31.03.2020 | Snahy obohatit se na úkor zákazníka jsou tak staré jako obchod s potravinami sám. Spotřebitelé vždy museli být jako ostříži, pokud si domů chtěli přinést kvalitní potraviny, namastit kapsy si na nich většinou chtěl pekař, mlékař, trhovec i hostinský.
První písemný záznam o falšování se dochoval již z roku 1760 před n. l. z Mezopotámie. A už Chammurapiho zákoník (1686 před. n. l.) vyzývá k boji proti nepoctivým prodejcům. Je v něm uvedeno, že kdo dodrží množství sladu při vaření piva, bude vhozen do vody.
Nepoctiví lidé se snažili obohatit v době starého Egypta, Říma či Řecka – šidilo se na váze, objemu anebo kvalitě. Zejména pančování nápojů, jako je pivo, víno či mléko bylo oblíbeným a zaručeným trikem, jak na zákazníkovi ještě víc vydělat.Cílem při falšování totiž vždy bývá ekonomický profit. Riziko přitom ovšem pro šejdíře vznikalo nemalé – kdepak pokuta, ve starém Babyloně byla trestem za pančování piva rovnou smrt.
A stejně krutě (nebo spravedlivě?) se nepoctivci trestali i mnohem déle, třeba ve středověké Evropě.
Mýdlo i lůj v másle
Bát se nemuseli ale pouze ti, kdo pančovali tekutiny (hlavně alkohol), až smrtí se ve 14. století trestalo třeba i znehodnocování šafránu (nekvalitními rostlinnými barvivy), olovnatý cukr ve víně nebo přídavek mýdla v mléce. Falšování se logicky vzmáhalo hlavně v období po katastrofách jako války nebo neúroda.
A rejstřík „umění“ šejdířů byl široký: klasikou bylo nastavování například másla moukou, sádlem anebo dokonce strouhaným tuřínem. Dochoval se dokonce záznam z roku 1525, kdy bylo na pražském trhu nalezeno máslo falšované lojem.
To ale zdaleka nebylo všechno: v tlučeném pepři jste mohli najít chlebovou kůru, v soli zase vápno, v hrachu třeba vosk.
Oblíbeným trikem bylo smísení horšího produktu s lepším, kdy levnější nahradilo zboží dražší, třeba víno se s oblibou míchalo.
Z toho vám však hrozila „jen“ kocovina, v případě masa, které se někdy se připravovalo dokonce z mrtvých kusů zvířat, už to bylo se zdravotními riziky mnohem horší.
Když jde o zisk, vynalézavosti se meze nekladly, mrtví lososi se mnohdy máchali v krvi čerstvých ryb, aby se obnovila jejich barva a aby vypadali jako čerstvě ulovení.
Hospodyně zase musely při nákupu věřit, že kupují smetanu, která není naředěná vodou nebo zahuštěná škrobem, sodou anebo boraxem. Mléko se šidilo vodou, mýdlem nebo křídou, do mleté papriky se přidávaly cihly, do mouky sádra.
Mezi hojně falšované potraviny patřilo máslo. Nepoctivci do něj totiž přidávali vodu, bramborový škrob, ale i margarín, tuk anebo mouku. Máslo se i barvilo lákavou žlutou barvu, tu spolehlivě zajistila mrkev, kurkuma nebo bylinka měsíček.
Kolikrát ale prodejci sáhli po jedovatých barvivách. Přidával se například kamenec nebo vodní sklo, aby máslo hnětením přijalo co nejvíc vody. Do olivového oleje se přiléval olej sezamový, konopný nebo řepkový. Ani hovězí lůj nezůstal stranou.
Dala se v něm najít hlína, křída, vápno, soda. A husí sádlo se klidně vyrábělo ze zdechlých hus.
První detekce falšování
Jak to tak bývá, zločin byl opět kousek před zákonem. Mnohdy nebylo možné stanovit nežádoucí látky v potravinách, protože vědecké analytické metody zatím nebyly na takové úrovni.
Vědci ovšem proti nepoctivcům bojovali alespoň za pomocí nových poznatků z chemie i fyziky, i když byli občas již zmiňovaný krok za podvodníky.
Za zakladatele analytických postupů detekce falšování potravin je pokládán německý chemik Fridrich Accum, který od roku 1793 působil v Londýně, kde se nacházelo mnoho falšovaných potravin ohrožujících zdraví konzumenta.
Právě Accum v roce 1820 vydal Pojednání o falšování potravin a kulinářských otravách. I díky lákavému citátu V hrnci je smrt se jeho dílo rozšířilo po celé Evropě. Falšovaly se také tuky a oleje, víno a koření. U tuků už byly metody k odhalování falšování pokročilejší, a tak se poměrně dařilo poznat pravé a falšované, třeba podle bodu tání nebo tuhnutí.
Sůl v pivu zajistí žízeň
I v hospodách jste museli být ostražití: do piva se přidávala sůl, aby byla pijákova žízeň ještě větší, místo sladu mohl chmelový mok obsahovat škrobový cukr, který byl levnější. Namísto chmele se využíval také pelyněk, hořec nebo kyselina pikrová. Stranou nezůstalo ani víno, které se barvilo barvivy rostlinnými i umělými.
Pro červená vína se používala barviva z bezinek, borůvek nebo malin či košenily, k bílým vínům se míchal karamel, aby vypadalo starší. Do oblíbené kořalky se přidával kmín, nebyla tak cítit po laciných příměsích. Z laciného vína se zase připravoval koňak. Oblíbeným předmětem falšování (tehdy i dnes) byl med. Dříve se míchal s vodou, moukou, cukrem a škrobem.
Ani u kávy jste si nemohli být jistí, co pijete – do zrnkové kávy se přidávala umělá zrna, která zruční podvodníci tvořili z těsta, barvy a hlíny a do mleté kávy se zase hodili žaludy, čekanka anebo fíky. Jistí jste si nemohli být ani u čaje, protože někdy prodejci znovu prodávali již jednou vylouhované a opět usušené lístky.
Místo kakaa jste si zase mohli uvařit nápoj s příměsí hlíny a osladit si ho cukrem, který ale moc nesladil, protože byl smíchaný s rýží.
První zákony
V 19. století kvůli rozmachu falšování potravin začaly nejen naše, ale i jiné evropské země přijímat zákony na ochranu spotřebitelů. Stejně jako bujelo šejdířství, rostla i snaha o jeho potírání. Na straně zákazníka pak nešlo jenom o škody finanční, ale zdravotní rizika (infekce z pošlých zvířat, zdraví ohrožující příměsi apod.).
Vědci využívali nejnovějších poznatků, aby šmelinářům zatrhli tipec a pro výstrahu je spravedlnost krutě trestala. Aby se zajistilo, že se na trhu prodává kvalitní zboží, byly samosprávou určeni mistři řemesel, kteří vystavené zboží prohlíželi a špatné kousky zabírali.
Nejmírnějším trestem byla pokuta anebo zabavení zboží, následovalo vězení nebo veřejný trest. Z prostředí středověké Prahy známe trest, kdy byli nepoctiví pekaři zavřeni do koše a pak mácháni ve Vltavě.
Ve Francii se potravinové nepravosti trestaly připoutáním na pranýř, pak byla dotyčnému pomazána hlavu potravinou, kterou falšoval. Ano, právě odtud pramení pořekadlo: má máslo na hlavě.
Zdravotní rizika čekala na spotřebitele i bez podvodníků: spousta potravin se totiž kazila velmi rychle, což trvalo až do 19. století, kdy byly objeveny barviva, látky zakrývající chuťové a další vady, rozšířilo se chlazení ledem, efektivnější doprava nebo zavařování.
O spoustě dochucovadel nebo barev lidé neměli ani ponětí, že jsou škodlivá, dokud se nestalo pár ošklivých nehod. Potírání falšování pokračovalo i za první republiky, kdy bylo třeba nepřípustné přidávat mouku do uzenářských výrobků, cizorodé látky (s výjimkou soli, koření aj.) do masných výrobků apod.„Falšování je vždy o krok napřed. Nejprve se musí způsob falšování projevit, pak ho odhalíme. Je to jako u dopingu, kde se také nejprve objeví nová látka a až potom se dostane na seznam,“ říká metodik Státní zemědělské a potravinářské inspekce Miloš Kavka.
Výrobci tak stále přicházejí s novými metodami, jak potraviny falšovat, a nezdá se, že by tento trend byl na ústupu.
Otestuj si jahodu
Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) vyvíjejí testovací sadu, která v potravinách odhalí zbytky pesticidů, konkrétně organofosforových a karbamátových insekticidů – látek proti hmyzu, které jsou pro člověka neurotoxické. „Lidé se nás často ptali, jak jednoduše v domácích podmínkách zjistit, zda potraviny neobsahují zbytky postřiků. Tyto nové testy jsou svým konceptem podobné těhotenským testům,“ vysvětluje profesorka Jana Hajšlová z VŠCHT.
Výzkum probíhá v rámci projektu FoodSmartphone, do kterého je zapojeno sedm evropských univerzit a institucí. Každá z nich vyvíjí testy na jiné typy škodlivin nebo alergenů v potravinách. „Takto jednoduché a dostupné testování má velkou budoucnost, může sloužit jako první kolo kontroly kvality v potravinářském průmyslu, ale uplatnění najde i v běžných domácnostech či pro alergiky.“
V současné době stanovení chemických škodlivin v potravinách provádí pouze specializované laboratoře a je to časově i finančně dost náročný proces. Díky novým, jednoduchým screeningovým testům se celkově rozšíří množství kontrolovaných vzorků a laboratořím zůstane kapacita na podrobné rozbory především těch podezřelých vzorků.
Mobil jako detektor
Použití testu bude opravdu jednoduché. Vzorek potraviny, například jahody, omyjete speciálním roztokem, který bude součástí testovací sady. Vzniklý roztok nanesete na testovací proužek a vložíte do speciálního krytu, který bude připevněn k vašemu chytrému telefonu.
„Videokamera smartphonu zachytí rychlost a intenzitu barevné změny testu, nainstalovaná aplikace pak vyhodnotí, zda vzorek obsahuje pesticidy, či nikoliv,“ popisuje profesorka Hajšlová. Pokud vzorek obsahuje zbytky pesticidů, naruší to testovací reakci a intenzita vznikajího zbarvení proužku bude slabší.
Podle sytosti zabarvení bude možné určit i přibližnou koncentraci insekticidů.
Výzkumný projekt končí v letošním roce, následovat bude fáze prototypů a komerční výroby. „Princip je hotový, teď už to jen převést do praxe.
Můj odhad je, že testy budou běžně dostupné do pěti let,“ míní přední odbornice na kvalitu potravin. Největší výzva bude standardizace metody, aby byla použitelná opravdu pro jakýkoli chytrý telefon.
Do budoucna se počítá i s rozšířením testů, aby dokázaly odhalit několik různých škodlivin najednou.
Projekt FoodSmartphone si klade za cíl i podporu mladých talentovaných vědců, kteří se na vývoji testů významně podílejí. V projektu je kladen důraz na interdisciplinaritu a mezinárodní spolupráci.
„Náš student Aristeidis Tsagkaris (absolvent univerzity v Aténách) spolupracoval s předními světovými odborníky a byl na několika zahraničních stážích. Díky stipendiu se mohl plně věnovat výzkumu a stihl dokončit doktorát v rekordním čase tří let,“ chválí Hajšlová.
„Máme radost, že se Aris rozhodl zůstat v Česku a dál pracovat na VŠCHT. Získané znalosti plně využije při dalším výzkumu i výuce studentů,“ dodává.
Mýty a fakta o kvalitě potravin
„Tyto testy nejsou reprezentativním vzorkem ani neslouží jako kontrola kvality. Ukazují šanci, jakou má běžný spotřebitel narazit na problematický výrobek,“ říká profesorka Jana Hajšlová z VŠCHT. Za pozitivum medializace nicméně považuje to, že vyvíjí tlak na výrobce, aby dodržovali a kontrolovali kvalitu a bezpečnost potravin.
Dvojí kvalita potravin
Podle profesorky Hajšlové je to již spíše mýtus. Díky výrazné medializaci před několika lety se mnohé zlepšilo.
Navíc sám pojem kvalita je problematický – výrobky byly mikrobiologicky a chemicky bezpečné, lišily se složením, které bylo dáno poptávkou a cenou.
A dodává: „Vždy se mi vybaví jeden úsměvný příklad: kečup pro německý trh obsahoval větší podíl zeleninové složky, a tedy i větší množství pesticidů než ten český.“
Vývoj kvality a bezpečnosti potravin
V potravinách se objevují nové škodlivé látky, což je dáno lepšími metodami stanovení, ale i novými kontaminanty, např. z nových technologií (gore-tex, teflon) nebo z obalových materiálů (recyklované plasty). V Česku na kvalitu a bezpečnost potravin dohlíží Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
„V zahraničí nám ji často závidí a dávají za příklad dobré praxe,“ říká Hajšlová. K lepšímu se mění i receptury – výrobky obsahují méně soli a cukru.
Upravují se i výrobní procesy, aby například nevznikal rakovinotvorný akrylamid (vzniká při tepelném zpracování potravin s vyšším obsahem škrobu – připálená kůrka chleba, hnědé chipsy atd.).
Strašák jménem éčka
Označení E (od slova Evropa) a číselný kód je v rámci evropské legislativy domluvený „slovníček“ látek vyskytujících se v potravinách. Označení éčkem tak má i řada čistě přírodních látek, například vitamín C (kyselina askorbová) nese označení E300.
Obyčejné rajče tak obsahuje šestnáct přírodních éček. Samozřejmě existují éčka, například umělá barviva, kterým je lépe se vyhnout. Obecně jsou ale éčka velmi přísně kontrolována, a pokud se podle nových výzkumů objeví možná rizika, jsou zakázána.
Obávané postřiky
Bez pesticidů se neobejdeme – bez nich bychom neuměli vyprodukovat dostatek potravin pro všechny. Kromě toho pesticidy chrání ovoce, zeleninu a obilniny například před mykotoxiny, které jsou skutečnými jedy.
Systém je nastaven tak, že při dodržení dávkování a ochranné lhůty jsou pro člověka bezpečné.
„Problematické ale může být chronické požívání pesticidů nebo potraviny, které obsahují ,koktejl‘ mnoha různých pesticidů,“ varuje Hajšlová.
Vyplatí se bio?
„Před 20 lety bych vám řekla, že je to jedno, ale změnila jsem názor. Bio není jen o nepoužívání syntetických pesticidů, je to svým způsobem životní styl a nákup bio výrobků vnímám i jako podporu a ochranu přírody,“ říká Hajšlová. Hned ale dodává, že z globálního hlediska to nemůže být jediný zdroj potravin. Volila by ho ale pro děti.
Farmářské neznamená automaticky bio ani lepší kvalitu
S rostoucí poptávkou se stále častěji setkáváme s označením „farmářský“, které je někdy jen reklamním trikem a s kvalitou a certifikací bio nemá nic společného. „Něco jiného je, když máte s farmářem osobní vztah, znáte historii výrobků a víte, že je to srdcař, který to nedělá jen pro zisk, k takovému se rádi vracíte,“ popisuje Hajšlová.
Doplňky stravy
„Jsou taková černá skříňka,“ říká Hajšlová. Stává se z nich jedna z nejfalšovanějších „potravin“. Nejčastější prohřešek je, že neobsahují účinné látky uvedené na etiketě nebo v jejich deklarovaném množství.
Velmi často také „přebývají“ nejrůznější kontaminanty, nejen kvůli tomu, že suroviny pocházejí ze znečištěného prostředí, ale třeba i proto, že obsahují toxické byliny.
Pozor bychom si také měli dávat na všechny „zázračné“ výživové doplňky, za kterými je spíše jen dobrá reklama a snaha o finanční profit výrobců.
| • Základem je pestrá strava. |
| • Důvěřovat prověřeným značkám. |
| • Státní zemědělská a potravinářská inspekce provozuje portál Potraviny na pranýři, kde pravidelně upozorňuje na nebezpečné, falšované a nejakostní potraviny. |
| • Lze jednoduše vysledovat, kteří výrobci mívají problémy – opakované problémy s kvalitou či bezpečností nejsou náhoda. |
| • Pro české potraviny máme velmi dobře nastavené limity a systém kontroly jejich kvality. |
| • Pokud si chceme ověřit, že výrobek je opravdu bio, stačí se výrobce zeptat na certifikát – pokud se začne výrazně rozčilovat, je ke zvážení zvolit jiného. Testy a certifikáty by měly být aktuální. |
| • Naslouchat odborníkům a jejich výživovým doporučením – vyvarovat se módním dietám (např. kokosový olej opravdu není zdravý). |
Prof. Ing. Jana Hajšlová, CSc. (*1952)
Je mezinárodně uznávanou odbornicí na kvalitu a bezpečnost potravin. Jako první Češka získala prestižní americkou cenu Harvey W. Wiley Award za přínos k vývoji moderních analytických metod.
Celý život působí na VŠCHT v Praze, kde kromě výuky a výzkumu založila akreditovanou laboratoř testující bezpečnost potravin. Působí v řadě mezinárodních orgánů a organizací, je řešitelkou mnoha výzkumných grantů.
Už dvacet let spolupořádá prestižní vědecké sympozium Recent Advances in Food Analysis.
Autorka je spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.
prodejci | iROZHLAS – spolehlivé zprávy
Celní poplatky hradí zákazník, ne prodejce. Ten tak často ani neví, jak vysoký bude poplatek, který zaplatí jeho britský zákazník.
Devadesátiletou ženu z Havířova přesvědčil k souhlasu s nabídkou pracovník společnosti Platform Energy po telefonu. Argumentoval zákony Evropské unie.
Václav Malý, předseda Rady České biskupské konference, kritizuje podle něj nízké mzdy, které vyplácí nadnárodní řetězce svým zaměstnancům. Prodejci prý mají nadstandardní výdělky a měli by se tak o ně podělit se svými zaměstnanci. Malý to napsal v textu, který v pátek zveřejnil web katolické církve v ČR. Na článek upozornil server Echo24.cz.
Za svůj dluh na dani zaplatili podnikatelé – stánkaři rovnou na hudebním festivalu Colours of Ostrava. Finanční správa spolu s celníky vyrazila do Dolních Vítkovic a peníze si od dlužníků brala rovnou z pokladny.
Policie v Kladně a okolí začala s namátkovými kontrolami restaurací a prodejen alkoholu. Snaží se zjistit původ lihoviny, kterou se o víkendu otrávil 66letý muž z Velké Dobré. Zatím totiž není jasné, jestli si alkohol koupil v poslední době, nebo jestli pocházel ze starých zásob.
V Královéhradeckém kraji dnes startuje kampaň Nedejme se. Starším lidem má ukázat, jak se bránit takzvaným šmejdům. Senioři se během divadelního představení učí podvodné obchodníky odmítat.
Ve vatikánských ulicích se dnes nehemží jen turisté, ale také neobvykle mnoho policistů. Velikonoce jsou podle úřadů přesně tou příležitostí, které by mohli využít islamisté a zaútočit. Návštěvníky Věčného města ale hrozba terorismu neodradila.
Prodejci předraženého zboží na předváděcích akcích sice čelí řadě kontrol a sankcí, jejich aktivity ale nepolevují. Využívají toho, že se někteří starší lidé cítí osaměle. Nabídce na letácích potom neodolají, přestože je před nekalými praktikami prodejců varoval film Šmejdi. Radnice ve východočeských Semilech proto přišla s nápadem pořádat od jara pro důchodce výlety na památky a exkurze.
Před silvestrovskými oslavami se Česká obchodní inspekce (ČOI) zaměřila hlavně na prodejce zábavní pyrotechniky. Kontroluje nejen kamenné obchody, ale také na tržnice. Problémy s nepovolenými výrobky mívají často stánkaři v příhraničí.
Přímý nebo také osobní prodej využívá v posledních letech stále víc lidí. Mnoho z nich se ale stalo obětí neférového jednání. Podvodní obchodníci stále vymýšlejí nové triky, jak se dostat k seniorům do bytu.
Česká obchodní inspekce (ČOI) se před Dušičkami zaměřila na květinářství, zahrádkářství a stánkový prodej u hřbitovů. Při kontrolách odhalila u prodejců několik pochybení, neuváděli třeba ceny výrobků nebo nabízeli zboží za nepřiměřeně vysoké ceny.
Téměř dvě třetiny prodejců obuvi neprošly kontrolou České obchodní inspekce. Nejčastější nedostatky odhalili inspektoři v povinném označení materiálů, ze kterých se obuv skládá. Chyby ale měli prodejci i na dokladech u koupi.
Lidé začínají více věřit malým obchodům. Zákazníci v posledních letech stále častěji zvolí malého prodejce, kterému věří a především na vesnicích jej osobně i znají, než aby nakoupili v supermarketech potravinových řetězců. I když pomalu, tak přeci začínají Češi stále více koukat na kvalitu a ne jen na cenu.
Firmy pořádající v Česku nechvalně známé předváděcí akce nezměnily své praktiky, upozorňuje Česká obchodní inspekce. V letošním prvním čtvrtletí zjistila nedostatky na skoro dvou třetinách podobných událostí, které inspektoři navštívili.
Někteří lidé po Vánocích zamíří do obchodů vrátit nechtěné dárky. Prodejci však nemají povinnost je přijmout, je to jejich dobrá vůle. Podle předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace Gerty Mazalové ale stále více obchodů vychází spotřebitelům vstříc.
Falešné potraviny nás berou na hůl
Metanolová aféra s desítkami mrtvých a doživotně zdravotně postižených v roce 2012 ukázala, kam až může vést snaha vydělat peníze na podvodech u lihovin.
I když se může zdát, že většina případů odhalených falešných potravin není takto nebezpečná, přesto nám nekazí jen chuť. Utrácíme za to, co jsme nechtěli. Poctiví výrobci se dostávají do potíží, protože nemohou konkurovat těm, kteří potraviny ošidí.
Ze zákazníků se stávají luštitelé nápisů na obalech, i když ani to nemusí vždy znamenat, že nakoupí opravdovou jakost.
Když nedávno ve sněmovně informovala Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) o výsledcích svých kontrol, připravila pro účastníky také ochutnávku. Mohli porovnat rozdíl mezi pravou a falšovanou potravinou hned v několika případech. Pouhým okem je většinou nešlo rozeznat, takže podvod odhalíme leckdy až při vaření nebo na talíři. Jak se tedy potraviny falšují a na co si dát pozor?
Jak se podvádí
Falšování potravin není novinkou. S kvalitou měli potíže už ve staré Mezopotámii, jak ukazuje slavný Chammurapiho zákoník z roku 1760 př. n. l. Uvádí se v něm: »kdo nedodrží množství sladu při vaření piva, bude vhozen do vody«.
V antice obchodníci často vydávali méně kvalitní víno za skvělé. Trik byl jednoduchý. Řekli, že ho dovezli z jiné země nebo oblasti. V Římě si vyšší vrstvy pochutnávaly na houbách. Což vedlo vykuky k tomu, že při prodeji lhali o původu některých hub.
U nás se ve středověku máchali nepoctiví pekaři v koších ve Vltavě.
Na tiskové konferenci SZPI zazněly i příklady ze studie o předměstském proletariátu v Manchesteru, kterou v roce 1841 napsal Bedřich Engels. Falšování potravin pokládal za prostředek vykořisťování a diskriminace pracujících. Jak se tehdy postupovalo:
- cukr byl míchán s rozemletou rýží
- káva byla pražena s čekankou a dalšími náhražkami
- do kakaa byla přidávána hlína
- portské víno bylo vyráběno z alkoholu a barviv
Současné způsoby falšování potravin se od historických příkladů příliš neliší:
- nastavování potraviny levnější složkou (křehčení masa, ředění olivového oleje jinými oleji, přidávání skořápek do kakaa)
- přítomnost nedeklarovaných složek (nedeklarované použití strojně odděleného masa v masných výrobcích)
- nastavení nebo falšování potravin ke zlepšení jejich vlastností (nedovolená aromatizace vín, nedeklarované přibarvování těstovin a knedlíků)
- nesprávné uvádění geografického původu (vydávání dovozových vín za moravská)
Spotřebitele může oklamat i obal
SZPI provádí ročně tisíce laboratorních rozborů, aby odhalila falšované potraviny. Musí vyvíjet stále nové metody, protože i šizunci vymýšlejí další finty. Ale klamání spotřebitele se dá někdy zjistit i bez nákladných testů.
»Potravina totiž nesmí uvádět spotřebitele v omyl ani svým označením, propagací a obchodní úpravou, tvarem, vzhledem nebo balením, použitým obalovým materiálem, způsobem svojí úpravy a místem nabízení, jakož i informacemi poskytovanými jakýmkoli médiem,« upozorňuje SZPI v podkladovém materiálu k falšování potravin.
Jako poněkud kuriózní případ uvádí to, na co si mnozí z nás dobře pamatují. Jeden z marketů nabízel zahraniční výrobky označené regálovou cenovkou s českou vlajkou a sloganem »česká kvalita«.
Pracovníci SZPI využívají i to, co bychom čekali spíše v detektivkách. Loni třeba pro odhalení možného klamavého označení sýrů z kravího mléka jako ovčích sýrů využili hodnocení ovčí DNA. Na jednom kelímku, kde měla být žinčica, ale podle analýzy z ovčího mléka nebyla, zákazníka lákala k nákupu ovčí hlava.
Kdo by si pomyslel, že jde o podvod? Klamavým nápisům jsem nedávno sama naletěla. Šla jsem kolem regálů a náhle uviděla na obalu podobném tomu, v němž občas kupuji plátkový sýr, velký nápis: »Plátky s oky 45 %.« Na chvíli jsem polevila v pozornosti a výrobek dala do košíku. Večer jsem se zakousla do chleba s tímto plátkem a strnula. Nemělo to žádnou chuť.
Až pak jsem na obalu objevila drobnějším písmem nápis: »Sýrový analog s rostlinným tukem.«
SZPI má od letošního roku možnost kontrolovat i možné klamání spotřebitelů ve veřejném stravování. V podkladu proto uvedla i modelová menu, na nichž by mohli provozovatelé restaurací vydělávat víc při použití falešných potravin. Protože si s oblibou dáváme »smažák«, tak mohou zaměnit 30% eidam právě za alternativu.
Když ještě omastí brambory margarínem místo máslem, tak si z jedné porce mohou podle cen surovin letos v březnu strčit do kapsy více než sedm korun. Falšují se ovšem také dražší jídla. Na ochutnávce SZPI nabízela srovnání jeleního masa marinovaného v červeném víně s levnějším hovězím.
Na dvou talířcích byla ukázka oblíbeného tatarského bifteku z pravé hovězí svíčkové a z roštěnce. Cenový rozdíl na jednom kilogramu je 450 korun!
Na co si dávat pozor
Víno
Patří k nejčastěji falšovaným komoditám. Spotřebitelé oceňují kvalitu moravských a českých vín. Největším problémem je vydávání dovozových vín za moravská. Proto se nyní debatuje hlavně o vínech stáčených ze sudů ve vinotékách. Burčák je chráněné zeměpisné označení, a tak se ho může používat pouze pro produkt z hroznů vypěstovaných u nás.
Jestliže někdo použije hrozny z dovozu, měl by to deklarovat názvem částečně zkvašený hroznový mošt. Na ochutnávce ve sněmovně nabízeli skleničky s nefalšovaným vínem a vínem s přídavkem vody. Běžný spotřebitel rozdíl nepozná.
K dalším způsobům falšování vína patří nepovolené používání barviv, doslazování moštů nebo úprava chuti syntetickým glycerolem.
Med
Falšování medu se vyvíjí podle toho, jak laboratoře SZPI zdokonalují své postupy. Na začátku stálo používání cukrů z rostlin. Pak nastoupil rozklad sacharózy z cukrové řepy enzymy, které nejsou včelám vlastní. A postupovalo se k ještě propracovanějším metodám falšování. Nejčastěji se ale nyní vydává zahraniční med za český, což může odhalit pylová analýza.
Odborníci doporučují nakupovat med od prověřených včelařů a firem. Varují před medem deklarovaným jako směs medů, kde anonymita může skrývat nekvalitní potravinu. A mohu vůbec poznat, co kupuji? V letáku vydaném několika institucemi včetně SZPI se píše o jednoduché zkoušce (neplatí pro jednodruhový akátový med): »Otočíme-li sklenici s medem, nesmí se přelít jako voda.
Bublina vzduchu ve tvaru koule by měla seriózně pomalu putovat vzhůru. Ve vyhřátých supermarketech je to spolehlivá zkouška. Když se med přelévá, měl by ‚mašličkovat‘. Barva, chuť ani krystalizace o medu mnoho neříká.« Medy (kromě akátového a řepkového v pastovité podobě) během několika týdnů nebo měsíců ztuhnou.
Takže opravdu pozor – když jsou během roku tekuté, jsou opravdu podezřelé.
Výrobky z ovoce, kakao a čokoláda
V džemech a ovocných pomazánkách se ovocná složka při falšování nahrazuje cukrem a želírovací látkou. Oblíbeným postupem je také nahradit dražší ovoce levnějším, tedy jahody nebo borůvky jablečnou složkou. Po té, co SZPI zavedla laboratorní zkoušky, u našich džemů se tyto problémy už téměř nevyskytují, zato přetrvávají u některých z dovozu.
Kdo si rád smlsne, toho nepotěší pokusy nahradit nejdražší složku u kakaa a čokolády levnější. A tak se do kakaa přimíchávala sacharóza, karob čili mleté plody rohovníku obecného nebo pomleté skořápky plodů kakaovníku.
Další možností falšování těchto výrobků je použití jiného tuku než kakaového másla. Vyplatí se to? Inu, kakao je čtyřikrát dražší než karob a patnáctkrát než sacharóza. Kakaové máslo je osmkrát dražší než jiné rostlinné tuky.
A snad každý už ví, že různá »sladká pokušení« s čokoládou mají máloco společného.
Jako spotřebitelé proto musíme být neustále ve střehu, aby nás falešné potraviny nebraly na hůl. Máme i významného pomocníka, kterým je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která proti potravinovým podvodům postavila své kontrolory a laboratoře.
Miroslava MOUČKOVÁ
FOTO – autorka
Jak hodnotíte tento článek? (1 – nejhorší, 7 – nejlepší)
Hodnocení: 6.6, celkem 58 hlasů.
Něco o jídle
Kolem potravin a jejich kvality se vede široká diskuze, ve které se objevují rozdílné názory nejen v laické, ale i v odborné rovině. Nejvíce diskuzí se vede o škodlivosti či neškodlivosti jídla.
Často slýcháváme o vysokém obsahu dusíku či zbytků látek z postřiků v rostlinných produktech, často slyšíme zprávy o zbytcích antibiotik, které obsahuje kuřecí či vepřové maso.
Mezi další informace patří ty, které hovoří o dovozech kuřecího či hovězího masa z jižní Ameriky, kde jsou hospodářská zvířata krmena geneticky modifikovanými krmivy, na něž jsou rozporuplné názory.
Čeští zemědělci se ohánějí tím, že západní Evropa, odkud k nám proudí jejich vysoce dotované potraviny, používá chemických hnojiv daleko více, než v Česku. V diskuzích se objevují i názory, že rozdíl mezi normálním a ekologickým zemědělcem je takový, že ten ekologický farmář práškuje v noci.
Vývoj potravin, jejich kvality a ceny je ovlivněn mnoha kritérii. Cílem toho webu není dopodrobna informovat o všech aspektech tohoto vývoje. V produkci potravin platí zvláštní paradox, kdy s růstem počtu obyvatelstva na planetě se snižují ceny potravin.
Z celosvětového hlediska ceny potravinových komodit v roce 2000 klesly zhruba na 30% cen, za které je bylo možno nakoupit v roce 1957. Umožnily to nové odrůdy plodin, jejich vyšší hektarové výnosy, vyšší užitkovost zvířat apod. Přitom se hledají i další cesty v potravinářském průmyslu.
Zdokonaluje se technologie výroby potravin, která jednak řeší obohacování některých potravin esenciálními faktory, jednak přispívá k vyššímu využití suroviny.
Na straně druhé však v souvislosti s honbou za co největším ziskem dochází i k šizení potravin a užívání náhražek, které se dříve užívaly v obdobích neúrody a válek.
V Česku platily až do počátku 90. let potravinářské normy, které však byly zrušeny. Ne, že by se předtím vždy dodržovaly, ovšem pokud ano, pak výrobek se specifickým názvem (např. Selský salám) měl stejné složení všude v republice. I v případě, kdy normy nebyly striktně dodržovány, nebylo možné výrobky podstatným způsobem falšovat. Např.
do párku se přidalo méně hodnotné maso, než stanovila norma, ovšem přidávání mouky bylo prakticky zakázáno. Po roce 1993 bohužel začalo docházet k situaci, kdy kdokoliv mohl začít pod jakýmkoliv názvem a vnějším pozlátkem prodávat cokoli. Kvalita mnoha výrobků šla tak rapidně dolů a běžný spotřebitel to zprvu ani nepostřehl.
Až postupně se začaly objevovat informace o tom, že je třeba sledovat složení výrobků, protože jejich obsah neodpovídá tomu, za co se tyto výrobky vydávají. Problémem však je, že spotřebitel nechodí nakupovat, aby tam strávil svůj čas čtením složení, problémem je i to, že složení je mnohdy psáno tak malými písmeny, že by obchodní domy měly dávat do regálů lupy.
Dalším problémem je to, že složení takových výrobků, jako je chléb, pečivo či pultově prodávané masné výrobky, saláty, sýry apod. není k dispozici takovým způsobem, aby zákazník nemusel obtěžovat prodavače a zdržovat ostatní zákazníky ve frontě, když si chce toto složení přečíst.
Spotřebitel tak kupuje falšované výrobky, u nichž hraje rozhodující roli to, co je napsáno na obalu, ne skutečné složení a výživová hodnota.
Vodítkem v kvalitě či nekvalitě potravin bývá cena výrobků, ale ani ta není zárukou, že výrobek obsahuje jen takové suroviny, které by zákazník očekával podle názvu. Zákazník je tak dán na pospas všeřešícího trhu, který v tomto českém prostředí řeší zejména zájmy nadnárodních obchodních řetězců.
Je zřejmé, že existují zákazníci, které kvalita nezajímá a dívají se jen na cenu. Existují však stále zákazníci, zejména ti dříve narození, kteří byli zvyklí na to, že výrobek má být tím, čím se nazývá, a nemají čas ani silný zrak na to, aby si četli miniaturní složení na obalech, kterému stejně mnohdy ani nerozumí.
Tento stav je také výhodný také pro český stát, protože díky výrobě těchto náhražkových potravin nedochází k nárůstu jejich cen, tudíž nezvyšuje se hodnota spotřebního koše a vládní garnitury nemusí přistupovat k navyšování životního minima a valorizaci důchodů.
Dochází tak k začarovanému kruhu, kdy důchodcům a sociálně slabým vlastně nezbývává nic jiného, než si nekvalitní náhražkové potraviny kupovat a přispívat tak k jejich výrobě. To, co bylo dříve standardem, se dnes prakticky stává luxusem.
Je ovšem též pravdou, že nekvalitní jídlo si kupují i mnozí dobře situovaní občané, kteří momentálně splácí nové auto, dovolenou, či vánoční dárky, a někde se přece ušetřit musí…..
Současný stav v potravinářské kvalitě se dá charakterizovat rozporně. Na jedné straně dochází ke zlepšování některých ukazatelů kvality výrobků, jako je např. kvalita hygieny, na straně druhé dochází ke stále většímu užívání náhražek. To, že tyto náhražky jsou do výrobků vpravovány, ještě neznamená, že by se nesměly vyrábět.
Pokud splňují zdravotní a hygienické předpisy, tak proč ne! Ale v žádném případě by se produkty z nich vyrobené neměly jmenovat stejně, jako originál. Státní orgány již některé dílčí kroky podnikly, když stanovily, jaké minimální podmínky má mít např. výrobek, který má být označen jako špekáček, či výrobek, který má být označen jako sýr.
Další výrobky, které mají svůj specifický název, by se měly vyrábět podle tradiční receptury a pokud tam někdo dává náhražky, pak by se tyto výrobky neměly pod označením originálu prodávat. Zkrátka je nutné, aby v potravinářském průmyslu zvítězila pravda nad lží a klamem.
Českému spotřebiteli nepomůže bohužel ani Evropská Unie, která na jedné straně diktuje spousty nesmyslných předpisů, zakazuje např. název „pomazánkové máslo“ apod. ale na straně druhé je jí jedno, že v EU platí dvojí standardy pro prodej potravin – jedny (ty lepší) pro spotřebitele ze starých zemí EU, druhé (ty horší) pro spotřebitele z východních zemí EU.
Největším paradoxem je ale to, že české, respektive evropské předpisy mají daleko tvrdší podmínky na složení a obsah takzvaných nutričních hodnot pro psy a kočky než pro lidi…..
V červnu 2011 se objevila zpráva, že jistý japonský vědec vyrábí (zatím experimentálně) jídlo z lidské stolice. Lze si dokázat, jak by na toto zareagovali čeští výrobci a dovozci.
To by zřejmě byly obchody plné klobás a párků, vyráběné z tohoto produktu, vždyť při neexistenci standardů jsme zemí neomezených možností, kde jde možné do potravinářských výrobků dávat téměř vše, přičemž se může používat název, který je charakteristický pro jiné výrobky. Např.
párky a klobásy byly za Rakouska-Uherska, za První republiky i za bolševika výrobkem, který se dělal z masa. Dokonce na to existovaly zákony. Dnes je falšování potravin, které se v českých zemích trestalo již od středověku, státem oficiálně zlegalizováno.
- Zdroje a doporučené odkazy:
- – Popelnice Evropy
- – Kvalita potravin je u nás příšerná
- – Kam se poděla kvalita?
– České potraviny? Samá náhražka I.
– České potraviny? Samá náhražka II.
- – Laciné jídlo nebo levné žrádlo
- – Šest otázek o náhražkách
- – Kvalitní potraviny musejí zájemci v Česku vyhledávat
- – Jak značky maskují zvyšování cen aneb skrytá inflace
- – Spotřební koš (pdf.)
- – Nenechte se napálit – nekupujte náhražky
- – V zájmu spotřebitelů? To ne…
- – Podvody s potravinami: Na nákup s tahákem z Blesku
- – 10 nejhorších potravin z nabídky českých supermarketů
- – Pozor, falešné potraviny!
- – Kvalita potravin je u nás příšerná
- – Největší podvody s potravinami!
- – Řetězce soutěží o nižší ceny na úkor jakosti nabízeného zboží
- – Nenechte se napálit náhražkami v potravinách
- – Mražená zelenina může mít víc vitaminů než čerstvá
- – Superjídlo nebo marketing? Pravda o potravinách, bez kterých prý nelze být
- – 10 nejhorších potravin na českém trhu
- – Obaly na potravinách lžou
- – U potravin rozhoduje cena. Lidé na sobě šetří
- – Bůh ochraňuj českého spotřebitele! Ministr Fuchsa zavádí nekvalitní potraviny
- – Ivan Fuchsa: Snížím normy na kvalitu potravin
- – Kumulace škodlivin v potravním řetězci
- – Na co si dát pozor při nákupu potravin a jak je reklamovat?
- – České značky v emigraci
- – Konzumace nekvalitních potravin má za následek nadváhu
- – Řetězce ovlivňují, co lidé jedí. Měl by to dělat i stát
- – Jsme odpadkový koš Evropy
- – Podvod z prášku
– Margarín nebo máslo, cukr nebo sladidlo… Kdo se v tom má vyznat
- – Potravinové náhražky: Nenechte se klamat
- – Klamání spotřebitele, podvody při prodeji potravinářských produktů
- – Test DNES – Náhražky v potravinách
- – Vysvělení, proč máme u nás nekvalitní levné potraviny
- – Do postkomunistických zemí se dovážejí horší potraviny než na Západ
- – Východ Evropy může dostat horší potraviny, řekl Brusel
- – Podpora „českých“ potravin. Jsou kvůli EU na dně a oblbují nás
- – Jak chutná dno. Testovali jsme levné potraviny z Česka a Německa
- – Drahé české potraviny jsou méně kvalitní než německé. Máme pro vás další detaily
- – Smutný obrázek českého potravinářství
- – Japonský vědec vyrábí jídlo z lidské stolice
- – Dostala jsem nesmírnou zlost
- – Proč jsou dnešní potraviny horší než dřív
- – Po jakých potravinách se nám stýská
- – Šokující odhalení, co opravdu jíme!
- – 10 důvodů proč potraviny nezajišťují plnou výživnou hodnotu
– Útok na žaludek. Je Čechům jedno, že jedí odpad?
- – Expertka na potraviny on-line: Obchodníci nemusí uvádět složení nebalených výrobků
- – Pád železné opony ničí českou kuchyni. Na oblibě získávají levná a rychlá jídla
- – Jak jíst v krizi a neztlousnout?
- – Proč jíme odpad a je nám to jedno?
- – Srovnání s Německem: Česko je evropský potravinářský koš!
- – Měsíc jedl jen psí žrádlo: zhubl a je zdravější
- – Pápání pro zvířátka a žrádlo pro lidi
- – Onkolog: Jíme potraviny špatné i pro dobytek
- – Nechcete vědět jak k vám vozí supermarkety jídlo?
- – Potravinářský průmysl nás všechny šidí
- – Z instalatéra se vyklubal řezník. Jíme jídlo z Polska
- – České jídlo je horší i dražší než německé
- – Příspěvek výzkumné sféry k problematice falšování potravin
- – Light potraviny svádějí k větší konzumaci
- – Loga na potravinách: Průvodce zmateného spotřebitele
- – Děláme dobře, když se cpeme umělými vitamíny?
- – Deset nejčastějších jedů, které jíme v potravinách
- – Domácí potraviny frčí, jíst je chce polovina Čechů. Hlavně ti vzdělaní a starší
- – Potraviny dělí střední Evropu. Porovnejte, kudy kvůli jídlu vede železná opona
- – Kvalitnější potraviny putují do zahraničí, Češi jedí „maso bez masa“
- – 6 velkých omylů aneb V pasti rádoby zdravých potravin
- – Víno s vodou a párky z kostí. To nakupujete v obchodech
- – Obchody prodávají uzeniny z kostí či pančované víno, zjistila inspekce
– Chybí i dobrý chléb. Co si myslíte vy, vážení čtenáři?
– Už víme, že jíme blafy. Tak proč je z chleba molitan?
– Nejhorší jídla, po kterých nakynete!
– Jídlo v ČR? Kupujeme drahou chemii!
- – Prošlé jídlo se prodává běžně
- – Konec švindlů s jídlem. Česká kvalita nesmí být trik
- – Pětina dovážených potravin nevyhověla kontrolám
- – Levné jako před lety, zato špatné. Proč se jídlo šidí
- – Výrobci mají nové finty, jak vám vnutit šmejd. Už šidí kotlety i sýry
- – Nekvalitní potraviny: Mohou opravdu poškodit zdraví?
- – Zpráva o skutečné ceně laciných potravin
- – Co to vlastně žereme?
- – Polská vaječná moučka plná bakterií i za hranicemi!
- – Peklo na talíři: Zavádějící obaly potravin (video)
- – Specialita: Uzené z vody
- – Nejlevnější nákup: stojí nám to za to?
- – Potraviny na pranýři – nejakostní, falšované a nebezpečné potraviny
- – Ve falšování potravin se objevují stále nové a nové triky
- – Jak dlouho budeme čekat, až potraviny začnou zabíjet jako metanol?
- – Omyly ve stravování – nevyhovující potraviny
- – Názvy potravin balamutí domácí výrobou, babičkou a tradicí
- – Falšovat se mohou až tisíce tun potravin, je to obrovský byznys, tvrdí šéf SZPI
– Obchodní triky a falešné slevy. Co vás pálí v českých obchodech?
- – Žalář za šizení jídla bohužel není, říká šéf potravinových inspektorů
- – České jídlo: z 'pětikilového' pytle nešla použít ani jedna brambora
- – Poznáte skutečné máslo, kávu nebo šlehačku? Obchody někdy náhražky vydávají za originály
– Potraviny zdražují, jejich výroba je přitom levnější! Takhle se na nás pakují obchody!
- – Dohoda, která může vést ke snížení kvality potravin
- – Jídlo v akci? Často jen trik s menší hmotností
- – Peklo na talíři: Tradiční české potraviny (video)
- – Amarouny existují! Molekulární gastronomie je dovede vyrobit
- – Polovina českých domácností vaří z polotovarů
- – A dost! Rostlinné tuky plné zabijáků (video)
- – A dost! Potraviny ze siřičitany
- – Jak nás obelhávají potravinářské koncerny