Virus Zika – jak snížit rizika nákazy - Úvod

Cílem projektu „Pokročilé studie patogeneze západonilské virové horečky směřující k novým terapeutickým strategiím“ byl návrh, syntéza a testování nových nukleotidových a nukleosidových analogů proti viru západonilské horečky a dalším flavivirům (virus Zika, virus klíšťové encefalitidy…) a ověření jejich účinku v kombinaci s imunomodulačními látkami. Projekt má význam pro terapii závažných infekčních onemocnění i pro edukaci pre a postgraduálních studentů. Vynikající výsledky projektu byly publikovány v 18 článcích s impakt faktorem. O detailech jsme si povídali s docentem Danielem Růžkem z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství.

Proč jste se rozhodl věnovat v projektu právě tomuto tématu?

Flaviviry jsou patogeny globálního významu – mnohé z nich jsou přenášené bezobratlými přenašeči (komáry či klíšťaty) a způsobují každoročně stovky milionů lidských infekcí. Kromě Antarktidy se flaviviry vyskytují na všech kontinentech.

U člověka způsobují široké spektrum klinicky manifestních onemocnění – od mírných horečnatých nákaz až po závažné a život ohrožující encefalitidy či encefalomyelitidy. Infekce některými flaviviry má teratogenní účinky, jiné jsou například původci krvácivých (hemoragických) horeček.

Proti několika flavivirovým nákazám existuje možnost účinné vakcinace, proti žádnému flaviviru ale nebyla doposud schválená účinná terapie. Výzkum flavivirů a zejména možností protiflavivirové terapie tak představuje globální prioritu.

Náš projekt byl primárně zaměřen na studium flaviviru západonilské horečky (West Nile virus) a vývoj a testování specifických antivirotik (virostatik) účinných proti tomuto viru.

Virus západonilské horečky původně cirkuloval pouze v Africe, dnes však můžeme hovořit o jeho kosmopolitním výskytu.

Virus se může brzy stát zdravotní hrozbou i v České republice – například v roce 2018 byl v ČR zaznamenán první případ úmrtí pacienta, který se nakazil virem západonilské horečky na území Jihomoravského kraje.

V rámci projektu jsme se ale zaměřili i na další flaviviry, které mají značný medicínský význam. V roce 2015 se začal dramaticky šířit zejména v oblastech Střední a Jižní Ameriky flavivirus Zika. Zjistilo se, že infekce tímto virem může u těhotných žen závažným způsobem poškodit vývoj plodu a způsobit mimo jiné tzv. mikrocefalii.

To samozřejmě byla pro nás výzva, která nakonec byla korunovaná úspěchem – jako první na světě jsme prakticky ve stejný okamžik jako belgičtí vědci popsali vůbec první účinné nízkomolární látky, které vykazovaly vysoký inhibiční účinek proti tomuto viru.

Tento objev tehdy stal mediální senzací a setkal se s velkým zájmem i v odborných kruzích. Kromě viru západonilské horečky a viru Zika jsme se v rámci našeho projektu zaměřili, byť okrajově, i na další flavivirus, virus klíšťové encefalitidy.

Ten je nosným předmětem výzkumu naší laboratoře a představuje dlouhodobý problém nejen v ČR, ale i řadě dalších zemí euroasijského kontinentu.

Naším cílem tedy bylo přispět jednak k poznání mechanismů, které jsou zapojeny při vzniku těchto onemocnění, a především identifikovat látky s antivirovým účinkem, které by měly potenciál být v budoucnu využity jako léky na tyto infekce.

Pracovníci zapojení do projektu, RNDr. Martin Palus, Ph.D., a Mgr. Václav Hönig, Ph.D., při práci ve virologické laboratoři s vysokým stupněm biologického zabezpečení. Foto: Biologické centrum AVČR.

Můžete laikovi přiblížit, co přesně jste v projektu zkoumali/chtěli zjistit?

Projekt měl dvě základní roviny. V první části jsme zkoumali mechanismy patogeneze západonilské horečky a dalších vybraných flavivirových nákaz, tedy to, jakým způsobem se virus šíří v organismu, kde se lokalizuje, jaké buňky preferenčně napadá a jaké tkáně a orgány narušuje.

Druhá rovina se týkala přímo vývoje a testování antivirových látek účinných proti viru západonilské horečky a dalším flavivirům.

V rámci první části jsme také vytvořili vhodné laboratorní modely flavivirové infekce, ať už založené na buněčných kulturách či laboratorních zvířatech, které pak byly následně využity při testování potenciálních antivirotik a charakterizace jejich mechanismu účinku.

Cílem projektu tak bylo pochopení procesů, ke kterým dochází v organismu napadeném virovou infekcí, a identifikace látek, které mají antivirový účinek, a tedy potenciál být využity jako protivirové léky.

Jak a kde projekt konkrétně probíhal, jaké metody jste použili?

Vzhledem k náročnosti projektu jej bylo nutné realizovat na třech spoluřešitelských pracovištích – v Laboratoři emergentních virových nákaz, která je společným pracovištěm Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně a Parazitologického ústavu Biologického centra AVČR v Českých Budějovicích, a dále v Ústavu biologie obratlovců AVČR ve Valticích (prof. RNDr.

Zdeněk Hubálek, DrSc., doc. RNDr. Ivo Rudolf, Ph.D.) a v Ústavu organické chemie a biochemie AVČR v Praze (Mgr. Radim Nencka, Ph.D.). Jednalo se tedy o společné úsilí virologů, odborníků v oblasti medicínské zoologie a medicinálních chemiků. Většina práce se tedy odehrávala převážně v laboratořích organické chemie (syntéza látek) a ve virologických laboratořích.

Vzhledem k tomu, že virus západonilské horečky je nebezpečným patogenem člověka, veškerá práce se životaschopným virem se musí odehrávat v laboratořích s vysokým stupněm biologického zabezpečení (BSL-3).

Jedná se o laboratoře s omezeným přístupem, ve kterých je udržován podtlak vzduchu a odsávaný vzduch je filtrován speciálními HePa filtry, které mají póry tam malé, že dokáží zachytit i virové částice. Pracovníci nosí v laboratoři speciální jednorázové obleky a přes hlavu mají kuklu s přívodem vzduchu.

Částečně výzkum probíhal i v terénu, kde se kolegové z Ústavu biologie obratlovců věnovali monitoringu výskytu viru západonilské horečky v komárech a izolovali zajímavé nové kmeny viru lišící se svými biologickými vlastnostmi, které byly následně využity v experimentech zaměřených na patogenezi onemocnění a též při testování antivirových látek.

Samotné experimenty byly prováděny na buněčných kulturách a s využitím laboratorních myší. Kvůli komplexnosti problematiky není možné veškeré testy na laboratorních zvířatech nahradit alternativními metodami.

V případě testování antivirových látek byly provedeny počáteční pokusy na buňkách a pouze takové látky, které v těchto podmínkách vykazovaly nejlepší antivirový účinek a nejnižší toxicitu, byly následně vybrány pro testování na myších.

Pomocí těchto experimentů jsme nakonec identifikovali látku, která vykazovala vysoký léčebný efekt, kdy v případě podání látky přežívalo 90-100 % jedinců infikovaných smrtelnou dávkou viru.

Látka kromě toho měla schopnost potlačit množení viru v těle infikovaného organismu a mírnila neurologické příznaky.

RNDr. Martin Palus, Ph.D. při práci ve virologické laboratoři s vysokým stupněm biologického zabezpečení. Foto: Biologické centrum AVČR.

Co bylo v projektu nejtěžší?

Problematika vývoje a testování antivirových látek je mimořádně kompetitivní. Existuje celá řada konkurenčních skupin, které se věnují podobné problematice a mnohdy jde doslova o závod, kdo s daným objevem přijde jako první.

Již nejednou se nám stalo, že s tématem, kterému jsme se intenzivně věnovali a které jsme již finišovali, nás předběhla konkurenční skupina. Na druhou stranu vím, jsme zase již několikrát předběhli my je, a to se mnohdy jedná o týmy s lepším zázemím a neporovnatelně většími finančními prostředky na výzkum.

Když vypukla epidemie viru Zika, jednalo se doslova o závod. Tehdy nebylo ani jednoduché virus pro pokusy získat, protože virové sbírky byly naprosto zahlceny požadavky z celého světa.

Nám se podařilo virus nakonec získat od spřátelené laboratoře v zahraničí a ihned jsme zahájili testování přednostně látek, u kterých jsme již věděli, že účinkují proti viru západonilské horečky a viru klíšťové encefalitidy – předpokládali jsme, že podobný efekt bude pozorován i proti viru Zika.

Znamenalo to pro nás dlouhé večery a víkendy strávené v laboratoři, ale tato strategie se ukázala být správnou. Nakonec jsme své výsledky publikovali jako první na světě, prakticky ve stejný okamžik jako belgická skupina, která identifikovala antivirový efekt proti viru Zika u zcela identické molekuly.

Jak je možné zjištěné informace využít v praxi?

Ne každá látka, která má antivirový účinek, se nakonec stane lékem. V každém případě i pouhý popis antivirového účinku u konkrétní molekuly má svůj smysl. Na základě takového zjištění totiž mohou chemici syntetizovat příbuzné molekuly, mohou se testovat různé možnosti kombinační terapie a podobně.

Každé takové zjištění tak otvírá další, dříve netušené možnosti. V našem případě však přesto známe jednu látku, která již má k použití u pacientů relativně blízko. Jedná se o látku, která je v tuto chvíli ve druhé fázi klinického testování u lidských pacientů infikovaných virem žluté zimnice.

Naše laboratoř objevila, že tato látka účinkuje i proti viru západonilské horečky, viru Zika a viru klíšťové encefalitidy. Pokud tedy bude nakonec schválená pro terapii žluté zimnice, již bude jen krůček k jejímu použití i pro tyto další flavivirové nákazy.

Nezbývá než doufat, že veškeré testy dopadnou dobře.

Daniel Růžek

Na čem aktuálně pracujete a jaké jsou vaše plány?

Vývoj a testování potenciálních antivirotik aktivních proti flavivirům i nadále pokračuje. Věnujeme se především viru klíšťové encefalitidy.

Problematikou klíšťové encefalitidy se zabýváme i z hlediska poznání patogeneze onemocnění – zajímá nás, jakým způsobem virus proniká do mozku hostitele, jaké konkrétní buněčné typy v mozku virus napadá, jak probíhá imunitní odezva v infikovaném mozku a v periferních tkáních.

Snažíme se také nalézt konkrétní geny v genomu pacienta, které předurčují závažnost klinického průběhu klíšťové encefalitidy. Kromě toho pracujeme i na vývoji účinné imunoterapie či post-expoziční profylaxe klíšťové encefalitidy, založené na použití lidských monoklonálních protilátek.

V takovém případě by bylo možné aplikovat imunoglobulinový preparát již po odstranění přisátého klíštěte – podání protilátek by pak snížilo riziko rozvoje onemocnění. V tomto směru je náš výzkum ale stále ještě v plenkách.

Jak jste spokojen se systémem GRIS a s ním spojenou administrativou?

Velmi oceňuji snahu Grantové agentury ČR snížit administrativní zátěž spjatou s řešením projektů. Má dosavadní zkušenost se spoluprací s GA ČR je zcela pozitivní. Systém GRIS je uživatelsky přátelský a jednoduchý.

Horečka Zika

Aktuality

I. Kochová Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier, Praha 1

Souhrn

Zika virus koluje ve velké části světa na několika kontinentech. Nemoc se přenáší komárem rodu Aedes. Velká část případů nákazy probíhá asymptomaticky.

Budete mít zájem: Obrácený Žaludek U Psa Příznaky?

Těhotné ženy jsou považovány za nejdůležitější rizikovou skupinu, protože infekce virem zika v těhotenství je spojena s vrozenými malformacemi plodu.

Je třeba tuto nákazu zahrnout do diferenciální diagnostiky u osob se zdravotními obtížemi, které přijíždí z rizikových oblastí, nebo u těch, které měly sexuální kontakt s osobou, která se z endemické oblasti vrátila.

Klíčová slova

zika virus – flaviviry – diagnostika – polymerázová řetězová reakce – virus neutralizační test – prevence – malformace – mikrocefalie

Úvod

Původce zika je RNA virus patřící do skupiny flavivirů. Onemocnění způsobené virem zika se přenáší komárem Aedes spp., zejména Aedes aegypti, případně Aedes albopictus.

Existuje také riziko přenosu viru zika biologickým materiálem (transplantace orgánů, krev a krevní deriváty) a možnost sexuálního přenosu.

Těhotné ženy jsou považovány za nejdůležitější rizikovou skupinu, protože infekce virem zika v těhotenství je spojena s postižením centrálního nervového systému u plodu [1].

Epidemiologie

Virus byl poprvé objeven v roce 1947 v Ugandě. Do roku 2007 byly hlášeny pouze sporadické případy onemocnění lidí v Africe a Asii. V roce 2007 byla poprvé hlášena onemocnění z Mikronésie. V následujících letech byly diagnostikovány případy onemocnění v jihovýchodní Asii a v západním Pacifiku.

První větší epidemie proběhla v letech 2013–2014 ve Francouzské Polynésii. V roce 2015 byl také poprvé zika virus identifikován na západní polokouli, velký výskyt byl zaznamenán v Brazílii. Od té doby je virus rozšířen v celé Jižní Americe.

V současnosti cirkuluje zika virus na několika kontinentech [2,3].

Klinické projevy

Velká část případů onemocnění (asi 80 %) probíhá asymptomaticky. Symptomatické infekce většinou probíhají mírně s těmito příznaky:

horečka,
makulopapulární vyrážka často se šířící z tváří na tělo,

artritida (artralgie s možnými otoky kloubů),
překrvení spojivek nebo bilaterální nehnisavý zánět spojivek,
obecné nespecifické příznaky – myalgie, slabost, bolesti hlavy.

Inkubační doba infekce je 3–12 dnů. Příznaky onemocnění jsou obvykle mírné a trvají 2–7 dnů [3].

Byl také prokázán vztah mezi infekcí virem zika a syndromem Guillan-Barré [1,3].

Diagnostika

Přímý průkaz metodou polymerázové řetězové reakce

Je vhodný pouze u případů akutního onemocnění v období viremie, tedy max. 7 dní od prvních příznaků. Týká se osob, které přicestovaly z oblastí výskytu horečky zika v době max. 3 týdny před začátkem onemocnění.

Vyšetření se provádí z nesrážlivé krve, moči, spermatu, likvoru.

Průkaz protilátek proti zika viru metodou ELISA a metodou virus neutralizační test

Lze vyšetřit u osob s podezřením na probíhající nebo dříve proběhlou infekci virem zika v období počínajícím 3. dnem od začátku onemocnění. Anamnestické protilátky lze vyšetřit i u osob, které neměly žádné klinické příznaky, ale pobývaly v rizikových oblastech.

Vyšetření se provádí z krve nebo séra.

Jakýkoli pozitivní výsledek protilátek dosažený metodou ELISA by se měl konfirmovat metodou virus neutralizační test (VNT) na průkaz neutralizačních protilátek. Současně by se měla provést vyšetření i na ostatní flaviviry (mohlo by se jednat o zkříženou reakci).

Virus zika je antigenně velmi podobný jiným virům ze skupiny flavivirů, a proto nelze vyloučit, že bude docházet ke zkříženým reakcím. Mezi flaviviry patří např. viry dengue, západonilské horečky, japonské encefalitidy, žluté zimnice nebo klíšťové encefalitidy.

Pokud někdo v minulosti prodělal některou z výše uvedených infekcí nebo byl proti některé z nich očkován, je možná nespecifická zkřížená reakce s následným falešně pozitivním výsledkem.

Míra zkřížených reakcí i citlivost metody se může lišit podle toho, o které viry se jedná, podle druhu testu a podle použitého antigenu.

Metodou, která dokáže přesněji rozlišit, zda se jedná skutečně o specifické protilátky proti viru zika nebo zkříženě reagující protilátky proti jinému viru, je VNT. VNT je rovněž velmi citlivou metodou, dokáže detekovat i nízké hladiny specifických protilátek.

Pro jeho provedení je zapotřebí mít k dispozici živý virus a také buněčnou kulturu, na které se tento virus dokáže množit.

Dále je třeba mít na vědomí, že vedle viru zika se ve stejných lokalitách vyskytují i jiné arboviry, které přenášejí stejní komáři a mají obdobné klinické projevy.

Proto je vhodné vyšetřit pacienta s podezřením na horečku zika i na ostatní arbovirové původce (dengue, chikungunya) a pro správnou interpretaci sérologických výsledků je nutné znát informace o proběhlém očkování proti flavivirům nebo o prodělané flavivirové infekci v minulosti.

Specifické protilátky přetrvávají v krvi pravděpodobně dlouhodobě po proběhlé infekci [4].

Léčba

Specifická léčba ani vakcína neexistují. Terapie je pouze podpůrná, symptomatická – tekutiny, analgetika a antipyretika. Aspirin a nesteroidní protizánětlivé léky by neměly být podány, než se vyloučí horečka dengue.

Zika v těhotenství a možnosti přenosu

transplacentárně a perinatálně – těhotné ženy jsou považovány za nejdůležitější rizikovou skupinu, protože infekce virem zika v těhotenství je spojena s postižením centrálního nervového systému u plodu (mikrocefalie a vrozené malformace plodu až úmrtí plodu);
biologickým materiálem (transplantace orgánů, krev a krevní deriváty);

sexuálně (především spermatem).

Riziko vzniku poškození plodu je stejné u žen se symptomatickou i asymptomatickou infekcí. Větší riziko vrozených vad dětí bylo prokázáno u žen, které byly nakaženy těsně před početím nebo v 1. trimestru těhotenství. Riziko poškození mozku plodu je asi 50× vyšší u matek, které prodělaly onemocnění virem zika, než u těch, které toto onemocnění neprodělaly (obr. 2).

Prevence

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí ECDC aktualizovalo 4. dubna 2017 doporučení pro snížení rizika onemocnění virem zika a vydalo novou WHO klasifikaci zemí podle možnosti výskytu viru zika.

Doporučení ke snížení rizika přenosu viru zika

Osobní ochrana před poštípáním komáry
Repelenty, vhodný oděv s dlouhými rukávy a nohavicemi; odpočinek a spánek v místnostech chráněných sítěmi nebo klimatizovaných nebo použití moskytiér během dne i noci.
Prevence sexuálního přenosu

Vyhnout se sexuálnímu kontaktu s osobou potenciálně infikovanou virem zika nebo důsledné použití bariérových metod během sexuálního kontaktu s potenciálně infikovanou osobou.
Bezpečnost produktů lidského původu
Krev, krevní deriváty, orgány k transplantaci [3].

WHO klasifikace zemí podle možnosti výskytu viru zika

1. kategorie – oblasti s nově zavlečeným nebo opakovaně zavlečeným virem a jeho šířením;
2. kategorie – oblast buď s průkazem cirkulace viru před rokem 2015, nebo oblast se stále probíhajícím šířením viru, bez prokázaného přerušení šíření;
3. kategorie – oblast, kde došlo k přerušení šíření viru, ale je možnost jeho šíření v budoucnu;

4. kategorie – oblast, kde se vyskytuje kompetentní vektor (Aedes aegypti), ale kde není prokázáno šíření viru v minulosti ani v současnosti. Oblasti výskytu komárů Aedes albopictus, kteří jsou jen potenciálními vektory, nejsou zahrnuty, protože dosud neexistuje důkaz, že jsou tito komáři schopni sami zajistit přenos viru zika a jeho trvalé šíření. Země a oblasti v kategorii 4, které hraničí s oblastmi zařazenými do kategorie 2, se označují jako kategorie 4a. Oblasti, které s oblastmi kategorie 2 nehraničí, se označují jako kategorie 4b (obr. 1) [5].

Potenciálně infekční osoba je definována jako:

osoba, která žije ve WHO oblasti kategorie 1 nebo 2, nebo

žena, která navštívila WHO oblast kategorie 1 nebo 2 v uplynulých 8 týdnech, nebo
muž, který navštívil WHO oblast kategorie 1 nebo 2 v uplynulých 6 měsících, nebo
žena, která měla nechráněný sex v posledních 8 týdnech s potenciálně infekční osobou, jak je uvedeno výše, nebo

muž, který měl nechráněný sex v posledních 6 měsících s potenciálně infekční osobou, jak je uvedeno výše, nebo
muž žijící ve WHO oblasti kategorie 3 s přerušeným šířením viru zika kratším než 6 měsíců.

Cestovatelé do oblastí s výskytem viru zika

V riziku infekce virem zika jsou všichni cestovatelé do oblastí výskytu viru zika, kromě těch, kteří jsou imunní po prodělání infekce v minulosti. Cestovatelé, zejména partneři těhotných žen, by měli dodržovat pravidla osobní ochrany před komáry a prevence sexuálního přenosu.

Těhotné ženy – pokud není cesta do oblastí s epidemickým i sporadickým výskytem viru zika nezbytná, měla by být odložena až do ukončení těhotenství.
Ženy ve fertilním věku cestující do rizikových oblastí výskytu viru zika by měly dodržovat preventivní opatření před komáry a sexuálním přenosem viru zika.
Osoby s chronickými nemocemi a poruchami imunity by měly před cestou kontaktovat svého lékaře a pracoviště cestovní medicíny [5].

Osoby vracející se z rizikových oblastí

Všechny osoby, které mají do 2 týdnů po návratu z rizikových oblastí příznaky infekce virem zika, by měly vyhledat lékaře a upozornit na cestovatelskou anamnézu.

Těhotné ženy by měly:

informovat svého gynekologa o pobytu v rizikové oblasti,
dodržovat všechna opatření k prevenci sexuálního přenosu viru zika během celého těhotenství.

Partneři těhotných žen, kteří se vrátili z rizikových oblastí, by měli:

dodržovat po celou dobu těhotenství partnerky všechna opatření k prevenci sexuálního přenosu viru zika, aby bylo minimalizováno riziko přenosu infekce na plod.

Páry plánující otěhotnění, kdy jeden nebo oba byli exponováni nákaze (tj. po návratu z postižené oblasti nebo pokud měli nechráněný sexuální kontakt s potenciálně infekčním partnerem), by měly:

odložit početí min. 8 týdnů od začátku příznaků onemocnění ženy nebo od poslední možné expozice nákaze virem zika,

odložit početí min. 6 měsíců od začátku příznaků onemocnění muže nebo od poslední možné expozice nákaze virem zika,
konzultovat s lékařem vhodný čas otěhotnění v závislosti na individuálních okolnostech možné expozice nákaze a dostupnosti laboratorních vyšetření.

Všem párům, které se obávají možného sexuálního přenosu viru zika, je doporučeno:

dodržovat preventivní opatření k zabránění přenosu infekce min. 8 týdnů po návratu ženy a 6 měsíců po návratu muže z rizikové oblasti [5].

Kazuistika 1 – 33letá žena

V březnu roku 2017 se vypravila s partnerem na 2týdenní dovolenou do exotické destinace Maledivy. Již při výstupu z letadla si všimla plakátu, který upozorňoval na možnou nákazu virem zika.

Budete mít zájem: Triklosan (triclosan) a jeho účinky na zdraví

Během pobytu byla pokousána rybou (krvavé poranění), a proto užívala antibiotika.

V den návratu z dovolené si všimla na těle červených fleků „jako když člověk vyleze z vařící vody“. Vyrážka se postupně šířila po celém těle, tělesná teplota se pohybovala na úrovni 37 °C.

Druhý den měla v práci zarudlé oči a bolest kloubů s otokem, která se stěhovala a postihovala hlavně malé klouby na rukou. Únavu a bolest hlavy přičítala dlouhému letu a časovým změnám.

Protože se zdravotní stav nezlepšoval, navštívila Infekční kliniku Nemocnice Na Bulovce, kde jí zhruba po týdnu diagnostikovali z krve infekci virem zika. U partnera virus zika potvrzený nebyl.

Ubytováni byli v hotelu, kde měli v koupelně hodně komárů, poslední den pobytu velmi intenzivně pršelo. I přes používání repelentů byla poštípána komáry.

Kazuistika 2 – 47letá žena

V anamnéze turistický pobyt v Dominikánské republice v termínu 3.–17. 2. 2016.

Před odjezdem očkována proti virovým hepatitidám, břišnímu tyfu a přeočkována proti tetanu.
Při pobytu byla poštípána komáry i přes použití repelentů.

Druhý den po návratu teplota 38 °C, intenzivní bolest hlavy, bolestivé spojivky, slzení očí, únava.
Užívala Paralen, Ibalgin dle potřeby.

Dne 22. 2. 2016 se objevil makuloapapulózní exantém na trupu, obličeji a na končetinách, pruritus kůže, pocit sucha v ústech.

Pacientka byla vyšetřena na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce. Zhruba po týdnu ústup exantému, celková únava přetrvávala asi 1 měsíc po propuknutí nemoci.

Léčba probíhala ambulantně na Klinice tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce. Diagnóza horečky zika potvrzena z krve ve Zdravotním ústavu se sídlem v Ostravě.

Závěr

Onemocnění zika virem se rozšířilo i do oblastí, kde byl dříve jeho výskyt velmi sporadický. Je třeba tuto nákazu zahrnout do diferenciální diagnostiky u osob se zdravotními obtížemi, které přijíždí z rizikových oblastí, nebo u těch, které měly sexuální kontakt s osobou, která se z endemické oblasti vrátila.

Literatura

Hills SL, Fischer M, Petersen LR. JID 2017; 216 (Suppl 10): S868–S874. doi: 10.1093/infdis/jix434.
Centers for Disease Control and Prevention. Zika virus. [online]. Available from: www.cdc.gov/zika.
Centers for Disease Control and Prevention. CDC yellow book 2018. New York: Oxford University Press 2017: 369–371.

Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě. Aktuální informace k možnostem diagnostiky viru Zika v NRL pro arboviry. [online]. Dostupné z: http: //zu.cz/Home/Clanek/diagnostika-zika-viru.
Státní zdravotní ústav. Informace o nákaze virem Zika – 10. aktualizace k 4. 4. 2017. [online]. Dostupné z: http: //www.szu.cz/tema/prevence/informace-o-nakaze-virem-zika-aktualizace-k-4-4-2017.
European Centre for Disease Prevention and Control. Current Zika transmission worldwide. [online]. Available from: https: //ecdc.europa.eu/en/publications-data/current-zika-transmission-worldwide.

MUDr. Ilona Kochová Centrum Očkování a cestovní medicíny Avenier Poliklinika Revoluční Revoluční 765/19
110 00 Praha 1

Zpět na seznam článků

ZIKA virus, virus ZIKA příznaky, mikrocefalie. Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS

Ve zkratce pro tatínky

1. Co je to virus ZIKA?

Virus ZIKA patří do skupiny Flavivirů, stejně jako viry klíšťové encefalitidy, horečky Dengue a žluté zimnice.

2. Kde je ohnisko výskytu?

Poprvé byl v polovině minulého století objeven v Ugandě. Následně se z Afriky přes jihovýchodní Asii a některé tichomořské ostrovy rozšířil až do jižní a střední Ameriky, včetně karibské oblasti, kde v současnosti vykazuje stav epidemie.

3. Jak se ZIKA virus na člověka přenáší?

Virus je na člověka přenášen komáry a dostává se do krve i spermatu. Virus se vyskytuje i v moči (až 20 dnů), v mateřském mléce (kojení se přesto nezakazuje) a ve slinách. Kultivace viru však byla úspěšná jen z krve a spermatu, přenos ostatními tělesnými tekutinami se proto považuje za málo pravděpodobný. Absolutně vyloučit to však nelze.

4. Jaké virus ZIKA způsobuje onemocnění? Jak dlouho viróza trvá?

Virus ZIKA způsobuje horečnaté onemocnění spojené s bolestí hlavy a kloubů, zánětem spojivek a vyrážkou trvající obvykle do 7 dní. Běžně u člověka nemá komplikovaný průběh, dokonce se v 80 % nemusí projevit žádné příznaky onemocnění, rizikové je však pro těhotné ženy resp. jejich plod.

5. Co může virus ZIKA způsobit u těhotné ženy? Co je mikrocefalie?

U plodů těhotných žen může vyvolat závažnou vývojovou poruchu plodu – mikrocefalii, kdy předčasně přestane růst mozek a obvykle i celá hlava, zatímco vývoj obličejové části není narušen. Jedná se o obraz hlavy, u které obličej předbíhá vývoj mozkové části, která působí miniaturně. Ve většině případu je typický fyzický projev u dítěte doprovázen i duševní a tělesnou poruchou.

6. Z čeho se soudí, že virus ZIKA způsobuje mikrocefalii?

Vztah mezi poškozením plodu a virem ZIKA zatím nebyl prokázaný u všech případů mikrocefalie, je ale velmi pravděpodobný, jelikož byl virus zachycený metodou polymerázové řetězové reakce (PCR) přímo v centrálním nervovém systému poškozených dětí i v plodové vodě.

7. Jak dlouho je nemocný infekční a kdy dochází k nákaze plodu?

Inkubační doba je 2-7 dní. Následuje období virémie (přítomnosti viru v krvi) trvající 7 dní, současně je to i období s rizikem přechodu viru placentou a poškození plodu.

8. Za jak dlouho po návratu z rizikové oblasti mohu otěhotnět?

Kvůli případné asymptomatické (bezpříznakové) infekci se vyžaduje odstup od posledního možného bodnutí komára v rizikové oblasti (tedy vlastně od opuštění endemické oblasti) k otěhotnění alespoň 2 týdny, ale za interval bezpečný k otěhotnění se i s rezervou považuje 8 týdnů od návratu z rizikové oblasti u ženy a až půl roku u muže a to bez ohledu na to, jestli daná osoba měla možné příznaky nákazy nebo ne. Pokud se vrátí z rizikové oblasti partner těhotné ženy, měl by až do konce gravidity praktikovat chráněný pohlavní styk s použitím kondomu.

9. Jaká pravidla platí pro muže těhotných žen po návratu z rizikové oblasti?

Pokud byl v rizikové oblasti partner těhotné ženy, do konce gravidity by měli aplikovat chráněný pohlavní styk s kondomem (neví se zatím přesně, jak dlouho virus ve spermatu zůstává).

10. Kde a jak mohu zjistit, zda jsem se virem ZIKA nakazila?

Diagnostika infekce virem ZIKA: V případě pobytu těhotné ženy v endemické oblasti lze v prvních 7 dnech od možné nákazy provést detekci nukleové kyseliny viru v žilní krvi metodou PCR, následně potom od 2 týdnů se metodou ELISA zjišťují protilátky, která ale může vykazovat falešnou pozitivitu na jiné flavivirové protilátky – v případě předchozího očkování na žlutou zimnici, klíšťovou encefalitidu, japonskou encefalitidu nebo po prodělané dengue může být falešně reaktivní. Proto je v těchto případech nutný konfirmační – VNT (virus-neutralizační) test. Ten vyžaduje, aby laboratoř disponovala s virem ZIKA a měla připraveny speciální kultivační média. Teď už je virus ZIKA v ČR k dispozici, takže je toto vyšetření krve možné. Národní referenční laboratoř pro arbovirové infekce je na Zdravotním ústavu Ostrava: www.zuova.cz, kde diagnostiku z doručené krve provádí.

11. Prodělala jsem v době těhotenství v jižní Americe horečnaté onemocnění. Je to důvod zvažovat potrat?

Příznaky podobné horečce ZIKA při pobytu těhotné ženy v rizikové oblasti nejsou automaticky indikací k potratu. V této situaci je nutné podstoupit výše uvedené testy a následně situaci konzultovat se svým gynekologem. Případný potrat je až krajním řešením, kdy zjistí gynekolog pravděpodobné poškození plodu v kombinaci s potvrzením předchozí infekce virem ZIKA v průběhu gravidity.

12. Když jsem prodělala onemocnění způsobené virem ZIKA, budu mít již navždy v případných těhotenstvích riziko mikrocefalie plodu?

Virus Zika může projít přes placentu do těla plodu jen po dobu jeho přítomnosti v tělesných tekutinách, v krvi vydrží jen zhruba týden, v moči až 20 dnů, i když touto cestou nákaza dítěte nehrozí a ve spermatu možná až půl roku. Delší intervaly než uvedené se považují směrem k otěhotnění za bezpečné. Není známo, že by virus dlouhodobě přetrvával v těle a ohrožoval plod i po delší době. Ani u jiných flavivirových nákaz chronická infekce není běžná.

Autor: Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS, odborný garant center Očkování a cestovní medicíny Avenier

Virus ZIKA vyvolává u těhotných velké obavy, a to z důvodu mikrocefalie plodu u žen nakažených tímto virem. U plodu se zastaví růst mozku, zatímco vývoj obličejové části je tímto nedotčen, vzniká tak obraz klasické asymetrie pro mikrocefalii. Ta je bohužel většinou doprovázena i duševní a tělesnou poruchou.

Onemocnění přenáší komáři, v 80 % o něm dotyčný neví, u zbytku probíhá pod obrazem 7denního horečnatého onemocnění s inkubační dobou 2-7 dní.

Po návratu z oblasti s vysokým výskytem viru ZIKA se nedoporučuje „snaha“ o otěhotnění u žen až 8 týdnů, u mužů dokonce půl roku, pokud se vrátí z této oblasti partner těhotné ženy, měl by až do konce těhotenství při styku používat kondom. JM

Autor: Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS

Diskuze » Poradna »

Dobrý den. Jsem v 18.týdnu těhotenství, dnes mi po kontrole v poradně, která proběhla bez problémů, sestřička zapsala do průkazky hodnoty krevních odběrů.

Pan doktor tyto výsledky nijak nekomentoval a až od sestřičky jsem se dozvěděla, že je vše v pořádku, jen hodnoty u toxoplazmózy jsou hraniční.

Vzhledem k tomu, že lékař nic neříkal jsem to vzala pouze jako informaci, ale doma se mi to rozleželo v hlavě a mám veliké obavy. Zapsané hodnoty jsou IgM 0,9 a IgG negativní… mám se obávat? Je nutný kontrolní odběr? Moc děkuji!

Dobrý den, hladina IgM protilátek při prvotní infekci prudce narůstá, hraniční hladiny však mohou přetrvávat i více než 12 měsíců po prodělané infekci. Avšak negativita IgG nás informuje o tom, že infekce toxoplazmózy v minulosti neproběhla.

Pro posouzení nálezu je doporučeno opakovat vyšetření hladiny protilátek s časovým odstupem 2-3 týdnů mezi jednotlivými odběry.

Případně doplnit aviditu (vyjadřuje sílu interakce mezi protilátkami a antigeny, vypovídá o vyzrálosti protilátek, při primární infekci se tvoří nejprve protilátky s nízkou aviditou, která se s časem postupně zvyšuje). Hezký den

Budete mít zájem: Rope skipping – zábavné skákání přes švihadlo

Položit dotaz
Všechny dotazy a odpovědi

Zika

Horečka zika je virové onemocnění přenášené komáry. Virus zika byl poprvé objeven v r. 1947 v Ugandě. Do r. 2007 byly hlášeny pouze sporadické případy onemocnění lidí v Africe a Asii. V r. 2007 byla poprvé hlášena onemocnění z Mikronésie.

V následujících letech byly diagnostikovány případy onemocnění v jihovýchodní Asii a v západním Pacifiku. První větší epidemie proběhla v letech 2013–2014 ve Francouzské Polynésii. V r. 2015 byl virus zika poprvé identifikován také na západní polokouli, velký výskyt byl zaznamenán v Brazílii.

Od té doby je virus rozšířený v celé Jižní Americe. V současnosti virus zika cirkuluje na několika kontinentech.

Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.

K nákaze dochází poštípáním infikovaným komárem hlavně v tropických oblastech. Jedná se o stejný typ komára, který přenáší horečku dengue, horečku chikungunya a žlutou zimnici. Pravděpodobný je i přenos nechráněným pohlavním stykem. Existuje podezření na možnost přenosu viru z matky na plod během těhotenství.

Zdroj nákazy

Zdrojem infekce jsou lidé a opice.

Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Inkubační doba je 3–12 dní, nejčastěji 2–7 dní.

Příznaky

Virus zika obvykle způsobuje mírné onemocnění, asi u 80 % lidí probíhá nemoc bezpříznakově. Mezi časté příznaky nemoci patří bolest hlavy, bolesti svalů a kloubů, horečka, vyrážka nebo zánět spojivek či únava.

Onemocnění představuje vysoké riziko pro těhotné ženy, protože infekce virem zika v těhotenství je spojena s postižením centrálního nervového systému u plodu.

Onemocnění těhotné ženy může mít vliv na vývoj plodu, novorozenci může způsobit mikrocefalii (menší hlavička oproti tělu dítěte) a poruchy vývoje mozku.

Proti viru zika neexistují v současné době žádné očkovací látky ani specifické léky.

Preventivně se doporučuje nosit oblečení s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi, ubytovat se v rizikových oblastech v místech s klimatizací nebo se sítěmi na oknech a dveřích, které nedovolí komárům vniknout do místností, používat účinné repelenty a insekticidy proti hmyzu.

Dále se doporučuje ošetření oblečení, moskytiér a stanů vhodným přípravkem proti hmyzu, v noci používat nad postelí moskytiéry a sítě proti hmyzu. Těhotné ženy by neměly cestovat do rizikových oblastí.

Pokud byl v rizikové oblasti partner těhotné ženy, do konce gravidity by měli používat chráněný pohlavní styk s kondomem. Pro páry, které plánují početí, je doporučeno ponechání odstupu od posledního možného bodnutí komára v rizikové oblasti k otěhotnění alespoň 6 měsíců.

8. aktualizace hodnocení rizik epidemie onemocnění Zika virem, SZÚ

6. září 2016
| Mudr. Zdenka Manďáková, Oddělení epidemiologie infekčních nemocí

1.9.2016 byla na stránkách ECDC uveřejněna 8. aktualizace hodnocení rizik „Epidemie onemocnění Zika virem“.

V současnosti je zřejmé, že existuje souvislost mezi infekcí virem Zika, vrozenými malformacemi CNS a Guillan-Barré syndromem (GBS).

V letní sezóně je v Evropě riziko přenosu onemocnění komáry, proto by měly členské státy EU zvážit rozsah opatření v prevenci onemocnění.

Možnosti snížení rizika přenosu a šíření onemocnění Zika virem jsou založeny na aktuálních poznatcích, které ale ještě vše nevysvětlují. Pokud se objeví nové skutečnosti, mohou se měnit i zde uvedená doporučení.

Z obsahu sdělení:
Klasifikace oblastí postižených výskytem virem Zika:
Oblast s všeobecným rozšířením viru Zika = oblast, kde je hlášeno více jak 10 lokálně přenesených případů onemocnění virem Zika v jednom regionu nebo lokální přenos viru Zika ve dvou nebo více regionech nebo lokální přenos viru Zika po dobu delší než 3 měsíce.
Oblast se sporadickým přenosem viru Zika = oblast, kde je hlášeno méně než 10 lokálně přenesených případů v jednom regionu v posledních 3 měsících.
Nezasažené oblasti = bez přenosu viru Zika komáry
Nezasažené oblasti v EU jsou klasifikovány dle jejich potenciálu pro přenos komáry:

Vnímavé oblasti pro přenos viru Zika: oblasti s výskytem a aktivní populací Ae. aegypti a Ae. albopictus

Nevnímavé oblasti – oblasti, kde není výskyt komárů nebo nejsou aktivní komáři Aedes aegypti a Aedes albopictus.
Potenciálně infekční osoby:
– osoby, které obývají postižené oblasti NEBO
– osoby, které byly v posledních 8 týdnech v postižených oblastech NEBO
– muži, kteří byli v postižených oblastech v posledních 6 měsících A měli příznaky onemocnění v době pobytu nebo do 2 týdnů po opuštění oblasti NEBO
– osoby bez ohledu na pohlaví, které měly nechráněný sex v posledních 8 týdnech s potenciálně infekční osobou (viz předchozí body)
Preventivní opatření

Prevence přenosu onemocnění komáry:

– snižování denzity populace komárů
– osobní ochranná opatření proti poštípání komáry:
▪ použití repelentů podle doporučení výrobce
▪ nošení oděvů s dlouhými rukávy a nohavicemi zejména ve dne, kdy jsou komáři Aedes nejaktivnější
▪ spaní a odpočinek v klimatizovaných místnostech nebo chráněných sítěmi, včetně použití moskytiér ve dne i v noci
Tato opatření by měla být aplikována uvnitř obydlí i venku.

Prevence sexuálního přenosu:

– vyhnout se sexuálnímu kontaktu s potenciálně infekční osobou NEBO

– důsledné používání bariérových metod během sexuálního kontaktu s potenciálně infekční osobou (viz program Spojených národů k HIV/AIDS ze 7. 7. 2015)

Informace pro osoby poskytující zdravotní péči ve členských státech EU
Zvýšená pozornost musí být věnována těhotným v rámci prenatální péče zejména v prvních dvou trimestrech těhotenství.
Zdravotníci by měli věnovat zvýšenou pozornost nemocem, které mohou mít souvislost s onemocněním virem Zika – GBS, neuroinfekce (meningitida, meningoencefalitida, myelitida) i ještě nepopsaným komplikacím zejména u dětí, starých osob, imunokompromitovaných a nemocných srpkovitou anémií.
Bezpečnost produktů lidského původu
Oblasti nepostižené výskytem viru Zika a oblasti se sporadickým výskytem
Dárci krve a žijící dárci buněk a tkání, u kterých je riziko, že byli infikováni, jsou dočasně z dárcovství vyloučeni.
Kritéria pro identifikaci rizikových dárců:
– diagnóza onemocnění virem Zika stanovená lékařem
– návrat z oblasti s všeobecným rozšířením viru Zika
– informace o sexuálním kontaktu s osobou, u které bylo onemocnění virem Zika diagnostikováno nebo s osobou, která se vrátila z oblasti se všeobecným rozšířením viru Zika

Období pro odmítnutí/přijetí žijících dárců by mělo zajistit dostatečnou dobu, aby nedošlo k přenosu viru Zika. Buňky a tkáně ze zemřelých dárců s diagnózou nedávno prodělaného onemocnění virem Zika musí být odmítnuty z dárcovství.

Oblasti s všeobecným rozšířením viru Zika

Dočasné přerušení dárcovství a dovoz krevních komponent nebo buněk a tkání z nezasažených částí země nebo pokračování v selektivním dárcovství plazmy, destiček a některých tkání, v nichž může být patogen inaktivován.

Laboratorní screening všech darovaných krevních konzerv a všech dárců buněk a tkání na přítomnost viru Zika vyšetřením RNA viru metodou PCR, což by mělo zajistit dostatečné množství těchto produktů v oblastech se všeobecně rozšířeným výskytem viru Zika.

V rámci dárcovství orgánů od živých i mrtvých dárců musí být v předdárcovském vyšetření zvažováno riziko onemocnění virem Zika a musí být pečlivě zvážen benefit a riziko pro transplantovaného.

Laboratorní screening dárců krve, tkání a orgánů

Komerční testy pro vyšetření viru Zika nejsou zatím dostupné, proto si musí laboratoře připravit skríningové testy vlastní. Použití takových testů musí být zkontrolováno odpovědnými národními autoritami. WHO referenční materiál RNA Zika viru pro srovnání diagnostických a skríningových vzorků bude oficiálně schválen v říjnu 2016, ale dá se už získat v německém Institutu Paula Ehrlicha.

Nezávazné doporučení US FDA pro univerzální testování vzorků celé krve a krevních komponent na virus Zika v USA a jeho teritoriích bude posouzeno v evropském kontextu.
Surveillance importovaných případů a autochtonního přenosu v kontinentální Evropě
Pro snížení rizika autochtonního přenosu viru Zika v Evropě by měly členské státy EU:

– Zajistit, aby si praktičtí lékaři a odborní lékaři zabývající se cestovní medicínou uvědomovali rizika možnosti vzniku epidemie a znali oblasti výskytu viru Zika aktuálně i v minulosti (aktualizované mapy na webových stránkách ECDC), aby zahrnuli onemocnění virem Zika do diferenciální diagnostiky onemocnění cestovatelů nebo osob, které necestovaly, ale měly sexuální kontakt s osobou pobývající v rizikové oblasti. Lékaři by si měli být vědomi, že onemocnění virem Zika může mít minimum příznaků.

– Zvýšit pozornost porodníků, pediatrů a neurologů na možné onemocnění virem Zika při výskytu malformací CNS, mikrocefalie a GBS.
– Zvýšit pozornost na včasnou detekci importovaných případů onemocnění virem Zika v zemích EU, zámořských regionech evropských zemí a ve vzdálených oblastech EU, zejména tam, kde je přítomen vektor, aby byla redukována možnost autochtonního přenosu.
– Zajištění včasného hlášení autochtonních případů onemocnění virem Zika, zejména ve vnímavých oblastech kontinentální Evropy

– Výskyt více případů nevysvětlených onemocnění s vyrážkou, detekovaný ve vnímavých oblastech kontinentální Evropy v období od 1. května do 31. října, by měl být řádně vyšetřen a jako možná příčina by měla být zváženo i onemocnění virem Zika

– Měly být navýšeny laboratorní kapacity, aby bylo možné virus Zika potvrdit a odlišit od jiných arbovirových infekcí (tj. dengue, chikungunya).

Více informací na:

http://ecdc.europa.eu/en/press/news/_layouts/forms/News_DispForm.aspx?ID=1475&List=8db7286c-fe2d-476c-9133-18ff4cb1b568&Source=http%3A%2F%2Fecdc%2Eeuropa%2Eeu%2Fen%2FPages%2Fhome%2Easpx