Závislí na hubnutí: Čím jsou hubenější, tím víc si sami sebe váží

Jsi mladá a máš trápení se svojí postavou? Začala jsi přibývat na váze a nevíš co s tím? Roste ti bříško nebo zadek a jsi nacpaná v kalhotách? Zkoušíš různé diety, které stejně nepomáhají? Rodiče ti nevěří, že se cítíš tlustá? Co s tím?

Do poradny mi přichází mnoho mladých slečen, které se cítí tlusté a maminky je chlácholí. Podle výsledků tlusté nejsou, ale nejsou ani hubené.

Tak kde je pravda? Možná na sobě pozoruješ, že ti vylézají špíčky? To ale neznamená, že jsi tlustá, a že musíš hubnout.

Jen to znamená, že bys měla vyměnit špatnou stravu za zdravou, začít sportovat a dále již nepřibírat.

A co když teď napíšu, že je to velmi jednoduché?

Stačí totiž dodržovat pár bodů a postupně přidávat další a další změny. Jdeš do toho?

Nejdřív se trošku představím. A jestli to s hubnutím nebo se změnou stravy myslíš vážně, zaregistruj se (všechno je zdarma) a představ se mi taky, ráda si přečtu tvůj příběh.

O výživu se zajímám již skoro 20 let, ale intenzivně posledních šest let. Studuji léčebnou výživu a s tím spojenou zdravou stravu. Intenzivně se zajímám také o redukci celulitidy a díky pardubickému salonu HATEA mám mnoholeté zkušenosti a vím, co na ni platí.

Mám dvě úžasné děti – 21letého syna a 18tiletou dceru. Proto mi je mládež moc blízká. Moje děti nikdy neměly problémy s váhou, protože doma převládaly zdravé potraviny. Vím, že mnoho jejich kamarádek se potýká s nadváhou a neustálými dietami a neznalostmi si jen ubližují.

 Maminky samy nevědí, co je správné a zdravé. A tak jim vaří těstoviny se salátem, ke snídani dávají müsli (tam jsou přeci zdravé vločky) a každodenně kupují jogurty (reklama přeci nemůže lhát). A ono je to všechno špatně. Často jim poradím, ale pokud se neporadí celkově se vším, jedna rada moc nepomůže.

Proto jsem se rozhodla napsat soubor článků potřebných pro mladé holky.

Nehledej v ničem vědu, pokusím se psát co nejvíce laicky, abys to pochopila a mohla ve svém jídelníčku dělat pozitivní změny. A když něčemu nebudeš rozumět, tak se zeptej. Buď já, nebo někdo zkušený ti tu odpoví.

A jak je to s tou dietou a hubnutím pro holky?

Tvoje tělo potřebuje jídlo k tomu, aby mohlo fungovat. Abys mohla žít, potřebuješ dýchat, chodit, učit se, mít správnou teplotu těla. Potřebuješ se ale také smát, povídat, tancovat, sportovat, randit. A k tomu všemu potřebuješ správné jídlo. Tak, jak budeš jíst, budeš se i chovat. Buď budeš veselá, aktivní, plná energie nebo unavená, nesoustředěná a smutná.

Když budeš jíst převážně tzv. mrtvé jídlo jako je třeba hamburger, brambůrky, ale i klasické těstoviny, pizzy, sladkosti, instantní věci, tak tvé tělo bude skoro polomrtvé. Všechna ta lepivá mouka, éčka a nezdravý rafinovaný tuk se uloží do tvého bříška, boků a zadečku.

Když budeš jíst hodně barevné zeleniny, hamburger a pizzu si uděláš domácí, těstoviny si dáš celozrnné, sladkosti jen v té správné podobě a začneš zařazovat zdravé suroviny a zdravé tuky. Tak nejen že nebudeš tloustnout, ale budeš zaručeně hubnout a ještě budeš plná energie na oblíbenou zábavu.

PRAVIDELNOST V JÍDLE

Dnes začneme pravidelností. Myslím, že to je bod číslo jedna. Celý týden se snaž dodržovat dnešní pravidlo, dokud nebude úplně automatické.

Pamatuj si magické číslo 3 hodiny. Jíst bys měla vždy po třech hodinách. Říkám tomu režim miminka. Už když ses narodila, sama ses budila po třech hodinách.  Nikdo tě to neučil, nikdo ti to nenutil, prostě jsi to dělala přirozeně.

Podobný režim potřebujeme nastartovat i k úspěšnému bezproblémovému hubnutí. Když budeš jíst častěji než každé tři hodiny (samozřejmě někdy je to potřeba, třeba při sportu, nebo při různých problémech) tak si moc nestihne oddechnout tvoje trávící soustava a budeš své zažívání hodně přetěžovat.

Navíc toho sníš pravděpodobně víc a budou se ti přebytky ukládat do tuku. Když budeš jíst déle než po třech hodinách, tělo se přepne do úsporného režimu. Tvoje tělo se bojí hladu, protože dřív zde byly hladomory, kruté zimy a těla musela přežít. Proto si začne chránit tuk a začne rozkládat svaly.

Zpomalí metabolismus a to není z pohledu hubnutí žádoucí. My potřebujeme, aby metabolismus byl co nejrychlejší.

Co se stane, když budeš jíst pravidelně po třech hodinách?

• Zrychlíš metabolismus
• Budeš mít více energie a chuti k pohybu a k učení
• Zmenšíš chutě na sladké
• Začneš odbourávat tuk na břiše a vnitřní břišní tuk
• Zamezíš zvýšení hladiny cholesterolu
• Budeš si jídlo užívat

Nauč se tedy ráno snídat. 

Podívej se, jaký by měl být Tvůj denní režim.

7,00

Snídat bys měla do jedné hodiny od probuzení. Pokud chodíš do školy na osmou hodinu, pravděpodobně budeš snídat kolem sedmé. Hodně studentek a žaček nesnídá. Nauč se to, je to tvoje tělo, tvoje váha, tvoje zdraví.  V dalších článcích probereme, co bys měla snídat a jak se postupně naučit snídat.

1. 10,00
2. Ve škole si dej svačinu asi po třech hodinách od snídaně.
3.  12,00 – 13,00

Obědvat bys měla asi po 2 – 3 hodinách od svačiny (svačinka je menší, proto se může pak jíst i dříve, čili i po dvou hodinách). Pravděpodobně obědváš ve škole, takže jsem zvědavá, co vymyslíme, protože školní jídelny většinou nemají se zdravou stravou nic společného, ale vždy se to dá nějak zmáknout.

• Pokud budeš mít oběd až kolem druhé hodiny, je vhodnější vložit dvě menší svačinky po dvou hodinách (jednu v 10,00 a druhou ve 12,00).
• Odpolední svačina – 3 hodiny po obědě.
• Večeře –  2-3 hodiny od svačiny.
• Buď ti s ní pomůže mamka, nebo ty můžeš připravit večeři pro rodinu.
• Od večeře ke spánku bys měla mít zase 3 hodiny.
• Pokud jdeš spát pozdě, je potřeba něco sníst, přibližně 2 – 3 hodiny před spaním.
• Snaž se celý týden sžít s tímto plánem.

Příště se podíváme na snídaně. Co snídat, abys byla štíhlá, měla pevnou kůži a ve škole ti to správně myslelo. Napiš mi do komentáře, co snídáš. Těším se na dotazy.

Hanka

Kategorie: Zdraví a hubnutí

Nejlepší pomocník při hubnutí? Vaše vlastní svaly | Žena.cz

Aktivní, pravidelně cvičící žena může být mnohem štíhlejší než její rozměrnější kolegyně, ačkoli 'na kila' jsou stejné. Shodný objem váží jinak, protože sval má mnohem hustší strukturu než tuk.

Pokud chcete vypadat štíhleji a cítit se lépe, pak je třeba zvýšit svalovou hmotu v těle. Cílené zvyšování jejího podílu zlepšuje poměr svalů a tuků a zvyšuje tělesnou sílu. Spousta lidí věří, že když budou 'makat', špeky se promění ve svaly. Není to pravda, ale zato svaly mohou tuk doslova 'sežrat'.

Poselství pohybu

Možná se bojíte, že budete po posilování vypadat jako kulturista, a tak si raději zajdete na zumbu nebo aerobik a doufáte, že ta kila ze sebe vytřesete. Popravdě – nevytřesete. Rychlý úbytek na váze je často signálem jen toho, že ztrácíte tekutiny, nikoli tuk.

Tělo totiž nemá potřebný čas na reakci a vytoužený výsledek se nedostaví. Věděli jste třeba, že svaly nerostou při cvičení, ale po něm, kdy si 'uvědomí', že dostaly zabrat, a rozhodnou se zesílit, aby to příště zvládly lépe? Právě zachování a budování aktivní svalové hmoty je klíčem k rychlejšímu metabolismu a spalování tuků.

Jasná rovnice

„Pohyb pomáhá budovat svalový aparát, což je pro hubnutí zásadní, protože jsou to právě svaly a jejich činnost, co spaluje tukové zásoby,“ vysvětluje Markéta Brožová, hlavní trenérka fitness center Contours. 

Pohyb tak zpevňuje, zoceluje, podílí se na funkčnosti pohybového aparátu, ovlivňuje, jestli vás něco bolí nebo nebolí. A nejen to, navíc startuje metabolismus, povzbuzuje oběh lymfy – a jako bonus ještě navíc pozvedá náladu. 

Jednoznačně tak platí rovnice: Čím více svalů máte, tím rychleji mizí 'pneumatiky', protože svaly z tuku berou energii na svůj provoz. 

Nejčastější chyby, které zhoršují alergii. Děláte je i vy?

Hubnete tím, že žijete

Díky posilování se výrazně zvyšuje bazální metabolismus, což laicky znamená, že dochází k rychlejšímu spalování tuků jen tím, že prostě žijeme. Bazální metabolismus je totiž ta energie, kterou lidský organismus spotřebuje na základní úkony jako je třeba dýchání, proudění krve, látková výměna, funkce mozku, imunitní funkce organismu, obnova a regenerace pokožky, nehtů atd.

Jeho výše je závislá nejen na věku, pohlaví, výšce, ale právě také na aktivní tělesné hmotě, kterou můžete vybudovat pravidelným tréninkem.

Stačí pár minut, ale intenzivně

Úplně jiná skladba pohybu je vhodná pro člověka s pěti nebo třiceti kily nadváhy. Některá pravidla jsou ovšem platná obecně. „Nikdy nesmíte začínat cvičení bez zahřátí svalů, ke kterému se skvěle hodí aerobní aktivity – chůze, rotoped a podobně. Po něm musí následovat strečink, aby se zahřáté svaly připravily do akce,“ připomíná trenérka Brožová. 

Vyzkoušejte osvědčený trénink na podporu růstu a zpevnění svalové hmoty od Samanthy Clayton, ředitelky celosvětového vzdělávání o fitness v Herbalife. Následujícím cvikům se můžete věnovat i na dětském hřišti. 

Po krátkém desetiminutovém zahřátí máte před sebou dvě kola, každé po třech setech:

První kolo  

• 8x přítah na tyči
• 12x dřep
• 8x klik na lavičce
• 30 sekund sprint

Druhé kolo

• ručkování na tyči tam a zpátky
• 15x dřepy s výskokem dopředu, co nejdál to jde
• 12x sed s použitím lavičky
• 60 sekund sprint

Video: YouTube

Nejezte špatně

Dosáhnout svého cíle a udržet si váhu vyžaduje komplexní přístup. Tedy vyváženou stravu, pravidelnou fyzickou aktivitu a nízkou stresovou zátěž. Jedno bez druhého nebude nikdy fungovat, alespoň ne dlouhodobě

Ke správnému stravování patří  obzvlášť bílkoviny. Pro správné vybudování beztukové svalové hmoty jsou zásadní – odborníci ženám doporučují přijímat denně zhruba 50 až 60 gramů proteinů.

Nezapomeńte, že váha je jen číslo, které až tolik neznamená. Nemá vypovídající hodnotu o vašem zdraví, kondici ani psychické pohodě. Nejdůležitější je to, jak se cítíte a zda je vaše tělo zdravé.

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Rozváží zdarma jídlo samoživitelkám i seniorům: Jsem Ježíškem každý den, říká Vránová | Video: Daniela Drtinová

Psychoterapeutka: Cvičení může být stejně návykové jako drogy, lidé touží po ideálech

Začátek nového roku si řada lidí spojuje s předsevzetími a lepším já. Odvykají si kouřit, hubnou a chodí pravidelně do fitka. Přílišné cvičení se však může stát nezvladatelnou drogou.

Takzvané bigorexii podle psychoterapeutky Lenky Mynaříkové velmi často propadají lidé, kteří mají problematický vztah k sobě samým.

V rozhovoru radí, jak závislost na cvičení poznat a jakou roli hrají sociální sítě.

Bigorexie je poměrně nový pojem, v USA se začal používat před sedmi lety a v České republice ještě příliš známý není. Jak byste popsala bigorektika?

Bigorektici chtějí mít co největší podíl beztukové svalové hmoty. Tahle porucha jako jedna z mála je dominantnější u dospívajících mužů, ať už je to dáno výchovou, genderovými stereotypy, nebo médii.

Svalnatost je u mužů víc žádoucí než u dívek. Bigorexie je až patologická nespokojenost se svým tělem, která vede člověka k tomu, že chce být svalnatější.

Je to podobné jako mentální anorexie, kdy je člověk nespokojený a chce být co nejštíhlejší.

Můžeme ji ale vnímat také jako formu obsedantně-kompulzivní poruchy, formu závislosti na cvičení nebo stravování. Záleží, jak terapeut nebo psychiatr poruchu definuje a k čemu dospějí při konzultaci s klientem. V různých studiích je naznačeno, že mezi pravidelnými návštěvníky posiloven by se bigorexie mohla týkat až 20 procent lidí, což je poměrně vysoké číslo.

Dokáže člověk sám na sobě rozpoznat, že trpí nezastavitelnou touhou cvičit až do úmoru?

Tohle je u bigorexie velký problém. U anorexie nebo bulimie totiž vzhled člověka po nějaké době vzbuzuje obavy jeho okolí, takže mu řeknou, že s ním něco není v pořádku.

Bigorektik je ale svalnatý, vypadá dobře a okolí má pocit, že žije perfektně zdravým životním stylem, a dává mu najevo, jak je dobrý a že by chtěli mít taky takovou disciplínu. Utvrzují jej tedy v tom, že dělá něco výjimečného a dobrého. Sám člověk nevnímá, že má problém.

Říká si, že pořád není tak svalnatý, jak by chtěl být, nebo není tak atraktivní, jak by si přál.

Lidé s bigorexií cvičí i šest hodin denně, takže když si uvědomíte, kolik času stráví v práci nebo ve škole a kolik věnují spánku, nezbývá jim čas na společenský život. Takoví lidé se často vyhýbají rodině, přátelům, partnerům a přestávají třeba i chodit do práce.

Řeknou si, že cvičí čtyři hodiny, ale pořád to nestačí a musí cvičit víc. Cvičení je pro ně mnohem silnější pohnutkou než cokoliv jiného, pokud by necvičili, mohou se u nich začít objevovat úzkosti, deprese a jiné nepříjemné emoční stavy. Mívají třeba i konflikty v rodině.

Právě tehdy si mohou uvědomit, že by měli vyhledat pomoc.

Váš popis zní podobně jako pro případy závislosti na drogách nebo alkoholu. Dá se říct, že extrémní cvičení může být stejně návykové jako drogy?

Ano, je to jeden pohled. Bigorexie bývá často vnímána jako forma nelátkové závislosti. Ale není to jenom o cvičení, protože při cvičení se vyplavují endorfiny a máte příjemné pocity. Čím častěji to děláte, tím výraznější je příjemný pocit a tím více to potřebujete, stejně jako u drogy nebo alkoholu.

Pro vytvoření závislosti jsou nutné právě ony příjemné pocity nebo fakt, že tím redukují svůj stres. Cvičení s sebou nese také hezčí postavu, více energie a více pochvaly od okolí. Člověk tak získává závislost na ocenění, protože hodnotu sebe sama si vytváříme podle toho, co nám říká okolí.

A kdyby tak přestal cvičit, lidi jej přestanou chválit.

Bigorexii ale může doplňovat i závislost na výživových doplňcích nebo v některých případech i na anabolických steroidech, které se často v pozdějších fázích bigorexie přidávají.

Při bigorexii navíc člověk častokrát vytěsní negativní stránku steroidů a jedná tak, jako by neexistovala.

K jejímu léčení se přistupuje jako k léčení závislosti – lidé by se tak měli snažit snižovat „dávku“ na úroveň, která je zdraví prospěšná.

Ve svém článku o obsesivním cvičení jste naznačila, že jedna forma závislosti může nahrazovat jinou, třeba to cvičení. Znamená to tedy, že lidi se bez závislosti neobejdou?

To je obtížná otázka. Je pravda, že jsou lidé, kteří mají sklon k závislosti a při abstinenci od nějaké látky si mohou najít něco jiného.

Pohrouží se třeba do práce, což se může vyvinout až ve workoholismus, nebo se upnou k běhání. Řekla bych, že je možné najít míru, která člověku nějakým způsobem pomáhá, aby vyrovnala emoce a nastolila rovnováhu.

Ne každý člověk ale zvládne najít rovnováhu sám bez odborné pomoci.

U závislostí je problém v tom, že ke spoustě z nich se vám lidé nepřiznají. Spoustu z nich si prožívají sami, vědí o tom jejich nejbližší, ale odborníka nevyhledají. To může být i případ závislosti na cvičení nebo ortorexie – extrémní závislosti na zdravém jídle. A to je něco, s čím se člověk nepůjde poradit k odborníkovi, a navíc to ani není tak vidět jako při závislosti na droze.

Mohou se poruchy příjmů potravy, jako je anorexie nebo bulimie, přeměnit v závislost na cvičení?

Je bohužel pravda, že se anorexie velmi často promění v jiný typ poruchy příjmu potravy, často to bývá bulimie. Extrémní podoba anorexie, kdy si odepíráte jídlo, nejde udržovat donekonečna.

Ve chvíli, kdy se vůle vyčerpá, může se takový člověk přejíst a následuje pocit selhání nebo odpor k sobě. A je snadné si v té chvíli říct, že to vyzvrací, jenže tím naskočí do začarovaného kruhu.

Pro dívky s anorexií je představa, že by měly vyzvracet jídlo, častokrát něco odpudivého, mohou tak hledat jinou cestu a právě cvičení pro ně může být snesitelnější. Navíc tím mohou ukázat okolí, jak jsou schopné a perfektní.

Často jsem u klientek viděla, že v momentě, kdy se nedokázaly omezovat v jídle, sklouzly do záchvatovitého přejídání, které se snažily kompenzovat extrémním cvičením. Po záchvatech dokázaly druhý den cvičit i osm hodin v kuse.

Závislost na vážení škodí psychice i hubnutí

Je vážení vaším každodenním rituálem? Co číslo na váze dělá s vaší náladou? V článku se dozvíte o závislosti na vážení, že ne vždy je to podpora hubnutí a zdravého životního stylu, ale naopak cesta rovnou do začarované kruhu nízkého sebevědomí, špatné nálady až poruch příjmu potravy.

Co s námi dělá vážení

Vážení je jeden z nejčastějších ranních rituálů většiny žen. Ani mužům se však tento návyk nevyhýbá. Někdo se váží jednou za čas, ale někdo i několikrát za den. Někdo má už za léta praxe vychytané triky, jak vážit co nejméně.

Stačí se na váze trochu naklonit, dát váhu na to „správné“ místo, vážit se pouze na lačno a bez oblečení, nebo hned po sauně, apod. Někomu stačí se jen zvážit, ale někomu se od naměřené váhy odvíjí nálada a někdy i celý den.

Když se váha blíží naší ideální váze, tak jásáme, máme ze sebe radost, zvýší se nám okamžitě sebevědomí a možná si i během dne dopřejeme něco dobrého, protože si to přeci zasloužíme! Při redukci klesání váhy zvyšuje motivaci a chuť v hubnutí pokračovat.

Pokud je váha stejná jako včera, trochu nás to možná zneklidní, protože tam mělo být přeci alespoň o kilo méně, ale stejná váha taky dobrá.

Při hubnutí je zastavení váhy často krizovým momentem, kdy máme chuť s hubnutím skončit, protože máme pocit, že to nefunguje! A co když teprve váha ukazuje více než včera? Zpanikaříme, zhorší se nám okamžitě nálada, máme pocit nesnesitelné tloušťky a nechuti do života. Při hubnutí to okamžitě sníží naší motivaci a často je to důvodem ukončení celé naší dosavadní snahy. U někoho zase zvýšení váhy způsobí pocit, že se musí ihned začít omezovat v jídle a musí začít hubnout! Poznáváte se?

Proč se (ne)vážit

Zvážit se jednou za čas je v pořádku a měli bychom znát svoji přibližnou váhu. Odvíjet od čísla na váze svoji náladu a sebevědomí je však poměrně nevýhodné. Číslo na váze je totiž závislé na mnoha faktorech a ne vždy ukazuje celou realitu.

Stačí se jen zvážit na nerovnoměrném povrchu, po jídle, před menstruací, po cvičení a pokaždé vážíte jinak. Samotná váha je jen číslo, které nám neukazuje podíl vody, svalů a tuků v těle a neustále se měnící hormonální stav organismu. Je naprosto přirozené, že se váha mění +- 2 kg v rámci dne a celého měsíce.

Hmotnost těla nereaguje jen na to, co jíme a jak moc cvičíme, ale reaguje i na to, zda jsme ve stresu, pořádně vyspaní, na roční době a mnoha dalších faktorech

.

Při hubnutí doporučuji vážit se maximálně jednou za 14 dní a to vždy ve stejnou denní dobu a na stejném místě, nebo se jen vážit na kontrolách u nutričního specialisty, který vás zváží na speciální bioimpedanční váze, která ukáže více než jen hmotnost.

S klientkami pak díky této váze zjišťujeme jestli hubnou převážně z tuků, nebo naopak ze svalů, nebo jestli jsou třeba zavodněné apod. Z hlediska psychiky je ale nejlepší  se raději nevážit vůbec a používat třeba klasický krejčovský metr nebo oblečení, které více vypovídají o naší reálné velikosti.

Optimální váha vs vysněná váha

Dvě ženy o stejné váze nebudou nikdy vypadat úplně stejně. Každá máme svoji optimální váhu a svoji vysněnou ideální váhu a ne vždy jsou tyto dvě čísla stejná.

Optimální váha je ta, kdy se cítíme zdravě, plné energie, přitažlivě a zároveň můžeme jíst, co chceme, aniž bychom se výrazně omezovaly v jídle. Optimální váha respektuje naši přirozenou konstituci a hlavně podporuje naše fyzické a psychické zdraví.

To znamená, pokud se od této váhy výrazněji odchýlíme a to nahoru i dolů, tak to sebou nese zdravotní rizika a proto je samozřejmě vhodné se celoživotně pohybovat v té optimální zóně, která má menší výkyvy a ty jsou v pořádku.

Vysněná ideální váha na druhé straně je často váha z dob našeho mládí či dokonce dospívání nebo úplně nereálná. A spousta dospělých žen za mnou chodí, protože se trápí, že se nemohou dostat na tuhle svoji vysněnou váhu i přestože se snaží jíst zdravě a cvičit.

Je přirozené, že s věkem se mění naše tělo a proporce a trvat za každou cenu na jednom konkrétním čísle může být pořádnou ztrátou času, energie, zdraví i radosti ze života.  Pro někoho totiž udržení si této ideální váhy znamená celoživotně se nervovat, výrazně omezovat v jídle a intenzivně cvičit.

To je pak na zvážení, jestli dosáhnutí či udržení této ideální váhy za to všechno stojí a zda to hlavně prospívá našemu zdraví, které máme jen jedno. Hodně ženám se také stává, že mají pocit, že dokud nedosáhnou této své ideální váhy, tak nemohou být šťastné, krásné a sebevědomé.

Že dokud nezhubnou na to své číslo, tak si třeba nemůžou najít muže, před někým se svléct, jít na plovárnu, s chutí se najíst.  Prostě se kvůli číslu na váze omezují a trápí a blokují si své štěstí, které by mohly mít i s jinou možná o trochu vyšší váhou.

U někoho se tato ideální může při hubnutí neustále posouvat směrem dolů a v ten moment chceme vážit co nejméně, bez ohledu na naše zdraví, protože takhle váha je už dávno pod hranicí naší optimální váhy.

O váze to přeci není 

Mám zkušenosti, že tohle všechno často není vůbec o té naší váze. Někdy totiž máme pocit, že se život neodvíjí podle našich představ, že něco nemáme pod kontrolou, že se nám v něčem nedaří a to jediné co můžeme kontrolovat a měnit je naše váha. A proto se na ní často tolik upínáme.

A já se vsadím, že ty krásné chvíle, kdy jsme spokojené, šťastné a naplněné nemají s naší váhou nic společného. Právě v tyto okamžiky svou váhu totiž většinou neřešíme. Samozřejmě je důležité, abychom se samy sobě líbily a cítily se ve svém těle dobře a spokojeně, ale právě tohle s váhou nemusí vůbec souviset.

Nevažme naší spokojenost, krásu, sebevědomí a štěstí na kila, protože se stejně zvážit nedají ????

Hubnutí :

Rozhovor s MUDr. Kateřinou Cajthamlovou ( Blesk pro ženy)…

“ Žádné tajemství na štíhlost nemám – musíte chtít hlavně vy sama.“

• Co to znamená být štíhlý?

Pozná se to opticky – vyšší lidé působí štíhleji než menší, u kterých se i výrazná štíhlost spíše ztratí.

Norma štíhlosti je do značné míry otázkou konvence a módy – štíhlý člověk v baroku nebo před padesáti lety vypadal jinak než dnes.

• Jaký módní trend převládá teď?

• Vládne móda vysokých podvyživených neosvalených chlapeckých typů, a to jak u žen, tak u mužů.
• Astenici – neuroticky vypadající mladí lidé bez rezerv.
• Je to trend, který trvá od dob Twiggy, kdy se zjistilo, že vypadá na fotkách křehce a étericky… ovšem na první pohled každý lékař vidí, že ty modelky nejsou zdravé.

• Proč zůstává už 50 let idolem krásy hubená dívka?

1. Mám hypotézu, že převládá tendence nevyrůst a nedospět –  to jak například ve sportu, kdy gymnastky jsou ještě děti, tak v popkultuře, kde se pěstuje kult mladinkých hvězdiček.
2. Nezralé osobnosti jsou snáze ovlivnitelné a celý moderní průmysl a obchod, reklama jsou postavené na manipulaci.
3. V momentě, kdy jsou manipulovatelní nositelé trendů, je vše snazší.
4. Je to trend bez respektu k lidské bytosti a přirozené kráse.

• Jak se to projevuje na klientech, kteří chodí k vám do poradny?

• Lidé ale nechtějí mít štíhlou linii, chtějí hubnout na kila.
• Jsou zhlouplí z reklam na preparáty, které slibují zhubnout 5 kg za týden.
• To lze jen dvěma cestami – dehydratace, kdy pijete třeba jen odvodňující čaj – nebo hladovění.
• V okamžiku, kdy lidé preparát vysadí, váží tolik jako předtím.
• Často za mnou chodí krásné osvalené vysportované dívky, které chtějí nesmyslně hubnou bez respektu ke stavbě vlastní kostry.
• Ženy se mylně domnívají, že nejdůležitější pro muže jsou prsa!
• Ve skutečnosti je to poměr pasu a boků.
• Útlý pas znamená, že žena není podvyživená, je dostatečně osvalená a široké boky signalizují pánev, která je schopná rodit bez problémů.

• Daří se klientky přeorientovat na jiné myšlení?

1. Nikoho nikam neorientuji, vycházím ze zkušeností klienta. 
2. Společně přijdeme třeba na to, že po první hladovce prodělal mononukleózu, po druhé přibral 15 kg, po třetí dostal diabetes.
3. Oni pochopí a prohlédnou, mnozí z nich jsou také poučení. 
4. Vědí, že bez aerobního pohybu nemůžou hubnout a počítají s tím, že hubnutí není rychlý proces.
5. Stále více lidí se začíná zajímat o svůj zdravotní stav a přijímají větší zodpovědnost za svůj život.
6. Také si hlídají složení potravin, které kupují.

• Jaká je kvalita běžných potravin?

• Tristní!
• Výrobci stále zneužívají toho, že spotřebitel nečte obaly.
• Výživově jsou výrobky chudé a vy musíte sníst více potravy, abyste dostala dost živin, ale s tím do těla dostáváte i více přidaných látek.
• Třeba v párku je 20% masa a 80% tvoří bramborový škrob, vepřové kůže, sádlo a peří – a tomuto produktu se říká drůbeží párek – to je hrůza!
• Nekupovat nekvalitní potraviny a vyhledat prodejny s kvalitními.

• Jak souvisí hubnutí a psychika?

1. Spouštěcím mechanismem bývá obvykle stres, který sepne program na záchovu energie.
2. Pokud psychický problém trvá, lidé začnou být depresívnější – omezí pohyb a mnohdy i jídlo.
3. A zprvu zhubnou, ale toto období ovšem netrvá dlouho.
4. Následně si začnou kompenzovat psychickou zátěž – tučným a sladkým a nastává chronická fáze podvýživy, která se projevuje tloustnutím.

• Dá se tedy říci, že většina obézních má psychický problém?

• Pokud jim nadváha vadí, trápí se, drží drastické diety, hladoví nebo sportují do vyčerpání, tak ano.
• Z praxe znám, že ženy mívají obvykle problém se sebeúctou.
• Myslí si, že sebeúctu i dobrý pocit získají tím, že zhubnou, jenže to není pravda.
• Obvykle zjistí, že bez úcty se k nim někdo choval už v době, kdy byly ještě štíhlé.
• A nadváha je jenom jednou ze složek celkového pocitu: jsem neschopná, nežádoucí, ošklivá, nemilovaná.
• Láskyplné okolí by si takového stavu mělo všimnout a ženu psychicky podpořit.

• Spousta žen ale takové okolí postrádá.

Pak je třeba udělat několik věcí:

1) Dojít za odborníkem…

Který tento psychogenní faktor odhalí a zároveň při trvajícím chronickém stresu doporučí velmi pomalé hubnutí.

Protože rychlý úbytek tukové tkáně by klientce znemožnil zvládat běžný život. 

2) Sociální faktor…

Žena by si měla najít skupinu lidí, kteří ji přijímají takovou, jaká je, mají ji rádi a jsou optimisticky naladění.

3) Pohyb…

Ten má obrovský pozitivní vliv na psychiku.

• Je pravda, že je snazší nejdříve sportovat a pak upravit jídelníček?

Pokud si člověk vytvoří návyk na pohyb, což trvá asi 3 týdny, tělo si jídelníček upraví „ samo “ svou potřebou – chutěmi.

Nicméně v případě, že je organismus zahlcený solemi, tukem, alkoholem, pak je člověk tak unavený jídlem, že není schopný vytvořit si návyk na pohyb.

• Kolik lidí, kteří prošli vaším pořadem, vydrželo být štíhlých?

1. Hrdinové vystupující v televizi jsou trochu odlišná skupina než jiní obézní.
2. Pozornost kamer je pro ně silný motivující faktor a jejich spolupráce je vyšší než v průměrné populaci.
3. Jedna pětina z účinkujících si hmotnost udržela, a to je opravdu vysoké číslo.
4. Ozývají se nám a chodí za mnou na přeměření.
5. Ostatní nepochopili, že mají změnit životní styl.
6. Lidé jsou stále pohodlnější a chtějí všechno snadnou cestou, což bez změny životního stylu nejde.
7. Na jejich obranu ale musím říct, že já sama jsem měla štěstí, že jsem vyrůstala v podporujícím a láskyplném prostředí, sport je odmalička mojí velkou zábavou a zdravou výživu jsme doma měli jako normu.
8. Strýc byl nimrod, otec rybařil, příbuzní pěstovali ovoce a zeleninu.
9. Když jsem v těch obézních rodinách viděla, co považují za kvalitní potraviny, a srovnala jsem to s naším dančím řízkem na brusinkách, nedivím se, že žijou na salámech.
10. Měla jsem také štěstí na výborné učitele.
11. To všechno mi umožnilo dělat, co dělám, a být přesvědčivá, protože jsem sama přesvědčená.

• V době, kdy běžel pořad Souboj v těžké váze, jste měla problémy s hmotností, jak to?

• Přestala jsem kouřit – za takového stavu člověk obvykle přibírá 1-2 konfekční velikosti.
• Než se tělo dostane do normálu, ozdraví se a vysportuje, trvá to rok.
• Já jsem navíc byla ve stresu, měla méně času na sport a pravidelnou stravu.
• Mediální hon byl v té době tak nechutný, že bylo bohužel jednodušší začít kouřit.
• Musím zmínit, že v nejhorším stavu jsem měla velikost 40, moje optimální zdravá velikost je 38.
• Teď mám pravidelnou stravu, více času na sport a bohužel stále kouřím.

• Jaké negativní reakce jste zažila od diváků během pořadu?

1. Jediná reakce byla na vyhazování jídla.
2. Marné bylo zdůrazňovat, že to jídlo je zkažené, plesnivé a s minimem živin.
3. A že má přímou souvislost se špatným zdravotním stavem lidí, že se jedná v podstatě o chemikálie.
4. Výkřiky, aby se to odvezlo do Afriky, jsou zbytečné.
5. Kdyby ty hladové děti dostaly obarvený gothaj, tak umřou, stejně jako umírají ti lidé, kteří to konzumují denně.

• Poznáte, zda klient, který k vám přijde, vydrží, nebo to vzdá?

Pokud přijde a řekne: „Už cvičím, už si všímám jídla, už hubnu, poraďte mi – ten má velkou šanci.“ 

Pasívní člověk, který řekne: „Viděl jsem vás v televizi, zahraňte mě – asi selže.“

• Jak vás změnilo tříleté účinkování ve „Jste to, co jíte?“

• Jsem daleko hodnější.
• Bývala jsem člověk relativně kritický, vychovaný k přímočarosti a upřímnosti, v protestantismu.
• Do televize ze sta hodin natáčení vždy vybrali ty nejdrsnější momenty – a zrcadlo, které mi nastavili, se mi vůbec nelíbilo.
• Takže na stará kolena jsem diplomatičtější, hodnější, mluvím méně a více poslouchám, nechávám lidi přemýšlet a formulovat.
• Zjistila jsem, že většinová společnost nestojí o informace, ale lidem chybí posluchač, který by byl oporou a pomocnou rukou.
• Ale nebyl tím vykonavatelem a bičem.
• Pořad “ Jste to, co jíte “ mi dal sílu a právo, ten bič, který mi vnutili, dát „těm tlustejm“ do ruky a říct:
• „ Řiď svý koně sám! “
• To je to, co většina lidí udělat nechce, ale jako jediné to pomáhá.