Naomi Aldort, uznávaná rodinná poradkyně a autorka knížky Vychováváme děti a rosteme s nimi, odpověděla českým rodičům během svého dubnového pobytu u nás na tyto i mnohé další, zdánlivě banální a přitom zásadní otázky každodenního soužití s dětmi.
Její odpovědi, ať už na seminářích, při konzultacích či na přednáškách, byly najednou tak jasné a vlastně už dávno známé. Byly vždy plné pochopení a lásky k potřebám a emocím dítěte. Naomi ukázala českým rodičům cestu, jak s dětmi vycházet bez bojů, výhružek a manipulace.
Cestu, jak je nechat bez ovládání vyrůst v sebevědomé a k okolí přirozeně ohleduplné osobnosti.
Dítě má vždy pravdu. Jak?
Ať dítě dělá cokoli, má to podle Naomi oprávněnou příčinu. Zjistíme-li jakou, máme rázem odpovědi na všechny problematické situace a můžeme je řešit bez výhružek či manipulací.
Když pochopíme, že starší syn bije mladšího, protože nás možná zrovna potřebuje mnohem více než ten mladší, protože má třeba strach, že maminka ho nemá ráda, můžeme si na něj najít čas o samotě a naplnit jeho potřebu naší lásky.
Možná brášku jednoduše praštil proto, že mu zbořil hrad. To tedy naštve, že?! Uznáme-li bezpodmínečně pocity staršího, stejně jako pláč praštěného mladšího, a budeme-li na stranách obou dětí, za chvíli se oba chlapci uklidní.
Když zase dokážeme vidět, že dcera nemá čas se oblékat a nemůže jít hned teď ven, protože zrovna vaří oběd pro panenky, můžeme jí navrhnout, že ho dovaříme s ní, aby to šlo rychleji.
„Bez trestání a manipulování se děti chovají dobře ze své vlastní svobodné vůle. Vyjít s nimi není boj,“ vysvětluje Naomi v čem je v jejím přístupu rozdíl oproti klasické výchově k bezpodmínečné poslušnosti, kde se tak chovají proto, že to po nich chceme a vyžadujeme. „Aktivuje se v nich opravdová laskavost.“
Odpověď známe každý
Člověku uvyklému na klasickou výchovu k poslušnosti se může zdát takový – potřeby dítěte respektující – přístup přehnaně tolerantní, z pohledu rodiče příliš obětavý a zpočátku i naprosto nepochopitelný. Často je totiž úplným opakem toho, na co jsme ve výchově běžně zvyklí. „Ještě jednou se sklouzni a půjdeme!“ rozhodli bychom obvykle bez ptaní.
Avšak po třech dnech intenzivní práce s Naomi se na obličejích padesátky rodičů z úvodního pražského semináře zračilo pochopení a elán zkusit to jinak. „Dívat se očima dítěte, nejen automaticky reagovat, osvobodit se od svazujících dogmat,“ shrnuje vitální drobná žena, na co se během semináře především soustředila. Došlo i na slzy radosti.
To, když si rodiče uvědomili, že znají odpověď. A to je přesně cíl Naomi.
„Pomáhám lidem probudit jejich vlastní moudrost. Nedávám jim snůšku triků, učím je být přítomnými a milujícími,“ vysvětluje. Její práce je naučit rodiče řídit sesebou samými. „Není jeden správný způsob, je jen jeden kontext – milovat své dítě. Buďte láskyplní a z toho čerpejte své odpovědi,“ radí.
Rodiče, kteří to přijali, podle ní odcházejí do svých vlastních domovů jako mírotvorci. A to nejen ve vztahu k dětem. „Zachránila jsem už pěkných pár manželství,“ směje se duchovní učitelka, která má sama tři už dospělé syny, které všechny porodila doma a vychovala dle svých principů.
„Nemá to naučené, jde to z ní a opravdu to žije,“ popisuje dojem z Naomi jedna z účastnic semináře.
Do pražské Lucerny přišlo na Naomi uváděnou Jardou Duškem víc než tisíc rodičů, miminka v šátcích nepočítaje. V kostce si poslechli hlavní myšlenky Naomina konceptu výchovy: „Dítě má vždy pravdu, pochopte jak. Nebuďte soudcem, buďte vždy na straně dítěte.
Pokud máte dětí více, buďte na straně každého z nich zároveň. Dítě zrcadlí vaše postoje. Netrestejte a nechvalte. Milujte. Milujte, když dítě dělá nepořádek. Milujte je bezpodmínečně.“ Ze sálu se přitom ozývalo: „Dělá se mi špatně. To je hrozné.
“ To si někteří rodiče uvědomovali, jak svým dětem nechtěně ubližovali. Naomi mnohým ve dvou hodinách dokázala ukázat, že jít spát s dětmi do jedné postele může být ta nejzábavnější část dne, že dítě se na rozdíl od sporáku nedá vypnout a že když se oprostíme od myšlenek „Musíme jít.
Musí být uklizeno. Tohle se nedělá.“, můžeme se v klidu ponořit do hry s dítětem.
Kdo se postará o rodiče?
Na přetřes přišly i potřeby rodičů, ty intimní obvykle v úterý a v neděli. Aspoň na tyto dny prý měla s manželem zařízené hlídání Naomi, čímž vyřešili to, že po narození dětí a jejich společném uspávání už sex v noci jako dříve nebyl zpravidla reálný.
Na téma péče rodičů o sebe sama a respektující přístup k dítěti se pak Naomi více rozhovořila na brněnské konferenci Aktivní rodičovství. „Doporučila všem svůj vlastní návod, jak žít ve vnitřní vyrovnanosti navzdory vnějším podmínkám. Jde opět o oproštění se od stresující myšlenky, a to, že domnělé potřeby musí být za každou cenu naplněny.
Například, nemůžeme-li se vyspat celou noc, uvědomme si, že nepotřebujeme být tolik vyspaní, kolik si myslíme, k tomu, abychom mohli spokojeně fungovat,“ vypráví jedna z účastnic. Ach jo.
Láska a mír začínají doma
S Naomi nemusíme ve všem souhlasit, ne vše se nám musí dařit aplikovat, v jednom se s ní nejspíš ale shodneme všichni. „Naším hlavním cílem je mír na Zemi. Pokud nemáme mír mezi rodičem a dítětem, mír na hřišti, mír ve školce, pak budeme stále zabíjet i v poli,“ soudí.
„Společnost, která si vybere, že bude vyrábět zbraně na ničení lidí, je společnost, která ještě pořád potřebuje pomoc v dětské herně a v útlém věku. Vychováváme děti a můžeme je vychovat jako mírumilovné lidi.“ Podle Naomi dítě, které vyrůstá v lásce, spojení a dobré vůli, netouží po násilí.
Připadá mu přirozené chovat se, jak to vidí kolem sebe, a chová se správně samo od sebe. „Probudí se v něm jeho vlastní dobro.“
A právě proto Naomi cestuje po světě, přesto, že nejraději by byla doma se svou rodinou na krásném ostrově u Seattlu. „Dostala jsem dar,“ míní Naomi o své schopnosti vidět, jak komunikovat a řešit běžné životní situace bez bojů. „A ten dar musím a chci šířit.
“ A tak si jednou za pár let schová kus syrového masa mezi dva chleby, aby jí na něj v letadle nepřišli – Naomi totiž jí jen syrovou paleo stravu – a vyrazí do světa na turné. „Lidi z České republiky mám velmi ráda. Možná proto, že odsud pochází mí prarodiče.
Lidé jsou tu velmi zapálení, publikum vřelé, příjemně se mi se všemi jedná,“ říká Naomi. Tak snad za pár let zase u nás.
Ze zákulisí pobytu Naomi v ČR
Petra Kutáčková, pořadatelka akcí s Naomi v ČR
Proč jsi pozvala Naomi do ČR?
Věřím, že tím, jak vychováváme své děti, do značné míry formujeme budoucnost, a že pokud chceme žít ve fungující svobodné společnosti, musíme změnit svůj přístup k dětem.
Také, aby rodiče, kteří už Naomi objevili a vědí, že tudy vede jejich cesta, nezůstali izolováni a v mnoha situacích bezradní (jak jsem to občas cítila já).
Aby měli možnost se občas s Naomi i s podobně smýšlejícími rodiči setkat a načerpat novou sílu i informace.
Kromě zajištění akcí s Naomi jsi jí dodávala i čerstvě nadojené mléko od vaší kozy, vajíčka vašich kachen…
V naší dnešní společnosti je Naomi v těchto ohledech, dalo by se říci, trochu náročná.
Všechno, co vyžaduje, je však vlastně pouze to, co je pro člověka úplně nejpřirozenější – opravdové potraviny z přírody vypěstované bez chemie, opravdová tma a klid v noci na spaní.
To vše se bohužel v našich dnešních městech těžko hledá, takže – i když jsem se opravdu hodně snažila – se Naomi v noci mnohokrát nevyspala.
O Naomi byl v Česku veliký zájem. Snad díky magickému působení Jardy Duška a jeho pořadu Duše K, kde před dvěma lety u nás poprvé vystoupila. Kdy přijede příště?
Kdy a jestli vůbec Naomi přijede do Čech, není jisté. Je vášnivou mluvčí, má moc ráda české prostředí a třídenní semináře, kde může jít do hloubky. Zároveň je ráda se svým manželem, dětmi, teď se jí žení syn a brzy snad přijdou i vnoučata.
Přelety na druhou stranu zeměkoule jsou pro ni také fyzicky náročné, a i když je neobyčejně zdatná a vitální, vyčerpávají ji.
Takže se bude asi snažit spíše využívat virtuální techniky a být k dispozici rodičům po celém světě, aniž by musela opustit svůj domov.
Zdeňka Puková, tlumočnice na akcích s Naomi
Naomi je výbornou ukázkou vlastního učení v praxi. Dělá si sama sebou reklamu. Letos, oproti její návštěvě před dvěma lety, mi připadala uvolněnější a otevřenější.
Tentokrát byly její semináře více v duchu: Když budete vycházet z bezpodmínečné lásky a respektu, nemůžete toho moc pokazit. Když nebudete poslouchat myšlenky, které vás stresují, najdete klid a odpovědi na vše. Aplikace jejího učení v praxi je pro mě však stále celkem výzvou.
Vím, že potřebuji pracovat především sama na sobě. Doma to totiž najednou nejde vždy tak snadno, jak se to jevilo na seminářích.
Lucie Harnošová, pořadatelka konference Aktivní rodičovství, majitelka Brány k dětem
Naomi mám moc ráda a je pro mě velkým vzorem. Zároveň však vidím ve svém okolí rodiny, které její rady berou vždy doslova a nejsou pak dlouhodobě spokojení a vyrovnaní. Proto je důležité si uvědomit, že Naomi měla děti až ve 37 letech a že partnerský vztah nebyl pro ni takovou prioritou jako výchova dětí.
Na přednášce v rámci konference Aktivní rodičovství například řekla větu: „Na planetě, kde žijí děti, neexistuje sex.
“ Což je dost striktní prohlášení! 😀 V sekci otázek v závěru přednášky to pak sice vysvětlila – když si milování naplánujeme, těšíme se, chceme mít děti rychle uspané, tak ony neusnou, cítí, že se něco zajímavého bude dít, a pak jsou naštvaní všichni – ale mezitím se už několik lidí zvedlo a opustilo sál. Přitom s tímto vysvětlením už je to logické.
Proto bych ráda apelovala na to, že nemůžeme své kompetence předat na nikoho jiného, ani na našeho oblíbeného guru. Můžeme se inspirovat radami zvenku, ale pak je stejně na nás samotných, jak se rozhodneme. Podle toho, co potřebuje a cítí naše dítě a co potřebujeme a cítíme my.
Koukněte na: www.naomialdort.com www.naomialdort.cz Na podzim zde proběhnou webináře s Naomi naživo v češtině. www.aktivnirodicovstvi.cz www.ukozyapetrzele.cz O hospodářství Petry Kutáčkové, organizátorky akcí s Naomi.
Naomi Aldort: Hrajeme si celý den
text © Naomi Aldort / translation © Klára Linhartová / foto © pixabay.com
Tříletý Lennon vyluzuje náhodné zvuky na piáno. „Proč ho neučíš hrát?“ ptá se známá, která přijela na návštěvu z Východního pobřeží, protože ví, že hraji na klavír. „Vždyť se učí,“ odpovídám.
„Nikdy bych nedosáhla efektivity, s jakou sám přirozeně zlepšuje svoje dovednosti.“ Kamarádka se na mě dívá pochybovačně. „Až přijedeš příště, uvidíš,“ říkám.
Ačkoli nemám tušení, jakým směrem se Lennonovo hraní bude ubírat, jsem přesvědčena, že kamarádka uvidí zlepšení v tom, do čeho se Lennon pustí, pokud mu nechám v hraní na piáno volnost.
Kolik rodičů a učitelů je znepokojeno, když je den naplněn hrou a hrou a ještě další hrou? „Kdy se bude učit, když si celý den jen hraje?“
Je hra opravdu ztráta času? Udělala příroda chybu, když se všechna mláďata, včetně těch lidských, rodí s touhou a schopností si hrát?
Výchova dětí pro mě je neustávající zkouška mé schopnosti důvěřovat.
Měla bych se fyzicky postarat o to, aby se moje dítě naučilo lézt? Chodit? Mluvit? Co takhle „Chození a mluvení pro batolata ve dvaceti lekcích“? Je zajímavé, že jazyk je nejtěžší věc, jakou se můžete učit, a dítě to zvládne úplně samo.
Ve skutečnosti nejrychlejším tempem se člověk učí v raném věku, kdy si jako dítě v zásadě hraje celý den.
Možná příroda neudělala chybu – možná jí můžu důvěřovat.
Takže jsem důvěřovala přírodě od prvního dne a všimla jsem si zajímavé věci: děti si hrají a ten nejlepší způsob, jak se mohou učit, je prostřednictvím hry. Děti jsou od přírody zvědavé.
Počínaje narozením chtějí všechno vědět a všechno prozkoumat. Děti touží po úspěchu.
Neustále si ukládají těžké úkoly a dokáží je skutečně všechny splnit pomocí biologicky daného procesu, kterému říkáme hra.
Kdyby si děti hrály celé dětství (a to myslím doslova), byly by připravené pro život. Byly by emocionálně silné (za předpokladu, že nebyly traumatizovány jinak) a měly by veškeré základní dovednosti, aby si dokázaly s životem poradit.
Naše obavy, že děti nebudou umět určité věci v určitém věku je obrovskou překážkou tomu, abychom dětem důvěřovali a umožnili jim přirozený vývoj. Když si dítě hraje, je jediným oprávněným hybatelem tohoto kouzelného procesu.
Málokdy je příliš pozdě na to osvojit si nějakou znalost, naopak často je snaha dítě něco naučit nebezpečně předčasná a v nesouladu s vnitřní cestou dítěte.
Vybíráme kreativní hračky
Hračky, které podporují kreativitu, jsou materiály, které neomezují dítě směrem k jediné hře nebo výsledku.
Mezi příklady patří: čisté papíry a barvy; jednoduché kostky; písek; hrnce a pánve; krabice oblečení pro hru s převleky; hlína; jednoduché panenky; zahradnické náčiní; hračky, na kterých se dá jezdit nebo po nich lézt venku, jako např.
vozík, žebřík nebo prolézačka; a obyčejné předměty z domácnosti, které si dítě může půjčit, když chce napodobovat domácí práce jako různé nářadí, kuchyňské náčiní nebo pomůcky na úklid.
Vyhněte se hračkám, které vyžadují určitý výsledek nebo které určují dětské hře konkrétní směr, čímž znemožňují vlastní myšlenkový vklad dítěte do hry. Mezi takové hračky patří například: omalovánky; hračky s knoflíky, které vyvolají přednastavenou reakci; panenky, které vyvolávají specifické emocionální reakce nebo jednání; a hračky představující televizní nebo filmové postavičky.
Důvěřujeme-li dítěti, že dokáže samo řídit svou hru, má to několik okamžitých výhod:
1) Dítě bude pravděpodobně dělat to, co je pro něj nejlepší emocionálně, intelektuálně i společensky.
2) Není důvod dělat si obavy s věkovou přiměřeností a odpadají starosti s vymýšlením co nebo jak si má dítě hrát a učit se. Dítě je také svým nejlepším expertem na načasování.
3) Většinou bude dokonce postaráno i o patřičné vystavení dítěte potřebným informacím.
Život sám o sobě v dnešní době vystavuje děti až příliš velkému množství informací. Dítě si samo vybere, které se vztahují k jeho osobním potřebám.
Můžeme s ním sdílet svůj život, své zájmy, přátele, lásky, frustrace, činnosti… a dítě bude pozorovat, učit se a sdělovat nám své potřeby svým vlastním hravým způsobem.
Děti, kterým je dovoleno si hrát a řídit svou vlastní cestu, se budou učit všemu, co bude třeba, aby se dostaly tam, kam chtějí.
Jaký druh hry je tedy tak efektivní při vývoji a učení? Odpověď je jednoduchá: hra, se kterou dítě začne samo od sebe a kterou si samo i řídí. Chceme-li umožnit dítěti takovou hru, musíme mu jít z cesty a odstranit mu z cesty rovněž i manipulativní hračky. Naše vměšování a vstupy ve skutečnosti stojí dítěti v cestě.
Je očividné, proč je negativní vstup škodlivý, ale už není tak zřejmé, že i pozitivní vstup je stejně tak škodlivý: Když si dvouletá Nina staví věž z kostek, je vedena čistým zájmem a radostí z tvoření a učení.
Když se její tatínek podívá na její výtvor a vyjádří nadšení, Nina přesune svůj zájem z kostek na snahu způsobit další tatínkovu nadšenou reakci. Toto může léty narůstat až do stádia, kdy je dítě závislé na hodnocení dospělých a může to vést k nedostatku víry v sebe sama a ke ztrátě zájmu o to dělat věci jen pro svůj dobrý pocit.
Dítě, které se snaží potěšit dospělého, je neustále závislé na úspěchu, s jakým dokáže plnit očekávání rodičů, a může ztratit kontakt s tím, kým opravdu je a co ho zajímá.
Vědecká hra
Jednoho dne vzali Lennon a Yonatan pokličky z kuchyně a točili s nimi tak, aby se otáčely na podlaze jako káči. Pak naplnili pokličky barevnými předměty a sledovali, jak se mění tvary a barvy, když se pokličky točí.
Při téhle hře děti vytvářely kombinace pomocí změn barev a tvarů, sledovaly výsledky a podle toho opět měnily předměty v pokličkách, aby dosáhly různých výsledků.
Ti dva mladí vědci zkoumali, uváděli v chod a pozorovali zákony vesmíru.
Tomuhle typu činnosti říkám vědecká hra nebo zkoumání podstaty jevů. Děti, které mají přístup k přírodě (zahrada, stromy, písek, kameny, klacky…), stejně jako do kuchyně a k dalším bezpečným předmětům a nábytku v domě, si z každého prostoru vytvoří laboratoř reality.
Když k nám přijde návštěva a doma není uklizeno, řeknu věcně: „Jo, promiňte ten nepořádek, mám tu tři mladé vědce zkoumající realitu.“ Metody, které při tom děti používají, jsou stejné, jaké používají vědci.
Manipulovat a pozorovat, poslouchat nebo pocítit výsledky, a tak dále.
Pro děti je život hra a hra je učení. Pro nás může být tofu jídlo, ale pro našeho syna to včera večer byla topografická mapa našeho ostrova. Z gumiček do vlasů se stává munice pro úžasně obratnou střelbu na cíl. Houpačka se začne točit, když ji zkroutíte, a potom se zatočí naopak.
Možnosti jsou nekonečné. Děti se učí, i když třeba vždy netransformují to, co se naučily, do slov nebo rovnic. Objevování nespočívá v pojmenování věcí – to, co je podstatné, je pochopení jevů.
V rámci vědecké hry děti zakouší realitu a zároveň se učí o své vlastní moci tvořit a ovlivňovat vědecké jevy.
Sociální a emocionální hra
Všechny hry, které hraje více než jedna osoba, jsou sociální. Když si jedno dítě hraje s druhým (jakéhokoli věku – nebo i s dospělým), učí se sociálním dovednostem tím, jak musí brát v úvahu pocity a potřeby svého spoluhráče.
Specifickou sociální průpravou jsou hry, při kterých si děti „nacvičují“ život. Hraní her „na jako“, v nichž děti hrají role rodičů, zvířat, rostlin atd., je způsobem, jak přijmout realitu, zmírnit obavy a všechno si vyzkoušet.
Hry „na jako“ jsou rovněž skvělou terapií. Mladí terapeuti uvolňují při hře své emoce. Jedna matka si mi jednou stěžovala, že její děti neustále předstírají, že v jejich domě hoří.
Běhaly po domě se šátky jako plameny, varovaly všechny před nebezpečím a pak oheň za velkého hluku a uspokojení hasily. Rodina žila na venkově, doma topili dřívím a učili děti, aby si dávaly na oheň pozor.
Děti se připravovaly na nejhorší možný scénář a zmírňovaly svůj strach tím, že získávaly zkušenosti.
Hranice a disciplína
Jedna z nejvíce ohromujících vlastností dětské hry je to, kolik pravidel si při ní děti vytvoří a jak jsou přísné ohledně jejich dodržování.
Vzpomínám si na skupinu asi dvanácti dětí ve věku mezi 4 a 10 lety, které skákaly na velké trampolíně. Po prvních několika minutách bylo jasné, že je trampolína příliš přeplněná na to, aby to mohla být zábava. Velmi rychle vymyslely pravidlo: „tři najednou“.
Několik z nich začalo skandovat „tři najednou“, ostatní se ke skandování přidaly a pak si sedly na jeden konec a nechaly vždy tři děti najednou, aby si užily skákání.
Pravidla přecházejí z generace na generaci nebo jsou vytvářeny podle potřeby a děti dodržují pravidla a učí se slušnosti, společenským hranicím a disciplíně.
Role rodičů
I my jsme děti. Jsme rádi, když můžeme hrát důležitou roli v kouzelném vývoji lidí. Avšak pro nás dospělé zde neexistují hlavní role: skutečná kreativní hra nepotřebuje žádnou aktivní podporu ani povzbuzení. A ne, nemusíme být zdrojem legrace ani se nemusíme děti snažit příliš zabavit.
Představujeme neviditelnou síť podpory a bezpečí. Můžeme hru podporovat svou „nečinností“ – tím, že nebudeme zasahovat ani přerušovat a nebudeme viditelně upřednostňovat aktivity školního typu. Namísto toho můžeme dítěti poskytnout pocit úplného schválení jeho voleb a jednání. Respektujíce „práci“ malého vědce (jeho hru), musíme děti nechat zkoumat svět a přitom je neomezovat.
Pokud děti stojí o naši účast, musíme si hrát s nasazením. Musíme projevit zájem – ale nestrhávat zájem na sebe; musíme nechat dítě, aby hru řídilo, a my se musíme přidat jako skutečný partner. Žádné hodnocení, pochvaly, vedení, ani žádné přehnané projevy nadšení – pouze být skutečným a rovnocenným partnerem.
Děti jsou skvělými partnery ve hře pro jiné děti, právě proto, že jsou opravdové. Děti nemusí být nutně téhož nebo dokonce ani podobného věku, aby si spolu mohly hrát, a nejlépe udělají, když si své partnery pro hru vybírají samy.
Život je hra. Dospělí možná vyrostli a zapomněli na tento základní prvek života nazývaný hra. Zvážněli jsme a vytvořili jsme umělou hranici mezi hrou a prací a mezi hrou a učením. Naše děti jsou tu, aby nás naučili brát život s nadhledem, rozsvítit jiskřičky v našich očích a začít hrát hru zvanou Život.
Překlad článku Klára Linhartová, článek převzat z těchto stránek.
© Copyright Naomi Aldort
Naomi Aldort je autorkou knihy Raising Our Children, Raising Ourselves (v češtině vyšlo pod názvem Vychováváme děti a rosteme s nimi).
Její poradní rubriky se objevují v moderních časopisech o rodičovství po celém světě.
Rodiče z celého světa žádají Naomi Aldort o radu po telefonu, osobně i prostřednictvím poslechu jejích CD nebo účasti na jejích workshopech a intenzivních rodinných kurzech. Více o Naomi na www.AuthenticParent.com.
ŽIJTE (s) CYKLEM A S LÁSKOU VYCHOVÁVEJTE SVÉ DĚTI!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Vychováváme děti a rosteme s nimi (Naomi Aldortová)
Přeskočit na hlavní obsah
Každý rodič by se s radostí vzdal hrozeb a trestů, jen kdyby věděl, jak bez těchto bolestivých opatření zajistit, že jeho děti budou prospívat a chovat se zodpovědně. Audiokniha je odpovědí na toto univerzální přání.
Nemluví o tom, jak děti nenápadně a mírně ovládat.
Přehraj ukázku 0:00 Tagy: Žádné tagy
-
Kup hned za 149,00 Kč
Detail nabídky:
- 1 audiokniha měsíčně
- 10% sleva na další tituly
- pak pouze 199,00 Kč měsíčně
- exkluzivní akce a předprodeje
- zrušit můžeš kdykoli
nebo
Audiokniha Vychováváme děti a rosteme s nimi respektované americké terapeutky a rodinné poradkyně představuje ucelený koncept výchovy, kde nedominuje ani rodič ani dítě a namísto mentorování, ovládání a manipulace je s dítětem zacházeno s úctou a respektem. Nejen teoreticky, ale i na mnoha příkladech z praxe zjistíme, že svým dětem můžeme důvěřovat a bezpodmínečně je milovat. Pouze se musíme zbavit starých naučených a nefunkčních vzorců chování.
Každý rodič by se s radostí vzdal hrozeb a trestů, jen kdyby věděl, jak bez těchto bolestivých opatření zajistit, že jeho děti budou prospívat a chovat se zodpovědně. Audiokniha je odpovědí na toto univerzální přání.
Nemluví o tom, jak děti nenápadně a mírně ovládat. Ukazuje cestu jak žít a porozumět dítěti, aby mohlo naplnit své nejlepší předpoklady ne proto, že se vás bojí, ale proto, že to chce ze své vlastní svobodné vůle.
Aktuální hodnocení: Tvé hodnocení:
Poděl se o své zážitky a ohodnoť audioknihu. Pokud jsi ji koupil u nás, za každou schválenou recenzi navíc získáš 130 věrnostních bodů. Více informací o našem věrnostním programu najdeš tady.
Vynikajuci pristup, ktory sa v praxi tazko realizuje. O to je to lepsi pocit ak to naozaj zafunguje … vo vela pripadoch som sa zamyslel aj nad svojim vlastnym detstvom a dokazal to porovnat. Myslim ze tuto je naznacena cesta vychovy jedinca naozaj k zdravemu sebavedomiu, lasky a zvladnutia agresie v ktoromkolvek veku, k comu ako rodic chcem smerovat. …
Spievane pasaze sa naozaj bohuzial des, ale ocenujem pokus o vyuzitie audia a jeho pridanu hodnotu (nieco ako keby sa mi nepacili obrazky v knihe) … nechcem tym urazit autorov spievanej casti a ani odradit tvorcov od experimentovania s audioknihami, jednoducho to tentokrat nevyslo
Dobrá kniha na zamyšlení, nikoho jiného než pana Duška jsem ani nečekal. Interpretace výborná, obsah knihy mi přišel celkem nafouklý, ale dalo se to dočíst. V průběhu celé knihy je propagován jeden přístup, který je dostatečně vysvětlen a dává čtenáři smysl.
I tak mi ale spousta příkladů přišla až nereálná a nedokážu si představit reakce tříletých dětí tak jak jsou v knize popsány, což mi celkem zkazilo dojem z knihy. Měl jsem z toho pocit jako by si autorka vymýšlela nebo alespoň silně přikreslovala, aby jí praxe pasovala do teorie.
Celkově ale knihu hodnotím kladně.
Tuto knihu dělá jedinečnou nejen koncept výchovy Naomi Aldort ale především i její spojení s Jaroslavem Duškem. Kdo jiný než známý představitel alternativního života by měl číst tuto knihu.
Kniha by se měla stát povinnou četbou všech rodičů. Fasovat ji v porodnici, jsem nadšená. Bohužel a nebo bohudík jsem ji objevila až po roce synova života a mnohému se z ní naučila.
Už vím, že svým jednáním a chováním mohu ovlivnit mnohé v životě svého dítěte, ale i ve svém okolí. Že to, co považuji za běžné vnímá dítě často úplně jinak.
Vybrala jsem si věci, které mi sedí a aplikuji je na můj vztah s dítětem a i k dospělým.
K interpretaci Jaroslava Duška není co dodat, je svérázný a báječný. Jediné, co bych audio zpracování vytkla, jsou hudební předěly. Ty na mě působily až komicky.
Táto kniha je užitočná pre každého rodiča, treba ju však konfrontovať s realitou a vybrať si to čo vyhovuje vám, zapojiť zdravý rozum. Takisto sa treba obrniť pred takým tým americkým usmievavo entuziastickým „láska všetko zdolá“ štýlom. Spievané názvy kapitol sú príšerné. Dušek je výborný.
Kniha je velmi poučná a doplněna různými příklady z praxe, což je opravdu skvělé! Myslím si, že tuto audioknihu by si měl poslechnout každý budoucí rodič.
Toto je jedna ze základních audioknih o výchově pro ty, kteří si myslí, že vztah mezi rodičem a dítětem nemá být vztah mezi tím, kdo poslouchá, a tím, kdo poroučí. Základní myšlenka je jasná – Dítě zde není proto, aby bylo ohodnoceno a odměněno láskou.
Každé narozené dítě má nárok na bezpodmíněnou lásku. Cílem není dítě ovládat, ale poskytnout mu bezpečný prostor (psychicky i fyzicky) pro vývoj. Investice do této knihy se opravdu vyplatí.
Vztahy Myšlení Spokojenost v životě Děti & Výchova Praktická
Jardo ma nesklamal a potvrdil mi mnou poznané a doplnil nespočet rád, ktoré využívam pri „starorodičovskej“ výchove našej tretej generácie… 🙂
S kľudným svedomím preto odporúčam nielen starým rodičom, no „nenápadne“ podsunúť i rodičom a verte, neobanujete!
Ne, opravdu jsem se nemohla od této knihy odtrhnout. Doporučuji ji všem rodičům, a nejen jim. V knize si srovnáte svou minulost, pochopíte svá dětská zranění a naučíte se s druhými komunikovat s láskou a respektem.
Vaše zahořklost k problematickým dětem, které je těžké vychovávat, se promění v porozumění a důvěru. Naopak nad vaší spokojeností s „poslušnými“ a „hodnými“ dětmi se rozsvítí výstražné světlo.
Vaše výchova už nebude jako dřív, už nebudete chtít prosazovat autoritu silou a strachem, už nebudete slepí k emocím dítěte a dáte dítěti bezpečný prostor, aby je mohlo vyjadřovat.
Audiokniha se velmi dobře poslouchá. Nikdo by ji nenamluvil lépe, než Jaroslav Dušek. Je to tak přirozený projev, jako by ji ani nečetl, ale přímo vyprávěl sám za sebe. Až mě občas zarazilo, že mluví ženském rodě (vždyť to píše Naomi Aldort, ty hloupá :-))
Nadpisy a podnadpisy zpívá vokální skupina Yellow sisters, která je specifická svými hrátkami s rytmem a barvami hlasu, a nemusí každému sednout, ale jejich meditační vsuvky dávají prostor k přemýšlení.
Knihu jsem nejprve zkoušela číst v papírové podobě, ale stále jsem se zasekávala a odkládala ji na později, naopak v audioverzi ji hltám a budu ji poslouchat opakovaně.
Základ knihovny moderní matky. Nesmírně inspirativní a poučna kniha,která rozšíří obzory nejen ve vztahu k dítěti,ale i k sobě samému. Interpretace Jaroslava Duška je Pokorne neinterpretujici. Bez váhání doporučuji!
Poslech J. Duška je poutavý. Obsahově je kniha velmi dobrá, jde do hloubky a do podstaty problémů. Popisuje detailně příklady chyb kterých se rodiče na dětech dopouštějí. Nezapomíná ale ani na rodiče a nastavuje jim zrcadlo, ukazuje jejich nevyřešená témata a jak si s nimi poradit aby byl vztah mezi nimi a dítětem zdravý a kvalitní. Velmi užitečná kniha.
Vztahy Myšlení Spokojenost v životě Děti & Výchova Praktická
Upřímně, jsem od téhle knížky moc neočekávala a dostala neuvěřitelný zážitek. Pohled Naomi Aldortové na svět, skrze dětské pocity, pro mě bylo velké prozření. Rodiče určitě pochopí, protože tahle kniha učí, jak se vyrovnat se svými vlastními emocemi a jak je nepřenášet na dítě. Méně křiku, méně vzteku, méně negativních zážitků.
Docela jsem jí probrečela, obzvlášť když jsem se ohlédla na své dětství a zamyslela se nad tím, jaké dětství chci pro vlastní děti. A Dušek vám doslova promlouvá do duše :).
Pokud se rozmýšlíte jakou knížku si jako rodiče pořídit, tahle je snad nejlepší, co jsem kdy četla (nebo poslouchala).
O výchově dětí, ale hlavně své. Nechť jsme pevnými luky, kteří vypustí šíp letící vpřed. Pěkně a srozumitelně napsáno i interpretováno jak si poradit v životě se svými dětmi, ale hlavně sami se sebou.
Děti & Výchova
Samotný obsah knihy je velice přínosný pro rodiče kteří chtějí být svým dětem průvodcem a učitelem nikoliv diktátorem a usurpátorem. Vložená hudba do čtení mi nebyla moc příjemná.
Na čtení v mužské osobě, kdy kniha je psaná převážně v ženské osobě jsem si po celý poslech nezvykla.
Pana Duška mám opravdu moc ráda a velice si ho vážím, kdo jiný by měl knihu číst 🙂 bohužel mi to dobře neznělo.
Děti & Výchova
Doprovodna hudba,tedy jestli se tak ty zvlastni zvuky daji nazvat, byla hodne otravna. Doporucuji od teto kreativity priste upustit. Cekat na dalsi kapitolu 2min a byt nucen u toho poslouchat nemelodicke skrehotani, to skutecne posluchac dle meho nazoru nepotrebuje.
Kniha mne velmi překvapila, jsem z ní doslova nadšená. Děti mám již velké, ale rady paní Naomi Aldort jsou skvělé jak pro naš malé, tak i velké děti. A dokonce jsou přínosné i pro kultivaci komunikace sama se sebou.
Kniha přináší velké množství praktických rad pro různé situace, se kterými se rodiče setkávají při výchově dětí. Stručně – kniha nabízí učí způsoby jednání se svými dětmi i se sebou citlivě, prozíravě, moudře a s respektem a pochopením.
Vřele jí doporučuji všem rodičům.
Spokojenost v životě Děti & Výchova Praktická
Na pár příkladech je vysvětleno, jak proniknout do dětského světa. Kniha otevře oči rodičům, kteří se nebojí změnit zaběhnuté schémata výchovy, která znají od svých rodičů a prarodičů. Kniha je srozumitelná s mnoha praktickými příklady důsledků různých typů chování a komunikace rodičů vůči dětem a naopak. Četl jsem před lety a rád si připomněl znovu jako audioknihu.
Spokojenost v životě Děti & Výchova
Bohužel lituji zakoupení této knihy. Čekal jsem něco zajímavého a přirozeně naučného. Bohužel se tato kniha drží až přehnaně amerických zásad výchovy. A o zpívaných přechodech mezi kapitolami ani nemluvím, děs!
Velmi zajímavý knižní počin na téma výchovy dětí. Spousta příkladů dokáže překvapit a teprve po vyzkoušení na svých dětech si člověk uvědomí jak některé jednoduché rady dokáží výrazně pomoci při výchově tak, aby se při tom děti i rodiče cítili dobře a brzy viděli výsledky.
Kniha, plná rad a postupů pro každého otcematku, kteří chtějí vychovávat svoje děti jinak a lépe …
Pro tento typ knihy nemohl být vybrán lepší interpret než Jaroslav Dušek.
O tuto tématiku se zajímám již dlouho, takže nic nového. Jaroslav Dušek vypráví hezky, jeho klidný hlas se k tomu dobře hodí.
naopak se k audioknize vůbec nehodí příšerné hudební předěly, ty jsem přetáčela, protože se to fakt nedalo.
Některé rady a scénáře mi přijdou trochu přehnané, ono se to hezky poslouchá, ale realita je jiná, děti reagují úplně jinak, i když se snažíte myslet a mluvit podle těchto rad. Ale jako hrubý návod super k zamyšlení.
Kniha ma zaujala, obsahuje naozaj veľa zaujímavých postrehov a vysvetlení jednotlivých situácií. Problém u mňa boli iba zvukové vsúvky, intrá a ďalšie spevy, či skôr zavýjanie.
Pôsobilo to na mňa až depresívne a musel som to vždy stišovať. Niekto to už tak prekombinoval, že som z toho chytal nervy. Kniha je kniha, zaujíma ma text knihy, a nie niekoľkominútové spevy a skuvíňania.
Nezvyknem písať hodnotenia a recenzie, no toto ma tak vytáčalo, že som musel 🙂
Tuto knihu odporucam vsetkym ludom, ktori su nielen rodicia, ale aj ucitelia, treneri. Je velmi dobre spracovana, takze si rodic vie uvedomit a pracovat na tom, aby dieta pochopil. Cele je to o komunikacii a davani lasky. Kazdy clovek bol kedysi dieta a preto by si mal uvedomit, ze nase deti su tiez ludia a maju a mozu sa sami rozhodovat, preco maju svoje nalady.
Pribeh a interpretacia velmi kvalitne a putavo spracovana.
skvelá kniha,pri ktorej človek zistí,koľko chýb sa urobí pri výchove.No jedinečná priležitost pracovať na sebe.Aj ked som mala 3 dni znej depku,alebo lepšie povedané s uvedomenia si celej situacie,no zaroven moznost zmeny.Veľká vďaka.
Kniha je vyborna, kto si nevie rady s detmi a ma potrebu a chut to zmenit a nie len lamentovat ze su hrozne, nech ide do toho. Len sa treba pripravit na to ze zmeny su nezvratne – vase dieta pre vas uz nikdy nebude ako predtym 🙂 Chvalabohu!
Ale tie „chvalospevy“ medzi kapitolami mi vadili. Kniha je urcena rodicom prevazne malych deti ktori fakt nemaju casu nazvys, ved preto siahanu po audioknihe. Uricte je to vsak velmi individualne – niekto bol mozno z toho uneseny. Nic proti kapele – je skvela, ale skor do nejakej motivacnej, nabudzujucej alebo naopak meditacnej knihy.
Kniha sa v určitých pasažach pre rodiča počuva tažko, presne, ako keď počujete pravdu a nie úplne príjemnú. Otvorila mi v častých momentoch oči, akým sposobom vlastne kazim svoj vztah s dcerou, ale i ako to zvladnut nabuduce lepšie. Dakujem:-)
táto audiokniha vás nauči riešiť problémy úplne inak,ako ste ich riešili doposiaľ.podá vám problémy a ich riešenia z iného pohľadu. Detské správanie má aj iné riešenia ako sme ich doteraz riešili. Budete sa dívať na deti z ich pohľadu a nie zo svojho, a to vám ukáže nové cesty.
Audiokniha je příjemně namluvená a dobře se poslouchá, i když se mi hudební předěly zdály trošku hlasitější (poslouchám do sluchátek).
V knize jsem našel spoustu rad a konkrétních příběhů o zvládání výchovy dětí jinak, než většina z nás zná. Sám mám tři děti od 5 do 13 let.
Kniha mi místy přišla trochu více psychologická, ale umožnila mi zamyslet se i nad svým vlastním dětstvím a na věcmi, které mě do budoucna ovlivnily.
Určitě doporučuji všech, kteří přemýšlí nad jiným (lepším) způsobem výchovy svých dětí.
Vychováváme děti a rosteme s nimi – Naomi Aldort
- Přidáno 23. září 2018 Doporučuje produkt
- úžasná kniha, čte se sama
-
Přidáno 15. července 2018
Doporučuje produkt
Přečetla jsem již několik knih zabývajících se výchovou dětí a tato patří mezi ty slabší. Po přečtení informací na vazbě jsem od knihy očekávala daleko více. Má obsahovat ucelený koncept výchovy, na ten jsem tedy nenarazila.
Kniha radí, jak potlačit negativní emoce namísto toho, abychom je ventilovali směrem k dítěti a jak je důležité dítěti vyjadřovat bezpodmínečnou lásku. Ale to je tak zhruba všechno.
Slova autorky mají povzbuzující účinek, ale v reálném životě není vše tak jednoduše řešitelné, jak popisuje.
Kniha obsahuje mnoho ukázek z praxe, ale zdá se mi, že téměř všechny ukázky mají téměř stejné řešení – člověk si má představit, jak by mu bylo, kdyby se zbavil negativních myšlenek ve své hlavě, a poté se mu rozsvítí a uvědomí si, že vlastně nemá žádný problém. No kéž by to takhle opravdu fungovalo.
-
- Přidáno 20. června 2018
- Doporučuje produkt
- zatím jsem na začátku, ale myslím,že mi knížka pomůže v komunikaci s problémovými dětmi
-je čtivá
-
- Přidáno 8. dubna 2018
- Doporučuje produkt
- vhodná i pro ty, kteří nepotřebují poradit s výchovou dětí, ale dozvědět se něco o sobě, o tom, co v dětství formovalo je samotné
-
Přidáno 19. března 2018
Doporučuje produkt
- líbí se mi v ní konkrétní příklady ze života
- hezky se čte – je to vyprávěcí styl, ne učebnicový
- příjemný obal
-
- Přidáno 3. března 2018
- Doporučuje produkt
- super kniha, koupila jsem si tištěnou k audioverzi
-
Přidáno 13. ledna 2018
Doporučuje produkt
-
- Přidáno 8. listopadu 2017
- Doporučuje produkt
- kníha umožňuje spolu s dětmi vymýšlet a vyprávět příběhy, krásné chvíle nad knihou, rozvíjí fantazii dětí
-
- Přidáno 7. listopadu 2017
- Doporučuje produkt
- Mladým rodičům pomůže orientovat se ve výchově své ratolesti.
-
Přidáno 27. září 2017
Doporučuje produkt
- Přináší nové úhly pohledu na život s dětmi
-
Přidáno 26. srpna 2017
Doporučuje produkt
-
- Přidáno 8. července 2017
- Doporučuje produkt
- Informace, které jinde jen těžko dostanete.
-
Přidáno 26. června 2017
Doporučuje produkt
kniha má jiný pohled na děti, než je obvyklé. Moc mi pomohla utřídit myšlenky a zorientovat se v komunikaci s dětmi.
Diskuze Výchova jinak aneb Naomi Aldort
@aquawoman ono taky
záleží na dítěti, jak ho taková sebeobsluha naplňuje, tohle bych řekla
že byl spíš takový demonstrativní příklad, že malé děti vůbec nejsou
neschopné. Robota bych ze syna fakt mít nechtěla Ale on je naopak takový, že má velkou radost,
když mu dám samostatné jíst jogurt, když mu pořád nechodím za zadkem.
pro mě to video nastiňuje fakt, že mají dospělí často tendenci děti
zneschopňovat.
Mně tohle třeba strašně dlouho (a dodnes) dělala moje babička, asi do 12ti
let mi předkrajovala maso k obědu na kostičky, do páté třídy mě vodila
ze školy, když přišla na návštěvu tak mi stlala postel a i k mému
synovi má takový přístup, že se mu sice krásně věnuje, ALE nenechá
dvouleté dítě jíst samotné, protože ještě „není zralé a byl by
všude binec“, nenechá ho chodit volně po domě, když je u ní (chodí
s ním po venku a pak je ve velké ohrádce, protože věci v domě jsou
„nebezpečné“), nejradši ho vozí v kočárku, nevezme si ho bez něj,
i když už v něm absolutně nechce být.
A já prostě cítím odmalička, že kdyby mi v životě neustále někdo
nestál za zadkem, nezneschopňoval mě, nelitoval mě, nedělal strašně moc
věcí za mě, i když o to vůbec nestojím, tak bych se cítila mnohem
sebevědomější..Dneska musím na tomhle hodně pracovat, abych si při
každé příležitosti uvědomovala, že všechno ve svém životě zvládnu,
že nepotřebuju opěrné berličky, nepotřebuju, aby za mě někdo telefonoval
na úřad a podobně.
Takže proto se snažím toto zametání cestičky a neustálé obletování
eliminovat u syna. Projevuju mu důvěru, že věci zvládne a podporuju ho.
Nelítám za ním, abych ho zachytila, kdyby náhodou spadl, nechám ho sníst
si jogurt, nechám ho dělat věci, které chce zkoušet, i kdyby je třeba
neudělal dokonale. Myslím, že je to pro dítě do života nesmírně
důležité. Vědět, že to zvládne!
A taky si nesu z dětství stopy takové té direktivní výchovy. Od
mámy. V určitou hodinu mě prostě vložila do postýlky. Tečka, konec,
žádné pomazlení, utěšení, když jsem tam nechtěla být. Zavřely se
dveře, nashledanou.
Často jsem slýchala větu „protože jsem řekla“.
A vím, jak jsem se při tom cítila. Přesto jsem na druhou stranu ráda za
jednu světlou část této výchovy a to byla ta, že máma trvala na
nějakých základních pravidlech slušného chování. Ta mi zůstala a jsem
za ně ráda.
Zbytek té výchovy bych klidně vynechala.
- No a odsud tak nějak plyne, jak vychovávám dítě své. Jsem mladá máma
(bude mi 21), takže na spoustu věcí v životě ještě přijdu, nicméně
trvám na tom, aby mé dítě mělo pocit bezpečí, vzájemné důvěry,
podpory, láskyplně upevňovaných základů slušného chování a aby se
zároveň nikdy necítilo poníženě. Abych svou pozici rodiče používala jen
v tom dobrém slova smyslu a abych ho v každé situaci vychovávala jen
s láskou. I ve chvílich, kdy je potřeba láska malinko přísná. Přesto
vždy respektující Vztah máme nádherný, možná právě proto si
tolik rozumíme, že jsem si ještě nedávno taky hrála