Skutečně lepší mléko? Co znamenají nápisy na obale

Na internetu se objevují v určitém intervalu články o:

• nesmyslnosti konzumace pasterovaného mléka
• ředění průmyslově baleného mléka vodou
• nemožnosti použití průmyslově vyráběného mléka pro výrobu sýrů nebo tvarohu
• přebalování krabic mléka atd.

Na tyto hoaxy bych ráda reagovala jedním článkem, aby na něj bylo posléze možné v těch desítkách případů, kdy se na hoaxy lidé odvolávají jen odkazovat a také bych ráda publikovala část knihy Domácí  mlékař o mléce, konkrétně o pasteraci a homogenizaci. Osobně upřednostňuji výrobu a zpracování mléka od vlastních dojnic, případně mléka z blízkého hospodářstí, farmy. Přesto je důležité uvést na pravou míru některé mýty, které kolují po internetu a týkají se zpracování mléka průmyslově baleného.

Pasterace

Pasterace znamená zahřátí mléka po určitou dobu na určitou teplotu (do 100 °C) za účelem zničení patogenních organismů. Na rozdíl od sterilace (zahřátí na teplotu nad 100 °C) nezničí pasterace vše živé, pouze redukuje životaschopné patogenní mikroorganismy.

Nelze obecně shrnout, zda je lepší pasterovat, či nikoli. Vždy záleží na tom, jak známe dojnici, od které bereme mléko, a jak daleko je od dojnice k našemu stolu. Při výrobě některých produktů je pasterace dokonce nutná, neboť na ní závisí konzistence výrobku. To se týká například jogurtu.

V receptuře, kde se pastarace vyloženě doporučuje, měli bychom ji respektovat, protože je na ní následně závislá lepší chuť nebo konzistence daného výrobku. Pokud se vyloženě nedoporučuje, je zcela volitelná. Je možné vyrábět z pasterovaného i nepastarovaného mléka.

  Mějme na paměti, že pasterace nepomůže napravit již infikované mléko.

Pokud nakupujeme mléko ze dvora, můžeme se producenta zeptat na kvalitu mléka (producenti mají k dispozici hodnoty množství somatických buněk z laboratoře). Mléko výborné mikrobiální kvality nemusíme pastarovat, musíme však myslet na případnou infikaci mléka naším náčiním nebo během převozu mléka.

Pasterací ničíme:
⇾ všechny choroboplodné zárodky – tuberkulozu, bang, mastitidu
⇾ plynotvorné bakterie skupiny Coli aerogenes

⇾ takové mikroorganismy, které v malém množství neškodí, ale ve větším mohou vyvolávat problémy

• Typy pasterace:
  dlouhá pasterace
  – ošetření teplotou 63 °C po dobu 30 min
  šetrná pasterace
  – ošetření teplotou 72 °C po dobu 15–30 s
• vysoká pasterace
• – velmi vysoká pasterace (UHT – ultra vysoké zahřátí)
• Podle typu pasterace se ošetřené mléko označuje:
  mléko termizované
  – mléko ošetřené šetrnější formou pasterace, např. 15 s při 57–68 °C
• mléko čerstvé
• mléko s prodlouženou trvanlivostí 
• mléko trvanlivé

– mléko ošetřené některou z variant klasické pasterace do 125 °C (nikoli UHT),  v teplotě do 8 °C vydrží několik dní
– mléko ošetřené teplotami vyššími, než jsou teploty pasterační, ale nižšími, než je UHT, v teplotě do 6 °C vydrží 10–40 dní
– mléko s prodlouženou trvanlivostí pomocí UHT – nutnou úpravou je záhřev minimálně na 135 °C po dobu 1 s (takové mléko vydrží při pokojové teplotě několik měsíců, vyznačuje se zásadní změnou chuťových a senzorických vlastností)

Pamatujme si

• Syrové mléko v ČR zakoupíme pouze ze dvora nebo z mlékomatu nebo ze dvora při malomlékárně. Na rozdíl od jiných potravin, prodávaných ze dvora (zelenina, vejce) není možné mléko zakoupit v nejbližší prodejně v omezeném počtu. Musíme ho koupit buď příme ze dvora, kde je mléko produkováno nebo v mlékomatu, který nemusí být přítomen v místě, kde je mléko produkováno. Takové mléko ze zákona NESMÍ BÝT TEPLOTNĚ OŠETŘENÉ – NESMÍ BÝT PASTEROVANÉ.
  • Pasterované mléko můžeme zakoupit pouze z malomlékárny nebo mlékárny již naplněné do láhve nebo do „krabice“. Mléko takto průmyslově balené se ze zákona NESMÍ PRODÁVAT NEPASTEROVANÉ – TEPLOTNĚ NEOŠETŘENÉ.

Mléko čerstvé průmyslově balené

U čerstvých mlék je legislativně povolený docela vysoký rozsah pasteračních teplot, rozhodně takový, který někdy neumožňuje čerstvé mléko v domácích podmínkách pasterovat (až do 125 °C). Proto, pokud jsem nucen vyrábět z kupovaného průmyslově baleného mléka, je vhodné zakoupit mléko, které má na etiketě nápis

čerstvé – šetrně pasterované

Pokud takový nápis nenalezneme, musíme pokračovat metodou pokus omyl a zapisovat si u čerstvého mléka značky mléka (druh mlékárny), které se nám při výrobě sýrů osvědčily a lze je bez problémů zasýřit. Pokud se nám podaří s čerstvým mlékem pracovat, nemusíme se bát, že bude každá jeho šarže jiná.

Je velmi pravděpodobné, že mlékárny stejné mléko ošetřují stejným způsobem, dokud nedojde k výrazné změně (navýšení pasterační teploty) a pak se tato změna opět velmi pravděpodobně nebude delší dobu měnit. Pokud bychom rádi vyráběli z šetrně pasterovaného mléka sýry, můžeme.

Před sýřením do mléka vždy přidáváme chlorid vápenatý.

Pokud bychom potřebovali vyrábět z mléka ošetřeného UHT, uchylujeme se především k výrobě jogurtu.

Homogenizace

Homogenizace nemá nic společného s pasterací, naopak velmi často kupujeme mléko jak pasterované, tak homogenizované – mléko obsahuje různě velké tukové kuličky, které jsou během homogenizace pasírovány, čímž se jejich velikost sjednotí.

Na takovém mléce se pak nesráží smetana, mléko zůstává nezměněné v celém objemu. Homogenizace je nevratná – tuk se po ukončení homogenizace již nevysráží na povrchu mléka.

Homogenizace se týká především mléka kravského, mléko kozí je již přirozeně homogenizováno, protože kuličky tuku v něm obsažené jsou mnohem menší, tuk se tedy tak jednoduše neshlukuje.

Z homogenizovaného mléka vyrobíme doma velké množství produktů dobré kvality (výhodné především při výrobě z velmi tučného mléka). Pokud někdo vyrábí doma kysané mléčné produkty, smetanové jogurty, jogurty, sýry typu lactique, smetanové sýry a kupuje si na ně mléko v obchodě, je lepší, pokud si zakoupí mléko homogenizované (nebude se shlukovat tuk na povrchu).

V následujících odkazech se můžeme podívat na různé testy mléka – důležitá je informace, zda je čerstvé mléko pouze pasterované nebo ošetřené vysokou pasterací.

• test č.1
• test č.2
• test č.3
• test č. 4

Případně se můžeme podívat na tyto etikety, kde je jasně psána vysoká pasterace nebo pouze pasterace, optimální informací by byla zmínka o šetrné pasterace, většinou se však musíme spokojit pouze s výběrem mezi pasterací a vysokou pasterací. Samotná pasterace bývá často nespecifikována (výše teploty).

zdroj: https://cit.vfu.cz/ivbp/wp-content/uploads/2011/07/2210_3_2_Mleko_castI_fermentovaneMV_cviceni.pdf

Ředění a přebalování mléka

Co se týká ředění a přebalování mléka, vkládám níže základní pojmy zákona, který upravuje podmínky prodeje mléka. Mléko nesmí být ze zákona žádným způsobem ředěné, přibarvované nebo nahrazované.

Co se týká přebalování mléka, nahlíženo selským rozumem je samozřejmě ekonomicky naprosto nesmyslné svážet mléko před končící dobou trvanlivosti do mlékáren, vylévat ho z naplněných obalů, obaly recyklovat, mléko repasterovat (znovu tepleně ošetřit), znovu ho zabalit do nových obalů a opět rozvézt do prodejen. Nejen, že by se jednalo o zcela nelegální činnost, navíc by byla ekonomicky nevýhodná. Náklady na zpětné dovezení, provoz v mlékárně, zaměstnance i nové obaly a nové rozvezení do obchodu by převýšil

a) nákup a čistou výrobu nového čerstvého mléka (výkupní ceny mléka jsou velmi nízké)

b) byl by mnohem vyšší než zařadit mléko před koncem trvanlivosti do slevové akce (nepochybuji, že by takové mléko bylo ihned vyprodané)

Lidé, kteří rozesílají hoaxy o přebalování mléka argumentují čísly na spodní straně obalu mléka.

Základní pojmy

1. Převzato ze stránky Zákony pro lidi.

2. Mlékem se rozumí mléko podle nařízení o společné organizaci trhů se zemědělskými produkty splňující požadavky právních předpisů upravujících veterinární a hygienické požadavky na živočišné produkty a předpisů Evropské unie upravujících hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu a ošetřené podle právních předpisů upravujících veterinární a hygienické požadavky na veterinární produkty a podle nařízení, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu.
3. Smetanovu se rozumí tekutý mléčný výrobek ošetřený podle právních předpisů upravujících veterinární a hygienické požadavky na živočišné produkty a podle nařízení, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu s obsahem tuku nejméně 10 % hmotnostních ve formě emulze (mléčného tuku v plazmě) získaný fyzikální separací z mléka,
4. Kysaným  nebo zakysaným mléčným výrobkem se rozumí mléčný výrobek získaný kysáním mléka, smetany, podmáslí, syrovátky nebo jejich směsi za použití mikroorganismů uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce, tepelně neošetřený po kysacím procesu,
5. Jogurtem se rozumí  kysaný mléčný výrobek získaný kysáním mléka, smetany, podmáslí nebo jejich směsi pomocí mikroorganismů uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce, u kterého lze zvýšit obsah sušiny pouze přidáním mléčné bílkoviny, sušeného nebo zahuštěného mléka, nebo odebráním syrovátky, tepelně neošetřený po kysacím procesu,

Označování

 U mléčného výrobku, který prošel na konci výrobního procesu ošetřením podle § 2 písm. u) až x), se připojí k názvu povaha tepelného ošetření podle nařízení, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu.

Mléko a smetana

• § 5
• (1) Mléko a smetana se označí
• a) názvem druhu a skupiny,
• b) názvem podskupiny podle obsahu tuku, který je pro jednotlivé výrobky stanoven nařízením o společné organizaci trhů se zemědělskými produkty2) nebo v příloze č. 6 k této vyhlášce tabulce 1, a
• c) obsahem tuku.
• (2) Tekuté mléko kravské nebo tekutá smetana z kravského mléka se označí pouze jako mléko nebo smetana.
• (3) U tekutého mléka a tekuté smetany se označí způsob tepelného ošetření podle nařízení, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu.
• (4) Jako „čerstvé“ lze označit tekuté mléko nebo tekutou smetanu, které nebyly ošetřeny teplotou vyšší než 125 °C.
• (5) Názvem „trvanlivé mléko“ nebo „trvanlivá smetana“ se označí pouze tekuté mléko nebo tekutá smetana, u kterých bylo dosaženo prodloužení doby trvanlivosti vysokotepelným ošetřením nebo sterilací.
• § 6

(1) Označení „mléčný nápoj“ lze použít u tekutého mléčného výrobku obsahujícího více než 50 % hmotnostních mléka nebo syrovátky. U ochuceného tekutého mléčného výrobku se u názvu výrobku uvede druh ochucující složky nebo údaje o ochucení potraviny podle vyhlášky o některých způsobech označování potravin.

(2) Označením „mléčný“ lze označit mléčný výrobek, v němž mléko nebo mléčný výrobek tvoří nejméně 50 % hmotnostních tohoto výrobku.

(3) Jako „smetanový krém z vysokotučné smetany“ se označí výrobek z vysokotučné smetany bez přídavku cukru. Dále se tento výrobek označí obsahem tuku a obsahem sušiny v procentech hmotnostních.

(4) Jako „smetanový krém“ se označí výrobek z tvarohu, mléka nebo smetany s přídavkem cukru a s obsahem nejméně 30 % hmotnostních tuku v sušině. Dále se tento výrobek označí obsahem tuku v sušině nebo obsahem tuku a obsahem sušiny v procentech hmotnostních.

Encyklopedie potravin: Mléko

Nápojové kartony jsou vyrobeny z dlouhých celulózových vláken a zevnitř mohou být potaženy tenkou hliníkovou vrstvou. To chrání tekutinu před UV zářením a mléko tak vydrží až několik měsíců. Nápojové kartony se navíc dají recyklovat, na rozdíl třeba od obalů na vajíčka.

Zajímavost: Nápojové kartony se poprvé začaly používat v roce1952 ve Švédsku, verze s hliníkovou stélkou je o deset let mladší. Jak třídit? Kontejner na nápojové kartony poznáte snadno – je označení oranžovou nálepkou. Může to být kontejner na plasty, papír, speciální kontejner, někde se kartony sbírají do pytlů.

Podrobnosti o sběru zjistíte na odboru životního prostředí na vašem obecním úřadě nebo v obecní vyhlášce. Tip: Pokud ke kontejneru chodíte zřídka, hodí se obaly před vynešením vymýt. Zabráníte tak nepříjemnému zápachu. Pokud ale třídíte pravidelně, není to potřeba.Obaly byste také neměli dávat do kontejnerů silně znečištěné, plesnivé nebo se zbytky potravin.

Na nápojových kartonech jsou tyto značky: Někdy najdete značku C/PAP třeba na sáčku od polévky nebo kávy. Ty ale do kontejneru nepatří, ten je učen jen pro obaly krabicového typu! “C”znamená, že se jedná o obal vyrobený z kombinovaných materiálů, za lomítkem je zkratka materiálu, který v obalu převažuje.

Jak třídit?

PET lahve patří do žlutého kontejneru s označením „plasty“. Někdy se lahve třídí zvlášť, jindy společně s ostatními směsnými plasty (fólie, sáčky, kelímky atp.). Občas se také třídí prostřednictvím pytlového sběru.

Sledujte proto značení na kontejnerech nebo se zeptejte na obci. Do kontejneru s nálepkou PET lahve totiž nepatří žádné další plasty. Ty vhazujte do kontejneru s nápisem „SMĚSNÉ PLASTY“ a obrázky různých typů plastů vhodných pro třídění.

Značení na plastových obalech, které patří do žlutého kontejneru.

Dále sem patří odpady označené číslem 7.

Více o správném třídění těchto druhů odpadů najdete zde. Pokud Vás zajímá více informací o třídění a recyklaci odpadu, rady a tipy, vše najdete na webu jaktridit.cz.

Se skleněnými lahvemi na mléko se dnes setkáme zřídka a zpravidla především na vesnicích. Jak třídit? Skleněné lahve od mléka patří do zeleného kontejneru, ještě lepší je, když je rozdělený na čiré a barevné sklo. Při třídění není potřeba lahve rozbíjet na malé kusy, naopak, je lepší, když z lahví zůstanou větší střepy.

V kovových obalech se prodává třeba kondenzované mléko.

Jak třídit?

Kov se v ČR v současnosti třídí pomocí sběrných dvorů a výkupů sběrných surovin. Kov se také zpětně třídí oddělením strusky po spálení směsného odpadu.

Pokud tedy vyhodíte malý kousek kovu do směsného odpadu, po jeho spálení kovy vybere magnetický separátor a dojde k jejich recyklaci. To ale neplatí třeba pro hliník, který při spalování jednoduše shoří.

V některých obcích se také kovy sbírají přes mobilní sběrny a kontejnery – další informace získáte na obecním úřadě na odboru životního prostředí.

Více o správném třídění těchto druhů odpadů najdete zde.

Pokud Vás zajímá více informací o třídění a recyklaci odpadu, rady a tipy, vše najdete na webu jaktridit.cz.

Rozumíte složení čokolád? Pravda o trhu s čokoládou

15. 05. 2019, 11:40

Čokoláda. Jedna z nejoblíbenějších pochutin, která je zároveň zatížena mnoha mýty a polopravdami. Jako majitel čokoládovny jsem s nimi denně konfrontován. Touto cestou bych rád všem milovníkům této delikatesy nabídl upřímný pohled do našeho oboru. Vysvětlím vám, kterých věcí si všímat a jak se nenechat oklamat. Dokonce vám prozradím, jak se utváří cena čokolády.

Naše čokoládovna Chocolate Hill je malá manufaktura a ano, naše čokolády patří k těm finančně náročnějším. Jak pochopíte z následujících řádků, není to proto, že bychom měli vysoké marže.

Na tabulce čokolády zpravidla vyděláme méně, než výrobce čokolády, která je dodávána do supermarketu. O tom, proč jsou čokolády od menších výrobců dražší, a jak se liší od čokolád masově produkovaných, se dočtete v druhé části tohoto textu.

Nejdříve se ale pustíme do samotného složení čokolád.

Článek jsem pro vás nepřipravil, abych se nějak vymezoval vůči ostatním značkám a přemlouval vás k nákupu našich čokolád. Hlavním motivem je předat vám všechny potřebné informace, abyste si uměli vybrat tu nejlepší čokoládu s ohledem na parametr cena/výkon.

I mezi levnějšími čokoládami můžete najít relativně kvalitní varianty (s přihlédnutím k tomu, co za ně vydáte). Nejhorší, co se může stát, je situace, kdy si koupíte drahou čokoládu, která však kvalitativně neodpovídá ceně.

A v regálech obchodů je takových produktů bohužel celá řada.

Na trhu je nepřeberné množství značek s rozličným složením. Ale jak se v nich vyznat? Jsou na nich různé nápisy a prohlášení. Zákazníci jsou často nuceni vybírat podle parametrů, dle kterých nedokážou posoudit kvalitu a hodnotu čokolády.

Je jen málo oblastí, kde by vládla tak špatná informovanost spotřebitelů o tom, co si kupují. Pro řadu z nich jsou položky ve složení těžko pochopitelné, nebo některým přisuzují vyšší hodnotu, než by měli.

Pojďme si v tom tedy udělat trochu pořádek.  

Hlavní mýtus: čím více procent, tím kvalitnější čokoláda

Pro vyvrácení tohoto mýtu to budeme muset vzít trošku zeširoka, ale na konci budete jistě překvapení a čokolády budete posuzovat zcela jiným pohledem. Takže to bude stát za to. Věřte mi!

Na obalech bývají ve většině případů hlavní informací „nějaká procenta“. Mezi hořkými čokoládami, kterými ve vysvětlování začnu, můžete vybírat například mezi 70%, 80%, 90% apod. Víte, co tyto hodnoty znamenají? Velká část lidí odpoví: „No přeci podíl kakaa v čokoládě.

“ A to je zásadní omyl. Z hlediska legislativy o značení potravin se jedná o „obsah kakaové sušiny„. Pro běžného zákazníka je to zcela nejasné slovní spojení.

A výrobcům to často nevadí, jelikož jim poskytuje skoro nekonečné možnosti, jak si se spotřebitelem pohrát.

Kakaová sušina je součtem všech složek, které můžete získat z kakaových bobů. A na tomto poli se odehrávají všechna cenově optimalizační kouzla u masově vyráběných čokolád, do kterých za normálních okolností neproniknete. Ale dnes se to změní…

Jaké jsou tedy složky kakaových bobů? Je jich více, a aby to nebylo jednoduché, tak záleží tak trochu na úhlu pohledu a účelu jejich zpracování.

Nejdříve si něco řekněme o kakaovém bobu jako surovině. To vám pomůže pochopit další řádky. Níže je kakaový bob odrůdy Criollo z Peru, kterou používáme pro většinu našich čokolád. Zatím nebudeme srovnávat jednotlivé odrůdy, ale i na ně se dostane, nebojte.

Vypadá jako oříšek, je křupavý a těžko byste řekli, že z něj může vzniknout něco jako čokoláda. Tedy pevná, křupavá tabulka, která se rozpouští na jazyku. Jeho, pro mnoho lidí překvapivou, vlastností je, že obsahuje kolem 50 % tuku.

Zbytek je „ta hnědá část“, ze které se dá získat kakao. A u něj se ještě pozastavíme níže a upřesním vám, co to vlastně kakao je. Je to ale zdůvodnění, proč nelze procenta na čokoládě považovat za podíl kakaa. To je jen jednou částí kakaového bobu.

 A tyto informace mi postačí k tomu, abych vám mohl vysvětlit jednotlivé složky, které lze získat z kakaových bobů.

Ty se už objevují ve složení na obalech čokolád a díky nim můžete získat první varovné signály, když se vám výrobce snaží prodat něco, o co byste úplně neměli stát.

Kakaová hmota Tento výraz jistě znáte a opět bude platit, že většina lidí netuší, co symbolizuje. Jedná se o rozmělněné kakaové boby bez jakýchkoliv dalších přísad. Obsahuje přesně ten podíl tuku, který se přirozeně vyskytuje v kakaových bobech.

Je to základ vzniku čokolád u nás v čokoládovně. Kakaové boby upražíme, následně rozdrtíme a zbavíme tenké slupky, která bob obepíná a do čokolády nepatří. Tento meziprodukt se nazývá jako tzv. nibsy (tedy očištěné a nadrcené kakaové boby).

Nibsy se nasypou do velkých mlýnů, ve kterých jsou žulové kameny a 2 až 3 dny dochází bez přestávky k jejich rozmělňování. Délka mletí záleží na tom, jak jemnou čokoládu chceme vyrobit. Nejedná se o žádné mixování. Žulové kameny jsou těžké a svojí valivou silou kousky bobů drtí na menší a menší částečky.

Výsledkem je 100% čokoláda, pokud se v průběhu nepřidají další suroviny (jako je cukr, nebo jiné sladidlo, mléko, koření).

Kakaové máslo Jedná se o tuk obsažený v kakaových bobech. Z kakaových bobů se dá získat speciálním hydraulickým lisem. Je to vzácná surovina. A u levných čokolád poskytuje velký prostor pro ošizení a zlevnění. Více si o tom řekneme níže.

Kakao (nebo také „kakaový prášek“) Při získávání cenného kakaového másla je kakao vlastně „odpad“. Je to samozřejmě nadnesené označení, jelikož má své nezastupitelné využití. Jenže ono není kakao jako kakao. Jeden z dalších dílčích mýtů je, že kakao neobsahuje žádný tuk. Je tomu naopak.

Pro výrobu kakaa a jeho označení existuje přísná legislativa. Aby mohl výrobce produkt označit jako kakao, musí stále obsahovat alespoň 20 % kakaového másla v sušině a nejvýše 9 % vody. Ale představte si, že na trhu takového kakaa moc nenaleznete.

Většina výrobců z něj raději dostane maximum vzácného kakaového másla a musí ho označovat jako „kakao se sníženým obsahem tuku„. Není výjimkou, že je v něm pouhých 10 % tuku. A to ještě navíc ne proto, že by vám ho chtěl výrobce dopřát. On ho prostě a jednoduše nedokáže více vylisovat.

Pokud si rádi doma děláte kakao v mléku, pokuste se dobře číst a ptejte se po neodtučněném kakau. Rozdíl v chuti bývá velmi dramatický. A víte, co je velmi překvapivé? Když přijdete do obchodu, tak zjistíte, že odtučněné kakao se od toho více kvalitního cenově zásadně neliší.

Výrobci často neznalosti zákazníka využívají. Ten mezi značkami moc nerozlišuje a myslí si, že existuje „jen jedno kakao“.

Ale pozor. U kakaa stále nekončíme. Výrobci při zpracování zachází ještě dále. Ještě se rozlišuje kakao přírodní a holandské. Přírodní kakao prochází výrazně kratším procesem zpracování a je výživově hodnotnější.

Lze velmi dobře poznat podle toho, že je o dost světlejší než kakao holandského typu. A teď holandské kakao. Že to zní celkem pěkně a myslíte si, že je to benefit? Často je to hlavní sdělení na obalu, které vyvolává dojem, že získáte něco extra.

 Holandské kakao, vždyť je to určitě něco tradičního… Bohužel. Je to jen název pro typ zpracování. Zpracovává se speciální metodou, která je zvaná jako alkalizace. Zjednodušeně to znamená, že se do kakaa přidají regulátory kyselosti. Většinou to je uhličitan draselný (nebo sodný).

Přírodní kakao je trochu kyselejší a alkalizací se tato vlastnost potlačuje, kakao ztmavne, jeho chuť se zneutralizuje a zároveň se zlepšuje jeho rozpustnost. Ale to nechcete! Je to agresivní chemický proces. Tento zásah zničí velkou část antioxidantů, které kakaové boby (resp.

přírodní kakao) obsahují. Jedná se o tzv. polyfenoly a jde o jednu z nejhodnotnějších látek, kterou můžete konzumací čokoládových produktů získat.

Takže už jsme si představili rekvizity a nyní si můžeme ukázat kouzla, která lze s čokoládami dělat. Je to první zdůvodnění toho, proč se mohou čokolády tak cenově lišit. Ty další vám prozradím později.  

Příklad mluví za vše

Řetězce vylepšují obaly. Lidé totiž tápou, kam je vyhodit

Recyklační symboly jsou na některých výrobcích k nalezení, jinde ne. Obchody to chtějí změnit. Na obalech se objeví i další grafické prvky vysvětlující, jak s obalem naložit.

Nejdále zatím v tomto směru pokročil nejspíš Globus, který začal s­ uváděním nových grafických symbolů na obaly svých privátních značek letos. Do budoucna o přehlednějším značení uvažuje rovněž Tesco nebo Penny Market.

Zákazník se ze značek Globusu dozví, z jakého materiálu byl obal vyroben a do které popelnice patří. Nechybí ani rada, jak naložit s obalem složeným ze směsi materiálů. Pokud jde například o papír a plast či sklo a směs, symboly mu napoví, že má vrstvy obalu oddělit.

„Postupujeme krok za krokem. Po vlastních značkách vybavujeme grafickými symboly všechny balené výrobky z poctivých výrob,“ uvádí Rita Gabrielová, mluvčí řetězce Globus. „V poslední době jsme dokončili označení u našich vlastních balených zmrzlin nebo krájené šunky či cukrovinek,“ dodává.

Novými ikonami označuje Globus své vlastní značky, u nichž má vliv na podobu obalu. „Je to rozhodnutí Globusu a my to respektujeme,“ uvádí například Iva Blahníková za společnost Gaston, která řetězci dodává v plechovkách různé ovoce ve sladkém nálevu, ryby a mořské plody.

U značkových výrobků záleží na rozhodnutí dodavatelů. Řetězec je sice ke značení může motivovat či přímo nutit, ale zatím tak žádný podle dostupných informací nečiní. Do budoucna se to patrně změní.

Tesco se hodlá při značení inspirovat ve své domovské zemi.

„Do budoucnosti chceme připravit něco přehlednějšího, jako to funguje například ve Velké Británii, ale musíme brát v úvahu i skutečnost, že se naše produkty prodávají ve čtyřech zemích,“ uvádí mluvčí řetězce Václav Koukolíček s ­tím, že problém tvoří jak jazyková bariéra, tak odlišnosti při sběru vytříděných odpadů. „Například nápojové kartony se sbírají někde separátně a­ jinde spolu s papírem nebo plastem,“ dodává Koukolíček.

Ve zmiňované Británii k označení slouží převážně bílé a černé šipky v ­zeleném nebo černém čtverečku, doplněné o stručný text, co s obalem udělat. Zákazník si na nich například přečte nápisy jako „Rozšířená recyklace“, „Vymyjte“, „Zmáčkněte a nechte víčko na lahvi“ či „Odstraňte rukávek“.

Pozor, přešli jsme na papír

Podobným směrem jako velké obchody přemýšlejí také výrobci potravin či drogistického zboží, kteří patří k hlavním původcům plastových a jiných kombinovaných obalů.

„V rámci snahy snižovat objem plastů a podporovat cirkulární ekonomiku revidujeme naše portfolio a u výrobků, kde značení chybí, je doplňujeme, a to nejen z důvodu zvyšujícího se zájmu ze strany spotřebitelů,“ uvádí za jednoho z největších dodavatelů Pavel Hampejs, Supply Chain Manager společnosti Unilever pro Česko a ­Slovensko.

Nestlé podle svého mluvčího Roberta Kičiny umisťuje značky tam, kde to obal dovolí. Nad rámec kdysi platné povinnosti jde třeba v případě nových tyčinek Yes. „Tam při přechodu na papírový obal spotřebitele slovně upozorňujeme, že se jedná o papír,“ uvádí.

Podle společnosti Eko-kom zajišťující v Česku sběr odpadu jsou podobné kroky jdoucí nad rámec materiálového značení ku prospěchu věci. „Jakákoliv podpora správného třídění je prospěšná a účinná, protože spotřebitelé tento typ informací na obalech očekávají, jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění,“ uvádí Lucie Müllerová za Eko-kom.

Obchodní řetězce vesměs uvádějí alespoň standardizované recyklační symboly na výrobky pod svou značkou, jako je PET či PP, což je polypropylen, který se používá na plastové obaly kečupů či zubních past.

„Naše privátní značky ve většině případů značení mají.

Při přípravě etikety již u českých dodavatelů poptáváme, z­ čeho je obal vyroben, a následně o tom informujeme obecně platnými recyklačními symboly umístěnými přímo na výrobku,“ říká například Zuzana Holá za německý Lidl.

Obecně platnými recyklačními symboly u nás a v Evropské unii je míněno to, že v trojúhelníčku je uvedeno buď číslo materiálu, nebo jeho zkratka, jako jsou PET či PP. Směs více materiálů se pak značí písmenem C a lomítkem, za nímž je uváděn převažující materiál.

Například C/PAP označuje kombinaci s­ převahou papíru, což je například tetrapak, který má svou oranžovou popelnici. C/LDPE je zase značkou směsi s převahou měkkého polyetylénu, která se objevuje na nerecyklovatelných polévkových sáčcích.

Kromě toho, že ne každý zákazník má nastudováno, co značky znamenají, jsou také často hodně neviditelné. Na bílé láhvi od jogurtového mléka lze objevit jen stěží, že jde o tvrdý polyetylen (HDPE). Nehledě na to, že symbol neříká nic o­ tom, že lahvička je obalena v takzvaném rukávku, který ji bez sundání činí nerecyklovatelnou.

Podle zákona o obalech a dle evropské směrnice momentálně nejsou výrobci obalů povinni značit, z ­kterého materiálu je obal vyroben. Tento stav platí od roku 2006, přičemž předtím bylo pět let značení povinné.

„Značení musí zůstat podle evropské legislativy dobrovolné. V tomto ohledu ji musíme dodržovat, nelze zavádět jiné principy. Podle zavedené praxe nicméně významná část výrobců materiálové značky na svých obalech uvádí,“ říká za ministerstvo životního prostředí Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení.

Možná změna je ale na obzoru. V­ současné době Evropská komise nechává zpracovat studii k základním požadavkům na obaly a následovat by mohla příprava nového návrhu směrnice o obalech.

„Povinnost materiálového značení obalů má podle nás smysl. Edukace spotřebitele společně s povinným označováním obalů by měla být nutností, protože není možné nechávat na spotřebiteli, aby sám rozeznával jednotlivé materiály mezi sebou,“ uvádí za Karlovarské minerální vody Pavel Novák s tím, že obnovení povinnosti značení by pravděpodobně pomohlo i třídičkám odpadu.

Proč Vám micelární voda zničí obličej?

Také jste si koupila micelární vodu na odličování, protože jste si myslela, že odlíčí Váš obličej šetrněji než Váš běžný odličovač? Používáte micelární vodu na doodlíčení, protože pak máte lepší pocit čistoty? Tak čtěte dál a zachraňte svůj obličej dokud je čas!

Micelární voda vypadá neškodně. Má průzračnou barvu, neutrální nebo žádnou parfemaci a ty nejznámější roztomile růžová víčka.

Navíc se prodávají převážně v lékárnách, takže by měly být pleti prospěšné a neškodné, ne? Je to marketingový tah stejně jako dodatek k názvu u té nejprodávanější – Bioderma Sensibio. Dvakrát “bio” v dvouslovném názvu.

(Tenhle výrobce se nám opravdu nesnaží evokovat, že se jedná o neškodný výrobek ???? )

Na obaly si výrobce může psát skoro co chce. A na obalech micelárních vod se to až podezřele hemží nápisy jako “sensibio”, “pure”, “zklidňující”, “pro citlivou pleť” nebo “fyziologická” – pravděpodobně nevíte, co fyziologická znamená, ale působí to odborně, že?

Dočista do čista?

Ano, micelární voda odlíčí Váš obličej dočista do čista. A to doslova. Uvědomte si, co to musí být za chemii, když průzračná voda odlíčí voděodolnou řasenku. Přesně tu voděodolnou řasenku, kterou krémovým odličovadlem sličujete na tři vatové tampony.

• Složení bioderma sensibio:
• WATER (AQUA) = voda.
• PEG-6 CAPRYLIC/CAPRIC GLYCERIDES = změkčovadlo, nemělo by být používáno na citlivou pokožku.
• CUCUMIS SATIVUS (CUCUMBER) FRUIT EXTRACT = výtažek z okurky, antioxidant.
• MANNITOL, XYLITOL, RHAMNOSE, FRUCTOOLIGOSACCHARIDES = neškodná zvlhčovadla.

PROPYLENE GLYCOL = Zvlhčovadlo. Může způsobovat alergické reakce, zejména lidé postihnuti ekzémem by měli být na pozoru. Může způsobovat podráždění, alergické reakce, kontaktní kopřivku, nebo přecitlivělost. Pokud je často aplikován na kůži, může vyvolat podráždění.

DISODIUM EDTA = Váže na sebe volné radikály a nečistoty. Oslabuje buněčné membrány, nesmí být obsažen v přírodní kosmetice.

CETRIMONIUM BROMIDE = Pomáhá čistit pleť. Může dráždit pokožku.

Micelární voda při douhodobém používání narušuje přirozený kožní film pleti, dochází k jejímu ZTENČOVÁNÍ a Váš obličej může reagovat takto:

1. Zašedlý obličej, ztráta pěkné přirozené barvy obličeje.
2. Ucpávání pórů.
3. Vyrážky, ekzémy, lišeje, ohraničená místečka na pleti s jemnými šupinkami.
4. Začervenání pleti a rozšířené žilky.
5. Náhlé alergie na kosmetiku, kterou používáte dlouhodobě. Pálení tváře při použití oblíbeného krému atd.

Jak micelární vodu používat?

Neradím Vám, abyste vyhodily micelární vodu do odpadkového koše, ale měla byste omezit její použítí na tyto případy:

1. Jste natolik unavená, že nemáte čas na klasické odlíčení s vodou. Odlíčit se několika tahy vatovým tamponem s micelární vodou je rozhodně lepší než jít spát s makeupem.
2. Jste na místě bez přístupu k teplé vodě. Kempování v lese, odstávka vodáren atd.
3. Máte alergii na vodu. Podle doktorů i to je možné ????

Proč tedy profesionálové v oboru používají micelární vodu? Protože bod 2. a protože krémová a olejová odličovadla zanechají pleť “mastnou”, což je sice pro pleť lepší, ale pro makeup a jeho dlouhou výdrž je to průšvih.

Sama micelární vodu v kosmetickém stolku mám a několikrát do měsíce ji používám jako:

1. první krok odlíčení v případě, že mám výrazné líčení očí (pak hned zamířím do sprchy odlíčit se klasicky s vodou).
2. Jako záchranu ve dnech, kdy pracuji do noci. (Nebo když se jednou do roka vrátím domů z dámské jízdy v nepoužitelném stavu.) Přešmrdlám obličej micelární vodou a pak žuchnu do postele ????

A jak a čím byste si měla správně odličovat obličej? O tom zase příště ????

Skutečně lepší mléko? Co znamenají nápisy na obale – Vitalia.cz

S tradičním rozlišováním mléka na odstředěné, polotučné a plnotučné již v současné době nelze vystačit. Na trhu se totiž objevuje množství mlék označovaných například jako Weiden Milch, Alm Milch, Heu Milch, Non GMO Milk, Q CZ mléko nebo biomléko. Každé z takových označení operuje tím, že mléko má specifické parametry – což je ovšem zejména důvod k tomu, aby bylo dražší.

Otázkou je, zdali jsou taková dražší mléka o tolik kvalitnější, o kolik vyšší je jejich cena. A odpovědí je, že tomu tak většinou není; navíc jsou některá „marketingová mléka“ minimálně klamáním spotřebitele.

To platí zejména pro „Weiden Milch“, produkt poměrně běžně prodávaný v současném zimním období v Německu (právě k našim sousedům jezdí celá řada občanů z příhraničních oblastí nakupovat). Mělo by jít přitom o mléko od krav pasoucích se na pastvě (weiden – pastva). Čím se ale krávy živí na pastvách v zimě, kdy na nich nic neroste, je ovšem ve hvězdách.

Něco podobného je „Alm Milch“ (alm – horská pastvina), zvláště když se na horách drží sníh déle, takže by muselo jít teoreticky o ryze sezónní produkt. Tak to ale není.

Spotřebitelé kupující mléko v německy mluvících zemích se také mohou setkat s pojmem „Heu Milch“ (heu – seno), tedy s mlékem od krav krmených v zimě senem. Což tedy samozřejmě možné je.

• Nejen v Německu jsou ovšem v tržní síti mléka působící na emoce spotřebitelů svými názvy a často i grafickými prvky na svých obalech.
• Galerie: Mléčné výrobky s proteinem – málo bílkovin za hodně peněz 
• Již několik let se po celé Evropě vykupuje „Non GMO mléko“, což má v praxi znamenat, že dojnice nebyly krmeny modifikovanou sójou a jejich krmivo s takovou sójou ani nepřišlo do styku.

Tady je zase třeba vědět, že jde především o opatření namířené proti dovozům sóji z mimoevropských teritorií a neznamená vyšší kvalitu pro spotřebitele, ale vyšší ochranu před zahraniční konkurencí pro evropské zemědělce. Nic jako GMO mléko neexistuje.

Pro Q CZ mléko platí přísnější parametry

Zatímco se u nás spotřebitel s výše uvedenými mléky zatím běžně nesetká, setkat by se mohl s označením Q CZ mléko.

Jde o mléko obsahující nižší množství celkových mikroorganismů (35 000) oproti platné normě (100 000). V tomto případě ovšem přidaná (a hlavně měřitelná) přidaná hodnota existuje.

• Je syrové kravské mléko, které podléhá přísnějším parametrům na jakostní znaky mléka, než jsou standardním zákonem předepsány. Jedná se především o celkový počet mikroorganismů (CPM) a počet somatických buněk (PSB), kdy hodnoty jsou v obou případech nižší, než požaduje evropská legislativa.
• Celkový počet mikroorganismů (CPM) jsou bakterie, kvasinky a plísně vyrostlé za přístupu vzduchu za 72 hodin při 30 °C.
• Počet somatických buněk (PSB) a zastoupení jednotlivých typů buněk ukazuje na zdravotní stav mléčné žlázy.
• Pro srovnání: mléko v jakosti Q CZ udává hodnoty u CPM ≤ 35 000 v 1 ml mléka, zatímco nařízení ES stanovuje hodnotu ≤ 100 000 v 1 ml mléka. U PSB musí mléko splňovat v jakosti Q CZ ≤ 220 000 v 1 ml mléka, v nařízení stačí ≤ 400 000 v 1 ml mléka.

Zdroj: Choceňská mlékárna

Biomléko je přínosem pro krajinu

A konečně je to biomléko, pocházející od krav chovaných podle zásad ekologického zemědělství.

Pokud přitom spotřebitelé preferují nákup různých druhů „ekologických mlék“, je to samozřejmě jejich volba, a je to i žádoucí, protože jejich nákupem podporují lepší stav životního prostředí i přirozenější podmínky chovů hospodářských zvířat.

V základních parametrech mléka, jako je obsah tuků nebo bílkovin, se ale od běžného mléka specifická mléka v zásadě neliší. Jinými slovy – nutriční výhody z takové volby nejsou nijak významné, ale „vydělá“ na tom krajina.

Co reálně ovlivňuje kvalitu mléka

Struktura krmení ale samozřejmě jistý vliv na složení mléka má, například v příznivějším složení mastných kyselin mléčného tuku nebo v obsahu některých minerálů.

Nejde ale jen o to, kde a jak dlouho se skot pase, záleží také na ročním období. V zimě je přitom kravské mléko „hustší“, a má tedy více bílkovin a více tuku.

V létě je naopak „řidší“ (důsledkem je pak možný nedostatek mléčného tuku a s tím spojený růst cen másla), i bez ohledu na krmivo.

Už vůbec pak neplatí, že mléko ze stád několika krav je lepší než mléko ze stád čítající desítky nebo stovky kusů pasoucích se zvířat, pokud se pasou na stejných stanovištích.

Galerie: Mlékárenský výrobek roku 2019 – vítězové

Mléko odjakživa patřilo mezi základní a často konzumované potraviny, a i když se nyní poptávka spotřebitelů spíše přesouvá k výrobkům z mléka, je konkurence mezi producenty mléka, zvláště v EU, obrovská.

Prodej mléka tak stále více ovlivňuje marketing a s ním spojené emoce, které vždy nutně nemusí znamenat zásadně vyšší nebo trvale vyšší kvalitu prodávaných výrobků.

Což by si měli spotřebitelé při četbě různých doporučení, letáků a „příběhů potravin“ také uvědomovat.