Urinoterapie a zdraví – metoda sebeuzdravování nebo nepřijatelné tabu?

Zuzana Paulusová

Znovuobjevená urinoterapie

Všichni toužíme být zdraví, vitální, mladiství a výkonní. Ve snaze stát se (nebo zůstat) takovými se často sháníme po nejnovějších senzačních přípravcích, zázračných receptech a nových metodách.

Málokdo si uvědomuje, že jeden velmi účinný a tisíciletími ověřený léčebný prostředek máme stále při sobě.

Abychom si připomněli metodu, kterou znali a uživali naši předkové (a kterou jsme my stejně jako mnoho jiných pozoruhodných poznatků zapomněli), požádali jsme o rozhovor léčitelku Marii Potyšovou z Institutu celostní medicíny MUDr. Jonáše.

Co je urinoterapie a jak jste se poprvé s touto léčebnou metodou setkala?

„Urinoterapie je léčebná metoda, která využívá specifických léčebných schopností uriny – tedy moči. Já jsem se s touto metodou poprvé setkala před čtyřmi lety – v metru jsem náhodou nahlédla přes rameno paní, která četla nějaký text na toto téma. Zaujalo mne to tak, že jsem se jí zeptala na název knihy. Byla to kniha Jiřího Cingroše Sám sobě doktorem.

Okamžitě jsem si ji koupila a začala studovat i další dostupné materiály. Získané poznatky jsem si pak ověřovala na sobě. Fungovalo to, a já jsem se stala velkou ctitelkou a příznivkyní urinoterapie. Jak už jsem se zmínila, urinoterapie je léčení močí, většinou vlastní, v jistých případech se dá použít i moč získaná od jiných osob, například značné léčebné účinky má moč dětská.

Velkou výhodou této léčebné metody je, že tento lék je dostupný pro každého a máme ho navíc kdykoli při sobě. Pokud se urinoterapie v posledních letech dostává do povědomí lidí, je to staronový objev, protože naši předkové znali desinfekční účinky moči – věděli, že pokud se seknou kosou, je dobré na ránu aplikovat tuto svou tělní tekutinu a nebezpečí infekce a komplikací bude zažehnáno.

Moderní způsoby léčby a civilizační zvyklosti tuto účinnou a zajímavou metodu téměř úplně vytlačily. Pro mnoho lidí je představa léčebné práce s vlastní močí nepřijatelná, protože jsou zvyklí moč vnímat jako něco nečistého, něco, čemu je třeba se důsledně vyhýbat. Pokud ale změníme úhel pohledu, může se tato substance pro naše chápání proměnit v látku, která nám může pomoci a prospět.

Je to součást nás samých a to, jak ji vnímáme, souvisí i s vnímáním sebe sama. Moč obsahuje velké množství různých látek – vitamíny, enzymy, hormony, soli….celkem ji tvoří asi 200 komponentů. Je zcela sterilní, ovšem s výjimkou případů, kdy jsou například infikované močové cesty – pak je třeba nejprve odstranit tento problém.

Nenahraditelnost uriny spočívá v tom, že vychází z nás, a proto obsahuje naprosto přesné informace o stavu našeho těla. Přesnější informace neexistuje. Ve složení moči se dokonale odráží náš zdravotní stav, stravovací návyky, skladba jídelníčku atd.

Jestliže v těle proběhly nebo probíhají jakékoli chorobné procesy, jsou ze zasažených míst odváděny zplodiny, obsahující informace o těchto problémech. Moč obsahuje vodu a voda má schopnost zachovávat a přenášet informace. Při urinoterapii se tyto informace dostávají různými způsoby zpátky do těla a vyvolávají reakce – tělo si s nimi ví rady a dochází k léčení na principu homeopatie.

Urinka (můj důvěrný název pro moč) je nejlepší a nejčistší homeopatikum. Urinoterapie stejně jako homeopatie působí na principu přenosu informace, na základě teze, že podobné se léčí podobným. Homeopatika jsou vyrobená z látek existujících mimo nás, kdežto urinoterapie pracuje s naší nejvlastnější látkou.“

Kdy pomůže?

Při jakém typu potíží je podle vašeho názoru a zkušeností urinoterapie vhodná?

„Tato metoda je velmi vhodná pro prevenci nebo „zdánlivou prevenci“, protože dokonale zdravý není nikdo a vždy je co léčit. Způsobuje jemné, postupné a přitom intenzívní čištění těla a nenápadné léčení dosud neprojevených chorob. Může navodit i silný a účinný očistný proces.

Zdůrazňuji, že bych nikdy nikomu neradila, aby přestal dodržovat rady a odborné postupy lékařů.

Ověřila jsem si, že velmi účinná je urinoterapie například při ekzémech a vůbec kožních potížích nebo v případech, že se pacientovi i přes odbornou léčbu něco nehojí, má potíže a lékař nic určitého nezjistí, při chronických projevech nemocí, při psychosomatických bolestech.

Pomáhá při problémech s ledvinami, při bolestech kloubů, při zánětech, zvyšuje imunitu organismu a způsobuje omlazení organismu. Na sobě, své rodině i pacientech, kteří se na mne obrátí, si znovu a znovu ověřuji účinnost urinoterapie.

Díky ní jsem si vyléčila například velmi nepříjemný zánět prsní žlázy, najednou se mi udělal v prsu jakýsi novotvar a zvětšoval se. Samozřejmě jsem se lekla, ale na základě silného pocitu, že už vlastní tělo znám, jsem se odhodlala „to risknout“.

Na problematické místo jsem si dávala každou hodinu obklady z odstáté moči a po dvou dnech se zlověstná bulka stáhla asi do velikosti třešně, stále se zmenšovala a po čtyřech týdnech zmizela úplně. V průběhu léčby jsem podstoupila odborné lékařské vyšetření, které zjistilo nezhoubný charakter.

Pomocí urinoterapie jsem se zbavila i opakovaných zánětů v prsech a průduškového zánětu. Při problémech s průduškami jsem se na tomto druhu léčby dohodla s lékařkou a denně jsem k ní chodila, abychom v případě neúspěchu urinoterapie ihned zahájily jiné léčení. Dopadlo to dobře, i tady tato metoda zafungovala. Podle mých zkušeností je urinoterapie vhodná také při potížích termoregulace těla – studené ruce a nohy, následky omrzlin… Nabízí se otázka, jak je to s léčením těžkých chorob, jako je například rakovina. Zatím s tím zkušenosti nemám, ale kdybych se dostala do situace, že by to pro mne nebo někoho z mého blízkého okolí bylo aktuální, nepochybně bych s urinoterapií začala.“

Formy urinoterapie

Můžete vysvětlit, jak se s močí pracuje, jaké jsou konkrétní způsoby práce?

„Postupovat lze mnoha způsoby – urina se může vmasírovávat do těla, sloužit jako látka k obkladům, na potírání, na klystýr, jako kosmetický prostředek, v určitých případech je ji možno i pít. Pro někoho to možná zní hrozně, ale – jak jsem se už zmiňovala, je to otázka přehodnocení určitých zažitých představ.

(Pokud se někdo chce o urinoterapii dozvědět více podrobnějších informací, doporučuji přečíst některou z knih věnovaných tomuto tématu, například práce J. Cingroše nebo MUDr. Partykové). Nejčastější formou jsou asi masáže, při nichž užíváme moč jako masážní emulzi. Třeme energickými pohyby příslušné partie těla, necháme působit, až kůže uschne a pak opláchneme teplou vodou.

Někdy stačí jen lehce potírat kůži, která velmi dobře vstřebává účinné látky. Jestliže chceme působit na konkrétní orgán těla, můžeme urinou masírovat odpovídající akupunkturní body na chodidlech či dlaních nebo se zaměřit na jednotlivé čakry. Když s urinoterapií začínáme, je dobré použít zcela čerstvou urinu. Odstátá působí jinak – je jinovější, zatímco čerstvá má charakter jang.

Záleží také na denní době – tady je možné vzít v úvahu práci „orgánových hodin“ a přizpůsobit čas získání uriny zamýšlenému účelu. Moč z denního období, v němž pracují ledviny, bude vykazovat jiné složení a působení než z období, kdy pracují játra. Na základě podrobnějších znalostí je možné si s účinky „hrát“ a ovlivňovat tak pochody v těle podle vlastních potřeb.

Charakter moči nám velmi přesně ukazuje stav těla. Když má člověk tělo zanesené zplodinami, urina nepříjemně páchne, je vazká atd. V takových případech je očista nutná. Pokud to myslíme s urinoterapií vážně, doporučuji nejprve vyčistit střeva. Na počátku se každý musí s urinkou „seznámit“, zvyknout si. Prohlédnout si ji, přivonět. Doporučuji začít s potíráním dlaní a chodidel.

Důležité je postupovat pomalu, do ničeho se nenutit, postupně přidávat další části těla. Rychlost postupu je zcela individuální. Urinu vmasírujeme do kůže, po chvíli smyjeme. Až budeme odvážnější, zvykneme si, osmělíme se a přijde správná doba, omyjeme i obličej, promasírujeme vlasové kořínky nebo si vlasy spláchneme po umytí, což má mimochodem pro naši kštici velmi blahodárný efekt.

Velmi účinné jsou obklady a zábaly. Obkladem z uriny lze za několik vteřin dopravit účinné látky do těla. Někteří léčitelé považují metodu obkladů za účinnější než vnitřní užívání – pití čajů, v našem případě uriny. Při všech zákrocích bychom si měli sami pro sebe vytvořit příjemné a harmonické prostředí, zapálit svíčku, pustit hudbu atd.

Tuto stránku radím nepodceňovat, protože – jak víme, role psychiky je nezastupitelná a urinoterapie vyžaduje (aspoň zpočátku) jistou odvahu. Je to metoda pro člověka, který se rozhodl vzít svůj zdravotní stav a svůj osud do svých rukou.“

Představa popíjení vlastní moči je pro většinu lidí jistě přinejmenším překvapivá, ne-li přímo šokující. Můžete uvést nějaké bližší informace?

„K takové formě urinoterapie je třeba dospět na základě předchozího pomalého seznamování se s tímto produktem vlastního těla. Pokud se někdo k tomu rozhodne, doporučuji začínat jedním douškem, do ničeho se nenutit, ani ve snaze udělat pro sebe to nejlepší. Doušků by měl být vždy lichý počet.

Co se stane?

Co mohu očekávat, jestliže začnu s urinoterapií?

„Reakce jsou velmi individuální a do značné míry záleží na rychlosti a intenzitě terapie. Jestliže se do ní někdo vrhne „po hlavě“, může se dočkat opravdu bouřlivého efektu, který není vždy ideální. Mnohem lepší je postupovat pomaleji, vytrvale a hlavně pravidelně a neočekávat žádné dramatické změny.

Podobně jako u homeopatie může na počátku léčby nastat přechodné zhoršení projevující se vyrážkami, bolestmi a dalšími typy potíží. To vše je však znakem, že léčení započalo a věci se hnuly. V takových případech je důležité nenechat se odradit, vytrvat a v terapii pokračovat.

Všechny příznaky případného zhoršení stavu nám ukazují, že naše tělo potřebuje pomoc. Naopak může mít člověk praktikující urinoterapii pocit, že se neděje vůbec nic, což je ovšem klamné zdání.

V jemnějších rovinách organismu se určitě něco mění a za týden či dva může dotyčného překvapit třeba domnělá „chřipka“, ve skutečnosti stav vzniklý jako důsledek urinoterapie.“

Projeví se nějaký viditelný efekt?

„Viditelným důsledkem urinoterapie je mladistvé vzezření, změněný výraz, jiskra v očích. Ověřila jsem si to sama na sobě, protože nějaký čas poté, co jsem s urinoterapií začala, se mi vyhladila pleť, lidé mi začali říkat, že vypadám mladší a já se také tak cítím.

Jakmile s urinoterapií začnete, je téměř jisté, že po nějaké době na vás budou pršet poznámky typu:…“ jsi nějaká jiná, …mladší…“ , okolí si rozdílu a změny povšimne. Používání uriny upraví stav kůže i vlasů a funguje jako účinný kosmetický prostředek.

Pokud člověk podstoupí očistný proces, dostaví se příliv energie, zmizí únava, důsledkem je větší chuť do života a to se projeví i na vzhledu.“

Souvislost se životasprávou

Je působení urinoterapie podmíněno úpravou životosprávy?

„Samozřejmě, životospráva hraje zásadní roli. Urinoterapie není vhodná v případech, že jíme „normální“ jídlo a nejsme ochotni stravovací návyky změnit. Pod pojmem „normální jídlo“ myslím stravu skládající se z uzenin, omáček, konzerv, smažených jídel atd.

Podmínkou není být úplným vegetariánem, ale je nutné metodou postupných změn vyřazovat ze stravy nevhodné a škodlivé potraviny. Alkohol a nikotin je třeba vyloučit úplně, kávu si můžeme dát příležitostně. Důležitý je dostatečný příjem tekutin.

Čím více člověk pije, tím je jeho moč čistší a práce s ní příjemnější.“

Jiné metody

Užíváte kromě urinoterapie ve své léčitelské praxi i jiné metody?

„Pracuji také s Bachovou květovou terapií a ověřila jsem si, že lze úspěšně léčit oběma těmito metodami zároveň. Dobře se doplňují, protože Bachovy květy působí na astrální tělo jako „ladička“, která ho harmonizuje. Urinoterapie léčí a čistí tělo fyzické. Pro harmonickou lidskou bytost jsou obě složky stejně důležité.“

 ReGeNeRaCe č.3/1999

Zdroj: http://ohz.cz/ohzold/old_web/amana/urina/potysova.htm

Další odkazy na toto téma, které doporučuji…..

http://www.urinoterapie.eu/index_top.htm

http://www.jogin.cz/Urinoterapie-v-praxi/

http://zelenalekarna.717.cz/menu/urinoterapie/urinoterapie-1

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=urinoterapie&cisloclanku=2004100501

a spousta dalších a dalších…. :o)

CO JE URINOTERAPIE

Přečtěte si, co je urinoterapie a jaké s ní mám zkušenosti. V tomto příspěvku získáte základní informace o léčebné metodě, které je věnovaný celý tento blog. Vlastně je to taková vstupní brána, ale jestli jste začali jinde, nic se neděje.

Urinoterapie je prastará metoda využívající urinu (=moč) jako základní léčebný prostředek pro nápravu všech možných chorob a zranění, ať už je jejich původce jakýkoli. Nespočívá, jak se někteří mylně domnívají, pouze v pití moči. Urinu je možné používat mnoha způsoby v závislosti na okolnostech.

Urinoterapie má svou tradici ve všech kulturách světa a lidé ji využívají už více než 5 000 let.

I v dnešní době, kdy se alternativním léčebným metodám daří víc, než kdy jindy, zůstává urinoterapie zahalena závojem tabu a opovržení.

Svazují nás předsudky a přesvědčení, že urina je jedovatá a odporná. Miliony lidí po celém světě, kteří mají s touto metodou zkušenosti, vám ale můžou potvrdit, že tyto představy jsou mylné.

Čtěte dál a přesvědčte se, že i vy chcete dát urinoterapii šanci.

Univerzální použití

Lidé, kteří začali urinu používat jako léčebný nebo preventivní prostředek, si v první řadě pochvalují šíři jejího využití. Pomocí moči se totiž dají léčit nejrůznější problémy, vedle banálních zranění a lehkých onemocnění najdeme v literatuře doklady o úspěšném použití při léčbě závažných nemocí, jako je:

[su_list icon=“icon: thermometer“ icon_color=“#1287f1″ font size=“5″]

• cukrovka,
• rakovina,
• astma,
• AIDS a další.

[/su_list]

Nic z toho jsem neviděla na vlastní oči, ale nemám důvod tomu nevěřit. Na blogu už teď najdete články o léčbě mykózy nohou a běžných (pod)zimních chorob. Další praktické tipy budu připojovat průběžně.

Při odborně vedené léčbě lze touto v jádru jednoduchou metodou odstranit nebo zmírnit i velmi závažné potíže.

Sama nemám tak hluboké znalosti a zkušenosti, abych vám na takové cestě dokázala poradit, a nechci si hrát na něco, co nejsem.

Pokud byste měli zájem o lékařsky vedenou močovou terapii, zkuste kontaktovat paní MUDr. Vilmu Partykovou, která je českou jedničkou v tomto oboru.

• Ale stačí vám i základní znalosti a můžete si urinou ulevit od běžných potíží, nebo třeba v nouzových případech, kdy nemáte k dispozici jiný přípravek, který by lépe vyhovoval vašim současným přesvědčením.
• Využití moči na běžná poranění se věnuju v e-booku zdarma Lékárnička na výlety aneb 5 vyčůraných tipů pro odvážné začátečníky.
• Tipy na využití uriny v chladnější části roku najdete také v článku 5 podzimních a zimních urinových vyprošťováků.

Urina snadno nahradí hodně léků, které máte v domácí lékárničce. Jak na to se dozvíte v e-boku Vyčůraná lékárnička. Je vhodný i pro začátečníky, ukážu vám, že urinu není třeba pít, když chcete využít její léčebný potenciál

O univerzálnosti použití píšu něco málo i v článku Jediný lék

Horem dolem, ze všech stran

Na urinoterapii mě baví, jak pestré jsou způsoby, jak můžete moč aplikovat. Pokud vás paralyzuje odpor a strach, nemusíte se rovnou pouštět do pití. Urina je velice účinná, když ji na tělo naneseme zvenku. Dá se používat na:
[su_list icon=“icon: s15″ icon_color=“#1287f1″]

• obklady,
• koupele,
• oplachování,
• masáže.

[/su_list]

Je to účinná dezinfekce, kterou můžete vymýt ránu.

Kdo si troufne jít dál, může urinu používat i vnitřně. I tady se nabízí celá škála možností, z nichž každá pochopitelně vyhovuje jinému druhu potíží.

Urinu můžete kloktat, promývat si s ní nos, kapat ji do očí, nosu i uší, hodí se také na vaginální výplachy.

Moč je rovněž vhodným informačním nosičem pro homeopatické použití.

Pití moči je z hlediska aplikace velice jednoduchá metoda, ale naráží na silné bloky v našich přesvědčeních. Ještě těžší je to s urinovými klystýry. Na pomyslném vrcholku žebříčku stojí podle mého názoru urinový půst. Koneckonců půst sám o sobě je těžká „disciplína“, a když ho ještě umocníte urinou,… Ale no tak, já vás k tomu nenutím.

Každý si v urinoterapii může najít svou cestu, svou chvíli i svou míru. Nenuťte se do ničeho, co vám není příjemné.

A co na té moči teda léčí?

To je jedna ze základních otázek, které si můžete klást. Přála bych si, abych vám na ni mohla snadno a jasně odpovědět, bohužel to neumím. Zdá se, že účinek moči je výsledkem komplexního působení několika principů. Ty jsou však neoddělitelné a obtížně měřitelné, proto se teď dostávám trochu na tenký led.

Je jisté, že v moči je obsaženo několik tisíc složek, z nichž většina zdraví nejen neškodí, ale naopak ho podporuje. Když podrobíte moč důkladné chemické analýze, což asi doma neuděláte, objevíte v ní nejdřív vodu. Moc vody, kolem 95 %.

Pak je tam močovina, to slovo zní odpudivě, ale je na něm ošklivé jen to, že obsahuje slovo moč, které nám tak nějak smrdí. Ve skutečnosti je to konečný produkt metabolismu bílkovin, takže se jí vyhneme jen těžko, navíc v přiměřené koncentraci je pro naše tělo nutná.

Dále v moči najdeme celou řadu solí, vitamínů, enzymů, hormonů, minerálů.

Delší výčet složek najdete v článku: A není to náhodou jedovaté?, Plýtváme energií

Co se děje s močí v době nemoci a jak nám pomáhá moč k uzdravení, se dozvíte zde: Čůrací perpetum mobile.

Vstupní opatření

Než se po hlavě vrhnete do intenzivní močové terapie, udělejte pro sebe dvě zásadní věci: začněte pořádně pít a zamyslete se nad tím, co jíte.

Proč? Jednoduše proto, že se s tím ještě potkáte! Doporučuju vyřadit hlavně všechny průmyslově přehnaně zpracované potraviny, dále se řiďte instinktem a zkušenostmi.

Většina knih, které jsem o urinoterapii přečetla, doporučuje nejíst maso, aby byla moč méně aromatická. Zkoušela jsem to, ale já osobně rozdíl necítím.

Urinoterapie je vhodná pro každého, dokonce i pro děti, těhotné a kojící ženy. Těhotenská moč je dokonce spolu s kojeneckou močí považovaná za nejlepší. Ale nemusíte si kvůli tomu hned uhánět jiný stav.

Jedinou uváděnou kontraindikací pro používání uriny je současné užívání chemických léků. Zřejmě proto, aby se do těla nevracely, a nedošlo tak k předávkování.

Nevýhody urinoterapie

Doteď to bylo sluníčkové, ale osobně jsou mi věci, na nichž nelze najít ani smítko vady, podezřelé. Máte to taky tak? Bezvadným zázrakům nevěřím. Tak tady ty nevýhody máte:

1) Musíte překonat sami sebe. Začít z ničeho nic používat svou vlastní moč je pro mnoho lidí výzva (ti ostatní to rovnou zavrhnou). Než se vám to povede, musíte překonat strach, že je to jedovaté. Musíte se zbavit odporu, který ke své vzácné šťávě chováte (všimli jste si, že děti ho necítí?).

Není to nic hrozného, prostě přijímáte sami sebe. Kolikrát jste na to narazili v rámci svých osobnostně rozvojových aktivit. Tak to prostě udělejte i fyzicky. Přijměte sami sebe, přijměte to, co bylo ještě před chvílí součástí vašeho těla. Přijměte to zpět do sebe.

Okolí si může klepat na čelo, ale to je jejich věc. Koneckonců, nikomu to nemusíte říkat. Mně trvalo několik let, než jsem to dokázala říct nahlas.

Můj syn to říkal dřív, jak píšu v článku Maminka mi maže bebíčko čůráním.
A ani můj muž se z toho nesložil: Urinoterapie vám manželství nezničí.

2) Největší nevýhodou pro farmaceutický průmysl je, že svou moč už všichni máme, je zadarmo, a proto se na ní špatně vydělává. Možná i proto by pro ně bylo lepší, kdyby urinoterapie zůstala zavřená v šuplíku tabu a pomatených zpátečnických šarlatánských praktik.

Ale tam já ji rozhodně pohřbít nenechám.

3) Třetí nevýhodou je… Vlastně už mě nic nenapadá.

Urině se nevyhnete!

Jestli si už po několikáté říkáte něco jako: „Ué, tak to bych nikdy…“ a „Jak někdo může…“, tak vám teď asi spadne čelist. Máte za sebou dlouhou močovou terapii. Nejsem jasnovidec, a i když o většině z vás nic nevím, tak tohle vám říkám s jistotou. Několik měsíců jsme se všichni koupali ve vlastní šťávě a bylo nám při tom moc dobře.

Abych předešla vaší otázce, rovnou na ni odpovím: nezbláznila. Pokud jste prošli prenatálním životem v děloze své matky, máte za sebou úspěšnou dlouhodobou močovou terapii. A jelikož neznám nikoho, kdo by se na světě jen tak vyskytl, troufám si tvrdit, že jsme tím prošli všichni.

Plodová voda je tekutina, která obklopuje nenarozené dítě v děloze, na jejím vzniku se podílí organismus matky i dítěte a je v podstatě roztokem moči.

Výzkumy ukázaly, že miminko plodovou vodu pije, dýchá, otevírá do ní oči, vtéká mu do nosu i uší.

U dětí v děloze lze pozorovat aktivitu ledvin – tedy tvorbu moči, ale zajímavé je také to, že proplachování tělíčka plodovou vodou má nezastupitelnou funkci při správném vývoji plic a dalších orgánů a funkcí.

Plodová voda je roztok moči, který se samozřejmě od moči dospělého jedince docela dost liší, což souvisí především s odlišnými stravovacími podmínkami.

Kde se moč využívá

S urinou se ale ve „slušné společnosti“ setkáte sem tam i po narození. Stále je to například uznávaná tekutina pro diagnostiku různých nemocí.

Ó jak nerada vzpomínám na přeplněnou čekárnu, přes kterou jsem měla s prázdnou „šampuskou“ dojít nejprve na WC a pak s plnou zpátky, když se paní doktorka rozhodla, že je potřeba udělat rozbor moči.

To byly ještě doby, kdy jsem o moči moc pěkně nesmýšlela a bylo pro mě utrpení ji takhle veřejně ukazovat. Že jsem si u toho navíc ruce počůrala, a tedy z mého tehdejšího pohledu kontaminovala, o tom raději nemluvím.

Mimo to se s močí, potažmo s močovinou, můžete setkat v lékárnách a drogeriích. Když totiž zblízka prozkoumáte složení některých krémů a mastí, a to často těch dražších, objevíte v nich nenápadnou složku „urea“. To není nic jiného než latinský název močoviny.

Na těchto krémech je zvláštní jen to, že na ně nejde udělat tak pěkná barevná atraktivní reklama, jako na krémy s obsahem kozího mléka, kustovnice, manga, granátového jablka, medu a dalších zázračných fotogenických složek.

Kde se vzala?

Urinoterapie je prastará léčebná metoda používaná na celém světě. Spočívá v užívání (obvykle vlastní) moči (uriny), jejíž léčivé a léčebné účinky se potvrdily nejen během několika tisíc let praxe, ale také v mnoha studiích.

Nejstarší souvislé písemné doklady popisující léčbu vlastní šťávou pocházejí z Indie a jsou staré 5000 let.

Pokud nade vše ctíte zásadu ad fontesa chtěli byste si přečíst, co v té Indii psali, hledejte v místní knihovně pod názvem Šivambukvalpa (a připravte se, že nenajdete). I v lékařských spisech starověkého Řecka najdeme informace o širokém využití této tekutiny.

Kultury bez silné písemné tradice takové památky samozřejmě zanechat nemohli, ale je známé, že metoda léčby (nejen vlastní) močí se využívala a dodnes využívá po celém světě.

Možná si ještě vzpomenete na rady svých babiček, že odřeninu nebo jinou ranku je dobré počůrat, aby přestala bolet. V paměti přetrvává taky využití moči při léčení popálenin, omrzlin, vosích štípnutí apod.

Jestli se vám v životě už někdy potvrdilo, že to ty babičky tehdy dobře věděly, ať už jde o cokoli, tak jim věřte i v této oblasti.

Klasická medicína tuto metodu v uplynulých sto letech vytlačila na samý okraj zájmu a na léčbu močí se nabalila velká vrstva tabu a pocit odporu vůči vlastním výměškům.

Dnes je moč bohužel nejčastěji prezentována jako odpadní produkt těla, kterým se odvádí jedy.

Postoj k ní je v naší společnosti převážně odmítavý, i když nikdo nedokáže říct, co přesně by mělo být na moči tak hrozné.

O tvorbě moči a o tom, že není jedovatá, píšu zde: Žádný fialky, A není to náhodou jedovaté

Tabu

Moč je v naší společnosti zahalena hustým závojem tabu. Je to fuj, patří to do záchoda, nesmí se na to sahat a raději o tom nebudeme ani mluvit.

Od malička nás učili, že je odporná, počůraná holčička je „ostuda“, po čůrání se myjí ruce, protože nám na nich mohlo ulpět to děsivé cosi.

S tím je potřeba počítat, pokud se rozhodnete přistupovat k ní jinak. Jestli nejste moc velcí masochisti, tak to asi nebudete nikde na potkání vyprávět. Mně trvalo dlouho, než jsem se odvážila promluvit o tom, že moč je úžasný prostředek, kterého je do záchodu škoda.

Tabu je něco, co je nedotknutelné a zapovězené. Nemusí to být ale špatné nebo škodlivé. Zkuste se nad tím zamyslet.

Velkou výhodou urinoterapie je, že ji můžete kdykoli a kdekoli vyzkoušet, nepotřebujete žádné vstupní vybavení ani investice.

V tomto článku jste snad dostali odpovědi na hlavní otázky, které se pojí s urinoterapií. Prostřednictvím odkazů na další články si můžete v jednotlivých oblastech znalosti prohlubovat podle vlastního zájmu. Jelikož tento článek má fungovat jako rozcestník, budou do něj postupně přibývat další odkazy s tím, jak bude postupovat má tvůrčí činnost.

Ne každý si troufne na tuhle cestu vyrazit sám. Právě proto jsem vytvořila kurz Rande s vlastní šťávou, který vás vybaví teoretickými znalostmi, ale hlavně vám krok za krokem pomůže překonat zábrany a spřátelit se s vlastní urinou. Podrobnější informace o něm najdete ZDE>>>.

Pokud vás už teď napadá cokoli dalšího, co byste potřebovali vědět, napište mi na [email protected], ráda vám poradím a pomůžu nebo vás nasměruju na ty správné zdroje.

Urinoterapie, léčba močí: zvrácenost, nebo alternativa?

Do Evropy se tento netradiční způsob léčby dostal zhruba na počátku 19. století. Ačkoli se o něm příliš nediskutuje, už dříve bylo zvykem případnou řeznou, bodnou či jinou ránu pomočit, čímž došlo k jakési základní desinfekci.

Moderní lékařství ovšem nenechává výzkum uriny stranou. Výzkumu v této oblasti se věnují lékaři po celém světě. Třeba v Mexiku a Japonsku je navíc urinoterapie součástí studia na lékařských fakultách. Asi nikoho také nepřekvapí, že je tady rovnou několik klinik, kde jsou pacienti močí skutečně léčeni.

Mohlo by tě zajímat: Přijde ti léčba močí krajně nechutná? A věděla jsi, že urina (někdy též označována jako urea) je součástí mnohých kosmetických přípravků? Většinou je sice vyráběna synteticky, ale ne vždy tomu tak je.

• Mýty a fakta o přírodní kosmetice. Taky jim ještě věříš?

Že moč může léčit? To věděli už Indové před 5 tisíci let.

Co zjistili vědci…

Urina má podle nejnovějších studií tendenci zabíjet nejrůznější druhy bakterií. V silné koncentraci dokonce ničí viry obrny a vztekliny, ale také je přirozenou vakcínou.

Lidská moč se navíc osvědčila v léčbě široké škály neduhů, mezi něž patří třeba chronické a akutní záněty jater, černý kašel, astma, senná rýma, plané neštovice, migrény nebo spektrum nejrůznějších zažívacích potíží.

Bylo navíc prokázáno, že urina léčí šedý zákal a zmírňuje průběh takových nemocí, jako je roztroušená skleróza, zánět tlustého střeva, vysoký krevní tlak, lupus nebo nejrůznější druhy exémů a oparů.

Moč jako odporná a páchnoucí tekutina?

Už odmalička nám bylo vštěpováno, že tekutina, kterou vylučujeme, je nechutná, páchnoucí a špinavá.

Podle asijských kultur (i vyjádření některých lékařů) je moč zdravého jedince ve skutečnosti nejčistší substanci, která nese zakódovanou zprávu každého organismu zvlášť.

Je nasycena vitaminy, aminokyselinami a látkami, které hojí rány a dokážou úspěšně bojovat s celou řadou civilizačních i jiných onemocnění.

Pokud bychom se podívali na cestu moči až do chvíle, kdy opustí naše tělo, musíme začít u ledvin, kde se moč tvoří. Odtud se dostává do močovodů a poté je vyloučena. Moč tvoří ze čtyř pěti tekutina, kterou jsme během dne vypili, zbývající část je krevní plazma.

Věděla jsi, že: Za pouhý jeden den tělo dokáže vyrobit na osm set mililitrů moči?

První seznámení s urinou

Jako prevence proti všem výše zmíněným nemocem je doporučováno pít ranní urinu v objemu 100 až 200 mililitrů. Pokud tě urinoterapie láká a plánuješ si ji sama na sobě vyzkoušet, máme pro tebe pár začátečnických rad a tipů, jak na to:

1. Po dobu čtrnácti dnů se vyvaruj konzumace potravin, které obsahují rafinovaný cukr a bílou mouku. Vynechat bys pro klid duše měla i maso.
2. Prvním krokem k užívání uriny je odbourání případného odporu k vlastní tekutině.
3. Zkus nejdřív zachytávat moč do smaltovaného hrnce nebo skleněné nádoby a pokus se v ní omýt ruce.
4. Uvidíš, že už po pár aplikacích bude tvá pokožka krásně jemná.
5. Dalším krokem je oplachování obličeje, které by mělo trvat alespoň dva měsíce.
6. Pokud si troufneš, můžeš urinou proplachovat také nosní dírky nebo ji začít kloktat.
7. Posledním krokem je samotné popíjení. Pokud to tvůj žaludek či přesvědčení nezvládne, bude nutné se vrátit k některému z předchozích kroků.

Další alternativní možnosti využití

Kromě pravidelného popíjení můžeš svému tělu dopřát také zábaly nebo masáže urinou. Někteří lékaři ji dokonce aplikují nitrožilně nebo prostřednictvím klystýru.

Zastánci urinoterapie kapou urinu pod jazyk při prvních příznacích nemoci, aftu nebo oparu. Moč také slouží k potírání nebo obkladům.

Vždy je ovšem potřeba poslouchat své tělo a tomu přizpůsobit další postup.

A jaký je tvůj názor na urinoterapii? Připadá ti léčba močí nechutná, nebo o ní vážně uvažuješ?