Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Prodejny potravin jsou stále „čerstvější“. Nabízejí formáty tržiště i úseky navozující atmosféru specializované prodejny. Za čerstvé a chlazené kategorie zaplatily české domácnosti podle Spotřebitelského panelu GfK v 1. pololetí 2019 více jak 90 mld. Kč, což znamená skoro polovinu všech jejich výdajů za nákup FMCG. Dominantní kategorií bylo maso a masné výrobky.

Součástí moderní koncepce supermarketu je široká nabídka gastronomických služeb. Může to být pekárna ve vstupním prostoru, který zákazníkům nabídne posezení, bistro s teplým menu nebo sushi bar. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

V kuchyni se dnes neobejdeme bez výrobku vhodného ke konečnému dochucení pokrmu. Jedná se o různé druhy kečupů, dresinků, majonéz, omáček, remulád, hořčic, dipů apod.

Nové technologie umožňují zajistit široký sortiment výrobků používaných k dochucení pokrmu s výrazně prodlouženou trvanlivostí v porovnání s výrobky vyráběnými po domácku.

Větší rozšíření dresinků nastalo v 19. století, kdy si kuchaři dresinky začali připravovat z oleje, vinného octa nebo citronové šťávy a z koření. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Případová studie značky KLASA v prodejnách skupiny COOP. Výzkumem v prodejnách bylo potvrzeno, že značku KLASA zná 83 % nakupujících ve vybraných prodejnách.

D3: Nový ekosystém umožňuje zkrátit dodavatelské řetězce a navázat spolupráci s lokálními dodavateli. Jaké výhod to přináší oběma stranám? Může pomoci stát, třeba prostřednictvím kampaní na podporu národních a regionálních značek?

Český maloobchod se – přes drobné známky přicházející stagnace – stále pohybuje v ekonomicky příznivém prostředí. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Potravinářská komora České republiky a Česká technologická platforma pro potraviny spravuje od roku 2015 systém českých cechovních norem pro kvalitní potraviny. V roce 2017 byl tento systém zařazen na seznam dobrovolných národních značek kvality.

Systém českých cechovních norem nabízí řešení, které jednoznačně definuje kvalitativní požadavky pro široké portfolio potravin a usnadní tak orientaci spotřebitele a partnerů v dodavatelsko-odběratelském vztahu.

Systém českých cechovních norem je odpovědí výrobců potravin a nápojů na dlouhodobé připomínky odborné i spotřebitelské veřejnosti k neexistenci standardů kvality. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Víno a lihoviny jsou v Česku velmi dobrým prodejním artiklem. Alespoň jednou za rok je nakoupí více než 90 % českých domácností.

Milovníci vína v Česku rádi sahají pro tuzemských produktech a stále častěji ochutnávají vína vyšších řad. U tvrdého alkoholu se v důsledku metanolové aféry mnohem víc zajímají o to, co konzumují. Dávají přitom přednost prověřeným značkám.

Víno a lihoviny si alespoň jednou za rok nakoupí více než 90 % českých domácností. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Vyspělý svět chce bezpečné potraviny – a chce jich mít dostatek. A to se bez použití přípravků na ochranu rostlin neobejde.

Pátek 7. června 2019 vyhlásila OSN dnem Bezpečnosti potravin. Při té příležitosti se v Praze konala odborná konference Bezpečné potraviny pro české spotřebitele – efektivní kontrola a omezování kontaminantů v potravinách. K hlavním tématům konference patřily pesticidy.

Po pesticidech v potravinách nikdo netouží. Faktem však je, že se jim dnes nedá téměř vyhnout. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Díky moderním technologiím má dnes obchod možnost oslovit každého člověka, každého zákazníka. I proto by se měl chovat ve všech svých aktivitách co nejzodpovědněji.

Jediný důvod, proč Česká republika není tak daleko, jak by mohla být, je naše neschopnost domluvit se na dlouhodobých cílech. Naším úkolem je proto podle Tomáše Prouzy, prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, udržet jednotu všech, aby spolu dokázali pracovat. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Výsledky kontrol Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) za rok 2018 ukázaly, že nejméně pochybení se dlouhodobě vyskytuje u potravin tuzemských výrobců.

Kontroly SZPI v roce 2018 prokázaly pochybení u 13 % šarží potravin z šarží hodnocených. Větší míru pochybení kontroly prokázaly u potravin výrobců ze zemí EU (16,9 %) a zdaleka největší míru pochybení u potravin dovážených ze třetích zemí (25,1 %). Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Trh Evropské unie už nestačí, firmy míří do Afriky a Asie.

Polsko si od svého vstupu do Evropské unie v květnu 2004 vybudovalo na jejím společném trhu s agrárními produkty a potravinami solidní pozici. Vývoz v období 2004–2016 stoupl skoro pětkrát a letos přesáhne 25 mld. eur.

Polský zahraniční obchod s agrárními produkty a potravinami sehrává v hospodářských vztazích země se zahraničím stále větší úlohu. Jejich export od roku 2013 tvoří více než 13 % celkového vývozu zboží, v případě agrárního dovozu tento ukazatel představuje 9 %. Celý článek

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Legislativa nařizující výrobcům vyrábět shodné produkty pro země EU neexistuje.

Rozdílná kvalita na první pohled stejných potravin určených pro různé trhy je tématem, které se v poslední době řeší nejen v České republice. Boj za spotřebitele, který dělí Evropu na Východ a Západ, se nyní přenesl do Bruselu.

Názor na tento problém se pochopitelně liší. Jiný pohled mají obchodníci i Svaz obchodu a cestovního ruchu, jiný třeba Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), Ministerstvo zemědělství či Potravinářská komora. Celý článek

Kontrolovaných oblastí postupně přibývalo

V průběhu uplynulých třiceti let se inspekce, dozorující potraviny, ale také zemědělské produkty a dočasně dokonce i mydlářské a saponátové výrobky, dynamicky proměňovala.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) si v těchto dnech připomíná třicáté výročí své existence, a to v podobě, jíž byly položeny základy zákonem č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci. Celý článek

Zákazníky zajímá bezpečnost

Metoda ošetřování potravin ionizujícím zářením, která se masově využívá od padesátých let minulého století, budí v poslední době mezi spotřebiteli vášně. Mnozí z nich se obávají, že takto ošetřené potraviny mohou způsobovat rakovinu. Podle odborníků z pražské Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) ale rozhodně spotřebitele neohrožuje.

Postoje odborné i laické veřejnosti v Evropě i mimo ni se k ozářeným potravinám značně liší. To brání rozšíření této metody a následně i mezinárodnímu obchodu s ozářenými potravinami. Celý článek

Počet zákazníků se neustále zvětšuje

Každoročně celosvětově roste počet lidí, kteří onemocní diabetem nebo trpí celiakií či některou z forem potravinových alergií a musí si tak pečlivě hlídat jídelníček. Pokud jde o Čechy, ti si čím dál častěji pečlivě vybírají, jaké potraviny konzumují.

Trh se speciálními a běžnými, konvenčními potravinami již nelze striktně oddělovat, jako tomu bylo dříve. Neustále totiž narůstá počet spotřebitelů, kteří potraviny určené pro zvláštní výživu zařazují do svého jídelníčku i v případě, že je k tomu nevedou konkrétní zdravotní důvody či obtíže typu alergií na určité složky potravy. Celý článek

Ovoce a zelenina musí hýřit barvami, pečivo vonět

Čerstvost je heslem dnešní doby. Ve spojení s lokálním původem potravin je tématem pro odborníky, média i politiky. Zákazník chce čerstvé potraviny, které nemají čerstvost pouze v názvu, ale je na nich vidět. Může ji vnímat svými smysly. Inspiruje ho k nákupu i opětovnému návratu do prodejny.

O tom, jak je čerstvost, respektive kvalita čerstvého sortimentu, pro současného českého zákazníka zásadní, svědčí i výsledky aktuálního průzkumu Stem/Mark, z něhož vyplývá, že Češi se bojí o čerstvost potravin, proto je nenakupují online. Celý článek

  • Jiné chutě českých spotřebitelů? Hloupost, myslí si český zákazník
  • Na podzim loňského roku zadala Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) šetření na téma Potraviny a český spotřebitel, které navázalo na několikaletou řadu obdobných výzkumů veřejného mínění.
  • Výsledky, reprezentativní pro celou dospělou populaci ČR, představují zajímavou sondu do chování a názorů českých spotřebitelů. Celý článek

Důvěra ve značku závisí na informovanosti

Zatímco ženy nad 20 let jsou zastánkyněmi především národních značek kvality, mládež více důvěřuje značkám evropským. Ve druhé polovině tohoto roku byla zahájena nová propagační kampaň „Kvalita z Evropy – chutě s příběhem“. Jejím cílem je posílit pozitivní vnímání evropského systému kvality zemědělských produktů spotřebiteli a odborníky v České republice i na Slovensku.

Kampaň je zaměřena na podporu jednotlivých unijních označení kvality potravin, tj. Chráněného označení původu, Chráněného zeměpisného označení a Zaručené tradiční speciality. Celý článek

Masné výrobky z pohledu norem

V zemích střední Evropy se až 50 % masa nezkonzumuje ve výsekové úpravě, ale v podobě zpracovaných produktů. Evropské potravinové právo rozlišuje dvě skupiny, v anglosaské literatuře označené pojmem „zpracované maso“, pro které v češtině ale chybí adekvátní vžitý výraz. Jedná se o „masné výrobky“ a „masné polotovary“.

Masné polotovary lze popsat jako produkty, u nichž stupeň opracování nestačí ke změně vnitřní struktury svalových vláken masa, a tím i k vymizení vlastností čerstvého masa. Celý článek

Nejlepší cesta, jak naštvat spotřebitele

Pod stejnou značkou se v Německu nakoupí dvě třetiny potravin levněji než v ČR, navíc jde často o kvalitnější výrobek, informuje další test organizovaný Potravinářskou komorou a prakticky provedený VŠCHT Praha a Státním veterinárním ústavem.

V posledních týdnech se opět více hovořilo o rozdílech v cenách a složení některých potravin prodávaných na českém a německém trhu. Lze předpokládat, že po potravinách přijdou na řadu i výrobky z dalších sortimentních oblastí. Celý článek

Opravdu víme, co jíme? 

Falšování potravin je stále aktuální problém, tvrdí Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Její inspektoři loni našli o zhruba 5 % víc nevyhovujících šarží potravin než v předchozím roce. Výrobcům a obchodníkům kvůli tomu udělili pokuty ve výši sto milionů korun.

Ve vyspělém světě se v posledních desetiletích podařilo významně eliminovat výskyt životu nebezpečných potravin, které vznikly nedodržením předepsaných postupů při výrobě a distribuci. Celý článek

Nakupujeme podle ceny, ale stále více vyžadujeme kvalitu. Otázkou k zamyšlení je, zda je „nám“ zákazníkům kvalita dostatečně a správně nabízena. Podle aktuálně zveřejněné studie společnosti Nielsen, zaměřené na trendy ve zdravém stravování, je pro české spotřebitele kvalita a zdravotní přínos jedním z nejdůležitějších faktorů při výběru potravin. Celý článek

Od dubna 2015 bude nově platit označování pro další druhy masa. Od roku 2016 bude platit povinnost uvádět výživové údaje. V čem lze firmám nabídnout při těchto změnách „pomocnou ruku“? Na otázky Retail Info Plus odpovídal ing. Petr Baudyš, jednatel poradenské společnosti QSL. Celý článek

Budete mít zájem:  Julínek se vrací. Jste rádi?

Do nového roku si kdekdo dává předsevzetí, že zhubne, že bude žít zdravě. Jaké zásady je tedy nutno dodržovat a jak lidem, toužícím žít a stravovat se zdravě, vychází vstříc nabídka v tuzemských obchodech? Do zdravého životního stylu patří pochopitelně strava, dostatečný pitný režim, ale i pravidelný režim, pohybové aktivity, pobyt v pokud možno čistém prostředí apod. Celý článek

Průměrný Čech zkonzumuje 40 kilogramů chleba ročně. I přes vysoké číslo je to ve skutečnosti pokles – ještě v roce 1989 to bylo 57 kilogramů, upozorňuje Jaromír Dřízal, předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů. Lidé se podle statistik začínají přiklánět k pšeničnému pečivu, tedy k rohlíkům, houskám, vekám či bagetám. Jejich spotřeba nyní dosahuje 50 kilogramů za rok. Celý článek

Češi kupují hlavně nejlevnější potraviny – zní mezi prodávajícími. Z průzkumu iniciativy Vím, co jím a piju, ale vyplývá, že jim jejich zdraví není lhostejné a nechtějí jíst cokoli.

 Průzkum iniciativy Vím, co jím a piju, který realizovala na konci roku 2014 společnost Sanep za účasti 8316 dotázaných, odhalil, že více než dvě třetiny Čechů (69,4 %) by ocenilo značku, která by je informovala o tom, že potravina odpovídá výživovým doporučením pro zdravé stravování. Celý článek

Éčka v potravinách: máme se jich bát?

V základních potravinách se přídatné látky označené „éčkovým“ kódem používat nesmějí. Nedávno se na českém trhu dokonce objevil nový certifikát, který označuje potraviny bez éček. Máme u potravin, které přídatné látky obsahují, důvod k obavám?

Prodlužují trvanlivost, vylepšují barvu a zvýrazňují či upravují chuť. Jsou ale obviňována ze všeho možného – od hyperaktivity dětí až po karcinogenní účinky. Právem? Odborníci se shodují, že nikoliv, ale předběžná opatrnost je někdy namístě.

„Éčka“ jsou přírodní nebo synteticky vyrobené látky, které se do potravin přidávají v průběhu zpracování – odtud i jejich název přídatné neboli aditivní látky. Každá přídatná látka má podle mezinárodního systému přidělený číselný kód začínající písmenem E.

Když běžný spotřebitel zaregistruje ve složení výrobku uvedeném na obale větší koncentraci éček, často ho vrací do regálu. Důvod je prostý: z označení je cítit chemie. Přitom se pod těmito kódy leckdy skrývají i přírodní látky nebo látky vyrobené sice uměle, ale chemicky totožné s přírodními.

Není Krebs jako rak(ovina)

Například kyselina citronová, třebaže syntetická a ukrytá pod kódem E330, chemickým složením odpovídá přírodní kyselině citronové, která se běžně vyskytuje v ovoci. Má-li však umělý původ a je v potravině použita jako okyselovadlo, musí mít onen „obávaný kód“. V očích neinformovaného zákazníka tak může být automaticky zařazena do kategorie zdraví škodlivých látek.

A nevyhýbají se jí ani fámy. Před časem na internetu koloval e-mail s údajnou informací lékařů jisté kliniky v Düsseldorfu, která ve skutečnosti neexistuje. Jeho autoři tvrdili, že přídatná látka E330 je podezřívána z rakovinotvorných účinků.

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

„Dnes už víme, jak mýtus o karcinogenních účincích E330 asi vznikl,“ říká profesorka Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT Praha. Některé živiny se odbourávají v tzv. citrátovém cyklu (cyklu kyseliny citronové), kterému se také říká Krebsův podle jména svého objevitele. „Krebs“ ovšem v němčině znamená rak nebo rakovina.

„Neznalí autoři z toho vyvodili, že je tato látka pravděpodobně rakovinotvorná. Samozřejmě je to mýlka a je až směšné, jak může někdo kyselině citronové, běžně se vyskytující v citrusových plodech, takové negativní účinky vůbec přisoudit,“ říká profesorka Dostálová.

Čím víc éček, tím víc ošizené

Jak je to s ostatními éčky? Všechny přídatné látky musí být povolené vyhláškou ministerstva zdravotnictví a procházejí přísnými testy. Do nezpracovaných potravin, jako jsou mléko, máslo, smetana, zakysané mléčné výrobky, vejce, med, olej, káva, cukr nebo minerální vody se éčka dávat nesmějí.

„Jedná se totiž o základní potraviny, které neprošly zpracováním,“ říká lékař Petr Hlavatý, obezitolog a endokrinolog Endokrinologického ústavu v Praze. „Nezpracovaná potravina musí vždy splňovat podmínku, že do ní nebylo žádným způsobem zasahováno,“ připomíná lékař. Ovšem u ochucených mléčných výrobků nebo minerálek už zákaz éček neplatí.

Podle výživového poradce Petra Havlíčka se u nás éčka přidávají do potravin v malém množství. „Čím více je ovšem potravina šizena, tedy čím méně je v ní přirozené přírodní suroviny, tím více éček logicky obsahuje,“ konstatuje Petr Havlíček. Jako příklad uvádí šunku, která obsahuje 95 procent masa a minimální množství éček.

„Když si ale koupíte levnou šunku, která má jen 50 nebo 60 procent masa, najdete v ní mnohem víc přídatných látek,“ konstatuje Petr Havlíček.

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Vesměs kladně hodnotí odborník v tomto směru farmářské trhy. Je však směrodatné, koho na ně pořadatelé pustí – zda ověřené prodejce, nebo kohokoli, kdo si zaplatí.

„Pokud farmář původ nabízené potraviny skutečně prokáže, kvalita tam rozhodně je,“ dodává Petr Havlíček.

 Podle profesorky Jany Dostálové mohou za stále častější používání éček v potravinách částečně sami zákazníci, protože vyžadují, aby potravina pěkně vypadala. 

„Když nemá krásnou barvu, hned ji podezříváme, že je zkažená. Totéž platí pro konzervanty. Kdyby neměl trh požadavky na dlouhou dobu trvanlivosti potravin, řada potravinářských výrobků by se konzervovat nemusela.

Dělalo by se to jako dříve,“ říká profesorka Jana Dostálová.

Evidentně by tedy stačilo, aby si zákazníci zvykli třeba na to, že cukrovinky nebudou mít zářivě „jedové“ barvy, a používala by se přírodní barviva, která jsou méně intenzivní a stabilní.

Preventivní varování před barvivy

Informací o „éčkách“ koluje na internetu víc než dost, takže je třeba vybírat si zdroje s ověřenými informacemi, které jsou zárukou určité důvěryhodnosti. Existují manuály, weby i mobilní aplikace, které rozdělují éčka na bezpečná a nebezpečná.

„Toto dělení považuji za amatérské, protože co je u nás do potravin povoleno, musí být bezpečné,“ říká profesorka Dostálová. Přídatné látky povoluje Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA a ty, které nejsou bezpečné, nepovolí.

Velkou pozornost vzbudily v posledních letech studie o údajném vlivu umělých barviv na pozornost dětí a jejich hyperaktivitu.

Časopis dTest na svých webových stránkách připomíná, že americký dětský lékař Benjamin Feingold poukázal na souvislost mezi chováním dětí a umělými potravinářskými barvivy už před několika desítkami let.

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Americká média v této souvislosti citovala případ školačky, která se z třídního klauna změnila ve vzornou žačku poté, co jí rodiče začali namísto instantní kaše s malými červenými dinosaury vařit oblíbenou kaši přímo z ovesných vloček a sušených borůvek.

Americký Úřad pro potraviny a léky FDA nedávno oznámil, že vztah mezi barvivy a hyperaktivitou dětí podrobí přísným zkouškám, protože dosavadní studie jsou protichůdné a nezvratný důkaz o škodlivosti barviv není. Ovšem s tím, že některé děti na ně mohou být citlivé.

V roce 2007 zveřejnili svou studii na toto téma, provedenou přímo na popud EFSA, britští odborníci z univerzity v Southamptonu. Jistou souvislost mezi chováním dětí a šesti umělými barvivy při jejich použití v kombinaci s konzervantem benzoátem sodným skutečně objevili.

Konkrétně šlo o potravinářská barviva žluť SY (E110), chinolinovou žluť SY (E104), azorubin (E122), červeň allura (E129), tartrazin (E102) a ponceau 4R (E124).

Evropský úřad pro bezpečnost potravin sice prohlásil, že jde jen o částečný důkaz, nicméně Evropská komise následně snížila povolené limity těchto barviv a zavedla na obalech povinné varování, že zmíněná „éčka“ mohou způsobovat hyperaktivitu.

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

„U citlivějších jedinců jisté riziko pravděpodobně je.

Pokud jde obecně o jakoukoli nezávislou studii potvrzující nežádoucí účinky těch kterých éček a nestojí za ní vliv lobbistické skupiny z jiného odvětví potravinářství nebo chemického průmyslu, měli bychom být na pozoru,“ říká Petr Havlíček. Okamžitě by podle jeho slov měly vznikat další studie, které by tyto výsledky potvrdily, anebo vyvrátily.

„A ve chvíli, kdy se objeví seriózní studie, která říká Pozor!, už bychom na pozoru měli opravdu být. Nikdy však nemůžeme vyloučit vliv nějaké lobby, protože řada takových studií bývá tendenčních,“ upozorňuje Petr Havlíček.

Podle Jany Dostálové dosavadní testy vliv barviv na chování dětí jednoznačně neprokázaly. „Tlaky byly ale natolik silné, že se nyní v rámci takzvané předběžné opatrnosti musí na potravinách s užitím těchto barviv uvádět, že by mohla způsobovat hyperaktivitu a některé poruchy v chování dětí,“ říká odbornice.

I u nás, protože nařízení z Bruselu platí bez výjimky pro všechny členy Evropské unie.

Co si počít s aspartamem?

Podobné tlaky jsou nyní i na aspartam.

„I když se věnuji potravinám ve větší šíři než jenom éčkům – především tukům a luštěninám –, zprávy EFSA sleduji a vím, že původně chtěl tento úřad vyřešit problém aspartamu do roku 2014,“ uvádí profesorka Dostálová.

Nyní se ale tento časový horizont posouvá asi o dva roky. „Vědci totiž stále nemohou na aspartamu najít nic špatného, takže se znovu opakují testy,“ říká Jana Dostálová.

Špatnou pověst mají kvůli obsahu „éček“ také sladidla xylitiol, sorbitol a mannitol. Právem? „Samozřejmě neprávem,“ odpovídá jednoznačně Petr Havlíček.

Jsou to totiž přírodní alkoholové cukry – přirozené látky, které sice mají sladkou chuť, ale netráví se.

Budete mít zájem:  Jedeme na lyže! Půjčit, nebo koupit výbavu?

„Sám se jejich použití nebráním, ale sladidlům na bázi aspartamu se vyhýbám, protože tam studie hovořící v jejich neprospěch existují – i když jsou u nás vyvraceny,“ konstatuje Petr Havlíček.

Jak bylo řečeno, všechna „éčka“ u nás procházejí dlouhým testováním. Zjišťuje se, zda neohrožují lidské zdraví, a u všech je stanovena minimální koncentrace, při které se nějaké jejich vedlejší účinky objevují.

Co když ale budeme argumentovat příkladem, kdy jedinec během dne konzumuje výhradně potraviny, ve kterých jsou „éčka“ v hojné míře zastoupena? Může si pak být v součtu jistý, že nepřekročil nějakou mez a neohrozil své zdraví?

„Kdybychom na věc pohlíželi takto do extrému a konzumovali například pořád jednu a tutéž potravinu, která bude obsahovat přídatnou látku ve své maximální koncentraci – pak ano, může to ve finále ovlivnit naše zdraví,“ připouští Petr Hlavatý. Taková situace však může nastat opravdu až při dlouhodobé konzumaci velkého množství dané potraviny. „Pokud máme pestrý jídelníček, prakticky k tomu nemůže dojít,“ říká Petr Hlavatý.

Ani příroda není nevinná

Nejen „syntetické strašáky“ je však vhodné konzumovat s mírou. I v přírodních potravinách jsou běžně škodliviny, či přímo jedy. Jen se zde vyskytují přirozeně, takže na obalu žádné označení „E“ mít nemusejí.

 Dokonce i bylinné čaje mají ve vyhlášce svá omezení. Některé byliny se mohu v čajových směsích používat pouze do 30 procent, jiné dokonce jen do pěti procent.

Právě proto, že obsahují látky, které nejsou vhodné pro zdraví, třebaže se nejedná vyloženě o jedovaté byliny.

„To, co je označováno za jed, se totiž odvíjí od množství, které jako jed působí,“ říká Jana Dostálová. „Jako jed je sice označována látka, která působí negativně už v malém množství, ale všechny látky jsou vlastně potenciálně jedovaté. Je to, jako kdybychom snědli najednou dvě kila cukru – taky to nevydržíme. Třebaže cukr za jed nikdo normální nepovažuje,“ vysvětluje profesorka Dostálová.

Odbornice dále uvádí, že i v běžné zelenině jsou přírodní toxické látky. Solanin v bramborách je toho důkazem – a i on je limitovaný ve vyhlášce. Nebezpečná je i nahnilá nebo plísní napadená kořenová zelenina. Vznikají v ní látky, které jsou silnými fotoalergeny – po osvícení sluncem mohou u člověka vyvolat alergickou reakci.

Doktor Hlavatý přidává další fakt na vrub toxinů z plísní. „Pokud nejsou potraviny řádným způsobem ošetřeny a skladovány, mohou být napadeny plísněmi a nemusí to na nich být znát.

“ Nemusí to ani výrazně ovlivnit jejich chuť, a přitom jsou tyto produkty s plísní výrazně toxické. „Na rozdíl od diskutovaných éček už u některých z nich byla prokázána i jejich karcinogenita.

Aniž by bylo kdekoli uvedeno, že je daná potravina obsahuje,“ uzavírá lékař.

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Daria Ponomareva

06.02.2020 | Už dávno nemáme jen obyčejné vegetariány. Od 2. poloviny 19. století, kdy odmítání masa či jeho některých typů poprvé zaznamenalo první boom, uplynula pěkná řádka let. Nyní je tu zcela nový směr. Na toto téma jsme si povídali s Dariou Ponomareva, generální manažerkou, restaurace Spojka Karlín.

Dario, vegani, frutariáni nebo semivegetariáni. To už tady všechno bylo. Kým bude flexitarián?

Vegetarián by vám odpověděl, že flexitariánství je totéž, jen s tím, že flexitarián trochu podvádí. Flexitariáni totiž také konzumují převážně rostlinnou stravu, ale maso si tu a tam neodpustí. Dbají ovšem na jeho původ, nejí maso zvířat, která jsou chována v továrním prostředí, nejsou ale proti konzumování masa zvířat ulovených v divočině nebo chovaných na ekofarmách.

Kdy a kde tenhle směr vznikl?

Za flexitariány bychom mohli považovat už naše předky, vždyť i naše prababičky měly jídelníčky sestavené spíše z rostlinné stravy. Maso bylo vždy pokrmem drahým a slavnostním, konzumovalo se hlavně o svátcích nebo jen v neděli. V 90.

letech minulého století se odborníci na výživu začali této problematice víc věnovat. V roce 2003 Americká dialektová společnost označila slovo flexitarián jako nejvýstižnější výraz pro člověka, který je vegetariánem s občasnou konzumací masa. V roce 2008 pak vyšla první kniha věnující se tomuto tématu.

Mainstreamový slovník přijal slovo flexitarián v roce 2012.

Co přesně flexitarián jí?

Základem flexitariánského jídelníčku je ovoce, zelenina a obilniny. Dvakrát za týden si flexitarián může dopřát maso, přičemž uzeniny jsou zcela vyloučeny. Ryby nejsou pokládány za maso, takže mohou být v jídelníčku zastoupeny bez omezení. Flexitariánství je ale spíš taková filozofie, přístup k životu jako takovému než nějaká pravidla, která se musí striktně dodržovat.

Jaké důvody mají lidé k tomu, že se stanou flexitariány?

Těch důvodů je několik, prvním je vlastní zdraví. Flexitariáni vidí vegetariánskou dietu jako ideální odlehčení jídelníčku. Stejně tak se zajímají o původ vajec, mléka nebo masa a nakupují pouze od farmářů, kteří se starají o blaho svých zvířat.

Kromě zdravotních rizik sledují i ekologickou zátěž, poukazují na fakt, jak živočišná výroba zatěžuje naši planetu.

A mezi další, už ne tak podstatné faktory pro studenty a mladší generaci patří to, že bezmasé jídlo šetří peněženku, za ovoce a zeleninu utratí méně než za maso v biokvalitě.

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Je to dobrá cesta ke zdraví? Nebo alespoň jakási forma kompromisu?

Zdravě se může stravovat každý, vegetarián, flexitarián, ale i masožravec a všežravec. Zásadní je vždy vybírat to nejlepší, s ničím to nepřehánět a nepřejídat se.

Stejně tak se ale i vegetarián nebo flexitarián může stravovat špatně. Například hranolky nebo koblihy jsou vegetariánské, ale určitě ne zdravé.

Zdravá strava není o názvu směru, který si vybereme, ale o tom, jak správně jej realizujeme. 

Jsou známa nějaká čísla, kolik flexitariánů je například v Evropě a u nás?

Částečných vegetariánů, tedy těch, kdo omezují maso, poslední dobou přibývá. Z průzkumu, který zveřejnila společnost IPSOS vyplývá, že v Evropě je 13 % flexitariánů (vegetariánů jsou 4 % a veganů 2 %). Česká republika patří k zemím, kde se maso těší stále velké oblibě.

Pravidelně ho jí 90 % české populace, zatímco ve světě a v Evropě jsou to v průměru zhruba jen tři čtvrtiny obyvatel. Podíl veganů a vegetariánů je v Evropě obdobný jako v ČR, flexitariánů je ale v Evropě třikrát více (13 %) než v Česku (4 %).

 Jedná se především o mladé lidi do 34 let.

Existuje nějaká studie, která by vyčíslila zdravotní benefity flexitariánství?

Před čtyřmi lety zveřejnila asociace American Heart Association studii, která vyčíslila zdravotní benefity tohoto přístupu k výživě. Data pocházejí od 450 tisíc Evropanů, jež lékaři sledovali po dobu deseti let.

Zjistili, že ti, jejichž strava je aspoň ze 70 % tvořena rostlinnými produkty, mají ve srovnání s „masožravci“ o 20 % menší riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění.

Ukázalo se také, že flexitariáni jsou o 15 % štíhlejší, a dokonce žijí o téměř 4 roky déle. 

Podporují flexitariánství nějaké známé osobnosti?

K výrazné popularitě a rozšíření tohoto nového směru přispěla hlavně celá řada známých osobností, které se k němu hlásí.

Už v roce 2009 propagoval Paul McCartney flexitariánství jako nový trend zdravého stravování se svými „Meat Free Monday“, tedy pondělky bez masa.

K flexitariánům se následně připojili další celebrity, například Cameron Diaz, Gwyneth Paltrow, Richard Branson, Richard Gere, Emma Thompson, zpěvačka Beyoncé, rapper Jay-Z či dokonce světoznámý kuchař Jamie Oliver.

Jak se stát flexitariánem?

Není to nic těžkého. Na rozdíl od jiných, značně ortodoxních, výživových směrů, je tento, jak už název napovídá, velmi flexibilní. Začít můžete tím, že jeden den v týdnu úplně vysadíte maso, jako jsou například oblíbené bezmasé pondělky. Zaměřte se na zeleninové pokrmy. Dále se zaměřte na to, aby maso, které budete v dalších dnech konzumovat, bylo opravdu kvalitní.

Postupně byste se od jednoho bezmasého dne měli dostat do situace, kdy se zhruba 80 % času budete stravovat jako vegetarián a 20 % si ponecháte jako dobu vhodnou ke konzumaci masa. A zdravější je určitě bílé maso než červené. Například někteří flexitariáni jedí maso jen o víkendech, jiní zase výhradně jen v restauraci.

Důležité je kontrolovat si množství železa, vitaminu B12 a mastných kyselin omega-3.

Zajímá vás víc původ potravin, nebo i použitá technologie?

Zajímají se lidé víc o to, co jí?

Určitě, čím dál víc lidí chce jíst kvalitní stravu a zajímají se o původ potravin. Tento trend pozorujeme i u nás v restauraci.

Tou restaurací je nedávno otevřená Spojka Karlín, čím je jiná než ostatní?

Ve Spojce spojujeme u jednoho stolu všechny, kteří chtějí jíst dobře. Bez předsudků a bez ohledu na to, jestli se jedná o vegana, vegetariána nebo milovníka masa. Každý si u nás vybere nutričně vyvážené jídlo z kvalitních surovin, bez použití průmyslově zpracovaných výrobků.

Hlavní myšlenkou Spojky je ukázat lidem, že to jde i jinak. Hlásíme se k novému a udržitelnějšímu směru, který nyní hýbe světem, a tím je právě flexitariánství: Maso si dej střídmě, a pokud už si ho dáváš, tak ať je z volných chovů a se zvířetem ať je šetrně zacházeno.

Ve Spojce přemýšlíme o tom, co jíme. Myslíme na svoje zdraví, a tak chceme, aby jídlo na talíři dávalo smysl.

Restaurace svoji silnou filozofii nepřenáší jen na talíř, ale také do interiéru, který jim pokojovými květinami zaplnila česká botanická laboratoř Haenke, a tak zde různě visí a postává 402 nádherných květin.

Co všechno si děláte sami?

Pečeme vlastní pečivo, vyrábíme vlastní dezerty, kombuchu, fermentované limonády, nakládanou zeleninu, kvašáky, hummus, nebo třeba květákové gnocchi. Co nevyrábíme sami, tak odebíráme od dodavatelů, kteří stejně jako my věří, že to jde i jinak. Čerstvé těstoviny třeba odebíráme od Pasta Fidli, projektu, který zaměstnává handicapované a jinak znevýhodněné osoby na trhu práce. 

Budete mít zájem:  Jak na plynatost, zácpu a průjem?

Odkud pochází potraviny v obchodě? Na obalu to nehledejte

Na Žurnál servis se obrátil posluchač, kterého zajímalo, jak má být značena země původu na obalu potravin: zda je nutné uvést konkrétní zemi, nebo zda stačí informace „Vyrobeno v EU“. Odpověď nám poskytl Pavel Kopřiva, mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Ten ovšem našeho posluchače zklamal: země původu na obalu potraviny vlastně nemusí být žádná. „Země původu obecně není povinným údajem na potravině. Výjimku tvoří některé druhy potravin, jako například hovězí maso nebo čerstvé ovoce a zelenina,“ vysvětluje Kopřiva.

Čtěte také

POVINNÉ ÚDAJE NA BALENÝCH POTRAVINÁCH- název potraviny, – seznam složek,- alergeny, – množství určitých složek nebo skupin složek (v případě jejich zdůraznění), – čisté množství potraviny, – datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti, – zvláštní podmínky uchovávání nebo podmínky použití, – jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku, který je za potraviny odpovědný, – země původu nebo místo původu ve vyjmenovaných případech, – návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít, – u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v procentech objemových, – výživové údaje (týká se zatím jen kojenecké výživy a dietních potravin; pro ostatní potraviny budou povinné od prosince 2016)

„Nicméně pokud je země původu uvedena, je zcela legitimní, pokud je to Evropská unie, protože se nacházíme na společném evropském trhu,“ dodává.

Na mnoha obalech si ovšem informaci o zemi původu přečtete: zejména českým zbožím se dnes prodejci rádi pochlubí. „Zejména u potravin, které představují jakousi špičku oboru, výrobci s jistou hrdostí uvádějí i zemi původu, ačkoli to zákon nevyžaduje,“ říká Kopřiva.

Žádnou změnu v tomto směru nepřinesly ani legislativní změny, které začaly platit v minulých týdnech. Ty zavedly například povinnost zvětšit písmo na obalech nebo zdůrazňovat alergeny, které jsou v potravině obsaženy.

Pokud zákazník objeví v obchodně nedostatečně označený výrobek, může se sám zasadit o nápravu tohoto nedostatku.

„Jedná se o závažný prohřešek. Je možné upozornit personál prodejny, nebo se může každý občan obrátit i na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci,“ doporučuje mluvčí.

Inspekce poté výrobek odebere a posoudí, zda byl zákon porušen. „Oznámení člověk může učinit telefonicky, na webových stránkách SZPI nebo i prostřednictvím aplikace Potraviny na pranýři v mobilu nebo na internetových stránkách,“ radí mluvčí.

Související weby

Stránky Potraviny na pranýři, které provozuje SZPI

Internetové stránky SZPI

Stejně by měl člověk postupovat, pokud zjistí, že informační povinnost neplní provozovatel restaurace – i na ně totiž od ledna dohlíží Státní zemědělská a potravinářská inspekce. „SZPI po podání podnětu informuje spotřebitele o výsledku tohoto šetření,“ uzavírá Kopřiva.

Související příspěvky

Obaly potravin a jídelní lístky v restauracích musí uvádět alergeny

Pozvali vás na předváděcí akci? Nahlaste to ČOI!

Automaticky účtované spropitné? Nepřijatelné

Ministerstvo zemědělství definovalo, co je a není českou potravinou

autor: Karolína Procházková

Vyrobeno v EU? U jídla to nestačí

Vadí vám, když se při nákupu potravin marně pídíte po konkrétní zemi jejich původu a na obalu najdete pouze označení vyrobeno v EU? Nejste sami, jak zjistil exkluzivní průzkum Evropské spotřebitelské organizace BEUC na téma důležitost země původu při výběru nakupovaných potravin.

Sedmdesát procent dotázaných spotřebitelů považuje za důležité vědět, z jaké země pocházejí potravinové výrobky na pultech obchodů. Pouze pro tři procenta spotřebitelů je takový údaj zcela nedůležitý.

Při nákupu je původ potravin dokonce důležitějším kritériem než jejich vzhled a jejich význam pro zdravou výživu. Naopak větší důležitost než původ potravin má pro jejich výběr chuť, cena, snadnost přípravy a čerstvost. V pořadí důležitosti tak původ potravin získal páté místo z 11 zkoumaných hledisek, která rozhodují o tom, jaké potravinářské zboží skončí v nákupních košících.

Různé země, podobné odpovědi

Průzkum proběhl loni v červenci a BEUC nyní koncem ledna s jeho výsledky seznámil partnerské spotřebitelské organizace včetně sdružení dTest. Při průzkumu byly použity dotazníky jednotného znění, které byly předloženy respondentům ve čtyřech zemích, a to ve Francii, Polsku, Rakousku a Švédsku.

Výběr zemí byl zvolen tak, aby mezi nimi byly starší i novější členové EU a také státy malé i velké. V každé z těchto čtyř zemí odpovědělo přes tisíc lidí, dohromady to bylo 4200 respondentů. Průzkum vedly profesionální agentury sledující veřejné mínění a vzorek dotázaných byl vybrán podle zásad reprezentativnosti ve věku od 16 do 64 let, různého vzdělání, profese a velikosti bydliště.

Co průzkum ukázal? Spotřebitele nezajímá, zda potravina pochází z EU či odjinud, ale chtějí znát přímo zemi, odkud je a dokonce by uvítali i konkrétní region původu. Tento přístup byl stejný ve všech zkoumaných zemích.

Nejzvědavější jsou Švédové

Devadesáti procentům, tedy drtivé většině spotřebitelů nestačí, když je jako původ výrobku uvedeno pouze „EU“ nebo „mimo EU“ či dokonce „EU a mimo EU“, což může odpovídat jakémukoli místu na světě.

Tak absurdní označení nemá žádnou informační hodnotu a spíše vypadá jako výsměch spotřebitelům.

Připomeňme, že dTest se s takto mlhavými informacemi o původu potravin setkal při testování medu nebo panenského olivového oleje.

Průzkum dále zjistil, že lidé ve všech čtyřech zemích chtějí na obalu najít konkrétní zemi původu především u masa, mléka, ryb, ovoce a zeleniny a také u cukru, mouky a soli.

O původ masa, mléka, ryb a ovoce či zeleniny se zajímají i tehdy, když je pouze jednou ze součástí potravinového výrobku.

To znamená, odkud jsou například zvířata, jejichž maso je v salámech, kde vyrostlo ovoce v prodávaném džemu, anebo jaký původ má mléko v jogurtech.

Nejzvědavější, pokud jde o zemi původu, jsou Švédové; tato informace byla důležitá pro 78 procent dotázaných. Naopak nejmenší důležitost zemi původu přikládali v průzkumu Francouzi.

O tuto informaci se při nákupu zajímá polovina dotázaných francouzských spotřebitelů.

To se dá vysvětlit tím, že Švédové značnou část potravinového sortimentu do svého severského státu dovážejí, zatímco Francouzi mohou v zásadě předpokládat, že konzumují to, co se u nich vypěstovalo.

Potraviny s rodokmenem

K zvídavosti vedou spotřebitele nejrůznější důvody. V první řadě si zemi původu spojují s kvalitou a bezpečností potravin. Pokud se navíc potravina dováží z daleka, předpokládají, že už bude méně čerstvá, než ta zblízka.

Dále do rozhodování zasahuje environmentální aspekt, který může být v mnoha ohledech spjat s místem původu potraviny.

Část spotřebitelů by dokonce ráda našla na potravinách také informaci o konkrétní lokalitě dané země, protože považuje za vhodné podporovat místní ekonomiku.

Pro maso by se mělo stát vzorem současné značení hovězího.

To znamená, aby i na ostatních druzích masa byly údaje o tom, kde se zvíře narodilo, v jaké zemi bylo vykrmeno, kde bylo poraženo a zpracováno.

Obdobně detailní údaje o původu očekávají spotřebitelé u výrobků z ovoce a zeleniny, aby z informací o jejich původu našli nejen zemi výrobce, ale i to, kde byly zpracované plodiny vypěstovány.

Čeští spotřebitelé se k těmto otázkám mohli vyjádřit vloni v červenci na internetových stránkách dTestu.

Této ankety se účastnilo 1917 zájemců z řad předplatitelů i příznivců dTestu, z nichž 89 procent považovalo zemi původu na potravinách za důležitou informaci.

Co do pořadí důležitosti byla země původu na třetím místě za chutí a čerstvostí. Cena potravin skončila s důležitostí 70 procent až na pátém místě v pořadí.

Hlavní zjištění a doporučení BEUC z průzkumu lze shrnout takto: Značení původu by se mělo stát povinným pro veškeré druhy masa, včetně masa použitého jako součást zpracované potraviny. Stejné zásady by měly platit i pro mléko a výrobky z něj. Dále pro jednosložkové výrobky jako je cukr, sůl, mouka a také pro čaj a kávu a pro složky, které tvoří více než 50 procent potravinového výrobku.

Zájem spotřebitelů o původ potravin je silný a všeobecný. Toto zjištění by se podle organizace BEUC mělo stát klíčovým marketingovým poselstvím pro výrobce potravin. Měl by to být také podnět Evropské komisi ke změně potravinářské legislativy.

Pravdou je, že určité zlepšení informační mlhy by mělo nastat v polovině prosince 2014. V té době v unijních státech začne platit povinnost uvádět zemi původu nejen na hovězím, ale také na vepřovém, drůbežím, kozím či skopovém masu a na mléce.

Členským státům to ukládá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Zveřejňovat by se měla také země původu mléka na výrobcích, kde jeho podíl překračuje 50 procent.

Konkrétní detaily však Evropská komise dosud nezveřejnila.

BEUC oslavil padesátiny Evropská spotřebitelská organizace, známá pod zkratkou BEUC, sídlí v Bruselu, kde zastřešuje 40 národních spotřebitelských sdružení ze 30 zemí Evropy (za ČR je součástí dTest). Hlavní poslání organizace výstižně charakterizuje její motto: BEUC – Spotřebitelský hlas v Evropě. Ten je slyšet již od roku 1962, kdy vznikla, tedy již přes půl století.

BEUC si pro svou činnost v prosazování spotřebitelských práv stanovila osm hlavních priorit, z nichž jednou je právě kvalita potravin. K dalším sledovaným prioritám patří například spotřebitelské smlouvy, bezpečnost průmyslových výrobků, finanční služby nebo ceny energie.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *