Stát chce více českých biopotravin

Biopotraviny pocházejí z ekologického zemědělství, takže se při jejich pěstování a výrobě nepoužívají průmyslová hnojiva, jedovaté pesticidy, konzervanty, umělá barviva ani geneticky modifikované organismy. Značka „bio“, zaručuje, že zboží pochází z krajiny, kde zůstalo i místo pro zeleň a přírodu, pro ptáky, motýly či květiny. 

Ekologické zemědělství je reakcí na industrializaci a chemizaci produkce potravin ve 20. století. Jedná se o systém, jehož cílem je pěstovat kvalitní potraviny zachovávající původní nutriční hodnoty surovin a současně nepoškozovat životní prostředí při zemědělské činnosti. Vyznačuje se kladným vztahem a respektem k životnímu prostředí.
Pravidla ekologického zemědělství:

  • Ekologické zemědělství prakticky vylučuje používání pesticidů (s výjimkou malých dávek několika vybraných anorganických látek). Využívá raději přirozené nepřátele škůdců, vhodné střídání či kombinace plodin, odolné odrůdy a podobná opatření. 
  • Nepoužívá ani průmyslová hnojiva. Sází na chlévský hnůj, zaorávání rostlin a další přirozené postupy. 
  • Krávy, prasata, slepice a další zvířata musí mít podmínky, jež odpovídají jejich přirozeným potřebám: možnost pohybu, stáj vystlanou slámou, přirozené krmivo. 
  • Při výrobě biopotravin se nesmí používat umělá aditiva – barviva, konzervanty, aromatické látky, dochucovadla, emulgátory a podobně.

BIO je v souvislosti s potravinami a dalšími zemědělskými produkty označení chráněné zákonem, které zaručuje striktní plnění pravidel vymezených legislativou, která jsou dodržována a kontrolována „od vidlí až po vidličku.“ Na dodržování těchto pravidel dohlíží stát i EU. Biopotraviny musí splňovat podmínky zákona č.

242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Dále musí splňovat předpisy EU, které stanovují přesná pravidla ekologického zemědělství – Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a Nařízení Komise (ES) č. 889/2008.

 Certifikace BIO dává záruku jasného a přesně dohledatelného původu biopotraviny a jejího zpravidla kvalitativně velmi dobrého složení.

Jaké biopotraviny u nás můžete koupit?

Sortiment českých biopotravin je poměrně široký a zahrnuje především následující výrobky: mléko a mléčné výrobky (jogurty, sýry, tvaroh atd.

), pečivo, čaje, koření, mouku, těstoviny, dětskou výživu, vejce, kuřecí, vepřové a hovězí maso, ovoce, zeleninu, sušené ovoce, víno atd. U některých komodit je ale nabídka nedostatečná a nepokrývá poptávku spotřebitelů (např. vejce, ovoce, zelenina).

Některé biopotraviny nejsou českými výrobci biopotravin produkovány vůbec a dovážejí se ze zahraničí (např. oleje).

Jak poznáte bioprodukt?

Nejlépe podle ekoznačky – loga – a to je jiné pro ČR a pro EU. Biopotravina musí být také vždy označena kódem kontrolní organizace, která ji certifikovala (ve tvaru např. CZ-BIO-00x) a informací, jestli se jedná o produkci EU či mimo EU.

Stát chce více českých biopotravin Stát chce více českých biopotravin
Logo ČR pro biopotraviny, tzv. „Biozebra“. Označuje potraviny, které byly kontrolovány v České republice (tedy nikoliv nezbytně výhradně biopotraviny tuzemského původu). Zaručuje, že výrobek splňuje požadavky tuzemského zákona o ekologickém zemědělství. Logo EU pro ekologickou produkci, tzv. „Eurolist“. Označuje biopotraviny vyprodukované v Evropské unii, splňující veškeré evropské požadavky.

Proč kupovat biopotraviny?

  • Nedáváte si do těla žádnou „chemii“

    Při pěstování či zpracování biopotravin se nepoužívají žádná průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy a fungicidy, žádné škodlivé umělé konzervanty, stabilizátory nebo umělá barviva. Pro hnojení, ochranu rostlin i výrobu potravin se smí používat pouze úzce vymezený seznam látek a metod, některé jsou tradiční, některé naopak velmi moderní, ale všechny jsou zpravidla přírodního původu. Při jídle tedy nekonzumujete koktejl chemikálií, ale pouze přírodní složky. Navíc je prokázáno, že některé biopotraviny mají lepší výživovou hodnotu (vyšší obsah vitamínů, zejména vitamínů C a E, vyšší obsah minerálních látek). Ekologicky vypěstovaná zelenina má nižší obsah dusičnanů až o 50 % a nižší obsah pesticidů o více než 90 % v porovnání s běžnou konvenční zeleninou.Živočišné biopotraviny neobsahují žádné hormonální léky na rychlý růst ani antibiotika. Neobsahují ani žádné geneticky modifikované organismy.

  • Pochutnáte si „jinak“

    Biopotraviny neobsahují žádné umělé zvýrazňovače chuti a umělá dochucovadla a aromata. Umožňují nám tak ochutnat tu skutečnou, přirozenou a plnou chuť kvalitních potravin. Někomu mohou některé biopotraviny chutnat jakoby nezvykle nebo nevýrazně, protože jsme bohužel zvyklí na umělá aromata a zvýrazňovače chuti v běžných potravinách. Pro jazýčky „zkažené“ těmito přídavnými látkami jsou přírodní aromata nevýrazná. To je ale v pořádku. Biopotraviny chutnají přesně tak, jak by normální jídlo chutnat mělo. Mnohé biopotraviny mají dokonce přirozeně více vitaminů, lepší vůni, chuť i barvu než běžné potraviny. ​To je dáno tím, že se při výrobě musí dodržovat přísná pravidla šetrné produkce. Bio ovoce i zelenina rostou pomaleji (jelikož umělá hnojiva jsou zakázána) a mají nižší obsah vody než konvenční. I to má velký vliv na chuť potraviny. Ekofarmáři se snaží o to, aby zvířata zakoušela co nejméně stresu a krmí je pokud možno co nejpřirozenější stravou, nejlépe z vlastního hospodářství. To se odráží na kvalitě a chuti masa, ale i mléčných výrobků a mléka. Je prokázáno, že třeba biomléko obsahuje více prospěšných omega-3 mastných kyselin a vitamínu E. Biobrambory mají zase více vitamínu C. V biopotravinách se nepoužívají umělé konzervanty, proto mají přirozeně kratší dobu trvanlivosti. 

  • Chráníte půdu a pestrou krajinu

    Základem pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství je zdravá a úrodná půda. Ekologičtí zemědělci proto dodržují tradiční zemědělské postupy jako naši předci, aby udrželi půdu živou a tedy úrodnou, a kombinují je s nejnovějšími vědeckými poznatky, které umožňují moderní ochranu rostlin. Zároveň svými postupy zvyšují bohatost života v půdě i krajině.
    Půda je velmi vzácná – vrstva silná jeden centimetr vzniká přibližně sto let. Přesto s ní průmyslové zemědělství plýtvá – zamořuje ji toxickými látkami, čímž likviduje půdní život, vyčerpává živiny a způsobuje erozi (odnos) půdy. Z obrovských lánů každoročně mizí tuny nejúrodnější vrstvy půdy (ornice). Průmyslové zemědělství – to jsou jednotvárné, obrovské lány s jedinou plodinou, téměř bez života, udržované jen s pomocí velkých dávek agrochemikálií. Kvůli intenzifikaci (zvýšení účinnosti) výroby se rozoraly meze a remízky, odvodnily vzácné mokřadní louky, narovnaly potoky. To vše odnáší z krajiny vodu i pestrost života. Půda se v konvenčním zemědělství stává jen mrtvým utuženým držákem na rostliny, které jsou hnojeny tekutě. Taková půda nedokáže udržet vodu v krajině a proto krajina trpí suchem nebo naopak povodněmi a má pouštní charakter. Ekologické zemědělství nehospodaří na velkých lánech. Pečuje o meze a remízky a udržuje život v půdě, který brání erozi. Respektuje přírodní cykly. Ekologické zemědělství vychází z uvědomění si faktu, že jsme součástí přírody. Proto se s ní nesnaží bojovat – ví, že se nám dobrá péče vrátí. Nechává prostor také divokým druhům rostlin a živočichů: čím je totiž krajina pestřejší, tím je také odolnější. I výnosy jsou v konvenčním zemědělství dávno za zenitem a naopak ekologické zemědělství při dodržování správných postupů dovede přinášet stabilní vysoké výnosy i v období klimatických výkyvů.

  • Umožníte zvířatům „pohodový život“

    Průmyslové velkochovy vůbec neberou v potaz některé základní životní potřeby zvířat. V nejhorších podmínkách žijí ta zvířata, která jíme nejčastěji a která se chovají v největších počtech: tedy brojleři, nosnice a prasata. Naproti tomu v ekologickém zemědělství musí být zvířata chována v souladu se svými přirozenými potřebami, což není v konvenčním zemědělství vůbec běžné. Nejsou natěsnána v klecích a stájích, nepodávají se jim růstové hormony ani preventivní dávky antibiotik. Musí mít dostatečně velký prostor, nejsou uvázána, mají přístup na pastvu, mohou se protáhnout a projít, být v přirozeném kontaktu s ostatními, dostávají přirozené a kvalitní krmivo a ne sóju, kvůli které se kácí deštné pralesy. Žádné léky se nemusí podávat plošně, protože jsou zvířata v ekologickém chovu odolnější. Pokud je zvíře nemocné a dostává léky, dodržuje se dvojnásobná ochranná lhůta, což zaručí, že v produktu nejsou například zbytky antibiotik.

Nevýhody biopotravin:

Hlavní nevýhodou biopotravin je jejich poměrně vysoká cena.

V některých případech je způsobena tím, že jejich produkce vyžaduje daleko vyšší náklady způsobené tím, že si ekozemědělci nemůžou „pomáhat“ umělými hnojivy, pesticidy nebo stimulátory růstu, musí používat kvalitní bio ingredience.

 Třeba obdělávání a pletí bio zeleniny vyžaduje více ruční práce a tak je dražší než zelenina ošetřovaná pesticidy.

Nebo třeba biokuřata rostou přirozeně déle, a tak spotřebují více krmiva, které je samo o sobě dražší, navíc jsou jim také dopřány lepší životní podmínky, a takové kuře tedy musí stát o něco více. Většinou by to mělo být ale pouze o několik málo desítek procent, podle daných nákladů a velikosti trhu. Vysoká cena biopotravin je bohužel velmi často uměle navýšena prodejcem či obchodníkem. Někdy je způsobena i nedostatečně velkým trhem některých komodit.

Kde nakupovat biopotraviny?

Regionální potraviny

Jak název napovídá, výrobek byl vyroben ve vašem regionu. Produkt i suroviny použité při jejich výrobě pochází z domácí produkce. Rostliny jsou vypěstované a zvířata odchovaná v místním regionu.

Jak poznáte regionální potravinu?

  • Na etiketě si přečtete údaje o výrobci a zjistíte, zda pochází z vašeho kraje nebo dokonce obce
  • Uvidíte značku „Regionální potravina“, kterou uděluje Ministerstvo zemědělství
  • Uvidíte „regionální značku“. Tato značka zaručuje regionální původ suroviny a sídlo výrobce v regionu. Kromě původu v regionu zdůrazňují značky ekologickou šetrnost a regionální jedinečnost. Ta může být naplněna různými způsoby – vazbou na tradici, místní suroviny, specifičnost pro daný region, ale také jinými výjimečnými vlastnostmi.

V České republice se nachází desítky regionálních značek sdružených v Asociaci regionálních značek, které mají stejné vizuální označení. http://www.regionalni-znacky.cz. Některé značky stojí i mimo tuto Asociaci, například Tradice Bílých Karpat (www.tradicebk.cz), Tradiční výrobek Slovácka (www.tradicnivyrobek.cz), Pravé valašské (www.pravevalasske.cz) a další.

Jak mohou být regionální potraviny označeny?

Většina regionálních potravin logo nenese. Ale občas se můžete s nějakou značkou setkat. Po rozkliknutí uvidíte ukázku log a regionálních značek, které můžete vidět třeba ve Zlínském kraji.

  • Stát chce více českých biopotravin
  • Stát chce více českých biopotravin
  • Stát chce více českých biopotravin
  • Stát chce více českých biopotravin
  • Stát chce více českých biopotravin
  • Stát chce více českých biopotravin
  • Stát chce více českých biopotravin
  • Více si pochutnáte (jsou většinou čerstvější, mají lepší chuť a vůni)

    Regionální potraviny nemusejí dlouhé měsíce čekat, než se dostanou na váš stůl.
    Víte, jaká je cesta běžného ovoce či zeleniny, které byly vypěstovány v cizině? Jsou sklizeny nezralé a až po cestě postupně dozrávají. Chybí jim tedy přirozený proces zrání, což se odrazí na jejich chuti a vůni. Každý kuchař potvrdí, že musí čínského česneku přidat víc, jelikož má méně výraznou chuť než ten náš český. A tak je to i s dalšími potravinami.
    Na lepší chuti se podílí i to, že místní plodiny nejsou chemicky ošetřovány kvůli tomu, aby vydržely dlouhou dobu přepravy. Tropické ovoce jede lodí až 3 týdny. Proto jsou plodiny z dovozu ošetřeny chemicky a skladovány ve speciálních chladících kontejnerech se speciálně upravenou atmosférou.
    Skutečně čerstvé potraviny najdeme třeba na tržnici, kde zemědělci z okolí každý den nabízejí zrovna sklizené ovoce a zeleninu. Pokud hospodaří ekologicky, máme jistotu, že dostaneme zdravé potraviny bez chemie. Jejich sortiment je pestrý – od farmářů můžeme koupit například mnoho odrůd jablek – na rozdíl od třech odrůd, které nabízí supermarket.

  • Ujely k vám kratší cestu

    Místní potravina nemusí cestovat přes půl světa a nevypustí se velké množství CO2 při dopravě.
    Pokud bychom započítali do ceny potraviny z dovozu škody způsobené dopravou, byly by jejich ceny mnohem vyšší a nedokázaly by konkurovat zdejším potravinám. S přibývajícími kamiony rostou nové dálnice a ubývá volné krajiny. Lidé u těchto cest trpí nadměrným hlukem a znečištěným vzduchem ze spalovacích motorů.
    Kolik kilometrů cestují potraviny z dovozu? Například čínský česnek k nám cestuje neuvěřitelných 21 000 km.

  • Kupujete si kvalitní zboží

    Domácí producenti jsou oproti dovozcům více vystaveni tlaku na kvalitu, jak ze strany spotřebitelů, kteří jsou s nimi v bližším kontaktu, tak ze strany kontrolních inspekcí.

  • Pomůžete lidem získat práci a podpoříte váš region

    Budete-li nakupovat u místních zemědělců, budou mít dobrý odbyt pro své výrobky a bude se jim dařit. Prosperující zemědělci, producenti i prodejci zaručují udržení či dokonce rozšíření počtu pracovních míst v regionech.
    Práce pro místního pěstitele umožní dalším lidem najít práci a mladí lidé mohou získat motivaci zůstat a neodcházet do velkých měst. Tím velmi podporujete váš region, který zvyšuje soběstačnost a stává se méně závislým na globálních cenách potravin.
    Levný dovoz připravuje o práci české zemědělce a zdejší venkov se postupně vylidňuje. A jak to, že potraviny dovezené přes půl planety, jsou tak levné? Dělníci na plantážích často pracují v nelidských podmínkách za minimální mzdu. Tamní farmáři nemusejí dodržovat přísné ekologické či sociální zákony běžné v Evropě, výjimkou není používání u nás zakázaných pesticidů.

  • Chráníte klima

    Dovoz potravin produkuje významné množství skleníkových plynů z dopravy, především oxidu uhličitého ze spalování benzínu a nafty. A skleníkové plyny přispívají ke globální změně klimatu. Ta se v ČR projeví především déletrvajícími obdobími sucha a vedra, problémy s vodou, snížením množství sněhové pokrývky a zvýšením extrémních projevů počasí.
    Chcete příjemné léto a zimu plnou sněhu? Nákupem potravin z regionu můžete toto ovlivnit. Sice málo, ale přece jen. Všechno souvisí se vším.
    Např. s kilem čínského česneku si kupujeme také minimálně 0,3 kg oxidu uhličitého. Pětikilové balení italských jablek v supermarketu za sebou skrývá cca 0,5 kila oxidu uhličitého. Kilo banánů dovezených z Ekvádoru může mít za sebou až 1,5 kg emisí CO2. Naproti tomu místní účet českých hrušek nebo švestek, které si koupíme na tržnici, je zanedbatelný.

  • Víte, od koho nakupujete

    Regionální farmáře můžete poznat osobně a víte tak přesně, od koho nakupujete a komu putují vaše peníze. Víte, že vaše peníze zůstanou v regionu a podpoří život ve vašem místě.

  • Podporujete zachování a rozvoj tradičních řemesel

    Mlynář, pekař, řezník, sedlák, pasáček, rybář, lovec, sládek, vinař, palič, šenkéř, včelař, sýrař, bylinkářka… stará zemědělská řemesla opět ožívají díky činnosti konkrétních osob v regionu, kterým není lhostejné, zda tradice zůstanou zachovány či ne. Zaslouží si naši podporu.

Budete mít zájem:  Už pouhých 20 minut kontaktu s přírodou sníží hladiny stresového hormonu

čerpáno z: http://hnutiduha.cz/nase-prace/zemedelstvi/temata/mistni-jidlo – zde můžete nalézt další informace.

Kde nakoupit?

Stát chce více českých biopotravin Projekt je realizován s finanční podporou MZe Odměny pro vítěze věnovala

firma ProBio.

POZVÁNKA NA KURZ – Jak se stát úspěšným EKOFARMÁŘEM | …a teď česky

Tímto bychom Vás rádi pozvali na bezplatný kurz „Jak se stát úspěšným EKOFARMÁŘEM“. Kurz je určen pro farmáře, sedláky a ostatní soukromé zemědělce, vč.

jejich zaměstnanců, kteří si chtějí osvojit nové kompetence pro oblast ekologického zemědělství a podpořit tak rozvoj a rozšíření vlastní ekologické produkce biopotravin a bioproduktů a jejich odbytu a prodeje na lokálních trzích.

  Kurz posílí i podnikatelského myšlení a konkurenceschopnost zemědělců, vytvoří podmínky pro dosažení vyšší přidané hodnoty jejich produkce a podpoří jejich prosperitu a ekonomickou stabilitu.

Přihláškou a absolvováním kurzu můžete aktivně reagovat na zvýšený zájem zákazníků o lokální a specializované bioprodukty a biopotraviny i na zvýšený zájem o osobní přístup při vlastním prodeji. Vysoce prakticky vedený interaktivní výklad, praktická cvičení a řešení případových studií i exkurze Vám může pomoci i při řešení Vašich podnikatelských záměrů.  Absolventi obdrží Osvědčení o absolvování.

Obsah kurzu:

  • Ekologické zemědělství a ekologická produkce, ekofarmy;
  • Ekonomická životaschopnost a trh s biopotravinami;
  • Příprava podnikatelského záměru při vstupu na trh s biopotravinami;
  • Legislativa, registrace, dotace EZ;
  • Zásady produkce, přepravy, skladování i dovozu ekologických produktů;
  • Hygiena výroby a prodeje;
  • Marketing lokálních bioproduktů a biopotravin, marketingová komunikace faremních zpracoven;
  • Prodej lokálních bioproduktů a biopotravin, formy, metody, způsoby a organizace prodeje;
  • Cenotvorba a ekonomika prodeje, legislativní problematika;
  • Obchodní a prodejní komunikace a prezentace;
  • Inspirativní příklady dobré praxe.

Délka kurzu, termíny:

Kurz je pětidenní a skládá se z 2 dvoudenních soustředění a jednodenní exkurze. Je vypsán ve třech samostatných bězích v následujících termínech:

Stát chce více českých biopotravin

Místo konání:

Pro účastníky je zajištěno občerstvení i ubytování.

Účast v kurzu je ZDARMA! Kurz je finančně podpořen Ministerstvem zemědělství v rámci projektu „…a teď česky!“ realizovaného Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Přihlášky viz příloha prosím zasílejte e-mailem do 1.11.2020 na:

INSTITUT INPRO, a.s., 110 00 Praha 1, Samcova 1177/1,

Ing. Jiří Imlauf | [email protected], | +420 603 433 110 nebo

Ing. Martina Belásová | [email protected] |+420 721 659 287.

Stát chce více českých biopotravin

O soutěži

Soutěž Česká biopotravina je kláním s dlouholetou tradicí. O prestižní titul se každoročně uchází desítky výrobků – potravin vyprodukovaných tuzemským ekologickým zemědělstvím.

Účast v soutěži nabízí výrobcům biopotravin jedinečnou příležitost pro zviditelnění svých výrobků jak mezi obchodníky samotnými, tak pro zpopularizování mezi širokou veřejností.

Soutěž je každoročně pořádána pod záštitou ministra zemědělství a ústředního ředitele Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Vítěz soutěže má právo užívat pro vítězný výrobek označení Česká biopotravina, doplněný příslušným letopočtem. Vítěz každé z kategorií má právo užívat pro vítězný výrobek označení Vítěz kategorie Česká biopotravina, opět doplněný označením roku, za který byl titul udělen.

Účast v soutěži je neocenitelnou marketingovou příležitostí. Nominované biopotraviny budou představeny v médiích. Soutěž podporují internetové informační portály:

bioměsíčník, lovime.bio (PRO-BIO Liga), myjsmebio.cz, aktualne.cz a časopisy zaměřené na maloobchod Zboží&Prodej  a Retail News.

Celkový vítěz soutěže získá zdarma vícedenní vstupenky na světový veletrh biopotravin BioFach v Norimberku pro dvě osoby. Soutěž je příležitostí prohloubit mezi spotřebiteli povědomí o biopotravinách českého původu a podpořit vynikající kvalitu v celém dodavatelském řetězci oboru biopotravin.

Na náležitosti, jež vyžaduje produkce biopotravin, u výrobků do soutěže přihlášených dohlédne povolaná organizace. Jedním z partnerů soutěže je společnost KEZ, o.p.s., první česká akreditovaná kontrolní a certifikační organizace zajišťující odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce – SZPI je organizační složka státu, která je přímo podřízená ministerstvu zemědělství. Je orgánem státního dozoru zejména nad zdravotní nezávadností, jakostí a řádným označováním potravin.

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR – více než dvacet let existence a podpory podnikatelského úsilí v tržním prostředí a mezinárodních kontaktech dovedlo Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR do pozice vrcholového reprezentanta českého obchodu a cestovního ruchu, respektovaného odbornou veřejností, státními institucemi i odbornými evropskými organizacemi.

FÉR Potravina – Nezisková organizace provozující projekt FÉR potravina – čte etikety za vás. Pomáhá lidem vyznat se v potravinách.

Zejména v jejich kvalitě a složení, protože informace na obalech (etiketách) potravin jsou vytištěny poměrně malým písmem a hlavně, ne každý ví, co vlastně znamenají.

Označují pro spotřebitele potraviny bez zbytečných aditiv, se známým původem a s vysokým obsahem základních složek, z nichž by měly být vyrobeny.

Svaz vinařů České republiky, o. s. – Svaz vinařů České republiky (dříve Českomoravská vinohradnická a vinařská unie) byl založen 24. 6. 1993 ve Velkých Bílovicích. Vznik SV ČR byl vynucen hospodářsko politickou situací. SV ČR hájí zájmy pěstitelů hroznů a výrobců vína prostřednictvím jednotné organizace, jak v našem státě, tak vůči zahraničí.

Podílí se na legislativním procesu “vinařského zákona” a předpisů EU. Je vydavatelem časopisu Vinařský obzor. Členem SV ČR jsou právnické i fyzické osoby podnikající v uvedených oborech a drobní vinaři prostřednictvím vinařských spolků v obcích. (kontakt: Ing. Petr Marcinčák – EKOVÍN – Svaz integrované a ekologické produkce hroznů a vína, o.s., tel.

+420 736 489 351, [email protected]).

Soutěž Česká biopotravina je pořádána již podevatenácté. Svaz PRO-BIO se po jedenácti letech stal samostatným vyhlašovatelem soutěže. Do roku 2011 byla soutěž vyhlašována ve spolupráci s Potravinářskou komorou České republiky.

Vyšlo v Zemědělci – Trh biopotravin v Evropě stále roste

22.6.20  |    

Evropský trh biopotravin v roce 2018 vzrostl o téměř 8 % a dosáhl 40,7 miliard EUR. Některé z hlavních trhů zaznamenaly opětovně dvouciferné tempo růstu.

Za posledních deset let se v Evropě spotřeba biopotravin na obyvatele zdvojnásobila. Nejvíce biopotravin nakupují dánští a švýcarští spotřebitelé.

Dánsko navíc jako první země na světě překonalo desetiprocentní hranici podílu biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů.

Údaje o evropském ekologickém sektoru (nejnovější dostupná data za rok 2018) vycházejí z nové Světové ročenky pro ekologické zemědělství (The World of Organic Agriculture*) zpracované společnostmi FiBL a IFOAM – Organics International, která je každoročně v únoru představena v rámci veletrhu Biofach.

Z ročenky vyplývá, že ekologické zemědělství se v Evropě dynamicky rozvíjí – narůstá jak výměra ekologicky obhospodařovaných ploch, tak zpracovatelské kapacity i poptávka po biopotravinách.

V roce 2018 dosáhl evropský trh biopotravin 40,7 mld. EUR a tvořil 42 % světového biotrhu (37,4 mld. EUR v EU). První pozici s obratem téměř 44 mld. EUR a 45% podílem drží Severní Amerika (především USA). Zhruba 10% podíl na trhu s biopotravinami připadá Asii, o zbylá dvě procenta se dělí Oceánie, Afrika a Jižní Amerika.

Za posledních deset let se spotřeba biopotravin v Evropě zvýšila více než dvojnásobně, z původních 17,4 mld. EUR (viz graf 1).

Největším trhem biopotravin v Evropě je dlouhodobě Německo (10,9 mld. EUR), následuje Francie (9,1 mld. EUR). Šest největších biotrhů – Německo, Francie, Itálie (3,5 mld. EUR), Švýcarsko (2,7 mld.

EUR), Spojené království (2,5 mld. EUR) a Švédsko (2,3 mld. EUR) – tvoří tři čtvrtiny celkového evropského obratu za biopotraviny. Evropská unie představuje po USA (40,6 mld.

EUR) druhý největší jednotný trh s biopotravinami na světě.

Prodej biopotravin se soustřeďuje především v západní Evropě. V rámci střední a východní Evropy je biotrh stále málo rozvinutý a roztříštěný.

Podobně jako v jižní Evropě jsou zde bioprodukty převážně exportovány a dováženy jsou hotové biopotraviny ze západní Evropy. Největší trh biopotravin zde má Polsko (250 mil. EUR).

Budete mít zájem:  Lékaři v oslabených nemocnicích by nebyli trestně odpovědní

Druhým největším trhem je trh ČR s obratem 127 mil. EUR (3,3 mld. Kč).

Narůstá také výměra ekologicky obhospodařovaných ploch. V Evropě je v ekologickém zemědělství zařazeno více než 15,6 mil. ha zemědělské půdy (3,1% podíl na celkové zemědělské půdě; 7,7 % v Evropské unii). Nejvyšší podíl půdy v EZ má v Evropě i celosvětově Lichtenštejnsko, viz infografika.

Stabilní růst maloobchodních tržeb

Evropský biotrh zaznamenal meziroční nárůst o 7,8 % (7,7 % v EU). Z klíčových trhů byl nejvyšší růst zaznamenán ve Francii (15,4 %), následovalo Švýcarsko a Dánsko (shodně 13 %). Největší německý trh meziročně narostl o dalších téměř 6 %.

Dynamicky se vyvíjí i trh biopotravin v České republice. Z posledních dostupných údajů vzrostl biotrh meziročně dokonce o více než 30 % (rok 2017) a dvouciferný nárůst tak pokračoval třetím rokem.

Prognózy Evropské komise naznačují, že se očekává, že rostoucí poptávka po biopotravinách povede v krátkodobém horizontu k dalšímu navýšení nabídky a rozsahu ekologického zemědělství v rámci EU.

Avšak ve střednědobém horizontu, by výzvy spojené s přechodem na ekologické zemědělství a pokračující posun trhu směrem k jiným alternativám (jiným produktům šetrným k životnímu prostředí mimo bio), mohly zpomalit růst ekologické produkce.

Významný vliv na další vývoj odvětví EZ a trhu biopotravin bude mít také nová podoba SZP, nové evropské nařízení pro EZ i nové cíle výzkumu v rámci evropských mezinárodních projektů.

Evropští spotřebitelé utratili více za biopotraviny

Nejvyšší roční spotřebu biopotravin na obyvatele vykazují trvale země západní Evropy. Průměrná roční útrata za biopotraviny v Evropě dosáhla 50 EUR na osobu (76 EUR v rámci EU).

Za posledních deset let se spotřebitelské výdaje za biopotraviny na obyvatele více než zdvojnásobily (z původních 21 EUR, resp. 32 EUR v EU). Nejvíce peněz za biopotraviny utratili dánští a švýcarští spotřebitelé (shodně 312 EUR na obyvatele v roce 2018).

Osm zemí mělo spotřebu biopotravin na osobu a rok vyšší než 100 EUR, viz graf 2.

Nové členské země ve spotřebě biopotravin zaostávají, průměrná spotřeba je okolo 7 EUR. Pro srovnání celosvětová průměrná roční spotřeba biopotravin na osobu dosahuje zhruba 13 EUR. Nejvíce se za bio utratí nově v Estonsku (32 EUR), které od roku 2017 předhonilo do té doby první Slovinsko (27 EUR). V ČR se spotřeba biopotravin na obyvatele a rok pohybuje okolo 12 EUR.

Podíl biopotravin na trhu se zvyšuje

Vhodným ukazatelem významu trhu s biopotravinami v té které zemi, je hodnota podílu biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů. V celosvětovém měřítku drží prvenství evropské země.

Dánsko je první zemí, která překonala desetiprocentní hranici a má nejvyšší podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin na světě (11,5 %). Další v pořadí jsou Švýcarsko (9,9 %), Švédsko (9,6 %) a Rakousko (8,9 %), viz graf 3.

Vzhledem k tomu, že tržní data nejsou dostupná pro všechny země, nelze stanovit průměrný podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin v rámci Evropy (v EU je odhadován 4% podíl).

Podíl biopotravin na největších biotrzích Evropy představuje v Německu 5,3 %, ve Francii 4,8 % a v Itálii 3,2 %. Z nových členských zemí EU dosahuje nejvyššího podílu biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů opět Estonsko (2,7 %), které předhonilo Chorvatsko a Slovinsko (okolo 2 %). Podíl spotřeby biopotravin v ČR dosáhl 1,2 %.

Díky tomu, že v mnoha zemích celkový trh s potravinami neroste, a že v mnoha případech ceny potravin klesají, zvyšuje se podíl biopotravin rychleji. U některých kategorií potravin je zastoupení bioprodukce již významné.

Například biovejce tvoří v řadě zemí Evropy až pětinu celkového prodeje vajec, v Dánsku a Francii dokonce 30 %. Další oblíbenou kategorií v biokvalitě je mezi spotřebiteli ovoce a zelenina.

Prodej biozeleniny dosahuje 10% a vyšší podíl v zemích jako Švýcarsko, Rakousko, Dánsko, Švédsko a Německo. Z toho např. čerstvá mrkev nebo dýně v biokvalitě tvoří až 30 % trhu v Německu. Vysoké zastoupení prodeje v biokvalitě má také mléko a mléčné výrobky, v řadě zemí okolo 10 %.

V Dánsku tvoří čerstvé biomléko téměř 30 % objemu prodaného mléka, v Rakousku více než pětinu trhu, v Německu a Francii okolo 12 %. V ČR je podíl odhadován na necelá 2 %.

Na druhou stranu biopotraviny jako nápoje (s výjimkou vína) a maso a masné výrobky mají zatím nízký podíl na trhu ve většině zemích. Tyto výrobky patří k vysoce zpracovaným potravinám a bývají velmi levné na konvenčním trhu. Dalším faktorem je, že mnoho spotřebitelů biopotravin má tendenci jíst málo nebo žádné maso.

V odbytu biopotravin dominují maloobchodní řetězce

Způsoby odbytu biopotravin se v jednotlivých zemích liší. V minulosti vykazovaly stabilní růst trhu s biopotravinami země se silným zapojením maloobchodních řetězců (např.

Rakousko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království).

Francie a Itálie jsou příkladem zemí s rychlým růstem biotrhu, kde významnou roli naopak sehrály specializované prodejny zdravé výživy, přestože nyní jejich význam klesá.

V Rakousku a Švýcarsku hrály supermarkety významnou roli při rozvoji trhu biopotravin od počátku, v obou zemích s téměř 80% podílem. Funguje zde úzká spolupráce mezi maloobchodem a svazy – Bio Austria a Bio Suisse. Supermarkety zde dlouhodobě pomáhají s propagací bio, např.

Coop a Migros ve Švýcarsku podporují řadu projektů na podporu biodiverzity či sezónnosti. V Rakousku diskont Hofer zavedl svoji privátní značku „Zpět ke kořenům“, která se stala druhou nejznámější značkou pro biopotraviny nyní s 450 výrobky.

Farmy, které dodávají pod touto značkou svoje produkty, jsou pravidelně hodnoceny z pohledu udržitelnosti dle kritérií FAO.

V ČR rozvoj trhu biopotravin odstartovaly také maloobchodní řetězce. Aktuálně drží zhruba 60 % trhu, jejich podíl postupně klesá (téměř 70% podíl v roce 2007). Význam specializovaných prodejen také poklesl z původních 23 % na současných 13 %. Naopak významně narůstá přímý prodej a dále zejména prodej přes e-shopy (až 20 % biotrhu), viz graf 4.

Detailní informace o biotrhu v České republice jsou od roku 2009 každoročně publikovány ve Zprávě o trhu s biopotravinami, která bývá zveřejňována na webu MZe v průběhu května a prezentuje údaje s ročním zpožděním, tzn.

v květnu 2020 budou zveřejněny údaje o biotrhu za rok 2018. Všechny zprávy na jednom místě najdete v knihovně Lovíme.bio.

Stejně tak zde najdete další infografiky o ekologickém zemědělství a zajímavé prezentace o vývoji trhu biopotravin ve vybraných zemích.

V příštím čísle přineseme informace o vývoji na hlavních evropských trzích s biopotravinami a přiblížíme změny v rozsahu ekologického zemědělství, které zřejmě ovlivní pohyb – export a import bioprodukce v budoucích letech v rámci Evropy i České republiky.

Pro ČTPEZ zpracovala Ing. Andrea Hrabalová (Bioinstitut, o.p.s.)

(The World of Organic Agriculture*: Willer, Helga, Bernhard Schlatter, Jan Trávníček, Laura Kemper and Julia Lernoud (Eds.) (2020) The World of Organic Agriculture. Statistics and Emerging Trends 2020. Research Institute of Organic Agriculture (FiBL), Frick, and IFOAM – Organics International, Bonn. (http://www.organic-world.net/yearbook/yearbook-2020.html))

Souvisí s členy:  Bioinstitut

Biopotraviny v jídelnách a co s nimi

Článek byl zveřejněn před více než 1 rokem,a proto může obsahovat již neaktuální informace.

Září je měsícem biopotravin a současně začala probíhat propagační kampaň Koruna pro BIO do škol (www.miliondetem.cz), která má napomoci používání biopotravin ve školních jídelnách.

Pan Tomáš Václavík se propagací biopotravin zabývá již mnoho let. Jeho jméno jsme mohli v minulosti najít pod mnoha projekty na podporu biopotravin, angažuje se i v kampani Koruna pro BIO do škol.

Je tedy jedním z nejpovolanějších k tomu, abychom se ho zeptali, co s biopotravinami v jídelnách.

Můžete mi říci, jak je definována biopotravina? Za biopotravinu se totiž dnes vydává leccos.Biopotravinou můžeme označit pouze rostlinný nebo živočišný produkt kontrolovaného ekologického zemědělství.

Protože právo ES a ČR má zakotvena slovo bio a eko a všechno související ve svých normách, musí veškeré produkty zemědělství a potravinářství nesoucí název bio pocházet z kontrolovaného ekologického zemědělství.

Nemohu tedy prodávat biopapriku, pokud to není paprika z ekologického zemědělství.

Jak se mohu u dodavatele nebo přímo v obchodě přesvědčit, že jeho výrobek není pouze nazvaný bio, ale že je to skutečně biopotravina?Potravinářský výrobek označený bio musí být biopotravinou.

Když někdo na potravinářský výrobek nebo na produkt zemědělství (mléko, maso, mrkev, papriku, pečivo) umístí označení bio a biopotravina to není, porušuje tím zákon a může být odsouzen k výrazné pokutě. Možnost, že by se něco takového vyskytlo, je velmi malá.

U toho, co vám prodejna nebo obchodník nabízí jako biopotraviny, jste si na 99,9 % jisti, že to biopotravina je. Ta jedna desetina procenta – to případně může být něčí snaha podvádět, nicméně podvádět v systému ekologického zemědělství je velmi těžké.

Když chcete nakoupit biopotravinu, váš dodavatel vás musí přesvědčit, že nabízené zboží pochází z ekologického zemědělství. A přesvědčí vás nejen tím, že na faktuře uvede název bio, ale musí vám dodat i certifikát o původu biopotraviny.

Každý ekologický zemědělec nebo výrobce biopotravin nebo velkoobchodník, který chce nabízet na trhu biopotraviny, musí být zařazen v systému ekologického zemědělství. Tzn. musí být registrován na Ministerstvu zemědělství, musí mít uzavřenou smlouvu s kontrolní organizací, ta ho musí zkontrolovat a teprve potom mu může vydat certifikát o původu biopotravin.

Můžete stručně shrnout, v čem se liší ekologické a konvenční zemědělství?Ekologické zemědělství je založeno na principech spolupráce s přírodou a minimalizace vstupů, které nepocházejí z dané ekologické farmy.

Jinými slovy: ekologický farmář nesmí používat žádné chemické pesticidy, nesmí používat žádná umělá hnojiva, musí dodržovat určitá pravidla daná zákonem a nařízením ES ve vztahu k hospodářským zvířatům. Např. v ekologickém chovu zvířat nenajdete vazné ustájení.

Každé zvíře musí mít přístup k volnému výběhu nebo na pastvinu. Každá taková farma musí být minimálně jednou za rok zkontrolována, zda tyto pravidla dodržuje. Pokud vezmeme původní bioprodukt a chceme ho dále zpracovat, dostáváme se k výrobě biopotravin.

Také jejich výrobci musejí být registrováni v systému ekologické zemědělství, také u nich každý rok probíhá kontrola dodržování pravidel. I oni mají předepsány postupy, které mohou nebo nesmí používat.

Největším rozdílem je, že některé běžné výrobní postupy (např. bělení, přidávání různých činidel, ionizace) při výrobě biopotravin povoleny nejsou. Je tam také povoleno pouze 36 přídatných látek (aditiv) – na rozdíl od běžných potravin, kde jsou jich tisíce.

Budete mít zájem:  S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Jak se biopotraviny liší od konvenčních potravin, zejména s ohledem na výživové hodnoty?Z hlediska právního se biopotravina od běžné potraviny liší pouze ve způsobu produkce. Výživové hodnoty rostlin jsou dány způsobem jejich pěstování a látkami jim dodanými.

To stejné platí o masu: podle toho, čím zvířata krmíme, takové bude výsledné maso. Jablka se v běžném intenzivním sadu stříkají až 15 krát za sezonu, v ekologickém zemědělství pesticidy nelze použít.

Lze tedy uvažovat o tom, že jablka z konvenčního zemědělství mohou obsahovat rezidua pesticidů, zatímco jablka z ekologického zemědělství by pesticidy obsahovat neměla, protože je ekologický sadař nesmí použít. Protože není možno používat urychlovače růstu, dusíkatá hnojiva atd.

Zelenina i ovoce z ekologického zemědělství musí dozrávat přirozeně, pomaleji, jsou tedy na poli delší dobu. Mívají většinou větší obsah sušiny a tím pádem i vyšší obsah živin. Takto se mohou biopotraviny lišit od běžných potravin.

Řada kritiků argumentuje tím, že biopotraviny rostou ve stejné půdě a na stejném vzduchu jako konvenční potraviny a že tedy jejich jakost nemůže být podstatně vyšší než u konvenčních potravin.

Každá kontrolní organizace, která kontroluje farmáře, může, pokud k tomu má pádný důvod, neuznat jako bioprodukt rostliny vyprodukované na místě, kde dochází k velkému znečištění. Je také pravda, že půda může být kontaminována.

Pokud se však zemědělec chce stát ekologickým zemědělcem a své produkty uvádět na trh jako bioprodukty, musí projít tzv. přechodným obdobím. To trvá na orné půdě 2 roky, u trvalých porostů (sady, vinice, chmelnice) 3 roky. Za tu dobu by se měla půda správnými agrotechnickými postupy vyčistit.

Samozřejmě ekologický zemědělec nemůže zabránit tomu, že na jeho pole spadne kyselý déšť, nicméně kyselý déšť padne i na jeho konvenčního souseda. A ten do zeleniny ještě přidá dusíkatá hnojiva, kdežto ekologický ne.

Další námitkou je doprava. U nás producentů biopotravin není mnoho, tzn. že kdybychom chtěli biopotraviny využívat ve větší míře, musíme je dovážet. Používáním biopotravin zvýšíme dopravu a zamoření životního prostředí.

V ČR je dle mého názoru biopotravin tolik, kolik si jich zatím poptávka vynutila. Pokud vaše jídelna bude biopotraviny dostatečně dlouho a razantně poptávat, tak se určitě najde někdo, kdo je nabídne.

Je pravda, že dnes některé bioprodukty na českém trhu chybí, např.

 čerstvé ovoce a zelenina nebo některé druhy masa, vejce, nicméně tyto druhy biopotravin se do ČR většinou dováží ze sousedního Rakouska či Německa a vytvořená ekologická stopa není natolik zásadní, aby nám bránila bioprodukty používat. Ekologická stopa vytvořená v konvenčním zemědělství je mnohem větší.

Dokážete odhadnout, kolik procent biopotravin prodaných v ČR bylo u nás i vypěstováno?V ČR se v roce 2008 prodalo v maloobchodě biopotravin za 1,8 mld. Kč. Z toho bylo do ČR dovezeno 70 %. Těch 30 % pochází z ČR.

Největší podíl biopotravin je v kategorii biopečivo, biomaso a biomléko. Největší podíl dovozových biopotravin je v kategorii zpracovaných biopotravin, tedy např.

dětská výživa, paštiky, různé pochutiny, samozřejmě káva, kakao, čokoláda, čaje a podobně.

Máte určitě přehled, jak se používají biopotraviny ve školním stravování.

Kolik procent ŠJ u nás pravidelněji v nějaké míře biopotraviny používá?Ve školním stravování 9 % provozoven již biopotraviny používá; tam, kde školní stravování zajišťují cateringové firmy, dosáhl podíl dokonce 20 %.

Navíc, 12 % všech školních kuchyní deklarovalo zájem biopotraviny začít používat. To jsou výsledky průzkumu HORECA Monitor společnosti Incoma GfK. Podle mého názoru biopotraviny pravidelně používá okolo stovky škol a mateřských škol.

Silným argumentem proti biopotravinám ve školním stravování je cena. Vedoucí jídelen často argumentují tím, že ceny biopotravin jsou podstatně vyšší než u normálních potravin a že nedodrží finanční limit. Jaké jsou rozdíly v cenách mezi biopotravinami a běžnými potravinami?Toto je pravděpodobně největší mýtus.

Musíme si uvědomit, kde cenu biopotravin a konvenčních potravin srovnáváme. Pokud ji srovnáváme na maloobchodním trhu (v supermakerketu, hypermarketu), tak ten rozdíl může být velmi vysoký. Je potřeba také si uvědomit, kdy je srovnáváme. Pokud např. srovnáme cenu biorajčat a běžných rajčat v lednu či prosinci, tak ten rozdíl může být klidně 200%.

Pokud srovnáme cenu vysoce kvalitního olivového biooleje a běžného olivového oleje, ten rozdíl může být 100-200%.

Školní jídelna ale nikdy nebude nakupovat biopotraviny v maloobchodě. Měla by je nakupovat od velkoobchodníků, ještě lépe přímo od výrobců, případně, a to bych doporučil nejvíce, od místních či regionálních ekologických zemědělců.

Pokud srovnáme faremní ceny bioproduktů a běžných zemědělských produktů, tak ty bývají v sezóně srovnatelné, mimo sezónu mohou být vyšší o 20-30 %. Existují však metody, jak finanční limit, kterým ŠJ disponuje, nepřekročit a přitom biopotraviny do stravování zavést.

V Rakousku dělali na toto velmi důsledný průzkum a zjistili, že když podíl biopotravin v pokrmu činil do 30%, tak se cena zvýšila max. o 10%. Nutriční hodnota pokrmů se přitom výrazně zvýšila.

Jsou tedy možnosti, jak bio zavádět do jídelníčku, aniž bychom byli nuceni překračovat finanční limit. Desítky českých jídelen to ostatně dokazuje.

Když by školní jídelna chtěla s biopotravinami začít, mohl byste jí dát stručný postup, jak na to?Není to otázka pouze školní jídelny, ale celé školy. Biopotraviny mohou totiž mít významný dopad nejen nutriční, ale i vzdělávací. Pokud mí zákazníci, strávníci, děti, budou vědět, odkud potraviny pocházejí, příp.

jak byly vyprodukovány, mohou k nim mít úplně jiný vztah, než když jdou do jídelny pouze zahnat hlad nebo splnit povinnost odebrat oběd, který jim rodiče zaplatili. Proto říkám všem jídelnám, že by to měl být komplexní projekt. Vlastní nákup biopotravin je jen jednou jeho součástí.

Žáci by se měli o způsobech produkce dozvědět ve vyučování, ideálně by měli navštívit ekologickou farmu, podívat se, v čem se liší ekologické a konvenční hospodaření, co vše ekologický zemědělec dělá a proč tedy biopotraviny musejí být dražší.

A tento celoškolní komplexní přístup se odrazí v lepší návštěvnosti školní jídelny i v lepším přístupu dětí ke školnímu stravování. To je první věc. Do zavádění biopotravin zapojit vedení školy, žáky, děti a rodiče.

Rodiče jsou často nositeli poptávky po biopotravinách, po stravování ve stylu bio ve školách a mohou v tomto sehrát roli vzdělávací nebo i pomocnou – že např. znají výrobce.Pokud už budete po této etapě a budete chtít nakupovat biopotraviny, tak navštivte stránky www.biodoskol.cz. Je tam velmi detailně popsán celý další postup.

Zjistěte si místní dodavatele, od kterých můžete nakupovat zeleninu, ovoce, brambory. Uvědomte si, že brambory jsou jednou z nejdůležitějších složek jídelníčku (na váhu). Biobrambory často stojí stejně jako konvenční. Výměnou brambor za bio podle mne lehce dosáhnete 10% podílu biopotravin v jídelníčku. Další složkou by měla být sezónní biozelenina a ovoce.

Mluvíte o komplexním projektu. Vedoucí, která tedy chce biopotraviny použít jednou za 14 dnů, to bude dělat špatně?Určitě to není nevhodné, je to dobrý postup.

Každá biopotravina, kterou děti sní, je lepší než žádná. Jednou za 14 dnů je dobré, když nakoupíte biojogurt nebo jablka, nebo kupte biomouku, nemusíte přecházet kompletně na bio.

Pokud potřebujete mouku, použijte 10 % biomouky, i to má význam. I biopotraviny jen občas jsou dobré.

Uvedl jste, že faremní ceny biopotravin jsou nižší než ve velkoobchodech. Mnoho jídelen ale nemá v okolí takové farmy. Mají očekávat, že náklady na biopotraviny budou vyšší?Nákup na farmě bude vždy nejvýhodnější z hlediska ceny i čerstvosti.

Ještě to má další rozměr: podporujete místní ekonomiku, sousedy, podnikatele v regionu, a peníze z regionu neodcházejí, kumulují se, vytváří další přidanou hodnotu. Nákup z velkoobchodu bude určitě dražší než u farmářů, ale bude vždy levnější než v maloobchodě. Doporučuji začít u farmářů.

Když na ně nemáte kontakt, kontaktujte místní agrární komoru, příp. krajský úřad a jeho informační středisko pro zemědělství (KIS), nebo regionální centra svazu ekologického zemědělství Probio. Podívejte se na stránky Biodoškol.

cz, kde je seznam jak velkoobchodníků, tak výrobců – ekologických zemědělců, kteří nabízejí biopotraviny do jídelen. Když ani tam neuspějete, kompletní seznam ekologických zemědělců poskytnu buď já nebo Ministerstvo zemědělství.

Kde mohou školní jídelny získat recepty? Vydávají se bioreceptáře?Ne. Pokud vím, tak jedinou knihu receptů vytvořenou speciálně pro školní jídelny jsme připravili my v pilotním projektu Biodoškol.cz.

Všechny recepty z této kuchařky jsou dostupné ke stažení na www.biodoskol.cz. Můžete si je stáhnout také. Kdybyste receptář chtěli vytištěný, za balné a poštovné vám ho pošlu.

Recepty se bohužel nevytváří, je to škoda, měly by se.

Je třeba při zpracování biopotravin v jídelně používat speciální technologické postupy?Nejsem technolog, kuchař. Ze zkušeností ale vím, že je lze upravovat úplně stejně jako běžné potraviny. Je samozřejmě možné, že některé se mohou během vaření chovat trochu jinak než je obvyklé, je třeba to vyzkoušet. Např.

biomaso podle zkušeností z jídelen obsahuje méně vody a při vaření se méně scvrkne.V biokvalitě je možno nakoupit řadu produktů, které se normálně nepoužívají. Kuskus, špalda, špaldová mouka, bulgura, těstoviny, obiloviny, ze kterých se dají velmi dobře připravovat pokrmy nutričně velmi bohaté, velmi levné, protože zpracováváte původní surovinu, ale velmi chutné.

Z kuskusu se dá udělat puding, pomazánky, nemusíte kupovat drahé polotovary.

Existuje v ČR nějaká další podpora biopotravin? Jsou někde k dostání informační materiály, propagační materiály, něco, co by v jídelnách mohli dát na nástěnky?Zatím velmi málo a ne pro potřebu ŠJ.

Ministerstvo zemědělství právě v těchto dnech uzavírá smlouvu s firmou, který by měla v následujících 3 letech realizovat projekt Zavádění biopotravin do školních jídelen.

Je pravděpodobné, že z tohoto projektu vyjdou informační materiály, které budou školním jídelnám k dispozici.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *