Umělá sladidla se prezentují jako zdravější náhrada cukru pro pacienty trpící onemocněním diabetes, čili cukrovkou. Když sníte cukr, vyplaví se z pankreatu hormon inzulín, díky kterému umí tělo cukr přijmout do svalových buněk a štěpit ho na energii.
Pomocí inzulínu se přebytek cukru ukládá do jater a do tukových buněk jako energetická zásoba. Pacientům s diabetem I. typu chybí inzulín a proto si ho musí aplikovat injekčně několikrát denně a ještě k tomu navíc před každým jídlem. Pacienti s diabetem II.
typu nemají buňky dostatečně citlivé na inzulín a také mají méně inzulínu, proto jejich tělo nedokáže jednoduchý cukr, glukózu, proměnit na energii.
Příčinou škodlivosti cukrů je, že nezpracovaný cukr koluje v krevním oběhu a jeho hladinu. Vysoká glykemie způsobuje mnoho dalších komplikací diabetu, nejvážnější jsou poškození cév, nervů, ledvin a oční sítnice. Proto by se cukrovkáři měli mít na pozoru a hladiny glykemie si hlídat.
Tip BENU: Sledujte, jaké má vaše oblíbené sladidlo glykemický index (GI). Dobrý GI pro cukrovkáře je od 0 do 55.
Jakým cukrům se vyhněte
Jakým cukrům se vyhněteGlukóza má glykemický index rovných 100, tedy jde o nejvyšší hodnotu. Je to hroznový cukr. Tělo zdravého člověka dokáže cukr bez problémů zpracovat a štěpit na energii.
Proč by měl tedy jeho omezit? Cukr je rychlým zdrojem energie pro svaly a pokud ji nevyužijí, promění se na tuk a ukládá se do tukových zásob. Pokud svému tělu dopřejete po porci zákusku relax místo tréninku, může se to odrazit na vaší postavě.
Denní dávka cukru pro dospělého člověka s mírnou fyzickou zátěží je 60 g za den. Pozor si dávejte na zdroje, je skrytý v průmyslově zpracovaných potravinách jako glukózový sirup.
Glukózu vyhledávají sportovci při velké fyzické zátěži, cukrovkáři I. typu při hypoglykemickém šoku nebo se podává pacientům v rekonvalescenci, aby měli dostatek energie na regeneraci.
Jedna molekula hroznového cukru (glukózy) a jedna molekula ovocného cukru (fruktózy) tvoří dohromady sacharózu, cukr který kupujete v obchodech jako krystálový, moučkový. Všechny tyto cukry zvedají hladinu glykemie (GI je 68) a proto jsou pro diabetiky hrozbou. Podobně je na to třtinový cukr, s GI 60 patří mezi cukry nevhodné pro diabetiky.
Při náhradních cukrech zbystřete
Při náhradních cukrech zbystřeteNa výsluní se dostávají i jiné typy cukru. Jsou stejně sladké, některé i sladší a oproti klasickému řepkovému cukru mají několik benefitů a proto se považují za zdravější alternativu. Nenechte se zmást nálepkou “ZDRAVÉ SLADIDLO”. Oproti klasickému cukru jsou zdrojem vitamínů i minerálu, některé i vlákniny, ale obsahují také množství kalorií a ovlivňují hladinu glykemie.
Fruktóza
Fruktóza je ovocný cukr. U diabetiků je oblíbený a přidává se do sladkostí, které jsou určené právě pro cukrovkáře. Sladí se jim také sycené nápoje. Jeho chuť je oproti klasickému řepnému cukru sladší a má méně kalorií. I přesto, že je jeho glykemický index jen 20, měli by cukrovkáři sladit ovocným cukrem s mírou.
Javorový sirup
Je to přírodní cukr, který se získává z mízy stromu javoru cukernatého, která se následně ještě zahříváním zahušťuje.
Je to tradiční sladidlo používané v Americe, ale čím dál tím více je populární také u nás. Javorový sirup obsahuje vodu, směr cukrů (sacharóza, glukóza, fruktóza), vitamíny a minerály.
Je vynikající na lívance, ale diabetici by si ho neměli kvůli obsahu cukrů a GI 54 dopřávat.
Čekankový sirup
Tento sladký produkt z kořene čekanky má glykemický index 5 a vysoký obsah vlákniny. Je proto vhodnou volbou pro diabetiky nebo pro lidi, kteří chtějí redukovat svojí hmotnost a omezit kalorie. Čekankový sirup se dá považovat za zdravé slazení do čaje, kávy, limonády, kaše nebo bílého jogurtu.
Rýžový sirup
Jako alternativu ke klasickému cukru existuje i rýžový sirup. Vyrábí se z fermentované rýže, má nízkou sladivost a neutrální chuť, proto se hodí k vaření i pečení. Je to sirup bez cukru, který má nižší glykemický index proti klasickému cukru, ale přibližně stejně kalorií.
Jako náhradu za cukr můžete používat další sladidla. Můžeme je rozdělit na kalorická a nekalorická sladidla a také na přírodní a umělá sladidla. Jaké mají výhody a nevýhody?
Ani umělá sladidla nejsou ideálním řešení
Ani umělá sladidla nejsou ideálním řešeníUmělá sladidla jsou syntetické sloučeniny, které jsou mnohonásobně sladší než cukr a poskytují chuťovým buňkám pocit, že přijímají cukr. Jsou sladké a zároveň nemají žádnou výživovou hodnotu. Proto se zdají být skvělým řešením pro lidi, kteří nemohou jíst cukr a touží po sladkém.
V potravinách a lékárnách jsou známé jako umělá sladidla pro diabetiky. Škodlivost umělých sladidel spočívá právě ve sladké chuti, která v mozku vyvolávat touhu po slazeném jídle a potřebu doslazovat si.
Pokud používáte umělá sladidla, nevnímáte sladkou chuť rajčat, smetany nebo kořenové zeleniny a neuspokojí vás. Které to jsou?
Aspartam
Apartam je 220krát sladší než cukr, a proto ho stačí jen málo. Prodává se jako sypké sladidlo i tablety, můžete si tedy zvolit formu, která vám lépe vyhovuje.
Při vysokých teplotách se rozkládá – není příliš vhodný na vaření nebo pečení. Běžně se vyskytuje v sladkostech a slazených nápojích označené jako dietní, pod číslem E951.
Není vhodný pro lidi trpící fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin), ale jako sladidlo pro diabetiky se používá.
Sacharin
Sacharin obchodně známy jako Spolarin, je 300krát sladší než cukr, a proto stačí na slazení potravin opravdu malé množství. Jde o nejstarší umělé sladidlo vůbec.
Sacharinové tablety jsou vhodné i do vaření, do pečení pro diabetiky nebo do teplého nápoje. Hodně ho najdete nejen ve sladkostech, ale také v kosmetice a to pod označením E954.
Pro diabetiky je vhodný v omezené míře, protože je nekalorický, ale má vliv na hladinu glykemie.
Acesulfam K
Acesulfam K neboli acesulfam draselný je asi 200 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo v kombinaci s aspartamem kvůli lehce nahořklé chuti. je vhodný do studených a teplých nápojů, při vaření a pečení ztrácí sladivost. V potravinách je pod označením E950. Řadí se mezi neenergetická sladidla. Díky tomu je v rozumné míře vhodný pro diabetiky.
Cyklamát
Cyklamát je 40 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo do potravin a nápojů, kde ho najdete pod označením E952 a používá se v kombinaci s jinými sladidly. Samostatně se jako sladidlo v tabletách nebo prášku neprodává. V USA je cyklamát zakázaný, v České republice je jeho přítomnost v potravinách povolena a pro diabetiky je vhodný.
Sukralóza
Sukralóza je až 600 krát sladší než cukr. Sladidlo se sukralózou běžně dostat v obchodech ve formě prášku nebo drobných tablet, je součástí jogurtů nebo sirupů. Jde o nekalorické sladidlo s označením E955 vhodné pro diabetiky.
Vsaďte na přírodní náhradní sladidla
V přírodě najdeme i takové zdroje sladké chuti, které jsou zdravější alternativou klasického cukru. V porovnání s řepkovým cukrem nebo umělými sladidly jde opravdu o zdravější sladidla.
Stévie
Jedním se zdravých sladidel jsou steviol-glykozidy. Získávají se z rostliny Stevia rebaudiana a její chuť je sladší až 300 krát více než cukr. Toto sladidlo je nekalorické a je vhodné pro diabetiky i pro osoby s fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin).
Jeho GI je 0! Odolává i vysokým teplotám a proto je vhodný na vaření i na slazení pečiva pro diabetiky. Samotná stévie není v Evropské unii považována za povolenou potravinu na rozdíl od výtažku z listů, steviol-glykosidů.
Stévie pro diabetiky se prodává v tabletách, jako tekuté nebo jako sypké sladidlo.
Cukerné polyalkoholy
Tyto sladké molekuly jsou průmyslově upravené sacharidy a představují lepší variantu, čím sladit při cukrovce. Jsou tedy velice podobné cukru, ale přesto mají několik odlišností. Jednou z nich je, že naše tělo je neumí metabolizovat.
Z trávicího traktu se vstřebávají do krevního oběhu a ovlivňují hladinu glykemie jen minimálně. Za zdravé cukry se dají považovat i kvůli tomu, že nejsou vhodnou potravou ani pro bakterie v ústní dutině – nepodporují tvorbu zubního kazu.
To, že naše tělo polyoly neumí trávit a prochází trávicím traktem beze změny sebou nese i jisté komplikace. Ve střevech mohou totiž kvasit a citlivějším osobám přivodit nadýmání, nevolnost a průjem.
I když nemají stanovou denní dávku, na rozdíl od umělých sladidel, měli by se přidávat do jídel s opatrností.
Xylitol
Březový cukr se vyrábí z březové šťávy. Je stejně sladký jako klasický cukr, ale má méně kalorií a nízký glykemický index 7. Je vhodnou volbou pro diabetiky a při redukční dietě a dá se považovat za zdravý cukr.
Erythritol
Tento cukr patřící do skupiny cukerných polyalkoholů, se přirozeně nachází v ovoci (v hruškách či melounu), v houbách a vínu. Chutná stejně jako obyčejný cukr, ale na rozdíl od něho nemá téměř žádné kalorie. Díky nulovému glykemickému indexu se dá považovat za vhodné sladidlo pro diabetiky.
Sorbitol
Také sorbitol patří mezi cukry, který se přirozeně nachází v ovoci, zejména v třešních a je hojně využívaný jako sladidlo pro diabetiky. Najdete ho také v lékárně: v sirupech a pastilkách, zubních pastách a v infuzních roztocích.
Dia sladidla a medyPotřeby pro diabetiky
Co nevíte o umělých sladidlech | CZ TEST
04.04.2013 | V dnešní době najdeme v obchodech jen málo potravin, kde by nebyla použita sladidla.Pohled na ně je však dosti rozporuplný. Část veřejnosti je spojuje s nepříznivým vlivem na zdraví, zatímco jiní v nich vidí téměř zázračný prostředek na hubnutí. Podívejme se, jak je to s nimi ve skutečnosti.
Cukr nevznikl v Americe, jak se mnozí domnívají, ale v Indii, kde se vyráběl z cukrové třtiny. V roce 1099 bylo možné v Anglii sehnat cukr pouze na předpis v lékárnách.
O něco později, kdy již byl k dostání běžně v obchodě, stál kilogram cukru půlroční plat pracujícího člověka.
Mohla si ho tedy dovolit pouze vyšší třída a chudší lidé doslazovali ovocem nebo trochou medu.
Samotná umělá sladidla mají ale poměrně krátkou historii. Sacharin, jako vůbec první umělé sladidlo, vznikl v podstatě náhodou v roce 1879 díky chemikům Remsenovi a Fahlbergovi.
V roce 1937 pak byly objeveny cyklamáty a roku 1965 aspartam. Další umělá sladidla vznikala náhodně jako vedlejší produkty a meziprodukty při tvorbě jiných látek.
Sukralóza byla například objevena náhodou při výrobě insekticidů.
Přírodní sladidla
Můžeme je znát též pod pojmy náhradní cukry nebo náhražky sacharózy. Na rozdíl od chemicky připravených umělých sladidel však přírodní sladidla vypadají podobně jako běžný řepný cukr.
Mají i stejnou energetickou hodnotu (4 kcal na 1g) a zvyšují glykémii, i když o něco pomaleji než řepný cukr. Můžeme je najít v diabetických, ale i běžných potravinách.
Mezi nejvíce používaná přírodní sladidla patří glukóza, fruktóza, maltóza a cukerné alkoholy.
Umělá sladidla
Zákon definuje náhradní sladidla jako „látky, které udělují potravinám sladkou chuť a které nepatří mezi monosacharidy a disacharidy“. Vyrábějí se ve formě tablet, kapek nebo sypkých směsí. Jedná se o sloučeniny, které nejsou zdrojem žádné energie a neovlivňují glykémii.
Zároveň nezpůsobují tvorbu zubního kazu, protože na rozdíl od běžného cukru nepodporují růst bakterií v ústní dutině. Umělá sladidla nesmějí být používána pro výrobu potravin pro kojence a malé děti.
Potraviny obsahující více než 10 % náhradních sladidel musejí být na obalu označeny výstrahou „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky”.
Nejčastěji používaná sladidla
Sacharin je zcela bez kalorií a dokonce až dvěstěkrát sladší než běžný cukr. Doporučený denní limit je 5 mg na kilo tělesné váhy.
Aspartam sice kalorie obsahuje, při jeho konzumaci se však nemusíme se bát o naši štíhlou linii, jelikož pro oslazení potravin ho stačí opravdu jen malé množství. Pozor by si však měli dát lidé, kteří trpí fenylketonurií, jelikož aspartam obsahuje fenylalanin.
Sukralóza je vyráběna ze skutečného cukru, a přesto, že je až šestsetkrát sladší, tak neobsahuje žádné kalorie. Její hlavní výhodou je, že je termostabilní a může tedy být použita také při pečení, což z ní dělá jedno z nejpopulárnějších umělých sladidel. Doporučený denní limit pro sukralózu je stejný jako u sacharinu, tedy 5 mg na kilogram tělesné váhy.
Cyklamát má velmi pošramocenou pověst. Ve Spojených státech nebo v Norsku je zcela zakázán. A to především proto, že podle některých studií může mít cyklamát karcinogenní účinky. Použití cyklamátu je však povoleno v Evropské unii a škodlivé účinky dosud nebyly prokázány.
- Sladidlo Sladivost vůči sacharóze
- Cyklamát 30 x vyšší
- Sacharin 200 x vyšší
- Aspartam 200 x vyšší
- Sukralóza 600 x vyšší
Kde je můžeme najít?
Umělá sladidla mají uplatnění jak v běžných domácnostech, tak i v potravinářském průmyslu při výrobě diabetických nápojů, kompotů, džemů, přesnídávek, žvýkaček a bývají obsaženy i v některých mléčných produktech. S výjimkou sukralózy by se neměla umělá sladidla používat při tepelné úpravě pokrmů, zvláště pečení. Už při teplotě 30 až 40 stupňů Celsia u nich dochází k rozpadu na jednotlivé složky, které jsou samy o sobě toxické.
Hubnutí
Mnohé vědecké studie prokázaly, že umělá sladidla podporují spíše přibírání na váze, protože v mozku po konzumaci potravin se sladidly vyskočí informace ke zpracování cukru.
Cukr však v těle není, a tak mozek vysílá signály, které vyvolají jen další chuť na sladké. Proto umělá sladidla spíše zvyšují chuť k jídlu a zpomalují trávení.
Odborníci doporučují, pokud si chcete i v době hubnutí osladit život, používejte přírodní sladidla – např. stévii, javorový sirup, skořici.
Diabetes a umělá sladidla
Umělá sladidla jsou ve velké míře užívána především diabetiky. Některé studie však upozorňují, že zvýšený přísun umělých sladidel u diabetiků může vést ke komplikacím cukrovky. Potraviny označované jako DIA nedoporučují ani lékaři. Sice v sobě nemají žádný cukr, ale obsah tuků je více než sporný.
Zdraví
Americký kontrolní úřad již před lety provedl rozsáhlý výzkum, na základě kterého zdokumentoval 92 toxických příznaků organismu při nadměrné konzumaci umělých sladidel.
A mezi nejčastější příznaky patřily bolesti hlavy, únava, závratě, zvyšování hmotnosti, deprese, slabost, nespavost.
Jako nejlepší variantu tak specialisté doporučují omezit sladké potraviny a ze sladidel upřednostňovat ty na alkoholové bázi.Nemají nic společného s alkoholem, jak jej známe my, jen ho svou chemickou strukturou připomínají. Jejich název velmi často končí příponou -ol, například sorbitol, xylitol nebo maltitol.
Ani tyto sladidla však nejsou zcela bez kalorií, v průměru jich však obsahují přibližně poloviční množství než běžný cukr. Jsou sice dražší než sacharin či aspartam, ale na rozdíl od nich nemají omezenou denní dávku a jsou považované za relativně bezpečné.
Umělá sladidla? Ano i ne..
Kateřina Šebelová;Velká Epocha | 22. 1. 2008
Ilustr. foto: Daniel Greene/Flickr.com
Celosvětově můžeme pozorovat nárůst obezity v Evropě i Americe. Lidé pohodlní a také konzumují více jídla, než je k životu potřebné. Zvyšuje se rovněž podíl cukru v potravě. Mnoho lidí ve snaze ubránit se nárůstu hmotnosti se zaměřuje na umělá sladidla. Jde tento trend správným směrem?
Umělá sladidla – mýty a fakta
Na adresu umělých sladidel padla řada domněnek a obvinění. Část veřejnosti je spojuje pouze s nepříznivým vlivem na zdraví, část v nich zase vidí téměř zázračný prostředek na snížení hmotnosti. Diabetici umělá sladidla považují za jedinou náhradu cukru.
Umělá sladidla rozhodně nejsou všelékem na cestě k dobrému zdraví. Mnohá z nich sice neobsahují cukr, ale zato mají více kalorií, než by si běžný člověk mohl představit. Jiná sladidla jsou zase úplně bez kalorií.
Nepotvrdily se informace, které říkaly, že sladidla působí jako karcinogeny. Laboratorní testy to u lidí spolehlivě neprokázaly. Nepříznivě působí sladidlo aspartam nebo sacharin u lidí s nemocí fenylketonurií.
Rovněž nebyla prokázána přímá spojitost umělých sladidel s poruchami imunity.
Umělá sladidla a hubnutí
Není pravda, že by umělá sladidla snižovala hmotnost. Mnohé vědecké studie prokázaly, že mají přesně opačný účinek, protože v mozku po konzumaci potravin se sladidly vyskočí informace ke zpracování cukru.
Cukr však v těle není, a tak mozek vysílá signály, který vyvolají jen další chuť na sladké. Proto umělá sladidla spíše zvyšují chuť k jídlu a zpomalují trávení.
Výhoda umělých sladidel oproti běžnému cukru však spočívá v tom, že nepoškozují chrup.
Historie umělých sladidel
Umělá sladidla mají poměrně krátkou historii. Sacharin, jako vůbec první umělé sladidlo, vznikl v podstatě náhodou v roce 1879 díky chemikům Remsenovi a Fahlbergovi.
Další umělá sladidla vznikla náhodně jako vedlejší produkty a meziprodukty při tvorbě jiných látek. K nejznámějším patří aspartam, který byl objeven v půli šedesátých let.
Novější typy umělých sladidel jsou vyrobeny na alkoholové bázi. Patří sem například sorbitol, manitol nebo xylitol…
Cesta k úspěchu? Všeho s mírou..
Kdo má zamotanou hlavu z toho, že neví, zda používat umělá sladidla či nikoliv, pro toho máme snadnou radu – omezit sladké potraviny a ze sladidel upřednostňovat ty na alkoholové bázi (končící slabikou -ol). Jsou sice dražší, než sacharin či aspartam, ale na rozdíl od dvou jmenovaných nemají omezenou denní dávku a jsou považované za relativně bezpečné.
Řepný cukr v bílé i tmavé formě však nedoporučují ani lékaři, ani zastánci zdravé výživy. Kromě toho, že obsahuje mnoho kalorií, způsobuje i zvýšené riziko zubního kazu. Zdravější variantou je med, ale i ten je poměrně kalorický.
Umělá sladidla by se však rozhodně neměla používat na tepelnou úpravu pokrmů, zvláště pečení. Už při teplotě 30 – 40 stupňů Celsia u nich dochází k rozpadu na jednotlivé složky, které jsou samy o sobě toxické (methanol, fenylalanin,…
)
Aspartam a jeho vliv na zdraví člověka
Aspartam patří k nejlevnějším umělým sladidlům. Byl objeven v roce 1965 a byl tehdy považován za velmi bezpečný produkt. Ještě před uvedením na trh se vyskytly určité pochybnosti o jeho bezúhonnosti.
Podařilo se však prokázat jen to, že škodí fenylketonurikům. V 80. letech dvacátého století přišly na americký kontrolní úřad (Food and Drug Administration) tisíce stížností v souvislosti s konzumací aspartamu.
Lidé uváděli aspartam jako možný zdroj bolestí hlavy, nárůstu hmotnosti, depresí, slabosti, nespavosti, atd.
Americký kontrolní úřad potvrdil 92 toxických příznaků při nadměrné konzumaci umělých sladidel. Produkty s aspartamem byly označeny za nestabilní a byly staženy z trhu.
Příčinou byl podle mnohých vědců formaldehyd, který vzniká v těle při metabolických procesech. Evropská unie nedoporučuje potraviny s aspartamem pro děti a těhotné ženy.
Zatím nebyly vyvráceny ani potvrzeny domněnky o možné souvislosti vysokých dávek aspartamu s defekty novorozenců a epilepsií.
Potraviny s umělými sladidly? Spíše ne..
Některé studie dokonce upozorňují, že zvýšený přísun umělých sladidel u diabetiků může vést ke komplikacím cukrovky. Potraviny označované jako DIA však nedoporučují ani lékaři. Sice v sobě nemají žádný cukr, ale obsah tuků je více než sporný. Odborníci z oblasti výživy nepodporují potraviny označované light anebo nápoje s umělými sladidly.
Umělá sladidla byla a stále ještě jsou doposud zdrojem mnohých vědeckých studií. Budeme si asi muset počkat, až vědci zcela jednoznačně určí opravdový vliv umělých sladidel na naše zdraví. Prozatím bychom se měli řídit zásadou všeho s mírou…
Pravda a mýty o umělých sladidlech. Porovnejte si je! | Žena.cz
Také jste si zvykli pít Coca colu light nebo zero s umělými sladidly? Podívejte se na náš článek a zjistíte, že umělá sladidla nejsou zrovna ideální náhradou.
Umělá sladidla nacházíme v limonádách, dáváme si je do čajů a dokonce některé pokrmy v sobě tyto náhrady za cukr ukrývají. Podívejte se, co umělá sladidla dělají s metabolismem, a jak pomáhají hubnout.
Umělá sladidla dokážou pracovat s metabolismem
Cukr a dokonce i náhradní sladidla dokážou v těle vyvolat tvorbu inzulinu. U umělých sladidel je věc ale dost komplikovaná. Inzulin v krevním oběhu neví, co má dělat, protože nedošlo ke konzumaci klasického cukru.
Stává se, že ovlivňuje negativně procesy v organismu. Umělá sladidla zvyšují možnost vzniku cukrovky, zvýšení cholesterolu a v nejhorším případě i cévní onemocnění.
Pokud už umělý cukr musíme používat, nemělo by se to stát každodenním pravidlem.
Zvýšená chuť na sladké
Je jasné, že chemická sladidla volíme proto, že mají nízkou nebo žádnou kalorickou hodnotu. Uvnitř sladidla nenajdeme žádnou energii, proto je jejich jediná funkce ochutit jídlo. Přírodní cukry se od chemických liší. Mají podobnou energetickou hodnotu jako sacharóza a tělo si s nimi poradí lépe.
Výživoví specialisté se shodují, že s chemickým sladidlem nejde do mozku impulz, že jsme plní, proto chceme další jídlo. To vše vede k přejídání a k obezitě. Závěrem lze říci, že umělá sladidla zvyšují chuť k jídlu a zpomalují trávení. Při dietě je lepší používat přírodní sladidla, jako je stévie, javorový sirup, skořici nebo med.
Co je sladidlo?
Na obalu potravin a nápojů se označují E 420 – E 959. Tyto látky dodají jídlu sladkou chuť. Nejznámějším sladidlem je zcela jistě aspartam E 951 a sacharin E 954. Aby jejich chuť nepříjemně nepadala na jazyk, používají se jako směs s acesulfamem K E 950. Dokonce je najdeme v kombinaci s kyselinou cyklámovou a její vápenatou a sodnou solí.
Umělá sladidla sice nemají žádnou energii, ale neznamená to, že jsou zdravá. S umělými sladidly se setkáte nejčastěji v nápojích, trvanlivém pečivu, cukrovinkách, rosolech, džemech nebo u žvýkaček či mražených krémů. Sladidlům se zcela jistě musí vyhnout kojenci a malé děti.
Naopak sladidla hojně využívají cukrovkáři, ale i ti by měli sáhnout spíš po přírodní alternativě. O tom, zda jsou umělá sladidla v pořádku či zdraví škodlivá, se lékaři a odborníci na výživu budou dohadovat věky, ale zatím vše ukazuje na to, že chemické sladidlo nepřináší tělu nic dobrého.
Video Mohlo by Vás také zajímat: Zahrada Na Valech na Pražském hradě: Návštěvníci tu najdou pyramidu i etruské motivy | Video: TV Architect
Umělá sladidla mohou být pro naše zdraví nebezpečnější než klasický cukr
Ani sladidla nemusí být zdravější variantou.
Foto: Profimedia.cz
Cukr je v posledních letech vnímán jako to největší zlo. Zajisté ve větším množství našemu tělu neprospívá, zvláště, když máme minimum denní aktivity, nicméně to neznamená, že je nutné ho ze svých jídelníčků zcela vypustit. Podle mnohých odborníků je v tomto směru mnohem efektivnější snižovat množství zkonzumovaného cukru než jej čímkoliv nahrazovat.
Jejich názory navíc potvrzují i závěry dvou dlouhodobých vědeckých studií.
V první z nich, jež byla nedávno zveřejněna v odborném časopise JAMA Internal Medicine, vědci sledovali více než 451 000 lidí po dobu 16 let, přičemž ti z nich, kteří vypili více jak dva sladké nápoje denně, hrozila o 17 % vyšší pravděpodobnost předčasné smrti než těm, kteří si slazené nápoje dopřávali jen občas. Nicméně riziko předčasné smrti bylo úplně nejvyšší u lidí, kteří nahradili slazené nápoje cukrem za nápoje slazené umělými sladidly. U těchto lidí navíc bylo zjištěno o 40 % vyšší riziko srdečních onemocnění.
S dalším šokujícím zjištěním přišli vědci, kteří sledovali obézní ženy, které v rámci hubnutí nahradily nápoje slazené cukrem nápoji s umělými sladidly. Pokud vypily jen dva nápoje s umělými sladidly denně, riziko mozkové mrtvice se u nich zdvojnásobilo.
Kouzlo umělých sladidel spočívá v tom, že se na rozdíl od cukru neabsorbují, proto by měly být dietnější. Problém ale je, že tyto sladidla mají naprosto devastující vliv na náš střevní mikrobiom, tedy na 100 bilionů mikrobů, jež vytvářejí harmonii v našich střevech.
Většina živin je totiž absorbována v tenkém střevě, umělá sladidla ale ne. Ty putují až do tlustého střeva, kde sídlí většina střevních bakterií a bohužel zde páchají zřejmě ty největší škody. Vědci se domnívají, že střevní bakterie reagují na sladidla tak, že produkují chemikálie, které vyvolávají zánětlivé reakce, které podporují vznik obezity a cukrovky.
Vědci vycházeli hned z několika vědeckých zjištění. Úplně první výzkum probíhal na myších, které byly rozděleny do tří skupin, přičemž jedna skupina dostávala k pití vodu, druhá sladkou vodu a třetí vodu s umělým sladidlem – sacharinem.
U myší, jež pily vodu se sacharinem, se přitom vyvinula neschopnost metabolizovat glukózu, což je projev, který předchází diabetu. Vědci poté u těchto myší sebrali vzorky střevního obsahu myší a přenesli je na jiné normální myši. Během šesti dnů se u těchto do té doby zdravých myší vyvinula glukózová intolerance.
Navíc ve střevech těchto myší přibylo velké množství bakterií, jež jsou spojovány s obezitou a cukrovkou.
Podobný výzkum byl následně proveden i na lidech, přičemž po týdenním pití nápojů s umělými sladidly se i u nich objevily známky glukózové intolerance.
Další výzkum provedli vědci z amerického National Institute of Health u žen s těhotenskou cukrovkou. Pokud konzumovaly alespoň jeden uměle slazený nápoj denně během těhotenství, vzrostla u nich pravděpodobnost, že budou mít jejich děti ve věku kolem sedmi let věku obezitu. Opět i zde to vědci přičítají střevnímu mikrobiomu.
Pokud zkonzumujete něco, co sladce chutná, mozek očekává přísun cukru. Začne tedy do krve uvolňovat inzulin, který snižuje hladinu glukózy v krvi. Pokud ale místo klasického cukru přijmete umělá sladidla s 0 kaloriemi, tělo se začne cítit podvedené a mozek začne uvolňovat hormony, které vyvolávají hlad.
Proto lidé začnou mít mnohem dříve hlad, než když zkonzumují klasický cukr.
„Chcete-li tedy pro své tělo udělat skutečně maximum, pak se snažte ve svém jídelníčku minimalizovat cukr, ale místo toho, abyste ho nahrazovali alternativami, redukujte jeho množství. Naučit se pít neslazené nápoje, čaj a kávu není nic složitého, přičemž vaše tělo se vám velmi brzy odmění,“ doporučuje pro Daily Mail doktor Michael Mosley.
Pokud přece jen nedokážete fungovat bez sladké chuti, pak mohou být určitým řešením listy stévie, jež jsou po staletí k tomuto účelu používány v Brazílii. Na trhu je stévie k dostání ve formách bílého prášku.
Její chuť je intenzivně sladká, proto je jí zapotřebí jen velmi malé množství.
Nicméně měli byste vědět, že se již jedná o průmyslově zpracovanou surovinu a v některých případech nemusí jít už o vůbec přírodní prostředek.
Hlavní zprávy
Umělá sladidla – PharmDr. Margit Slimáková
Odborně se označují i jako „nonnutritive sweeteners“, protože nemají žádný výživový přínos. K čemu tedy jsou? Proč se přidávají do potravin a proč je jíme? Před několika desítkami let přišly na svět jako řešení pro diabetiky a obézní. V následujících letech narůstalo jejich použití ve vyspělých zemích, stejně jako vzrůstaly počty lidí s obezitou a cukrovkou.
Po letech hledání zdravé stravy, kterou jsme většinou stavěli na průmyslově zpracovaných potravinách, se dnes vracíme ke skutečným potravinám. A proto končí móda umělých sladidel. Přesto jsou stále ještě běžně používána v některých doplňcích a speciálních potravinách pro sportovce nebo hubnoucí. A někteří experti je stále obhajují.
Co víme o vlivu umělých sladidel na zdraví?
Studie o přínosu pro obézní a diabetiky nedokládají jednoznačný zdravotní přínos. Narůstá počet studií, které naznačují možná rizika.
Podle některých prací a odborníků výrazná sladivost umělých sladidel může odrazovat od chuti skutečných sladce chutnajících potravin, a tak jen podporovat touhu po doslazovaných produktech.
Výsledkem bude upřednostňování vysoce průmyslově upravovaných produktů s mnoha dalšími riziky před výživově nejpřínosnějšími skutečnými potravinami.
Studie naznačují, že umělá sladidla mohou nepříznivě ovlivňovat střevní mikrobiom, receptory pro sladkou chuť a zasahovat do řízení metabolismu glukózy. Většina studií sledujících vliv umělých sladidel je z laboratoří.
Chybí nám dlouhodobé kvalitní lidské studie, které by rizika potvrdily. Je také třeba si uvědomit, že ještě po další roky chybět budou.
V lidských studiích je totiž velmi obtížné oddělovat vliv jednoho aditiva od stovek potravin a živin, které obvykle běžně konzumujeme.
Proč umělá sladidla nedoporučuji?
Umělá sladidla podobně jako třeba margaríny nebo odtučněné produkty nepatří mezi skutečné potraviny, a proto už od začátku svého profesního působení jednoznačně doporučuji se jejich používání vyhnout.
Vím, že mezi některými odborníky jsou umělá sladidla kontroverzním tématem, protože o jejich jednoznačné rizikovosti ještě nejsou přesvědčeni a čekají na další studie s jasnějšími důkazy. Jenže podobně to bylo i s margaríny. V době jejich největší slávy, kdy běžně obsahovaly až 20 % trans mastných kyselin, je doporučovali skoro všichni experti.
Já byla s vysvětlováním o jejich nepřirozenosti dost osamělá, podobně jako s doporučováním vajíček nebo másla v době, která by se dala označit jako doba hysterie z tuků.
Jak tedy sladit?
Naučte se vnímat přirozeně sladkou chuť. Nebudete potom potřebovat tolik sladit. Budete schopní vnímat sladkost z přirozeně obsaženého cukru v ovoci, smetaně nebo kořenové zelenině.
Studie o rizicích umělých sladidel jsou sice stále nekonzistentní a mnohé z nich jsou pouze laboratorní, nechápeme ani všechny mechanismy vzniku uvedených rizik. Faktem ale zůstává, že nás umělá sladidla nenaučí vnímat přirozeně sladkou chuť potravin a problém s nadměrným slazením neřeší.
Považuji za nesmysl, abychom jako odborníci doporučovali cokoli s potenciálně závažnými zdravotními riziky a bez smysluplného přínosu.
Zde detailní, odborné vyjádření ke zdravotnímu vlivu umělých sladidel včetně odkazů na nejdůležitější studie k tématu od Adama Obra, molekulárního biologa, kamaráda, a kolegy z Globopolu.
Výsledky studií
NNS (nonnutritive sweeteners) byly brány jako náhrada cukru v boji proti obezitě / kalorickému nadbytku vedoucímu k civilizačním chorobám. I přes dramatické zvýšení jejich konzumace se ale prevalence obezity nesnižuje, spíše naopak (1).
Dosud největší metaanalýza na toto téma dochází k názoru, že slazení NNS místo cukru nemá na naše zdraví žádný významný efekt, NNS dokonce ani nepomáhají kontrolovat tělesnou váhu (2).
V této publikaci jsou shrnuty výsledky ukazující vesměs statisticky nevýznamné rozdíly v tělesné váze, kontrole glykemie, rizika rakoviny, kardiovaskulárních chorob, nemocí ledvin a také v ovlivnění naší nálady a chování.
Pokud už se nějaké statisticky významné rozdíly našly, jednalo se o studie, do kterých bylo zařazeno málo účastníků – tudíž patrně bezvýznamné. Tyto dílčí výsledky ale ukázaly zajímavé asociace, kdy například konzumace vyšších dávek NNS bylo spojeno s vyšším nárůstem tělesné hmotnosti.
Zajímavostí také je, že většina studií srovnávajících cukr a umělá sladidla nenašla rozdíl v celkovém počtu kalorií zkonzumovaných za den – to ukazuje, že se lidé sladící NNS prostě “dojí” jinak. U lidí s nadváhou pak využití umělých sladidel místo cukru ukazuje málo statisticky významné snížení konzumace cukru, ale to se přitom neprojevilo na tělesné váze.
Předpokládáme-li, že umělá sladidla nemají žádný přímý významný (pozitivní ani negativní) dopad na naše zdraví, musíme se ptát, jaké jsou efekty nepřímé.
Jak vlastně sladidla funugjí? Sladká chuť potravy je detekována tzv. sweet taste receptory, T1R2/T1R3 (3), které jsou přítomny v ústní dutině, ale například i v pankreatu a střevech (4). Tyto receptory jsou přirozeně aktivovány cukry a sladkými aminokyselinami, nepřirozeně pak NNS.
Signál o vazbě molekuly cukru či NNS na receptor sladké chuti se v buňce přenáší přes α-gustducin (5). U buněk trávicího traktu exprimujících tyto receptory pak dochází ke stimulaci sekrece insulinu (6) a GLP-1 (7) (který opět stimuluje sekreci inzulinu).
Přemíra vylučování inzulinu, jednoho z hlavních anabolických hormonů, pak vede ke vzniku inzulinové rezistence a prediabetu.
O tom, zda NNS stimulují sekreci inzulinu, se vedou sáhodlouhé debaty. Některé studie, převážně staršího data, ukazovaly, že umělá sladidla inzulinovou odpověď nestimulují (8–10), jiné naopak ukazují zesílení vylučování inzulinu při společné konzumaci NNS a cukru (11).
Sucralosa a sacharin stimulují adipogenezi a inhibují lipolýzu ve zralých adipocytech, mechanismem nezávislým na receptorech pro sladkou chuť 12.
Obhájci umělých sladidel často poukazují na fakt, že epidemiologické studie ukazující pozitivní korelace mezi konzumací NNS a tělesnou vahou (u dětí (13–15), u dospělých (16–18)) nezohledňují vliv zbytku stravy. Jak si tedy vysvětlit tyto – zdaleka ne ojedinělé – výsledky?
Dieta matek v těhotenství a při laktaci je klíčová pro vyvinutí chutí mláděte – u hlodavců (19) I u lidí (20). Ukazuje se, že chutě matčiny stravy jsou přítomny v plodové vodě, a dítě tedy “chutná” potravu matky.
Předpokládá se, že dieta matky, které konzumují potravy příliš, zesílí predispozice dítěte k obezitě, inzulinové rezistenci a ke kardiovaskulárním chorobám (21).
Studie na hlodavcích ukazují, že mláďata matek vystavených sladké chuti v podobě umělých sladidel více preferují sladké, a ve čtyřech měsících věku pak mají zhoršený lipidový profil a poruchy v metabolismu glukózy (22,23). U lidí byla taktéž naznačena souvislost mezi konzumací NNS matkou a přibíráním dítěte v 1.
roce věku (24). Nedávná studie také ukázala, že konzumace slazených nápojů (>3 slazené cukrem / den, nebo jakékoli množství nápojů obsahujících umělá sladidla) vede k horší kvalitě embrya po intracytoplasmatické injekci spermií (ICSI, metoda umělého oplodnění) (25).
Pro vysvětlení metabolických efektů NNS existuje více teorií.
Vzhledem k tomu, že stopy umělých sladidel jsou dnes přítomny již i v řekách a odpadních vodách (26), vzhledem k výše naznačeným asociacím s návykem na sladkou chuť přeneseným z matky na dítě a vzhledem k faktu, že umělá sladidla téměř jistě nemají žádný pozitivní efekt na naše zdraví, je potřeba přehodnotit míru jejich užívání, a rozhodně je nebrat jako záchranu před “bílým jedem”, jak je dnes často označován cukr.
Zdroje
- Sylvetsky, A. C., Conway, E. M., Malhotra, S. & Rother, K. I. Development of Sweet Taste Perception: Implications for Artificial Sweetener Use. Endocr. Dev. 32, 87–99 (2017).
- Toews, I., Lohner, S., Küllenberg de Gaudry, D., Sommer, H. & Meerpohl, J. J. Association between intake of non-sugar sweeteners and health outcomes: systematic review and meta-analyses of randomised and non-randomised controlled trials and observational studies. BMJ 364, k4718 (2019).
- Margolskee, R. F. et al. T1R3 and gustducin in gut sense sugars to regulate expression of Na+-glucose cotransporter 1. Proc. Natl. Acad. Sci. 104, 15075–15080 (2007).
- Kojima, I. & Nakagawa, Y. The Role of the Sweet Taste Receptor in Enteroendocrine Cells and Pancreatic β-Cells. Diabetes Metab. J. 35, 451–7 (2011).
- Wong, G. T., Gannon, K. S. & Margolskee, R. F. Transduction of bitter and sweet taste by gustducin. Nature 381, 796–800 (1996).
- Nakagawa, Y. et al. Sweet taste receptor expressed in pancreatic beta-cells activates the calcium and cyclic AMP signaling systems and stimulates insulin secretion. PLoS One 4, e5106 (2009).
- Jang, H.-J. et al.