Šikana, šikana dětí, mobbing – dá se bránit?

Šikana, šikana dětí, mobbing – dá se bránit?Šikana je úmyslná snaha získat psychickou, společenskou a hmotnou výhodu nad jinými osobami prostřednictvím ubližování, hrozeb, výsměchu a zastrašování.

Hlavními znaky šikany jsou:

  • Zjevný úmysl ublížit druhému
  • Opakované incidenty, opakované napadání
  • Nepoměr sil mezi útočníkem a obětí

Agresor a oběť šikany

Agresor (útočník) se snaží dosáhnout uznání a moc prostřednictvím utrpení a provokování jiných. Častokrát skrývá svou neschopnost a takovýmto způsobem si upevňuje své sebevědomí.

Nikdo se nerodí jako oběť, některé charakteristické znaky však mohou potencovat riziko vzniku oběti šikany.

Obecně může jít o osoby nějakým způsobem nápadné, odlišující se například nadprůměrnou inteligencí či naopak infantilnosti, úspěšné, ze sociálně slabší vrstvy, s určitým druhem handicapu, utažené a pod.

Šikana obecně můžeme rozdělit na přímé jako jsou výhrůžky, fyzické a psychické násilí, a nepřímé, kdy se oběť dostává do izolace od blízkého sociálního prostředí. Z jiných způsobů šikany jsou například – sexuální narážky, sexuální a jiná diskriminace, znevažování rodinné situace a pod. Šikana má podobu opakovaných incidentů vyskytujících se určité časové období.

Jak se dá šikaně bránit

Za motivy potřeby moci, získáním respektu a výhod ubližováním jinému se skrývá často krát neschopnost dosáhnout sebevědomí a uspokojení potřeb agresora jinými způsoby. Nezřídka jsou to lidé s nevyrovnanou povahou, zastírajíce takto svou neschopnost.

Nebezpečné je “naskočit” na komunikaci s agresorem, snažit se zdůvodňovat. Už sama reakce vyvolává u agresora pocit, že si “oběť” podmanil, že ji má pod kontrolou.

Za jeho chováním se skrývá pocit vlastní nedostatečnosti a pokud si toto oběť uvědomí, může jí to pomoci zbavit se strachu, dát najevo svou vlastní sílu v tom, že ví, že za takovým chováním agresora se skrývá slabost.

Nejlepší obranou před atakami šikanujicí je ignorování jeho chování tak jak je to možné, otevření tohoto problému před jinými – kompetentními (učitel, rodič, policie apod.), hledání podpory v okolí, které může problému rozumět.

Školní prostředí a šikana

O šikaně se nejvíce mluví v souvislosti se školou, mládežnickým prostředím. Příčiny šikany u dětí jsou různé z hlediska krátkodobosti nebo dlouhodobosti šikany. Při krátkodobém mohou být na vině zátěžové situace, které dítě neumí zpracovat jinak než odreagováním se nežádoucím chováním.

Může to mít souvislost s rozvodem rodičů, narozením sourozence, smrtí blízké osoby, frustrací. Při dlouhodobé šikaně jsou agresory nejčastěji děti z rodin s nevhodnou výchovou – děti s egoistickým přesvědčením, že mohou získat od okolí co se jim zachce, že kromě nich nemá nikdo prakticky žádná práva.

Příčinou mohou být – touha po moci – ovládnutí druhého, motiv krutosti (potěšení, když vidí druhého trpět), zvědavost, nuda (touha po senzaci).

Některé z charakteristických vlastností dítěte – agresora: nadprůměrně zdatný, obratný, inteligentní, sebejistý s potřebou dominance, vztahovačnost, potřeba zařadit se do partie. Obětí se může stát prakticky každý.

Zvláště ohrožené jsou děti, které přišly jako nové do kolektivu, jsou něčím nápadné, utažené, přemýšlivé, příliš zralé nebo naopak infantilní, mají málo kamarádů, těžko navazují kontakty nebo provokují agresi svým chováním.

Šikana na školách, mezi dětmi a mládeží je velmi závažné téma a bohužel rozšířená v realitě.

Často krát probíhá velmi rafinovaným způsobem, v ústraní, maskovaná před zraky učitelů. Při podezření na šikanu u dětí je třeba okamžitě začít situaci řešit, citlivě téma otevřít.

Vhodná je spolupráce se školním psychologem, pomoc potřebuje nejen oběť ale celá skupina třídy, která je do procesu vtažena.

Šikana ve školním věku může mít trvalé následky v podobě psychických problémů, nízké sebedůvěry, úzkostí i v dospělosti.

Cyberbullying – šikana přes internet, mobil

Internet a mobilní telefony přinášejí s sebou nejen pozitivní posun ke komunikaci, ale také množství příležitostí na chování s negativními důsledky a dopady.

Jedním z nich je příležitost šikany prostřednictvím těchto technologií.

Urážlivé agresivní sms, maily, šíření nepravdivých informací o jednotlivci až po zneužití identity přes web, které se dostanou k množství druhých lidí. Pro agresora je velkou výhodou jeho anonymita.

Obranou v tomto případě je blokování zpráv, nereagování na maily, uchovávání si důkazních materiálů (web stránky, emaily). Při internetové komunikaci je důležité být ostražitý vůči provokacím, vtahováním do konfrontační diskuse.

Zejména děti jsou vystaveny riziku, že komunikuje s nimi člověk, který záměrně zkresluje informace o sobě. Dítě by mělo vědět, že se nikdy nemá setkávat samo s osobou, se kterou komunikuje na internetu, o nebezpečí dávat informace o sobě přes internet nebo mobil.

Velkým nebezpečím je lokalizátor na mobilu s cizí osobou a bluetooth spojení s ní.

Varovnými signály pro rodiče může být například pokud dítě skrývá, zatajuje komunikaci přes internet, zatajuje sms.

Dítě by mělo vědět, že má právo při chatování kdykoliv odejít s “místnosti”, pokud mu to ne příjemné, že ne všechno co je na internetu je pravda. Jakékoliv šikana je třeba nahlásit (rodičům, učitelům, policii).

Nejvíce ohroženy jsou děti, ale ani dospělý si nemusí vědět rady se zpracováním výhružek a reagováním na ně. Agresor může být nebezpečnou a nemocnou osobou, jejíž chování je třeba zastavit.

Mobbing – šikana na pracovišti

Množství současných studií ukazuje, že vystavení šikaně na pracovišti je vážný problém pro řadu pracovníků po celé Evropě. Odhaduje se, že přibližně 8-10% evropských zaměstnanců je vystaveno šikaně a obtěžování na pracovišti.

Vyskytuje se v obou typech organizací – soukromých a státních a nachází si své oběti stejně mezi muži jako mezi ženami.

Výsledky studií poukazují na fakt, že šikana na pracovišti je extrémně velkým zdrojem stresu v práci a může být problémem negativně se projevujícím na duševní pohodě ty, kteří jsou mu vystaveni.

Prostředí, ve kterém je riziko šíření mobbingu je charakterizováno – byrokratickým stylem, dominancí pravidel a předpisů, karierizmom, atmosféře strachu, hierarchickým uspořádáním, nedostatkem kvalitních aa zajímavých pracovních úkolů a negativních mezilidských vztahů.

Potenciální obětí mobbingu se může stát zaměstnanec který je osamělý, něčím nápadný, nový, úspěšný. Podle švédského sociologa H. Leymann mluvíme o mobbingu “pokud na postiženého útočí alespoň jednou do týdne jednotlivec nebo skupina po dobu minimálně půl roku. Šikana se děje většinou mezi stejně postavenými zamstnanci.”

Znaky na základě kterých můžeme uvažovat o mobbingu jsou například: pomluva, výsměch, izolování spolupracovníka, zadržování důležitých informací, nadměrné pracovní zatížení nebo naopak pověřování podřadnými pracovními úkoly, nadměrná kritika, sexuální obtěžování.

V menších podnicích může jít o napjatý vztah mezi majitelem a zaměstnanci, kteří se snaží soupeřit o své postavení. (Zkušený pracovník se cítí být ohrožen novým a svou nejistotu se snaží řešit praktikami mobbingu). Pachateli mobbingu jsou nejen jeho “strůjci”, ale i přispěvatelé, kteří se buď vědomě přiklánějí na stranu pachatele nebo se tváří, že nic nevidí a neslyší.

Mobbing – dopad na celou firmu?

Negativní dopady má mobbing nejen na samotnou oběť, která může mít v jeho důsledku dlouhodobé psychické a psychosomatické potíže ale i na fungování celé organizace. Rozvíjí se atmosféra pokrytectví a nejistoty a v konečném důsledku jsou takové organizace postiženy vyšší fluktuací zaměstnanců absencí v práci, sníženou výkonností, zvýšeným výskytem konfliktů.

Stale Einarsen uvádí, že šikana se vyskytuje pouze na pracovišti, které dovoluje nebo dokonce oceňuje takový druh chování a kde “tyran” cítí, že má povolení, podporu nebo tichý souhlas nadřízených.

Způsob managementu organizace je proto velmi důležitý.

Demokratický styl s jasnými pravidly a podpora neformálního systému pro podporu a pomoc obětem – systém pro formální stížnosti může být jedním z prvků prevence proti této formě šikany.

Nevidím, neslyším?

Pokud máme podezření na šikanu v jakékoliv formě třeba začít s okamžitým řešením. Pokud jsme obětí, oznámit to kompetentním osobám, které nám mohou pomoci.

Pokud jsme svědkem tohoto násilí na druhých, nesmíme zavřít oči a tvářit se, že nic nevidíme, neslyšíme. Pokud jsme v pozici, že můžeme zasáhnout, nebojme se to udělat.

Vyvolávání atmosféry strachu je pro agresora jedním z cílů a proto jedině překonáním vlastního strachu můžeme prolomit jeho sílu.

Čtěte dále na téma šikana

  • TIP: Jak na šikanu?
  • Šikana a kyberšikana: Co hrozí vašim školákům

VIDEO: Mobbing a bossing v realitě – paní Magda

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Šikana na pracovišti a jak se jí bránit

Zjevnému porušování pracovněprávních (např. bezpečnostních) předpisů na pracovišti se lze bránit poměrně snadno a s úspěchem, ať už s pomocí odborů, státních orgánů (inspekce práce) či soudní cestou. O poznání těžší je obrana v případě tzv. mobbingu a bossingu. Čtěte více: Zaměstnavatel neplatí? Pracovní poměr zrušte okamžitě, dostanete až sto tisíc

Co je mobbing a bossing?

Mobbing a bossing je jednání spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování zaměstnance. U mobbingu kolegy, v případě bossingu dokonce nadřízeným. Nepřátelské chování má zpravidla směřovat k tomu, aby postižený zaměstnanec ukončil pracovněprávní vztah. Čtěte také: Za špatné výsledky v práci může přijít výpověď

Oběť je v těchto případech systematicky znejišťována a vyřazována z kolektivu. Součástí takového jednání je rovněž postih či znevýhodnění zaměstnance za to, že se zákonným způsobem domáhá svých práv, která vyplývají z pracovněprávního vztahu.

K otázce definování šikany resp. mobbingu a bossingu v odborné literatuře můžeme uvést např.:

  • Borská, I.: Mobbing a bossing – jak se bránit, Linde – PSK č. 11/2005, Linde nakladatelství s.r.o.,
  • Kocábek, P.: Jak „přežít“ šikanu na pracovišti?, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 25. 2. 2008,
  • Jak se vypořádat s mobbingem na pracovišti?, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 4. 1. 2010 (Materiál je ukázkou z knihy Syndrom vyhoření od nakladatelství Portál. Vedle dalšího především popisuje fáze šikany v praxi a poukazuje na její absurdnost.)

Šikana se definuje jako cílevědomé a dlouhodobé zejména psychické ubližování, které provádějí konkrétní osoby na pracovišti. V literatuře je ale možné najít různé definice, každopádně jde o jednání v rozporu s pracovněprávními předpisy a dobrými mravy.

V praxi jde o jednání dlouhodobé a soustavné. Šikanující používají různých, zpravidla rafinovaných, intrik, které navenek vypadají banálně a neškodně. Takové jednání je proto těžko dokazatelné.

Čtěte také: Kdy vás neuchrání před výpovědí ani nemoc?

Mobbing může mít celou paletu podob a různou intenzitu. Může jít o ponižování, osočování, ironizování, podceňování, obviňování a jiné rušivé a závadné jednání.

V případě bossingu jde v podstatě o shodný scénář, který je ovšem, s ohledem na poměrně značné pravomoci nadřízeného, jež mu dávají právní předpisy a jichž může zneužít, o to nebezpečnější. Vedoucí může oběť přetěžovat prací nebo jí zadávat úkoly, které objektivně není schopna zvládnout.

Poměrně časté je naopak i pověřování činnostmi, které jsou hluboko pod úrovní kvalifikace postiženého. Vše pochopitelně doprovází příslušné, zpravidla ironické, zdůvodnění. Pak většinou následuje kritické a degradující hodnocení vykonané práce.

Budete mít zájem:  Chlamydie Příznaky U Žen?

Čtěte více: Za nepravdivý pracovní posudek můžete chtít odškodnění

Šikanování se podle P. Kocábka projevuje pomluvami, zesměšňováním, ponižováním, přehlížením, zahanbováním, zastrašováním, ústrky, finanční újmou atd.

Znevýhodňování zaměstnance může mít, při zvláště bossingu, ale i při mobbingu, také jiné podoby a projevovat se kupř. v oblasti odměňování, kdy oběť šikany přichází o různé nenárokové složky příjmu. Čtěte více: Snižování platu: co si může zaměstnavatel dovolit?

Při poskytování mimořádných odměn a jiných hmotných výhod, na něž není přímý právní nárok, vzniká v praxi velký prostor pro protiprávní diskriminaci nebo naopak pro protekční zvýhodňování určitých zaměstnanců, pro něž nemusí být odměna ohodnocením přínosu jejich práce ale prémií za servilitu, pochlebování, donášení na spoluzaměstnan­ce atp.

Obrana je obtížná

Obrana proti mobbingu a bossingu je v praxi velmi obtížná. Vyžaduje vedle dalšího notnou míru osobní statečnosti a také vytrvalosti. Zaměstnancům lze spolu s I. Borskou preventivně doporučit zejména:

  • neuzavírat pracovní smlouvy (nebo dohody o pracích konaných  mimo pracovní poměr), které obsahují příliš široce vymezený a  neurčitý druh práce,
  • odmítnout vykonávat úkoly, které nespadají do jejich pracovní náplně, jestliže se o jejich uložení nadřízený pokusí,
  • konzultovat urychleně problém s orgány inspekce práce nebo právníkem zkušeným v oboru pracovního práva (pokud se již zaměstnanci stanou obětí mobbingu nebo bossingu).

 Lze však s politováním konstatovat, že nejúčinnější obranou oběti obvykle skutečně je, když pracoviště, kde je psychicky týrána, opustí. Čtěte také: Krach firem nemusí být pro jejich zaměstnance problém

P. Kocábek a Ministerstvo práce a sociálních věcí nabízejí sice jistě dobře míněný, leč poněkud naivní návod, jak se bránit šikaně:

 Především odolat nátlaku a nedovolit jednotlivcům ovládat celý pracovní kolektiv. Nebýt lhostejný k tomu, co se děje na pracovišti. Je nutné najít v kolektivu kvalitní a čestné lidi.

Na šikanu je třeba upozornit personální odbor a vyššího nadřízeného, protože jde o velice nebezpečnou záležitost, která může mít pro oběť i fatální následky. Oznámit šikanu na pracovišti má povinnost každý pracovník. Potom se skutečně projeví ta pravá kultura organizace. nebo: Člověk není nikdy sám, čestní a slušní lidé se vždy najdou.

S nimi získáváte víru, že má smysl bojovat. A nakonec je i legrace, protože šikanující smečka servilních kolegů je ve své ubohosti neskutečně komická. 

Takovým doporučujícím návodům řešení musím oponovat a zdůraznit, že šikanování opravdu není žádná legrace.

Přestože se pachatelé nebo přihlížející opravdu mohou jevit komicky, jejich oběť zpravidla a pochopitelně smích přejde velmi brzy a veškerý smysl pro humor vůbec.

Navíc podobné návody jsou nepoužitelné, když šikanujícím je právě šéf a jedná se o bossing. Čtěte také: Ručí zaměstnavatel za pracovníkův kabát na věšáku?

Stres způsobený šikanou zvyšuje stres pracovní, může způsobit stres celkový, narušit i soukromí, včetně rodinného zázemí, postiženého. V neposlední řadě může vyústit také ve zdravotní obtíže.

Objevit se mohou zejména psychosomatické potíže jako např. trvalé bolesti hlavy, potíže se žaludkem a s trávením, chronická únava, poruchy spánku nebo srdeční potíže.

Ruku v ruce s nimi obvykle přicházejí také poruchy koncentrace, strach ze selhání a ztráta sebejistoty a z toho plynoucí sociální izolace.

Posléze přece i P. Kocábek a Ministerstvo práce a sociálních věcí konstatují fakta střízlivěji: Ve velké většině případů je oběť mobbingu stejně propuštěna z pracoviště, například z organizačních důvodů, pro nadbytečnost.

K tomu je však třeba dodat, že to v lepším případě odchází oběť s odstupným; mnohdy je však nucena iniciovat ukončení zaměstnání sama.

Čtěte také: Co s vaším zaměstnáním během vězení nebo výkonu trestu?

Rozumnější a účinnější strategii řešení přináší nově Ministerstvem práce a sociálních věcí prezentovaný materiál (Jak se vypořádat s mobbingem na pracovišti, 4. 1. 2010), nicméně takové víceméně psychoterapeutické metody, jež se v něm prezentují, řeší spíše až následky šikany a z ní plynoucího stresu, nikoliv její příčinu a směřují převážně k návratu oběti do „běžného pracovního života“.

Použitá literatura:

Borská, I.: Mobbing a bossing – jak se bránit, Linde – PSK č. 11/2005, Linde nakladatelství s.r.o.,

Šikana, šikana dětí, mobbing – dá se bránit?

Kocábek, P.: Jak „přežít“ šikanu na pracovišti?,MPSV,

Jak se vypořádat s mobbingem na pacovišti?, MPSV

Šikana ve škole – nenechte to být

Lidé, kteří trpí v dospělosti psychickými obtížemi, často nemyslí na to, že by mohla existovat určitá spojitost jejich aktuálních problémů s dětskou šikanou.

Zpravidla je obtížné říci, do jaké míry šikana souvisí se současnými problémy, nicméně podle typického uvažování, prožívání a chování člověka v určitých situacích lze na tuto souvislost usuzovat.

Ti, kteří si v minulosti prošli šikanou například na základní nebo střední škole, obvykle předpokládají, že druzí mají tendenci je vyčleňovat, vysmívat se jim, ponižovat je a využívat5. 

Psychologické následky šikany se mohou v dětství i dospělosti projevit nejen v oblasti sociálního fungování jako potíže s přizpůsobením se a vysokou mírou prožívání úzkosti v mezilidském kontaktu, ale i na psychosomatické úrovni. U obětí dlouhodobé šikany, která trvala několik let, je zároveň vyšší pravděpodobnost rozvoje deprese a úzkosti během vysokoškolských let.6 Prostředím, ve kterém k šikaně dochází, je často právě škola.

V odborné literatuře se uvádí, že většina učitelů nevidí šikanování jako problém, a když ano, tak jsou ochotni pouze přiznat, že se to děje na jiné škole než je ta jejich. Je to ale velký omyl1.

Šikana je skutečně problémem na většině škol, protože šikanování se v různé míře závažnosti vyskytuje všude. Pravdou je, že zmapování situace je obvykle těžké, protože šikana může být velice dlouho skrytá.

Kde to všechno začíná?

Šikana obvykle začíná tím, že se okrajový člen skupiny necítí dobře, protože je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho můžou pomlouvat, dělat si na jeho účet “drobné” legrácky, nebo se s ním nebaví. V zátěžových situacích si žáci ve třídě odreagovávají nepříjemné pocity na vyčleňovaném spolužákovi, což může začít mít projevy fyzické agrese.

V určitém období se vytváří úderné jádro – skupina agresorů, kteří začínají spolupracovat a systematicky šikanovat své oběti, hierarchicky slabé spolužáky. V další fázi se šikanování stává normou i pro zbytek skupiny a vzniká tlak, kterému se málokdo dokáže postavit. Ubližování se aktivně zúčastňují i dříve umírnění žáci.

V posledním stádiu se kolektiv dělí na dvě podskupiny, kdy jedna skupina vykořisťuje druhou.

Kdy se škádlení mění v šikanu?

Měli bychom myslet na to, že hranice mezi škádlením a šikanovaním je velmi tenká. Pokud žák není schopný škádlení opětovat a bránit se mu, cítí se bezmocně, škádlení stále pokračuje, pak toto chování přerůstá v šikanu a je potřeba ji začít řešit.

   

Věděli jste, že…

…verbální forma šikany je na našich školách častější než fyzická? 

Neznamená to ale, že je méně závažná, právě naopak. Nemusí být dobře viditelná a je často těžké ji odhalit.

Věděli jste, že…

…obětí šikany se může stát i učitel?

V takovém případě musí škola okamžitě zasáhnout, zamezit dalšímu pokračování a zajistit bezpečí pro pedagoga.

Postup je stejný jako u řešení šikany v kolektivu žáků, probíhá získávání informací od svědků, shromážďují se důkazy, až poté se přistupuje k rozhovoru s agresory.

Do řešení se musí zapojit vedení školy a spolu s dalšími pedagogy poskytnout pomoc a podporu svému kolegovi. Nelze očekávat, že se šikanou si učitel poradí sám. Obětí šikany se může stát kdokoli, bez ohledu na věk a odborné zkušenosti.

Věděli jste, že…

…nejčastější důvody, proč k šikaně dochází, jsou vzhled, špatné výsledky ve škole, vada řeči? Šikanované může být i dítě, které je velmi chytré.

   

  • posměšné poznámky na adresu žáka – přezdívky, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet
  • kritika žáka, výtky na jeho adresu, nátlak, aby dával věcné nebo peněžní dary agresorovi, nebo za něj platil
  • honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí
  • rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout
  • žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády, při týmových sportech bývá volen do družstva mezi posledními
  • žák o přestávkách vyhledává blízkost učitelů
  • žák působí smutně, nešťastně, uzavřeně, mívá blízko k pláči, má-li promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený
  • žákovi věci jsou poškozené, znečištěné, neustále něco postrádá, používá nepravděpodobné výmluvy
  • žák mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy
  • žák má odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit

 

Z výsledků dotazníkového šetření NNTB vychází, že realita ve školách je bohužel taková, že jak učitelé, tak vedení školy často o problému ví a neřeší ho. Toto téma je tabuizované, ale pravdou je, že riziko šikany hrozí ve všech institucionalizovaných systémech a větších kolektivech. Zapírání problému nebo jeho zlehčování mívá negativní dopad na celkové klima školy.

Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se školy dopouští při řešení šikany?

  • přehlížení a celkové zlehčování situace
  • bagatelizace agresivního chování
  • odkazování na to, aby si celou situaci oběť vyřešila sama

Šikana, šikana dětí, mobbing – dá se bránit?

Jak může každá škola předcházet vzniku šikany?

V první řadě je potřeba nezapomínat na prevenci. K tomu patří transparentní komunikace školy vůči žákům, rodičům a dalším institucím, které se školou spolupracují. Nastavení konkrétních a srozumitelných pravidel chování a vytvoření sankčního řádu může škole pomoci dát najevo, že agresivní chování nebude nikdy tolerováno.

Je také velmi vhodné do preventivních opatření zapojit všechny pracovníky školy.  Pedagogové by měli být proškoleni v tom, jakých signálů si mají u dětí všímat, aby šikana byla ve třídě včas odhalena a zastavena.

Díky zapojení nepedagogických pracovníků školy je často možné zabezpečit místa, kde by se šikana teoreticky mohla odehrávat (toalety, odlehlé chodby, šatny, jídelna).

Jak postupovat, pokud máme ve třídě podezření na šikanu?

  • Na začátku je vhodné zmapovat celou situaci, vyslechnout si informátory, sbírat informace od svědků a od obětí a odhadnout rozsah a závažnost šikany na škole. 
  • Je důležité mít shromážděné podrobné záznamy, důkazy a informace, včetně informací od svědků. U kyberšikany je potřeba zprávy archivovat a nemazat. 
  • Je vhodné myslet na to, že komunikace s obětí a agresory má svá speficika. U obětí získáváme citlivým způsobem co nejpodrobnější informace, oceňujeme jejich odvahu, uvedeme na pravou míru, že se nejedná o žalování. Není vhodné na oběť tlačit a naléhat, aby hned uváděla detaily a jména. V žádném případě se nehodí vést tento typ rozhovoru před celou třídou. U obětí je potřeba všímat si varovných signálů a v případě potřeby vyhledat odbornou psychologickou pomoc.
  • Účastníky šikany nikdy vzájemně nekonfrontujeme. Rozhovor s obětí a agresorem musí probíhat odděleně (to platí také pokud je agresorů více – hromadný rozhovor obvykle přináší jen žádoucí odpovědi ze strachu z vůdce skupiny). 
  • K rozhovoru s agresorem může dojít, až když máme shromážděné dostatečné informace a důkazy. 
  • V dalším kroku obvykle probíhají schůzky s rodiči obou účastníků. Doporučuje se vést z každého setkání písemný záznam. 
  • Pokud se šikana ve třídě vyskytuje, je vhodné o tom věcně a stručně informovat všechny rodiče na obvyklé třídní schůzce, nebo na mimořádné schůzce, ale není vhodné jmenovat žáky, kterých se to týká. 
  • O šikaně v kolektivu musí být vždy informováno vedení školy, dále je do řešení šikany obvykle zapojen třídní učitel, metodik prevence a školní psycholog, pokud se na škole vyskytuje.
  • Velmi specifická situace nastává, pokud je agresorem samotný pedagog. Řešení probíhá podle základního postupu pro řešení šikany a udělení sankcí se řídí pracovně-právním vztahem mezi ředitelem školy a pedagogem.
Budete mít zájem:  Jak na zažloutlé zuby? Vybělte si je…

A co dál?

Aby šikana ve třídě nepokračovala, je potřeba vhodnou formou dlouhodobě pracovat s celým kolektivem. To se týká nejen realizace programů na stmelování kolektivu, ale také zabezpečení dozorů ve třídě během přestávek.

Škola nemusí zapojit jen metodika prevence, může se také obrátit na jiné odborné organizace zabývající se problematikou primární, selektivní či indikované prevence, které poskytují kvalitní program (měl by být ověřený v rámci procesu certifikace MŠMT). Kompletní seznam pro celou ČR naleznete ZDE.

  Obvykle tyto organizace pracují spádově a ne všechny poskytují komplexní nabídku služeb a programů, některé se věnují pouze primární prevenci, atd.  Aktuální informace je potřeba ověřit přímo u nich.

 

Co dělat, pokud se šikana odehrává mimo školu?

Pokud k šikaně dochází mimo území školy, jsou možnosti školy omezené, protože není možné udělovat kázeňská opatření.

Platí to také pro kyberšikanu – pokud se děje během vyučování, může škola udělit kázeňská opatření, pokud se děje mimo vyučování, nemá škola prostředky k jejímu řešení.

To ovšem neznamená, že by škola neměla takové situace řešit alespoň v základních mezích.

Obvykle je kyberšikana pouze doplňkem šikany tváří v tvář, je proto vždy potřeba prověřit, jaká je situace mezi žáky. Pokud se podezření potvrdí, škola postupuje podle základních kroků řešení šikany.

Ve sporných případech, nebo v situacích, kdy k šikaně dochází mimo areál školy, může škola celou situaci dál pečlivě sledovat, ale také rodičům doporučit, aby se obrátili na Policii ČR, na pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nebo podali žalobu k soudu.

 

Nenechat to být

Šikana je na našich školách pomeřně častým javem, o kterém se ale ve většině případů nemluví. Přitom existují způsoby, jak ji efektivně řešit, i když je to mnohdy náročný úkol. V počátečních stádiích je škola většinou schopná situaci řešit samostatně, není na to ale úplně sama.

Může se o vhodném postupu poradit s odborným pracovištěm a obrátit se na pedagogicko-psychologickou poradnu, středisko výchovné péče, či jinou odbornou zkušenou organizací. Další možností, jak podpořit své žáky v boji proti šikaně nebo vylučování z kolektivu, je přihlásit školu do projektu Nenech to být, za kterým stojí sami studenti.

Společně se Scio a za podpory MŠMT bojují se šikanou, sexuálním obtěžováním, vylučováním z kolektivu a dalšími sociálními problémy na školách. Webová a mobilní aplikace funguje na principu online anonymní schránky důvěry. Pomáhá promluvit mlčící většině a podporuje žáky, ale i samotné učitele, aby ke svému okolí nebyli lhostejní.

 Aktuálně je do projektu zapojeno přes 1500 základních a středních škol. Více informací o tom, jak se zapojit, jak napsat upozornění a jak celý projekt funguje, naleznete ZDE.

Obecně platí, že velkému množství situací se dá efektivně předcházet, pokud se ve škole klade důraz na zdravé klima a pěstují se dobré mezilidské vztahy. To umožňuje vytvářet ve třídách tzv.

zdravé jádro, díky kterému se daří počáteční projevy šikany zachytit včas a zabránit jejímu propuknutí.

Více preventivních tipů, jak mohou samotní učitelé podpořit a rozvíjet pozitivní klima třídy a duševní zdraví svých žáků, přineseme v dalších článcích ze série Duševní zdraví ve škole.

 

Zdroje: 

  1. Blahutková, M., Charvát, M. (2008). Šikana ve škole. School and Health 21, 3/2008, Sociální a zdravotní aspekty výchovy ke zdraví.
  2. Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních (č.j. MSMT-21149/2016).
  3. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (č.j. MSMT-21291/2010-28)
  4. Miovský, M. a kol. (2010). Primární prevence rizikového chování ve školství. Praha: Togga.
  5. Sandoval, A., Praško, J., Ocisková, M., Kamarádová, D., Jelenová, D., Látalová,K.  (2014). Šikana v dětství jako predisponující faktor pro psychické problémy v dospělosti. Česká a slovenská psychiatrie; 110(6): 317 -325
  6. Smokowski PR, Holland K. (2005). Bullying in school: correlates, consequences, and intervention strategies for school social workers. Children & Schools. 27(2): 101-110
  7. https://www.nntb.cz/

Za poskytnutí materiálů k článku děkujeme týmu NNTB a speciálně Tereze Barnatové za zpracování podkladů.

Šikana na pracovišti. Jak jí rozeznat a jak se jí úspěšně bránit?

Šikana na pracovišti se považuje za psychickou válku, jejíž následky mohou být pro šikanovaného zdravotně velmi nebezpečné. Dochází při ní k projevu jakési agrese, kdy se šikanovaný stává nepřítelem jednoho nebo více jiných osob. V pracovním prostředí se jí říká bossing nebo také mobbing. Co může šikana způsobit a jak se jí bránit?

Kdy se jedná o šikanu

Šikanu v práci lze poznat celkem jednoduše. Zpravidla se jedná o dlouho trvající nepřátelské vztahy a nepřátelskou náladu, která přerůstá až v ponižování druhého, a to klidně více zaměstnanci najednou.

Ve většině případů se šikana odehrává ze strany nadřízeného směrem k podřízenému (bossing), ale není to vždy pravidlem. Může to být totiž i naopak, tzn. že podřízený zaměstnanec ponižuje nadřízeného (mobbing).

Bossing

Když se jedná o bossing, tak nadřízený zaměstnanec zneužívá svého postavení a šikanuje, ponižuje nebo zastrašuje podřízeného. Bossing tedy představuje například:

  • zadávání nesplnitelných nebo ponižujících pracovních úkolů
  • nepřiměřené trestání a bezdůvodné postihy
  • zesměšňování, posmívání
  • neodůvodněné kritizování
  • ironické poznámky
  • neustálé přerušování při mluvení
  • podceňování
  • nekomunikování a ignorace
  • pomlouvání a hanobení dobré pověsti
  • vytváření sociální izolace
  • vytváření překážek
  • pronásledování
  • vyhrožování fyzickým násilím
  • sexuální obtěžování

Pozor! Důležité je nezaměňovat bossing s klasickým používáním pravomocí nadřízeného. Z toho plyne, že ne vždy se musí jednat o šikanu.

Mobbing

Mobbing představuje v podstatě totožné projevy jako bossing s tím rozdílem, že při něm je šikanovaným nadřízený zaměstnanec nebo zaměstnanec, který je na srovnatelné pracovní pozici.

Následky pracovní šikany

Pracovní šikana má velmi negativní vliv na zdraví člověka, zejména pak na jeho psychickou pohodu a zdraví. Ačkoliv se to nemusí zdát, následky mohou být opravdu velmi vážné a to zejména pro osoby bez zkušeností se šikanou nebo s nižším seběvědomím.

Dochází-li ve firmě nebo na pracovišti k bossingu či mobbingu je to jasný důkaz toho, že se jedná o velmi nezdravé pracovní prostředí a evidentně zde došlo k narušení sociálních vztahů. Jedná se o tzv.

patologické chování, tedy abnormální a obecně nežádoucí společenské jevy, které jsou společensky nebezpečné a nejsou v souladu se standardními sociálními, ale i právními normami společnosti. Pracovní šikana může mít za následek například:

  • zhoršení pracovního výkonu
  • snížení soustředěnosti
  • zvýšený pracovní stres
  • zvýšenou pracovní absenci
  • zvýšení chybovosti a úrazovosti
  • snížení zisku firmy
  • narušení psychické pohody
  • zhoršení psychického i fyzického zdraví
  • podráždění a útočnost
  • zhoršený spánek
  • nechutenství
  • sklony k sebevraždě

Pracovní stres, který vzniká následkem pracovní šikany, má vliv na vznik různých druhů psychosomatických, ale i jiných, onemocnění.

Zákony na ochranu před šikanou

Rovným zacházením a diskriminací, potažmo šikanou, se zabývá Zákoník práce č. 262/2006 Sb. Konkrétnosti jsou pak uvedeny v:

  • § 1a odst. 1 písm. e)
  • části 1 Hlavy 4

Statistiky pracovní šikany

Podle statistik společnosti STEM/MARK má s pracovní šikanou zkušenost přibližně čtvrtina zaměstnanců. Nejčastěji jsou obětmi šikany ženy (27 %), pak teprve muži (19 %).

Asi 43 % šikanovaných se s tímto jevem setkává alespoň jednou týdně, přičemž více jak 50 % zaměstnanců jsou šikaně vystavovány déle jak jeden rok.

Zhruba tři pětiny zaměstnanců jsou šikanováni svým nadřízeným (bossing) a jedna čtvrtina pak kolegou (mobbing).

Jak se bránit šikaně v práci?

Existuje mnoho metod, jak se bránit šikaně v práci. Nejdůležitější je ale prevence, která platí zejména pro majitele a manažery firem. Z hlediska zaměstnance, který je šikanován, je pak na zváženou, zda se bránit právně.

Prevence ze strany zaměstnavatele

Zcela zásadní je podnikat preventivní opatření, která si ale musí nejdříve uvědomit zaměstnavatelé a manažeři firem. Je tedy důležité s nimi o šikaně mluvit, zejména o jejím negativním dopadu na dlouhodobí chod, ale i úspěšnost firmy. Většinou právě oni jsou odpovědní za šikanu ve firmě.

Nejenže často sami šikanují, ale i šikaně vědomě přihlížejí, a to aniž by proti ní nějak zakročili. Neuvědomují si totiž, že škodí sami sobě, respektive své firmě. Z dlouhodobého hlediska má tolerance šikany vysoce negativní vliv na výkon zaměstnanců a ve finále i celkovou prosperitu firmy.

Zaměstnanci jsou častěji nemocní, což může být pro firmu, zejména u fluktuace kvalitních zaměstnanců, velmi nepříjemné až devastující.

Přemýšlejte sami nad prevencí. Přemýšlejte, jak předejít šikaně. Vašim úkolem z pozice majitele firmy, případně jejího ředitele, je zajistit, aby firma zaměstnávala kvalitní manažery s osobností. Empatický manažer bude lépe naslouchat lidem a zajímat se o mezilidské vztahy v pracovním prostředí.

Jako majitel firmy, ale i vedoucí zaměstnanec, podporujte otevřenou diskuzi o mezilidských vztazích na pracovišti.

Neakceptujte jakýkoliv druh šikany, ať už se jedná o ty nejmenší pokusy, jako je pomlouvání, zesměšňování, ignorace či podceňování, nebo o závažné konflikty tipu vytváření sociální izolace, vytváření překážek, pronásledování, vyhrožování fyzickým násilím či dokonce sexuální obtěžování.

Pokud odhalíte šikanu na pracovišti, jednejte okamžitě. Nikdy řešení neodkládejte, protože tím by mohlo dojít k prohloubení problému a eskalaci v opravdoví konflikt. Vstupte do řešení konfliktu mezi zaměstnanci, případně se před tím poraďte s odborníkem (psychologem).

Vytvářejte ve svém firmě takové pracovní prostředí, které je příjemné a kam se budou zaměstnanci rádi vracet. Vytvářejte prostředí, ve kterém se lidé budou vzájemně podporovat a budou si věřit.

V takovém pracovním prostředí se bude mnohem lépe dýchat, zaměstnanci budou výkonnější a spokojenější.

A dnes je to dokonce trend, protože firmy pochopily, že kvalitní personál, který má dobré mezilidské vztahy, je opravdová hodnota firmy.

Právní řešení ze strany zaměstnance

Jste-li zaměstnanec firmy, jejíž každodenní součástí je šikana, doporučujeme vám zvážit, zda má smysl zde pracovat. Vždyť v práci prožíváte velkou část svého života a cílem není mít z toho zdravotní problémy.

Pokud jste jako zaměstnanec obětí šikany na pracovišti, máte možnost to řešit třemi základními způsoby: lidskou domluvou, žádostí o pomoc u zaměstnavatele nebo jiného vedoucího pracovníka, a v krajním případě právně. Jestliže se rozhodnete pro právní řešení, postupujte takto:

Budete mít zájem:  „Pomalé jídlo“ v Pardubicích

Sesbírejte si co nejvíce důkazů a zajistěte si svědecké výpovědi spolupracovníků. Najděte si spojence. Zapisujte si všechny konflikty do pracovního deníku.

Proberte situaci se svými nejbližšími – rodina, kamarádi. Nebojte se navštívit psychologa nebo odborného kouče, který vám dá tipy, jak se účinně bránit.

Podejte stížnost zaměstnavateli s jasným požadavkem prošetření dle § 276 odst. 9 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce.

Jestliže se jedná o odměny, kariérní postup či pracovní podmínky, vyžadujte po zaměstnavateli, aby důrazně dodržoval zásady rovného zacházení se všemi zaměstnanci, a to dle § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce.

Jestliže se ani po těchto úkonech situace nezměnila a šikana na pracovišti vůči vám přetrvává, můžete se obrátit se stížností na patřičný Oblastní inspektorát práce. Jak podat stížnost na OIP?

Můžete se za určitých podmínek obrátit také na veřejného ochránce práv. Je to možné ale pouze v případě, že se jedná o šikanu, která je spojená s diskriminací, tzn.

že musí být motivována některými z diskriminačních kritérií, jako je například zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra, rasa nebo etnický původ, pohlaví, věk apod.

, dle antidiskriminačního zákona č. 198/2009 Sb.

V případě, že se chcete domáhat finančního odškodnění, musíte se obrátit na soud a podat žalobu. Vzhledem ke složitosti celé problematiky doporučujeme vyhledat specializovaného advokáta.

Mobbing na pracovišti: Jak se bránit kolektivní šikaně

Šikana na pracovišti může mít řadu různých podob. Tou nejtypičtější formou, kterou si asi většina lidí vybaví jako první, je tzv. bossing, tedy šikana ze strany někoho, kdo je vůči oběti v nadřazeném postavení.

Utiskování zaměstnance ale může přicházet i ze strany vícečlenné skupiny – například kolegů na srovnatelné pracovní pozici nebo dokonce od podřízených. V případě kolektivní šikany vůči jednotlivci mluvíme o tzv. mobbingu.

Ten je bohužel v našich končinách častější, než si možná mnozí myslí. Podle statistik neziskové společnosti Mobbing Free Institut má v Česku s mobbingem v nějaké podobě zkušenosti až čtvrtina zaměstnanců. Plných 79 % obětí mobbingu pak tvoří ženy.

Jak je mobbing definován, jak probíhá, jak poznáte, že jste se na pracovišti s mobbingem setkali, a jak se můžete coby oběť mobbingu bránit?

Výraz „mobbing“ poprvé použil zoolog a držitel Nobelovy ceny za medicínu Konrad Z.

Lorenz ve své knize Takzvané zlo z roku 1963, kde tímto termínem popisoval kolektivní útok zvířecí tlupy nebo hejna na vetřelce.

V psychologii se později slovo „mobbing“ začalo používat pro psychické týrání a situaci, kdy určitý kolektiv cíleně, systematicky a dlouhodobě utlačuje, vyčleňuje, zesměšňuje nebo nějak jinak degraduje jednotlivce.

Hranice mezi tím, kdy se jedná o neškodné kolegiální škádlení a kdy se jedná o mobbing, není nijak exaktně definována. Rozhodující pro vyhodnocení situace je především to, jak se cítí sama oběť a jak danou situaci vnímá. Podle H. J.

Kratze, autora knihy Mobbing – jak ho rozpoznat a jak mu čelit, většinou mobbing začíná nějakým neřešeným konfliktem na pracovišti a po čase ústí v patologický vztah, ze kterého se oběť bez vnější intervence dostává jenom velmi těžko.

Pro mobbing je také typické, že zpravidla probíhá dlouhodobě (minimálně půl roku) a jeho intenzita se v průběhu času často stupňuje.

Další oblíbené články pro: Pracující

Když se ucho utrhne: co je to autistické vyhoření

Typologii mobbingu vypracoval v osmdesátých letech Heinz Leymann, uznávaný švédský psycholog, který výzkumu mobbingu zasvětil svůj profesní život. Podle Leymanna se dají projevy chování, jež se dá považovat za mobbing, rozdělit do pěti základních kategorií:

Typ 1: Komunikace a prostor k vyjadřování

Mobbing se velmi často projevuje tak, že kolektiv nedává jedinci prostor k vyjadřování.

Poznámky oběti nejsou brány v potaz, oběť se nemůže vyjadřovat, je ignorována nebo zcela opomíjena, zatímco ostatní lidé na srovnatelné pozici se vyjadřovat mohou.

Výjimečné není ani zesměšňování, urážky nebo dokonce nadávky na adresu utlačovaného. Oběti často nejsou dodávány potřebné informace a je vyčleněna z komunikačního řetězce.

Typ 2: Společenský status a sociální kontakt

S mobbingem mnohdy úzce souvisí systematické a dlouhodobé vyčlenění konkrétního jednotlivce z kolektivu. Ten je ostrakizován a izolován, často dokonce nejenom společensky, ale i fyzicky (například je jeho pracoviště odstěhováno dále od ostatních). Jedinec je často přehlížen a není mu umožněno účastnit se kolektivních aktivit.

Typ 3: Reputace a osobní integrita oběti

Dalším typem šikanózního chování je útok na reputaci a osobní integritu dotyčného jedince. Ten se stává terčem pomluv, kritiky, neopodstatněného obviňování a zesměšňování. Posměch kolektivu může cílit na vzhled či chování jedince, ale i na jeho osobní život, názory, sexualitu nebo třeba i národnost.

Typ 4: Výkon zaměstnání a profese

Mobbing má zpravidla i přímý vliv na schopnost oběti vykonávat své zaměstnání.

Nezřídka jsou danému zaměstnanci dávány podřadné a degradující úkoly nebo naopak nezvladatelné projekty, u kterých je předem jasné, že je pracovník nemůže splnit.

Stejně tak se často oběti zadržují klíčové informace a ta pak nemůže pracovat nebo vykonává nějakou práci zcela zbytečně. Oběť tak velmi rychle ztrácí motivaci k práci nebo se jí prudce sníží sebevědomí.

Typ 5: Chování ohrožující fyzické zdraví oběti

Když ponecháme psychosomatické účinky stresu a psychického teroru stranou, existuje ještě poslední úroveň šikanózního chování, a sice aktivity, které přímo ohrožují zdraví či dokonce život oběti. Ta může být například nucena k fyzicky namáhavé práci, případně jí mohou ostatní vyhrožovat, naznačovat fyzickou újmu nebo ji sexuálně obtěžovat.

Obětí mobbingu se může stát víceméně kdokoliv. Jak uvádí Heinz Leymann, stačí, aby dotyčný jedinec nějakým způsobem vybočoval nebo byl v kolektivu nápadný.

K mobbingu tak může vést víceméně jakákoliv odlišnost – nápadný fyzický vzhled, odlišné názory od zbytku skupiny, příslušnost k sexuální, etnické nebo rasové menšině, nebo dokonce jen fakt, že dotyčný je ve firmě nový.

A pokud je navíc daná oběť neprůbojná a má nízké sebevědomí, může o to více přitahovat pozornost agresorů a může se snadněji stát obětí psychického teroru na pracovišti. U mobbingu platí, že na vině je vždy agresor, případně kolektiv agresorů, i když oběti nezřídka ze způsobení situace obviňují samy sebe vlivem sníženého sebevědomí.

Co se týče tzv. „mobberů“, tedy agresorů, kteří jsou aktivnímu strůjci mobbingu, ani zde nelze přesně definovat, jaký druh lidí se k mobbingu uchyluje. Podle Mobbing Free Institutu se mobbeři dají dělit na vědomé a nevědomé, tedy ty, kteří se mobbingu dopouštějí cíleně a schválně, a ty, kteří si důsledků svého jednání nejsou vědomi.

Například lidé s nižší sociální inteligencí si nemusí nutně plně uvědomovat, jak moc své kolegy psychicky deptají. To, jestli se v konkrétních případech jedná o vědomého nebo nevědomého agresora, nemá na průběh šikany a na to, jak oběť situaci vnímá, příliš velký vliv.

Ale platí, že s agresorem, který se mobbingu dopouští nevědomky, se při řešení problému většinou pracuje o něco lépe než s vědomým mobberem.

Obecně platí, že šikana na pracovišti má na její oběti dlouhodobé a nedozírné negativní následky. Zasažena je nejen psychika postiženého, ale podle intenzity šikany i jeho důstojnost, integrita a fyzické zdraví. Podle spolku BezpečnostPráce.

info vede mobbing u obětí ke snížení pracovního výkonu, stresu, vyšší úrazovosti, zhoršení psychického i fyzického zdraví a zhoršenému spánku.

Podle výzkumu Univerzity v Bergenu pak přivede šikana na pracovišti každou přibližně dvacátou oběť až k sebevražedným sklonům.

Jestliže tedy máte podezření, že jste se na pracovišti stali obětí mobbingu, měli byste problém ihned začít řešit.

Při řešení situace, kdy jste nuceni na pracovišti čelit projevům mobbingu, postupujte pokud možno racionálně. Mobbing Free Institut radí nemyslet hned na protiútok nebo pomstu, ale zároveň být asertivní a šikanu konstruktivně a transparentně řešit. Zde jsou kroky, které byste coby oběť mobbingu měli začít podnikat:

  • Zmapujte situaci. Definujte účastníky mobbingu. Sepište si, jak se situace projevuje, které znaky šikanózního chování naplňuje a v jakém konfliktu má svůj původ. Teprve když budete mít jasno v tom, co se děje a jak jste se do současného stavu dostali, budete schopni určit, jestli jste se skutečně stali obětí mobbingu a co byste měli dělat dál.
  • Zapisujte si události a shromažďujte důkazy. Začněte si zaznamenávat konkrétní projevy nežádoucího chování svých kolegů na pracovišti. Co, kdy, kde, jak? Byla u události ještě třetí osoba, která by případně mohla vaši verzi potvrdit? Stejně tak si uschovávejte zprávy, e-maily a vzkazy, které vaši situaci dokazují a vykreslují.
  • Připravte si plán. Na základě současného vývoje se pokuste objektivně předpovědět, co se bude dít dále. A stanovte si časový limit, do kdy jste schopni a ochotni situaci tolerovat a po kterém začnete záležitost aktivně řešit.
  • Vymezte se vůči šikaně. Pokud se rozhodnete jednat, buďte racionální a vyvarujte se výrazně emotivního chování. V žádném případě byste neměli zničehonic takzvaně „vybouchnout“, agresivně se proti útočníkům ohradit nebo se jim snažit nějak pomstít. Tím byste svoji situaci jenom zhoršili. Postupujte asertivně, ale konstruktivně. Jasně se vůči útočníkům vymezte a klidně, ale důrazně jim řekněte, co si nepřejete, aby dělali.
  • Eskalujte problém výše. Pokud smírčí řešení přímo s účastníky není z nějakého důvodu možné nebo žádoucí, eskalujte situaci výše. Oslovte personální oddělení nebo management, případně podejte oficiální písemnou stížnost s požadavkem na prošetření (které zaměstnavatel musí provést podle zákona 262/2006 Sb. zákoníku práce).
  • Zajistěte si vlastní bezpečnost. Pokud hrozí, že by vás daná situace mohla ohrožovat na zdraví nebo dokonce životě, podnikněte okamžitě kroky, které vám zajistí bezpečnost. V tomto ohledu buďte zcela nekompromisní a nesmlouvaví.
  • Vyhledejte odbornou pomoc. Jestliže jste narazili při řešení mobbingu na slepou uličku, neváhejte se obrátit na odborné instituce a regulační orgány, které vám poskytnou expertní pomoc.

Otázce šikany na pracovišti se věnuje zákon 262/2006 Sb.

zákoníku práce, který zajišťuje „rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace“ a který definuje „zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace“. V případě, že by k šikanóznímu chování docházelo opakovaně a vedení firmy by situaci nedokázalo řešit, může to být posuzováno jako porušování výše zmiňovaného zákona ze strany zaměstnavatele.

  • Jestliže nedojde k uspokojivému vyřešení situace přímo na pracovišti ani po jednání s vedením firmy, neváhejte se obrátit na některou z následujících institucí:
  • Foto: Welcome to the Jungle

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector