Jeho poslední velká operace v prosinci se týkala člověka, kterému měnil rovnou pět orgánů najednou. Sám říká, že to není kvůli tomu, aby se zviditelnil. Je důležité, aby pacientům nabídl i riskantní operaci, pokud je to zachrání.
Jiří Froněk– narodil se 18. prosince 1970 v Praze- od roku 2011 je přednostou Kliniky transplantační chirurgie IKEM- vyučuje i na 2. Lékařské fakultě na Univerzitě Karlově v Praze
- – získal ocenění Manažer roku 2013 ve zdravotnictví
- Bál jste se někdy výsledku transplantace, kterou jste prováděl?
Když má člověk v plánu výkon, který ještě nebyl proveden, je to vždy s určitou obavou a rizikem. Obava ze samotného výkonu není na místě, je třeba naopak počítat s reakcemi okolí.
Když se výkon povede, fronta na slávu je veliká a člověk s překvapením zjistí, kdo všechno chce být ve světle ramp. Pokud se výkon nepovede, bude tam člověk stát sám.
Také je potřeba si uvědomit, že i samotný úspěch vám někteří neprominou.
V České republice jste celkem častý inovátor. Čím to?
Neměl jsem pocit, že musím za každou cenu přinášet všechno nové, ale mýma očima po sedmi letech v Anglii zde spousta věcí chyběla. Tím trpí pacienti.
Novinky v českém transplantu nejsou proto, aby Froněk udělal ročně jeden až dva pionýrské zářezy na své pažbě, ale jsou tady kvůli pacientům, kteří tento typ zákroku potřebují. Říci jim „Ne‘ je jednoduché a bez rizika.
Říci „Ano‘ je pro ně často jediná a poslední možnost. Buď má člověk zkušenost, sílu a chuť udělat něco nového se všemi riziky, nebo ne.
V prosinci jste transplantoval pět orgánů jednomu člověku. Jednalo se o významnou operaci?
Ano, hlavně pro pacienta, jinak by neměl šanci na další život. Pro Česko je to určitý milník, protože je to tady poprvé, stejně jako ve střední a východní Evropě. Šlo zde o takzvanou úplnou multiviscerální transplantaci, kdy jsme vyjma ledvin pacientovi transplantovali všechny ostatní orgány dutiny břišní.
Někdy může jít při rozhodování o čas. Stresuje vás to?
Rozhodování v transplantu je poměrně rychlé, ale nejde o závod. Rozvaha může trvat i několik hodin. Parametrů ve smyslu nároků na dárce jsou desítky a všechny musíme vyhodnotit. Také musíme vidět příjemce, abychom poznali, že je to reálné. Když se rozhodneme, není cesta zpátky. Pro pacienta to musí dopadnout dobře. Nesmíme se mýlit. Není to o rychlosti, ale o přesnosti rozhodování.
Jak to bylo u operace pěti orgánů?
V době, kdy byl pacient zařazený na čekací listinu, jsme stanovili kritéria dárce. Když přichází nabídka, musíme zhodnotit, zda jsou nabízené orgány vyhovující a zda pacient “v tu chvíli může transplantaci podstoupit.
Může mít třeba chřipku nebo zhoršení vlastní nemoci. To celé trvá několik hodin, po kterých zazní definitivní Ano.
Při operaci dárce pak zhodnotím kvalitu orgánů a stále ještě můžu říct „Ne‘ a vše zastavit, později už nikoliv.
Když se ale daří, co následuje?
Když odebereme orgány “k transplantaci, v tento okamžik už musí být připravený další sál, kde vzápětí začínáme operovat příjemce. Nesmí tam být pauza, nebo jen velmi malá.
Už tam začíná budoucí osud pacienta. Když jsou orgány odebrané, běží takzvaná studená ischemie. Orgány jsou v chladném konzervačním roztoku na úrovni jejich bazální látkové přeměny. Ale čas jim škodí.
Čím kratší, tím lépe.
Vyskytly se nějaké komplikace?
Na jednu stranu musíme během operace co nejrychleji odstranit nemocné orgány, musíme ale postupovat opatrně a uvážlivě. Například pacienti s nemocnými játry mají mnohočetné žilní větve. Jsou velmi křehké a snadno krvácí. Tento pacient je měl všude a krevní ztráta by jej mohla ohrozit. Na druhou stranu odebrané orgány musíme transplantovat co nejdříve. V tomto případě vše proběhlo hladce.
Daří se pacientovi dobře?
Ano, je na chirurgickém oddělení a chodí. Jí už i normální stravu. Má takový režim, abychom zabránili infekcím. Ale to neznamená, že by byl izolovaný v nějaké bublině. Chodí po pokoji i oddělení, jezdí za ním na návštěvu rodina. Doufám, že by mohl jít brzy domů.
Transplantace “od živých dárců
Jaké novinky jste od nástupu do IKEMu zavedl?
Po mém nástupu jsem se “v první řadě snažil pochopit situaci a současně potřebu jednotlivých orgánových transplantací v Česku, a to ve smyslu počtů, ale i spektra výkonů včetně výkonů raritních, které zde tehdy nebyly. Začali jsme nárůstem transplantací od žijících dárců, které byly v Česku úplně minimální.
A co se od živých dárců transplantuje?
Takový postup je nejlepší pro pacienty se selháním ledvin. Dříve byli také odmítáni pacienti, kteří nebyli kompatibilní. To je další obrovská škoda.
Jako součást tohoto programu jsme zavedli do té doby neexistující program párových výměn ledvin. Ledviny transplantujeme mezi nekompatibilními dvojicemi. Tímto způsobem jsme od roku 2012 operovali 41 pacientů.
Pomohli jsme mnoha lidem, kteří by jinak neměli šanci dostat orgán od žijícího dárce.
Je odběr ledvin u živého člověka náročný operační úkon?
Dárce vyšetříme a musíme prokázat, že dokáže žít plnohodnotný život i po darování ledviny. Důležité je, jak zkušený chirurg ho operuje a jakou technikou. V západní Evropě tvoří transplantace ledvin od živých dárců někdy až polovinu. Tak daleko Česká republika zatím není. Od roku 2011 děláme vše pro to, abychom toho dosáhli.
Specializujete se i na jiné orgány?
Další období jsem se zaměřil na transplantaci jater, které jsme dříve dělali skoro ve všech případech pouze jako jeden celek. Tím trpí děti i drobní dospělí. Čekají dlouho, někteří se ani nedočkají.
Velký člověk může dostat menší játra, malý člověk ale může dostat jen malá játra, kterých za rok není mnoho. Začali jsme proto dělat takzvané parciální štěpy. Transplantujeme nejen celá játra, ale i játra zmenšená, nebo rozdělená pro dva příjemce.
Významně se tím zkrátila doba čekání na transplantaci jater pro děti a některé dospělé.
U živého dárce jater je odběr jiný, než u ledvin?
Je to ještě o mnoho složitější chirurgie a výkon má pro dárce větší rizika. Provedli jsme zatím dvě transplantace od žijícího dárce, a to u dětí mladších jednoho roku.
Rozhodl jsem se tak, protože dítě by nemělo šanci dočkat se jater na čekací listině. Byť je to ne úplně obvyklá indikace, připadalo mi absurdní jim to nenabídnout. Oba případy dopadly dobře.
Rodič, respektive žijící dárce jater, si musí ale plně uvědomovat rizika.
V čem je to náročné?
Nejtěžší je rozdělit játra pro dva dospělé. Zatím jsme to provedli třikrát, což je “v Evropě velké číslo. Ve většině případů provádíme rozdělení jater, tedy zmenšujeme jen játra horší kvality, která by po rozdělení nefungovala. Od roku 2013, kdy jsme program zavedli, jsme takto transplantovali 28 dětí a dospělých.
Plánujete transplantace dalších orgánů?
Transplantace střeva je podle mě další krok, kam jsme se v českém prostředí vydali. Před koncem roku jsem provedl první, takzvanou multiviscerální transplantaci. V tuto chvíli nabízíme pacientům v IKEMu takové spektrum transplantací, jako by měli “v Británii, Holandsku nebo ve Francii.
Operoval jste i pacienta, který se předávkoval paralenem. Může se to stát zdravému člověku?
Jde o pacienta, kterému jsme poprvé ve střední a východní Evropě provedli takzvanou auxiliární transplantaci. Světově raritní na tomto výkonu bylo to, že jsme transplantovali levý lalok jater, navíc i přes nekompatibilní krevní skupinu.
Pacientovi jsem odstranil polovinu jeho nemocných jater a druhou polovinu jsem mu transplantoval od zemřelého dárce. Tuto část jsem mu posléze, když se zotavil z otravy, odstranil. Může se to stát komukoliv.
Člověk musí pečlivě, ať už bere jakýkoliv lék, číst příbalový leták a pohovořit si se svým lékařem.
Jak náročná je taková transplantace?
Pokud jsou to celá játra, transplantace může trvat dvě, ale také okolo šesti hodin. Pokud jde o rozdělení jater na dvě části, je třeba říct, že systém na to není připravený. V danou chvíli potřebuji v IKEMu o mnoho více lidí, než kolik jich má službu. Lidé se hlásí dobrovolně bez nároku na extra honorář, aby nám pomohli. Takové výkony trvají i dvanáct hodin.
Velká operace vás musí vyčerpávat, ne?
Operující chirurg se nemůže nechat vystřídat. Co začnu, musím i dokončit. Ani dost dobře nejde, abych něco odebral, respektive rozdělil, a našíval to kdokoli jiný. Operujeme společně s kolegou Liborem Janouškem. I když je to pro nás zatěžující a často velmi únavné, je to pro pacienta nejbezpečnější cesta. Jen sám operatér ví, v jaké kvalitě orgán odebral.
Jak se získávají orgány od nežijících dárců?
V České republice existuje takzvaný předpokládaný souhlas. Kdo během života nedeklaroval, že si nepřeje darovat, předpokládáme, že by s tím souhlasil. Toto ukládá zákon. Takový pacient je nám nabídnut poté, co je podle všech zákonných norem a postupů potvrzeno, že má smrt mozku.
Jsou mezi dárci i účastníci dopravních nehod?
Většina pacientů je po mozkové mrtvici. Část může být po úrazu hlavy, ne úplně nutně z dopravní nehody.
Jak dlouho trvá vyhodnocení, že zemřelý pacient může být dárce?
Když má na jednotce intenzivní péče lékař podezření, že pacient má smrt mozku, provede vyšetření, aby potvrdil, že je mozek mrtvý. Když to potvrdí, referuje dárce koordinačnímu středisku, aby byly orgány nabídnuty čekatelům k transplantaci. Pak se rozhoduje podle zákona a daných pravidel, komu orgány přísluší.
Hodně pacientů, málo lékařů
Sledujete aktuální trendy “v transplantaci?
S kolegy ze zahraničí jsme v neustálém kontaktu. Každý týden, někdy i každý den, “s někým ze zahraničních kolegů mluvím. Transplant se nevyvíjí v jednotlivých zemích samostatně, ale spíše “v rámci Evropy současně. Lidé si navzájem pomáhají, radí a vymýšlí, jak konkrétním pacientům pomoci. I těm, kterým ještě před pár lety pomoci nešlo.
Dokážete při vašem pracovním nasazení odpočívat?
Práce je spousta a na odpočinek bohužel není čas. Zdravotní systém by měl vědět, kolik transplantací je třeba a kolik personálu je k tomu zapotřebí. U nás jsme zatím ve fázi, kdy ukazujeme, co všechno je možné a pro naše pacienty potřebné. Počet lékařů na klinice se nezměnil a práce je stále více.
Kolik transplantací ročně se provádí “v IKEMu?
V roce 2010 bylo na klinice transplantováno 284 orgánů, v roce 2013 to bylo 379 orgánů, v roce 2014 pak 402. Nárůst počtu transplantací je díky nově zavedeným metodám enormní. Doufám, že ti, kteří o tom rozhodují, si uvědomují, že tato medicína je potřebná, přínosná pro pacienty a současně šetří prostředky.
Jaký je Váš pracovní režim?
Obvykle mám čtrnáct a více dnů v měsíci službu na telefonu. Když je dárce, následuje odběr a orgánové transplantace u několika pacientů. K tomu navíc přes den operuji játra, slinivky, žlučové cesty a ledviny.
Minimálně pět dní v týdnu jsem v práci. V průměru dvanáct hodin, často déle. Transplantace vycházejí časově obvykle na noc.
Tedy k dvanáctihodinové denní práci se musí přičíst ještě jedna, dvě a více nocí, které tu také trávím.
Máte recept na úspěch?
Snažím se svoji práci dělat co nejlépe. Vzdělávat se a být v kontaktu s těmi nejlepšími na světě. Pak musíme mít odvahu pacientům nabídnout nejlepší způsob léčby, někdy i výkon zcela nový a neobvyklý.
vše je o tom, že člověk svoji práci musí mít rád a musí jí dát všechno, co si zaslouží. Úspěch by nebyl možný bez pomoci kolegyň a kolegů, sester, koordinátorek a dalších pracovníků. Naprosto zásadní pro úspěch je podpora vedení IKEM.
Jednotlivec nemá šanci uspět, jen dobře pracující tým odborníků.
Čtěte také: IKEM transplantoval pět orgánů současně, poprvé tenké střevo
Kdybychom zjistili, že nemocný za ledvinu zaplatil, odmítneme transplantovat, říká hepatolog Trunečka
Pavel Trunečka, hepatolog, přednosta Transplantcentra v pražském IKEM
Foto: Tomáš Nosil
Pavel Trunečka je přednosta Transplantcentra v pražském IKEM. Říká, že pokud by pacient za ledvinu zaplatil, odmítli by operovat. Nicméně připouští, že obchod s lidskými orgány má mnoho tváří.
‚Pavle, všeho nech, budeme transplantovat játra!‘ To napsal profesor Jiří Horák svému mladšímu kolegovi Pavlu Trunečkovi v dopise, který poslal z Kings College v Londýně. Byl začátek 90.
let, pár měsíců po pádu železné opony, uznávaný český hepatolog se vydal na jednu z prvních pracovních stáží ke kolegům do Anglie a posílal odtamtud nadšené zprávy.
Pavlu Trunečkovi, toho času sekundárnímu lékaři na první interní klinice na Vinohradech, jeho plán vůbec nepřišel utopický. Ten dopis z Londýna vlastně rozhodl o oboru, jemuž se bude věnovat.
Uplynulo 25 let. Za tu dobu urazila česká transplantační medicína obrovský kus cesty. Zatímco na začátku 90. let se u nás ve větší míře transplantovaly pouze ledviny a transplantace jater se počítaly na desítky, dnes je to na tisíc transplantovaných srdcí, tisíce ledvin, stovky jater…
V pracovně přednosty Transplantcentra v pražském IKEM vládne v pondělí v sedm ráno ještě relativní klid a čísla mluví jasnou řečí. Pavel Trunečka popisuje mechanismus transplantací i náročnou logistiku, vzpomíná na příběhy, jež se ke každé operaci vážou, a věcně analyzuje i podmínky napomáhající obchodu s lidskými orgány.
Na začátku května jste zveřejnili informace o úspěšné transplantaci dělohy. IKEM se tak stal třetím pracovištěm na světě, kde se tato operace provádí. Dá se tedy říci, že patří ke světové špičce v oboru?
IKEM patří − řekl bych − mezi kvalitní světová pracoviště. Netroufnu si vytvářet seznam od nejlepších po nejméně úspěšné, ale snad mohu říct, že naše centrum je svými výsledky plně srovnatelné se světovou špičkou.
Kolik tedy v IKEM už bylo přesně transplantováno orgánů?
Letos jsme si připomínali 50. výročí od transplantace první ledviny. Od té doby jich bylo více než 5500 − a to u více než 5000 příjemců, protože ledviny se retransplantují přibližně v 10 procentech případů.
Srdcí bylo přes 1000, jater jsme transplantovali od poloviny 90. let 1300, pankreatů více než 600, střevo zatím ve třech případech a jednou − ve spolupráci s FN Motol − to byla také transplantace bloku srdce-plíce.
Takzvané Langerhansovy ostrůvky se transplantují přibližně pětkrát až šestkrát do roka, takže dnes jich bude přibližně stovka, teď přibyla jedna děloha. Dohromady tedy okolo 8000 transplantovaných orgánů.
V poslední době se ten počet výrazně navýšil, v loňském roce jsme realizovali skoro 500 transplantací. V IKEM provádíme přibližně 60 procent českých transplantací.
Když stoupá počet transplantací, znamená to také, že už se na orgán nečeká několik let, tak jako kdysi?
Já osobně se jako hepatolog věnuji pacientům s nemocnými játry, takže přesně vím, že momentálně na transplantaci čeká 45 pacientů, přičemž čekací doba činí mezi třemi až čtyřmi měsíci. To je průměrný čas, který se samozřejmě mění pacient od pacienta.
Jak tomu mám přesně rozumět?
Pacienti s krevní skupinou B, kteří jsou navíc malé postavy, mohou čekat rok i víc, než se najde vhodný dárce. Pacienti s krevní skupinou A se na čekací listině, promiňte ten výraz, téměř neohřejí. Uprostřed je někde krevní skupina 0, která čeká rovněž podstatně déle než skupina A.
Proč déle čekají lidé malé postavy?
Pro malého příjemce je možno použít jen játra od dárce, který není o mnoho větší, tedy lidé drobné postavy nebo také ženy jsou v tomto směru skutečně znevýhodněni.
V posledních třech letech se nám podařilo situaci zčásti vylepšit takzvanou metodou splitu.
To se velká játra rozdělí na menší a větší část, ta první je určena pro dítě nebo dospělého malé postavy, ta větší pro průměrného dospělého.
Takže můžete počet transplantací jater zdvojnásobit?
Do jisté míry. Je to sice v tomto směru velká výhoda a pomoc lidem, kteří by jinak dlouho čekali na transplantaci, na druhou stranu je to nesrovnatelně komplikovanější chirurgický výkon s větší frekvencí potransplantačních komplikací a samozřejmě s většími finančními náklady. Takže vždycky všechno něco stojí.
A kolik tedy stojí ten split?
Běžná úhrada za transplantaci jater v České republice se pohybuje okolo milionu a půl. Většinou se do této úhrady vejdeme − a to i u splitů. Samozřejmě jsou operace, které se nevyvíjejí zcela pozitivně, a tak také stojí mnohonásobně víc.
Lékaři poprvé transplantovali játra HIV pozitivní matky jejímu dítěti
Hořící kamion a tři mrtví, včetně jednoho dítěte
Riskantní operaci, při které byla transplantována část jater HIV pozitivní matky jejímu HIV negativního dítěte, provedli jihoafričtí lékaři z Witwatersrandské univerzity v Johannesburgu. Dítě by bez transplantace zemřelo. Informovala o tom agentura AFP.
Ilustrační snímek | Foto: www.shutterstock.com
Podle lékařů se až po roce uvidí, zda se dítě nakazí virem HIV ze svých nových jater. Léčba by však tomu měla zabránit. „Ovšem, s určitostí to budeme vědět až po čase,“ řekl Jean Botha, šéfchirurg na univerzitě.
Přečíst článek ›
Lékaři uvedli, že matka i dítě se po operaci plně zotavili. Po transplantaci jater je zbylá část v těle dárce schopná se zregenerovat.
Matka, která se úspěšně léčí antiretrovirovými léky (ATR), opakovaně požadovala, aby mohla svému dítěti darovat játra a zachránit mu tak život. Pro lékaře to však představovalo velkou etickou diskuzi kvůli riziku přenosu HIV.
Přečíst článek ›
„Transplantační tým čelil dilematu, zda zachránit život dítěte, když současně věděl, že může skončit HIV pozitivní. Skutečná šance na přenos viru HIV nebyla známá,“ uvedla univerzita.
Naděje pro další děti
Jižní Afrika má největší světový program léčby HIV. V zemi žije 7,1 lidí s HIV a pozitivních je 18,9 procent dospělých. Přibližně 3,7 milionů lidí je léčeno antiretrovirovými léky, což by mohlo vyřešit závažný nedostatek dárců. Jen loni zemřelo v Johannesburgu 14 dětí, které se nedočkaly transplantace jater.
„Doufáme, že tato průlomová operace bude prvním z mnoha podobných a přispěje k prosazování spravedlnosti a etiky v transplantacích jater,“ řekla June Fabianová, ředitelka výzkumu v univerzitním lékařském centru.
Přečíst článek ›
4.10.2018
ADMINISTRATIVNÍ ORGANIZAČNÍ REFERENT/KA, 26 000 Kč Zdravotní sestra, zubní instrumentářka, 30 000 Kč SUPERVIZOR, 35 000 Kč ŘIDIČ DODÁVKY DO 3,5 T, 25 000 Kč Montážní dělníci ostatních výrobků, 19 500 Kč Obchodní zástupce, 35 000 Kč Provozní elektrikář/ka, 22 000 Kč Automechanik osobních vozidel, 25 000 Kč + PODAT INZERÁT Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v CZ Škoda veterán Ford S-Max nové vozidlo, servisní knížka, předváděcí vozidlo, v záruce Škoda Superb první majitel, koupeno v A Citroën C4 Picasso první majitel, servisní knížka, nehavarované, v záruce Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Ford Mondeo první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Ford Focus nové vozidlo, servisní knížka, v záruce + PRODAT AUTO
V transplantacích patříme mezi nejlepší světovou desítku
Koordinační středisko transplantací je nezávislý úřad přímo podřízený Ministerstvu zdravotnictví ČR. Jeho hlavním úkolem je registrace dárců orgánů a transplantací. Dále pečujeme o čekací listiny na jednotlivé orgány a provádíme jejich alokaci. Koordinátorky KST jsou ve službě 24 hodin denně a jsou zárukou plynulého národního transplantačního programu.
Lze porovnat, které orgány jsou pro transplantaci časově a technicky nejnáročnější?
Z chirurgického hlediska je asi nejsložitější přenos jater nebo jakákoli transplantace více orgánů najednou. Dále jsou samozřejmě komplikované všechny transplantace v již operovaném terénu jako například retransplantace. Není pak výjimkou, když operace trvá 6 a více hodin.
Do kolika hodin po odběru je možno transplantaci orgánů provést?
U každého orgánu se liší doba, po kterou může být mimo tělo příjemce, aby se funkce ihned obnovila. Obecně platí, že má být co nejkratší, pak jsou výsledky samozřejmě nejlepší. Takzvanou studenou ischemii, tedy čas mezi odběrem a transplantací, tolerují nejlépe ledviny, nejhůře srdce.
Srdce začne v novém těle pracovat ihned, jde-li vše tak, jak má. Jak je to s jinými orgány, například ledvinami?
U ledvin se může funkce obnovit za dny až týdny. Opožděný nástup funkce není výjimkou a tuto dobu lze překlenout pomocí dialýzy.
Poznejte mrtvici a zachraňte život! Naučte se rychlý test ve 3 krocích!
Jak početný je tým, který se na jednom zákroku podílí?
Odběrový tým se většinou skládá z 2 až 3 lékařů a instrumentářky. Jiný tým v podobném složení transplantuje. Kromě těchto zdravotníků jsou ovšem při transplantaci zapojeny další desítky lidí, kteří napomáhají úspěšnému výkonu.
Některé tkáně vhodné k transplantaci lze, na rozdíl od orgánů, po určitou dobu uchovat v tkáňové bance. Jak dlouhá je tato doba a po kterých tkáních je největší poptávka?
Transplantace tkání je důležitou součástí léčby některých onemocnění. Nejvíce se odebírají oční rohovky, kostní a kožní štěpy, srdeční chlopně, cévy a jiné. Některé tkáně mají životnost v řádu dní (rohovky), jiné roky (kosti).
Jak se vůbec daří koordinovat transplantační aktivity v mezinárodním měřítku? Spolupracuje Česko ještě s dalšími mezinárodními organizacemi?
Česká republika není součástí žádné mezinárodní organizace v oblasti transplantací. Přesto velice úzce spolupracujeme se všemi evropskými zeměmi. V rámci Evropské unie slaďujeme jak legislativu, tak odborné postupy. Čeští lékaři jsou pravidelně zváni na odborná sympozia, řada z nich jsou členové evropských odborných společností a výborů.
Můžete čtenářům přiblížit mezinárodní transplantační projekt Coorenor?
Tento projekt vznikl jako iniciativa EU, aby odebrané orgány, pro které není v dané zemi příjemce, nepřišly nazmar. V Evropě tak pomohl nalézt desítky příjemců. Jeho slabinou byla sledovatelnost.
To znamená, zda po komunikaci mezi státy a centry k transplantaci vůbec došlo. Proto byl tento projekt od 1.
června 2015 nahrazen programem Foedus, který je ve všech ohledech modernější a umožňuje už i přesnou retrospektivní analýzu.
Země s nejvyšším počtem dárců na 100 000 obyvatel jsou Španělsko a Chorvatsko. Jaká je situace v Česku?
U nás se již blíží těmto nejúspěšnějším zemím. V loňském roce bylo v České republice 26 dárců na 1 milion obyvatel, což nás řadí na vrchol nejenom v evropském, ale i světovém měřítku.
Jaká je u nás průměrná čekací doba na transplantaci jater, ledviny nebo srdce?
U ledviny je to v ČR nyní 399 dní, u jater 94 dní a na srdce 248 dní.
Kolik lidí je v současnosti na seznamu odmítačů darování orgánů? Co podle vás lidi vede k tomu, aby své jméno na tento seznam nechali zapsat?
Na seznamu lidí, kteří odmítají darovat orgán či tkáň po své smrti, je v současné době 1550 osob. Důvody jsou jistě různorodé od obav a neznalosti až po náboženské přesvědčení. Tady je velký prostor pro státní instituce a pojišťovny, aby podporovaly a vysvětlovaly pozitivní přínos transplantačního programu.
U kterého orgánu je nejpalčivější nepoměr mezi čekateli na transplantaci a vhodnými dárci?
Nejvíce pacientů je v čekací listině na transplantaci ledviny. Navíc pokud má pacient vzácnou krevní skupinu nebo nepříznivé imunologické parametry, může se čekání na vhodný orgán prodloužit na roky.
Jaké parametry je zapotřebí posuzovat při výběru nejvhodnějšího příjemce orgánu?
Parametrů pro výběr nejvhodnějšího příjemce je řada. všechny orgány platí shoda v krevní skupině a poté podle transplantovaného orgánu je třeba posoudit například parametry dárce, aktuální zdravotní stav příjemce, velikost a kvalitu štěpu a tak dále.
Co vás přivedlo k rozhodnutí vystudovat medicínu a věnovat se transplantační medicíně?
Pro studium medicíny jsem se rozhodl někdy po základní škole. Byl jsem aktivní sportovec, a tak jsem přemýšlel o ortopedii nebo sportovním lékařství. V průběhu medicíny jsem ale začal docházet na experimentální oddělení Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a bylo rozhodnuto.
Sám máte za sebou jako chirurg přes tisíc transplantací. Jaký byl rozdíl mezi tou první a poslední?
Při své první transplantaci ledviny, kterou mi asistoval profesor Ivan Vaněk, jsem byl hodně nervózní a mnoho si z toho nepamatuji. Ty další transplantace pak již byla rutina, běžná denní práce.
Měl jste možnost setkat se s pacienty, kterým jste se svým týmem dokázal prodloužit život, i mimo ambulanci?
S některými z nich jsem ve stálém kontaktu, a dokonce jsme se stali i blízkými přáteli.
Rakytník chrání přetížený organismus a posiluje imunitu
Došlo někdy ve vaší praxi k situaci, kdy bylo zapotřebí vyměnit orgán – například transplantovanou ledvinu – podruhé, potřetí?
Opakované transplantace nejsou výjimkou, protože přenesený orgán může po letech ztratit svoji funkci. Jsou pacienti, kteří byli transplantováni i vícekrát a šlo o více orgánů.
Práce ve vašem oboru je nesmírně stresující. Čím předcházíte syndromu vyhoření?
Nemyslím si, že u zdravotníků věnujících se transplantologii hrozí pocit vyhoření. Přenesením nového orgánu vracíme pacienta do normálního života a to je pro ošetřující personál velmi optimistické i posilující.
Ve vašem týmu v Koordinačním středisku transplantací je převaha žen. Říká se, že žena dokáže i obecně zprodukovat více věcí najednou, má více empatie. Jsou to tyto vlastnosti, pro které je práce koordinátora pro ženy vhodnější?
Určitě jsou pro tuto práci vhodnější. Z mého pohledu jsou ženy v této pozici daleko trpělivější a lépe komunikují.
Jak vaši práci vnímají vaši blízcí doma?
Manželka několik let pracovala v transplantačním týmu, takže má velké pochopení. Šestiletá dcera odmítá vše, co tahá tátu z domu.
Předávání lékařského žezla další generaci bývá ve vaší profesi poměrně běžné. Je tomu tak i ve vaší rodině?
Mám také dospělou dceru z prvního manželství, která je úspěšnou lékařkou.
Jaké je vaše životní krédo? Jaké přísloví je vaše nejoblíbenější?
Přísloví a citáty mám velmi rád, tak snad Diderot: „Je lepší umřít opotřebovaný než zrezivělý.“
Autor: Markéta Ostřížková
Chcete mít játra v kondici? Pozor na zákeřnou čtyřku!
Játra jsou jedním z nejpracovitějších a nejvytěžovanějších orgánů v těle. Proto je dobré vědět, co je pro ně zdravé a co jim naopak škodí. Negativní vliv alkoholu je obecně znám. Jsou však i další, občas dokonale skryté látky, které jim zrovna dobře nedělají.
Játra zastávají celou řadu funkcí – výrobou žluči počínaje a detoxikací organismu konče. Pokud chcete napomoci tomuto orgánu k bezchybnému fungování, vyhýbejte se všemu, co by ho mohlo poškodit.
1. Sladkosti
Příliš mnoho cukru škodí nejen zubům, ale také játrům. Tento orgán je totiž zodpovědný za tvorbu tuku, který vyrábí právě z cukru. Nadbytečný tuk se v játrech hromadí a poškozuje jejich správnou funkci. Takže o důvod víc, proč zredukovat slazené limonády, cukrovinky a bonbony na minimum.
2. Glutamát
Jedná se o oblíbený zvýrazňovač chuti, který se přidává do mnoha trvanlivých potravin, jako jsou například chipsy nebo nápoje s umělými sladidly.
Pokud se podíváte na složení výrobku, glutamát sodný snadno odhalíte pod názvy „sušený zeleninový protein“ nebo „sójový extrakt“. Jeho přesné účinky na lidská játra jsou v současné době předmětem výzkumu.
Předpokládá se však, že hraje roli při rozvoji nealkoholické steatohepatitidy, což je nebezpečné zánětlivé onemocnění jater charakterizované hromaděním tuku uvnitř tkáně.
3. Rostlinné doplňky stravy
Často si na etiketách různých potravinových doplňků přečtete, že se jedná o čistě přírodní produkty. Jsou ale skutečně bezpečné? Některé bylinky mohou poškodit játra a navodit až jejich selhání. Jednou z nebezpečných rostlin je pepřovník opojný (Kava kava).
Výtažky se používají jako přírodní sedativum k relaxaci a omezení stresu. Jeho dlouhodobou konzumaci ale bohužel nelze doporučit.
Pokud máte jakékoliv pochybnosti o bezpečnosti doplňků stravy, které užíváte, neváhejte se obrátit na svého lékárníka či ošetřujícího lékaře.
4. Vitamin A
Retinol, jak se vitamin A odborně nazývá, je nezbytně nutný pro náš ostrý zrak a správnou funkci imunitního systému. Jeho přirozený zdroj nalezneme v ovoci a zelenině barev semaforu – červená, oranžová a zelená.
Konzumace jakéhokoliv množství takto barevné zeleniny a ovoce je naprosto bezpečná. Věděli jste ale, že „áčko“ je ve vysokých dávkách značně toxické? Proto musíte být velmi opatrní při používání vitaminových preparátů jako doplňků stravy.
Nadměrný příjem tohoto jinak nezbytného vitaminu vede k jeho hromadění v játrech a k jejich selhávání.
(brbr)
Zdroj: www.webmd.com
| Líbí se vám článek? | Počet hlasů: 1 |
Darovat kus sebe: Jak probíhá transplantace živých orgánů
USA Více informací
Ed Henry (48 let) žasne nad tím, co následovalo poté, když v létě své sestře daroval přibližně 30 % svých jater. Nejen, že jeho sestra je na cestě k normálnímu životu, ale játra mu téměř v plné míře dorostla během necelých šesti týdnů. „To, že se játra dokážou sama regenerovat, je neuvěřitelné – je to zázrak přírody,“ říká Ed, který pracuje ve Washingtonu jako hlavní národní korespondent televizního kanálu Fox News. „Všichni vyrůstáme s myšlenkou, že si na řidičáku můžete zatrhnout, že chcete darovat orgány, kdybyste zemřeli při autonehodě,“ pokračuje. „Kolik lidí ale ví, že můžete darovat játra i za života? Lidské tělo je neskutečné.“
Znovuzrození
Ed už se po operaci, provedené 9. července, téměř zotavil a jeho sestře Colleen Henry (46 let) jakožto příjemci orgánu s delším obdobím hojení se také daří dobře.
Více než deset let bojovala s primární biliární cholangitidou, vzácným dědičným autoimunitním onemocněním jater, které poškozuje žlučovody a může vést až ke zjizvení jaterní tkáně.
Příznaky zahrnují extrémní únavu, svědivost kůže a postupné žloutnutí pleti.
„Díky dárcovství svého bratra by měla být nyní schopná vést normální zdravý život,“ říká Sander Florman, chirurg, který ji operoval, a zároveň ředitel transplantačního institutu Recanati/Miller Transplantation Institute při nemocnici Mount Sinai v New Yorku.
„Nyní lze bez obav říct, že Colleen zemře na něco podobného jako my všichni ostatní, ale nikoliv na onemocnění jater,“ dodává Florman.
Ed doufá, že bude zpět ve vysílání na kanálu Fox ke konci podzimu, o deset kilo lehčí a s novým doceněním svých jater – jediného vnitřního orgánu schopného vlastní regenerace.
Jsme jedné krve
„Když jsem na začátku řekl kamarádovi, že daruji část jater své sestře, úplně vybuchnul a říkal: „Cože? To nemůžeš! Bez jater se přece nedá žít!“ vzpomíná Ed. „Vůbec neměl tušení – a abych se přiznal, ani já jsem to dřív netušil.
Většina lidí neví, co všechno je možné, takže je fantastické, že v tomto ohledu můžu pomoct šířit veřejnou osvětu.“ Jelikož Colleenina nová játra musejí dorůst o 70 %, proces zotavování je pomalejší a složitější.
Ale už teď je v mnohem lepší náladě a stavu než za dlouhá léta.
„Lékaři mají z mých pokroků radost, a to mi dává důvěru, že každý den to bude lepší a lepší,“ říká Colleen. „Jsem doma, nezatěžuju se a vím, že jak se mi budou játra postupně regenerovat, budu se cítit čím dál tím lépe.
“ Dar jejího bratra byl nejvyšším darem sebeobětování a nezištné lásky, dodává Colleen, matka-samoživitelka se dvěma náctiletými dětmi, která má dvě zaměstnání: je recepční v salonu a pracovnice zákaznické podpory v Long Islandu.
„Skutečně věřím, že mi zachránil život a že je to ten nejstatečnější superhrdina ze všech,“ pokračuje Colleen. „Svého bratra zbožňuju a i já bych udělala cokoliv pro něj. Jsem mu nekonečně vděčná.“
Nutnost navzdory vývoji
Podle Flormana jsou transplantace živých jater vzácné, představují pouze 4 % takových transplantací ve Spojených státech. Florman také dodává, že nemocnice Mount Sinai od roku 1998 uskutečnila přibližně 400 transplantací živých jater.
Dále uvádí, že největším rizikem pro dárce je možnost infekce. „Není to zcela bez rizik, ale ve správných rukách a se správnými opatřeními by transplantace měla proběhnout bezpečně,“ vysvětluje Florman.
„Máme obrovský tým, a ten se stará o lidi jako Ed, kteří se přihlásí jako dárci.“
„Živí dárci, to je oblast, o níž jsme doufali, že zanikne,“ dodává. „Skutečnost je ale taková, že potřebujeme, aby více lidí souhlasilo s dárcovstvím v případě úmrtí.
“ Jak uvádí Florman, na americkém národním seznamu čekatelů na nová játra je více než 16 000 lidí, ale 10 až 15 % jich zemře dříve, než na ně dojde řada. „Děláme transplantace živých orgánů, protože musíme.
A na každého člověka, který projde tím intenzivním procesem, kdy se stává dárcem, jsou čtyři nebo pět, jež odmítneme, protože ne každý má játra uzpůsobená k rozdělení. Není na nich tečkovaně vyznačeno „odříznout zde“, je to komplikované.“
Příbuzný superman
V Edově případě byl tým chirurgů schopen odebrat menší levou stranu jater a implantovat ji jeho sestře.
„To mu pomůže se rychleji zotavit a je to i bezpečnější než říznout do větší pravé strany,“ objasňuje Florman. „Je to opravdu velká operace.
“ Ed říká, že jeho sestra je skutečnou hrdinkou tohoto příběhu, „protože bojovala tak dlouho a tak statečně. Za ty roky si vytrpěla spoustu bolesti.“
Chorobu jí diagnostikovali lékaři před deseti lety, ale ona si to nechávala co nejdéle pro sebe, protože nechtěla dělat starosti svým dětem, rodičům a svému jedinému sourozenci.
V květnu 2018 jí lékaři oznámili, že je čas umístit její jméno na národní seznam čekatelů na transplantaci jater. „Dobrá zpráva byla, že nemusím čekat na zesnulého dárce,“ říká Colleen, „ale ta špatná tkvěla v tom, že musím začít hledat živého dárce.
Poradili mi začít u sourozence.“ Nedovedla si ale představit, že by o něco takového bratra požádala.
Jenom trochu shodit
„Dělalo mi starosti, jak ohromná je to oběť, darovat někomu orgán, jaké důsledky by to mělo na jeho zdraví, blahobyt, na jeho rodinu a kariéru,“ vysvětluje dále. Aniž by to ale Colleen věděla, její bratr už se rozhodl do toho jít.
„Nasadil jsem reportérské manýry a přeptal se některých sestřiných přátel, co se děje. Rozhodl jsem se kontaktovat lékaře v Mount Sinai, kde byla Colleen v péči specialisty na játra,“ říká Ed.
„Řekl jsem jim, že bych rád prozkoumal možnost dárcovství živého orgánu.“
Ukázalo se, že Ed je pro sestru dokonalým dárcem, pokud shodí 5 až 8 kilogramů, aby z jater vyčistil přebytečný tuk. „Colleen chtěla všechnu tu tíhu nést sama, ale já jsem byl na toto připravený.
Šel jsem do toho s opravdovou misí: Chtěl jsem pomoct někomu, koho miluju.“ Colleen řekla, že bratrovo rozhodnutí ji emocionálně rozložilo. „Vždycky jsme spolu měli silné sourozenecké pouto,“ řekla, „ale drtilo mě, že bych po něm měla něco takového chtít.
Cítím se požehnaná a jsem ohromně vděčná.“
S nadějí do budoucnosti
V předvečer transplantace se rodina sešla na večeři z mořských plodů v Edově oblíbené restauraci na Manhattanu se dvěma Colleeninými přáteli a Edovou manželkou Shirley.
Sourozenci spolu vzpomínali na dětství prožité ve čtvrti Deer Park na Long Islandu a snažili se nemyslet na operaci, která měla nadejít následujícího rána.
Ráno v den operace (šestihodinová procedura pro Eda a osmihodinová pro jeho sestru) se sourozenci drželi za ruce při přípravě a zaslzenýma očima si vzájemně popřáli hodně štěstí.
TIP: Movití Američané utratí za bělení zubů 22 miliard korun ročně. Chudí si mohou dovolit maximálně trhání
„To čekání těsně před tím, než jdete na sál, je hrozně stresující,“ vypráví Ed. „Ale všechna ta péče, podpora, láska a modlitby nás tím provedly dobře.
“ Ačkoliv se svěřil, že se při pooperačním probuzení cítil, jako by ho „přejel náklaďák“, o 48 hodin později už byl Ed na nohou a připíjel si se svou sestrou na úspěch operace z papírových nemocničních kalíšků jablečným džusem.
Na kontrole po třech týdnech od operace lékaři Edovi sdělili, že mu játra fungují normálně a že většina orgánu už dorostla zpět. Nic pro něj však neznamená víc než týdenní zprávy, které dostává od sestry, a oslavují každý další milník.
„Dneska máme týden výročí,“ píše Colleen. „Dneska máme dva týdny výročí.“ „Dneska máme tři týdny výročí. Mám tě moc ráda. To všechno dohromady je obrovské štěstí.“
Úspěšné provedení transplantace jater vyžaduje týmovou spolupráci mnoha odborníků. Klíčovou roli hraje transplantační chirurg, který má na starosti vlastní operaci včetně odběru jaterního štěpu z těla dárce a jeho úpravy.
Provádí vynětí nemocných jater z těla příjemce a implantaci jaterního štěpu. Podílí se podstatnou měrou na pooperační péči. Rovněž je to lékař, který řeší případné chirurgické komplikace výkonu.
Spolu s ním se o pacienta stará anesteziolog-intenzivista, který zajišťuje narkózu a sleduje průběh operace. Rovněž má nemocného v péči první dny po operaci, zejména v době, kdy ještě potřebuje umělou plicní ventilaci na jednotce intenzívní péče.
V neposlední řadě je do celého procesu zapojen taky hepatolog, tedy specialista na onemocnění jater.
Systém dárcovství orgánů ve Spojených státech amerických předpokládá, že primárně člověk s posmrtným odběrem vlastních orgánů nesouhlasí.
V tomto systému jsou lidé nabádáni k tomu, aby za svého života vyjádřili souhlas k darování (odběru) orgánů po smrti k transplantačním účelům. Je tak podporováno autonomní rozhodování jedinců v citlivých a závažných otázkách a jejich solidarita s ostatními.
Výhodou je určitě provedení posmrtného odběru orgánů pouze s výslovným souhlasem, tento systém však vede k trvalému nedostatku orgánů pro transplantace.
“