozhoduje i o tom, co si manželka vezme na sebe, kam půjde a kam nepůjde a co bude dělat. Svojí moc absolutizuje.

Pro děti žijící v takové rodině musí být situace velmi náročná……pro děti je několik rizik. V souvislosti s domácím násilím je častý jev, kterému se říká transgenerační přenos. Když totiž dítě vyrůstá v domácnosti, kde je agrese na denním pořádku, naučí se, že takhle je to vlastně normální.

Dítě si pak může myslet, že takovým jednáním si běžně otec zřídí v rodině pořádek. Tak vyrůstá z týraného dítěte dospělý agresor nebo budoucí oběť. Pokud jde o kluka, začne mít často také sklony k agresivitě. U holčiček je problém největší.

Ty když vidí maminku, jak schytá rány, zvedne se ze země, utře si krev a jde zase luxovat a utírat prach, tak se může stát, že si partnera pak hledá podle otce.

Pro týrané ženy je často právě toto motiv pro odchod ze vztahu. Najdou v sobě zbytek síly, když si uvědomí, že se kvůli nim později i jejich dcera může nechat bít. Slyšel jsem jeden příběh domácího násilí, kdy se žena nechala bít od muže více než 16 let.

V rodině vyrůstala i dcera, která už téměř v dospělosti pak řekla mamince: „mami, jestli od táty neodejdeš, tak ti uteču a už mě nikdy neuvidíš“.

A protože pouto matky s dcerou je pevnější než ženy s partnerem, tak ta žena dokázala kvůli dceři agresora po letech opustit.

Existují i případy, kdy domácí násilí páchají ženy na mužích?Určitě ano. Nechci to vůbec bagatelizovat. Ale k soudu se takových případů nedostává tolik.

Myslím si, že je to tím, že když už by žena páchala násilí na svém muži, tak ten by se to velmi styděl říct. Je to pro muže velmi ponižující.

A také statistiky ukazují, že muž je obecně silnější než žena a asi trochu agresivnější. Ženy jsou spíš agresivní verbálně.

Jak domácí násilí prožívá a vnímá agresor?Když se dostane do stresové situace, stoupne mu tlak, rozbuší se mu srdce, vidí tzv. rudě v situaci, kterou on považuje za problémovou. A zaútočí. Často udělá něco, co by do sebe vůbec neřekl. Pak přichází zase fáze, kdy toho lituje.

V cyklu domácího násilí pak nastane doba usmiřování. Tohle období připomíná líbánky. Je to okamžik, kdy se agresor ženě omlouvá, říká, že on to tak nemyslel, že ji miluje. Ta pak vidí tu přehnanou lásku a odpouští mu. Často může dojít k tomu, že on ji následně začne psychicky vydírat a říká: Ty to přece nemůžeš nahlásit.

Protože mě by zavřeli a ty bys přišla o děti, protože bys je neuživila.

To všechno, když si týraná žena poskládá, tak to, že ona sama trpí, není to nejhorší a dokáže to snášet. Navíc on to vlastně udělal z lásky a ona si to možná i trochu zaslouží, protože to vyprovokovala. Zůstala jí třeba jedna neumytá vidlička ve dřezu a ona ví, že to se přece nedělá, protože nádobí se umývá celé. Je to začarovaný kruh.

Stává se, že agresivní muž se sám vyděsí tím, co udělal a vyhledá pomoc?Není to časté, ale stává se to. Jsou například psychoterapeutické skupiny pro agresory, kteří s touto svojí stránkou chtějí pracovat a změnit se.

Bývají tam i muži, kteří nebyli za agresi odsouzení, jen vědí, že je potřeba to včas řešit. Agresoři ohrožují určitým způsobem i sebe, svou rodinu a mohou z toho být zoufalí. Je dobré vyhledat například Centrum pro rodinu.

Pokud násilník vnímá, že jedná špatně a chce se změnit, je to výborné.

Většina násilníků ale nevidí na svém chování nic špatného. Jak je to možné?Často mají zvláštní představu o vztazích v rodině. Myslí si, že partnerka má poslouchat a že si svou manželku mohou určitým způsobem dovychovat. Někdy dochází ke znásilnění, protože muž má pocit, že takhle je to běžné a že jen jeho žena to nechápe.

Týraná žena mívá také posunuté vnímání. Často si až zpětně uvědomí, že nejen že byla mlácená, týraná, vydíraná, stresovaná, ale i několikrát znásilněná vlastním manželem. Dokud je v takovém svazku, často si myslí, že to k tomu patří. Oba mají posunuté vnímání. Často ani jeden úplně neví, jak by vztah měl vypadat, a překračují hranice.

To, jestli se člověk stane agresorem nebo obětí, ovlivňuje velmi jeho výchova.

Jak tedy nevychovat z dítěte agresora ani oběť?Dítě, tak jako i pak dospělý, má mít své hranice, za které nikoho nepustí. A rodiče by to děti měly učit.

Dítě, které jeho rodiče nerespektují, snadněji pak dovolí v dospělosti také partnerovi, aby ho nerespektoval. Setkáme se pak s tím, že agresor říká své oběti i to, co si má obléci. Zpočátku to působí nenápadně a neškodně.

Během chození, řekne partner, tohle si neoblékej, vypadáš v tom hrozně. Ona může mít pocit, že on to s ní myslí dobře. Běžně by člověk řekl stop.

Člověk, který je vychovaný si své hranice hájit, dokáže při první facce ve vztahu, říct konec. I když, to možná zní radikálně. Hranice a sebeúcta jsou důležité.

Pachatel domácího násilí může mít také určitou poruchu osobnosti. Například se setkáváme s chorobnou pořádkumilovností. Všechno musí být přesně srovnané, a nejen věci doma, ale i srovnané vztahy, děti.

V jedné takové domácnosti jsem byl a nestačil jsem se divit. To byl vyleštěný dům, obrovské množství hraček bylo srovnáno jako na vojně a ten člověk se mi nejdříve omluvil, za to, že nemají uklizeno.

Partnerka pak těžko splní jeho požadavky na úklid.

Agresor bývá často pracovitý, mívá silný vztah k majetku, je hrdý na to, že dokáže vydělat, postarat se o sebe i o rodinu. Svoje věci mívá v pořádku. A často si najde k sobě osobou, která od malička postrádá sebeúctu.

Žena, která si od dětství po dospělost nechá od rodiny do detailu diktovat jak se má chovat, co má dělat. Týrané ženy postrádají rozumnou míru zdravé sebelásky. Je potřeba, aby se žena měla ráda a nenechala se bít a byla k tomu vychovávaná od dětství.

Pokud se toto nepodaří, je těžké zdravě dospět. Patologický vztah pak dokážou považovat za běžný.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector