Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Ležím na koberci a celý můj svět se propadá do černé díry.

Proč tady vlastně jsem? Jaký je smysl toho celého? K čemu je můj život? Nedávám to, nezvládám to, nechci existovat…

  • Může takové myšlenky mít někdo, kdo dosáhl všeho, o čem kdy snil?
  • Může takové myšlenky mít někdo, kdo je zdravý, žije v hojnosti, v bezpečné zemi, láskyplném vztahu, jeho práce je jeho seberealizací a posláním, má několik zdravých a spokojených dětí, milující rodinu?
  • Může.
  • ➤ Protože nic z toho, co je venku, vám nezaručí, že budete za všech okolností spokojení a šťastní.
  • ➤ Nic z toho vám nezaručí, že jste pánem své mysli.
  • ➤ A nic z toho není zdrojem životní síly, která je základním předpokladem pro zdravě fungující mysl.

Navíc DEPRESE není špatně. Umí být obrovským spouštěčem životní proměny. Vyprávějte to ale člověku, který má zrovna pocit, že jeho život nemá smysl.

Ale zpět na začátek…

Ten, kdo ležel na koberci v několikatýdenních depresích a propadal se opakovaně do černé díry, jsem byla já a za poslední rok se mi to stalo hned dvakrát, na jaře a na podzim 2018. Moje mysl mě převálcovala a moje zdroje byly vyčerpány.

Je mi trapně… Mám vůbec právo se takhle cítit?

Racionálně nebyl důvod se takhle cítit, resp. jsem o něm zatím nevěděla, což dělalo celou situaci ještě horší. Protože miliardy lidí na světě se mají hůř než já. Nemám právo se takhle cítit! Nechci se takhle cítit! Kde se to, sakra, bere…?

Nikdo mi neumřel. Jsem zdravá a moje okolí taky. Nemám důvod být v depresi.

  1. Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?
  2. Myslím, že podobně trapně nebo neadekvátně se cítí mnoho žen, které zažívají například POPORODNÍ DEPRESE v době, kdy přeci mají být nejšťastnější na světě, TĚHOTENSKÉ DEPRESE v „nejkrásnějším“ období v životě ženy, úspěšní lidé, kteří cítí intenzivní PRÁZDNOTU po dosažení velkých snů, cílů, VYHOŘELÍ lidé pracující v pomáhajících profesích, které nejdříve milovali, podnikatelé, sportovci a umělci propadající se na dno své duše po velkém úspěchu.
  3. To jsou situace, kde depku nečekáme, a ona se přesto mrcha objevuje, a co je nejhorší, skoro nic se o tom nikde nepíše a málokdo vám může pomoct.

Proto teď, když už jsem našla cestu ven a ŘEŠENÍ, které (v mém případě) považuji za velice FUNKČNÍ, píšu tento článek. Protože věřím, že zkušenost má smysl jen tehdy, když je sdílená. A třeba na druhé straně mezi těmi tisíci lidmi, kteří si to přečtou, budete právě vy, komu to pomůže. ????

Můj hlavní problém: Lidé jako já se přeci MUSÍ cítit šťastní

Tohle očekávání byl můj problém číslo 1. Když přeci vše ve svém životě nastavím tak, aby to fungovalo dokonale, je moje povinnost cítit se šťastná. A já jsem se cítila vinna za to, že to tak často není. Že mám pořád emoce… pořád bývám naštvaná, protivná, smutná. A já to NECHCI. Nechci se tak cítit.

Kořen je jasný a nejspíš nejsem jediná, kdo vyrostl se slovy: „Co to je za ošklivou holčičku? Kdo to tady pláče? To je ale škaredé! Nebreč prosím tě, nemáš proč!“

Nepřijetí mých negativních emocí ze strany nejrůznějších autorit v době, kdy jsem byla dítě, vedlo k tomu, že nenávidím sebe a svoje negativní emoce jako dospělá a neumím sama se sebou v takových situacích zacházet.

Uááá. Najednou musí všechny ty dětské potlačené emoce ven. Už mi není pět, mohla bych to ustát, ale místo toho mě NĚKDY umí úplné blbosti povalit na zem a nechat propadat do černé díry nesmyslnosti mého života.

  • Důležité je to slovo NĚKDY… Začala jsem tedy pátrat po tom, KDY a PROČ.
  • Mohla bych vám popisovat nejrůznější temná údolí, kterými jsem prošla za poslední roky ve svém vztahu, v podnikání, v seberealizaci, v mateřství a podobně, ale to bych taky mohla napsat celou knihu. ????
  • Ale ráda bych vypíchla 4 zásadní věci, které mi opravdu pomáhají vracet mou mysl do funkčního zdravého stavu.
  • Cukr je s depkou kámoš aneb ten hlavní důvod, proč jsem CUKRFREE
  1. Po návratu z Asie a velkém přetáčení kurzu Podnikání z pláže do verze 2.0 jsem na jaře 2018 přidala plyn mému intenzivnímu pracovnímu a životnímu tempu a zároveň naskočila do komfortu domova, který na cestách nebyl a který mě v tom tempu podporoval… a to s sebou mimo jiné neslo: dezert i po snídani, celý balíček Čokopiškotů k dopolední kávě s cukrem, koláček nebo buchta po obědě, odpolední káva s cukrem, podvečerní celá tabulka čokolády…
  2. Moje heslo bylo, že za každou úspěšnou ženou stojí podstatné množství snězené čokolády! ????
  3. Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Ano. Celoživotně se udržuju v téhle závislosti, která je těžší než závislost na kokainu a trpí jí velká část naší populace, možná i vy. Závislost na cukru. Lidi mě většinou nemají moc rádi, když o tom mluvím, takže upozorňuji, že zmínky o přestání jezení cukru mohou i ve vás vyvolat naprostý odpor k tomu číst dále. ????

Moje cukrování mi tentokrát přerostlo přes hlavu.

  • ➤ Začala jsem mít obrovské výkyvy nálad, kdy mě opravdu sebemenší negativní emoce svrhla do černé díry.
  • ➤ Několikrát denně jsem se propadala do stavů, kdy jsem zoufale tvrdila, že můj život nemá smysl, abych byla za hodinu zase v pohodě.
  • ➤ Měla jsem zároveň problém udržet se v normální fyzické energii po celý den. Neustále mi docházela a doplňovala jsem ji nevědomky dalším a dalším cukrem.

Než mi to došlo…

Už neumím generovat vlastní energii. Nemám vnitřní zdroj. Fičím na cukru jako nějaký feťák.

A přišlo rozhodnutí: Zkusím na týden nejíst cukr a nebudu si ten zdroj doplňovat zvenku

Od té doby cukr nejím. Nebylo to jednoduché, prošla jsem si pořádnou tříměsíční odvykačkou, ale na dalších několik měsíců jsem své duševní propady zmírnila na běžné špatné nálady, se kterými se dá úplně normálně fungovat.

  • Sjíždím se na svých vlastních zdrojích pod vedením bláznivého ledového chlápka (Wim Hofova metoda)

Ruku v ruce ve stejné době přišla intenzivní zkušenost s Wim Hofovou metodou. Na té jsem frčela už pár měsíců a věděla jsem, že dechové cvičení mi vždy vlije endorfiny do žil a když se dokopu do toho, že si „jdu podýchat“, dokážu se z černé díry vyhrabat poměrně rychle.

Wim Hof tuto metodu postupně objevil v důsledku toho, že jeho žena a máma jejich čtyř dětí trpící duševní poruchou skočila z okna.

Dnes Wim Hofova metoda pomáhá statisícům lidí s nejrůznějšími duševními poruchami těžkého kalibru typu maniodeprese, schizofrenie, těžké závislosti na drogách a podobně.

Proto jsem nepochybovala, že mi pomůže s mou „obyčejnou“ depkou, která teda v danou chvíli vůbec nevypadala tak obyčejně a byla dost náročná na přežití.

Wim Hofovu metodu se můžete naučit sami, vlastně si stačí třeba přečíst můj článek tady.

Já ráda potkávám inspirativní lidi a jdu ve věcech do hloubky, takže jsem v červnu 2018 odjela na týdenní workshop s Wim Hofem do Pyrenejí a k dechovému cvičení jsem objevila obrovskou sílu ledu. „Nemusíte dvacet let meditovat v jeskyni. Stačí se ponořit do ledu…,“ říkal Wim, a dokud jsem v tom ledu nebyla, nechápala jsem, co tím myslí.

Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Led vás dostane do okamžité přítomnosti. Led vás okamžitě konfrontuje s životem a jeho smyslem. „Když tě pověsím za ruku z útesu, budeš okamžitě vědět, co je smyslem tvého života,“ říkal Wim. A měl pravdu. Led mě pověsil z útesu a v kombinaci s cukrfree životním stylem dostal na několik měsíců do klidu a naučil získat kontrolu nad mou myslí.

Mám dvě super pomůcky, tak proč to nestačilo a na podzim 2018 byla depka zpět?

Otěhotněla jsem. Plánovaně, chtěně, naprosto vědomě. Jenže jsem měla očekávání. Očekávání, že tentokrát to zvládnu pěkně v plné síle a nebudu trpět takovými bolestmi zad a ležet přikovaná několik měsíců na gauči. Připravovala jsem přeci své tělo, cvičila, otužovala se, mám skvělou fyzičku.

Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Asi v 7. týdnu těhotenství jsem onemocněla. Zrada! Tak s tímhle jsem nepočítala. Zuřila jsem na své tělo. Začala jsem se zároveň cítit extrémně unaveně a přišla jsem o svou největší pomůcku – Wim Hofácké dechové cvičení, které se v těhotenství nesmí dělat.

Zuřila jsem o to víc. Na svět, na okolnosti, na své tělo, na mé rozhodnutí otěhotnět. K tomu se dostavil samozřejmě pocit viny, že se takhle cítím. Těhotenství je přeci krásné a musím myslet pozitivně kvůli miminku… nemůžu se takhle cítit! A bylo zaděláno na problém…

Chvíli jsem se snažila ještě udržet nad vodou, než mě totálně smetlo moje tělo akutním zánětem zubu, který mě během dvou dnů dostal na antibiotika do žíly v ostravské nemocnici, což mi okořenilo ještě krvácení a poznámka ve všech nemocničních papírech „hrozící potrat“.

Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Byla jsem vyčerpaná, naštvaná sama na sebe a najednou jsem cítila nasčítání vyčerpání za celé ty předchozí roky. Za všechno to makání, spoustu překračování komfortních zón v mém podnikání, spoustu práce mimo mé „flow“, kterou jsem nepředelegovala, a k tomu divoké cestování, život neustále v pohybu.

Měla jsem pocit, že všechno, co jsem energeticky dokázala celé ty roky držet, se mi hroutí a už na to nemám sílu. Podnikání, rodina, vztah, moje vlastní mysl… Nedokážu v tom být. Chci někam do jeskyně.

Najednou jsem měla pocit, že jsem vyšťavila svoji baterii na 0 % a nemůžu najít zástrčku.

Budete mít zájem:  Jakou kávu piješ, takový máš sex

Nemám zdroj. A mám depku. Zase

Dva měsíce jsem ležela doma na gauči a čuměla do zdi. Neměla jsem sílu ani vstát a jít se najíst. Měla jsem dojem, jako kdyby můj život byl hroutící se věž.

Určitá část mě věděla, že to je nutný přerod, že si mě nově příchozí dítko formátuje a do toho mnou cloumají hormony a vyčerpání. Možná by to někdo nazval klasickou těhotenskou depresí.

Ale bylo docela těžké být v tom ty dva měsíce sama.

A co mi přišlo nejpitomější – všude se píše, jak těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy, a já jsem se cítila jako ta největší troska a nenašla o tom na netu ani čárku.

Vím, že podobné stavy zažívají mámy po porodu, naštěstí o poporodní depresi se píše mnohem více než o depresi těhotenské. A právě na toto téma je kniha Vyhrála jsem depresi od Martiny Chomátové, která si pořádnou poporodní depkou prošla a nejenže ji zvládla, ale už několik let sbírá informace o tom, jak z takových stavů ven vlastními silami.

Knížku jsem ještě nečetla, protože teprve vyjde, ale jak Martinu znám, bude to určitě inspirativní kousek a těším se na ni.
Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Když Martina knihu psala, oslovila mě, abych jí do knihy přispěla svým příběhem a vhledem. Jenže já jsem si v té době procházela temným údolíčkem zvaným těhotenská deprese, a slíbila jsem jí, že než knihu vydá, tak nad svou depkou vyhraju i já a pak své zkušenosti sepíšu. A ten čas nastal. I to je pro mě impulz, protože kniha právě vychází a je k dostání v předprodeji. ????

  • Ale zpět k mému příběhu a zkušenostem…
  • Když už mi dávno odezněla závislost na cukru a zároveň jsem přišla o svou Wim Hof berličku, musela jsem kořen svého stavu hledat někde jinde.
  • Prostě jsi vyčerpaná a na pokraji vyhoření! Vyčerpané tělo = vyčerpané nervy. Jak si můžeš myslet, že budeš psychicky v pohodě?

Tak přesně tenhle vhled, který jsem dostala jeden večer od Moniky Nyklíčkové, otočil celý můj pohled na moje depky vzhůru nohama.

AHA!

Začala jsem se pozorovat a došlo mi to. Když může být krátkodobý hlad nebo únava zdrojem protivnosti a blbé nálady, naprosto dává smysl, že dlouhodobé fyzické vyčerpání vedoucí k nedostatku minerálů a živin v těle může vést k chronické protivnosti, v mém případě v kombinaci s těhotenstvím až k dva měsíce trvající depresi.

Od té doby si opravdu pečlivě hlídám svou vlastní baterku a zároveň poctivě doplňuji minerály ve formě Schuesslerových solí, ještě více odpočívám, ještě více odpočívám aktivně (ležení není vždy odpočinek), ještě více jsem předelegovala práci, kterou jsem předelegovat mohla, a přestavěla svůj byznys na novou úroveň fungování v týmu, což byl pro mě i pro projekt Podnikání z pláže obrovský krok, který se nakonec ukazuje jako velké požehnání.

Chvílemi se mi to průběžné dobíjení baterek nedaří a odezva mého organismu je okamžitá. Stačí pár dní jet na doraz a vydávat více, než dočerpávám, a propady do temnoty se začínají nenápadně ozývat.

Jsem za to vděčná. Vím, že v těhotenství balancuju na hraně fyzické energie a že fráze „musíš více odpočívat a poslouchat své tělo“ opravdu není jen frází, ale naprostou nutností pro to, abych byla v psychické pohodě a neuhnala si poporodní depresi.

A přitom taková blbost… Taková jasná věc. ???? Jenže když se narodíte jako šílený tvůrce a člověk s potřebou být neustále v pohybu, je to pořádná výzva. ????

Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Deprese je v tomhle případě ale SKVĚLOU UČITELKOU, učí mě vědoměji vnímat sebe sama a své potřeby. Vědoměji vnímat, co potřebuje moje tělo, dřív, než dojdu daleko za hranu, ale s předstihem.

Uvědomovat si, že moje fyzická energie 100% souvisí s mým psychickým stavem a je to tak NORMÁLNÍ. Že nejsem špatně, když mi je špatně, jenom zrovna nemám energii to zvládat.

  • Vnímat depresi jako učitelku a zdroj proměny, ne jako démona

Už jsem to v textu párkrát zmínila a teď se k tomu chci vrátit. Když se nám v životě děje něco špatného, máme dvě možnosti, jak k tomu přistupovat:

1. Utéct.
2. Bojovat.

Utéct znamená často potlačit to, jak se cítíme. Cukrem, alkoholem, mávnutím rukou, stavem oběti „s tím nejde nic dělat“, v těžších případech antidepresivy.

Bojovat neznamená vždy zvednout meč a sekat hlavy venku. Může to totiž znamenat, že se pustíme do boje s vlastními démony, které jsme si v průběhu života na sebe nalepili.

  • Deprese mě vždy dovede do největších hlubin mé duše k objevení toho, co DOOPRAVDY potřebuju ve svém životě a co ne.
  • Deprese je pro mě impulzem pro změnu. O jedné takové píšu i ve své knize Podnikání z pláže. Je to jedna z mnoha mých depek, které mě v mém životě navigovaly a kterým jsem vděčná za to, že přišly a spálily mě na popel jako fénixe, abych pak mohla vstát z toho popela jako nový člověk.

Můžeme se na své depky zlobit, anebo jim děkovat. Když přijdou, nenávidím je a zlobím se. Když odcházejí a vidím sebe sama, jak povstávám jako nová, očištěná bytost z toho spáleného popela, jsem vděčná a děkuji.

A tak ze svých bolestí neutíkám a místo toho bojuju. Bojuju tím, že vždy hledám nové cesty, ptám se své duše, kudy dál.

Nebojím se hledat pomoc u lidí, kteří mi pomoct mohou, a tak mi do cesty přichází především experti z mnoha oborů a zároveň mí studenti z kurzu Podnikání z pláže, kteří mi v nejrůznějších fázích dávají skvělé rady ve svých oborech a pomáhají mi poprat se s mými démony.

Protože požádat o radu je v pořádku. A hledat odpovědi nejen uvnitř, ale i venku je taky v pořádku. A to je moje antidepkoidní rada č. 4. ????

P. S.: Jsem vděčná jedné z mých plážových studentek Martině Chomátové za její dlouhodobé zkoumání toho, jak si pomoct v depresích (nejen poporodních, které spustily tuto cestu u ní) bez antidepresiv a najít v nich kus sebe sama. Držím palce její nové knize Vyhrála jsem depresi. Mrkněte na knížku tady >>

Příběh Martiny: Vyhrála jsem depresi

Martina Chomátová je mladá žena, kterou jsem začala sledovat před pár lety v době svojí první mateřské. Fascinoval mě její pohled na mateřství a to, že je možné ho prožívat jako hru a podobně brát celý život. Říkala jsem si, jak to tahle holka dělá a proč vlastně má v názvu svého webu Play Everyday neboli Hraj si každý den.

Až později jsem pochopila, že ji k této cestě dovedla mimo jiné poporodní deprese.

Martina je autorkou dvou knih. První je milá a krásná kniha pro děti i jejich rodiče, kniha s názvem Andromeda, elfka malá. A druhá knížka je právě o poporodních depresích a se jmenuje Vyhrála jsem depresi.

Martina v ní popisuje svoji cestu z deprese a opět potvrzuje moje heslo, že nemoc je cesta, nikoliv selhání.

Jak je to dlouho, co jsi prožila depresivní stavy a poporodní depresi? A jak moc je to velký průšvih pro matku čerstvě narozeného dítěte?

V mém případě je to šest a půl roku. No průšvih to je i není. Je to samozřejmě náročné období, co si budeme povídat, asi by si ho nikdo dobrovolně nevybral. Dítě potřebuje naší neustálou péči a čím líp jsme jako matky nastavené, tím líp se to všechno dá zvládnout a tím líp dítě prožívá tenhle svět.

Když do cesty přiskočí nepříjemné pocity, a to v jakékoliv míře, je to náročné pro všechny zúčastněné. Nejen matku samotnou, ale i dítě, celou rodinu a její blízké.

Navíc v tom koloběhu často maminky nemají jak nabrat sílu, jak zastavit a dosytit se. Je to období, kdy máme pocit, že jsme se někam vytratily. A to je samozřejmě do určité míry správně. Ale v některých případech ženy spadnou hluboko a utápí se ve svých pocitech, zažívají obrovský vztek, nenávist, vinu, smutek, frustraci atd.

Říkám tomu takový vražedný elixír.

Co jsi dělala před mateřskou a čím Tě tedy poporodní deprese proměnila? Řešila jsi v pozdějším období i deprese mimo těhotenství nebo porod? 

Před mateřskou jsem učila angličtinu a jezdila závodně snowboardcross. Hodně jsem cestovala a měla úplně jiný život, než teď s dětmi :). Porodem se tedy změnilo hodně. Byl by to dlouhý seznam.

Ale v čem mě konkrétně změnila poporodní deprese? Určitě jsem si začala víc vážit života, mé rodiny, mého zdraví a hlavně mé pohody a spokojenosti. Začala jsem být citlivější vůči sobě, vůči svému tělu i vůči okolí. Úplně se mi proměnily životní hodnoty. Mám pocit, že to předtím byl nějaký minulý život. Skoro nezůstal kámen na kameni.

Byla jsem hodně mužsky založená. Což jsem pořád dost, ale už se to hodně změnilo. Ono nejde moc být mámou a chlapem zároveň. I když někdy si říkám, že jsem takový táta v sukních.

Deprese mimo těhotenství a porod jsem nikdy nemívala. Vlastně to u mě bylo dost nedostatkem pohybu v těhotenství a po porodu a taky obrovské hormonální změny. Ale stále přicházím na kloub tomu, co se všecko na té psychice podepíše. Spoustu souvislostí už jsem našla a neustále se objevují nové. Fascinuje mě to.

Jak dlouho ta poporodní deprese trvala a co Ti pomohlo, jestli se to dá ve stručnosti říct?

U mě to trvalo asi 4 měsíce, ta nejhorší část. Samozřejmě nějaké emocionální propady jsem měla i poté, ale už jsem nějak normálně fungovala.

A co mi pomohlo? Asi nejvíc jóga bych řekla. Jelikož jsem celkem brzy přestala kojit, byla jsem postradatelná (tehdy to pro mě opravdu bylo vysvobozením, i když dnes už to vnímám jinak) a mohla jsem začít studovat lektorský kurz jógy.

Tím jsem vlastně začala nahlížet na život, tělo, psychiku a celou tu realitu úplně jinak.

Budete mít zájem:  Problém Se Žlučníkem Příznaky?

Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

A taky mi pomohlo se postupně vracet alespoň k nějakým střípkům z mého bývalého života. Ne doslova, ale jak to šlo. Prostě přidávat jakoukoliv dospěláckou radost a hravost. Nebýt jen zavalená povinnostmi a péčí o druhé.

Jak vypadala tvoje psychika po porodu dvou dalších dětí? A bála ses, že Tě poporodní deprese zase znovu potká po dalších porodech?

Bála jsem se dost. Druhé těhotenství nedopadlo, takže jsem si mohla ozkoušet hormonální změny bez péče o dítě. A když se narodilo moje druhé dítko, zažívala jsem nejkrásnější stavy a období v mém životě. Nikdy bych tomu dřív nevěřila. Myslela jsem si, že si akorát ženy nevidí do karet a bojí se sdílet, že je mateřství taky husťárna. A ono… jo i ne.

Po druhém porodu to opravdu byla především krása. Teď mám za sebou třetí porod a to už bylo takové normální. Už je nás plný dům, takže do toho vstupuje i víc témat.

Myslím ale, že jsem poporodní depresi znovu nikdy nezažívala proto, že jsem se hodně začala poznávat. Nechtěla jsem to už nikdy zažít a začala jsem objevovat vše, co mě může podpořit ve spokojenosti. A na té objevné cestě jsem dál. Baví mě to. Hledat i sdílet.

Co bys poradila ostatním maminkám jako prevenci poporodních depresí? 

Toho je asi hodně. Ale ani nevím, jestli je možné radit. Jednak každý příběh je jedinečný a pak já zpětně tu poporodní depresi vnímám jako krásný přerod v opravdovou a autentickou Martinu. Přineslo mi to velkou svobodu. A spokojenost. Taky proto tomuto nepříjemnému tématu dělám “reklamu”.

Aby se toho ženy, lidi nemuseli bát. Je to jen taková výzva, odhodit masky a začít si hrát. Ale ne na něco. Ale začít si život užívat. Víš, jak to myslím.

Vím a právě tahle energie mě k Tobě a k tvým stránkám přitáhla.

Ale dobře, nějaký tip dám. Možná právě ta jóga, nebo jakákoliv jiná práce s naším vnitřním světem, by mohla být ta správná prevence. Lektoruju těhotenskou jógu a spolu s meditací mi to přijde jako skvělá příprava na porod a období po porodu.

A taky – velká laskavost k sobě, ať už prožívám cokoliv. Je to taková úcta k tomu, kým jsem, v jakém těle obývám, a jaký životní příběh žiju.

A co poradíš maminkám, které právě poporodními depresemi prochází?

Na to je taky mnoho tipů. Snažím se je všechny sdílet a každému sedne něco jiného. Jak už jsem zmiňovala – mně samotné pomohla jóga, meditace a sebeláska. Ale zároveň je dobré se v těch pocitech neuzavírat, chodit ven, co nejvíc do přírody, sdílet s ostatními ženami a třeba se podívat i na změnu ve stravování, což je zase Tvé téma.

Pokud ty pocity jsou opravdu náročné, mám vyzkoušeno, že naši psychiku můžou podpořit bachovky, homeopatika nebo Schusslerovy soli. No a na obě otázky bych mohla odpovídat do aleluja 🙂

Je skvělé, že je toho opravdu hodně. Takže jde jen o to, vybrat si tu svou cestu, která se mnou v tu chvíli rezonuje. A vědět, že žádná cesta, žádný příběh není špatně.

Marti, moc díky za zajímavý rozhovor.

Už teď je jasné, že Martiny knížka Vyhrála jsem depresi bude totální pecka a těším se na ni i já. Knížku si pořiďte tady >>>

Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Poporodní deprese: zkušenosti, příznaky a léčba obtíží

Zažíváte poporodní depresi nebo obyčejný smutek?

Narození miminka zpravidla patří mezi nejkrásnější okamžiky v životě každé ženy. Pocity absolutního štěstí ale mohou někdy vystřídat stavy smutku, pocity beznaděje a nekonečný pláč. Podobné stavy po porodu běžně trápí až 80 % žen. A přestože většinou samy rychle odezní, u některých z nich se mohou rozvinout až v poporodní depresi.

Negativní pocity, které zdánlivě připomínají depresi, postihnou v horizontu několika dní po porodu valnou většinu žen. Některé zdroje uvádějí, že se tento problém týká dokonce až 80 % z nich. Takzvaný poporodní blues, jak se obtížím také říká, často provází stres, obavy o dítě i pocit vlastní neschopnosti. Veškeré symptomy však obvykle do několika dní samovolně odezní.

V některých případech (udává se asi 15 %) ale negativní myšlenky dlouhodobě přetrvávají a objevuje se i celá řada dalších příznaků. V takové chvíli mluvíme o poporodní depresi, která může trvat v rozmezí několika týdnů, ale i let, přičemž tyto stavy se mohou dostavit kdykoli v období od početí do jednoho roku od porodu.

Statisticky se s poporodní depresí po porodu setká zhruba 13 % matek. Mnoho žen se ale se svými problémy nikomu nesvěří a bojí se o svých pocitech mluvit. Jiné ženy se za své problémy stydí a mají pocit, že je okolí odsoudí a označí za špatné matky. Reálné číslo nemocných tak ve finále může být ještě vyšší.

Kromě poporodní deprese, která je charakteristická dlouhodobými emočními výkyvy, rozlišujeme také výše zmíněnou mírnější formu obtíží známou jako poporodní blues, ale také závažnou poporodní psychózu (známou také jako laktační psychóza), která vážně ohrožuje život matky i dítěte.

Je důležité si uvědomit, že ani jeden z psychických problémů není odrazem schopnosti matky pečovat o své dítě. Neznamená ani to, že svého potomka nemiluje.

Jaké jsou příčiny poporodní deprese?

Náhlá změna nálad je po porodu typicky zapříčiněná prudkým poklesem hormonů estrogenu a progesteronu. Určitý vliv hrají ale také psychosociální stresy, které se mohou objevit už v průběhu těhotenství či po porodu.

O něco častější je poporodní deprese u prvorodiček a také u žen, jež před těhotenstvím trpěly premenstruačním syndromem. Výrazně vyšší výskyt obtíží je rovněž pravidelně zaznamenáván u adolescentních matek.

Rozvoji obtíží dále nahrává:

  • velký stres,
  • nedostatek spánku,
  • snaha o přizpůsobení se nové roli matky,
  • strach o potomka,
  • pocit velké životní změny.

Výrazný rizikový faktor představuje rovněž dědičnost. Pokud se tedy v rodinné anamnéze vyskytuje jakákoli forma deprese, riziko té poporodní se automaticky zvyšuje.

Stejné pravidlo platí i v případě, že se deprese nachází v osobní historii jedince.

Poporodní depresí jsou rovněž znatelně více ohroženy ženy, které byly před porodem vystaveny strachu, bezmoci, anebo měly pocit, že s nimi není dobře zacházeno. Mezi další rizikové faktory patří:

  • vystavení stresové situaci nebo sociálnímu konfliktu,
  • cukrovka,
  • poruchy spánku,
  • kouření,
  • předchozí úmrtí plodu či přirozený potrat.

Příznaky poporodní deprese

Mezi nejčastější příznaky patří v případě poporodní deprese stavy smutku a pláče. Plačtivost bývá dokonce nejzřetelnějším projevem obtíží.

Pacientky mívají pocit, že se porodem spustil pláč, který nelze zastavit a vyvolá jej každá malichernost. Smutek a pláč bývají v zásadě důsledkem hormonálních změn, kterými si matky po porodu procházejí.

Roli však hraje i nedostatek spánku a vyčerpání.

Poporodní depresi velmi často provází také úzkostné pocity, které se zpravidla týkají strachu o novorozence, o jeho bezpečí i vlastní schopnost se o dítě postarat. Spolu s obavami se u nemocných žen vyskytuje také zlost.

Rozčilují je maličkosti, mají pocit, že chtějí házet věcmi a křičet, přičemž tento stav často postrádá jakýkoli důvod.

U některých forem depresí, včetně té poporodní, může záchvaty hněvu doprovázet zrychlené bušení srdce, pocení a tíseň na hrudi.

Nepříjemným příznakem, který obtíže často provází, jsou pak také vtíravé až děsivé myšlenky týkající se bezpečí dítěte.

Ačkoli pro většinu matek je pomyšlení na ublížení vlastnímu dítěti naprosto nepřijatelné a šokující, pacientky trpící poporodní depresí tyto myšlenky mohou přepadat, ačkoli se s nimi ve skutečnosti neztotožňují. Některé ženy mohou rovněž přepadat náhlé touhy celou rodinu opustit.

Tyto myšlenky se označují jako intruzivní, jsou naprosto nežádoucí a v rozporu s tím, co člověk cítí. A přestože se mohou zdát alarmující, u pacientek s poporodní depresí nejsou nijak neobvyklé.

V některých případech se ovšem u pacientek nemusí vyskytnout ani jeden z hlavních projevů. To jinými slovy znamená, že:

  • nepláčou,
  • nekřičí,
  • nehádají se,
  • netrápí je intruzivní myšlenky.

Poporodním obdobím je ale může provázet pocit prázdnoty či otupělosti. Mohou se cítit osaměle, ačkoli jsou obklopené lidmi, anebo nejsou schopné cítit radost a potěšení. Tyto negativní pocity mohou být pro matky zvláště nepříjemné, a to z toho důvodu, že ke svému dítěti necítí žádnou vazbu.

Trápit je může rovněž beznaděj z toho, že se tento stav nezmění. Emoce, které pacientky pociťují, je válcují a berou jim sílu. Mohou mít navíc pocit, že jim s příchodem dítěte skončil život. Činnosti, které jim doposud dělaly radost, najednou vidí v negativním světle a nedokáží se z nich radovat.

Kromě toho je trápí také:

  • roztěkanost,
  • nesoustředěnost,
  • úzkost,
  • smutek,
  • bezmoc,
  • strach,
  • náladovost,
  • zapomětlivost.

Co se týče fyzických příznaků, pacientky velice často provázejí problémy se spánkem, které mohou být zcela rozdílného charakteru.

A tak zatímco některé matky bojují s únavou a mají potřebu spánku zvýšenou, jiné nejsou schopné usnout ani v momentě, kdy jejich potomek po náročném dni konečně spí.

Nedostatek spánku pak vede k vyčerpání a neschopnosti vykonávat běžné denní aktivity.

U pacientek trpících poporodní depresí se lze velmi často setkat také s některou ze stravovacích poruch.

Některé ženy nejsou kvůli špatnému psychickému stavu schopné přijímat dostatečné množství živin, jiné naopak jedí téměř neustále. Větší příjem potravin však nemusí být nutně příznakem poporodní deprese.

Za zvýšeným apetitem může být rovněž produkce mateřského mléka, která je pro tělo energeticky náročná.

Že se jedná o poporodní depresi, může rodičce napovědět také fyzické vyčerpání a celková nepohoda. Porod je pro celý organismus samozřejmě obrovská zátěž, je tedy přirozené, že ženám trvá, než se z celého procesu fyzicky zotaví. Pokud však problémy přetrvávají i několik měsíců po porodu, mohlo by se jednat o příznak poporodní deprese. Typická je například:

  • bolest hlavy,
  • bolest zad,
  • žaludeční nevolnost.
Budete mít zájem:  Santalové dřevo a santalový olej – uplatňují se nejen v aromaterapii

Poporodní deprese u mužů

Ačkoli je deprese po porodu o poznání častěji skloňována ve spojitosti s ženami, vyskytnout se může také u mužů. Podle vědců z Univerzity v Indianě trpí vedle matek stejnými depresemi i 4,4 % otců. Průběh onemocnění u nich však bývá odlišný.

Zatímco v případě žen za rozvojem onemocnění často stojí hormonální změny, u mužů jsou na vině převážně existenční starosti.

Typicky se jedná o strach z velké změny životního stylu, ztráty svobody, starosti o budoucnost a sociální i finanční zabezpečení rodiny.

Za obtížemi může rovněž stát:

  • nedostatek pomoci a podpory,
  • rozdíl v očekávání a realitě,
  • finanční obtíže, partnerské obtíže,
  • ztráta blízké osoby,
  • negativní či traumatická zkušenost s porodem.

Tyto nepříjemné myšlenky mohou mít za následek to, že otec s dítětem tráví méně času a věnuje mu i méně péče. To se pak může podepsat na dalším vývoji potomka. Celou situaci otcům komplikuje ještě fakt, že se o poporodní depresi u mužů téměř nemluví, a tak oproti ženám výrazně méně často vyhledávají pomoc lékaře.

Deprese u mužů: příznaky

Co se týče projevů, bývají velmi podobné těm, které se vyskytují u žen. Otce zpravidla trápí:

  • smutek,
  • úzkost,
  • pocit beznaděje,
  • změna spánkového režimu,
  • pocity nedostatečnosti,
  • vyčerpání,
  • otupělost,
  • nemožnost se uvolnit a relaxovat,
  • pocity viny, ostudy, frustrace,
  • vztek,
  • podrážděnost,
  • neklid,
  • změny nálad.

Otec může mít také pocit, že pro svou partnerku přestal být potřebný. Výjimkou pak není ani ztráta libida či nezájem o dříve oblíbené aktivity. Pacientovi se rovněž nemusí vyhnout ani vtíravé myšlenky týkající se bezpečnosti dítěte, nebo touhy ublížit sobě, partnerovi či novorozenci.

Diagnostika

Diagnostiku lékař provádí na základě jednotlivých symptomů poporodní deprese, přičemž aby mohla být stanovena její těžká forma, musí být u pacientky přítomno alespoň 5 příznaků.

Minimálně jeden z nich musí být depresivní nálada anebo anhedonie, tedy neschopnost prožívat kladné pocity. Dalšími symptomy pak mohou být například poruchy spánku, únava, ale i sebevražedné sklony.

Lékař musí rovněž rozlišit, zda se skutečně jedná o poporodní depresi, či o závažnější poporodní psychózu, která je provázena halucinacemi, neschopností spát i několik nocí po sobě a celkovou zmateností.

K diagnostice se používá především Edinburská škola poporodní deprese, ale také další metody, jako je třeba Škála poporodních depresí či Beckův depresivní inventář.

Nastávající rodiče se doporučuje otestovat při návštěvě lékaře hned po porodu, ale také průběžně před porodem pomocí standardizovaných testů na úzkost a deprese.

Léčba poporodní deprese

K léčbě poporodní deprese lékaři zpravidla využívají tři základní postupy, a sice léčbu farmakologickou, hormonální a psychoterapii.

Léčba farmaky, tedy typicky antidepresivy, se volí především v případě těžké poporodní deprese. Komplikaci může v tomto případě představovat dávkování.

Ženy po porodu bývají totiž citlivé na vedlejší účinky léků, proto je důležité, aby byla léčba zahájena jen s polovinou doporučené denní dávky. Ta se v případě potřeby dále navyšuje.

Další nevýhodou antidepresiv je fakt, že látky, které obsahují, pronikají do mateřského mléka. Jejich uživatelky proto nemohou kojit.

Léčba antidepresivy by měla skončit nejdříve 6 měsíců po vymizení příznaků. V opačném případě hrozí jejich opětovný návrat.

V případě předčasného ukončení terapie se s minimálně jednou další těžkou depresivní epizodou potýká 50-80 % pacientů.

I z toho důvodu je dlouhodobá léčba nutná kvůli prevenci recidivy, a to zejména u žen, které prodělaly tři nebo více epizod těžké deprese

Pomocí farmakologické léčby by mělo ke zlepšení projevů dojít do 6 týdnů od jejího začátku. V případě, že se tak nestane, je na místě zvážit doporučení návštěvy psychiatra.

Další alternativu představuje hormonální léčba, ke které se rovněž přistupuje v případě těžších depresí. Konkrétně se jedná o estrogenovou terapii, jejíž účinky jsou znát zhruba po 12 týdnech. Tato léčba je ale poměrně kontroverzní. Podání estrogenu totiž není povolené, pokud má pacientka zvýšené riziko tvorby krevních sraženin, což má po porodu každá žena.

Pro ženy s mírnou až střední depresí pak představuje nejvhodnější alternativu psychoterapie, která může být prováděna samostatně anebo v kombinaci s antidepresivy.

Psychologická intervence v tomto případě zahrnuje jak skupinovou, tak individuální terapii. Konkrétně se jedná například o interpersonální psychoterapii či kognitivně behaviorální terapii. Nevýhodu této léčby představuje její délka.

Může trvat i několik měsíců, než bude možné pozorovat jakékoli zmírnění obtíží.

Prevence poporodní deprese

Co se týče prevence poporodní deprese, ta je vhodná především u žen, které patří do rizikové skupiny, anebo již dříve jakoukoli epizodu deprese prodělaly.

Důležité je v jejich případě především pečlivé pozorování po porodu. K prevenci je rovněž vhodná prenatální i postnatální psychologická intervence, která riziko vzniku obtíží výrazně snižuje.

Efektivní je rovněž poporodní psychoedukace.

Poporodní deprese je psychické onemocnění, které se u žen objevuje v horizontu několika dní až měsíců po porodu. Jedná se o problém, který je charakteristický dlouhodobými emočními výkyvy, stavy smutku a pláčem.

Poporodní depresi velmi často provází také úzkostné pocity, které se zpravidla týkají strachu o novorozence, o jeho bezpečí i vlastní schopnost se o dítě postarat.

Nepříjemným příznakem, který obtíže často provází, jsou pak také vtíravé až děsivé myšlenky týkající se bezpečí dítěte.

Za rozvojem poporodní deprese stojí zpravidla hormonální změny, ke kterým dochází vlivem porodu.

O něco častější je poporodní deprese u prvorodiček a také u žen, jež před těhotenstvím trpěly premenstruačním syndromem. Výrazně vyšší výskyt obtíží je rovněž pravidelně zaznamenáván u adolescentních matek.

Vliv může mít také dědičnost, prodělaná depresivní epizoda, předchozí úmrtí plodu, potrat či vystavení stresové situaci.

Ačkoli se o tomto problému příliš nemluví, poporodní deprese se může objevit také u mužů. Na vině jsou v jejich případě převážně existenční starosti.

Typicky se jedná o strach z velké změny životního stylu a ztráty svobody nebo starosti o budoucnost a sociální i finanční zabezpečení rodiny. Co se týče příznaků, jsou velice podobné těm, se kterými se potýkají ženy.

Otce trápí smutek, úzkost, pocit beznaděje, problémy se spánkem, otupělost, vyčerpání i změny nálad. Výjimkou pak není ani ztráta libida či nezájem o dříve oblíbené aktivity.

Poporodní deprese se dá zpravidla léčit třemi způsoby. Lékaři mohou pacientkám předepsat antidepresiva. Jejich užívání s sebou ale přináší řadu vedlejších účinků, na které jsou ženy po porodu citlivé. Během užívání antidepresiv navíc není možné kojit.

Další alternativu představuje léčba hormony. Ta je povolená pouze za předpokladu, že pacientka nemá zvýšené riziko tvorby krevních sraženin. Poslední možností je pak psychoterapie, například interpersonální psychoterapie či kognitivně behaviorální terapie.

Zdroje: nzip.cz, cpzp.cz, idnes.cz, frekvence.cz

Strach a pocit, že to nezvládám. Poporodní deprese trápí každou šestou matku

video

Autorky projektu čerpají i z vlastních zkušeností s poporodní depresí

Vlivem hormonálních změn po porodu zažívá pocity smutku většina žen. Poporodní depresi zažívá asi 16 procent rodiček a nejčastěji se projeví v období 6 až 12 týdnů po porodu. Jako hranice, kdy by měla deprese odeznít, se uvádí 14 dnů. Pokud přetrvává, měla by matka vyhledat pomoc odborníka.

„Tyto stavy jsou natolik depresivní, že přinesou i myšlenky na sebevraždu. Právě z toho pocitu, že už to nikdy nebude lepší a že nemůže být pro své dítě tou dobrou mámou,“ vysvětlila psycholožka Lucie Machová.

Poporodní deprese se projevuje mimo jiné i únavou a vyčerpáním. Matka má pocit, že nezvládá svou roli, nebo má strach. To může v důsledku vést k nedostatku zájmu o narozeného potomka, nebo k sebevražedným myšlenkám.

Fakta

  • vznětlivost a popudlivost
  • nedostatek zájmu o dítě
  • nechutenství a nespavost
  • pláč a smutek
  • pocity viny, studu a beznaděje
  • ztráta radosti z dříve oblíbených činností
  • sebevražedné myšlenky
  • zdroj: usmevmamy.cz

Ženám, které trpí poporodní depresí, se snaží pomoct spolek Úsměv mámy, za kterým stojí Veronika Kubrichtová a Lucie Kočová. Obě si těmito stavy po narození dítěte prošly a projektem chtějí dodat odvahu i dalším ženám.

„V těch nejhorších chvílích jsem nebyla schopná chodit ven, být sama s dětmi, prostě jsem se bála,“ řekla předsedkyně organizace Úsměv mámy Veronika Kubrichtová. „Vlastně jsem pořád jen přemýšlela nad tím, co by se mohlo stát, co by mi to mohlo zkazit. A byly to tak urputné myšlenky, že jsem pak nebyla schopná myslet na nic jiného.“ Nakonec jí pomohla kombinace terapie a antidepresiv.

O své zkušenosti obě ženy otevřeně mluví na svých webových stránkách, plánují ale také otevřít centrum. „Takovou bezpečnou zónu, kam maminky můžou přijít, kde se sejdou s odborníkem a případně s námi,“ uvedla koordinátorka projektu Lucie Kočová. Fungovat v něm bude i podpůrná skupina.

Známější než deprese je poporodní psychóza, která matku odtrhne od reality

Méně častá, ovšem známější než poporodní deprese je tzv. poporodní (nebo také laktační) psychóza. Ta postihuje výrazně méně žen – zhruba jednu až dvě z tisíce. Její následky ale mohou být mnohem těžší než u deprese.

Poporodní psychóza se většinou objevuje v prvních čtyřech týdnech po porodu a její nástup je velmi rychlý.

Jejími příznaky jsou bludy či podivné představy, halucinace, hyperaktivita a snížená potřeba spánku, prudké změny nálad či paranoia. Ve výsledku může vést až k agresivnímu jednání, kdy se žena pokusí sobě nebo svému dítěti ublížit.

Je proto naprosto nezbytné včas vyhledat už při prvních příznacích lékařskou pomoc. I poporodní psychóza je však léčitelná.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector