Sex v práci – nic výjimečného

LONDÝN Navázání sexuálního vztahu v práci může znamenat začátek slibné kariéry. Románky ale mohou vzkvétající kariéru také zbrzdit. Výzkum, jehož výsledky analyzoval britský server BBC News, ukázal, že velká část zaměstnanců někdy milostný vztah s kolegou či kolegyní měla. Co všechno se však může stát dojde-li k prolomení hranice mezi profesním a milostným životem?

Problémy nastávají zejména v případě vzplanutí vášní mezi nadřízeným a podřízenou či naopak. Podle Petera Handela ze společnosti Carnegie Training hrozí zneužití takového vztahu téměř vždy. Problémy plynou ze samotného faktu, že je jedna z osob ve vyšším postavení.

Handel školí zaměstnance personálních oddělení v 75 zemích a radí jim, jak se s touto citlivou záležitostí vypořádat. „Jsou zde dva zásadní problémy,“ říká. „Jak si můžete být jistý, že je vztah bezpečný bez více či méně skrytého nátlaku a zda se nejedná o střet zájmů.“

Lepší plat přes postel? Firmy mívají různá pravidla co se týče vztahů mezi spolupracovníky.

Některé společnosti trvají na naprostém zákazu románků na pracovišti, což Handel považuje za kontraproduktivní. Připouští však, že tyto vztahy mohou působit problémy, které negativně ovlivňují chod společností.

„Když vaše kolegyně spí s šéfem, jak víte, že nemá lepší plat nebo si tím nevylepšuje pracovní podmínky?“

Mnoho firem v takovém případě jednoho ze zaměstnanců přemístí na jiné oddělení, což ale může vést k problémům jiného druhu. „Pokud bude z dvojice potrestán ten na nižší pracovní pozici, není to fér. Pokud najdete jinou pozici pro druhého, můžete přijít o zkušeného leadera,“ říká Handel. Přemísťování zaměstnanců mezi jednotlivými odděleními navíc není řešením pro menší firmy.

Ani vyhazov obou není ideálním řešením. Zaměstnavatel v takovém případě musí brát v potaz případné právní důsledky, které za rozhodnutí může nést. Obzvlášť ve Spojených státech není takový krok jednoduchý. „Když vyhodíte někoho s kým jste spal, vystavujete se nebezpečí, že vás dotyčný obviní ze sexuálního obtěžování,“ tvrdí Handel.

Mnoho právních kanceláří se zabývá právě těmito případy. Handel proto varuje zaměstnavatele: „Nedělejte nic, co nechcete druhý den vidět na titulní straně bulvárních novin.“

Budete litovat Obecné se dá říci, že románku s kolegou nakonec budete litovat – a pokud se jedná o nadřízeného, budete muset utéct někam daleko, nebo povolat právníky.

Výzkum, který provedl Andrew Kakabadse, profesor managementu z Cranfieldské univezity v Anglii, ukazuje, že 60% všech zaměstnanců někdy mělo velmi důvěrný vztah s kolegou. Za důvěrný vztah Kakabadse považuje takový, který je silnější než přátelství „jen krok před tím, že se stane fyzickým.“

„Hodně takových vztahů se časem změní v sexuální vztah,” říká. Podle něj přitom vůbec nezáleží na náboženství nebo zemi původu.

• Každý šestý Kakabadse připouští, že je těžké uvěřit, že opravdu 6 z deseti kolegů má na pracovišti důvěrný vztah a že reakce zbylých čtyřech jsou většinou nevěřícné.
• Říká, že signálem pro uznání této skutečnosti je moment, kdy se začnete ptát sám sebe „Proč má zrovna on/ona od šéfa takové výhody?“

„Většinou ve firmách najdete ženy, které mají vztahy se staršími muži,“ říká Rod Liddle z časopisu Spectator. Muži chtějí mládí a krásu. Na ženy jako afrodiziakum působí moc, velký výdělek a schopnost starat se o dítě.

Národní organizace žen v USA uvádí, že 50 až 75 % žen se v práci setkalo se sexuálním obtěžováním. hranice mezi obtěžováním a flirtem jsou ale velice tenké. Podle Americké asociace managementu vedla polovina románků na pracovišti k dlouhodobému vztahu nebo dokonce manželství.

Kolega v práci mi platil za sex

Je tomu už mnoho let nazpět. Manžel tehdy přišel ze dne na den o práci a já zůstala na obživu dvou dospívajících synů a celé naší rodiny sama. Snadné to tedy opravdu nebylo.

Manžel měl dlouhotrvající problémy v práci. Nejen, že už ho sezení v kanceláři a zakládání dokumentů do šanonů za dlouhé roky nebavilo, na paty mu tehdy začal šlapat o mnoho let mladší kolega, který měl zřejmě zálusk na jeho teplé a dobře placené místečko. Jak už to tak bývá, jednoho krásného dne přišel můj muž Jirka z práce s tím, že dostal výpověď.

Peníze za odstupné, které mu byly vyplaceny, se rychle rozkutálely a než jsem se stačila rozkoukat, starší syn už na mě z kuchyně pokřikoval, že má zase hlad a že by potřeboval nové boty. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem zůstala na obživu rodiny úplně sama.

I já jsem měla samozřejmě své stálé zaměstnání, které mne však poskytovalo jen zlomek peněz, které byl schopen vydělat můj muž.Právě jeho příjem byl vždycky tím hlavním, co naši rodinu dokázalo uživit. Nikdy jsme nebydleli na růžovém obláčku, zároveň jsme však také nikdy nežili od výplaty k výplatě. Až do současnosti jsme se prostě měli tak nějak normálně.

Dokázali jsme poplatit vše důležité, stejně tak jako si ušetřit na letní dovolenou nebo klukům na tábor. Co bude ale teď? Z mého platu rodinu uživit nedokážu, to mi bylo jasné. A nejen mně, ale i manželovi. Ten však celou situaci nezvládl a na dlouhý čas několika vleklých měsíců propadl depresi. Jen ležel a nemluvil a my jsme kolem něj našlapovali po špičkách.

Vůbec tedy nepřipadalo v úvahu, že by se v tomto svém stavu hledal novou práci. Musel se dát nejdřív dohromady.

Všechno zůstalo na mě

Starost o rodinu tedy zůstala na mě. Pracovala jsem celý život v jedné firmě, kam jsem nastoupila hned po škole. Jako fakturantka a účetní jsem byla jednou z mnoha a na mé práci nebylo nic zvláštního ani zajímavého. Po letech jsem brala práci jako rutinu a nutnost pro příjem tolik potřebných finančních prostředků. A v situaci, ve které jsme se právě ocitli, ještě o to víc.

Každé ráno jsme opouštěla domov s pocitem, že pro rodinu dělám maximum. Bohužel jsem cítila i nesnesitelnou tíhu skutečnosti, že celá finanční stránka naší rodiny je teď závislá pouze na mém příjmu. Možná, že tenhle pocit mají muži, kteří mají doma ženu na mateřské dovolené a živí ji i děti. Pro ženu tenhle pocit ale přínosný není. Alespoň pro mě tedy nebyl.

Stal se pro mě velkou zátěží, psychickou i fyzickou. Navíc jsem se musela velmi přemáhat, abych před manželem neupustila nějaké nevhodné slovíčko. Aby si náhodou nepomyslel, že je k ničemu. Abych mu nedala sebemenší důvod k tomu se ještě více stáhnout do sebe a padnout do ještě hlubších depresí, které ho už tak nesnesitelně obtěžovaly. A bohužel nejen jej, ale celou rodinu.

Raději jsem tedy byla pořád v práci. A kluci se doma taky příliš nezdržovali. Nabrala jsem si práci navíc a věnovala jsem jí samozřejmě také čas, který jsem předtím trávila doma nebo se svými přáteli. Až nyní jsem si začala všímat, že i ostatní kolegyně a kolegové tráví v zaměstnání mnohem více času než by museli. Dříve jsem odcházela běžně kolem páté, nyní jsem zůstávala někdy až do osmi.

A někdy i déle. To už pak ale v kanceláři ani v celé budově opravdu téměř nikdo nebyl.

shutterstock_286601981b

Po dlouhé době mi někdo polichotil

Ten večer se mi nechtělo domů. Věděla jsem, že kluci jsou ještě někde venku a za manželem jsem se bohužel už dávno netěšila. Seděla jsem na své kancelářské židli, stoly a židle okolo mne byly už dávno pusté a jen umyté hrníčky v kuchyňce už se těšily na další ráno, kdy v nich dámy a pánové uvaří voňavou kávu.

Nohy jsem měla jako konve a ačkoli mi nebylo ještě ani 45, připadala jsem si asi na sto. Proto mne tak moc zaskočilo, co se odehrálo v následujících několika minutách. Stoly okolo mne zely prázdnotou, jen ve vedlejší prosklené kanceláři jsem zahlédla světla a mihotající se postavu. Když jsem zaslechla lehlé zaklepání na dveře, trochu mne polekalo.

Hned jsem si však uvědomila, že to bude asi ten pán od vedle a řekla jsem dále. „ Dobrý den“, pozdravil uctivě asi padesátiletý pohledný chlapík, kterého jsem nikdy předtím nezaregistrovala. Vlastně jsem neznala žádné chlapy od nás z firmy. Nezajímali mne. Vzhledem mužů jsem se už nějaký ten pátek nezabývala, měla jsem prostě jiné starosti a navíc doma svého manžela.

Když vešel tenhle zvláštní muž do kanceláře, něčím mne ale zaujal. Možná to bylo tím, že se na mě tak zajímavě podíval. A jeho úsměv byl sympatický, stejně jako jeho pohled. Vryl se do mých očí a já jsem náhle pocítila něco zvláštního. Teď už vím, že jsem měla správné tušení.Přesvědčila jsem se o tom hned za malou chviličku.

„ Já se moc omlouvám, že Vás ruším, ale musím Vám prostě něco říct,“ začal ze sebe soukat „můj pracovní soused.“ A pak už to šlo ráz naráz. Honza, jak se onen muž jmenoval, mne nejdřív pořádně polichotil. Po dlouhé době jsem z jeho úst slyšela slova jako moc ti to sluší, jsi tak výjimečná, tvoje oči jsou tak milé…“ Víš, dívám se na tebe za tím sklem už celou věčnost.

Dnes jsem si řekl, že už za tebou prostě musím jít. Strašně po tobě toužím a nedokážu se ovládnout,“ sdělil mi upřímně Honza a já zůstala stát jako zkoprnělá.

Za sex mi nabídl peníze

„ Já mám ale děti a manžela,“ řekla jsem svému kolegovi s tím, že mne sice jeho komplimenty velmi potěšily, ale zároveň zaskočily. Honza se ale vůbec nenechal zastrašit a zdálo se, že je na všechno připravený. „ To já přece dávno vím, že jsi vdaná.

A taky to, že máte v současnosti nějaké trable s penězi, vid?,“ zeptal se mne jako starý kamarád. Musela jsem jen přitakat. Objal mne a do ucha jemně zašeptal: „ Jestli chceš, můžu ti pomoct tvou finanční situaci trochu vylepšit.“ Zalapala jsem po dechu.

Cože? Nejdřív jsem nechápala o co jde, ale když mi Honza položil ruku kolem ramen a pevně mne objal, pochopila jsem, oč tu běží. Nebudu vám nalhávat, že jsem v tu chvíli také nepocítila vzrušení. Vždyť to bylo po letech, co mi někdo řekl, že jsem krásná a z jeho doteků jsem opravdu cítila, že je ze mě celý hotový.

Ještě ten večer mne pozval na sklenku vína a hned poté jsme skončili u něj doma. Se vším všudy. Bylo to hezké. A bylo to zvláštní. Když mi pak při loučení Honza podával tisíc korun s tím, že mi děkuje za nádherný večer a že doufá, že se brzy uvidíme znovu, nevěděla jsem nějak co si vlastně počít. „Jen si ty peníze vem.

Já ti rád pomůžu a ty nebudeš muset aspoň do noci vysedávat v kanclu, budeme ten čas raději trávit spolu, chceš?,“ zeptal se mile a já se nezmohla na nic jiného než souhlasné pokyvování.

Nakonec to skončilo

Doma si nikdo ničeho nevšiml. Druhý den byl jako první a další jakbysmet. S Honzou jsem se začala stýkat celkem pravidelně a bylo to fajn. Milovala jsem se ale i se svým mužem a když přišel za pár měsíců konečně s tím, že má novou práci, rozjasnila se mi tvář.

Uvědomila jsem si totiž, že to s Honzou dělám celé opravdu jen kvůli tomu, abych měla nějakou tu korunu navíc. Můj muž se začal měnit a s novou prací se z něj stal zase ten skvělý chlápek, kterého jsem milovala. A peněz bylo taky dost.

Milostný poměr s Honzou jsem proto ukončila a on to naštěstí pochopil. Zanedlouho jsem ho viděla s jinou a o mnoho let mladší slečnou. Asi jí taky pěkně zaplatil. Já už jsem tohle kvůli penězům naštěstí nikdy udělat nemusela. Svému muži jsem o svém „vedlejšáku“ nikdy neřekla.

Musela bych se propadnout hanbou. Vlastně jsem ale ráda, že jsme to těžké období všichni bez větší újmy přežili.

Antonie K.(58), Jihlava

ŽENA-IN – Sex na pracovišti? Nic neobvyklého!

Měla jsem strach, že někdo přijde, ale on vždycky věděl, co a kde má dělat. Netrvalo dlouho a já přestala vnímat, kde vlastně jsem. Posadil mě na svůj stůl, vyhrnul sukni a… Vyzkoušela jste někdy sex na pracovišti?

Mnozí lidé žijí v předsvědčení, že sex patří jen a pouze do ložnice. Pravda, část z nich s tímto přesvědčením vede celkem spokojený život. Možná to jednoho z partnerů začne časem nudit, možná taky ne. Ale přesto, proč nevyzkoušet milování i někde jinde? Stereotyp byl a bude v sexu vždy jen na škodu.

Milování na netradičních místech určitě patří k oblíbeným způsobům zpestření milostného života.

Můžete to vyzkoušet v přírodě, na veřejnosti, v autě… A už jste to zkusila v práci? Taková rychlovka na pracovním stole, na záchodě nebo kdekoliv jinde na pracovišti nezní zas tak špatně.

Někteří dokonce tvrdí, že rychlovky jsou zaručeně vzrušující téměř vždy a téměř všude. Přinejmenším budete mít na co dlouho vzpomínat.

Mohlo by se zdát, že pokud zrovna nepracujete ve vykřičeném domě nebo pornostudiu, sex v práci se vás netýká. Omyl! Podle nedávno provedeného výzkumu zažila sexuální hrátky na pracovišti téměř polovina dotázaných. Sex na pracovišti tedy není až tak neobvyklý jev. Nemusí se nutně týkat jen kolegů. Fakt, že s partnerem nepracujete pro stejného zaměstnavatele, není přece překážkou. Alespoň v některých případech.

Nabízí se hned několik možností, jak dostat partnera za vámi do práce tak, abyste zůstali sami. Pokud ovšem neděláte v nepřetržitém provozu a směnu nedrží vždy několik lidí.

Prostě mu jen nabídnete, jestli se nechce podívat, jak to u vás vypadá. Nebo sedíte ještě v práci, všichni odešli, ale vám se stále nedaří dokončit přidělaný úkol.

Váš protějšek vás možná rád v práci navštíví a přinese večeři.

Chcete vědět, co si o sexu na pracovišti myslí jedna z vás? Přečtěte si, co nám o své zkušenosti napsala jedna z těch, které se to nebály vyzkoušet.

V práci? Nikdy! A nebo snad…

Proč v práci, když to jde i doma a bez diváků? Tak tenhle názor jsem zastávala ještě před dvěma lety, a kdyby mi někdo tvrdil, že ho změním, ťukala bych si na čelo. Už jenom ten pocit, že budeme odhaleni nadřízenými nebo kolegy, ve mně vzbuzoval úzkost. Být to u mě v práci, dávám okamžitě výpověď.

Bylo léto, on měl dovolenou a já byla čerstvý absolvent bez práce. Domluvili jsme si, že spolu strávíme další krásný týden. Tu sobotu byl na programu výlet do zoo. Cestou jsme míjeli kanceláře, kde přítel pracoval. Už ráno říkal, že se tam musí stavit pro nabíječku na mobil, kterou tam zapomněl, a tak jsme tam šli.

V kancelářích nikdo nebyl, ačkoliv o víkendech se tam prý taky pracuje. Chvíli hledal nabíječku. Pak se mi najednou vynořil za zády a začal mě líbat na šíji. Jak prozíravé, on vždycky věděl, co a kde má dělat. A tohle mě vždycky dostane. Netrvalo dlouho a já přestala vnímat, kde vlastně jsem. Posadil mě na svůj stůl, vyhrnul sukni a… Však víte, jak je to dál.

Trvalo to asi pět minut. Bylo to krásné, jiné, vzrušující, ale zároveň jsem se hrozně bála odhalení. Někde jsem četla, že obava, že budete při sexu odhalen, u někoho způsobuje lepší výkon. Což byl určitě i jeho případ, u mě to možná ubíralo. Ale zážitek to byl krásný, a kdybych měla ještě příležitost, jdu do toho zase!

A co vy? Vyzkoušela jste už někdy sex na pracovišti? Jaké to bylo? Šla byste do toho zase?

Jak si užít aférku v práci

Je to jednoduché, v dnešní době, kdy skoro všichni trávíme většinu svého času v práci, nezbývá nic jiného než se seznámit s nějakým sexy kolegou. Není se snad ani čemu divit.

Nikdo nemyslí na sex jen večer, když přijde domů z práce a poslušně se uloží do postele. Přes den se honí hlavou různé sexuální představy a proč nevyužít k jejich zrealizování toho pěkného kolegu, se kterým si vždy skvěle pokecáte ve výtahu.

Tak se prostě ve výtahu jednou nebo několikrát zdržíte déle, možná i od toho je tam to rudé tlačítko STOP.

Když si ale chcete užívat sexu v práci, měla byste to dělat diskrétně. Což neznamená jenom to, že při náruživém vyhrnování sukně a rozepínání jeho kalhot ani nevzdechnete, ale předně dodržování několika pravidel. Nesmí vás přeci nikdo odhalit, jinak můžete na sex v práci zapomenout. A taky na povýšení…

Nejdůležitější je výběr

Na pracovišti přeci jenom ve výběru nejde až tak úplně o vzhled, ale o funkci zvoleného kolegy a důležitost jeho „vybavení“ snad ani nemusíme zmiňovat. Vyvarujte se užívání si s nadřízeným nebo šéfem.

Nejde snad ani o to, že byste ho sexuálně nezvládla, ale nemusely by to zvládnout vaše kolegyně, které takový vztah z kumbálu za kanceláří jen tak nerozdýchají. Určitě by si nenechaly líbit, že jenom vás šéf bere na „pracovní“ večeře, že vám zvedl plat, a vždy dostanete ty nejlepší projekty.

Raději se proto zaměřte na kolegy na stejné úrovni. Zde mohou vzniknout maximálně klepy, ale nikdo tak nemůže ohrozit vaši pozici ve společnosti.

článek

Dodržujte společná pravidla

U kancelářské aférky je velice pravděpodobné, že nic víc, než sex, nemůžete očekávat. Jenže i na sexu je potřeba se domluvit.

Hned potom, co si vyjasníte způsob ochrany, jestli se mu líbí víc krajky nebo latex, či dává přednost pracovnímu stolu před tmavým rohem za dveřmi, domluvte se i na pravidlech ukončení.

Je podstatné nezapomenout, že se jedná pouze o sex, bez citů, bez čehokoliv jiného, proto buďte připravena, že to může kdykoliv skončit a skončit to musí bez vašich slz, bez oboustranných podrazů a vydírání. Takže si to promyslete, a nejen z pohledu sexuálních poloh.

Důvěra se nevyplácí

I přesto, že jste si jistá, že vaše nejmilejší kolegyně, se kterou se znáte už dva roky, a říkáte si všechny intimnosti, by nebyla schopná něco vyzradit, nic jí neříkejte! Nikdy se nikomu o vášnivém sexu s kolegou ve skladu s kancelářskými potřebami nezmiňujte.

I přesto, že chcete všem říct, jak se pod vámi propadl pracovní stůl, kolik nových poloh jste objevili mezi policemi, a jaké nevídané využití jste našli pro lepící pásku, nikomu nic neříkejte.

Určitě i vám se několikrát stalo, že jste se prostě prořekla… a stejně tak se to může stát i vaší milé kolegyni.

Zapírejte, zatloukejte, hlavně to utajte!

Je to venku, všichni to vědí, každý se na vás dívá, šéf vás sleduje stejně tak, jako sleduje onoho kolegu. Všichni vás svlékají pohledem a představují si vás roztouženou vzadu za kopírkou.

Ale stále se nevzdávejte! Dokud vaše vzájemné orální uspokojování v pauze na oběd nemají vyfocené, nebo nahrané na kameře, nic se neděje, nemohou vám nic dokázat. Ale buďte připravena.

Začněte tvrdě pracovat a vymýšlet nové úžasné projekty, většina šéfů si pak ještě rozmyslí, jestli chtějí kvůli sexuální aférce pustit tak výbornou zaměstnankyni.

Foto zdoj: profimedia.cz

Sex v práci se objevuje všude. Problém nastává, když překročí hranici soukromí

Sex v práci je problém, pokud ovlivňuje byznys. Nevyplatí se však postavit „provinilce“ na pranýř. Namístě je diskrétnost a snaha najít individuální řešení.

Sex je realita pracovního prostředí

Zkušená HR manažerka, která postupně pracovala ve čtyřech středních firmách (a nepřála si zveřejnit své jméno), tvrdí, že se ani jednou nesetkala s tím, že by se téma sexu na pracovišti objevilo ve firemním etickém kodexu nebo interních směrnicích.

Sex v práci se však podle ní vyskytuje všude, je zkrátka realitou pracovního prostředí. Zvlášť firemní akce spojené s alkoholem, jako jsou kick-off meetingy, teambuildingy nebo vánoční večírky, jsou pro něj živnou půdou.

Alkohol je spouštěč, který rozpustí dosavadní zábrany a snahu udržet dekorum. Lidé jsou mimo domov, mají k sexu příležitost a také mají kde se mu věnovat, když jsou ubytovaní v hotelu nebo penzionu.

A tak se kolegiální blízkost lehce přetaví do sexuálního vztahu.

Podle průzkumu agentury STEM/Mark přiznává flirt na pracovišti více než 94 % Češek a Čechů. Zkušenost s intimním vztahem v práci přitom má 40 % mužů a 27 % žen.

Když stejná agentura zkoumala před třemi lety nevěru a další činy, které jsou společností tolerované, ale neměly by být, zjistila, že nevěru považuje za problematickou 42 % mužů a 36 % žen (celkem to bylo 39 % respondentů). Nejvíc jim tehdy z tohoto pohledu vadily alkohol za volantem, podplácení a neplacení daní.

To však samozřejmě neznamená, že by samotná kancelář byla proti sexu zcela imunní. Stane se, že si milenci počkají, až všichni odejdou, a pak je na pracovním stole objeví uklízečka, na jejíž možný příchod zapomněli.

Nesmí ovlivnit byznys

Jak ale tvrdí manažerka s mnohaletou praxí v HR, problémem začíná sex být především ve chvíli, kdy vstoupí do pracovní roviny a začne ji přímo ovlivňovat. Do té doby je to spíš věc individuální morálky a etiky než opravdu pracovní záležitost.

Potíž nastává ve chvíli, kdy sex spolupracovníků, ať už na stejném hierarchickém stupni, nebo dokonce v nadřízené a podřízené pozici, ovlivňuje jejich pracovní rozhodování, narušuje vztahy v týmu, nahlodává objektivní pohled na pracovní záležitosti a má negativní vliv na firemní byznys. Pak je podle ní namístě zvážit řešení, kterým může být například přeložení jednoho ze zainteresovaných na jinou pozici, jiné pracoviště nebo do jiného týmu.

I bokovky nejvíc vznikají na pracovišti. Vždyť v práci trávíme až 80 procent svého času. A nejvíc svého času tak zároveň trávíme se svými kolegyněmi a kolegy, dodává s tím, že je také třeba rozlišit, v jak velké firmě ke vztahům dochází.

V těch velkých, kdy spolu lidé, kteří mají sexuální vztah, pracovně tolik nepřijdou do styku, to nijak do práce nemusí zasáhnout. Ale čím je firma menší, tím může sex způsobit větší pracovní problémy.

A malou firmu, kde se všichni dobře znají a úzce na každodenní bázi spolupracují, může sex v práci dokonce poměrně slušně rozložit. Zvlášť, když je jeho aktérem i majitel nebo majitelka podniku.

Víc sexu, než si dokážeme připustit

Podle psycholožky Jany Tomanové sex na pracovišti byl, je a bude, a to nejspíš v mnohem větší míře, než se okolí líbí nebo než si dokáže připustit.

A to okolí nejbližšímu, od rodin „pachatelů“, přes kolegy, až po vedení společností, v jejichž prostředí se akty odehrávají, po okolí nejširší, což je zobecněná společnost se svými morálními předpoklady a legitimizovanými „normami“. Blízkost vytváří pouta, ta erotická nevyjímaje, tvrdí.

Čas trávený v zaměstnání navíc podle ní podporuje vytváření příležitostí, a to často snadných a dostupnějších, než jsou ty mimo zaměstnání.

Dokonce si myslí, že napětí a fyzickou přitažlivost, které vznikají v oboustranném vztahu, může firma pozitivně využít.

Jedinec zakoukaný do své kolegyně spíše přijde do práce pokaždé než ten, který se večer zakoukal v baru nebo není zakoukaný vůbec a třeba trochu emočně strádá.

Myslím, že chemická bouře podporuje výkon – snahu ukázat se v nejlepším světle, odolávat nepohodlí a únavě, která se pod vlivem tohoto koktejlu tak jako tak snižuje, uvažuje.

Otázka, co se vztahem dál, podle ní ale nastává ve chvíli, kdy vztah přeroste únosné meze nebo se stane ve firmě významným tématem. Pokud neblaze a dramaticky končí nebo skončil, může naopak u jeho aktérů vyvolat ochablost, demotivaci, ztrátu výkonu i chuti vůbec do práce přijít. Může hrát roli ve změně místa, dodává.

Jako psycholožka však zároveň varuje před rozvolněním přístupu k sexu na pracovišti. Možná by se tím sice snížil efekt zakázaného ovoce, ale benevolence nemusí přinést nic dobrého.

Zaměstnání má zůstat zaměstnáním, ač víme, že sex na pracovišti zůstane rovněž, říká. Doporučuje firmám mít vypracované postupy, jak na odhalené situace reagovat, ale vyvarovat se velkých postihů.

Za mnohem lepší považuje nabídku rozhovoru a řešení na individuální a diskrétní úrovni.

Pokud přitom dojde k partnerskému vztahu mezi dvěma lidmi v podřízeném a nadřízeném postavení, spíše by podle ní neměli nadále zůstávat v hierarchicky nerovném pracovním vztahu.

Není třeba jednoho z nich nechat odejít z firmy, pouze vytvořit takovou konstelaci, která bude vyhovovat oběma partnerům a bude co nejméně zasahovat do chodu firmy, vysvětluje s tím, že taková řešení jsou vždy individuální a musí být citlivá, nikoliv radikální, moralizující a odsuzující.

Sex může být ve firmě a práci akcentován různě a často i podprahově.

Například tím, že o hosty firemní konference se starají prvoplánově sexy hostesky, že si se sexuálními tématy pohrává firemní reklama a marketing nebo tím, že ve firmě není v pořádku firemní kultura a její hodnoty.

Rezervovaná je i ke snaze regulovat vztahy nebo sex na pracovišti ve firemních kodexech. Osvícené vedení totiž ví, že co je přirozené, jde těžko formálně regulovat. A také hrozí, že se pak vedení samo chytne do pasti. Co pak udělá s tím, když se „to“ stane zrovna u pracovníků, o které opravdu nechce přijít? Bude najednou měřit dvojím metrem? ptá se.

Za sexuální nátlak vězení

To vše se však vztahuje jen k tématu konsenzuálního sexu. Tedy toho, s nímž oba partneři souhlasí a je jejich společnou vůlí. Jinou kapitolou je samozřejmě sexuální obtěžování, zneužívání nadřízeného postavení k vynucování sexuálního styku a podobně. A to už je půda trestního práva.

Sexuální nátlak definuje paragraf 186 trestního zákoníku: Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.

Stejný trest hrozí tomu, kdo někoho jiného přiměje k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování a zneužije přitom jeho závislosti nebo svého postavení. A z něho vyplývající důvěryhodnosti či vlivu. Tedy třeba toho, že je v práci vedoucí.

Láska v pracovní době

Pokud se neradi seznamujeme v klubech a na diskotékách, nesportujeme, případně považujeme seznamky za ztrátu času, naše kancelář bude jedním z mála míst, kde se můžeme přirozeně seznámit s novými lidmi.

Já osobně pracuju ve velké mezinárodní firmě spolu s dalšími několika tisíci lidmi. Místo k seznámení ideální. Navíc jsme firma, v které převažují muži. Ženy jsou tu tedy „žádané zboží“, kdybych to měla nazvat tak trochu šovinisticky.

Pokud ale zvažujeme vztah nebo románek v práci, měli bychom si uvědomit následující:

• Co od vztahu na pracovišti chci, co očekávám?
• Jsem schopný jej udržet v mezích, které nebudou negativně neovlivňovat můj pracovní výkon?
• Jak budou reagovat kolegové či nadřízení, až se to dozví?
• Co když vztah nevyjde? Jak budu zvládat se s bývalým partnerem denně potkávat a spolupracovat na projektech?
• Co mi může vztah dát a co mi může naopak vzít?

Pokud si začneme nezávazný románek s některým z kolegů, případně s nadřízeným, připravme se, že…

Kancelářský románek

Nezávazné a sexuální vztahy na pracovišti jsou velmi časté. Z mého pohledu spíše nevhodné, nic to ale nemění na tom, že mnoho prostředí k takovýmto aktivitám lidi láká.

Znala jsem jeden tým, kde si noční zpříjemňovali různými aktivitami sexuálního rázu, kde mezi sebou většinu pracovní doby flirtovali, jezdívali spolu na víkendovky a navazovali nezávazné vztahy.

Trochu mi připadalo, že místo dospělých zaměstnanců jde o bezstarostné studenty. Vedení to tak nějak mlčky přecházelo.

Šlo o nenáročnou práci, kterou skutečně dělali mladí lidé a nejspíš to až tak nezasahovalo do jejich výkonů.

Pokud se rozhodnete skončit s kolegou v posteli po vánočním večírku, počítejte také s tím, že se s ním budete vídat dalších několik měsíců každý den, dokud jeden z vás práci nezmění. Možná pak nebude pouze ranní walk of shame, ale bude si o tom vykládat váš celý tým. Drby v práci nejsou nic příjemného.

Dokud vztah funguje, váš pracovní výkon se pravděpodobně zlepší. Jste zamilovaní, šťastní, plní energie…

Jestliže se vědomě rozhodnete udržovat sexuální vztah s kolegou z práce, rozmyslete si, zda to dokážete. Zda dokážete mít nezávazný vztah s člověkem, kterého vidíte osm hodin denně, chodíte spolu na oběd nebo spolupracujete na důležitých projektech, a zda to neovlivní váš pracovní výkon.

Mít vztah na pracovišti může být také přínosné. Vzhledem k frekvenci, s kterou se vyskytuje, ani není třeba předstírat, že by žádné výhody neměl. Budete se najednou těšit do práce, krátit si volné chvíle chatováním, o obědové pauze se nenápadně vytratíte, abyste si užili sex apod. Takový vztah může být velmi vzrušující a zábavný.

Jste‑li nadřízený, nedoporučovala bych takové vztahy se zaměstnanci udržovat.

Může to značně nahlodat důvěru týmu ve vás, někteří zaměstnanci se můžou snažit vás skrze sexuální služby manipulovat či vydírat a obecně se v prostředí, kde nadřízený střídá sexuální partnery z práce, nejeví jako důvěryhodné. Nehledě na to, že je to amorální a trestné, pokud vás některý ze zaměstnanců obviní ze sexuálního obtěžování.

S pozicí roste také odpovědnost za to, co si o dané věci řeknou druzí, jak to na ně bude působit nebo jak to bude vypadat. Možná by měl nadřízený ze své pozici jednodušší navazování vztahů, tím spíše by toho neměl zneužívat.

Vážné vztahy

Něco jiného je navazování vážných vztahů na pracovišti. Tomu asi zabránit nelze, lépe řečeno, asi si neřekneme, že nám to nestojí za to.

Od vážného vztahu totiž očekáváme, že nám dá více než chvilkovou zábavu a vzrušení, počítáme s ním i do budoucna. I když může být náročnější pracovat s partnerem v jednom týmu, znám dostatek lidí, kterým to vyhovuje.

Manželské páry se scházejí v kuchyňce na oběd, chodí spolu z práce, navštěvují se o pauzách.

Samozřejmě, že takový blízký vztah není pro každého – někoho by trávit 24 hodin denně se svým partnerem otravovalo. Pro některé je to však příjemné. Moje kolegyně pracovala s manželem, měli sedmiletou dceru, žili spolu 12 let, v práci spolu chodili ruku v ruce na pauzu, na oběd nebo nakupovat, těšilo je to.

Když navážete vážný vztah v práci, nejspíš se neutají. Ale to se obvykle neutají ani jiné vztahy. Lidé nejsou slepí. Dokud vztah funguje, váš pracovní výkon se pravděpodobně zlepší.

Jste zamilovaní, šťastní, plní energie, spolupracujete se svým partnerem, můžete si navzájem pomáhat. Je dokázané, že partnerství v práci může být pro oba zaměstnance přínosné.

Svému partnerovi můžete důvěřovat a navzájem se podporujete.

Pokud nedokážete řešit problémy dospěle a s odstupem a ve své práci chcete setrvat, doporučovala bych vyvarovat se vztahů na pracovišti úplně.

Problém může nastat, pokud máte ve vztahu konflikty, případně se rozejdete. Lidé mohou nést rozchod různě. Někteří lidé po rozchodu s partnerem nadále udržují přátelské vztahy, někteří spolu přestanou mluvit a spálí všechny mosty, jiní si dělají naschvály, další nejsou schopni rozchod akceptovat a snaží se různými manipulativními technikami k sobě partnera zase připoutat.

Jeden bývalý pár v práci se po rozchodu často hádal, dělal na poradách různé výstupy, odmítal jet na školení ve stejném autě a podobně. Ehm, bylo to otravné a nikoho to v práci nezajímalo. Nakonec jeden z páru změnil práci.

Opravdu je dobrý nápad hledat lásku v zaměstnání?

Pokud nedokážete řešit problémy dospěle a s odstupem a ve své práci chcete setrvat, doporučovala bych vyvarovat se vztahů na pracovišti úplně. Nikdy nemůžete zaručit, že vztah vyjde, i když je větší pravděpodobnost, že už budete partnera znát. To, jak se chová v práci, však není to samé jako chování doma.

Člověk může být v práci velmi nápomocný, ochotný s čímkoli poradit, chytrý a komunikativní, ve vztahu samotném však naopak uzavřený, spíše pasivní a držet si od partnera odstup. Jak může někdo působit v práci jinak než ve vztahu? Záleží na tom, do jaké míry je pro něj právě práce nebo vztah důležitý.

Lidé, kteří jsou velmi ambiciózní, se naučí v práci jednat tak, aby dokázali vytěžit co nejvíce. Pokud je však pro ně vztah vedlejší a řešit v něm problémy nechtějí, nebudou mu věnovat příliš energie. Navíc v práci nemusí projevovat city, nejsou lehce zranitelní, nemusí se otevírat, což je pro vztah důležité.

Jaké má tedy plusy vztah na pracovišti? Seznamujete se s člověkem přirozeně a již nějakou dobu jej znáte, jste ve stejném prostředí, vídáte se každý den.

Prostorová blízkost mezi dvěma lidmi je často jeden z největších faktorů sblížení dvou lidí. Navíc máte společnou práci, tedy téma ke komunikaci a interakci.

Vztahem v práci můžete získat partnera, na kterého se můžete spolehnout a který vám pomůže dosáhnout většího úspěchu.

Negativy může být příliš mnoho času stráveného s partnerem, přenášení problému ze vztahu do práce a naopak, nutnost dál spolupracovat s bývalým partnerem i po ukončení vztahu.

A co vy a vztahy na pracovišti? Máte nějaké vlastní zkušenosti? Chtěli byste pracovat s partnerem v jednom týmu?

Diskuze Láska v práci v pětatřiceti?

Krásnou sobotu přeji všem. Možná se trochu rozepíši, takže se předem
omlouvám za román.
Je mi čerstvých 35, jsem pár měsíců po rozchodu, vztah trval 16 let,
nejsem zdrcená ani nešťastná. V podstatě jsme se na rozchod dohodli a jsme
stále přátelé.
Vztah byl pěkný, ale ztratilo to „drive“ a láska se vytratila. Zůstalo
pěkné přátelství.

Děti jsme neměli, nejspíš i to byla chyba, nebyl tam
ten posun jak má být – svatba, děti. Pořád jsme někde cestovali a budovali
kariéru. Každopádně rozchod mě teď už nemrzí, cítím se lépe.
Pracuji na vysoké pozici v jedné větší firmě, svoji práci miluji
i přes její psychickou náročnost.

Nyní jsem ve fázi že bych ráda někoho k sobě, nejdříve asi jen
kamaráda s výhodami, později snad vážný vztah. Nechci lítat hned
z jednoho vážného vztahu do druhého, na druhou stranu v mém věku už
není na co moc čekat.
Jenže já se zamilovala, zamilovala uplně bláznivě až po uši. Do kolegy
v práci o 7 let mladšího.

Nastoupil před půl rokem a v podstatě hned
jsme si sedli, jak lidsky tak pracovně. Jsem na vyšší pozici a v podstatě
jeho nadřízená i když ne přímá. Od začátku to mezi námi jiskřilo a
on měl evidentní zájem, mě to lichotilo. Párkrát jsme se viděli i mimo
práci, jednou se to zvrtlo v líbání a „něco víc“, ale na samotný sex
nikdy nedošlo.

Dohodli jsme se že to nebudeme opakovat, nehodí se to v našich pracovních
pozicích a nechceme si to v práci pokazit, ale pořád je mezi námi krásné
přátelství.
Jenže já v tom lítám a nevím co s tím. On na toto téma moc nemluví a
asi mluvit nechce, takže netlačím. Sexuální narážky občas proběhnou,
ale nic víc.

Vím že má teď čerstvě přítelkyni a ženy o něj všeobecně mají
velký zájem, je to zkrátka trochu sukničkář.
Mluvíme mezi sebou dost otevřeně, čili vím jak žije. V jeho věku je to
asi běžné, nevím. Mluví o tom že chce vážný vztah a rodinu, ale že
pořád nemůže najít tu pravou. Prostě takové ty klasické řečičky. Já
předstírám že mě zajímá jen to přátelství, ale myslím že ví že mě
přitahuje.

Vím zní to všechno hloupě od pětatřicetileté ženy, ale v podstatě
nemám s muži moc zkušeností, měla jsem pár krátkodobých vztahů
v mládí, poté onen jeden dlouhodobý.
Nevím jak se z toho dostat, v práci fungujeme normálně, občas srandičky,
je nám spolu fajn, ale já na něj myslím pořád. Nedokážu ho dostat
z hlavy. Tohle jsem ještě nikdy k nikomu necítila, ani bývalému
příteli.

Dá se to zvládnout? Dá se s tím člověkem trávit 8 hodin denně a
přitom se odmilovat? Práci měnit nechci a nebudu, jsem v ní šťastná a on
také. Je to pro mě práce snů, kterou jsem vždycky chtěla dělat.

• Děkuji za přečtení i názory.
• Eva.

Velikost písma:

Když mu dáš najevo, že Ti nebude vadit s nim založit rodinu, budeš ho
mít v kapse. Teda, jestli se na to v 35 letech ještě cítíš, ale to snad
by ještě šlo?

Kolik te diskusi jeste zalozis a otevres? Jestli takhle fungujes i v praci na vysoke
pozici, tak toho mladsiho kolegu s klidem prefikni.
Jestli na nej leti zenske a momentalne je cerstve zalaskovany, tak myslis, ze
bude cekat na zenskou, co nevi co chce a ktere uz tahne na ctyricet? 

Moji mladi kolegove ve veku tveho idola v praci vzdycky rikaji – no jo
petatricitka bez deti a bez chlapa, to uz samo o sobe je diagnoza  

Uz nejsi nejmladsi. Pokud vis, ze je to zodpovedny chlap, ze je rodinny, ze
spolu dokazete i pracovat, tak proc ne. Pokud by to byl nejaky rozjuchany
floutek, nezodpovedny, tak byt svobodna, bezdetna a se 40tkou na krku, tak se
s nim nezdrzuju. Ovsem jestli ma zajem o vztah.
Ty si musis zhodnotit, jak to chces. Je to tvuj zivot.

@Božislava
píše:
Když mu dáš najevo, že Ti nebude vadit s nim založit rodinu, budeš ho
mít v kapse. Teda, jestli se na to v 35 letech ještě cítíš, ale to snad
by ještě šlo?

Tak asi jsem mimo, ale podle me se jen proste baví, nic víc, takže tahle
věta ho spis úplně vyděsí.

Jestli chces mit jeste deti,tak zacni hledat nekoho seriozniho.Protoze prace
je a bude,ale na deti budes za par let stara.

@jannina1 píše:
Jestli chces mit jeste deti,tak zacni hledat nekoho seriozniho.Protoze prace je
a bude,ale na deti budes za par let stara.

Odmilujes se tak, ze se zamilujes nekde jinde. Asi je potreba ujasnit si, co
od zivota chces. Chces si v 70 vycitat, ze sis ten zivot neuzivala? Pak si ho
uzivej… chces zit ve spokojene a stabilni rodine? Poohledni se po nejakem
vhodnejsim kusu. Miris karierne jeste vys? Soustred se na praci…

@Anonymní píše:
Krásnou sobotu přeji všem. Možná se trochu rozepíši, takže se předem
omlouvám za román.
Je mi čerstvých 35, jsem pár měsíců po rozchodu, vztah trval 16 let,
nejsem zdrcená ani nešťastná. V podstatě jsme se na rozchod dohodli a jsme
stále přátelé.
Vztah byl pěkný, ale ztratilo to „drive“ a láska se vytratila. Zůstalo
pěkné přátelství. Děti jsme neměli, nejspíš i to byla chyba, nebyl tam
ten posun jak má být – svatba, děti. Pořád jsme někde cestovali a budovali
kariéru. Každopádně rozchod mě teď už nemrzí, cítím se lépe.
Pracuji na vysoké pozici v jedné větší firmě, svoji práci miluji
i přes její psychickou náročnost.

Nyní jsem ve fázi že bych ráda někoho k sobě, nejdříve asi jen
kamaráda s výhodami, později snad vážný vztah. Nechci lítat hned
z jednoho vážného vztahu do druhého, na druhou stranu v mém věku už
není na co moc čekat.
Jenže já se zamilovala, zamilovala uplně bláznivě až po uši. Do kolegy
v práci o 7 let mladšího.

Nastoupil před půl rokem a v podstatě hned
jsme si sedli, jak lidsky tak pracovně. Jsem na vyšší pozici a v podstatě
jeho nadřízená i když ne přímá. Od začátku to mezi námi jiskřilo a
on měl evidentní zájem, mě to lichotilo. Párkrát jsme se viděli i mimo
práci, jednou se to zvrtlo v líbání a „něco víc“, ale na samotný sex
nikdy nedošlo.

Dohodli jsme se že to nebudeme opakovat, nehodí se to v našich pracovních
pozicích a nechceme si to v práci pokazit, ale pořád je mezi námi krásné
přátelství.
Jenže já v tom lítám a nevím co s tím. On na toto téma moc nemluví a
asi mluvit nechce, takže netlačím. Sexuální narážky občas proběhnou,
ale nic víc.

Vím že má teď čerstvě přítelkyni a ženy o něj všeobecně mají
velký zájem, je to zkrátka trochu sukničkář.
Mluvíme mezi sebou dost otevřeně, čili vím jak žije. V jeho věku je to
asi běžné, nevím. Mluví o tom že chce vážný vztah a rodinu, ale že
pořád nemůže najít tu pravou. Prostě takové ty klasické řečičky. Já
předstírám že mě zajímá jen to přátelství, ale myslím že ví že mě
přitahuje.

Vím zní to všechno hloupě od pětatřicetileté ženy, ale v podstatě
nemám s muži moc zkušeností, měla jsem pár krátkodobých vztahů
v mládí, poté onen jeden dlouhodobý.
Nevím jak se z toho dostat, v práci fungujeme normálně, občas srandičky,
je nám spolu fajn, ale já na něj myslím pořád. Nedokážu ho dostat
z hlavy. Tohle jsem ještě nikdy k nikomu necítila, ani bývalému
příteli.

Dá se to zvládnout? Dá se s tím člověkem trávit 8 hodin denně a
přitom se odmilovat? Práci měnit nechci a nebudu, jsem v ní šťastná a on
také. Je to pro mě práce snů, kterou jsem vždycky chtěla dělat.

Děkuji za přečtení i názory.

Eva.

Nemůže najít tu pravou. No chudinka… Láska to není, pokud nechceš jen
kariérně stoupat a cestovat, najdi si chlapa, co ví co chce. Ne milence
čerstvě s přítulkyní. Odmilovat se jde. Chce to jen čas.

@Russet píše:
Nemůže najít tu pravou. No chudinka… Láska to není, pokud nechceš jen
kariérně stoupat a cestovat, najdi si chlapa, co ví co chce. Ne milence
čerstvě s přítulkyní. Odmilovat se jde. Chce to jen čas.

A co že to zakladatelka nabízí? Aha, má práci Boží 

Myslim si, ze z jeho strany to nebylo tak zhave jak si myslis. Poohledla
bych se jinde.

@Anonymní píše:
Krásnou sobotu přeji všem. Možná se trochu rozepíši, takže se předem
omlouvám za román.
Je mi čerstvých 35, jsem pár měsíců po rozchodu, vztah trval 16 let,
nejsem zdrcená ani nešťastná. V podstatě jsme se na rozchod dohodli a jsme
stále přátelé.
Vztah byl pěkný, ale ztratilo to „drive“ a láska se vytratila. Zůstalo
pěkné přátelství. Děti jsme neměli, nejspíš i to byla chyba, nebyl tam
ten posun jak má být – svatba, děti. Pořád jsme někde cestovali a budovali
kariéru. Každopádně rozchod mě teď už nemrzí, cítím se lépe.
Pracuji na vysoké pozici v jedné větší firmě, svoji práci miluji
i přes její psychickou náročnost.

Nyní jsem ve fázi že bych ráda někoho k sobě, nejdříve asi jen
kamaráda s výhodami, později snad vážný vztah. Nechci lítat hned
z jednoho vážného vztahu do druhého, na druhou stranu v mém věku už
není na co moc čekat.
Jenže já se zamilovala, zamilovala uplně bláznivě až po uši. Do kolegy
v práci o 7 let mladšího.

Nastoupil před půl rokem a v podstatě hned
jsme si sedli, jak lidsky tak pracovně. Jsem na vyšší pozici a v podstatě
jeho nadřízená i když ne přímá. Od začátku to mezi námi jiskřilo a
on měl evidentní zájem, mě to lichotilo. Párkrát jsme se viděli i mimo
práci, jednou se to zvrtlo v líbání a „něco víc“, ale na samotný sex
nikdy nedošlo.

Dohodli jsme se že to nebudeme opakovat, nehodí se to v našich pracovních
pozicích a nechceme si to v práci pokazit, ale pořád je mezi námi krásné
přátelství.
Jenže já v tom lítám a nevím co s tím. On na toto téma moc nemluví a
asi mluvit nechce, takže netlačím. Sexuální narážky občas proběhnou,
ale nic víc.

Vím že má teď čerstvě přítelkyni a ženy o něj všeobecně mají
velký zájem, je to zkrátka trochu sukničkář.
Mluvíme mezi sebou dost otevřeně, čili vím jak žije. V jeho věku je to
asi běžné, nevím. Mluví o tom že chce vážný vztah a rodinu, ale že
pořád nemůže najít tu pravou. Prostě takové ty klasické řečičky. Já
předstírám že mě zajímá jen to přátelství, ale myslím že ví že mě
přitahuje.

Vím zní to všechno hloupě od pětatřicetileté ženy, ale v podstatě
nemám s muži moc zkušeností, měla jsem pár krátkodobých vztahů
v mládí, poté onen jeden dlouhodobý.
Nevím jak se z toho dostat, v práci fungujeme normálně, občas srandičky,
je nám spolu fajn, ale já na něj myslím pořád. Nedokážu ho dostat
z hlavy. Tohle jsem ještě nikdy k nikomu necítila, ani bývalému
příteli.

Dá se to zvládnout? Dá se s tím člověkem trávit 8 hodin denně a
přitom se odmilovat? Práci měnit nechci a nebudu, jsem v ní šťastná a on
také. Je to pro mě práce snů, kterou jsem vždycky chtěla dělat.

Děkuji za přečtení i názory.

Eva.

Pokud by to bylo vzájemné, jistě by jste našli i způsob, jak to
pracovně vyřešit. Myslím, že jsi to tak trochu prošvihla hned na
začátku.

Pokud jsi mu dala najevo, že tvoje kariéra je důležitější, než
nějaký vztah, pak se nediv, že z toho vycouval.Krom toho, on si velmi rychle
našel za tebe náhradu, takže teď už je to tak trochu passé.

Ale pokud
chceš ještě stihnout dítě a rodinu, tak se taky přikláním k tomu, aby
jsi se poohlédla po někom seriózním.

Nějakou morální sprchu jsem tady popravdě i trochu čekala, nevadí mi
to, každá zpětná vazba je dobrá.
Odpovím tedy na otázku, co mohu nabídnout já? Popravdě asi nic
vyjímečného co by nenašel jinde.
Jsem samostatná, mám vlastní domek bez hypotéky, nemám dluhy a jsem celkem
zajištěná.

Čili pro mne není pracovní post a výdělek partnera
relevantní. Nevím tedy jestli je to plus, ale mezi mými známými není moc
žen co by šlo do vztahu s mužem co vydělává méně. Mně je to popravdě
uplně fuk kolik chlap vydělá, peníze pro mne nehrají ve vztahu roli, nemám
problém dotovat domácnost.

Jsem dost akční, baví mě spousta věcí. Nemám problém s rozdílnými
zájmy partnera, nepotřebuji s partnerem trávit 100% času, nechávám
volnost, jsem velmi tolerantní. Jsem společenská a jsem bavič.
Myslím že i celkem hezká, teda podle reakcí okolí, ale chápu že nejsem
každého typ.

Když miluju tak naplno se vším i s chybami, jsem ochotna
jít do rizika.

Co čekám já? Chci muže co mě bude přitahovat, musí s ním být legrace,
musí mě umět rozesmát. Nesmí s ním být nuda a musí na sobě pracovat.
Chci aby mě měl rád a byl mi oporou, jinak ocením spolehlivost. Vzhledové
požadavky nemám specifikované.

Eva.