Tinnitus je odborné označení pro nepříjemné vnímání vnitřního zdroje zvuku, tedy pro šelest v uších, které může být známo jako hluk v hlavě, šumění a zvonění v uších. Příznaky tinnitu pociťuje asi 15% populace.
Tinnitem se rozumí vnitřní hluk, který trvá alespoň 5 minut. Kratší intervaly jsou považovány za zcela normální, které potkají každého z nás. Zvuky tinnitu jsou popsány mnoha způsoby, jako: cvrčci, vítr, kapající voda, bzučení zářivky, pulsující tóny, syčení anebo zvonění.
Intenzita tinnitu je zcela individuální záležitostí a může časem zintenzivnit do takové míry, kdy je vnímána i přes působení vnějších zvuků (např. hluk v okolí) na jedince, případně jako kontinuální hluk v pozadí.
Existuje mnoho různých teorií, které vysvětlují, co tinnitus způsobuje. Tinnitus je však stále považován za jednu z velkých záhad lidského ucha.
Vystavení se intenzivnímu hluku zvyšuje riziko vzniku tinnitu. Například časté pobyty v hlučném prostředí, jako jsou koncerty, hudební festivaly, noční kluby anebo poslech hudebních přehrávačů na úrovni vysoké hlasitosti.
Dále nám problémy s tinnitem může způsobit úzkost, rychlé tempo života, stres a nespavost. Možnou příčinou mohou být také i způsobené úrazy v oblasti hlavy, krku anebo také jen ušní zánět. Je doporučeno se také vyhýbat potravinám s nadměrným obsahem soli, alkoholu, nikotinu, kofeinu a některým lékům proti bolesti.
Tinnitus samo o sobě není považováno za nemoc, ale může být příznakem jiných zdravotních problémů a to jak psychického či fyzického druhu.
Pro diagnózu tinnitu je nutné podstoupit komplexní lékařskou prohlídku, která obsahuje shrnutí anamnézy, lékařské vyšetření a audiologické vyšetření, včetně testů pro měření hladiny tinnitu.
Prvním krokem k úlevě od tinnitu je nutná návštěva praktického a ORL lékaře.
V současné době neexistuje žádný konkrétní schválený lék pro léčbu tinnitu. Většina možností léčby spočívá v potlačení tinnitu společně se zmírněním stresu.
Pokud návštěvy odborných lékařů potvrdí, že tinnitus nemá fyziologickou příčinu, kterou je potřebné léčit jiným způsobem, je tu možnost vyzkoušet metodu TRT, tedy Tinnitus Retraining Therapy, která zahrnuje více kroků a ve volném překladu znamená „léčba tinnitu formou návyku“.
Jedním z kroků terapie je obohacování zvukového prostředí prostřednictvím používání TCI, tedy Tinnitus Control Instrument, jinak řečeno generátoru šumu, kterým jsou vybavena sluchadla značky Phonak. V tomto směru je nejvyužívanější sluchadlo Phonak Audéo. Podstatou ekvalizace tinnitu ve sluchadlech je generování příjemného bílého nebo růžového šumu přímo do zvukovodu, což pomáhá zmírnit vnímání nepříjemného tinnitu – odvádí od něj pozornost.
Tyto metody zpravidla bývají doplněny o některou z forem poradenství.
Terapie může také zahrnovat prvky vzdělávací, jako jsou relaxační techniky a psychologické terapie. Dále existuje možnost alternativní léčby – akupunktura.
Podrobněji se s touto formou terapie můžeme seznámit v knize Ing. Petra Studeníka „Vyléčil jsem si tinnitus“ anebo na stránce www.beztinnitu.cz.
Přecitlivělost na zvukové podněty, která tinnitus často doprovází.
Znamená to, že každodenní zvuky, které jsou považovány za normální (zvuky o síle 70 – 80 dB), mohou u lidí trpících hyperakuzí vyvolávat nepříjemné vjemy až nesnášenlivost.
U téměř 85% pacientů bývá sluchová ztráta doprovázena tinnitem.
Společně s používáním sluchadel se snižují nároky na velké soustředění na řeč, ale také se zlepšuje srozumitelnost a může přijít úleva právě od nepříjemného hučení v uších.
Výrazně lepších výsledků pro odbourávání tinnitu uživatelé získají pomocí nejnovějších sluchadel Phonak Audéo, která disponují funkcí ekvalizace tinitu – Tinnitus Balance Noise Generator.
Sluchadla Phonak Audéo typu RIC (Receiver In Canal, závěsná sluchadla s externím reproduktorem) společně s moderním designem, diskrétností, skvělou kvalitou zvuku a optimální podporou v nejnáročnějších poslechových situacích, přináší také funkci pro ekvalizaci tinnitu – Tinnitus Balance Noise Generator (generátor šumu). Tato funkce pracuje na základě nastavení frekvence, na které se tinnitus u konkrétní osoby projevuje, a v jednotlivých intervalech sluchadla do uší pulsují zvuky. Mozek se tak soustředí na vysílanou frekvenci ze sluchadel a člověk pak nevěnuje tolik pozornosti projevům tinnitu. Funkce Tinnitus Balance Noise Generator je součástí základního vybavení a je také obsažena ve všech řadách modelu sluchadel Phonak Audéo.
- Využijete s jakýmkoliv chytrým telefonem vybaveným technologií Bluetooth.
- Se sluchadly Phonak Audéo Marvel můžete přímo na Vašem mobilu přizpůsobovat intenzitu nastaveného šumu podle aktuální potřeby.
 |
 |
Tinnitus
Tinnitus je medicínské označení pro hučení či šelest v uších.
Řada známých osobností trpěla tinnitem. Mezi ně patřili např. Ludwig van Beethoven, Martin Luther, Michelangelo, Vincent van Gogh.
Pacienti tyto negativně vnímané zvuky označují jako pískání, zvonění, šumění, hučení, bručení, bzučení, syčení, tikání, cvaknutí, mlasknutí, jízda lokomotivy. Tyto fenomeny ale ve skutečnosti většinou neexistují.
Tinnitus proto dělíme na subjektivní a objektivní. U většiny pacientů je příznakem subjektivním, a tudíž obtížně měřitelný.
V menšině případů může lékař určitý zvuk detekovat z pacientova ucha, ale tento objektivní tinnitus nebývá běžný.
Zvuk může vzniknout v důsledku spasmu svalů vyvolajících kliknutí či prasknutí ve středním uchu. U některých pacientů je tinnitus synchronní a slyšitelný v souhře s krevním pulzem (pulzatorický tinnitus). Je způsoben přirozeným proudem a tokem krve či zvýšenou krevní turbulencí v blízkosti ucha (ateroskleróza).
Zřídka může být tento pulzatorický tinnitus příznakem život ohrožujícího stavu vyvolaného přítomností aneurysmatu karotické tepny či následkem disekujícího aneurysmatu.
Šelest může být vnímán jednostranně, v obou uších či v hlavě. Potíže se vyskytují buď permanentně s nastupující intenzitou nebo nárazově. Zpravidla je pacienti více vnímají v klidu a tichu, nejčastěji večer při usínání.
Rozlišujeme různé stupně tinnitu – zvuk slabý až kritický. Je třeba posoudit vliv na spánek, omezení denních aktivit, psychickou pohodu.
Šelest má velmi úzký vztah k problémům s koncentrací, pamětí, únavou a celkovým zdravotním stavem.
Tinnitus sám o sobě není nemoc, ale příznak vyvolaný řadou příčin. Mezi ně patří nejčastěji výkyvy krevního tlaku, obtíže s krční páteří, ušní mazová zátka, poranění ucha, aterosklerosa, stres.
Další příčiny mohou být následující:
– Ušní problémy a ztráta sluchu
- zánět zevního zvukovodu, středoušní zánět, akutrauma, cholesteatom, perforace bubínku
- porucha sluchu ve stáří, Menierova nemoc, poškození sluchu nadměrným užíváním ototoxických léků: analgetika (aspirin, nesteroidní antirevmatika), antibiotika (aminoglykosidy, chloramfenikol, erytromycin, tetracyklin), chemoterapeutika a antivirotika (bleomycin, interferon, cisplatina, metotrexat), diuretika (furosemid), a jiné (chlorochin, chinin), psychedelické látky
- převodní vada sluchu – percepční porucha sluchu
– Neurologická onemocnění
- sclerosis multiplex, poranění hlavy – fraktura lebky, whiplash (poranění v důsledku prudkého nárazu, v důsledku autonehod či sportovních úrazů), poranění temporomandibulárního kloubu
– Metabolická onemocnění
- hyperlipidemie, deficit vit. B12
– Psychiatrická onemocnění
– Jiná onemocnění
Bohužel se daleko častěji vyskytují případy, kdy příčina tinnitu není nalezena. I zde se často předepisují léky na ředění krve a podporu prokrvování, které však nevykazují žádný významný úspěch.
Měření tinnitu
Základ kvantitativního měření leží na tendenci mozku vyloučit pouze nejhlasitější zvuk. Základem této domněnky je, že amplituda pacientova tinnitu je změřena tak, že dáme pacientovi poslechnout vzorek zvuku o známé amplitudě a ptáme se jej, zdali tento zvuk slyší či nikoliv.
Léčba
Léčba ušních šelestů spočívá v léčbě ušního či celkového onemocnění. Pro symptomatickou úlevu se podávají látky zlepšující prokrvení (vasodilatační léky, gingko biloba), vitaminy a sedativa.
Vhodné je vyhýbat se hlasitým vjemům, kofeinu, nikotinu a soli.
V některých případech způsobuje pacientům veliké psychické obtíže, a je třeba absolvovat pohovor s psychologem, zřídka vyžaduje i pomoc psychiatra.
Někdy se šelesty potlačují zevním generátorem šumu (tinnitus masker), který vysílá speciálně vyladěné zvuky mající překrýt či vymazat rušivě vnímaný zvuk. Lze jej nosit jako sluchadlo.
Dále se také doporučuje tzv. TRT terapie, při které se pacienti učí rušivé tóny vědomě „přehlížet“ (nevnímat). Tyto metody jsou čistě symptomatické, zaměřené na potlačení symptomu tinnitu. Ve svém důsledku však neumožňují opravdové uzdravení.
Nejdůležitějším v celé terapii je ale celková psychická pohoda, která dokáže intenzitu tinnitu zmírnit či úplně potlačit.
Byl jsem úplná troska, nezažil jsem nic horšího, šílel jsem. Ladislav Zibura otevřeně promluvil o životě s tinnitem
Byl to nejhorší rok života, nikdy jsem nezažil nic horšího, nikomu byt to nepřál. Tinnitus je záhadná věc, říká o chronickém pískání v uších cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura. Poprvé otevřeně a detailně promluvil o svých zkušenostech s ním.
Chce, aby se o tinnitu víc mezi lidmi vědělo, doufá totiž, že to může někomu pomoct. Popisuje svoje zoufalství, když skončil doma v lockdownu pár týdnů poté, co se mu pískání zhoršilo. I díky němu se mu rozpadl vztah. Není to ale všechno černé, zdůrazňuje. Nakonec si všichni zvyknou.
Tedy ti, co si radši nesáhnou na život.
Nejhorší to bylo loni na podzim, seděl jsem doma úplně zoufalý a nevyspalý a myslel jsem si, že tohle je konec, že celý život budu sužovaný tím příšerným zvukem, líčí Zibura. Na začátku jeho boje s tinnitem byl výstřel brokovnice u hlavy při oslavách v Turecku. Pak přišlo pískání, které už nikdy neodešlo.
Trvalo asi rok, než si tak zvykl, a pak tinnitus pomalu mizel. Loni ale přišlo rapidní zhoršení kvůli bubnům na předávání literárních cen. Pak lockdown a vůbec nejhorší doba v Ziburově životě. Seděl prý doma a pískání ho přivádělo k šílenství. Rozpadl se mu vztah, protože část jeho pozornosti pohlcoval tinnitus. Říká, že na něj myslel každých 5 vteřin.
Navíc se zjistilo, že covid může tinnitus výrazně zhoršit (ale taky způsobit). Takže se bál jít ven, i když to opravdu potřeboval. Několik měsíců žil de facto v nastartovaném autě, protože zvuk motoru mu pomáhal vyrovnat se s pískáním. Tvrdí, že jediná osvědčená rada je nebýt v tichu, univerzální lék neexistuje. Lepší je ale chránit si sluch, třeba špunty do uší.
Jak se žije lidem s tinnitem? Co pomohlo Ladislavu Ziburovi vyrovnat se s ním? Jak spal, fungoval a přemýšlel? A opravdu to bylo to vůbec nejhorší období jeho života?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
Když ticho neexistuje. Jak se žije s tinnitem, šelestem v uších, který slyším jenom já
Výjimečně se vyplatí začít čísly, protože ukazují, že tinnitus je skoro civilizační chorobou.
Má ho 15 % dospělé populace, okolo 40 % z nich (včetně mě) má k němu přidruženou i hyperakuzi, zjednodušeně řečeno jsou jim nepříjemné i jinak úplně běžné zvuky.
45 % pacientů s tinnitem kvůli němu někdy v životě bojovalo s úzkostmi a celé tři čtvrtiny bojují s nespavostí. Řada lidí s tinnitem kvůli strachu z dalšího zhoršení mění své životní návyky, neobvyklé nejsou ani deprese.
S Lenkou si píšeme od začátku dubna. Lenka žije v Anglii a čerstvě bojuje s chronickým tinnitem. Požádal jsem ji, jestli nemůžu střípky naší konverzace publikovat, protože svědectví někoho, kdo se zrovna se šelesty vyrovnává, je mimořádně cenné. Lenčin příběh ukazuje, co je na tinnitu nejzákeřnější – jak nenápadná náhoda může zásadně změnit život už napořád.
„Zatím jsem nebyla na testech, čekám na ně. Ale umím si spojit dvě a dvě. Nejdřív koncert, kde jsem nemohla najít špunty. Pískání před usnutím a trochu i ráno a za tři dny let zpátky do Anglie.
Letiště kvůli sociální fobii nedávám, v letadle mám klaustrofobii, takže celou dobu potřebuju mít nahlas sluchátka na rozptýlení… Pamatuju si hlavně jeden moment z přistávání, jako když ti mají prasknout uši. Nádech, výdech, vždycky se toho bojím, nemám to ráda… Polkla jsem pořádně a nic.
Místo toho mě rozbolel vnitřek uší a hlava. Mohlo mě napadnout, že mít sluchátka při vzlítání a dosedání není dobrej nápad.“
Anglická wikipedie tinnitus definuje suše: „Sluchový vjem bez externí příčiny.“ Je prostě jen ve vaší hlavě a až na výjimečné případy nejde nijak změřit. Někomu v uších cvrliká, jinému hluboce hučí. Může to být zvuk táhlý nebo pulzující jako vlny. Já ho mám neustále, u řady lidí se střídá s obdobími ticha.
Pro přesnější představu si můžete poslechnout ukázky na webu American Tinnitus Association. Spustit ho můžou některé léky (například aspirin), problémy s krční páteří nebo metabolické poruchy. Nejčastěji se ale objevuje po úrazech ucha a především po poškození sluchu.
Pokud chodíte na koncerty, pravděpodobně ho taky znáte – jen si představte, že to řičení v uších nevymizí a zůstane s vámi po zbytek života.
„Asi to je tím, jak je to čerstvý, ale dřív jsem hodně četla a teď mi to právě při něm přijde až k nevydržení. Ruší mi to soustředění. Rána a večery jsou nejhorší části dne a zatím nebyl jediný den, kdy by to nebylo úplně neodbytný…
Taky přemýšlím nad tím, jak moc si to zhoršuju vlastní pozorností. V pátek jsem byla u doktora, protože už ty bolesti hlavy, tlak a bolest v uších nešly vydržet, navíc jsem fakt málo a špatně spala… Doktorka mi bez testů prý zatím nic dát nemůže.
Nakonec mi předepsala aspoň lehčí antidepresiva.“
Za můj tinnitus může špatně mířená přátelská facka na levé ucho a pár nešťastných rozhodnutí. Stačilo uhnout na druhou stranu, navštívit lékaře dřív, nezapomenout špunty… s pocity viny bojuje řada pacientů. Výčitky jsou o to horší, že léčba neexistuje.
I přes stále se zvyšující objem výzkumu zatím vědci nenašli lék, který by byl schopný tinnitus nějak citelně mírnit. Lidem s výraznější ztrátou sluchu pomáhají naslouchátka – díky širšímu spektru vnímaných zvuků na svůj tinnitus zapomínají.
Naštěstí, a moje zkušenost je stejná, si drtivá většina trpících nakonec na tinnitus nějak zvykne. Pro urychlení tzv. habituace, zvyknutí si na šelesty, se používají psychoterapeutické metody (především kognitivně-behaviorální terapie a relaxační terapie).
Slibně se vyvíjí třeba nabídka podpůrných kurzů, které jako čerstvá oběť tinnitu můžete absolvovat po internetu. Řada lidí svůj tinnitus maskuje, třeba hudbou nebo bílým šumem, i proto, aby vůbec dokázali usnout.
„V sobotu jsem jela na první setkání podpůrné skupiny, kterou spoluorganizuje British Tinnitus Association. Bylo nás tam asi tak 17 a byla jsem ve věku pod 40 let jediná. Takhle čerstvě tam kromě mě byla ještě jen asi 65letá svobodná paní, moc sympatická, taková rázná.
A přesto se jí třásl hlas, když říkala, že kromě tinnitu má přes 8 měsíců i hyperakuzi a phonofobii (panický strach ze zvuků). Vyprávěla, jak si to v podstatě taky přivodila sama nějakým blbým zahradním přístrojem, co se na chvilku zbláznil.
Říkala, že vyrovnávání se s tinnitem jí hodně připomínalo truchlení po pohřbu.“
Jak jsem říkal, patřím mezi zmíněných 40 %, u kterých se s tinnitem pojí ještě zvýšená sluchová citlivost. Nejhorší proto pro mě bylo vyrovnat se s tím, jak moc se změnil můj běžný život. Je to nekončící proces. Už řadu let nechodím na koncerty, a když mě kamarádi zvou na svůj klubový set, musím odmítat.
V hospodě si sedám levým uchem směrem od reproduktorů, když přijíždí vlak, držím si uši. Ztrátu sluchu mám naštěstí docela mírnou, zato obavy ze zhoršení šelestů a hyperakuze si nosím neustále s sebou. A taky jsem zjistil, že dobrá polovina z toho je o psychice.
Protože u tinnitu bohužel platí, že čím víc na něj člověk myslí, tím silnější ho má.
„Nějaký různý ruchy, šumy jsem zkoušela, ale to mi vadí kvůli monotónnosti – ve finále mě to na ten tinnitus spíš nutí myslet. Radši si poslechnu potichu hudbu. Jestli to je dobrý přístup, nevím, ale za ticha usínat nedokážu. Nakonec mě to naučilo ráno rychle vstávat, něco začít hned dělat, ať se to přehluší. Klidný líný polehávání už neexistuje.“
Původ tinnitu je stále neznámý. Nejslibněji zní teorie, která jej přirovnává k fantomovým bolestem: aby mozek vyrovnal ztrátu sluchu, která se s tinnitem často pojí, zesílí sluchové signály a pacient najednou slyší i zvuky, kterých si dřív nevšiml.
Zajímavě proto vypadají pokusy s modulací mozkové aktivity pomocí elektrod. A i když výsledky se zatím zdají pozitivní, na důkladné a průkazné ozkoušení se ještě čeká. Hlavu vědcům mate i fakt, že někteří lidé tinnitem trpí i bez zjevné traumatické příčiny, třeba kvůli dentálním nemocem.
Vypadá to, že tinnitů a mechanismů, které je spouští, bude celá řada.
„Že je to moc nahlas, jsem si taky u hodně filmů a seriálů říkala. Je drsný, jak si člověk neuvědomuje, co za hrozný zvuky okolo nás je. Třeba, jak říkáš, to kino.
Nebo otravný sekačky, vrtačky, hlasitý cinkání v kavárnách nebo uječený děti, jejichž rodiče se tváří pohoršeně, když si zacpáváš uši.
Obecně se to celý špatně popisuje a vysvětluje někomu, kdo to nikdy nezažil nebo tomu po koncertě nevěnoval pozornost a vyspal se z toho.“
Základní prevencí je vyhýbání se hlasitým místům a poctivé používání ochranných pomůcek tam, kde je to potřeba. Kvalitní špunty, které hudbu na koncertě zkreslují minimálně, stojí méně než tisíc korun.
Při představě bezesných nocí, během kterých se učíte s cvrlikáním v uchu usínat, je to směšná částka. Horší to mají ti, kteří hluku utéct nemohou – třeba profesionální muzikanti nebo oběti nehod. Příliš blízká petarda, moc doprava otočené kolečko hlasitosti nebo jen obyčejná facka.
Přijít k tinnitu jde jak z vteřiny na vteřinu, tak dlouhodobým zanedbáváním vlastního zdraví.
„Jak to zní: představ si zvukovou stopu, kde jsou dvě linky, co se různě překřikují – jedna je jako cvrčci, co jedou nahlas a bez pauz, druhá je takový trochu vyšší jednolitý pískot, podobný tomu, když dřív vypadnul televizní signál…
A obě jsou překryty takovým šumovým filtrem. Přitom stačilo nad tím párkrát nemávnout rukou, nebejt hloupá a nemusela jsem to mít. Vím už od začátku, že není lék. Že mi nikdo nebude schopný říct, jestli to vůbec někdy zmizí, a že s tím nic moc neudělám.
Už od začátku vlastně počítám tak nějak s nejhorším.“
Já sám jsem se za osm let s tinnitem naučil hlavně dvě věci. Taky znáte to rčení, že nevíte, co máte, dokud to neztratíte? Se sluchem to platí stoprocentně a vyplatí se o něj pečovat. Druhé poznání je, že s tolerantním a chápavým okolím se uzdravuje mnohem líp.
Tinnitus je zákeřný, protože není vidět, a přitom jím trpí více než jeden člověk z deseti. Je to nemoc, na kterou skoro nejde zapomenout, a děsí o to víc, že zbavit se jí už nikdy nejde.
Nadějí může být neustále se zvyšující počet publikovaných vědeckých článků, které se tinnitem zabývají – v porovnání s devadesátými lety jich každý rok vychází více než trojnásobek. Než se ale léčba najde, nezbývá než na sebe dávat pozor.
Protože když už jednou tinnitus dostanete, budete si muset na neustálý šum neexistující televize zvyknout. A přeladit nepůjde.
„Měla jsem moc ráda ticho, bylo nepopsatelně uklidňující. Nejvíc třeba, když sněží, když slyšíš dopadat vločky. Až k zoufalství mě dohání představa, že už se nikdy nebudu moct do takových zvuků zaposlouchat. Fakt si nedokážu představit, jak se takový viny někdy zbavit.“
Studentce začalo hučet v uších. Rozhodla se jev prozkoumat
Většina respondentů v průzkumu uvedla, že samotný šelest jejich kvalitu života spíše neovlivňuje, zato hyperakuze, tedy zvýšená citlivost při vnímání zvuků, která je s tinnitem často spojena, ano
Šelest v uších neboli tinnitus je nepříjemný symptom, kterým trpí zhruba patnáct procent dospělé populace a který může být způsoben třeba poslechem příliš hlasité hudby. Jakmile jím jednou začnete trpět, už si pravděpodobně nikdy neužijete chvíle naprostého ticha, hučení v uších se totiž stane součástí vašeho života. Před několika měsíci postihl i studentku Přírodovědecké fakulty MU Mirjanu Stanojevic, která se pak se svými spolužáky rozhodla blíže prozkoumat vliv tinnitu na běžný studentský život.
„Šelest v uších mě začal trápit po jedné noci strávené v hlučném klubu, do té doby jsem vůbec netušila, že něco takového existuje. V prvních dnech jsem to brala dost tragicky a pročítání různých diskuzních fór mi nijak nepřidalo. Člověk při jejich procházení dojde k závěru, že by se asi měl zabít,“ vzpomíná studentka geografie.
Sama začala hned zpočátku nosit špunty do uší a vadil jí každý jen trochu hlasitější zvuk, postupně se to ale zlepšilo, i když špunty nosí při sobě pro jistotu pořád a koncerty nebo hospody už nenavštěvuje vůbec. „Když myslím na něco jiného nebo se něčím zaměstnám, vůbec šelest nevnímám. I přesto mě ale začal čím dál více zajímat a chtěla jsem o jeho důsledcích zjistit více,“ popisuje Mirjana.
V jarním semestru si spolu s několika spolužáky zapsala předmět Quality of Life, vyučovaný v angličtině na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU.
Tam se většinu semestru věnovala teoretickému přístupu ke kvalitě života a jejímu měření, v druhé polovině semestru však přišla její chvíle.
„Každý měl navrhnout jedno téma výzkumu, který bychom v souvislosti s měřením kvality života mohli provést. Já přišla s výzkumem tinnitu a nakonec jsme se na něm všichni shodli,“ říká studentka.
V dotazníkovém šetření se geografům podařilo sesbírat data od 133 studentů různých vysokých škol v Česku a na Slovensku a zjistili zajímavé věci.
Většina respondentů třeba uvedla, že samotný šelest jejich kvalitu života spíše neovlivňuje, zato hyperakuze, tedy zvýšená citlivost při vnímání zvuků, která je s tinnitem často spojena, ano.
I jinak zcela běžné zvuky jsou tak těmto lidem nepříjemné.
„Zjistili jsme také, že se šelest projevuje ve větší míře ráno a večer, u většiny respondentů jde spíše o slabší šelest, který se ale prohlubuje s rostoucí únavou a stresem.
Potvrdil se nám také fakt, že většina lidí vůbec neví, jak k tinnitu přišli.
Někteří jej mají kvůli vystavení nadměrnému hluku nebo jako následek ušní choroby či problémů s páteří, polovina dotazovaných však příčinu nezná,“ popisuje Mirjana.
Tinnitus zatím není možné nijak efektivně léčit, proto s ním většinou lidé musí žít do konce života. Nejtěžší je proto srovnat se s příznaky psychicky a nepropadnout depresím. Lidé, kteří šelestem trpí krátce, mají ještě šanci, že odezní, s přibývající dobou však tato šance výrazně klesá.
„Na výsledky našeho výzkumu bych chtěla dále navázat a třeba se věnovat otázce, jak se projevy liší právě s přibývajícím časem. Také bych ráda vytvořila mapu Brna zachycující příjemná i nepříjemná místa pro lidi trpící tinnitem a z výsledků výzkumu publikovala odborný článek,“ prozrazuje další plány studentka.
Jakmile Mirjanu Stanojevic dokončí magisterské studium geografie, ráda by pokračovala na doktorátu. Do Česka přišla před pěti lety ze Srbska díky spolupráci Jihomoravského kraje s jejím rodným regionem a dnes už mluví plynně česky.
Michal Pavlíček hudbou žije i přes tinnitus. Křísí Pražský výběr i Stromboli
V únoru oslavíte důležité životní jubileum? Nepochybuji, že budete slavit muzikou…
Kulatiny oslavím hlavně s rodinou a přáteli. Můj syn Michal mi ještě k této oslavě zorganizoval koncert ve Foru Karlín 17. února, kde to bude takový koncertní mejdan s fanoušky a známými.
K významnému výročí už pět let vzniká filmový dokument Pět tuctů Čombeho aneb Srdeční záležitost Michala Pavlíčka. Stejně je nazvaný i narozeninový koncert. Jak bude večírek vypadat?
Bude to dvouhodinový happenning. Vystoupí Stromboli, BSP, Supergroup,Vilém Čok, Michael Kocáb, Andrej Šeban a další a k tomu všemu Hudba Hradní stráže a Policie České republiky.
Jak probíhá spolupráce s režisérem dokumentu, scházíte se náhodně?
Dokument se natáčel v průběhu 5 let. Byly to takové občasné sondy do mého soukromého i pracovního života.
Budete u závěrečného stříhání snímku?
Do toho vstupovat nechci. Je to režisérův pohled na můj svět, záznam mého hudebního a lidského vyznání.
Z čeho vznikla vaše přezdívka Čombe?
Tu jsem vyfasoval od Jiřího Tomka v raných dobách Pražského Výběru. Měl jsem jedno krizové období, kdy jsem se moc nezúčastňoval mejdanů po koncertech. Čombe byl v té době nějaký africký separatista a Jirka Tomek mně tak začal říkat. Čombe separatista.
V posledních letech se věnujete návratům vašich nejzásadnějších kapel: BSP, Pražský výběr a Stromboli. Co vám daly?
Není to jen přehrabování se v albu starých fotek,není to jen sentimentální vzpomínání, ale víte, všechny tyto kapely se staly součástí vašeho života a člověk se k ním vrací, protože prostě bez toho nemůže být. Je to nějak silně propojený. Člověk je už ve věku, kdy už nemá ani chuť začínat od začátku a stavět novou kapelu.
V ukázce z dokumentu jste prozradil, že je pro vás zhmotnění některých vzpomínek na tyto tři kapely důležité. Provázely ty návraty i negativní emoce, nebo to funguje tak, že na to špatné člověk zapomene a už zbude jen to dobré?
Usmíření Pražského Výběru byl silný emotivní zážitek. Byl to moment, který nás zase spojil a jsem rád jsme prošli touto očistnou kůrou a že toto vymazání mraků z hard disku duše máme za sebou. Vztahy jsou jako předtím, možná v něčem posunuté dál. Zmizelo napětí, jsme prostě v pohodě.
Nejaktuálnější jsou Stromboli. Zajímalo by mě, jestli ještě někdy vzkřísíte Pražský výběr, osobně bych to ocenila, protože jsem o koncert nesmyslně přišla.
Pražský Výběr chystá na příští rok nové tažení. Oprázdninách hrajeme sérii koncertů na Hradech, pak chceme konečně vydat novou desku a 7. prosince O2 arena koncert se symfonickým orchestrem.
Se Stromboli vás čekají i nějaké aktuální klubové koncerty…
Stromboli budou hrát v únoru a březnů několik koncertů turné Fiat Lux a v Praze 17. února na tom mém kulatinovém večírku.
Jak vzpomínáte na natáčení s Václavem Havlem a jeho Odcházení?
Vzpomínám často s velkou úctou a zároveň i lítostí, že Václav už není mezi námi. Byl to pro mne silný životní moment a poznání člověka, kterého jsem si velmi vážil a který zásadně obohatil náš život.
V letech 1995-2002 jste se podílel na pořadu České televize Na Kloboučku, dnes už se stejně jmenuje nahrávací studio a vydavatelství. Nechybí na české hudební scéně obdobný pořad?
Hudební pořady Na Kloboučku existovaly pomalu 10 let a vlastně ve finále, když to řeknu lidově, už nebylo z čeho vařit. Vyměnily se v něm spousty muzikantů a myslím, že skončil v pravou chvíli. Nemělo smysl dělat další repete. To nic nemění na situaci, že podobný pořad může zase v budoucnu vzniknout. Rodí se nové generace muzikantů a živé hudby v televizi nikdy není dost.
Kromě všech svých rockových projektů se věnujete i muzikálům a filmové hudbě, co je v tomto ranku aktuální?
Právě jsme dokončil hudbu k celovečernímu filmu Agava v režii Ondro Šulaje a s panem Jiřím Suchým dodělávám muzikál Faust.
Omlouvám se, že zabřednu i do nepříjemných otázek, ale osobně mě velmi zajímá, jak takový velký muzikant jako vy, který hudbou doslova žije, může fungovat s onemocněním tinnitus, laicky pískáním v uších. Používáte nějaké ucpávky do uší? Co byste poradil hudebníkům, které tohle peklo potká?
Těžká rada. Je to velmi subjektivní. Být šetrný k uším. Snažit se tomu nepodlehnout a hlavně nenechat si tím rozvrátit psychiku. Já šelest hodně maskuji hudbou, kterou jsem obklopený od rána do večera.
V roce 2006 jste se účastnil české Vzpomínky na Queen a v roce 1992 dokonce vzpomínkového koncertu v Rudolfinu. Máte tuto kapelu rád? Koncem listopadu si veřejnost připomněla den, kdy svět opustil nejlepší zpěvák všech dob.
Abych pravdu řekl, vyrůstal jsem na Zepelínech a Queen jsem zas tak nemusel. Nicméně jejich skladatelské umění a neuvěřitelný nasazení a výraz Mercuryho jsou obdivuhodné.
Opravdu jste začal hrát na kytaru kvůli tomu, že jste si poranil meniskus?
Tak se to nějak v životě semele. To jsou ty náhody. Měl jsem ve 13 letech úraz kolena a dostal jsem na tři měsíce nepohyblivou sádru. Byl jsem domuna posteli a celý ten čas jsem si brnkal a tam to všechno nějak začalo. Zájem o hudbu už jsem měl předtím. Poslouchal jsem Beatles, Doors, Zeppeliny… ¨
Chodíte ještě na koncerty jiných hudebníků? Vzpomenete si na nějaký koncert nebo desku, které vás osobně potěšily?
Byl jsem třeba na koncertě Petre Gabriela , který patřil vždy k mým oblíbeným hudebním velikánům a občas si poslechnu nějakou novinku. Na YouTube se rád koukám na nějaké záznamy koncertů, které člověk nemá šanci vidět.
Nedávno jste se setkal s hudebníkem Jeffem Beckem, koho pro vás důležitého ze světa hudby jste měl ještě možnost potkat?
Jsem rád, že jsem si mohl podat ruku a prohodit pár slov s Jeff Beckem, který je pro mne opravdu ten pan Kytarista. Nějaké další speciální přání nemám.
Michal Pavlíček
Michal Pavlíček je obdivovaný kytarový mág, skladatel svérázných hříček i autor introvertních rockových opusů, stejně jako melodicky silných působivých balad, skladatel symfonické a scénické hudby se zcela původním rukopisem, vyhledávaný producent i mentor mladých hudebníků, je široce respektovanou individualitou, což konečně dokumentuje i řada vítězství a ocenění v odborných anketách.
Jeho nejzásadnější hudební projekty jsou Pražský výběr, Stromboli a BSP, se kterými v poslední době uskutečnil návraty na hudební scénu. Jako autor a kytarista spolupracoval na albech předních českých interpretů jako jsou Bára Basiková, Zuzana Michnová, Monika Načeva, Jana Koubková, Kamil Střihavka, Hana Hegerová, Lucie Bílá, Richard Müller a dalších.