Spondylolistéza – co je to – příznaky, příčiny a léčba – cviky, které pomáhají

• Při spondylolisteze se tělo obratle posouvá proti spodnímu sousedovi dopředu a dolů.
• Název pochází z řeckého ‚spondylos‘ (obratel) a ‚olisthos‘ (kluzkost).
• Někdy se používá obecnější termín olisteza
• Ten zahrnuje i posun obratle jiným směrem (dozadu /retrolisteza/ či do stran).
• Diagnoza je stanovena z typického RTG nálezu posunutých obratlů.

TYPY SPONDYLOLISTEZY

Dysplastická (vrozená) spondylolisteza

Způsobená vrozenou vadou vývoje kloubních výběžků, resp. jejich kloubních plošek (facet).

1. Tvoří cca 14-21% případů všech spondylolistez.
2. Istmická spondylolisteza
3. Nejčastější typ, který lze nalézt u 2 – 16% populace.
4. Vzniká spondylolýzou istmu obratlového oblouku (přerušení oblouku v místě jeho zúžení).

Kromě vrozených příčin k ní nejčastěji vede dlouhodobé přetěžování hlavně v období růstu (např. u gymnastek).

• Degenerativní spondylolisteza
• Typická pro vyšší věk a svým způsobem se ostatním typům vymyká.
• Příčinou je artritida (zánět) facetových kloubů nebo remodelace (přestavba) kloubů.

Kloubní zánět a oslabení vazu lig.flavum může vést ke sklouznutí obratle.

1. Je častější u žen a osob starších 50 let.
2. Traumatická spondylolisteza
3. Nejčastěji je důsledkem akutní zlomeniny obratlového oblouku (arcus vertebrae), případně pediklu či facety.
4. Relativně vzácná.
5. Patologická spondylolisteza
6. Vzniká v důsledku strukturálního oslabení způsobeného nádorem nebo jiným kostním onemocněním.

• STUPEŇ POSTIŽENÍ
• Rozsah posunu může být nepatrný (pod 25% průměru obratle, stupeň 1).
• Při posunu mezi čtvrtinou a polovinou obratle jde o stupeň 2.
• Při stupni 3 je posun mezi 50 až 75% průměru obratlového těla.
• V pokročilých případech je posun přes 75% (stupeň 4).
• Výjimečně dochází k posunu zcela mimo plochu sousedícího obratle (stupeň 5).

1. PŘÍZNAKY
2. V mnoha případech může být zcela bez potíží.
3. K nejčastějším projevům ale patří:

• bolesti v zádech, při stoji větší, vleže polevující
• vystřelování do hýždí i nohou (ischias)
• bolesti se často zvětšují při kašli a kýchání
• otupělost a brnění vyzařující ze zad do nohou
• excesivní prohnutí bederní páteře vpřed (hyperlordóza)
• změna držení těla a chůze způsobená napětím kolenních šlach (někdy až kolébavá chůze)
• tendence k předklonu (kulatá záda, kyfóza)

• OPATŘENÍ
• Pokud nejsou žádné příznaky (asymptomatická spondylolisteza), není žádná léčba potřeba.
• Úprava režimu
• Při potížích je v první fázi nutné přerušit na 2-4 týdny aktivity či sporty, které bolesti vyvolaly.
• Je nezbytné vynechat veškeré aktivity vyvolávající hyperextenzi (přílišné prohnutí bederní páteře vpřed).
• Uvolnění a strečink extenzorů
• Největším problémem bývá ochablá přední stabilizace páteře a naopak převaha povrchových zádových vzpřimovačů.
• Proto je vhodné uvolnění těchto mohutných svalů.
• Dobré výsledky mají:

• hluboké FIR záření
• vibromechanické impulzů a
• opatrné trakce s omezením extenze (hyperlordozy).

Vhodný je L-Trac  , doporučuje se ale jeho použití na měkkém podkladu (např. matraci) a minimalizovat stupeň trakce.

1. Stabilizace páteře
2. Obyčejné bederní pásy či ortézy většinou nemají významnější efekt.
3. Často doporučované je však použití speciálních rigidních antilordotických fixátorů.
4. Ty imobilizují pánev a brání hyperextenzi bederní páteře (tedy přílišnému prohnutí).
5. Takovou konstrukci má fixátor Tri-Trac  .
6. Používá se bez instalovaného bederního můstku, který naopak lordozu zvětšuje.
7. Hot & Cold terapie
8. Střídavá aplikace tepla a chladu také pomáhá uvolnit celou oblast.
9. Teplo zlepší prokrvení, uvolní spasmy a urychluje regeneraci tkání.
10. Chlad naopak cirkulaci zpomaluje, omezuje zánětlivou reakci, spasmy a bolesti.
11. Ideální pro tento způsob je kombinovaný pás Thermedic s chladící vložkou   nebo jen s karbonem  .
12. Transkutánní neuro- a myostimulace (TENS/EMS)
13. Přístroje TENS stimulují tlumí bolesti pomocí velmi slabých elektrických impulsů.
14. Ty jsou aplikovány pomocí speciálních adhesivních elektrod připevněných do bolavé oblasti.
15. Přístroje jsou obvykle zároveň schopné aktivovat svalová vlákna (elektromyostimulace – EMS).
16. Dochází tak k uvolnění a protažení svalů(streching).
17. Obojí účinek je u spondylolistezy velmi prospěšný.
18. Impulzy TENS/EMS nejen redukují svalové křeče, ale také zvyšují produkci endorfinů (‚přirozená analgetika‘).

Bolest zad

Bolest zad má řadu příčin a příznaků. Pokud je doba jejího trvání delší než tři měsíce, hovoříme o chronické bolesti.

Klinické projevy chronické bolesti zad, jako jsou silné blokády zad, bolesti v bederní oblasti páteře s bolestí šířící se do končetin, porucha až ztráta citlivosti nebo celkové hybnosti, či bolesti zad, které přetrvávají po již absolvované operaci, poukazují na významné změny, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu života. Po akutní infekci horních dýchacích cest je bolest zad druhou nejčastější příčinou práceneschopnosti u lidí do 45 let. S bolestí zad se setká prakticky každý člověk – statisticky se alespoň jedenkrát v životě projeví až u 80 % dospělé populace. Bolest zad v důsledku degenerativního onemocnění páteře, jehož změny mohou být patrné již mezi 30. až 40. rokem věku, patologické změny na páteři v důsledku úrazu nebo po operaci jsou vždy jasným signálem pro vyhledání specialisty.

Páteř představuje pevnou, ale zároveň ohebnou „osu“ lidského těla. Jedná se o složitou strukturu kostí, kloubů, vazů a svalů. Bolest zad může způsobovat poškozené vazivo zad, nadměrně namáhané zádové svaly, ale i prasklé disky – vyhřezlá ploténka, nebo podrážděné meziobratlové klouby.

Častou příčinou bolesti zad jsou sportovní zranění nebo nehody, ale mnohdy i ty nejjednodušší pohyby, jako například zvednutí tužky z podlahy, mohou mít bolestivé následky. Bolest zad může také způsobovat nebo komplikovat artritida, špatné držení těla, obezita nebo psychický stres.

Bolest zad může také přímo vyplývat z onemocnění vnitřních orgánů, jako jsou ledvinové kameny, infekce ledvin, krevní sraženiny nebo úbytek kostní hmoty.

Nejčastější příčiny vzniku bolesti zad

Poškozené vazivo zad, poškozené zádové svaly, zranění při sportu, dopravní nehodě, pád, který může poškodit šlachy a vazy nebo způsobit stlačení míchy, herniované nebo prasklé disky páteře, degenerace meziobratlových plotének, radikulopatie (způsobená kompresí, zánětem a/nebo poraněním kořene míchy), ischias (forma radikulopatie způsobená kompresí sedacího nervu), spondylolistéza ( posun obratle dopředu vůči sousednímu, níže umístěnému, nejčastěji v bederní oblasti páteře), artritida, špatné držení těla, obezita, těhotenství, úbytek kostní hmoty, psychický stres, spinální stenóza (zúžení páteřního kanálu, které vytváří tlak na nervové kořeny), nadměrné zakřivení páteře, například skolióza (trvalé vychýlení páteře do strany) nebo hyperlordóza (velké zakřivení páteře, které vytváří prohlubeň v dolní části zad), hyperkyfóza (větší zakřivení hrudní páteře, které vytváří kulatá záda či hrb), infekce, nádory, ledvinové kameny a jiné.

Akutní bolest zad může vznikat jako bolest po takových pohybech, jako je vstávání, otáčení se nebo ohýbání se vpřed. Symptomy se mohou objevit náhle po pohybu, ale i například po probuzení ze spánku.

Nejčastějšími symptomy jsou citlivost na bolest v určitém místě zad a končetin až po neidentifikovatelnou, rozptýlenou bolest v dolní části zad a končetin.

Bolest mohou, ale nemusí zhoršit specifické pohyby, jako je zvednutí nohy, nebo určité polohy jako sezení nebo stání. Akutní bolest zad mohou doprovázet bolesti vyzařující do nohou (ischias).

První výskyt bolesti zad s akutní bolestí dolní části zad je obvykle u člověka ve věku od 20 do 40 let. Opakující se bolest se vyskytuje u více než poloviny populace, přičemž opakované bolesti zad jsou obecně bolestivější než první.

Spolu s bolestí dolní části zad se mohouvyskytnout další problémy jako problém se spánkem: potřeba delšího času kusnutí, přerušování spánku, kratší trvání spánku a horší kvalita spánku.

Chronická bolest zad zasahuje do řady oblastí života člověka, omezuje ho v jeho životní i pracovní výkonnosti a může mít také negativní dopad na rodinné a společenské soužití. Lidé s dlouhodobou bolestí zad ohrožuje psychická nepohoda a emocionální nestabilita, trpí depresemi, úzkostmi, často se stávají závislými na užívání léků.

Jak nejlépe předcházet bolesti zad?

• Procvičujte si správné držení těla
• Cvičení jógy pomáhá nejen posilovat svaly, zvyšovat pružnost a ohebnost těla, ale snižuje také stres, a stejně tak i zmírňuje bolest zad
• Vyhněte se dlouhým setrváním bez pohybu či nečinnosti (strnulé sezení u stolu, počítače či televize). Zkuste vstát a pohybovat se každých 20 minut, stačí se jen protáhnout a udělat pár kroků
• Dbejte každý den na přiměřenou délku chůze
• Noste obuv, která pomáhá usnadňovat správné držení těla a pohyb, a vyhýbejte se naopak botám, které mají tendenci způsobovat nerovnováhu, například vysoké podpatky
• Těžké předměty zvedejte z podřepu s rovnými zády, lokty mějte blízko těla. Při zvedání těžkých předmětů se vyvarujte prudkému otáčení
• Při sezení používejte židle s dobrou bederní opěrou
• Každý člověk má jinou potřebu matrace. Ujistěte se, že vám vaše matrace poskytuje dostatečnou oporu (pevnost), ale je zároveň dostatečně měkká, aby nezpůsobovala bolest. Matrace vyměňujte v průměru každých 8 let (v závislosti na typu matrace, který vlastníte) nebo častěji
• Vyměňte pohovky, které klesají a neposkytují náležitou podporu
• Vyhněte se spánku na břiše (tato poloha může vyvíjet tlak na obratle v dolní části páteře a krku)
• Udržujte si stále vaši ideální hmotnost
• Nekuřte. Kouření snižuje průtok krve do páteře, brání hojení a má vliv na vznik osteoporózy
• Sportujte, zapojte se do pravidelného cvičení sami, nebo v kolektivu
• Dbejte na dostatek spánku

Bolest zad – mýty

Vždy sedět rovněHrbení se je špatné, to si pamatujeme již od školních let. Ale příliš vzpřímené a nečinné sezení může být pro vás zátěží, která způsobuje bolest zad. Několikrát za den si udělejte přestávky: opřete se o židli s nohama na podlaze a mírně pokrčte záda. Ideální je pokusit se vícekrát za den chvíli stát, například když telefonujete nebo čtete.

Nezvedejte těžké věciNení důležité to, jak vysoko břemeno zvedáte, ale jakým způsobem. Postavte se přímo před daný předmět, poté přidřepněte blízko něj, se vzpřímenou páteří a hlavou směřující vzhůru.

Poté se postupně stavte na nohy a pomalu zvedejte předmět, přičemž ruce držte vždy blízko u těla. Neotáčejte ani neohýbejte prudce tělo, protože by mohlo dojít k poškození ploténky, což by mohlo způsobit bolest zad.

(Samozřejmě byste neměli zvedat nic, co by pro vás mohlo být příliš těžké.)

Postel je nejlepší léčbaAno, odpočinek může pomoci při nedávném zranění nebo namáhavé činnosti, které způsobují bolest zad. Ale den nebo dva soustavného ležení v posteli mohou bolest zad i zhoršit.

Bolest zad je způsobena zraněnímDegenerace disku, nemoci, infekce, a dokonce i dědičnost mohou také častou příčinou bolesti zad.

Více kilo, více bolestiZůstat fit pomáhá předcházet bolesti zad. Kila navíc vám budou zbytečně zatěžovat záda. Bolest zad je nejběžnější u lidí, kteří jsou mimo formu, zejména tzv. víkendových sportovců, kteří se po týdnu sezení rozhodnou trochu „se rozhýbat“

Štíhlá postava rovná se žádná bolest zadBolest zad může postihnout kohokoliv. Lidé, kteří jsou příliš hubení, jako jsou lidé s poruchou příjmu potravy (anorexie), mohou trpět ztrátou kostní hmoty. Je pravděpodobnější, že je postihne např. zlomenina kosti či vyhřezlá ploténka.

Cvičení je na bolest zad špatnéToto je pravděpodobně největší mýtus. Pravidelné cvičení zabraňuje bolesti zad. Lékaři mohou doporučit cvičení lidem, které postihla bolest dolní části zad. Obvykle začínají lehkými cviky a pohyby, postupně zvyšují intenzitu. Jakmile okamžitá bolest zad zmizí, vodně sestavený cvičební plán pomůže zabránit tomu, aby se vrátila.

Tvrdší matrace jsou lepšíV jedné ze studií bylo potvrzeno, že lidé s přetrvávající obecnou bolestí zad, kteří spali na středně tvrdé matraci, záda bolela méně a byli schopni se pohybovat lépe než ti, kteří spali na tvrdé matraci. Jedna tvrdost však není pravidlem pro všechny. Vyberte si matraci na základě vašich spánkových zvyků a podle příčiny vaší bolesti zad. Neváhejte poradit se s odborníkem.

Bolest zad – fakta a statistické zajímavostize světa

• Bolest zad klasifikujeme do tří skupin: akutní, která trvá většinou do 6 týdnů, subchronická s trváním od 6 do 12 týdnů, a chronická, která trvá více než 12 týdnů (tři měsíce)
• Světový průměr populace, která aktuálně trpí bolestí zad, je okolo 7 %
• Ve Spojeném království představuje bolest dolní části zad více než 100 milionů hodin pracovní neschopnosti ročně a je nejčastějším postižením dospělých osob
• Ve Švédsku se počet dní pracovní neschopnosti zvýšil čtyřnásobně ze 7 milionů v roce 1980 na 28 milionů v roce 1987
• V Číně je bolest dolní části zad druhým nejčastějším problémem zhoršení zdravotního stavu. V roce 2016 bylo až 4,2 % osob vyšetřeno právě s tímto problémem
• Bolesti zad jsou závislé na způsobu života a regionu, o čemž svědčí i nerovnoměrné rozdělení populace s tímto postižením: Západní Evropa 15 %, Severní Afrika / Střední východ 14,8 %, Severní Amerika 7,7 %, Střední Amerika 6,6 %, Karibik 6,5 % atd
• Vědce vede k přesvědčení fakt, že méně než 7 hodin spánku denně v kombinaci s těžkou prací mohou být nejčastějšími rizikovými faktory onemocnění kyčelních kloubů
• Věk je jedním z významných faktorů prevalence bolesti zad, o čemž svědčí vyšší míra výskytu v zemích se stárnoucí populací, jako je Německo, považované za jednu z pěti „Superstar“ zemí. Očekává se, že Německo bude mít do roku 2050 jednu třetinu své populace nad 65 let
• Příčiny vzniku bolesti zad, které pacienti nejčastěji uvádějí jsou: 90 % nespecifická příčina vzniku, 4 % vyhřezlá ploténka, 0,7 % metastazující rakovina, 0,01 % infekce aj
• Přibližně 50 % osob v léčebné péči má nadále kolísavé bolesti s nízkou až střední intenzitou. Většina epizod bolesti zad se výrazně zlepší do 6 týdnů a po 12 měsících jsou úrovně intenzity bolesti nízké

Zdroj: wikipedia.org

Cílem naší léčby je zmírnit, zredukovat a kontrolovatbolest s efektem úlevy od bolesti, která vede ke snížení spotřeby užívanýchléků a umožňuje navrátit se opět do aktivníhoživota.

Sdílet tento článek přátelům

Spondylartróza/spondylartritida

Nepříjemné bolesti v oblasti bederní páteře se stávají stále častějším problémem postihujícím neustále rostoucí část naší populace. Ať už se jedná o akutní či chronické případy, neměli bychom je podceňovat a jejich řešení odkládat.

Bolestivá bedra můžou mít širokou škálu příčin. Častým důvodem jejich výskytu bývají nejrůznější úrazy či mechanická poškození. Avšak asi v pěti procentech případů stojí za těmito bolestmi degenerativní onemocnění meziobratlových kloubů páteře, tzv.

spondylartróza, známá též pod názvy spondylartritida či spondylóza.

Jedná se o systémové zánětlivé revmatické onemocnění, jež může v případě dlouhodobého zanedbání léčby způsobit dokonce doživotní poškození páteře.

Příznaky a rizika

Toto chronické onemocnění postihuje kromě páteřních struktur i periferní klouby a úpony šlach. Jedná se nejčastěji o ramena, kyčle, kolena a úpon Achillovy šlachy na patní kost.

Spondylartróza může zasáhnout také další orgány a v důsledku toho se mnohdy vyskytují i mimokloubní příznaky, kam patří např.

postižení kůže (psoriatická artritida), sliznic, střeva (idiopatické střevní záněty) nebo očí (zánět duhovky, střední vrstvy oka – živnatky nebo řasnatých tělísek).

Nejčastěji postihuje spondylartróza muže a to již před 40. rokem věku. V této době se také vyskytují prvotní příznaky, jimž bohužel většina postižených zpočátku nevěnuje pozornost.

Své problémy začínají často řešit až po několika letech, kdy už však bývá poškození páteře nevratné a mohou vést až k invaliditě a v nejkrajnějším případě dokonce až ke zkrácení délky života. Dalšími negativními důsledky může být např. větší riziko kardiovaskulárních onemocnění nebo osteoporózy.

Proto doporučujeme ani ty nejmenší příznaky a obtíže, jež Vás zpočátku téměř neomezují, nepodceňovat a řešit je včas, dokud není pozdě a jde s nimi ještě pracovat.

Dnes již lze toto onemocnění poměrně spolehlivě diagnostikovat i v počátečních stadiích, tedy ještě před vývojem nevratných změn na páteři a kloubech, a zahájit tak správnou a včasnou léčbu. Pomáhají k tomu především moderní lékařská vyšetření, ale také zjištění přítomnosti typických příznaků, kam patří zejména:

• noční bolesti,
• ranní ztuhlost,
• zlepšení bolestivých stavů cvičením a naopak zhoršení v klidovém režimu,
• mimokloubní projevy zánětu na kůži, sliznicích, ve střevech a v očích.

Bechtěrevova nemoc

Pojem spondylartritida označuje celou skupinu zánětlivých revmatických onemocnění postihujících spojení na páteři. Asi jejím nejznámějším typem je tzv. Bechtěrevova nemoc, jež je nebezpečná především svými tzv. plíživými projevy.

Postihuje klouby na obratlech, měkké tkáně podél páteře (vazy, kloubní pouzdra, šlachy), spoje mezi obratli a žebry a mezi žebry a hrudní kostí. Zánětivý proces vede k postupnému omezování hybnosti páteře, hrudníku a snižování dechové kapacity plic.

Postižený si nejprve není schopen dosáhnout rukama na kolena, v další fázi se již není schopen předklonu a v posledním stadiu má páteř charakter tzv. zakřivené tuhé tyče bez sebemenší schopnosti pohyblivosti. Bechtěrevova nemoc se bohužel zatím nedá zcela vyléčit.

Cílená terapie se snaží pouze zmírnit bolest, zlepšit pohyblivost páteře a umožnit nemocnému normální život v zaměstnání i v rodině. Terapie je tedy celoživotní.

Proto je zde opravdu velmi důležitá především prevence a pozornost i k počátečním a téměř zanedbatelným příznakům. Více informací o Bechtěrevově nemoci naleznete v našem článku Bechtěrevova nemoc (ankylosující spondylitis).

Klasická léčba a moderní fyzioterapie

Kromě již výše zmíněných důležitých a pokrokových lékařských vyšetření, postupů a medikamentózní léčby je neméně důležitý také aktivní přístup v nefarmakolofické terapii.

Jedná se zejména o pravidelné rehabilitace a cvičení pod dohledem zkušeného fyzioterapeuta, ale také individuální autoterapie, tedy pravidelné každodenní domácí cvičení podle pokynů odborníka.

Součástí této léčby může být také účinná a mnohdy nepostradatelná psychoterpie.

Léky zmírňující bolest, ztuhlost a zánět sice do určité míry pomáhají, ale měli bychom si uvědomit, že řeší pouze periferní projevy nemoci a jejich dlouhodobé užívání navíc způsobuje také celou řadu nežádoucích účinků. Více se v současnosti osvědčila spíše biologická léčba s poměrně rychlým účinkem.

Účinná terapie fokusovanou rázovou vlnou

Obrovský posun v účinnosti léčby tohoto onemocnění jsme zaznamenali u nás ve fyzioterapeutickém centru díky terapii fokusovanou rázovou vlnou. Jedná se o neinvazivní zákrok.

Tato moderní vysokoenergetická soustředěná rázová vlna má na organismus celou řadu pozitivních účinků. Dokáže jemně a většinou úplně bez bolesti a vedlejších účinků proniknout až do hluboce uložených struktur.

Působí především protizánětlivě na klouby i nervové kořeny tím, že utlumí tvorbu zánětlivých enzymů.

Dále má silný metabolický účinek, čímž zvyšuje základní aktivitu buněk, povzbuzuje obranné mechanismy organismu, zvyšuje látkovou výměnu a zajišťuje příliv živin pro regeneraci. Zároveň tlumí bolest a zlepšuje tak pohyblivost.

Pro zvýšení účinku terapie jsme pro Vás připravili léčebný program „Fokus All-Inclusive“. Během této služby Vám poskytneme to nejlepší, co je v dnešní době dostupné pro rychlou, efektivní a citlivou léčbu Vašich obtíží.

Jde o službu Fyzioterapie All-Inclusive kombinovanou s aplikací fokusované rázové vlny.

Naše bohaté zkušenosti v léčbě bolestí či funkčních poruch pohybového aparátu a vědomosti z oblasti anatomie a neurofyziologie lidského těla nás vedly k vytvoření unikátní kombinace fyzioterapie a aplikace rázové vlny.

Tento terapeutický postup nám umožňuje dosáhnout pocitu úlevy mnohem dříve, než je v klasické fyzioterapii obvyklé. Ve spojení s fokusovanou rázovou vlnou je nyní možné naráz léčit zdroje bolesti jak povrchové, tak v hloubce Vašeho těla a to naprosto neinvazivním způsobem, bez tabletek, injekcí nebo operace.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Stabilizace bederní páteře (instabilita, spondylolistéza)

Stabilizační výkony bederní páteře jsou středně velké až velké operace.  Historicky byla jejich metodika navržena a později rozvíjena především vybranými ortopedickými pracovišti.

Potřeba řádného uvolnění nervových struktur často vyžaduje citlivý a šetrný přístup, který k těmto operacím přivedl také neurochirurgy.

V rámci ČR se (v souladu s celosvětovým trendem) podílíme na rozvoji specializovaného oboru spondylochirurgie, který zahrnuje kompletní operativu páteře, Při ní se rozdílné role ortopeda a neurochirurga smazává a jsou nahrazeny komplexní a specializovanou pozicí páteřního chirurga (spondylochirurga).

Náš tým má s problematikou instabilit různého původu rozsáhlé zkušenosti.

Stabilizační operace jsou jedním z našich nosných programů, v rámci ktrerého školíme řadu našich i zahraničních kolegů a organizujeme mezinárodní setkání na toto téma.

Důkazem našeho zájmu o problematiku a vysoké úrovně péče o naše pacienty je také monografie na toto téma, kterou jsme v r. 2007 vydali ve spolupráci s kolegy z ortopedické kliniky Masarykovy univerzity v Brně.

Za úhelný kámen léčby považujeme kvalitní indikační a předoperační rozvahu.

Do hry zde vstupuje spousta biomechanických vlivů, a proto situaci hodnotíme celkově nejen z prostých snímků a MRI vyšetření, ale doplňujeme i snímky dynamické (v předklonu a záklonu) a zejména snímky tzv.

celotělové, které nám pomáhají dosáhnout korekce těžiště pacienta. Individuální zhodnocení lokálních a globálních parametrů je nezbytné pro dosažení dlouhodobé úspěšnosti léčby.

Pro vlastní provedení operačního výkonu lze v ČR zvolit poměrně velké množství implantátů, materiálů a samotný operační výkon lze provést různými způsoby.

Péči na našem pracovišti vyhledávají především pacienti, kteří mají známky útlaku nervových struktur.

U velké většiny z nich je potřebná dekomprese nervových struktur a tím je vymezena i operační technika, která pak představuje rozsáhlejší, „otevřený“ výkon.

V rámci předoperačního vyšetření je třeba posoudit fyzické rezervy pacienta a připravit jej tak, aby zvládnul delší výkon s možností větší ztráty krve. Jelikož jsou implantovány šrouby a meziobratlové implantáty, je třeba eliminovat všechny zánětlivé procesy v těle – zejména močové infekce či záněty zubů, kdy s operací vyčkáváme minimálně 14 dní od ukončení léčby antibiotiky.

Samotný zákrok se provádí v celkové anestezii. Před operací se nesmí jíst, pít a kouřit, obecně tento zákaz platí od půlnoci do rána. Před operací pacienti vykonají tělesné potřeby, umyjí se speciálním antibakteriálním mýdlem, na dolní končetiny dostávají punčochy, které brání vytvoření krevních sraženin v žilách.

Pacienti jsou odvezeni na sál, přeloženi na sálový vozík a po podání předoperačních léků jsou transportováni na operační sál.

Anesteziolog pacienta uspí, následně je pacient uveden do operační polohy na břicho, přičemž je v oblasti beder a hrudníku podložen měkkými válci. Obličej je opřen o gelovou podložku.

Provede se rentgenové zacílení segmentů, které budou operovány, označí se místo řezu a celá oblast se důkladně desinfikuje. Následuje zakrytí celého pacienta sterilními rouškami.

Standardní operace s dekompresí nervových struktur začíná středočárovým řezem a odhalením kostěných struktur bederní páteře v rozsahu, který umožňuje provedení výkonu.

U naprosté většiny výkonů dnes používáme navigaci s využitím pojízdného sálového CT přístroje, proto je v této fázi operace provedeno CT vyšetření přímo v operační poloze, které ihned využíváme pro přesné zacílení a zavedení všech šroubů. Následuje snesení obratlového oblouku (oblouků), čímž jsou odhaleny nervové struktury (tzv. durální vak a nervové kořeny).

Další resekci v různém rozsahu je dosaženo jejich plnému uvolnění a operace pokračuje resekcí meziobratlového disku. Chrupavčité hmoty meziobratlové ploténky jsou v co největší míře odstraněny a do vniklého prostoru zavádíme implantát stabilizující přední páteřní segment (PLIF, TLIF atd.).

Zavedené šrouby nyní propojeme tyčemi, upravujeme finální úhlové postavení obratlů a celou konstrukci zafixujeme ve finální poloze. Závěrem jsou pečlivě ošetřeny veškeré zdroje krvácení, zakládáme drenáž (hadičku), které bude v následující 24-48 hodinách z rány odvádět zbytky krve a tkáňového moku a ránu zavíráme po anatomických vrstvách.

K sutuře kůže stále častěji využíváme vstřebatelný intradermální steh a povrch kůže ošetřujeme tkáňovým lepidlem, čímž výrazně usnadňujeme ošetřovatelskou péči o ránu a hygienu pacientů (rána je omyvatelná). Uvedená postup také přináší lepší kosmetické výsledky, avšak není jen možné použít vždy.

Pacienti po stabilizačních výkonech jsou přes noc sledováni na JIP neurooborů a následující den přeloženi zpět na standardní oddělení, přičemž jsou cestou provedeny kontrolní RTG snímky. Následuje rehabilitace a chůze s dopomocí, finálně pak samostatný pohyb.

Na oddělení rehabilitace probíhá instruktáž pro domácí cvičení a režimová opatření. Propuštění do domácího ošetření probíhá typicky 4-7. den po operaci, přičemž pacienti jsou typicky schopni chůze na kratší vzdálenosti jsou schopni samostatné sebeobsluhy.

V případě sutury kůže vstřebatelným vláknem a lepidlem odpadají převazy a návštěvy k extrakci stehů. Vrstvička lepidla se spontánně odloučí cca 2-3 týdny po operaci, kdy je rána již zhojena. Při klasické sutuře je extrakce stehů plánována na 12-14.

den po operaci, v určitých případech i v delším časovém horizontu.

Spinální stenóza – Spinal stenosis

Spinální stenóza je abnormální zúžení z páteřního kanálu nebo nervových foramen který má za následek tlak na míchy nebo nervových kořenů .

Mezi příznaky patří bolest, necitlivost nebo slabost paží nebo nohou. Příznaky mají obvykle postupný nástup a zlepšují se ohýbáním dopředu.

Mezi závažné příznaky patří ztráta kontroly nad močovým měchýřem , ztráta kontroly nad střevem nebo sexuální dysfunkce .

Příčiny mohou zahrnovat osteoartritidu , revmatoidní artritidu , tumory páteře , trauma, Pagetovu chorobu kostí , skoliózu , spondylolistézu a genetický stav achondroplázie .

Lze jej klasifikovat podle části postižené páteře na cervikální , hrudní a bederní stenózu . Nejběžnější je bederní stenóza, následovaná cervikální stenózou.

Diagnóza je obecně založena na symptomech a lékařském zobrazování .

Léčba může zahrnovat léky, ztužení nebo chirurgický zákrok. Léky mohou zahrnovat injekce NSAID , acetaminofenu nebo steroidů . Užitečné mohou být také protahovací a posilovací cviky. Může být doporučeno omezení určitých činností. Chirurgie se obvykle provádí pouze v případě, že jiná léčba není účinná, přičemž obvyklým postupem je dekompresní laminektomie .

Spinální stenóza se vyskytuje až u 8% lidí. Vyskytuje se nejčastěji u lidí starších 50 let. Muži a ženy jsou postiženy stejně často. První moderní popis stavu je z roku 1803 od Antoine Portal a existují důkazy o stavu z doby starověkého Egypta .

Příznaky a symptomy

Výkres zobrazující spinální stenózu s kompresí míchy

Společný

• Nepohodlí ve stoje (94%)
• Nepohodlí / bolest v rameni, paži, ruce (78%)
• Bilaterální příznaky (68%)
• Necitlivost na nebo pod úrovní zapojení (63%)
• Slabost na úrovni nebo pod úrovní zapojení (43%)
• Bolest nebo slabost pouze na hýždě / stehně (8%)
• Bolest nebo slabost pod kolenem (3%)

Neurologické poruchy

• Cervikální (spondylotická) myelopatie, syndrom způsobený kompresí krční míchy, který je spojen s „necitlivými a nemotornými rukama“, nerovnováhou, ztrátou kontroly nad močovým měchýřem a střevem a slabostí, která může vést k paralýze.
• Sevřený nerv způsobující necitlivost.
• Přerušovaná neurogenní klaudikace charakterizovaná necitlivostí dolních končetin, slabostí, difúzní nebo radikální bolestí nohou spojenou s parestézií (bilaterálně), slabostí a / nebo tíhou hýždí vyzařujícími do dolních končetin při chůzi nebo dlouhodobém stání. Příznaky se vyskytují s prodloužením páteře a jsou zmírněny flexí páteře . Minimální až nulové příznaky při sezení nebo vleže .

• Radikulopatie (s nebo bez radikulární bolesti ) neurologický stav – dysfunkce nervových kořenů způsobuje objektivní příznaky, jako je slabost, ztráta citlivosti a reflexu.
• Syndrom Cauda equina – bolest dolních končetin, slabost, necitlivost, které mohou zahrnovat perineum a hýždě, spojené s dysfunkcí močového měchýře a střev.
• Bolesti dolní části zad v důsledku degenerativních změn disku nebo kloubů.

Příčiny

Stárnutí

Jakýkoli z níže uvedených faktorů může způsobit zúžení mezer v páteři.

Artritida

Kongenitální

• Páteřní kanál je při narození příliš malý
• Strukturální deformity obratlů mohou způsobit zúžení páteřního kanálu

Nestabilita páteře

• Obratl klouže dopředu na jiný ( spondylolistéza )

Trauma

• Nehody a zranění mohou vykloubit páteř a páteřní kanál nebo způsobit prasknutí zlomenin, které způsobí úlomky kostí procházející kanálem.
• Pacienti s cervikální myelopatií způsobenou zúžením páteřního kanálu jsou vystaveni vyššímu riziku akutního poranění míchy, pokud jsou účastni úrazu.

Nádory

• Nepravidelný růst měkkých tkání způsobí zánět.
• Růst tkáně do kanálu tlačí na nervy, nervový vak nebo míchu.

Typy

Nejběžnějšími formami jsou cervikální spinální stenóza , která je na úrovni krku, a bederní spinální stenóza , na úrovni dolní části zad. Stenóza hrudní páteře na úrovni prostřední části zad je mnohem méně častá.

Při bederní stenóze jsou míšní nervové kořeny v dolní části zad stlačené, což může vést k příznakům ischias (brnění, slabost nebo necitlivost, které vyzařují z dolní části zad a do hýždí a nohou).

Stenóza krční páteře může být mnohem nebezpečnější komprimací míchy. Stenóza cervikálního kanálu může vést k myelopatii , což je vážný stav způsobující příznaky včetně velké slabosti těla a paralýzy.

Takové závažné příznaky spinální stenózy však v bederní stenóze prakticky chybí , protože mícha končí na horním konci bederní páteře dospělého a dále dolů pokračují pouze nervové kořeny (cauda equina). Cervikální spinální stenóza je stav zahrnující zúžení páteřního kanálu na úrovni krku .

Je to často způsobeno chronickou degenerací, ale může být také vrozené nebo traumatické. Léčba je často chirurgická.

Diagnóza

Středně těžká až těžká spinální stenóza na úrovních L3 / 4 a L4 / 5

Diagnóza spinální stenózy zahrnuje úplné vyhodnocení páteře. Proces obvykle začíná anamnézou a fyzickým vyšetřením. Rentgenové a MRI skeny se obvykle používají k určení rozsahu a umístění nervové komprese.

Zdravotní historie

Lékařská anamnéza je nejdůležitějším aspektem vyšetření, protože sdělí lékaři subjektivní příznaky, možné příčiny spinální stenózy a další možné příčiny bolesti zad.

Vyšetření

Fyzikální vyšetření pacienta se spinální stenózou poskytne lékaři informace o tom, kde přesně dochází ke stlačení nervu. Některé důležité faktory, které by měly být vyšetřeny, jsou jakékoli oblasti senzorických abnormalit, necitlivosti, nepravidelných reflexů a jakékoli svalové slabosti.

MRI

MRI se stala nejčastěji používanou studií k diagnostice spinální stenózy. MRI využívá elektromagnetické signály k vytváření obrazů páteře. MRI jsou užitečné, protože vykazují více struktur, včetně nervů, svalů a vazů, než je vidět na rentgenovém záření nebo CT . MRI pomáhají přesně ukázat, co způsobuje kompresi míchy.

CT myelogram

Lumbální punkce se provádí v dolní části zad s barvivem vstřikován do mozkomíšního moku. Provádějí se rentgenové paprsky, po nichž následuje CT páteře, aby se zjistilo zúžení páteřního kanálu. Toto je velmi účinná studie v případech stenózy laterálního výklenku. Je také nezbytná pro pacienty, u nichž je MRI kontraindikováno, například u pacientů s implantovanými kardiostimulátory.

červené vlajky

• Horečka
• Noční bolest
• Poruchy chůze
• Strukturální deformace
• Nevysvětlitelná ztráta hmotnosti
• Předchozí karcinom
• Silná bolest při ležení
• Nedávné trauma s podezřelou zlomeninou
• Přítomnost závažného nebo progresivního neurologického deficitu

Ošetření

Možnosti léčby jsou buď chirurgické, nebo nechirurgické. Celkový důkaz je neprůkazný, zda je pro lumbální spinální stenózu lepší nechirurgická nebo chirurgická léčba.

Nechirurgická léčba

Účinnost nechirurgické léčby je nejasná, protože nebyla dobře studována.

• Poučení o průběhu onemocnění a o tom, jak zmírnit příznaky
• Léky ke zmírnění bolesti a zánětu, jako je acetaminofen , nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID)
• Cvičení k udržení nebo dosažení celkového dobrého zdraví, aerobní cvičení , jako je jízda na stacionárním kole, které umožňuje naklánění dopředu, chůzi nebo plavání, může zmírnit příznaky
• Ztráta hmotnosti ke zmírnění příznaků a pomalé progresi stenózy
• Fyzikální terapie na podporu péče o sebe. Může také poskytnout pokyny k protahovacím a silovým cvikům, které mohou vést ke snížení bolesti a dalších příznaků.
• Lumbální epidurální steroidy nebo anestetické injekce mají důkaz nízké kvality, který podporuje jejich použití.

Chirurgická operace

Lumbální dekompresní laminektomie: Jedná se o odstranění střechy kosti překrývající páteřní kanál a zesílené vazy, aby se dekomprimovaly nervy a vak nervů. 70–90% lidí má dobré výsledky.

• Interlaminární implantát : Jedná se o nefúzní zařízení ve tvaru písmene U, které je umístěno mezi dvě kosti v dolní části zad, které udržuje pohyb v páteři a udržuje páteř stabilní po operaci bederní dekomprese. Zařízení ve tvaru písmene U udržuje výšku mezi kostmi v páteři, takže nervy mohou volně vystupovat a zasahovat do dolních končetin.
• Chirurgie pro cervikální myelopatii se provádí buď zepředu nebo zezadu, v závislosti na několika faktorech, jako je místo, kde dochází ke stlačení a jak je vyrovnána krční páteř.
  • Přední krční discektomie a fúze : Chirurgická léčba komprese nervových kořenů nebo míchy dekompresí míchy a nervových kořenů krční páteře pomocí discektomie za účelem stabilizace odpovídajících obratlů.
  • Zadní přístupy se snaží vytvořit prostor kolem míchy odstraněním částí zadních prvků páteře. Mezi techniky patří laminektomie , laminektomie a fúze a laminoplastika .

Dekomprese plus fúze se nezdá být lepší než samotná dekomprese, zatímco spinální distanční vložky se zdají lepší než dekomprese plus fúze, ale ne lepší než samotná dekomprese. Nebyly nalezeny žádné rozdíly v typu dekomprese.

Epidemiologie

• Data NAMCS ukazují, že výskyt v americké populaci je 3,9% z 29 964 894 návštěv kvůli problémům s mechanickými zády.
• Studie Longitudinal Framingham Heart Study zjistila, že u 1% mužů a 1,5% žen došlo k proklouznutí obratlů v průměrném věku 54 let. Během příštích 25 let došlo u 11% mužů a 25% žen k degenerativnímu proklouznutí obratlů.

Výzkum

Ve Švédsku se provádí RCT , která porovnává chirurgickou a nechirurgickou léčbu bederní spinální stenózy.

Reference

externí odkazy