Vyhrožování sebevraždou: Když mě opustíš, zabiju se

Vyhrožování sebevraždou není projevem lásky

Sebevražda jako neschopnost být zodpovědný za svůj život.

Zdroj: Profimedia.cz

Sebevražda jako únik, zbabělost, konec trápení, nebo jen neschopnost být zodpovědný za svůj život?

Martina s Michalem se potkali na bowlingu, kde je seznámili kamarádi. Stačil jeden pohled, aby jiskry začaly létat, a oni dva se od sebe nedokázali odtrhnout. Trávili spolu všechny volné chvíle. Odtud to byl už jen kousek ke společné domácnosti.

Nejdřív bylo všechno romanticky dokonalé. Chodili do kina, večer tančit, sportovali, občas vyrazili na party s přáteli, obíhali rodinné oslavy. Nedostatky, které by jinak na sobě nikdy netolerovali, považovali za rozkošně milé. On byl její čumáček, ona jeho koťátko.

Droga zvaná zamilovanost jim totiž dokonale zatemnila mozek a znemožnila rozumné uvažování. Po čase přeci jen přišlo vystřízlivění a Martina zjistila, že Michal není tím mužem, se kterým by chtěla v životě sdílet, jak se říká, dobré i zlé.

Rozhodla se po zralé úvaze pro radikální krok a Michalovi řekla, že vztah s ním končí. A tehdy začal boj.

Právě vychází nová Vlasta – nejoblíbenější týdeník pro ženy
V novém čísle najdete: Bára Munzarová: Rozvedené si musí pomáhat  Ženské zbraně Nové písmo  … a mnoho dalších témat Předplatné Vlasty	Vlasta Zdroj: Profimedia.cz

Michal začal střídavě křičet a prosit, ať se s ním Martina nerozchází, že bez ní nemůže žít, a vyhrožoval, že se zabije. „Měla jsem strach, že si opravdu něco udělá.

Večer se opil a volal mi, že sedí na mostě nad řekou, je strašně nešťastný a že skočí dolů,“ popisuje události ze dne rozchodu třiatřicetiletá Martina a její vyprávění připomíná scény z dramatického filmu. „Běžela jsem za ním a našla jsem ho stát u zábradlí zatím ještě z bezpečné strany. Brečel, že beze mě nechce a neumí být. Prosil tak dlouho, až mě uprosil.

“ Martina se s ním nakonec nerozešla, jsou pořád spolu, protože se bojí rozchodu. I když netouží po ničem jiném, než jít od Michala pryč. Moc si přeje nový začátek pro sebe i pro svého přítele. „Nejsem s ním šťastná, takže je tedy asi jasné, že šťastného nemůžu udělat ani jeho. Problém je v tom, že on to nechápe, protože to tak necítí.

Jsem z toho všeho už opravdu unavená a nešťastná, ale jemu to vyhovuje,“ vysvětluje slečna z pražského Žižkova, která v koutku duše plánuje miminko a spokojenou rodinu. Jenže už přes rok se trápí s Michalem, s nímž uvízla na mrtvém bodě.

Sebevražda: Kdo vyhrožuje?

Martina se domnívá, že její přítel myslí své výhrůžky vážně a že by byl skutečně schopný si něco udělat. Lituje ho, bojí se o něj, a proto s ním zůstává. Pro zralé a vyspělé lidi není rozchod důvodem k sebevraždě. To je ovšem jenom teoretická rovina, protože v reálném životě se sebevraždy v důsledku rozchodu páchají.

• Stává se to hlavně psychicky labilním, emocionálně nezralým jedincům, kteří ještě nedospěli do úrovně samostatnosti a osobní nezávislosti. Často jsou to lidé, kteří z dětské závislosti na rodině přešli rovnou do závislosti na partnerovi. Jen se přesunuli z jednoho na druhého bez vývojové etapy osamostatnění se. Nenaučili se nést za sebe odpovědnost.
• Další skupinu mohou tvořit jedinci s velmi labilní emocionalitou, se slabým sebeovládáním, kteří reagují impulzivně, situačně a bez zvažování důsledků svého jednání.
• Bývají to také lidé s rysy závislosti, které jsou stálou součástí jejich osobnosti. Můžeme je přirovnat k popínavým rostlinám nebo k liánám, které nemají pevný stonek a pro svůj život a plnou seberealizaci potřebují mít partnera jako oporu. Tehdy se jim daří a cítí se dobře. Ovšem když tuto oporu ztratí, jejich život se začne rozkládat.

Nepotlačujte svůj vlastní život

Vyhrožování sebevraždou je vydírání. „Bohužel, citové vydírání je častou součástí chování lidí v podstatě ve všech typech vztahů. Už i malé děti zneužívají tímto způsobem rodiče nebo vychovatelé, což zejména v dětském věku může vést k deformaci.

Citové vydírání v dospělém věku a v partnerském vztahu posiluje vnitřní nejistotu a snižuje sebehodnocení a sebeúctu manipulovaného člověka,“ říká psycholožka Zuzana Slezáková.

„Jestliže se necháte citově vydírat, nejen, že na sebe berete odpovědnost za toho druhého, ale zároveň popíráte svůj vlastní život, své vlastní potřeby, touhy, názory, postoje, přestáváte být sami sebou, podřizujete se, jste závislí a žijete podle pravidel toho druhého.“

Sebevražda Zdroj: Profimedia.cz

Parazitující vyděrači

 Ti, kteří chtějí kvůli zkrachovalému vztahu spáchat sebevraždu, obvykle odbornou pomoc nehledají, protože si myslí, že ji nepotřebují. V praxi se do psychologických poraden dostanou spíše lidé, kteří jsou vydíraní. „Je to stav, který se nedá vydržet donekonečna.

Pravdou je, že odbornou pomoc by potřebovali i ti, kteří vydírají, ale oni nemají zájem měnit své strategie a postoje, protože právě tímto způsobem si posilují svoje ego a zajišťují pocit důležitosti. Jinak to většinou neumí,“ vysvětluje psycholožka.

Vyhrožování sebevraždou určitě není projevem lásky k partnerovi. Je spíše projevem strachu ze ztráty objektu, na kterém může vyděrač parazitovat. Vydírající je jako jmelí, které se rozrůstá na stromech nikoli proto, že je miluje, nýbrž proto, že bez nich nemá kde růst.

Zajišťuje si příznivé podmínky u partnera, kterého využívá pro svůj vlastní rozvoj, nikoli pro rozvoj vztahu.

Udělejte rázný krok

Pokud při rozchodu vyhrožuje jeden druhému sebevraždou, nejde o rovnocenný partnerský vztah. S láskou to nemá nic společného, i když lidé často všechno, co se děje mezi dvěma partnery, pojmenovávají lacině slovy lásky.

Miluji tě, proto jsem s tebou, miluji tě, a proto nemůžu bez tebe žít, jsem nešťastný (nešťastná), když se mnou nejsi… a další podobné lži.

„Za lásku pokládáme i to, co láskou není, co je jen závislostí, nesamostatností, egocentrismem a narcismem,“ dodává Slezáková a radí: „Zkuste dospělý a férový čin. Dejte jasně najevo, že vztah nemá z vašeho hlediska perspektivu.

Je to smutné, protože něco končí, ale vy už máte tuto kapitolu uzavřenou. Rozhovor by měl rozhodně probíhat za střízliva. Za to, jak se s tím opouštěný partner vyrovná, nemůžete nést odpovědnost. Každý je přeci zodpovědný sám za sebe, pokud nejste jeho opatrovník a on není zbavený svéprávnosti.“

Smutná statistika

• V Česku se ročně stane zhruba 1600 dokonaných sebevražd.
• Nedokonaných sebevražd, tedy sebevražedných pokusů a demonstračních sebevražd, je asi pětkrát více, než sebevražd dokonaných.
• Nejčastěji si lidé sáhnou na život na jaře – v dubnu. Nejméně pak v prosinci.
• Nejvíce sebevražd se stane v pondělí, nejméně v sobotu.
• Více se vraždí muži, a to přibližně pětkrát častěji než ženy. Muži také volí účinnější metody.
• Kolem 60 % sebevrahů volí smrt oběšením, následuje zastřelení se, otrava a skok z výšky. Oběšení volí častěji muži než ženy (ty se naopak častěji než muži otráví).
• Nejčastěji končí svůj život lidé kolem věku 50 let.
• Polovina sebevražd připadá na osoby vyučené, následují lidé se základním vzděláním, pak středoškolským. Vysokoškoláci tvoří jen 5 % z celkového počtu sebevražd.

256 kWh/m²/rok)“,“price“:“3 600 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552b087698c2.15941307.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-milevsko-alsova-4022522″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 3+1″,“locality“:“Praha 9, Čihákova“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, přízemí, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“6 960 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552ae40ec957.94784547.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-3-1-praha-9-cihakova-4022521″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 1+kk“,“locality“:“Praha 1, Příčná“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, 1. patro, umístění v centru, energetická třída D (121-162 kWh/m²/rok)“,“price“:“6 799 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552ac9313512.79118803.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-1-kk-praha-1-pricna-4022520″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 3+1″,“locality“:“Klášterec nad Ohří, Pod Stadionem“,“information“:“cihlová konstrukce, přízemí, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“1 345 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552a8e5eb676.45818210.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-3-1-klasterec-nad-ohri-pod-stadionem-4022519″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 3+kk“,“locality“:“Ostrava, Komenského“,“information“:“družstevní vlastnictví, cihlová konstrukce, 1. patro, umístění v rušná části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“2 900 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552a85450b99.41899136.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-3-kk-ostrava-komenskeho-4022518″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 3+1″,“locality“:“Litomyšl, Dukelská“,“information“:“osobní vlastnictví, panelová konstrukce, 2. patro, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“3 350 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552a4e71e859.07189087.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-3-1-litomysl-dukelska-4022516″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 2+1″,“locality“:“Prostějov, Dr. Horáka“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, 3. patro, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“2 500 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552a459ec101.05205120.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-2-1-prostejov-dr-horaka-4022515″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej domu“,“locality“:“Vratěnín“,“information“:“osobní vlastnictví, umístění na polosamotě, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“2 990 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552a34eea754.41422814.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-vratenin-4022514″},{„serverId“:1,“heading“:“Pronájem bytu 2+1″,“locality“:“Karlovy Vary, Americká“,“information“:“cihlová konstrukce, 2. patro, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“9 000 Kč /měs.“,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_60552a13903d69.10498411.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/pronajem-bytu-2-1-karlovy-vary-americka-4022512″}]}>

Diskuze Přítel vyhrožuje sebevraždou

Dobrý den,

prosím naléhave o pomoc. Dnes jsem se rozešla s přítelem. Nemohla jsem
už dále snášet jeho lži. Přítel mi teď vyhrožuje sebevraždou. Vždy mi
říkal, že pokud ho opustím, tak se zabije, že beze mě nemůže žít.
Jednou, když jsme se pohádali, tak vzal auto a psal mi, že se zabije
o strom. Musela jsem ho přemlouvat a prosit.

Teď mi napsal, že skočí pod
vlak nebo z mostu, že dnešní den je pro něj poslední. Ať mu odpustím
atd. Nevím, co mám dělat. Bydlím od něj 270 km. A mám o něj strach.
Nevím zda kontaktovat někoho z rodiny nebo co dělát. Doufám, že by to
neudělal, ale byl strašně zoufalý a brečel, když jsem odjížděla.
Prosím o pomoc, nerada bych aby se vážně něco stalo.

Vím, že teď pije a
bojím se aby se neopil a opravdu si něco neudělal.

Moc děkuji

Velikost písma:

@Anonymní píše:
Dobrý den,

prosím naléhave o pomoc. Dnes jsem se rozešla s přítelem. Nemohla jsem
už dále snášet jeho lži. Přítel mi teď vyhrožuje sebevraždou. Vždy mi
říkal, že pokud ho opustím, tak se zabije, že beze mě nemůže žít.
Jednou, když jsme se pohádali, tak vzal auto a psal mi, že se zabije
o strom. Musela jsem ho přemlouvat a prosit.

Teď mi napsal, že skočí pod
vlak nebo z mostu, že dnešní den je pro něj poslední. Ať mu odpustím
atd. Nevím, co mám dělat. Bydlím od něj 270 km. A mám o něj strach.
Nevím zda kontaktovat někoho z rodiny nebo co dělát. Doufám, že by to
neudělal, ale byl strašně zoufalý a brečel, když jsem odjížděla.
Prosím o pomoc, nerada bych aby se vážně něco stalo.

Vím, že teď pije a
bojím se aby se neopil a opravdu si něco neudělal.

Moc děkuji

rodinu a policii víc neuděláš

@Anonymní píše:
Dobrý den,

prosím naléhave o pomoc. Dnes jsem se rozešla s přítelem. Nemohla jsem
už dále snášet jeho lži. Přítel mi teď vyhrožuje sebevraždou. Vždy mi
říkal, že pokud ho opustím, tak se zabije, že beze mě nemůže žít.
Jednou, když jsme se pohádali, tak vzal auto a psal mi, že se zabije
o strom. Musela jsem ho přemlouvat a prosit.

Teď mi napsal, že skočí pod
vlak nebo z mostu, že dnešní den je pro něj poslední. Ať mu odpustím
atd. Nevím, co mám dělat. Bydlím od něj 270 km. A mám o něj strach.
Nevím zda kontaktovat někoho z rodiny nebo co dělát. Doufám, že by to
neudělal, ale byl strašně zoufalý a brečel, když jsem odjížděla.
Prosím o pomoc, nerada bych aby se vážně něco stalo.

Vím, že teď pije a
bojím se aby se neopil a opravdu si něco neudělal.

Moc děkuji

@JayLee tak já bych
poslala rodinu a policii a měla bych čistý svědomí, pokud by si přeci jen
něco udělal

Kdyby se chtel zabit tak o tom nemluvi a udela to, jen te psychicky vydira,
taky sem si neco podobnyho zazila..nereaguj na to, takovyhle lidi vazne nejsou
v poradku  

@ka2ka píše:
@JayLee tak já bych poslala
rodinu a policii a měla bych čistý svědomí, pokud by si přeci jen něco
udělal

tak jasny tohle muze udelat jako to je to nejmensi pro klid duse ale vic bych
s nim nijak nekomunikovala dokud se nesrovna a neuklidni jn aby pak nesedel ozralej v hospode a
nezapijel zal zatím co ona zalarmuje policii a rodinu a bude za trubku jako to
vesinou bejva  

Nemůžeš dělat vůbec nic, maximálně kontaktovat někoho z jeho rodiny,
že ti toto řekl, ať po něm hodí oko, ale ani oni nemůžou nic dělat (ve
smyslů zavřít ho do blázince) jen za takové kecy. Budiž ti aspoň trochu
útěchou, že to ve velkém procentu bývají jen plané kecy, max.

nějaké
drobné demonstračky, toto je jen forma vydírání, hraní na tvé city.
Opravdový sebevrah nemá potřebu o tom někomu vykládat takto teatrálně
dopředu (samo, že to určitě neplatí 100%).

Hlavně pokud s ním už
nechceš být, nenechávej se takovým způsobem přesvědčit k návratu, za
chvíli by to bylo to samé.

Taky jsem zažila…opakovaně mi volal, že se jde zabít atd…ani jednou
si nic neudělal. Většinou ti co to hlásí takhle,,dopředu“ k něčemu
takovému neseberou odvahu.

@ka2ka píše:
@JayLee tak já bych poslala
rodinu a policii a měla bych čistý svědomí, pokud by si přeci jen něco
udělal

presne tak a tu ostudu si jen zaslouzi

@Anonymní píše:
Dobrý den,

prosím naléhave o pomoc. Dnes jsem se rozešla s přítelem. Nemohla jsem
už dále snášet jeho lži. Přítel mi teď vyhrožuje sebevraždou. Vždy mi
říkal, že pokud ho opustím, tak se zabije, že beze mě nemůže žít.
Jednou, když jsme se pohádali, tak vzal auto a psal mi, že se zabije
o strom. Musela jsem ho přemlouvat a prosit.

Teď mi napsal, že skočí pod
vlak nebo z mostu, že dnešní den je pro něj poslední. Ať mu odpustím
atd. Nevím, co mám dělat. Bydlím od něj 270 km. A mám o něj strach.
Nevím zda kontaktovat někoho z rodiny nebo co dělát. Doufám, že by to
neudělal, ale byl strašně zoufalý a brečel, když jsem odjížděla.
Prosím o pomoc, nerada bych aby se vážně něco stalo.

Vím, že teď pije a
bojím se aby se neopil a opravdu si něco neudělal.

Moc děkuji

neudela nic…znam..

Bych se ho zeptala, jestli nechce zjistit jízdní řád Pardon za cynismus, ale to je klasickej slaboch,
kt. jen citově vydírá. Dokud budeš dávat najevo, že se o něj bojíš,
nedej bože tu dálku za ním jezdit, nebude mít jediný důvod s tím
přestat. A pokud se opravdu pokusí si něco udělat, bude si dávat sakra
pozor, aby to přežil. Brr, tyhle typy tak nesnáším 

A co Ti máme poradit?
Navíc anonymně…

Pokud není nikdo z rodiny poblíž, zavolej policii. 

Partner vyhrožuje sebevraždou: Nejste zodpovědná za to, co si udělá

Dobrý den,

můj přítel je na mně citově závislý. Nemá blízké přátele, nemá koníčky, nesnaží se udržovat dobré vztahy s rodinou, nechodí ven. Tvrdí, že skutečně žije jen ve chvílích, kdy je se mnou, jinak je prázdný. Snažím se mu jemně naznačit, že prázdná nádoba mě ničím neobohatí, že by měl mít zájmy, že by měl někam chodit.

Na to reaguje často uraženě s podtextem, že je vidět, že se ho chci zbavit. A naopak, špatně nese, když já chci dělat něco, co nezahrnuje jeho. Snaží se mi přizpůsobit v tom, co mám ráda, aby to se mnou mohl sdílet, ale já vím, že to ho šťastným neučiní – například chodit na plesy, když sám se bojí lidí a není mu mezi nimi příjemně.

Přistihla jsem se, že sama přestávám dělat věci, o kterých vím, že by je se mnou dělat nechtěl, aby nebyl nešťastný. Dokonce mě už požádal, abych se přestěhovala k nim domů – je mu devatenáct! Vidíme se většinou sice jen o víkendech, přesto se obávám, že v soužití by tomu nebylo jinak, spíš by to bylo horší.

Ráda bych s tím něco udělala, možná i vztah ukončila, pokud si nedá říct. Jenže on je velice citlivý, často pláče, když něco takového řešíme nebo když se máme rozloučit.

Když chci nějaký víkend dělat něco sama, je to pro mě těžké, protože vím, že on se doma trápí. A také naznačil, že pokud by náš vztah skončil, je to pro něj důvod pro sebepoškozování, možná i sebevraždu. To je hlavní důvod, proč se držím zpátky, velmi mi na něm záleží a nechci mu ublížit, jenže mi náš vztah nepřijde zdravý.

• Vůbec netuším, jak to mám řešit.
• Bára

Dobrý den, Báro, děkuji vám za dotaz. Musím přiznat, že jsem tentokrát dlouho přemýšlel, co vám vlastně odpovědět.

Jsem si vědom, že to, co napíšu, se mnoha lidem (možná včetně vás) nebude líbit, ale na nic jiného jsem nepřišel.

Jak jsem váš dotaz postupně četl, napadaly mě postupně různé hypotézy, rady, otázky a řešení. Když jsem se ale dostal k poslednímu odstavci, napadlo mě jediné: Pryč od něj!

A proč? Protože se pomalu ale jistě zaplétáte do pasti manipulace. Vyhrožovat někomu sebevraždou, pokud mě opustí, je podpásovkou nejhoršího kalibru.

Pokud na tuto hru přistoupíte, pokud přijmete (nesmyslnou) myšlenku, že jste zodpovědná za to, zda si přítel něco udělá, nebo nikoli, budete postupem času tímto argumentem tlačena do stále větších ústupků z toho, co byste chtěla a do stále větší nesvobody.

Mužská role vašeho přítele tkví v tom, že vás u sebe má udržet tím, že vám bude imponovat. Pokud to bude dělat jakkoli jinak a vy si to necháte líbit, budete nešťastná. Pokud jde o vašeho přítele, mám radu i pro něj. Ať urychleně vyhledá dobrého klinického psychologa nebo psychiatra.

Slova, kterými ho popisujete, se dají velmi dobře opatřit mašlí jazyka obecné psychopatologie a navrch ozdobit nálepkou psychiatrické diagnózy. Jinými slovy, pokud to, co o něm píšete, je pravda, nejedná se o nějaký bezvýznamný vrtoch či povahový rys, ale o závažnou poruchu.

Držím palce, s pozdravem,

Pavel Král

Na webu Psychologie.cz sdílejí své profesní i životní zkušenosti přední psychologové a psychoterapeuti. Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu a učit se lépe rozumět svým vztahům, svým blízkým a sami sobě.

„On mě jen škrtil“ – vražedné konce domácího násilí

I ženy, které zažívají domácí násilí opakovaně a dlouhodobě poté, když seberou odvahu vyhledat pomoc, dosednou do křesla v poradně a tiše řeknou na úvod:  „Já nevím, jestli k vám patřím, on mě jen dvakrát škrtil…“

Není neobvyklé, že i když okolí vidí nebo slyší ponižování, z domácnosti se ozývá křik, nebo partner „jen“ rodinu psychicky deptá a děti mají obrovské problémy ve škole a mezi svými vrstevníky, samotné oběti náhled na to, že se jim děje násilí, nemají.

A nebo už ví, že zažívají domácí násilí, že to není v pořádku, ale mají strach. Co když násilný partner udělá to, čím jim vyhrožuje. Zabije jí, zabije sebe, sebere děti, všem ukáže, že blázen je ona a skončí na psychiatrii. Kolik žen už tohle slyšelo? Hodně.

Jen v poradně Rosy slyší devět z deseti žen výhrůžky a zastrašování, čtyři z deseti výhrůžky zabitím, každý čtvrtý partner vyhrožuje sebevraždou.

Řada žen zažívala stejné chování doma, když ještě byly dětmi v původní rodině, mohou si myslet, že to už k životu patří, mohou mít pocit, že až pokus o vraždu je to, co se nazývá domácí násilí. To jsou ale jen jeho vražedné konce.

Začátek násilí je úplně jinde. V partnerovi. V partnerovi, který má nízké sebevědomí a tak si jej dodává manipulací a získává tak moc nad partnerkou. V partnerovi, který může začít pozvolna omezováním a izolací a vy najednou přicházíte o přátele, kamarádky, širší rodinu. Pokračuje nadávkami, kontrolou, omezováním.

A vy se cítíte jako ten největší lůzr na světě. Protože kdybyste byla… (…a doplňte si jakoukoli vlastnost), tak by se vám tohle nedělo. Pak možná přijde první facka, první rána pěstí. Samozřejmě se to neděje neustále, protože to by někdo nevydržel. Ale je tu přestávka, kdy sníte o tom, že už se to nebude opakovat.

Ale ono se to stane na rok, za půl roku, za týden zas. A také s větší intenzitou.

Když se násilí nezastaví, stupňuje se, je nejvyšší čas vystoupit. Protože třeba právě škrcení zmíněné v úvodu, je vedle ohrožování zbraní, tím nejvíce rizikovým faktorem předvídajícím budoucí násilí s tragickým koncem.

Proč? Škrcení je významným prediktorem budoucího smrtelného násilí. Pokud vás váš partner škrtil v minulosti, riziko, že vás zabije, je desetkrát vyšší.

Škrcení je jedna z nejsmrtelnějších forem domácího násilí: k bezvědomí dochází během několika sekund a ke smrti během několika minut.

Zachraňte se. Plánujte své bezpečí. Kromě opuštění prostoru, odchodu od partnera, je důležité vyhýbat se podobným situacím, nemít ve svém dosahu předměty, které partner použil a mohl by použít. Pokud vás partner škrtil, vyhledejte vždy lékaře, protože některé symptomy po zranění se mohou rozvinout až později.

Klientky Informačního a poradenského centra ROSA  pro ženy oběti domácího násilí v Praze zažívají fyzické násilí v 75 % procentech případů. Tolik rizikové škrcení zažilo 32,2 procent žen, které vyhledaly naši pomoc. Každý rok.

V absolutních číslech: každý rok je škrceno  našich 110 nových klientek, což za roky, co Rosa  pomáhá, znamená skoro tři tisíce škrcených žen v Praze a okolí. Najděte odvahu a vyhledejte pomoc. Škrcení není „jen“ ani „trochu“.

Jde o život.

Martina Hronová

ŽENA-IN – Jestli mě opustíš, zabiju se

Tenhle příběh nakonec skončil dobře. Nebo alespoň relativně, protože se obešel bez tragédie, k níž se původně schylovalo. Jde o story jednoho nepovedeného manželství, v němž opouštěný muž rozchod neunesl. Přitom v manželství už dávno nebyl šťastný ani on, ani jeho žena.

Ivetino první manželství bylo omylem. Nakonec, stát se to může, proto se rozhodla pro rozchod. Tím však spustila kolotoč událostí, jejichž vinou se stala na malém městě terčem pomluv.

„Vdávala jsem se trochu z musu, trochu z trucu,“ vzpomíná. Aby bylo jasné, nebylo v tom těhotenství. Iveta s Danem chodila už čtvrtým rokem, během svých vysokoškolských studií, ale de facto se moc neznali – studovala v jiném městě, a tak se vídali tu o pátcích, tu o víkendech a společný život si vlastně neuměli představit.

Když o něm začali uvažovat, postavili se rodiče Ivety dost radikálně proti. „Moje starší sestra se taky rovnou z chození vdávala, neviděli důvod, proč bych to nemohla udělat i já. V podstatě se mi snažili nejdříve říci, že na svatbu je ještě čas, ale když jsem trvala na svém, otočili.

Jelikož jim byl Dan sympatický, začali nám organizovat svatbu i bydlení,“ líčí mladá žena.

Výsledek? Společné bydlení vzniklo v domku rodičů. Vchod sice měli vlastní, stejně jako kuchyň a koupelnu, ale jinak se o soukromí příliš mluvit nedalo.

Maminka i tatínek se nerozpakovali přijít v podstatě v jakoukoli denní dobu, nejdříve si vymýšleli různé záminky, pak už ani to ne.

Tatínek si navíc padl do oka s Danem a začali spolu stavět modely vlaků, zatímco maminka začala plánovat vnouče, jen co Iveta dodělá školu.

Iveta nakonec měla dojem, že Dan je jen dalším dítětem jejich rodičů, protože ani ona, ani on si v tomhle svazku nemohli připadat dost dospělí a samostatní. „A já zjistila, že už ho takříkajíc nežeru.

Ano, líbil se mi pořád, byl a je přesně můj typ, nicméně nechoval se jako dospělý chlap.

Na rozdíl od mého kolegy, do kterého jsem se zakoukala v bance, kam jsem po absolutoriu nastoupila,“ přiznává zvrat ve vztahu Iveta.

Nebýt svoji, nebyl by to až takový průšvih. Vztah, který nevydržel zkoušku ohněm, totiž společné bydlení. Jenže, když praskla její nevěra s kolegou, nebo přesněji, její nový rozvíjející se vztah, dalo se čekat, že to nebude příjemné. Jenže nastalo peklo.

Ivetin muž se s touto situací absolutně neuměl vyrovnat, a co hůře, na jeho stranu se přidali i její rodiče. Dílem proto, že rozvod pro ně představoval nebetyčnou ostudu, a navíc proto, že měli Dana opravdu rádi.

Zatímco Iveta se scházela s Michalem už docela otevřeně, Dan ji začal vydírat, že si něco udělá, a nakonec se pokusil o sebevraždu, o níž ji srdceryvně informoval prostřednictvím sms. Naštěstí asi mělo jít spíše jen o demonstrativní pokus, takže se ho podařilo včas najít.

Právě na tohle období Iveta vzpomíná velmi nerada, protože maloměsto jí dalo najevo, že je to její vina. „Nikdo nebral v potaz, že tohle, myslím rozchod, se někdy v životě stává, protože tady už šlo o život.

Mezi staršími příbuznými a přáteli svých rodičů jsem zase byla za nevděčnou dceru, která si neváží pomoci při budování bydlení,“ říká Iveta.

Bylo to pro ni tehdy hodně těžké, dokonce málem snahu rozvést se ze soucitu k Danovi vzdala. Pak si však uvědomila, že i kdyby její nový vztah skončil do ztracena, s Danem už žít nechce, protože si ho neváží.

Dodnes nelituje. S novým přítelem se zatím na svatbu nechystá, ale dávno už spolu žijí v bytě v jiném městě.

A Dan? Nakonec se vzpamatoval a od rozchodu s Ivetou už měl několik vztahů, žádný mu však příliš dlouho nevydržel.

Jak byste se zachovala v podobné situaci?    

Citáty o problémech (642 citátů) | Citáty slavných osobností

—  Albert Einstein německo-americký fyzik, autor teorie relativity 1879 – 1955

—  Johnny Rotten anglický zpěvák, skladatel a hudebník 1956

—  Johnny Depp americký herec, filmový producent a hudebník 1963

—  Freddie Mercury britský muzikant, zpěvák a skladatel 1946 – 1991

—  Michael Jackson americký zpěvák 1958 – 2009

—  Arnon Grunberg nizozemský spisovatel 1971

—  Ralph Smart psycholog a spisovatel

—  Henry Ford americký průmyslník 1863 – 1947

—  Alan Alexander Milne britský autor 1882 – 1956

—  Dalajláma 14. dalajláma, tibetský duchovní vůdce 1935

—  Walt Disney americky producent filmovych a animovanych filmu 1901 – 1966

—  Elton John anglický rockový písničkář, skladatel a klavírista 1947

Zdroj: [Elton John: Ježíš byl inteligentní homosexuál, blesk.cz, 2010-02-19, 2011-04-23, http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-zahranicni-celebrity/132108/elton-john-jezis-byl-inteligentni-homosexual.html]

—  Václav Havel disident, dramatik, esejista a prezident České republiky 1936 – 2011

Zdroj: [Melničuk, Petr, Sliby, přání, představy, Magazín Víkend – příloha Hospodářských novin, 2009, 11, 20, 47, 24]

—  Charles Bukowski americký básník a spisovatel 1920 – 1994

—  Chris Kyle americký voják 1974 – 2013

Americký sniper

—  Matka Tereza římsko-katolická jeptiška 1910 – 1997

Zdroj: Volně podle vzpomínek spolupracovníků; tvnoe.cz, 3. 2. 2018

Jak porozumět sebevraždě – varovné signály a prevence

Celá kniha (PDF)

Když bylo Kevinovi 16 let, jeho rodiče si prošli rozvodem. Přibližně v téže době přestal brát léky proti epilepsii, které pomáhaly stabilizovat jeho náladu. Aniž by věděl, že trpí bipolární poruchou, začal zažívat paranoiu, vysilující mánii a těžké deprese. Léky nezabíraly. Dostal se do situace, kdy ho vše natolik unavovalo, že se rozhodl ukončit svůj život, aniž by někomu o svém úmyslu řekl.

Kevin popisuje den, kdy se pokusil vzít si život, takto: „Plakal jsem. Byl jsem tak nesmírně unavený, tak citově vyčerpaný.

Díval jsem se na lidi a přál jsem si, aby se mě někdo, kdokoli, zeptal: ‚Jak ti je?‘ Přestože jsem si to přál, [v hlavě] jsem slyšel hlasy, které mi říkaly: ‚Musíš zemřít.

‘ … Celou dobu jsem sám sebe prosil, abych [to nedělal], ale ty hlasy byly příliš silné, nedokázal jsem jim vzdorovat.“1

Je tragické, že si jeho utrpení nikdo nevšiml. Přesvědčen, že o něho nikdo nemá zájem, se pokusil o sebevraždu – ale zázračně přežil.

Dokážeme alespoň zčásti pocítit jeho nesnesitelné utrpení a zoufalé, němé volání o pomoc?

Sebevražda je jednou z nejtěžších zkoušek ve smrtelnosti, a to jak pro ty, kteří trpí sebevražednými myšlenkami, tak pro členy rodiny, kteří jsou naživu. Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů uvedl: „Dle mého soudu není pro rodinu žádná chvíle tak obtížná, jako ta, kdy si někdo nám blízký sám vezme život.

Sebevražda je pro rodinu zdrcující zkušeností.

“2 Vezmeme-li v úvahu závažnou povahu této zkoušky, pojďme se podívat na to, 1) co víme o sebevraždě, včetně varovných signálů a toho, co můžeme dělat, abychom jí pomohli předcházet; 2) co mohou dělat pozůstalí členové rodiny a lidé okolo nich; a 3) co všichni musíme udělat pro posílení své naděje a víry v Krista, abychom nezoufali.

Každý rok přes 800 000 lidí po celém světě ukončí svůj život sebevraždou.3 To znamená, že někdo ve světě ukončí svůj život každých 40 vteřin.

Skutečný počet je pravděpodobně ještě vyšší, protože sebevražda představuje citlivé téma a v některých zemích je protizákonná, a tudíž ne všechny případy jsou nahlášeny. Sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí lidí mezi 15. a 29. rokem věku.

Ve většině zemí je míra sebevražednosti nejvyšší mezi lidmi staršími 70 let. Sebevražda ovlivňuje přímo či nepřímo velkou část naší společnosti.

Když máme pocit, že zvládat životní výzvy je nad naše schopnosti, můžeme zažívat nesmírný stres. Když se někomu zdá jeho citové utrpení nesnesitelné, může mu to zatemnit mysl a vést k pocitu, že jediným řešením je smrt.

Takový člověk se může domnívat, že mu nikdo nemůže pomoci, což může vést k sociální izolovanosti a dále zhoršovat utrpení a pocity bezvýchodnosti a beznaděje, a nakonec vést k myšlence, že jediným řešením je sebevražda.

Když někdo vykazuje kterýkoli z následujících závažných varovných signálů4, máme okamžitě vyhledat pomoc u poskytovatele péče o duševní zdraví nebo pohotovostních složek, jako je například policie:

• Vyhrožuje, že si ublíží nebo že se zabije
• Vyhledává způsoby nebo prostředky, jimiž se lze zabít
• Hovoří nebo píše o smrti, umírání nebo sebevraždě

Následující signály mohou indikovat méně naléhavou situaci, ale nemáme váhat tomu, kdo kterýkoli z nich vykazuje, podat pomocnou ruku a zajistit mu pomoc:

• Hovoří o beznaději a ztrátě smyslu života
• Projevuje zuřivost či hněv nebo usiluje o pomstu
• Chová se bezohledně
• Má pocit, že je v pasti
• Ve zvýšené míře požívá alkohol nebo drogy
• Vzdaluje se přátelům, rodině nebo společnosti
• Pociťuje úzkost nebo znepokojení nebo vykazuje prudké změny nálad
• Má potíže se spánkem nebo trpí nadměrnou spavostí
• Má pocit, že je pro druhé přítěží

Ne každý, kdo se pokusí spáchat sebevraždu, dá o svém úmyslu vědět druhým, avšak většina vykazuje určité varovné signály, jako jsou například ty výše zmíněné. Berte proto tyto varovné signály vážně!

Ani když profesionální pomoc není lehce dostupná, nelze dostatečně zdůraznit vliv přátel a rodiny, kteří projevují opravdový zájem.

Když má někdo sebevražedné sklony, rodina a přátelé zastávají klíčovou roli. Alma učil, že si musíme „nésti … navzájem břemena svá, aby byla lehká; … truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí“. (Mosiáš 18:8, 9.)

Zde je několik užitečných námětů ohledně toho, co mohou členové rodiny a přátelé dělat:

Projevujte zájem a s láskou naslouchejte. Starší Ballard radil: „Nic není mocnějšího než rámě lásky, jež může obejmout ty, kteří zápolí s obtížemi.

“5 „Musíme na ně pohlížet … očima Nebeského Otce,“ učil starší Dale G. Renlund z Kvora Dvanácti apoštolů. „Teprve pak můžeme pocítit, s jakou laskavostí o ně Spasitel pečuje.

 … Tento rozšířený náhled nám otevře srdce vůči zklamáním, obavám a trápením druhých.“6

Pomáhejte s konkrétními věcmi.

Pokud někdo prochází krizí, která ovlivňuje jeho bezpečí a základní potřeby, nabídněte, že mu poskytnete hmatatelnou pomoc, ale dovolte mu, aby se sám rozhodl, zda ji přijme, či nikoli.

Pokud má například někdo sebevražedné sklony z toho důvodu, že přišel o práci, pomoc s vyhledáním volných pracovních míst mu dá více možností na výběr a pomůže mu zbavit se pocitu bezvýchodnosti.

Dotyčného se zeptejte, zda nepomýšlí na sebevraždu. Dělá-li vám starosti, že je někdo sklíčený a vykazuje varovné signály sebevražedných sklonů, zeptejte se ho, zda nepomýšlí na sebevraždu. Můžeme se přitom cítit nepříjemně, ale nejsnáze to zjistíme tak, že se dotyčného přímo zeptáme, zda na sebevraždu pomýšlí. Může mu to dát příležitost promluvit o svých problémech a obavách.

Můžete mu položit například tyto otázky: „To by podle mě těžko zvládal každý. Pomýšlíš na sebevraždu?“ nebo „Zažíváš tolik utrpení, že mě napadlo, zda nepomýšlíš na sebevraždu.“ Pokud sebevražedné sklony nemá, pravděpodobně vám to dá najevo.

Pokud vycítíte, že k vám ohledně myšlenek na sebevraždu není otevřený, držte se nabádání Ducha, abyste věděli, co dělat. Můžete obdržet nabádání, abyste mu jednoduše naslouchali, dokud s vámi nebude schopen mluvit otevřeně.

Zůstaňte s ním a zajistěte mu pomoc. Pokud vám někdo dá najevo, že má sebevražedné sklony, věnujte mu pozornost a přimějte ho, aby si s vámi promluvil o tom, co ho trápí. Pokud bude mluvit o konkrétních způsobech a načasování sebevraždy, pomozte mu kontaktovat linku důvěry nebo místní centrum krizové intervence.

Někteří lidé si vezmou život, ať již se u nich projevily varovné signály, či nikoli. Když pozůstalí členové rodiny a přátelé čelí zdrcující zkušenosti, kdy někdo blízký spáchal sebevraždu, často prožívají hluboký, pronikavý a složitý zármutek. Možné reakce:

• Stud a pocit stigmatu
• Šok a nevěřícnost
• Zloba, úleva nebo vina
• Skrývání příčiny úmrtí
• Sociální izolace a narušení rodinných vztahů
• Aktivní a až nutkavé zapojení do programů prevence sebevražd
• Stravující touha porozumět tomu, proč se to stalo
• Pocity opuštěnosti a zavržení
• Obviňování zesnulého, sebe, druhých a Boha
• Častější myšlenky na sebevraždu nebo sebepoškozování
• Zvýšené napětí v době svátků a výročí úmrtí7

Neodsuzujte. Přestože sebevražda je závažná věc, starší Ballard nám také připomíná: „Je zřejmé, že neznáme všechny okolnosti týkající se každé sebevraždy.

Pouze Pán zná všechny podrobnosti, a On bude soudit skutky, které jsme zde na zemi vykonali.

Až nás [Pán] bude soudit, myslím, že bude zvažovat úplně vše: naši genetickou a chemickou výbavu, náš duševní stav, naše intelektuální schopnosti, to, čemu jsme byli učeni, tradice našich otců, naše zdraví, a tak dále.“8

Umožněte každému, aby truchlil po svém, a berte na to ohled. Lidé truchlí různě, protože jejich vztah se zesnulým se liší od vztahu, který s ním měl kdokoli jiný. Uznávejte a respektujte tedy to, jak každý člověk prožívá svůj zármutek.

Když nás opustí naši blízcí, mohou nás přemoci silné a až zdrcující emoce. Prožívání zármutku však neznamená, že nemáme dostatek víry. Spasitel řekl: „Budeš žíti s druhými v lásce, natolik, že budeš plakati pro ztrátu těch, kteří zemřou.“ (NaS 42:45.) Zármutek je znamením naší lásky k zesnulým blízkým a toho, co pro nás tento vztah znamenal.

Požádejte o pomoc. Když truchlíte, můžete se cítit přemoženi. Žádost o pomoc může druhým poskytnout posvátné příležitosti k tomu, aby dali najevo lásku, kterou k vám chovají, a sloužili vám. Umožníte-li jim, aby vám pomohli, uzdraveni a posíleni můžete být nejen vy, ale i oni.

Zůstaňte v kontaktu. Někteří lidé truchlí o samotě a mohou se někdy přestat stýkat s druhými, zůstaňte proto v kontaktu se svou rodinou a přáteli. Pravidelně projevujte zájem o truchlící členy rodiny, příbuzné a přátele a nabízejte jim svou pomoc, protože se na vás nemusí sami obrátit.

Spoléhejte se na Spasitele. Spasitel je vrcholným zdrojem uzdravení a pokoje. „Jeho Usmíření nám … umožňuje volat k Tomu, kdo zažil všechny naše slabosti smrtelného života, aby nám dal sílu snášet břemena smrtelnosti. Zná naše bolesti a je připraven nám pomáhat. Podobně jako milosrdný Samaritán, když nás On najde zraněné u cesty, ošetří nám rány a postará se o nás. (Viz Lukáš 10:34.)“9

Uvědomme si, že při plnění své úlohy se všichni musíme zcela spoléhat na Pána Ježíše Krista a Jeho Usmíření.

S pokorným uznáním se snažme porozumět svým rodinám a sousedům, kteří trpí, projevujme o ně láskyplný zájem a usilujme společně o posílení víry a důvěry ve Spasitele, který se vrátí a setře „všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více“ (Zjevení 21:4).

Jeffrey R. Holland, „Jako rozbitá nádoba“, Liahona, listopad 2013, 40–42.

Dieter F. Uchtdorf, „Naděje Božího světla“, Liahona, květen 2013, 70–77.

Shayne M. Bowen, „Nebo já živ jsem, i vy živi budete“, Liahona, listopad 2012, 15–17.

1.

Kevin Hines, v: Amanda Bower, „A Survivor Talks About His Leap“, Time, May 24, 2006, Time.com.

2.

M. Russell Ballard, v: Jason Swenson, „Elder Ballard Offers Comfort and Counsel to Those Affected by Suicide“, Church News, Dec. 19, 2014, news.lds.org.

3.

Viz World Health Organization, Preventing Suicide: A Global Imperative (2014), 2.

4.

Viz M. David Rudd a kol., „Warning Signs for Suicide: Theory, Research, and Clinical Applications“, Suicide and Life-Threatening Behavior, vol. 36, no. 3 (2006), 255–262.

5.

M. Russell Ballard, v: „Sitting on the Bench: Thoughts on Suicide Prevention“ (video), lds.org/media-library.

6.

Dale G. Renlund, „Očima Boha“, Liahona, listopad 2015, 94.

7.

Viz John R. Jordan, „Is Suicide Bereavement Different? A Reassessment of the Literature“, Suicide and Life-Threatening Behavior, vol. 31, no. 1 (2001), 91–102.

8.

M. Russell Ballard, „Suicide: Some Things We Know, and Some We Do Not“, Ensign, Oct. 1987, 8.

9.

Dallin H. Oaks, „Posilováni Usmířením Ježíše Krista“, Liahona, listopad 2015, 64.