Stát za kvalitu potravin neodpovídá. Kdo tedy?

Není téměř dne, abychom nespílali prodejcům potravin za kvalitu, kterou si nám dovolují nabízet.

Míra trpělivosti s prošlými potravinami a přelepovanými etiketami už prostě přerostla únosnou mez, proto se ministr zemědělství Petr Bendl, Martin Klanica, vrchní ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), a vrchní ředitel kvality společnosti Ahold Pavel Mikoška sešli u kulatého stolu a spolu s novináři a zástupci mlékárenského průmyslu se pustili do tohoto ožehavého tématu.

Stát za kvalitu potravin neodpovídá. Kdo tedy?
Autor: Isifa.cz

Jaká bude kvalita potravin, prý rozhodují zákazníci

Kdo porušil deklarované složení svého výrobku a byl deKlasován? Jaký byl propad tržeb Aholdu po jejich prvních aférách s prošlými potravinami? Je medializace prohřešků honem na čarodějnice? Nejen odpovědi na tyto otázky přineslo dvouhodinové setkání v Poslanecké sněmovně.

DeKlasované potraviny

V úvodu Petr Bendl přesvědčoval o důležitosti povědomí o značce Klasa, která podle něj může být dobrým vodítkem při volbě kvalitních potravin, ze kterých aktuálně velmi znepokojení spotřebitelé mohou vybírat.

Ministerstvo zemědělství Klasu uděluje od roku 2003 za pomoci odborníků a Potravinářské i Agrární komory. Klasu už na svých hřbetech nosí téměř 1300 převážně českých výrobků (národní ocenění mohou získat i evropské výrobky). Nemohou ji ovšem získat např. produkty distribuované pod privátní značkou obchodních řetězců.

Klasa ale není pečeť věčné slávy, průběžně se kontroluje a za klamání spotřebitele po zásluze odebírá. Prvního dubna bylo za porušení pravidel pro udělování národní značky zbaveno trikolorového nápisu Klasa pět výrobků:

  • Smetana ke šlehání 31 % – Mlékárna Kunín (obsah tuku o téměř o polovinu nižší)
  • Maďarský guláš – PT Servis konzervárna spol. s. r. o. (obsah masa o více než 10 % nižší než deklarovaný obsah)
  • Zátkovy vaječné těstovin vlasové nudle – Europasta SE (uveden obsah vajec 2 %, zjištěno 0,49 %)
  • Zátkovy vaječné těstoviny vřetena – Europasta SE (uveden obsah vajec 2 %, zjištěno 0,37 %)
  • Vysočina 300 g – Pejskar s. r. o (překročen max. limit pro obsah vody)

Zde sedí parafráze okřídleného přísloví: Když chce být ptáček lapen, pěkně zpívá.

Přestože to na chvíli vypadalo, že „Bendlova“ Klasa nám vytrhne trn z paty, s vaječnými těstovinami bez vajec a smetanou bez porce zaplaceného tuku jsme onu berličku, která nám může pomoci při správné volbě, tak trochu ztratili.

Co nám usnadní správnou volbu? „Já jsem připravený ještě v letošním roce spustit ministerský web, který by zveřejňoval všechny sankce, včetně těch, kteří je dostali,“ říká ministr.

„Na straně druhé by zde byly zveřejňovány kvalitní potraviny Klasa, Regionální potraviny, případně produkty, které získaly označení Země původu, tak aby se lidé mohli orientovat v tom, kdo pokutu dostal, a obráceně, kdo nabízí kvalitu.

“ Nebudou to ale peníze investované zbytečně? Informace o pochybeních i adresách hříšníků už teď totiž najdeme v tiskových zprávách, které jsou volně k nahlédnutí na www.szpi.gov.cz.

Stát za kvalitu neodpovídá

Uchránit od klamání spotřebitele má ve své náplni i SZPI, jejíž vrchní ředitel Martin Klanica odpovídal na nejčastější otázky, které slýchá.

Kdo zodpovídá za kvalitu a jakost prodávaných potravin? „Bezesporu provozovatel potravinářského podniku. Kdyby za kvalitu odpovídal stát, musel by mít každý provozovatel svého inspektora. To nefunguje v žádném státě EU a bylo by to tak neskutečně drahé, že je to sci-fi,“ říká představitel inspekce.

Podle čeho si SZPI vybírá kontrolované provozovny? Pro představu, 215 inspektorů má na starosti 42 tisíc provozoven. „Je nutné dávat akcent na potraviny a obchody, kde již v minulosti byly zjištěny problémy, máme čtyři kritéria, podle kterých se rozhodujeme.“

Co rozhoduje, zda provozovnu navštíví kontrola:

  • Výsledky z minulosti
  • Čím se prodejce, výrobce zabývá – rizika kontaminace
  • Zda je výrobce certifikován
  • Velikost provozovny – první na řadě jsou obchodní řetězce

„Výsledky kontrol provedených naším úřadem za poslední období nás zneklidňují,“ říká vrchní ředitel SZPI. „Nejen zjištění nekvalitních potravin, zejména s původem mimo Českou republiku, ale obzvláště prokázání různých forem klamání spotřebitelů a nekalých praktik v obchodní síti jsou zcela nepřijatelné.“

Martin Klanica dále tvrdí: „Adekvátně na tyto zjištění reagujeme všemi dostupnými prostředky. Na hrubý pytel hrubá záplata.“ Možná ty záplaty pořád málo škrábou a svědí.

  • 70 000 kontrol – provedených v roce 2011
  • 38 miliónů Kč – udělené sankce ve stejném období
  • 3 milióny Kč – maximální možná výše pokuty za nedostatky v kvalitě
  • 50 miliónů Kč – maximální možná výše pokuty za prodej zdravotně závadných potravin
  •  – počet pokut za prodej zdravotně závadných potravin v loňském roce

Čeho se prodejci bojí více než pokut?

Medializace. Negativní forma reklamy slouží jako strašák pro prodejce, znamená pro ně totiž do budoucna významné finanční ztráty.

Na semináři si nad tím posteskl i ředitel kontroly jakosti v Aholdu, Pavel Mikoška: „Když ty skandály někdy v polovině září (2011, pozn. red.) začaly, náš týdenní propad prodeje znamenal 70 miliónů korun.

“ Což Petr Bendl okomentoval slovy: „Zvedněte kontroly uvnitř, zajistěte, aby se takové věci neděly, pak se není čeho bát.“

„Souhlasím s tím, že státní dozor tady je, musí být, ale zcela jednoznačně nesouhlasím s medializací, potažmo skandalizací problému. Skandál z toho vznikne, když to media převezmou,“ zlehčoval pochybení Aholdu Pavel Mikoška. „Pokud se budou dít věci, jaké se dějí, nemůže se obchodník divit, že se něco takového bude medializovat,“ smečuje ministr zemědělství.

Otázkou zůstává, zda by řetězce zvýšily své vnitřní kontroly a začaly důsledněji kontrolovat data spotřeby, bez řádné „reklamy“ na všech titulkách novin. Těžko uvěřit, že by k nastavení odpovídající kvality stačil pohyb ukazováčku a „ty, ty, ty…“

Mimochodem – generální ředitel Aholdu Jan van Dam vyjádřil před pár dny přesvědčení, že kontroly jsou na politickou objednávku, a médiím vytkl jednostranné informování: „Dozorové orgány na základě politické objednávky výrazně zintenzivnily svou činnost a médiím se tyto informace hodí, protože se mohou profilovat jako ochránci veřejnosti před obchodními řetězci,“ napsal zaměstnancům v dopise,  o němž informovala MF DNES (iDnes.cz: Kontroly v Albertu jsou na objednávku).

Dlužno dodat, že na skandály je Ahold odborník. Jen namátkou, v roce 2005 si společnost Ahold v 86 správních řízeních vysloužila sankce ve výši téměř 7,6 miliónu korun, v roce 2008 vyvázla bez pokuty 400 tisíc Kč jen díky procesním chybám inspekce – klamání spotřebitele ale bylo potvrzeno, v roce 2011 přišla pokuta za podvodně označené salámy, šunku a klobásy…

O tom, co se bude prodávat, rozhodují i zákazníci. Jestli budou mít zájem o kvalitu, tak obchodníkovi nezbude, než tu kvalitu nabízet, znělo sálem v závěrečné řeči Petra Bendla. Myslíte si to taky?

Češi se učí nakupovat kvalitnější potraviny, na cenu jsou však stále citliví

Jak je na tom Česká republika s kvalitou potravin? Kdo tlačí na její postupné zvyšování a jakou roli v tomto ohledu sehrává Evropská unie?

V české společnosti v letošním roce hlasitě rezonovalo téma rozdílné (dvojí) kvality potravin napříč zeměmi Evropy, mnoho politiků ho také zmiňovalo ve svých kampaních před květnovými volbami do Evropského parlamentu. Odlišné složení potravin ve stejných obalech se ovšem týká relativně malého procenta prodávaných produktů na českém trhu. Jak kvalitní potraviny však mají Češi k dispozici obecně?

Experti upozorňují na to, že z hlediska bezpečnosti potravin je na tom Česká republika velice dobře a na srovnatelné úrovni s ostatními evropskými zeměmi. V otázce kvality podle použitých surovin je však prostor pro zlepšení.

„Dobře to ilustrovalo naše srovnání, kdy jsme ve všech sousedních státech nakoupili ty nejlevnější nabízené potraviny určitých kategorií. Tehdy se ukázalo, že nejlevnější německé a rakouské uzeniny, lahůdkové saláty a např.

toastové chleby deklarují lepší složení než nejlevnější položky z Česka, Polska nebo Slovenska,“ přibližuje výsledky testu spotřebitelské organizace dTest její ředitelka Eduarda Hekšová.

Dodává, že v tomto případě však nejde o dvojí kvalitu, jak je ji v současnosti běžné chápat, ale spíše o odraz spotřebitelských zvyklostí v jednotlivých státech.

Podle předsedy správní rady Spotřebitelského fóra Kryštofa Kruliše byla kvalita ovlivněna dlouhodobým trendem poptávky po nižší ceně a výrobci a obchodníci se tomu přirozeně přizpůsobili. „Vzhledem k tomu, že po potravinách vyšší kvality je stále o něco užší poptávka než na západ od našich hranic, stane se, že si za lepší kvalitu zboží z jiných zemí EU připlatíme,“ říká Kruliš.

Podobně současný stav popisuje také předseda sdružení velkoobchodů a maloobchodních jednotek CBA Roman Mazák.

„Česká republika je na tom v porovnání se západními zeměmi špatně, český zákazník je stále ještě hodně citlivý na cenu,“ podotýká.

Aby mohly řetězce nabízet nízkou cenu s odpovídající obchodní přirážkou, tlačí podle Mazáka na dodavatele, kteří pak musí kvůli udržení požadované ceny logicky ustoupit v kvalitě.

Mají Češi zájem nakupovat kvalitnější potraviny?

Zásadní otázkou je, jestli se u na cenu citlivých českých spotřebitelů vůbec objevuje tendence nakupovat potraviny vyšší kvality. „Trendy zdravého stravování a ochota připlatit si za kvalitu je trend dnešní doby, který se zcela nevyhnul ani Česku. Postupně se zvyšuje i ostražitost Čechů při zkoumání informací na obalech potravin,“ popisuje Kruliš.

Situaci podle něj pomáhá také ekonomická prosperita posledních let, která se začala projevovat i nárůstem reálných příjmů českých domácností. Stále více lidí si tak může dovolit kvalitnější potraviny a obchodníci se tomu pomalu začínají s nabídkou přizpůsobovat.

Budete mít zájem:  Nové případy klamání spotřebitele

„Stále však hraje při našich nákupech velkou roli cena a snaha zbytečně zakoupené zboží nepřeplácet,“ dodává.

Jak upozorňuje bývalá europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD), nemusí platit, že vyšší cena znamená i vyšší kvalitu. V této věci by podle ní byla užitečná rozsáhlá analýza.

„Můžeme se podívat, jakou skutečnou hodnotu lidé za své peníze nakoupí, tedy poměr cena vs. kvalita. Přímá úměra, tedy kvalitní potravina rovná se automaticky drahá potravina, jak ukázala i různá testování, zde neplatí,“ říká.

Podle Sehnalové je nutné brát v potaz cenovou politiku obchodníků, výši marží u různých druhů potravin a také kupní sílu obyvatel.

Redaktoři dTestu podle slov Hekšové pracují na edukaci široké veřejnosti – na webu zveřejňují tzv. Nákupní průvodce, v médiích divákům a posluchačům pomáhají s rozpoznáváním kvalitního zboží a upozorňují je, na co si dát pozor.

„Domníváme se, že tato osvěta má svůj význam. Nemáme k dispozici statistiky z prodejů, nedokážeme proto hodnotit vývoj nákupního chování Čechů.

Navíc deklarovaná kvalita (složení výrobku uvedené na obalu) se mnohdy liší od laboratorně otestované kvality,“ vysvětluje ředitelka.

Role nadnárodních obchodních řetězců

Zásadními hráči na českém trhu s potravinami jsou nadnárodní (či zahraniční) obchodní řetězce, je tedy legitimní ptát se, zda pomáhají kvalitu potravin zvyšovat či naopak. Podle Hekšové z dTestu nelze jejich vliv paušalizovat.

Roman Mazák jako zástupce českých velkoobchodů a maloobchodů vnímá roli nadnárodních řetězců poměrně negativně. Českým problémem je podle něj obrovská rozloha prodejní plochy v přepočtu na obyvatele. „Zákazníci se pak mezi ně rozmělní, řetězce nemají na svoje náklady odpovídající obrat, a proto musí zvyšovat obchodní přirážku.

Z tohoto důvodu pracují s obchodní přirážkou minimálně 100 %, což je v klasickém českém maloobchodě nemyslitelné,“ upozorňuje Mazák. Kvalita výrobků na pultech českých prodejen podle něj pak přímo souvisí se špatnou politikou státu, konkrétně s tím, že nereguluje prodejní plochu.

Jeho Družstvo CBA CZ už delší dobu varuje před expanzí velkých řetězců a vyzývá k ochraně malých a nezávislých prodejen.

„Obchodníci reagují na poptávku a přizpůsobují se tomu, co jim spotřebitel dovolí. Pokud je spotřebitelé změnou svého chování skutečně přitlačí k tomu, aby více dbali na kvalitu potravin, udělají to bez ohledu na to, zda jde o řetězce nadnárodními nebo ne,“ říká Kruliš.

Zároveň ale zmiňuje, že některé zahraniční obchodní řetězce mají problém například s kvalitou ovoce a zeleniny. „Stále se lze setkat s nabídkou přímo nahnilého ovoce či zeleniny. Na obchodnících je, aby své zaměstnance řádně zaplatili a v mnoha případech se mzdy prodavačů již vylepšili.

Ne vždy s tím ale ruku v ruce šlo zlepšení poskytovaných služeb a orientace na zákazníka,“ upozorňuje analytik Asociace pro mezinárodní otázky.

Kdo tlačí na zvyšování kvality

Katalyzátorem postupného zvyšování kvality potravin na českém trhu jsou spotřebitelské organizace jako dTest. „Pokud v potravinách zjistíme nějaké škodlivé látky nebo pochybení, informujeme o tom veřejnost. Stává se, že v důsledku toho výrobce upraví recepturu, nebo změní dodavatele suroviny, např.

přejde na bio kvalitu suroviny,“ přibližuje Hekšová. Pokud dTest ve svých nezávislých akreditovaných laboratořích zjistí porušení nějakého legislativního limitu nebo vyhlášky, podává podnět k prošetření příslušným českým dozorovým orgánům. Ty potom zahajují vlastní správní řízení.

„Neskromně si proto dovolujeme tvrdit, že i díky nám se český trh mění k lepšímu,“ říká Hekšová.

Kryštof Kruliš zmiňuje také další spotřebitelské organizace zapojené do informačních kampaní.

Projekt Sdružení českých spotřebitelů s názvem „Jak poznáme kvalitu?“ se postupně věnuje potravinám různého druhu – pivo, sója, oleje, mražené výrobky, čokoláda – a spotřebitele vybavuje tím hlavním a praktickým, co by měl pro své rozhodování vědět.

„SOS Asociace zase například každoročně provádí letní průzkumy kvality produktů jako jsou zmrzliny či limonády či nabízí informace o potravinách na svém webu, podobně jako to dělá Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska,“ uvádí odborník.

Spotřebitelské organizace podle Kruliše ale samy změnu nepřinesou. „K tomu je zapotřebí, aby se spotřebitelé aktivněji zabývali tím, co kupují a seznámili se s dostupnými informacemi. Pouze tak se vytvoří tlak poptávky, který na obchodníky a výrobce působí více než veřejnoprávní kontroly,“ připomíná Kruliš.

Olga Sehnalová se v Evropském parlamentu i mimo něj dlouhodobě zabývá především tématem dvojí kvality potravin (a dalšího zboží), na řešení tohoto problému podle ní dosud nikdo systematicky netlačí.

„Společné výzkumné centrum a jejich testování, které bylo nedávno publikováno, je jen velmi dílčí odpovědí na problém dvojí kvality a jeho dlouhodobé řešení,“ myslí si. Za systémové řešení nepovažuje ani tzv.

Vysoké fórum pro fungování potravinového řetězce, kde jsou zastoupeni různí aktéři a diskutují různá témata, avšak bez závazných opatření.

Co zmůže Evropská unie

Legislativa Evropské unie se zaměřuje především na bezpečnost potravin, která se řeší například v europarlamentním výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Členské státy mají k dispozici unijní databáze pro rychlé přeshraniční informování o závadných potravinách.

V mnoha konkrétních případech však unijní legislativa upravuje i kvalitu a složení potravin. „Týká se to všech komodit, pro které existují harmonizované evropské směrnice a obchodní normy, například čokolád, džemů, džusů, mléka, vajec, drůbežího masa a ovoce a zeleniny.

Zde platí, že po celé Unii platí stejné jakostní požadavky,“ vysvětluje Hekšová. V tzv. neharmonizované sféře, kam spadají například mléčné nebo masné výrobky, si upravují pravidla státy samy, případně speciální předpisy neexistují vůbec.

„Zde se kvalita v jednotlivých státech liší a vliv evropských institucí na ni není příliš velký,“ uzavírá ředitelka.

Typicky unijním tématem je pak již zmíněná dvojí kvalita (nejen) potravin. „Problém dvojí kvality by neměl být vnímán jako útok na EU, ale jako volání po férovém fungování vnitřního trhu, za což je Evropská komise odpovědná.

Jaké k tomu zvolí nástroje je na ní a pokud jde o legislativu, tak také na Evropském parlamentu a Radě,“ říká bývalá europoslankyně Sehnalová.

Selhání v této oblasti pak podle ní přirozeně povede k řešením, která si budou jednotlivé státy pro ochranu svých spotřebitelů přijímat každý zvlášť.

Kruliš ovšem také vysvětluje, že není úplně jednoduché definovat, co kvalitní je a co není. „Kvalita je ovlivněná řadou subjektivních faktorů, které mohou mít pro jednotlivce různý význam.

Navíc bývá spojená i s cenou jednotlivých složek potraviny, třeba jak kvalitní a potažmo drahý je způsob slazení, konzervování či barvení. To, co je obecně považováno za méně kvalitní se také v čase může proměňovat s ohledem například na výživové trendy,“ upozorňuje.

Kvalitu proto nelze jednoduše regulovat, úkol unijních i národních orgánů je z toho důvodu podle něj především kontrolovat, aby výrobci neklamali zákazníky například o obsahu potraviny.

Zákaz dvojí kvality potravin narazí u zákazníků, obávají se řetězce

Když se hypermarkety Globus před pár lety rozhodly vyměnit „českou“ Ramu za německou, kvalitnější a ­tehdy i levnější, u zákazníků narazily.

Totéž odmítnutí si vysloužila zmrzlina Carte d’Or, jejíž západní verze obsahovala více mléka a ­méně rostlinného tuku (byť se prodávala pod jiným názvem).

Obchodníci z toho vyvozují, že český zákazník vyžaduje značku, chuť a ­barvu výrobku, na kterou je zvyklý. Bez ohledu na kvalitu.

Obchodníci proto nyní hledí s­ obavami na to, co přinese novela zákona o potravinách, jež nyní leží v Poslanecké sněmovně a čeká ji závěrečné projednání. Právě do ní byl paragraf upravující dvojí kvalitu potravin včleněn.

Snahy o zmírnění novely se už objevily. Zemědělský výbor doporučil, aby se zákaz uvádění na trh týkal jenom potravin s podstatně odlišným složením – důležité je přitom slovíčko „podstatně“. Přesto v­ návrhu zůstala formulace, že za dvojí kvalitu jsou považovány potraviny „označené zdánlivě totožně s potravinou uváděnou na trh v jiném členském státě Evropské unie“.

„Duální kvalita neznamená pouze to, že je výrobek horší nebo lepší.

Výrobce uvádí na trh výrobek tak, aby byl co nejúspěšnější, takže ho třeba nenabízí   ­umělým sladidlem, pokud v dané zemi není oblíbené.

Jindy obchodní řetězec zase uspořádá ochutnávku kečupů a ­poté prodává ten, který zákazníkům chutnal nejvíce, i když je jiný než ten prodávaný v Německu či Anglii,“ popisuje manažer jednoho z řetězců.

Těžko se navíc podle něj určuje, co jsou „zdánlivě totožné výrobky“. „Je zdánlivě totožné, že ze 70­ procent jsou barvy na obalu stejné, že jsou rozdílné výživové hodnoty, různá velikost tyčinek nebo třeba to, že má kečup jiný uzávěr?“ ptá se.

Jinými slovy, výrobci a řetězce (v ­případě, že mají vlastní značky) mají možnost buď sjednotit složení a riskovat, že zákazník výrobek nebude chtít kupovat, anebo změnit etiketu, což něco stojí a trvá to celkem dlouho.

Němci preferují tři procenta

Rozdíly v kvalitě vznikají různě, a­ ne vždy je spotřebitel zjevně poškozován, jako v případě, že jedny rybí prsty obsahují 70 procent masa a jiné 50. Nadnárodní firmy většinou zásobují Evropu z více továren, přičemž složení totožného výrobku se podle toho může lišit.

Němcům chutná Fanta s pouhými třemi procenty džusu, zatímco většina Evropy včetně Česka ji pije pětiprocentní. Coca-Cola v Německu je s cukrem, v­ tuzemsku a ­dalších zemích s glukózo-fruktózovým sirupem.

„V případě dovážených výrobků mohou mít některé modifikovanou recepturu, ale to automaticky neznamená horší kvalitu. Káva Nescafé v Česku je odlišná od německé, ale totožná se švýcarskou.

Budete mít zájem:  Laik nemá moc šancí poznat, jaký česnek kupuje

Důvodem je, že chceme dodávat a prodávat produkty, které jsou kvalitní a ­zároveň chutnají největší skupině spotřebitelů, abychom uspěli v konkurenčním boji na lokálním trhu,“ uvádí Vratislav Janda, ředitel pro korporátní záležitosti jednoho z největších dodavatelů do řetězců, společnosti Nestlé.

Švýcarský koncern v minulých dvou letech u ­několika výrobků přistoupil k výraznějšímu označení odlišnosti receptury právě kvůli tomu, aby minimalizoval riziko klamání spotřebitele.

Podle obchodníků by k vyjasnění pojmu „zdánlivě totožné potraviny“ pomohla nějaká vyhláška. Tu ale ministerstvo zemědělství nechystá.

„Význam slovního spojení ‚zdánlivě totožné výrobky‘ musí být chápán v kontextu vnímání průměrného spotřebitele.

Jedná se o ­výrobky, které jsou ze spotřebitelského hlediska zaměnitelné a průměrný spotřebitel je vnímá jako totožné,“ uvádí Vojtěch Bílý z tiskového oddělení ministerstva zemědělství.

Posuzovat, zda se jedná o dvojí kvalitu, a tedy nekalou obchodní praktiku vůči spotřebiteli, se podle úřadu bude vždy případ od případu. Vodítka připravuje Statní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI).

„Klíčovým parametrem bude mimo jiné posouzení vzhledu obalů porovnávaných výrobků, odlišnosti ve složení u výrobků, které budou v totožném či zdánlivě totožném obalu, a v neposlední řadě bude SZPI posuzovat, zda je o odlišnostech ve složení výrobku spotřebitel dostatečně informován,“ uvádí k metodice mluvčí inspekce Pavel Kopřiva.

Ministerstvo zemědělství věří, že nová úprava pomůže. „Konkrétně očekáváme, že budou odstraněny praktiky dvojí kvality, kdy dochází ve výrobcích uváděných na trh pod stejnou značkou například k nahrazení masa separátem nebo je dražší ovocná složka v džemech nahrazená například jablečnou složkou, případně se vyskytuje různý obsah oříšků v čokoládě,“ vypočítává za úřad Bílý.

Opačného názoru jsou obchodníci. „Ve skutečnosti se kvůli špatně napsané legislativě nic moc nezmění. Výrobci pouze upraví etikety, ale dvojí kvalita zůstane. Místo tlaku na kvalitnější potraviny pro Čechy, jak sliboval premiér, sem budou zahraniční výrobci posílat stále horší kvalitu, jen jinak zabalenou,“ uvádí Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu.

„Myslím, že to skončí jen úpravou etiket,“ souhlasí manažer jednoho velkého řetězce. Počítá přitom s ­tím, že inspekce zpočátku předvede dva až tři exemplární příklady porušení zákona. Odpovědnost ponesou obchodníci, kterým hrozí pokuta až 50 milionů korun.

„Je otázka, kdo ovlivňuje to, že se na trh dostávají potraviny rozdílné kvality. Podle mě dodavatelé a­ výrobci, ale pokutu mají platit obchodníci, což se nám nelíbí. My v­ podstatě nevíme, co ten výrobce nabízí na zahraniční trhy, a­máme být za to trestáni?“ shrnul hlavní námitky vůči zákonu jednatel Globusu Hans-Jörg Bauer.

Potíže s vymáháním

Řetězce se snaží nynější znění ve Sněmovně ovlivnit, návrhy ze strany ODS na přenesení odpovědnosti na výrobce už jsou na stole. Ale jak upozorňuje jeden z obchodníků, základní princip zákona o potravinách je, že odpovídá ten, kdo uvádí zboží do oběhu. Tento princip se těžko změní.

Výhodné je to hlavně pro zákazníka. Když totiž člověk doma zjistí, že je v rohlíku brouk, jde s tím za obchodníkem, u něhož jídlo koupil. Nemusí hledat pekaře.

Obchodníkům vadí také to, že prohřešky budou trestány formou takzvaných scelených pokut. Ty fungují na principu, že pokud inspekce odhalí myš pod regálem, shnilou zeleninu, plesnivý sýr a navrch porušení zákazu dvojí kvality, udělí pouze celkovou pokutu.

„Tím, že jsou všechny tyto přestupky smíchány na jednu hromadu, nemůže obchod následně vymáhat tu část pokuty, za kterou mohou dodavatelé, protože je to prostě jedna suma za několik různých přestupků, nasbíraných třeba za půl roku,“ vysvětluje Prouza. Podle něj o problému obchodníci opakovaně jednali s ministerstvem zemědělství i inspekcí, ale bezvýsledně.

Pavel Kopřiva ze SZPI to vysvětluje tím, že postupují podle přestupkového zákona, ten určuje, že za více přestupků se ukládá úhrnná pokuta na základě takzvané zásady absorpce. Za všechny přestupky je uložen jeden trest v trestní sazbě za to nejzávažnější pochybení, takže přísnější trest „pohlcuje“ mírnější tresty.

„Nejde o prostý součet dílčích pokut, a SZPI tedy při tomto postupu ani nemůže ve svých rozhodnutích uvádět, s jakými konkrétními pokutami při ukládání trestu pracovala. Takový postup by byl naopak nesprávný,“ vysvětluje Kopřiva.

Jak mají obchodníci určit, jakou část pokuty vymáhat po výrobci, třeba za dvojí kvalitu, inspekce neuvádí. „Zatím to vždy nějak úměrně rozdělíme. Ale samozřejmě, že se dodavatel může hádat,“ uvádí manažer jednoho z řetězců.

Chcete prodávat potraviny online? Zjistěte, na co si musíte dát pozor

Z hlediska potravinového práva je ten, kdo prodává potraviny prostřednictvím internetu (což je uvádění na trh), považován za provozovatele potravinářského podniku (PPP), který je zodpovědný za bezpečnost, jakost, správné označování nabízených produktů a dodržování ostatních požadavků (hygiena, skladování atd.).

Prodej potravin online je pro řadu provozovatelů novou situací a nemusí si tak být vědomi některých povinností.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) proto aktualizovala na svém webu sekci materiál Internetový prodej potravin – Základní požadavky na provozovatele potravinářského podniku.

Na jednom místě tak přehledně sumarizuje hlavní povinnosti specifické pro prodej potravin na internetu a může významně pomoci předejít nezáměrnému porušování právních předpisů.

K hlavním povinnostem prodejců potravin na internetu patří:

  • uvádět na trh bezpečné potraviny
  • splnit informační povinnosti („registrovat se“)
  • identifikovat se (zveřejnit údaje o sobě např. v obchodních podmínkách nebo v kontaktech)
  • respektovat práva spotřebitele
  • nepoužívat nekalé obchodní praktiky
  • poskytnout informace o prodávané potravině
  • dodržet zákonné požadavky na související reklamu
  • zajistit sledovatelnost nabízených potravin
  • dodržet hygienické požadavky při prodeji potravin
  • zajistit okamžité stažení nebezpečné potraviny z trhu

Jak serveru Podnikatel.cz potvrdil Pavel Kopřiva, tiskový mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, tyto hlavní povinnosti patří mezi nejčastěji zjišťované nedostatky, a to zejména u nově založených e-shopů.

Sankce pro internetové obchody a kamenné prodejny přitom nejsou odlišné. Za nejzávažnější prohřešky, tj. uvádění do oběhu potravin nebezpečných nebo falšovaných, je možné dle právních předpisů uložit sankci do výše 50 mil.

Kč, upřesňuje Pavel Kopřiva.

Náležitostem reklamy jsme se věnovali v článku Chyby v reklamě na potraviny vás můžou stát i miliony. Pozor na ně

Hodně práce odvedou dodavatelé 

Pravidla pro zacházení s potravinami jsou jasně daná národní i evropskou legislativou, kterou obchody dodrží. Například společnost Rohlík.

cz má zavedený systém managementu kvality, jehož cílem je prodávat pouze bezpečné a kvalitní potraviny. Klademe velký důraz na provozní hygienu a kontrolu chladicího řetězce.

Rovněž máme nastavený systém, jak poskytovat povinné informace spotřebitelům, dodává manažerka kvality v Rohlík.cz Marta Nováková.

V obchodu Košík.cz většinu pravidel za ně splňují již dodavatelé jako takoví a s ohledem na to, jak je sami vybírají, je riziko minimální.

Tomáš Jeřábek, CEO uvádí, že je třeba dbát zvýšené opatrnosti pochopitelně hlavně u fresh a nebalených potravin. Oni zde však mají sami své vlastní interní postupy, které jsou často přísnější, než jak je požaduje hygienická norma.

Nejobtížnější je realizace poslední míle, na tom si vylámala zuby většina konkurentů, doplňuje.

Peter Nemeshegyi, jednatel společnosti Potravinydomu.cz, vysvětluje, že jejich společnost KBJ VELKOOBCHODY s.r.o. dodává na trh převážně balené potraviny vyrobené v ČR.

Za bezpečnost těchto potravin (tedy splnění zákonných norem) odpovídá ten, kdo je uvádí na trh, což je v případě potravin vyrobených v ČR jejich výrobce. A to i tehdy, když jsou prodávány přes e-shop www.potravinydomu.cz.

Je to podle něj logické, protože velkoobchodní firma nemá přímý dohled nad výrobou a může zaručit jen správné skladování a přepravu zboží. Máme tedy samozřejmě bezpečnost potravin s dodavateli ošetřenu smluvně.

V případě, že zboží nakoupíme v zahraničí, je tím, kdo uvádí zboží na český trh, společnost KBJ VELKOOBCHODY. I v tomto případě vyžadujeme garance bezpečnosti potraviny od dodavatele, včetně příslušné certifikace, popisuje. 

Pozor na teploty

On-line prodejci potravin se shodují, že si musíte dát pozor hlavně na dodržování teplotního řetězce a všech norem. Pozor hlavně na teploty zboží při příjmu, teploty skladování a teploty při přepravě, zdůrazňuje Marta Nováková.

Jídlo musí být převáženo v odpovídající teplotní zóně, kterou nesmí až do předání u zákazníka opustit.

Zároveň je to pak manipulace s potravinami, jejich správné rozřazení do jednotlivých tašek a obalů, aby nedocházelo k porušování hygienické normy, vyjmenovává Tomáš Jeřábek. 

V souvislosti s nedávnou legislativní úpravou, která přinesla povinnost uvádět rozšířené informace o potravinách, jako jsou údaje o alergenech nebo výživové údaje ještě před jejich nákupem na e-shopu, došlo k nárůstu pracnosti zalistování položky.

U e-shopu Potravinydomu jsou veškeré informace zadávány do systému ručně. Pomohl by jim státní registr potravin, kam by zadal všechny potřebné údaje výrobce, resp. ten, kdo potravinu uvádí na trh, a všichni prodejci by mohli údaje z tohoto registru importovat do svých systémů a e-shopů. Jde tedy o rutinu, ale pracnou.

Vyplnění všech údajů hlídá podnikový systém, dodává Peter Nemeshegyi.

Nově zalistované položky naopak nikoho nerozhází v Rohlík.cz. A to právě díky tomu, že mají nastavený systém kvality. Náročné to není ani pro Košík.cz. Tam mají poměrně přísný proces výběru. „Jakmile se rozhodneme položku zalistovat a vyřešíme s dodavatelem logistické otázky (pravidelné zásobování apod.), není to problém,“ říká Tomáš Jeřábek. 

Budete mít zájem:  Jezte přeštické prase, zachráníte mu život

Přečtěte si: Produktové popisky: Proč jsou pro váš e-shop tak důležité?

Poptávka byla extrémní

V průběhu nouzového stavu vzrostl zájem zákazníků enormně a například Rohlík se zdvojnásobil.

Snažili se maximálně zvýšit jejich kapacity, nabírali nové kurýry i brigádníky na sklad, naskladňovali sortiment i přes noc, omezili počet druhů položek na nákup na 45, následně na 35, aby obsloužili co nejvíce zákazníků.

Aby si trvanlivý sortiment mohl objednat kdokoliv z celé ČR, spustili službu Suchý Rohlík pro dovoz trvanlivého sortimentu kamkoliv v ČR do druhého všedního dne a zavedli také speciální program pro seniory.

Těm jsme vraceli 30 % hodnoty nákupu v kreditech zpět na jejich zákaznický účet, měli výjimku v možnosti platit i hotově a vyčlenili jsme pro ně na zákaznické lince speciálně pracovníky tak, aby jim asistovali pro objednání i po telefonu, a to vše proto, aby si mohli potraviny objednat z bezpečí domova a nemuseli nikam vycházet, popisuje Zdeňka Svoboda, mluvčí Rohlík.cz.

V Potravinydomu.cz zaznamenali nárůst prodejů o stovky procent a s tím souvisel také nárůst hodnoty nákupů. Část zákazníků nakupovala velkoobchodní balení, chtěla se předzásobit pro případ, že by zboží nebylo dostupné.

Velký nárůst prodejů pochopitelně zatížil naše kapacity a dobře otestoval naši připravenost, výsledkem byly úpravy v procesu přípravy zboží, směrem k vyšší rychlosti a zvýšení kontroly správnosti, shrnuje Peter Nemeshegyi.

Online supermarkety se tak staly nově místem pravidelných nákupů pro obrovské množství nových zákazníků. Košík meziročně vyrostl asi třikrát. Největší výzvou tedy bylo držet kvalitu služby, nedělat chyby a zároveň „neplánovaně“ růst o stovky procent. O to větší zázrak, že se to podařilo bez větších výpadků nebo problémů, uzavírá Tomáš Jeřábek.

Slovníček pojmů

Nejakostní potraviny 

Nejsou v souladu s požadavky právních předpisů na jakost nebo neodpovídají jakosti deklarované výrobcem, nicméně zjištěné vady charakter potravin výrazně nemění. Na tomto webu chápeme jakost jako dodržování předepsaného složení určeného právními předpisy nebo uvedeného v označení potraviny.

Falšované potraviny

Jako falšované označujeme ty potraviny, u kterých se zjištěná vada týká samé podstaty, charakteru nebo původu potraviny, včetně zásadních porušení požadavků právních předpisů na jakost potravin.

O falšování potravin hovoříme mimo jiné i tehdy, pokud je zákazník při nákupu potraviny uváděn v omyl.

Například tím, že jsou mu zamlčeny nebo zkresleny důležité informace o složení potraviny nebo o jejím původu.

Potraviny, u kterých bylo zjištěno porušení povinnosti dodržet požadavky na bezpečnost potravin stanovené právním předpisem např.

překročení hygienického limitu pro cizorodé látky, použití nedovoleného množství aditivních látek (tzv. „E“ – „éček“), nedodržení mikrobiologických požadavků.

Bezpečnost potravin může být také ohrožena přítomností cizorodých předmětů v potravinách, jakými jsou např. písek, skořápky, střípky skla atd.

Přítomnost látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost („alergenů“) v potravině musí být vyznačena ve složení výrobku způsobem dle Nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům („nařízení“). .

Seznam alergenů je uveden v příloze II nařízení a jedná se o lepek (obiloviny ho obsahující), korýše, vejce, ryby, arašídy, sója, mléko (laktóza), suché skořápkové plody (např. mandle, ořechy – lískové, vlašské, pekanové, para), celer, hořčici, sezam, oxid siřičitý (SO2) a siřičitany v množství vyšším než 10 mg/kg, vlčí bob, měkkýše a výrobky z těchto surovin.

Výjimkou jsou potraviny, u nichž je z názvu výrobku jednoznačně jasné, že ve výrobku je tento alergen přítomen (např. máslo).

Datum minimální trvanlivosti (DMT)

Do tohoto data výrobce garantuje při zachování podmínek skladování jakost potraviny. Potravina může být za určitých podmínek nabízena k prodeji i po tomto datu, ale musí být bezpečná, musí být viditelně označena informací, že se jedná o potravinu s prošlým DMT, a musí být oddělena od ostatních nabízených potravin. Nestačí, když jsou prošlé potraviny označeny jako „akce“ nebo „sleva“.

Datum použitelnosti, spotřebujte do (DP)

Po tomto datu se již potravina nesmí nabízet k prodeji, neboť nelze zaručit její bezpečnost. Datem použitelnosti jsou označovány rychle se kazící potraviny (např. šunka).

Další informace týkající se DMT a DP naleznete zde.

Písemné, obrázkové a grafické údaje na obale. Musí být provedeno stanoveným způsobem, nesmí být zavádějící a uvádět spotřebitele v omyl.

Jedná se zejména o název potraviny, informace o složení výrobku, jeho výrobci či distributorovi, zemi původu, hmotnosti výrobku a v neposlední řadě o datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivost.

Jsou to také údaje uvedené nad rámec požadavků právních předpisů (tedy dobrovolně).

Deklarace na obale – někdy se používá ve stejném smyslu jako „označení na obale“.

Systém včasné výměny informací pro potraviny a krmiva. Jedná se o informační systém, ve kterém jsou zapojeny všechny členské země Evropské unie. Slouží k rychlému předávání informací o nebezpečných potravinách a krmivech, které ohrožují spotřebitele a byly zjištěny tržní síti v rámci Evropské unie.

Více informací naleznete zde.

Systém správní pomoci a spolupráce. Uváděn též jako AAC systém (případně „AACS“) slouží ke sdílení informací mezi členskými státy Evropské unie o podvodech, falšování, pašování a klamání, týkající se potravin a krmiv s přeshraničním dopadem. Kromě podvodů v potravinách by měl systém sloužit i pro další administrativní spolupráci mezi členskými státy Evropské unie.

U každého výrobku je povinnost umožnit sledovatelnost cesty od výrobce až do maloobchodu. Ten, kdo uvádí výrobek na trh, musí být schopen doložit, odkud výrobek získal. Jedná se o dodací listy, faktury apod.

Pomocí těchto dokladů musí být možné vysledovat výrobek až do výrobního závodu, kde byl vyroben a ve své podstatě až k místu původu surovin a zároveň musí výrobce potraviny být schopen doložit, komu své výrobky dodal.

Povinnost doložit, komu byla potravina prodána, se samozřejmě nevztahuje na maloobchod.

Celková kvalita potravin s ohledem na požadavky a přání nás, konzumentů, je určována senzorickými vlastnostmi, chemickým složením, fyzikálními vlastnostmi, množstvím mikrobiologických a toxikologických kontaminantů, dobou trvanlivosti, balením a značením.

Definovat kvalitu produktu lze i jako souhrn vlastností a znaků produktu, které určují schopnost produktu uspokojit stávající i předpokládané potřeby.

Potraviny, které jsou nám spotřebitelům nabízeny k prodeji, musí být bezpečné. Za bezpečné se nepovažují potraviny, které jsou zdraví škodlivé (obsahující patogeny, toxické látky apod.) nebo potraviny nevhodné k lidské spotřebě (z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu, případně z důvodu kontaminace cizorodými látkami).

Jakost potraviny se skládá z několika složek zahrnujících senzorickou jakost, nutriční hodnotu a faktory zvyšující naši ochotu výrobek zakoupit (způsob balení, jednoduchost přípravy, trvanlivost atd.).

Místo kontroly je konkrétní místo, kde proběhla úřední kontrola. Kontroly mohou probíhat v obchodě, ve výrobě (přímo u výrobce), ve skladu u distributora, během přepravy potravin atd.

Podle evropské legislativy se potravinou rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Patří sem i nápoje, žvýkačky a voda.

Co není potravinou – podle legislativy potraviny nezahrnují:

  • Krmiva
  • Živá zvířata, pokud nejsou připravena pro uvedení na trh k lidské spotřebě
  • Rostliny před sklizní
  • Léčivé přípravky
  • Kosmetické přípravky
  • Tabák a tabákové výrobky
  • Omamné a psychotropní látky
  • Rezidua a kontaminující látky

Provozovatel potravinářského podniku (PPP) – s tímto pojmem pracuje potravinářská legislativa.

Jedná se o fyzickou nebo právnickou osobu odpovědnou za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí.

Potravinářským podnikem je veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin. PPP jsou výrobci i prodejci.

V sekci jsou zveřejňovány provozovny nebo části provozoven, které Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) v rámci úřední kontroly uzavřela (uložila zákaz užívání prostor) z důvodů závažného porušení hygienických předpisů.

Mezi častá porušení patří výrazně zanedbaný úklid, plísně a nečistoty na stěnách a podlahách, poškození stěn, hromadění odpadů, absence přístupu k tekoucí vodě či tekoucí teplé vodě, výskyt škůdců nebo myšího trusu. Záznamy o uzavřených provozovnách jsou doplněny fotografiemi.

Pokud kontrolovaná osoba zajistí nápravu zjištěných nedostatků a zákaz je uvolněn, je u provozovny na webu doplněna informace o jejím znovuotevření. Záznamy je možné zobrazit jako seznam, nebo pro lepší přehled na mapě ČR.

Jedná se o velmi malé množství určité látky, často na hranici detekovatelnosti/zjistitelnosti laboratorními metodami. Alergikovi může však i takové množství alergenu způsobit vážné zdravotní komplikace.

Označení výrobků vyrobených „naráz“ v jednom čase, v jednom místě, ze stejné suroviny a stejnou technologií tzv. z jedné dávky. Lze se proto oprávněně domnívat, že všechny výrobky označené stejnou šarží mají stejné vlastnosti. Skutečnost, že někdy výrobce u jedné šarže použije v označení výrobku několik různých dat minimální trvanlivosti, není relevantní.

Znamená držení potravin za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové.

Jedná se o tematické kontrolní akce zaměřené na určitou problematiku trhu (např. na komoditu).

Výsledky těchto kontrol, které jsou vždy zaměřeny na konkrétní srovnatelnou skupinu potravin, obsahují jak negativní, tak i pozitivní zjištění.

V sekci Tematické kontroly jsou uvedeny všechny šarže potravin, které byly v rámci kontrolní akce zkontrolovány, a to i ty, které vyhověly právním předpisům.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *