Toxická hepatitida – toxické poškození jater – příznaky, příčiny a léčba

Hepatomegalie neboli zvětšení jater není onemocnění samo o sobe, ale příznak celé řady jiných chorob. Mezi nejčastější příčiny hepatomegalie patří onemocnění jater, jako jsou infekční mononukleóza, žloutenka, steatóza, cirhóza nebo rakovina jater, ale ke zvětšení jater může dojít i při některých dalších chorobách, jako jsou například srdeční selhání, žlučníkové kameny nebo trombóza jaterních žil.

V tomto článku popisujeme hlavní příčiny, příznaky a možnosti léčby a prevence hepatomegalie.

Příznaky hepatomegalie

Zvětšená játra pacientům často nezpůsobují žádné potíže, ale někdy je tento stav doprovázen dalšími příznaky, jako jsou například:

• bolesti v pravém podžebří (tedy v místě, kde se játra nachází)
• únava
• poruchy trávení (dyspepsie), jako jsou nechutenství, nevolnost, zvracení nebo průjmy
• žloutenka (žluté zbarvení kůže a očního bělma) z důvodu zvýšené koncentrace bilirubinu v krvi

Příčiny

Játra jsou chemická továrna organismu, ve které probíhá množství metabolických procesů. Jakákoli porucha metabolismu se tedy může projevit chorobou jater a jejich následným zvětšením.

• Játra hrají také důležitou roli v detoxikaci organizmu a čistí krev od toxinů (jedů), léků a alkoholu.
• Do jater přitéká krev ze všech orgánů trávicí soustavy (nepárovou žilou označovanou jako vena portae neboli portální žíla) a poté co je v játrech tato krev vyčištěna, odtéká jaterními žilami do dolní duté žíly a odtud do srdce.
• Při srdečním selhávání a dalších chorobách srdce pak srdíčko nefunguje správně a vyčištěná krev se hromadí v játrech a způsobuje jejich zvětšení.
• I proto je srdeční selhání jednou z příčin hepatomegalie.
• Mezi nejčastější příčiny zvětšení jater, mimo jiné, patří:

• cirhóza
• hepatitida (zánět jater) typu A-F
• infekční mononukleóza
• srdeční selhání
• perikarditida (zánět osrdečníku, což je vazivový obal chránící srdce)
• Bud-Chiariho syndrom – ucpání jaterních žil krevní sraženinou
• steatóza (ztukovatění jater), a to jak alkoholová, tak nealkoholová
• amyloidóza (ukládání defektních bílkovinných struktur do jater)
• Wilsonova choroba (ukládání mědi do jater)
• Hemochromatóza (ukládání železa do jater)
• Gaucherova choroba (ukládání tukových částic do jater)
• jaterní cysty (obvykle nezhoubné dutiny vyplněné tekutinou)
• benigní (nezhoubné) nádory jako je hemangiom či adenom
• obstrukce žlučníku nebo žlučových cest žlučovými kameny či jinak (cholestáza)
• toxické hepatitidy (způsobené alkoholem, jedovatými či toxickými látkami, léčivy)
• zhoubné nádory jater a metastázy (sekundární nádory, které začaly v jiné části těla, ale rozšířily se i do jater)
• leukémie a lymfomy (nádory postihující kostní dřeň, krvetvorné buňky a mízní systém). U těchto chorob bývá zvětšení jater často doprovázeno také zvětšením sleziny (splenomegalie).

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory hepatomegalie a poškození jater, mimo jiné, patří:

• Nadměrné holdování alkoholu. Pravidelné a dlouhodobé pití alkoholu poškozuje játra a vede k alkoholové tukové nemoci, cirhóze a následné rakovině jater.
• Nadměrné užívání léků, vitamínů a potravinových doplňků. Konzumace vyšší než předepsané dávky vede k poškození jater.
• Bylinné doplňky stravy a homeopatika. Některé bylinky, včetně jmelí a ploštičníku hroznatého (větevnatého), který se používá ke zmírnění příznaků menopauzy, mohou zvýšit rizikohepatomegalie a onemocnění jater. Navíc není účinnost ploštičníku na projevy menopauzy dostatečně prokázaná.
• Infekce. Mezi infekce zvyšující riziko poškození jater patří malárie, Q-horečka a hepatitidy.
• Obezita a strava se zvýšeným obsahem tuků.

Diagnostika

1. Pro diagnostiku hepatomegalie je, stejně jako u všech jiných chorob, důležitá hlavně anamnéza, což je pohovor s lékařem zaměřený na zjištění potíží, které pacienta aktuálně trápí, léků, které pacient užívá, výskyt chorob v rodině a další.

2. V dnešní době se anamnéza často podceňuje, ale staří doktoři říkají, že anamnéza je 80% diagnózy.
3. Proto je důležité svému lékaři pravdivě odpovídat na dotazy a dobře mu popsat příznaky onemocnění.

4. Snažte se také nic nezamlčovat, protože například to, že pravidelně konzumujete alkohol lékař snadno zjistí z výsledků jaterních testů (vyšetření hladiny jaterních enzymů v krvi) a budete akorát za pitomce.

5. Mezi další metody, užívané v diagnostice hepatomegalie, mimo jiné, patří:

• Fyzikální vyšetření. Lékař dokáže zvětšená játra odhalit už fyzikálním vyšetřením. Při tomto vyšetření vám lékař podrobně prohmatá břicho, aby zjistil velikost jater a také jejich další vlastnosti (tvrdost, pravidelný nebo hrbolatý tvar, apod.).
• Vyšetření krve. Lékař vám odebere vzorek krve a odešle ho na vyšetření hladiny jaterních enzymů (takzvané jaterní testy). Z krve se také zjišťují známky hepatitidy (záněty jater) a hladiny dalších důležitých látek v krvi (například glukóza, minerály, hormony a další látky, jejichž hladina pomáhá zjistit příčinu hepatomegalie).
• Zobrazovací metody. Mezi rutinní zobrazovací metody užívané v diagnostice onemocnění jater (včetně jejich zvětšení) patří ultrazvukové vyšetření, počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance.
• Transientní elastografie jater (někdy též označovaná jako Fibroscan nebo ultrazvuková elastografie jater). Jedná se o poměrně novou metodu diagnostiky poškození jater na základě měření „pružnosti“ jater ultrazvukem. Užívá se zejména v diagnostice steatózy, cirhózy a fibrózy jater.
• Biopsie jater. Biopsie spočívá v odebrání vzorku jaterní tkáně pomocí tenké jehly. Tento vzorek se pak posílá na vyšetření pod mikroskopem (na oddělení patologie).

Léčba

Léčba hepatomegalie závisí na vyvolávající příčině. V případě infekční mononukleózy nebo virové hepatitidy (zánětu jater) léčba spočívá v dostatku tekutin, odpočinku a hlavně dodržování poměrně přísné diety.

Steatóza jater bývá často způsobena nadměrnou konzumací alkoholu nebo dlouhodobým užíváním některých léků.

V takovém případě vám lékař doporučí vyhnout se alkoholu nebo vám může předepsat jiné léky (sami byste nikdy neměli vysazovat žádné léky bez předchozího souhlasu svého lékaře).

• V případě, že je hepatomegalie způsobena nádorovým onemocněním, je potřeba nejprve vyléčit toto onemocnění (například s pomocí chemoterapie, radioterapie, biologické léčby nebo odstraněním nádoru chirurgicky).
• Léčba obezity spočívá hlavně ve změnách životního stylu a u těžké obezity se pak používají různé druhy bariatrických operací (odstranění nebo zaškrcení části žaludku tak, aby byl pacient nucen jíst jen malé množství jídla, což časem vede ke zhubnutí).
• U vrozených metabolických onemocnění je nutné vyhnout se některým potravinám, které rizikové látky obsahují.
• Choroby žlučníku, jako jsou žlučníkové kameny, se léčí chirurgicky (odstranění žlučníku – cholecystektomie).
• Někdy hepatomegalii nelze léčit vůbec.

Prevence

V některých případech není možné zvětšení jater zabránit a prevence tak není možná.

Nicméně následující opatření vám přesto mohou pomoci snížit riziko hepatomegalie:

• Alkohol pijte s mírou nebo vůbec.
• Nezvyšujte si svévolně dávku léků a vitamínů. Nepřekračujte doporučenou denní dávku, pokud vám lékař neřekne jinak.
• Vyhněte se zbytečnému kontaktu s chemikáliemi a toxiny. Pokud musíte používat insekticidy, čistící aerosoly a jiné toxické chemikálie, dělejte tak jen v dobře větraných místnostech. Používejte vhodné ochranné prostředky (gumové rukavice, dlouhé rukávy a roušku na obličej).
• Zanechte kouření.
• Udržujte si zdravou hmotnost. Pokud máte nadváhou, začněte se zdravě stravovat a dostatečně hýbat.
• Bylinné doplňky stravy či vitamíny užívejte jen se souhlasem svého lékaře. Nekupujte kraviny za drahé peníze, které vám stejně nepomohou.

Co si z článku odnést?

Hepatomegalie je odborný termín pro zvětšení jater a vzniká jako důsledek různých onemocnění a není tedy chorobou v pravém slova smyslu.

Mezi nejčastější příčiny hepatomegalie patří onemocnění jater (hepatitidy, infekční mononukleóza, steatóza, cirhóza či nádory) nebo onemocnění kardiovaskulární soustavy (srdeční selhání, trombóza jaterních žil, portální hypertenze, apod.).

1. Ke zvětšení jater může dojít také u nádorových onemocnění, zejména u leukémií a lymfomů nebo v důsledku nadměrného užívání léků nebo alkoholu.
2. Zvětšení jater způsobují také některé vrozené metabolické poruchy.
3. Léčba závisí na vyvolávajícím onemocnění.
4. Nejlepší prevencí hepatomegalie je nepít, nekouřit, zdravě se stravovat a udržet si zdravou tělesnou hmotnost.
5. V některých případech ale zvětšení jater nelze zabránit.

Jaterní onemocnění

Výčet jaterních onemocnění se často omezuje jen na cirhózu jater u alkoholiků nebo virové záněty – hepatitidy. Nemocí, kterými mohou játra onemocnět, je však daleko více.

Virové hepatitidy neboli žloutenky

Hepatitida je obecné označení pro zánětlivé onemocnění jater. Často se tento termín v hovorové řeči zaměňuje slovem „žloutenka“. To podle žlutého zbarvení kůže a očního bělma některých nemocných.

Podle vyvolávající příčiny existuje několik různých druhů hepatitid (bakteriální, virové, způsobené parazity).

Nejčastěji se ale s označením hepatitida setkáme v případě infekčního zánětu jater vyvolaného viry.

Hepatitida může probíhat ve dvou základních formách – akutně a chronicky. Chronicky probíhající hepatitida nemusí být navenek nijak znát. Mnoho nakažených se cítí dobře a nepociťuje žádné obtíže.

Je známo několik druhů virů napadajících játra (hepatotropní viry). Nejdůležitější z této početné skupiny jsou viry, které vyvolávají virové záněty jater, avšak další orgány nenapadají. Jsou označovány písmeny A, B, C, D a E a vyvolávají stejnojmenné hepatitidy. Nejznámější z nich nesou označení A, B a C.

• Žloutenka typu A probíhá většinou mírně a jen výjimečně zanechává trvalé následky. Přenáší se špatnou hygienou. Je také často označována jako „nemoc špinavých rukou“. Naštěstí proti této žloutence existuje očkovací látka.
• Hepatitidy B a C často přecházejí do chronicity a mají pak tendenci způsobovat jaterní cirhózu nebo rakovinu jater. Žloutenka B se přenáší krví, pohlavním stykem, sdílením injekční stříkačky, případně z matky na dítě před porodem či během něj. I proti hepatitidě B lze očkovat.
• Očkování proti hepatitidě C neexistuje, a tak je jedinou prevencí nakažení opatrnost – vyvarovat se sdílení injekční jehly a kontaktu s infikovanou krví. Krevní transfuze ve zdravotnickém zařízení se již bát nemusíme.

Otrávená játra

Játra jsou chemickou továrnou organismu a zpracovávají v podstatě všechny látky vstřebané ze střev, včetně léků, a také řadu zplodin metabolismu. Jsou proto zranitelná různými jedy.

Například otravy houbami, hlavně muchomůrkou zelenou, patří mezi známé případy toxického poškození jater. Časté jsou také případy poškození jater chemikáliemi, drogami a léky, například paracetamolem v kombinaci s alkoholem.

Velmi často játra poškodí i nestřídmé pití alkoholu.

Vrozené vady

Ačkoli se nejedná o časté onemocnění, je nutné zmínit i takzvanou atrézii žlučových cest. Je to vrozená vada, kdy játra sice produkují normální žluč, ta ale nemá kudy odtékat, protože chybí síť žlučových cest. Obvykle chybí drobné žlučové cesty v játrech, takže stav nelze řešit operací. Žluč se městná v játrech a dráždí jaterní tkáň, v níž se rozvíjí zánět.

Autoimunitní hepatitida

Náš imunitní systém má za úkol chránit naše tělo. Někdy ale vlastní obranyschopnost „vytáhne do boje“ i proti určitým strukturám sobě vlastním a začne je poškozovat.

Podobné je to i v případě autoimunitní hepatitidy. Příčina tohoto zánětu není přesně zjištěna, je ale spojena s abnormalitami lidského imunitního systému.

Ten vytváří protilátky proti buňkám vlastního těla, v tomto případě proti buňkám jater.

Jaterní cirhóza

Jednou z nejčastějších komplikací chronické hepatitidy, vedoucí někdy až k invaliditě pacienta, je jaterní cirhóza. Při jaterní cirhóze dochází ke ztrátě funkční jaterní tkáně.

Virus pomalu napadá jaterní buňky a zabíjí je. Místo nich v játrech vzniká nefunkční vazivo, játra se v podstatě jizví, a tím pak tvrdnou. A postupně selhávají.

U pokročilé jaterní cirhózy se postižení přenáší i na další orgány:

• ledviny – dochází k jejich selhání; postižený pak musí chodit na dialýzu („umělou ledvinu“);
• srdce – je zatěžováno selháváním jater;
• břicho – v dutině břišní se může hromadit tekutina;
• mozek – velkou komplikací je vznik encefalopatie (poškození mozku), daný neschopností jater odbourávat zplodiny metabolismu; nemocný je pak zmatený, objevují se u něj poruchy osobnosti, má problémy s činnostmi vyžadujícími soustředění a větší přemýšlení, je nezvykle podrážděný, či naopak velmi utlumený až spavý.

Smrtelný karcinom

Nejzávažnější a nejsmutnější komplikací chronické hepatitidy, jež zpravidla vede k invaliditě a později ke smrti, je karcinom jater. Objevuje se téměř u 10 % lidí s jaterní cirhózou vzniklou v důsledku chronické hepatitidy typu C.

Nemocná psychika jako důsledek onemocnění jater

Organismus se při onemocnění jater stává celkově méně odolný k infekcím a dále chátrá. Mohou se objevit autoimunitní choroby (onemocnění, kdy buňky imunitního systému začnou napadat vlastní organismus) postihující ledviny, kůži, klouby apod.

Navíc se při chronických onemocněních jater vyskytují psychiatrická onemocnění jako taková, nejen v důsledku stavu jater. Bylo zjištěno, že psychiatrickými onemocněními trpí 40 % osob s chronickou jaterní cirhózou.

Nejčastěji se u nich objevují deprese (u 28 %), častá je ale i invalidizující úzkost ve formě takzvané generalizované úzkostné poruchy (vyskytuje se u 18 % pacientů). Objevují se i pocity absolutní vyčerpanosti.

Líbí se vám článek?

Počet hlasů: 0

Onemocnění jater | Lab Tests Online

Játra jsou životně důležitý orgán umístěný v pravém podžebří.

Orgán o váze 1-1,5 kg má pro lidské tělo celou řadu funkcí: přeměnu živin z potravy na nezbytné složky krve, ukládání vitaminů a minerálů, regulaci krevní srážlivosti, metabolizaci a detoxikaci látek, které by jinak byly pro organismus škodlivé.

Játra také vytvářejí faktory, které pomáhají imunitnímu systému bojovat s infekcemi, odstraňují baktérie z těla a tvoří žluč, která je nezbytná pro trávení. Žluč je zeleno-žlutá tekutina, která obsahuje žlučové kyseliny (jejich soli) a odpadní produkty, jako jsou žlučové pigmenty.

Žluč odtéká z jater malými žlučovody, které se spojují ve větší až do společného žlučovodu. Část žluče odtéká přímo do tenkého střeva, část je koncentrována ve žlučníku. Po konzumaci jídla dochází k uvolnění žluči ze žlučníku (orgán ležící v blízkosti jater) do tenkého střeva, kde pomáhá trávit tuky.

Co to jsou jaterní nemoci?

Jaterní nemoci jsou děleny podle příčiny i účinku na játra. Příčiny jaterních nemocí zahrnují infekce, poranění, polékové a toxické poškození, autoimunní procesy nebo genetické defekty (například hemochromatóza).

Tyto příčiny mohou vést k hepatitidě, cirhóze, ke vzniku žlučových kamenů, které mohou blokovat žlučové cesty, k jaterní steatóze a ve vzácných případech i k rakovině jater.

Genetické defekty mohou poškozovat vitální jaterní funkce a vést k akumulaci poškozujících látek, jako jsou železo nebo měď.

Hepatitis

Existují dvě hlavní formy hepatitidy. V prvním případě dochází k rychlému rozvoji zánětu (hovoříme o akutní hepatitidě), v případě druhém dochází k pomalému rozvoji zánětu a poškození jater po delší dobu (hovoříme o chronické hepatitidě).

Ačkoli hepatitida může být způsobena jakoukoli příčinou zmíněnou výše, nejčastěji je způsobena infekcí jedním z několika virů infekční hepatitidy. Tyto viry se nazývají podle pořadí, jak byly objeveny jako viry hepatitidy A, B, C, D, a E.

• Hepatitis A se šíří infikovanou vodou a potravou a je obzvláště běžná u dětí. U dospělých se mohou vyvinout příznaky jako žloutenka, nausea, průjem a únava, ale u dětí často ani nevíme, že byly infikovány.
• Hepatitis B se vyskytuje na celém světě a je obzvláště častá v jihovýchodní Asii a Africe. Je stále nejčastější příčinou akutní virové hepatitidy v severní Americe a v Evropě. Podle Národního centra pro infekční nemoci v USA je během svého života infikován virem hepatitidy B ve Spojených státech jeden člověk z 20. Hepatitida B se přenáší expozicí krvi, pohlavním stykem a z matky na dítě. Příznaky hepatitidy B nemusí být žádné, mohou být mírné a připomínat chřipku, nebo mohou být akutní (viz Příznaky). U většiny pacientů dojde ke zlepšení bez jakékoli léčby, ale zhruba 1-3% onemocní chronickou infekcí, tito pacienti jsou schopni infikovat jiné lidi a vyvine se u nich chronické progresivní onemocnění jater. Nemocní s oslabeným imunitním systémem mají zvýšené riziko chronické infekce (zhruba 10%). Obzvláště rizikoví jsou novorozenci, u kterých dochází v 90% k rozvoji chronické infekce.
• Hepatitis C se šíří hlavně kontaminovanou krví. Může to být používáním společných jehel nebo jiných nástrojů mezi narkomany; použitím kontaminovaných nástrojů používaných pro piercing a tetování; profesionální expozicí pracovníků ve zdravotnictví používajících jehly nebo jiné ostré předměty; při sexuálních aktivitách vedoucích k poranění tkání; přenosem z matky na plod; nebo poraněním při sportu nebo jiných aktivitách. Hepatitida C je méně častá než hepatitida B jako příčina akutní hepatitidy, ale většina nemocných vyvine chronickou infekci, jsou schopni šířit infekci na jiné a obvykle mají chronické poškození jater.
• Hepatitida D a E jsou v USA (i v ČR) vzácné.

Protože játra jsou zodpovědná za metabolismus alkoholu, léků a toxinu ze zevního prostředí, může delší expozice těmto vlivům způsobovat také hepatitidu a nebo cirhózu. Kombinace léků (například acetaminofenu) a alkoholu může způsobit život ohrožující akutní jaterní selhání.

Steatóza jater (ztukovatění jater)

Jaterní steatóza vede ke zvětšení jater, k jejich bolestivosti a k abnormálním jaterním funkcím. Nejčastější příčinou je nadměrná konzumace alkoholu. Jedná se většinou o reverzibilní onemocnění, které ustupuje při abstinenci.

Jinou příčinou jaterní steatózy je nealkoholová steatohepatitida (NASH), nejčastější chronická hepatitida po virových zánětech jater. Ačkoli příznaky jsou většinou mírné, může vést až k rozvoji cirhózy.

Nejčastěji se vyskytuje u jedinců s nadváhou a u diabetiků.

CirhózaJakákoli příčina vedoucí k chronickému poškozování jater může vést k cirhóze. Ta je charakterizována buněčným odúmrtím a jizevnatěním, je to progresivní onemocnění, které vede k nevratnému poškození. Cirhóza se léčí omezením vyvolávající příčiny.

Pokud je způsobena virovou infekcí nebo jinou léčitelnou příčinou jaterního poškození, může léčba stabilizovat onemocnění a zabránit zhoršení jaterních funkcí.

Cirhóza nemá v časných stádiích žádné příznaky, ale při progresi může vést ke zvětšování břicha (v důsledku ascitu), atrofii svalů, krvácení do zažívacího traktu, tvorbě modřin, zvětšení prsů u mužů (hovoříme o gynekomastii), a k celé řadě dalších problémů.

Jaterní funkce jsou monitorovány testy, jako jsou albumin, protrombinový čas, bilirubin a jaterní testy. V extrémních případech může být nezbytná transplantace jater.

Obstrukce žlučových cest

Žlučové kameny, nádory, trauma záněty mohou vést k blokádě nebo obstrukci žlučových cest odvádějících žluč z jater.

Dojde-li k obstrukci, akumuluje se žluč s odpadními produkty a kůže a oči pacienta zežloutnou (žloutenka); bilirubin v moči mění její barvu na tmavě hnědou, zatímco jeho chybění ve střevě způsobuje světlou barvu stolice (podobné symptomy se mohou vyskytnout i u akutní hepatitidy a občas i u cirhózy). V krevních testech mohou být vyšší hladiny bilirubinu, alkalické fosfatázy (ALP) a dalších jaterních enzymů.

Cholesterol a žlučové pigmenty (bilirubin) ve žluči mohou vytvářet ve žlučníku (kde je žluč skladována) kameny. Tyto kameny mohou, ale nemusí způsobovat problémy, v závislosti na jejich velikosti a umístění.

Pokud jsou přítomny delší dobu, mohou poškodit žlučník a jeho funkce; to je často vnímáno pacienty jako nadýmání a dyskomfort v epigastriu po jídle, obzvláště po tučných jídlech.

Žlučové kameny mohou blokovat žlučovody, které odvádějí žluč ze žlučníku, a způsobují ostrou bolest, která se vyvíjí náhle v pravé horní části břicha a v mnoha případech vedou k infekci žlučníku a k horečce.

Může také dojít k obstrukci jaterní žíly, žíly odvádějící krev z jater, což vede ke snížení průtoku krve odcházející z jater. Obstrukce může být způsobena nádory stlačujícími žílu, nebo krevní sraženinou v žíle. Obstrukce mohou být chronické a způsobovat některé symptomy, ale většinou jsou akutní a život ohrožující. Některé mohou být léčeny medikamentózně, jiné vyžadují chirurgickou léčbu.

Rakovina jater

Hepatitida a cirhóza mohou vést v některých případech k rakovině jater, ale častěji nádorové onemocnění vychází z jiné části těla a poté metastazuje do jater. Pokud nádor vychází z jater, hovoříme o primární rakovině jater. Nejčastějším typem je hepatocelulární karcinom, nádor, který vychází z jaterních buněk.

Podle Americké společnosti pro rakovinu tento typ nádoru vysvětluje 3 ze 4 případů primární rakoviny jater. Další jeden až dva případy z 10 jsou cholangiokarcinomy, nádory, které vycházejí ze žlučovodů.

Lidé, kteří mají chronickou hepatitidu nebo cirhózu, by měly být pravidelně kontrolováni kvůli možnému rozvoji rakoviny jater, a to pomocí sledování hladin alfa-fetoproteinu (AFP) a ultrazvukového vyšetření.

Genetická onemocnění

Hemochromatóza je nejčastějším genetickým onemocněním jater. Je způsobeno nadměrným ukládáním železa a je obvykle diagnostikováno u dospělých. Dále existuje řada genetických nemocí jater, které postihují děti. Nejběžnější je deficience alfa 1-antitrypsinu.

Většina genetických nemocí jater je způsobena chyběním enzymu nebo bílkoviny, což vede k poškození jater ukládáním materiálu (například galaktosémie, absence enzymu pro mléčný cukr vedoucí k akumulaci tohoto cukru; nebo Wilsonova nemoc, kde dochází k akumulaci mědi v játrech).

U novorozenců může poškození jater vyvolat i jiný defekt (například biliární atrézie, kde chybí žlučové cesty, nebo jsou příliš malé).

Onemocnění jater

       Játra, uložena v dutině břišní vpravo pod bránicí, jsou pro organismus naprosto nenahraditelným orgánem. Na druhou stranu, díky jejich schopnosti regenerace může člověk přežít i s méně než polovinou zdravé jaterní tkáně. Více informací zde.

Funkce jater

       Játra se účastní metabolismu (látkové přeměny) všech základních živin – cukrů, tuků i bílkovin. Podílí se na udržování rovnovážné hladiny cukru v krvi, zpracování cholesterolu nebo tvorbě bílkovin důležitých např. pro krevní srážení.

Mají význam v metabolismu některých hormonů, skladování např. vitaminů rozpustných v tucích či železa, krvetvorbě, regulaci tělesné teploty nebo imunitě.

Zcela unikátní je detoxikační funkce jater, pro niž jsou vybavena množstvím specifických enzymů (látky umožňující v organismu průběh chemických reakcí). Dochází zde k přeměně jak látek přijatých z vnějšku (např.

alkohol, léky), tak těch, které vznikly v lidském těle, ale už pro něj nejsou potřebné, nebo jsou dokonce toxické. A v neposlední řadě v játrech vzniká žluč umožňující trávení tuků ve střevech.

       I podle neúplného výčtu jaterních funkcí je zcela zřejmé, že jakékoliv onemocnění tohoto orgánu je považováno za závažné. Játra mohou být postižena zánětem, jehož příčinou jsou viry (např.

virová hepatitida neboli žloutenka typu A-F, infekční mononukleóza) nebo autoimunitní procesy (tělo vytváří protilátky proti vlastním buňkám). Poměrně častá jsou toxická poškození jater.

A to především nadměrnou konzumací alkoholu, otravou jedovatými houbami, chemikáliemi nebo některými léky (při jejich předávkování nebo nevhodném použití např. u rizikových osob).

Specifickou skupinu onemocnění jater tvoří vrozené či získané poruchy související s výživou a metabolismem. Jedná se např. o jaterní steatózu (tzv. ztukovatění), kdy se v játrech hromadí tukové částice, nebo hemochromatózu způsobenou nadměrným ukládáním železa v játrech.

       Velmi závažným poškozením jater je cirhóza, při které dochází k nevratným změnám jaterní tkáně (odumírání jaterních buněk, nadměrná tvorba vaziva v játrech). Její hlavní příčinou jsou chronická onemocnění jater (např.

některé virové hepatitidy) a nadměrná konzumace alkoholu. Játra mohou být postižena také nezhoubným (např. cysty, adenomy) nebo zhoubným nádorovým onemocněním.

Zhoubné nádory jater nezřídka souvisí právě s jejich poškozením cirhózou.

Projevy jaterních onemocnění

       Postižení jater se může projevit širokou škálou příznaků – od lehkých, většinou nespecifických, které bývají často přehlédnuty, až po typické změny přítomné u závažných jaterních chorob.

       Mezi nespecifické příznaky onemocnění jater patří únava, ztráta chuti k jídlu nebo různé poruchy zažívání (např. nevolnost, zvracení, říhání, nadýmání). Typičtější jsou již bolest v pravém podžebří nebo hmatné zvětšení jater. Asi nejznámějším projevem jaterních chorob je žloutenka, která však nemusí být vždy přítomna.

Zahrnuje žluté zabarvení očního bělma, sliznic i kůže a často ji doprovází změny barvy moči (neobvykle tmavá) a stolice (neobvykle světlá). V těžkých stádiích jaterních onemocnění se dále objevují závažné projevy jako např. zvýšení krvácivosti, hromadění volné tekutiny v dutině břišní (ascites), poruchy vědomí nebo jícnové varixy.

Dojít může až k úplnému selhání jater, které lze řešit pouze jejich transplantací.

Léčba jaterních onemocnění

       Základem nefarmakologické léčby jaterních onemocnění jsou abstinence alkoholu a kvalitní játra šetřící dieta. Plná abstinence alkoholu může vést k částečnému ústupu i těžkých změn včetně jaterní cirhózy a jejích komplikací.

       Dříve doporučovaná tzv. jaterní dieta s vysokým obsahem cukrů na úkor bílkovin a tuků již dnes nemá opodstatnění. Pacienti s jaterním onemocněním by měli přijímat pestrou stravu a řídit se především individuální tolerancí. Vhodné je pravidelné stravování v menších porcích.

Většinou je třeba omezit tučné pomazánky, krémy, masa, vnitřnosti či vaječný žloutek. Opatrně lze do jídelníčku zařazovat máslo, rostlinné tuky, kysané mléčné výrobky a sýry (mimo aromatických) do 30% tuku. Tuky je třeba nepřepalovat, lépe je vyhýbat se smaženým nebo grilovaným pokrmům úplně.

Pečivo je vhodné spíše starší, nekynuté. Tolerance zeleniny a ovoce je značně různorodá, pacienti obvykle dobře snáší např. mrkev, květák, špenát, jablka, mandarinky nebo meruňky. U pokročilejších chronických jaterních onemocnění je třeba omezovat příjem kuchyňské soli.

Na místě je tedy vynechání uzenin, instantních pokrmů, konzerv či slaných pochutin. V těžších stádiích jaterních chorob (např. jaterní cirhóza) je třeba na základě aktuálního stavu a potřeb konkrétního pacienta specificky upravovat příjem tekutin, bílkovin, minerálů i vitaminů.

Tato problematika tak již plně spadá do kompetencí lékaře a nutričního terapeuta.

       V podpůrné léčbě jaterních onemocnění se používá zejména extrakt ze semen ostropestřce mariánského – silymarin a tzv. esenciální fosfolipidy, což jsou látky tukové povahy, které tvoří přirozenou součást všech buněčných membrán. Dané látky se řadí mezi tzv.

hepatoprotektiva a i když jsou v praxi poměrně oblíbené, důkazy o jejich účinnosti z kvalitních klinických studií stále chybí. Proto je třeba brát je opravdu pouze jako léčbu doplňkovou.

V pokročilejších stádiích jaterních onemocnění se potom v závislosti na přítomných komplikacích používají i další velmi specifická léčiva a postupy.

       Základní pro zdraví našich jater je tedy střídmost v jídle i při konzumaci alkoholu. Důležité je také nepřehánět to s léky, což se týká i těch volně dostupných používaných např. v léčbě bolesti (např. paracetamol, ibuprofen).

Prospěšná je také pravidelná kontrola jaterních funkcí v rámci preventivních prohlídek, aby bylo možné případné jaterní onemocnění odhalit včas a zabránit tak jeho dalšímu zhoršení vhodnými opatřeními.

Před některými typy virových hepatitid nás chrání očkování.

Jaterní onemocnění – Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o

Hepatologické ambulance jsou specializovanými ambulancemi buď při infekčních či gastroenterologických ambulancích. Závisí to především na příčině samotného onemocnění.

Játra jsou orgánem, který je uložený v pravém podžebří. Játra dospělého muže mají hmotnost 1 400 – 1 800 g a dospělé ženy 1 200 – 1 500 g. K hepatologickému vyšetření patří nerozlučně vyšetření sleziny. Ta je uložena v levém podžebří.

Vyšetřovací metody v hepatologii

Základními vyšetřovacími metodami v hepatologii je vyšetření lékařem – podrobná anamnéza pacienta, vyšetření pohledem, poklepem a pohmatem. Zjišťujeme, zda-li jsou játra zvětšená, jakou mají konsistenci, zda-li jsou hladká, či nerovná, sledujeme bolestivost – i když normální jaterní tkáň je necitlivá, ale bolestivé je jen jaterní pouzdro, hlavně při jeho náhlém napětí.

U řady jaterních chorob, zejména chronických, můžeme najít celou řadu mimojaterních příznaků, které mají velký diagnostický význam. Nedílnou součástí vyšetření nemocných s jaterními chorobami je laboratorní vyšetření krve. Nejznámějšími laboratorními parametry jsou jaterní testy.

Krevním rozborem můžeme získat celou řadu dalších důležitých parametrů. Játra mají velkou funkční reservu a regenerační schopnost. Výsledkem může být i normální nález při pokročilém jaterním onemocnění.

Vzhledem k úzkému vztahu žlučníku, žlučových cest a slinivky k játrům, může být laboratorní obraz výrazně změně onemocněním těchto orgánů.

Mezi další pomocná vyšetření jater patří ultrazvuk jater – bývá často prvním vyšetření jater, jelikož toto vyšetření nikterak pacienta nezatěžuje a není invazivní.

Zjišťujeme vzhled jater, velikost, přítomnost nerovností či ložisek v játrech.

Nesledujeme jen játra jako taková, ale i žlučník, žlučové cesty, cévy jater, dále i slinivku břišní, slezinu, ledviny a vztah jednotlivých orgánů a okolních tkání.

Další vyšetřovací metodou je CT jater (počítačová tomografie), které zobrazuje vyšetřovanou část těla v příčných vrstvách tloušťky 2 – 10 mm. Podle hustoty tkáně potom usuzujeme na změny ve vyšetřovaném orgánu, event. ke zlepšení rozlišení různých procesů je možná aplikace kontrastní látky do žíly.

Magnetická resonance je dalším možným vyšetřením jater. Výhodou tohoto vyšetření je, že nepoužíváme rentgenového záření, ale omezením je přítomnost kovových implantátů u nemocného.

Významným vyšetřením jater je jaterní biopsie. Je to odběr malého vzorku jater tenkou jehlou k podrobnému histologickému vyšetření.

Tento odběr provádíme po předchozí lokální anestezii – znecitlivění místa vpichu, který provádíme v 8. či 9. mezižebří vpravo při klidném dýchání pacienta na konci výdechu.

Odběr vzorku můžeme provádět bud necíleně, či cíleně – tzn. pod kontrolou ultrazvuku či CT, a to nejčastěji z ložiska v játrech.

Onemocnění jater

Onemocnění jater bychom zjednodušeně mohli rozdělit do několika skupin

1. Zánětlivá onemocnění jater – jejichž příčinou mohou být viry, dále nevirové hepatitidy (virové hepatitidy typu A,B,C – ty jsou nejčastější, dále ale i D,E,F, které jsou méně časté, dále CMV hepatitis, EBV hepatitis – nebo-li infekční mononukleosa, nevirové hepatitidy – do této skupiny patří především chronické autoimunitní hepatitidy = zjednodušeně dochází k tvorbě protilátek proti vlastním jaterním buňkám)
2. Choroby jater související s výživou a metabolismem – patří sem celá řada vrozených, ale i získaných chorob
3. Onemocnění jater na podkladě toxického poškození
4. Nádorová onemocnění jater a) benigní (nezhoubná)b) maligní (zhoubná)

1) Zánětlivá onemocnění jater

a) virováb) nevirová

Mezi v poslední době nejvíce sledované virové hepatitidy jejichž průběh může být akutní či chronický patří hepatitida A, B a C. Akutní hepatitidy jsou v naší republice stále častým onemocněním.

Jejich nebezpečí pro postiženého není jen v období akutního zánětu jater, ale i v riziku přechodu v chronický zánět jater, v cirhosu (nebo-li tvrdnutí jater) i s možností rozvoje hepatocelulárního karcinomu (zhoubného nádoru jater).

Nejčastějšími typy virových hepatitid jsou:

Hepatitis typu A

Jedná se o virové onemocnění způsobené virem hepatitidy A, který se šíří tzv. fekálně-orální cestou, což znamená „nemoc špinavých rukou“. Nejčastěji se šíří při špatné hygieně, v oblastech se závadnou vodou, v přelidněných oblastech, v rozvojových zemích. Onemocnění se vyskytuje buď sporadicky nebo v epidemii. Má inkubační dobu 15 – 50 dní.

Onemocnění se projevuje nejčastěji zažívacími obtížemi, zvracením, bolestmi břicha a event. postupným zežloutnutím kůže a bělma očí – odtud tedy název žloutenka.

Prognosa onemocnění je dobrá, jelikož dochází k úplnému uzdravení pacienta a při laboratorním vyšetření zjišťujeme vznik protilátek, které zajišťují imunitu před další infekcí hepatitidou A.

PREVENCE

• nutno dodržovat veškerá hygienická opatření
• mytí rukou po WC
• nekonzumovat vodu z neznámých zdrojů
• dodržovat zvýšenou hygienu v oblastech s nižší úrovní hygieny,
• při návštěvě takovýchto oblastí absolvovat očkování proti hepatitidě typu A

Hepatis typu B

Jedná se o virové onemocnění způsobené virem hepatitidy B, který se šíří krví, dále může být ale přenášen i jinými tělními tekutinami jako poševní sekret, sliny, sperma.

Hepatitis typu B je velkým zdravotnickým problémem celosvětově, zejména v zemích třetího světa. Inkubační doba je 30 – 180 dní, v průměru je to 70 dní.

V minulosti šlo hlavně o přenos krví při krevních transfusích, ale v dnešní době se všichni dárci testují, zda-li nejsou nositeli viru hepatitidy typu B.

Rizikovými se stávají především drogově závislí, ale ohrožení bývají také pacienti v hemodialyzačním programu (umělá ledvina), ale i pacienti s výrazně sníženou imunitou (jako např.po transplantacích či onkologičtí pacienti).

Významný je také přenos z matky na dítě, ke kterému dochází přes placentu, hlavně tehdy, když matka onemocněla v posledních třech měsících těhotenství.

Onemocnění může mít různý průběh – akutní či chronický. Jedná se o závažnější onemocnění vzhledem k tomu, že z akutního stadia může přecházet do chronického stavu se všemi dalšími důsledky.

PŘÍZNAKY

V začátku se může onemocnění projevovat nespecifickými „chřipkovými“ příznaky: únava, slabost, malátnost, zvýšené teploty, zažívací obtíže, nechutenství, bolesti břicha, bolesti kloubů, játra bývají zvětšená a bolestivá. Často se může vyskytnout zežloutnutí kůže a očního bělma, ale to může též chybět.

• STANOVENÍ DIAGNOSY
• Diagnosu stanovujeme laboratorně, jednak zjišťujeme v akutním stadiu zvýšené jaterní testy a dále vyšetřujeme přítomnost protilátek hepatitidy B, ze kterých zjistíme, zda-li nemocný hepatitidu B buď prodělal, či je onemocnění aktivní, či je přenašečem tohoto viru, nebo zda-li má protilátky proti hepatitidě typu B.
• Akutní hepatitida B může přejít v chronickou hepatitidu B, svým klinickým průběhem je většinou nenápadnou nemocí, ale se závažnými následky, pokud nedojde k léčbě.
• LÉČBA HEPATITIDY B

Pacient musí být informován o své infekciozitě, a to je hlavně důležité pro osoby v sexuálním a těsném rodinném kontaktu s pacienty. Ti by měli být vyšetřeni na přítomnost specifických protilátek. V případě nepřítomnosti těchto protilátek by jim měla být nabídnuta vakcinace proti hepatitidě typu B.

Vakcinace proti hepatitidě typu B se provádí jednak u všech zdravotníků, studentů medicíny, zdravotních škol, dále u pracovníků sociálních ústavů, ale v dnešní době se začíná očkovat celoplošně u dětí a adolescentů.

V dřívější době léčba chronické hepatitidy typu B nebyla možná, dnes už máme v rukou terapii, jejíž cílem je snížení infekciozity, eradikace = odstranění viru a také prevence vývoje jaterní cirhosy a následného případného vzniku hepatocelulárního karcinomu (tj.nádoru jater).

Tato léčba je náročná jak finančně, ale také z hlediska pacienta může mít své nežádoucí účinky, ale je dobře, že tuto léčbu dnes v rukou máme a v indikovaných případech můžeme nasadit.

Hepatitis typu C

Jedná se o virové onemocnění způsobené virem hepatitidy C. I tato hepatitida může mít akutní a chronický průběh i když akutní průběh je méně častý.

Inkubační doba je 7 – 8 týdnů, méně častěji bývá přítomné zežloutnutí.

U akutního průběhu dochází ke zvýšení jaterních testů, postupně dochází k jejich normalizaci, onemocnění dále přechází v chronickou hepatitidu, která se také ale nemusí několik let vůbec nijak projevit.

MOŽNOSTI NÁKAZY

• Hlavní cesta přenosu je parenterální – tedy krevní transfusí, krevními deriváty, ale vzhledem, že dárci jsou na přítomnost viru hepatitidy C testování, tento přenos se velmi snížil.
• Dále je to tetováním, jehlami u toxikomanů, kteří si aplikují drogy nitrožilně.
• Přenos je možný během vývoje dítěte v těhotenství u nakažené matky.
• Přenos sexuální je také možný, ale ne tak významně jako u hepatitidy typu B.

STANOVENÍ DIAGNOSY

Toto onemocnění opět zjistíme vyšetřením krve při podezření na možnou hepatitidu C, a to vyšetřením přítomnosti protilátek proti hepatitidě C. Přítomnost těchto protilátek ale neznamená to, že pacient prodělal onemocnění a už je imunní, ale znamená to právě to, že je nakažený a měl by se dále dovyšetřit a event. započít léčbu.

LÉČBA HEPATITIDY C

Dříve tato léčba také nebyla možná, ale v dnešní době tato možnost je, ale má také své nežádoucí účinky a ne každý pacient je k této terapii vhodný a indikovaný. Mezi kontraindikace patří především závažný alkoholismus a dále nitrožilní narkomani především pro špatnou spolupráci.

Bližší informace o léčbě hepatitidy B i C je možno získat v naší Hepatální poradně při gastroenterologické ambulanci Gastroenterologie nemocnice v Jablonci nad Nisou.

2) Choroby související s metabolismem a výživou

a) vrozenéb) získané

Steatosa jater (ztukovění jater)

Při tomto onemocnění dochází k hromadění tukových buněk v jaterních buňkách, jehož příčinou může být jak nadměrné požívání alkoholu, ale také zvýšený příjem tuků a cukrů ve stravě. Dále se na tomto onemocnění mohou podílet cukrovka, onemocnění zažívacího traktu, některé léky, ale také některé metabolické nemoci.

Onemocnění se projevuje především zvýšenými jaterními testy, které potom vedou lékaře k tomu, že pacienta odesílá k ultrazvukovému vyšetření jater, kde zjišťujeme typický obraz takzvaně „bílých jater“. Přesnou diagnosu potom samozřejmě stanoví až biopsie jater = odběr vzorku z jater.

Do této skupiny onemocnění jater také patří také zvýšené ukládání železa do jater, jehož příčina je geneticky = vrozeně daná. Zvýšené ukládání železa doprovází celou řadu dalších onemocnění (především metabolických, hematologických = krevních , chronických jaterních chorob).

3) Onemocnění jater na podkladě toxického poškození

Játra jsou centrálním orgánem metabolismu. Zde se odehrává zpracovávání látek jak vnitřního metabolismu, tak i látek cizích.

Biotransformace cizích látek probíhá nejčastěji tak, že vznikají sloučeniny méně toxické a lépe vylučitelné z organismu, proto se mluvíme o detoxikaci. Může se ale stát, že naopak z netoxických nebo málo toxických látek vznikají metabolicky aktivní meziprodukty.

Jaterní buňka je pro tyto procesy vybavena speciálními enzymovými systémy, které se podílí na metabolizaci látek různé chemické struktury.

Mezi nejčastější toxické látky, které se podílí na poškození jater patří jistě alkohol, Jeho akutní i chronické požívání má své důsledky sociální, etické, forenzní aj. S alkoholickými nápoji se setkáváme často. Obsah alkoholu kolísá podle druhu alkoholického nápoje. Pivo má 2,8 – 4,7%, vína kolem 12%, destiláty nejčastěji 30 – 40% , ale někdy i 60%.

Po požití se alkohol rychle vstřebává. Při pomalém pití částečně již v ústech, v žaludku pak asi z 20% a zbytek ve střevě. Rychlost resorpce závisí na koncentraci, na obsahu žaludku i dalších faktorech. K úplnému vstřebání dochází během 1 – 2 hodin po požití.

1. Hladinu alkoholu v krvi můžeme jednoduše vypočítat (nebo naopak ze zjištěné hladiny vypočítat množství vypitého alkoholu ) podle vzorce:
2. Požitý alkohol v gramech / tělesná hmotnost muže x 0,68 = promile alkoholu v krviPožitý alkohol v gramech / tělesná hmotnost ženy x 0,55 = promile alkoholu v krvi
3. Jenom pro příklad – po požití alkoholu obsaženého v 1 litru vína (asi 100g ) dosáhne hladina alkoholu v krvi asi 2 promile a k jeho úplnému zmetabolizování je třeba asi 13 hodin.

Odbourávání alkoholu se děje výhradně v játrech. Vylučování nezměněného alkoholu ledvinami, plícemi a kůží je po stránce kvantitativní zanedbatelné. Charakteristický zápach dechu je ovšem v diagnose opilosti nenahraditelný.

Alkohol má negativní vliv nejen na játra, ale i na ostatní systémy. Mozek – kdy v počátečních stádiích alkohol stimuluje motorické a psychické funkce, ale snižuje se schopnost koncentrace, pracovní výkon, rychlost reakcí, sebekritika.

Při hladině alkoholu v krvi kolem 1 promile se popsané příznaky dostavují asi u poloviny osob.

Vyšší hladiny postupně mají vliv na větší útlum činnosti mozku a má až narkotizující účinky, které jsou nebezpečné pro svůj negativní vliv na dechové centrum mozku, což může skončit i smrtí.

Dále dlouhodobé požívání alkoholu má vliv na srdce – srdeční svalovinu, objevuje se častěji srdeční selhání, dále má vliv na celkový stav výživy a také způsobuje nedostatek vitaminů.

U alkoholiků trpí také funkce pohlavních žláz, objevují se poruchy potence, plodnosti. U žen poruchy menstruace a stoupá riziko poškození plodu. Snižuje se také odolnost vůči infekci.

Tolerance alkoholu u žen je mnohem nižší než u mužů. Pro může se považuje za nebezpečnou dávka nad 60 g čistého alkoholu denně (tj. cca 2 l piva, 0,7 l vína nebo 0,2 l tvrdého alkoholu). Pro ženu je nebezpečná dávka již 20 g / den.

Nadměrné a dlouhodobé požívání alkoholu vede k různým postižením jater, přes alkoholickou steatosu (ztukovění) , alkoholickou hepatitidu až k jaterní cirhose = známěji tvrdnutí jater.

Ne vždy platí, že jaterní cirhosa se vyvíjí až po mnohaleté konsumaci alkoholu. Je známo, že alkoholická cirhosa se vyvinula během relativně krátké doby 16 – 18 měsíců.

Alkoholická jaterní cirhosa má různé projevy – jednak celkové projevy jako zhoršení výkonnosti, tlakové bolesti v pravém podžebří, které bývají způsobené zvětšením jater, dále bývá zvětšená slezina, při pokročilém onemocnění se objevují krvácivé projevy – zvýšené krvácení z dásní, nosu, může dojít ke zvětšování objemu břicha, které je způsobeno tvorbou volné tekutiny v dutině břišní – tzv. ascites, který bývá projevem pokročilého jaterního onemocnění. Podstatou samotné jaterní cirhosy je přestavba jaterní tkáně, kdy se tvoří menší a větší uzle a fibrotické změny = jizevnaté změny, kdy se mění celá struktura jater a tím se zhoršují veškeré jaterní funkce.

Jaterní cirhosa není jen onemocněním, jehož příčinou je jen alkohol, ale bývá následkem ostatních zánětlivých onemocnění – hepatitis B, C, chronické autoimunitní hepatitidy a další.

Na toxickém postižení jater se podílí také další látky – léky – některá antibiotika, dále hojně užívaný paracetamol = Paralen.

Proto tento lék, i když je volně dostupný, nelze užívat bez dodržení veškerých instrukcí stran dávkování.

Dalšími léky mohou být perorální antikoncepce, anabolika, antikonvulziva – léky k terapii epilepsie, cytostatika, anabolika, dále některá psychofarmaka atd.

Poškození jater bývá také vyvoláno některými chemickými látkami – tetrachlormetan, herbicidy, fosfor, anilin, nitrobenzen, etylalkohol, arsen, vinylchlorid.

Významnou toxickou noxou jsou také houby – otrava houbami. Jsou to hlavně muchomůrka zelená, muchomůrka jarní, muchomůrka bílá. Jedovaté houby jsou požity nejčastěji záměnou za houby jedlé. Můžeme se otrávit kdykoliv, neboť houby lze uchovávat sušené, nakládané i zmrazené.

Nevýhodou je, že projevy otravy se objevují až s latencí, a to cca za 7 – 12 hodin, ale mnohdy i později po požití hub. Otrava se projevuje nevolností, bolestí hlavy, prudkým a neztišitelným zvracením a průjmy s kolikovitými bolestmi břicha. Dochází k těžké dehydrataci až k oběhovému selhání.

Již v tomto stadiu může pacient zemřít, pokud nedojde k časné léčbě, která se nejčastěji provádí na jednotkách intenzivní péče.

4) Nádorová onemocnění jater

c) benigní (nezhoubná)d) maligní (zhoubná)

Nejčastěji se projevují jako ložiska v jaterní tkáni, které mají různou velikost, ohraničení a strukturu. Mezi benigní = tedy nezhoubné nálezy patří jaterní cysty, fokální nodulární hyperplazie, jaterní adenom.

Mezi maligní nádory jater patří hepatocelulární karcinom, který má vztah k jaterní cirhose, kdy u pacientů s jaterní cirhosou je větší pravděpodobnost vzniku hepatocelulárního karcinomu.

K diagnose dochází často náhodně při ultrazvukovém vyšetření pacienta z jiné indikace.

Terapie je různá – nejúčinnější je odstranění samotného nádoru jater chirurgicky, ovšem úspěch tohoto zákroku závisí na velikosti nádoru, jeho přesné lokalizaci a vztahu k cévám jater a také na množství ložisek v jaterní tkáni.

Materiál zpracoval MUDr. Marek Řehoř, gastroenterologie

Vytvořeno 2.8.2006 12:20:27 | přečteno 67352x | Mgr. Petra Hybnerová, MBA