S duší v nemocnici – psychiatrická hospitalizace

Psychiatrická nemocnice Kroměříž neskrývá žádnou Velkou sestru z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Naopak je záchranou i pro mnoho osobností a celebrit. Jmenujme například Ivetu Bartošovou a Romana Štolpu, kteří se zde léčili.

Markéta Dohnalová, autorka dvou autobiografických knih, kvůli svému duševnímu onemocnění byla hospitalizována ve více psychiatrických nemocnicích a všem s bolavou duší doporučuje obrátit se o pomoc právě na PN Kroměříž. „Dostane se vám vysoce kvalifikované a přitom lidské péče, kdy jste respektováni a veškerý personál je přívětivý.

Věřte mi, není tomu ve všech psychiatrických léčebnách tak,“ říká autorka rozhovoru s ředitelem MUDr. Petrem Možným.

Pane řediteli, jaké místo budou mít velké psychiatrické nemocnice v probíhající psychiatrické reformě?

Domnívám se, že by měly i nadále sloužit jako místo, kde je poskytována komplexní léčba, zahrnující farmakoterapii, individuální a skupinovou psychoterapii, ergoterapii, arteterapii, fyzioterapii a socioterapii všem lidem, kteří trpí duševními potížemi a vyžadují proto hospitalizaci, jak dětem, tak dospělým.

V psychiatrických nemocnicích by měly i nadále probíhat specializované terapeutické programy, zaměřené na různé skupiny pacientů a různé typy duševních poruch, například terapeutické programy pro závislé na alkoholu, pro závislé na nealkoholových návykových látkách, pro patologické hráče, pro pacientky s poruchou příjmu potravy, pro pacienty s depresí, s psychotickými poruchami, pro pacienty s demencí, sexuálními poruchami a další.

Kromě toho by měly psychiatrické nemocnice sloužit jako poskytovatelé dlouhodobé následné péče pro pacienty, kteří trpí chronickou duševní poruchou, nejčastěji chronickou schizofrenií či chronickou závislostí na alkoholu, a kteří nejsou v důsledku této nemoci schopni se postarat sami o sebe, nemají žádné vlastní sociální zázemí (rodinu, bydlení) a zároveň není k dispozici žádné jiné lůžkové zařízení, kam by mohli být umístěni.

Také v psychiatrických nemocnicích přibývá starých pacientů s demencí, někdy v důsledku dlouholetého nadměrného požívání alkoholu, kteří také nejsou schopni samostatné existence a pro které nejsou místa v jiném lůžkovém zařízení. I ti by měli mít možnost zde zůstat. A konečně jsou v rámci psychiatrických nemocnic prováděny ochranné léčby, nařízené soudem. Ani tuto funkci nemůže v dohledné době převzít jiná zdravotnická instituce.

Řditel PN Kroměříž MUDr. Petr Možný se svou klientkou a autorkou dvou autobiografických knih Markétou Dohnalovou/Michaelou Malou.

Kolik máte lůžek a kolik pacientů za rok?

V Psychiatrické nemocnici Kroměříž máme v roce 2017 965 lůžek. Když jsem zde v roce 1983 začínal, to bylo 1550 lůžek, takže došlo o snížení počtu o 1/3. Pacientů ročně přijmeme kolem 5000. V roce 2016 to bylo přesně 5179 pacientů.

Co následná péče po propuštění?

Následná péče po propuštění je ponechána do značné míry na pacientech samotných. Naprosté většině z nich doporučujeme pokračovat v ambulantní psychiatrické léčbě v příslušné psychiatrické ambulanci. Některým doporučujeme, aby si našli psychologa a pokračovali v psychoterapii.

Pacientům, kteří bydlí v místech, kde fungují sociální služby pro duševně nemocné – ve Zlíně, Kroměříži, Uherském Hradišti, Přerově, Vyškově, Rožnově pod Radhoštěm – poskytujeme kontakty na tato zařízení. Kromě toho předpokládáme, že jim tyto kontakty poskytnou místní ambulantní psychiatři, pokud bychom to u někoho opomněli.

Spolupracujete s nějakými neziskovými organizacemi, které by zajišťovaly sociální pomoc (chráněné bydlení, denní stacionáře, chráněné dílny …)?

Se zajišťováním chráněného bydlení je dlouhodobě problém, protože poptávka výrazně převyšuje nabídku. Naše sociální pracovnice podávají žádosti o umístění do těchto zařízení u mnoha našich pacientů, ale čekací doba je spíše roky.

V Kroměříži naštěstí vzniklo před několika lety ubytovací zařízení pro psychotické pacienty Zahrada, kam se nám podařilo některé naše chronické pacienty bez vlastního sociálního zázemí umístit.

Osobní spolupráce s pracovníky těchto zařízení se omezuje na občasná nepravidelná setkání.

Kdy vznikne v Kroměříži Centrum duševního zdraví? Existuje už projekt?

To bych také rád věděl. Vím, že zájem ze strany sociálního centra Horizont je, ale rozhodující bude stanovisko Krajského úřadu Zlínského kraje, zda tento projekt podpoří, a stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, zda schválí příslušný projekt a přidělí na něj potřebné dotace.

Ze strany psychiatrické nemocnice v Kroměříži jsme připraveni podpořit vznik tohoto centra formou odborných konzultací a umožněním práce některého z našich lékařů na částečný úvazek.

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby mělo CDZ svého vlastního psychiatra, ale to naráží na dlouhodobý nedostatek lékařů psychiatrů.

MUDr. Petr Možný: „Přál bych si, aby si člověk po zlepšení psychického stavu mohl po propuštění z lůžkového zařízení zvolit jak psychiatra, který mu bude osobně po lidské stránce vyhovovat, tak využívat i dalších služeb následné komunitní péče, jako jsou denní stacionáře, chráněné bydlení, chráněné zaměstnání a další sociální pomoc podle potřeby. A aby se pomoci ze strany odborníků dostalo nejen pacientům, ale i jejich rodinným příslušníkům a blízkým lidem formou psychoterapeutických skupin a sociální pomoci.“

Jak si představujete ideální péči o člověka s nějakou psychiatrickou diagnózou?

Dokonalost není součástí tohoto světa, proto na ideální péči nevěřím. Stačilo by mi, kdyby člověk, který začne mít psychické potíže, mohl požádat o pomoc příslušného odborníka – někdy psychologa, někdy psychiatra – a dostalo by se mu této pomoci během několika dnů, nejdéle do týdne.

• Dále bych si přál, aby jeden odborník měl na starosti jenom tolik pacientů, kolika se může opravdu kvalitně věnovat – v rámci psychiatrické ambulance to odhaduji na maximálně 20 za den, a to nejméně jednou měsíčně.
• Pokud už člověk bude potřebovat hospitalizaci na lůžkovém psychiatrickém oddělení, aby mohl být odeslán bez odkladu a aby byl přijat na takový typ oddělení, který mu bude nejvíce vyhovovat – jak po stránce prostředí (velikost pokoje, stav koupelny a WC), tak po stránce přístupu zdravotníků, lékařů i zdravotních sester, kteří s ním budou jednat s respektem, laskavě a ohleduplně.
• A aby si člověk po zlepšení psychického stavu mohl po propuštění z lůžkového zařízení zvolit jak psychiatra, který mu bude osobně po lidské stránce vyhovovat, tak využívat i dalších služeb následné komunitní péče, jako jsou denní stacionáře, chráněné bydlení, chráněné zaměstnání a další sociální pomoc podle potřeby.
• A aby se pomoci ze strany odborníků dostalo nejen pacientům, ale i jejich rodinným příslušníkům a blízkým lidem formou psychoterapeutických skupin a sociální pomoci.

Jaký je MUDr. Petr Možný v soukromí? Berete si práci domů?

MUDr. Petr Možný

Práci si domů neberu, protože bych byl jinak ohrožen syndromem vyhoření. Svou roli lékaře – terapeuta a roli manžela, otce, dědečka a syna poměrně striktně odděluji. S přibývajícím věkem mi to jde stále lépe. Když jsem v práci, soustředím svou pozornost a úsilí na své pacienty a spolupracovníky. Když jsem doma, zaměřuji ji na svou manželku, dcery a vnoučata. Nemíchám to dohromady.

Jste vědeckým sekretářem Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Co to obnáší?

No, především musím psát z každého jednání výboru PS zápis, takže zatímco ostatní členové výboru zapáleně diskutují o nějakém problému, já se snažím co nejlépe zachytit na papír, o co v diskuzi jde. Ale kromě toho se samozřejmě také zapojuji do diskuzí ve výboru, vyjadřuji se k různým odborným materiálům, odpovídám na dotazy, adresované výboru, předávám jménem výboru PS různá ocenění.

Proč jste si zvolil ze všech medicínských oborů právě psychiatrii?

Protože jsem byl od raného věku vášnivý čtenář a zajímaly mě různé lidské osudy. Fascinovalo mě, že každý člověk je světem sám o sobě a nikdo nevnímá skutečnost úplně stejně jako ostatní. Na medicínu jsem šel proto, že jsem měl – i pod vlivem četby – silnou potřebu pomáhat lidem, kteří trpí. Jedním z charakterů, který mě v době studia na gymnáziu oslovil, byl dr.

Bernard Rieux z románu Alberta Camuse „Mor“ – jeho boj s morem byl beznadějný, ale on čelil této epidemii s odvahou a důstojností. Také postava lékaře z filmu Akira Kurosawy „Rudovous“ – doporučuji ke zhlédnutí. Během studia medicíny jsem si ověřil, že mě těší si s lidmi povídat a zjišťovat, jak každý z nich vnímá a rozumí světu kolem sebe a svému místu v tomto světě.

V ostatních oborech se povídání s pacienty omezovalo na údaje sloužící ke stanovení diagnózy. Mě vždycky zajímali více lidé než jejich diagnózy. A mezi lékaři jedině psychiatra zajímá více celý životní příběh pacienta a jeho vidění světa než jeho současná diagnóza. A kvalita vzájemného vztahu ovlivňuje výsledek léčby více než v jiných oborech.

Já mám lidi rád, a proto mě těší, když jim mohu pomáhat.

Máte nějaké „koníčky“ a zbývá na ně vůbec čas?

Žádného koníčka s velkým „K“ vlastně nemám. Stále velmi rád čtu, jak odbornou literaturu, tak beletrii, poslouchám hudbu, bavím se s lidmi, které mám rád. Na to mi čas vcelku stačí.

Obraz z arteterapie

Co byste vzkázal čtenářům, pokud mají nějaký psychický problém a bojí se obrátit na odborníka?

Odvaha je nezbytnou součástí života. Problém se objeví sám od sebe, bez úsilí ze strany postiženého. Důležité ale není to, jaké problémy člověka během života potkají – a každého člověka potkají, protože taková je povaha skutečnosti – ale jak se k nim postaví a jak je řeší.

Rozumný člověk si dokáže uvědomit, že s pomocí druhých se většina problémů zvládá lépe, než když se o to člověk pokouší sám. A některé problémy je nejlépe řešit s pomocí odborníka. Když mi přestane fungovat televize, taky ji sám nezačnu opravovat (pokud náhodou nejsem vyučený opravář televizí).

Když začnu mít zdravotní potíže, je rozumné obrátit se na lékaře. A s psychickými potížemi je to stejné.

Pokud má člověk strach, je třeba, aby se mu postavil a překonal jej, protože jinak jej bude jeho strach pronásledovat a bude stále větší a větší. A jeho potíže budou také stále větší.

Mnoho výtvarných děl klientů právě kroměřížské psychiatrické nemocnice můžete vidět na výstavě do 21. května 2017 v Muzeu Kroměřížska.

1. _________________
2. Rozhovor vedla Markéta Dohnalová / foto archiv autorky a PN Kroměříž, dva snímky Pixabay.com
3. VIZITKA:

MUDr. Petr Možný (59 let), 34 let šťastně ženatý, má tři dospělé dcery a 2 vnoučata. Ve své rodině se cítí spokojený a tvoří základ jeho pocitu bezpečí a jistoty.

V psychiatrické nemocnici Kroměříž pracuje od roku 1983, kam nastoupil po ukončení lékařské fakulty v Brně. Byl nejprve sekundárním lékařem, pak primářem a od roku 2009 je ředitelem PN Kroměříž.

Troufá si říci, že zná prostředí a přednosti velké psychiatrické nemocnice, stejně jako její problémy a nedostatky. Je přesvědčen, že psychiatrické nemocnice mají i nadále zůstat součástí systému psychiatrické péče a že se mají dále rozvíjet a zlepšovat.

Kromě své práce v psychiatrické nemocnici je také předsedou České společnosti kognitivně behaviorální terapie (KBT) a podílí se spolu s prof. J. Praškem na vedení výcviků v KBT.

Od roku 2013 je členem výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP ve funkci vědeckého sekretáře.

BOX: 

Psychiatrická nemocnice Kroměříž

V neděli 11. července l909 byl slavnostně předán právě dokončený Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži prvnímu řediteli MUDr. Vincenci Návratovi. Kroměřížská psychiatrická léčebna vždy dokázala obhájit svou nezastupitelnost v péči o duševně nemocné na Moravě.

Svědčí to o její nesmírné vitalitě dané především obětavou prací zaměstnanců a vysokou odbornou úrovní poskytované zdravotní péče. Kroměřížská psychiatrická nemocnice se vždy snažila zavádět nejmodernější způsoby léčby a po celou dobu své existence si stále udržovala jedno z předních míst mezi ostatními léčebnami v celé naší republice.

Psychiatrická nemocnice v Kroměříži je zdravotnické zařízení se specializací na léčbu všech typů duševních onemocnění a psychických poruch. Je vyhledávanou organizací s etickým přístupem, která prosazuje kvalitu ve všech oblastech své činnosti a co nejmodernější způsoby léčení v souladu s nejnovějšími odbornými poznatky a doporučeními.

Posláním je léčit duševně nemocné pacienty komplexně a na vysoké odborné lékařské, psychologické a ošetřovatelské úrovni. Tuto péči zajišťují lékařští i nelékařští zdravotničtí pracovníci, kteří jsou trvale vzděláváni a motivováni k tomu, aby spokojení pacienti vytvářeli pověst Psychiatrické nemocnice v Kroměříži jako přátelské, spolehlivé a bezpečné nemocnice.

Nabízí podporu vzájemných vztahů cestou individuálního, citlivého a přátelského přístupu ke všem duševně nemocným. Jejím mottem je: „Všichni duševně nemocní si zaslouží respekt a lidskou důstojnost „.

S duší v nemocnici – psychiatrická hospitalizace

Délka pobytu v nemocnici

Psychické problémy a symptomy poruchy mají zpravidla hlubší kořeny a jsou vyústěním dlouhodobého vnitřního nebo vnějšího stresu, chemické nerovnováhy v mozku.

Smyslem hospitalizace je upravit stav pacienta tak, aby příznaky ustoupily, vymizely a on se mohl vrátit do běžného života.

Proto je délka hospitalizace na psychiatrickém oddělení v průměru delší než na jiných odděleních.

Prostředí při psychiatrické hospitalizaci

Významným prvkem při léčbě je působení prostředí. Zútulnění nemocničního prostředí, tak, aby pozitivně ovlivňovalo pacientovu psychiku bohužel není zatím v současnosti častou realitou.

“Důležité je, aby se architektonický celek co možná nejvíce přibližoval takovému řešení, které vyvolává domáckou atmosféru, nebo připomíná komfort rodinného penzionu.

Nedá se dost zdůrazňovat, že psychiatrická oddělení nejsou běžnými odděleními v užším smyslu!” (Zdroj: Reforma psychiatrické péče, 1999).

Komplexní péče: současná psychiatrie funguje na bio-psycho-sociálním chápání psychických poruch a proto je v léčbě zahrnut komplexní přístup: biologická léčba – léky, psychoterapie, socioterapie, pracovní terapie, režimová léčba.

Dělení psychiatrických zařízení

Postelové psychiatrické zařízení či psychiatrické oddělní všeobecné nemocnice nebo samostatné psychiatrické nemocnice s celým komplementárním vybavením potřebným pro moderní diagnostiku a terapii.

Denní psychiatrický stacionář

Pacienti denně dojíždějí, nejsou hospitalizován. Léčba v denním stacionáři může být pokračováním léčby po propuštění z hospitalizace, jakýsi mezistupeň před návratem do ambulantní léčby. V mnoha případech je zařazení do léčby denní stacionář volbou před hospitalizací.

Pro lidi s chronickým psychickým onemocněním, kteří jsou v důsledku svého onemocnění na invalidním důchodu existují denní rehabilitační střediska, chráněné dílny, ve kterých se mohou realizovat a smysluplně trávit čas v období, kdy jejich stav nevyžaduje akutní léčbu.

Personál

To jaká je atmosféra a poskytována péče záleží na členech ošteřujicího personálu. Záleží od každého jednoho člověka.

I v nemocnici se “špatnou pověstí” mohou být dva tři lidé, kteří svým přístupem k jednotlivcům mohou přispět k pozitivnímu vnímání hospitalizace.

Během hospitalizace se o pacienty starají: lékaři psychiatři, zdravotní sestry, psychoterapeuti, psychologové, sociální pracovníci, pracoven terapeuti, ošetřovatelé.

Režim oddělení

Obecně režim každého oddělení dodržuje určité postupy: vizity, ranní komunity (sezení pacientů s ošetřujícím personálem), skupinové terapie, individuální terapie, psychiatrické vyšetření, poskytuje zájmové aktivity, pracovní terapii, pohybové aktivity.

Pojmy, z nichž jde strach

Nedobrovolná hospitalizace

U pacientů v akutní fázi psychózy, těžké deprese nebo mánie je hospitalizace nutná z hlediska potřeby odeznění akutních příznaků jako bludy, halucinace, suicidálních myšlenek, příliš exhaltovaného chování, nekontrovateľných impulsů vedoucích k nežádoucímu chování.

Lidé s psychotickým onemocněním si v akutní fázi neuvědomují své onemocnění. To svět se jim zdá být jiný, nerozeznávají mezi realitou a vlastními představami. V případě ohrožení vlastního života nebo života existuje možnost nedobrovolné hospitalizace.

V praxi to znamená, že ambulantní psychiatr, někdy záchranná služba, příbuzní odvezou pacienta do nemocnice přes jeho nesouhlasu. Někdy je nezbytná asistence policie, na zvládnutí agresivity.

Jsou to opravdu mezní situace, bohužel častokrát není jiné východisko.

Pacient však nezůstává “zavřený na psychiatrii” bez svých práv. Po odeznění nejnaléhavějšími stavu je na oddělení navštíven zástupcem soudu, který prošetří, zda nedobrovolná hospitalizace byla v souladu s právy.

Pacient svým podpisem potvrdí nebo nepotvrdí souhlas s hospitalizací.

Stává se zřídka, že pacient odmítá zůstat na oddělení, protože nastavení na léky většinou způsobí uklidnění a zmírnění nejnaléhavějších symptomů.

Zamčené dveře

V reformě psychiatrické péče z roku 1999 se píše: “Ideální by bylo, kdyby se dalo vyhnout jakémukoliv zamykání pacienta na pokoji či na oddělení. Dalo by se toho dosáhnout tím, že neklidní nebo zmatení pacienti by měli přidělenou celodenně jednu sestru nebo ošetřovatele.”

Samozřejmě taková možnost je v rámci současného stavu nedosažitelná. Ve smyslu humanizace některá oddělení řeší situaci uzavřením oddělení akutních pacientů (uzavřené znamená, že oddělení je uzamčené, aby nemohly pacienti svévolně opouštět prostory oddělení).

V jiných nemocnicích jsou spolu pacienti s těžšími i lehčími formami psychických poruch – což na jedné straně přináší neizolované “těžších pacientů”, na druhé straně však “lehčí pacienti” nesou daň za to, že se nemohou volněji pohybovat.

Prioritou je ochrana pacienta, ačkoli to mohou pacienti vnímat jako omezování. Být hospitalizován na psychiatrii není nic příjemné a mnohých tato zkušenost poznamená na celý život. Je třeba si však uvědomit, že cílem je stabilizace zdravotního stavu a nastavení na farmakologickou léčbu, která by v podmínkách ambulantní péče byla nereálná.

Pojmy, kterých se pacienti obávají

Elektrošoky

Elektrošoky jsou laickým a trochu nevhodným výrazem. Vhodnější termín je elektrokonvulzivní terapie (ECT). Základem léčby ECT je vyvolávání tzv.

epileptiformních záchvatů pomocí střídavého elektrického proudu. Tento proud je upraven na hodnoty 300-400 mA as kmitočtem 50 Hz, který se aplikuje 0,2 až 1,5 sekundy.

Výkon se provádí v celkové anestezii, takže pacient zákrok vůbec nepociťuje.

Využívá se zejména při léčbě: těžké deprese (nebezpečí sebevraždy, netolerance antidepresiv resp. Tzv.. Farmakorezistentné deprese); mánie (zejména s velmi výraznou psychomotorickou vzrušeností nebo také s odolností na léky); pokud je nedostatečná nebo chybějící odpověď na léčbu schizofrenie nebo při léčbě schizoafektivních poruch; farmakorezistentních katatonické stavů.

Zkušenosti lidí, kteří prošli ECT jsou různé, zejména co se týče nežádoucích účinků. Může nastat narušení krátkodobé paměti, bolesti hlavy, dezorientace, které však po čase ustoupí. V každém případě však tato léčba zaručí rychlý ústup symptomů a zkrácení hospitalizace.

Psychoterapeutické a psychosomatické oddělení

Předsudky a stigmatizace psychiatrického onemocnění. Právě ty ztěžují lidem přijetí skutečnosti, že potřebují léčbu, jakož i vyrovnání se s pobytem v nemocnici po návratu domů.

Vzájemná tolerance a respekt mohou pomoci bourat předsudky a usnadnit život lidem s psychickou poruchou.

Říká se, že “psychiatričtí pacienti” trpí svou nemocí dvakrát – s příznaky, které přináší as postoji okolí.

Na závěr slova švýcarského psychiatra prof. Dr.med. Christiana Mullera: “Úroveň vývoje určité společnosti se dá měřit podle toho, zda se v rámci své zdravotnické politiky, a tím i v rámci psychiatrických institucí, umí diferencovaně vyrovnat s individuálně vždy odlišnou problematikou svých duševně trpících spoluobčanů.”

Co si dále u nás přečíst?

• Emoční jedení – jak se ho zbavit?

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Přijetí do nemocnice | Psychiatrická nemocnice Bohnice

K přijetí na lůžko do psychiatrické nemocnice musí existovat závažný zdravotní důvod. Zda zdravotní stav člověka vyžaduje lůžkovou péči posuzují lékaři na Centrálním příjmu pacientů. Pokud je hospitalizace nemocného člověka nutná, rozhodnou o jeho přijetí na lůžko.

Přijetí k hospitalizaci se může uskutečnit také na některých odděleních. Centrum krizové intervence, interní oddělení a dětské oddělení přijímají pacienty přímo. Tito pacienti neprocházejí kanceláří centrálního příjmu.

Každý nemocný je povinen sdělit důležité informace o svém zdravotním stavu, aby přijímající lékař mohl rozhodnout o jeho zařazení na oddělení, užívání léků a podobně. Zvláště důležité je to v případě, kdy nemocný trpí nakažlivou infekční nemocí.

Pokud nemocný člověk ohrožuje sebe nebo své okolí, může být hospitalizován nedobrovolně. Nedobrovolně přijatí pacienti musejí být do 24 hodin nahlášeni Okresnímu soudu v Praze 8, který nejpozději do sedmi dnů rozhodne, zda jejich nucený pobyt v nemocnici je oprávněný.

U plánovaného přijetí se nemocný prokáže platným průkazem pojištěnce, dokladem totožnosti, lékařskou zprávou doporučující přijetí a případným potvrzením o pobírání dávek v hmotné nouzi, pokud je má u sebe.

Co vzít s sebou do nemocnice

Doklady: občanský průkaz nebo cestovní pas, průkaz pojištěnce.Oblečení: domácí obuv na přezutí, noční košile/pyžamo, spodní prádlo, na převlečení župan, pohodlné domácí oblečení, plášť nebo zástěru pro pracovní terapii.

Hygienické potřeby: zubní kartáček + zubní pasta, sprchový gel, šampón, toaletní papír, papírové kapesníky, holení, hygienické vložky hřeben aj.Ostatní: mince či karta na telefon, osobní potřeby jako jsou brýle, naslouchátko apod.

Cennosti, peníze, mobil…

Cenné věci (šperky, velký obnos peněz, vkladní knížky) vám bezplatně uložíme v pokladně nemocnice a vystavíme vám potvrzení o jejich převzetí. Doporučujeme uložit do pokladny i osobní doklady a průkazy. Předejdete tím nebezpečí jejich zneužití.Povinně je nutné odevzdat do úschovy ostré nebo nebezpečné předměty (např. nože, hořlaviny apod.).

Nemocný je povinen odevzdat návykové látky a alkohol. Používání mobilního telefonu musí povolit ošetřující lékař. Každý pacient pak za svůj mobilní telefon plně zodpovídá a nemůže vyžadovat náhradu při jeho ztrátě. Povolení používat mobil nedostanou pacienti u kterých hrozí, že by např. provolali vysoké částky, volali i v noci, atd.

Není vhodné mít u sebe větší obnos peněz nebo cennosti. Nemocnice neručí za jejich ztrátu nebo odcizení. Na některých odděleních, v souladu s jejich provozními řády a režimem daného oddělení, není vůbec dovoleno, aby pacient měl u sebe finanční hotovost.

U nemocných omezených nebo zbavených způsobilosti k právním úkonům se postupuje podle písemných dispozic jejich zákonných zástupců především formou bezhotovostních plateb.

Pokud chcete hospitalizovanému pacientovi do nemocnice zaslat peníze, použijte „Pacientský účet“: 19-4039470227/0100. Jako variabilní symbol uveďte rodné číslo pacienta.

První komunikace s nemocným a blízkými

Na centrální příjem většinou přicházejí nemocní s akutními a někdy i velmi těžkými psychickými problémy. Je pochopitelné, že jak nemocný člověk, tak jeho doprovod, stojí o informaci, co se vlastně děje a co se bude dít dál po přijetí k hospitalizaci.

Pracovníci na centrálním příjmu se snaží poskytnout pacientovi a lidem, kteří ho doprovázejí, co nejvíce informací. Přijímaného pacienta informují (s ohledem na aktuální situaci) o jeho zdravotnímu stavu a o důvodech hospitalizace. Seznámí ho také s jeho právy a povinnostmi.

„Snažíme se, aby prostředí centrálního příjmu bylo co nejvstřícnější, aby se lidem, kteří sem přijdou, od začátku někdo věnoval, aby věděli jak dlouho budou čekat, co bude následovat,“ říká primářka MUDr. Věra Strunzová.

Nejdůležitější podle ní je, aby pracovníci centrálního příjmu s budoucími pacienty, a také s jejich blízkými (rodiči, partnery, přáteli), co nejvíc komunikovali a pokud je to možné, zodpověděli jejich otázky. Komunikaci může ovlivňovat momentální zdravotní stav přijímaného pacienta.

Může být psychotický (trpět bludy a halucinacemi), může být agresivní, může mít napjaté vztahy s příbuznými. Důležité je také to, zda s přijetím do nemocnice souhlasí, nebo se jedná o nedobrovolnou hospitalizaci.

Přijímající lékař vidí nemocného většinou poprvé a je s ním v kontaktu poměrně krátkou dobu, takže na řadu otázek (například o jakou diagnózu se přesně jedná, jak bude probíhat léčení, jak dlouho bude nemocný hospitalizován, jaký bude výsledek léčby) ve většině případů nemůže hned odpovědět. Podrobné lékařské vyšetření proběhne nejpozději do 24 hodin po přijetí pacienta na jedno ze třiceti oddělení nemocnice.

Pacient určí, kdo bude informován

Podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách má pacient právo určit osoby, kterým má být podána informace o jeho zdravotním stavu nebo které mohou být o jeho zdravotním stavu informovány, nebo naopak vyslovit zákaz o podávání informací o zdravotním stavu kterékoliv osobě.

Zákonem stanovené právo pacientů určit komu mohou být podávány informace o jejich zdravotním stavu v některých případech komplikuje informování příbuzných a blízkých. „Abychom mohli s kýmkoliv mluvit o zdravotním stavu pacienta, musí s tím pacient souhlasit. Tohle je někdy velmi obtížné příbuzným vysvětlit.

Snažíme se s nimi vstřícně komunikovat a při tom dodržet základní premisu, že musíme respektovat, co si pacient přeje,“ říká primářka Věra Strunzová.

Práva a povinnosti

Na každém oddělení je dostupný etický kodex Práva pacientů. Na dětském oddělení navíc Charta práv hospitalizovaných dětí. K dispozici je rovněž Domácí řád oddělení. Pro bližší informace kontaktujte zdravotní sestru.

Práva pacienta v průběhu hospitalizace

Během hospitalizace v PNB má každý pacient právo:

• informovat někoho z jeho blízkých o svém přijetí k hospitalizaci, popř. požádat personál PNB, aby tuto informaci zprostředkoval
• určit osobu, která může být informována o jeho zdravotním stavu, nebo vyslovit zákaz podávání informací jakékoliv osobě Pozn.: Osoby blízké mají právo na informace o zdravotním stavu pacienta, který nemůže, s ohledem na svůj zdravotní stav, určit osoby, které o něm mohou být informovány a také na informace o zdravotním stavu pacienta, který zemřel, jestliže pacient za svého života nevyslovil zákaz poskytování informací.
• znát jména všech osob, které se podílejí na poskytování zdravotní péče
• na poskytnutí veškerých informací shromážděných o něm ve zdravotnické dokumentaci nebo v jiných zápisech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu
• v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do své zdravotnické dokumentace, popř. požádat o pořízení výpisů, opisů nebo kopií
• vyjádřit nespokojenost během hospitalizace – formou písemnou nebo ústní se může pacient obrátit na vedoucí pracovníky na oddělení
• podat stížnost proti postupu PNB při poskytování zdravotních služeb nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami
• být na vlastní písemnou žádost (revers) předčasně propuštěn (pouze v případě, že jde o dobrovolnou hospitalizaci)na včasné vyrozumění člena své rodiny nebo jiné osoby, kterou označí, o svém propuštění v případě, že není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby
• na informace o dalším průběhu léčby
• na zajištění dopravy do místa bydliště v případě, že jeho zdravotní stav podle posouzení ošetřujícího lékaře, který tuto dopravu indikuje, neumožňuje dopravu běžným způsobem bez použití dopravní zdravotní služby

Dle §28 zák. č.372/2011 Sb. má pacient právo udělit nebo odepřít souhlas jak se samotnou hospitalizací, tak i se všemi vyšetřovacími a léčebnými výkony.

Budete mít zájem:  Alergie Na Mycí Prostředky?

Souhlas není potřeba:a) v případě záchrany života nebo zdraví dítěte, anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlasb) s vyšetřovacími a léčebnými výkony a s převzetím do ústavní péče, jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení, není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví. Svůj souhlas může pacient kdykoliv odvolat.

Povinnosti nemocnice

Psychiatrická nemocnice Bohnice má tyto hlavní povinnosti:

• informovat Obvodní soud pro Prahu 8 o nedobrovolném převzetí pacienta do ústavní péče
• seznámit pacienta s režimem oddělení a domácím řádem
• zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se zdravotničtí pracovníci dozvěděli v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy s poskytnutím údajů pacient souhlasí nebo kdy PNB plní svoji v zákoně stanovenou povinnostzajistit vysokou odbornou úroveň péče
• respektovat soukromí pacienta při všech prováděných výkonech
• poskytovat ohleduplnou péči prováděnou s porozuměním – umožnit pacientovi denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli (doba návštěv je stanovena domácím řádem oddělení)
• vybavit pacienta při propuštění léčivými přípravky na 3 dny
• poskytovat pacientovi srozumitelné informace o povaze onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik a o dalších okolnostech, které během léčení mohou nastat – poskytovat pacientovi údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého diagnostického a terapeutického postupu rozhodnout, zda s ním vyjádří souhlas
• seznámit pacienta s plánem na překlad na jiné oddělení nebo do jiného zdravotnického zařízení

Povinnosti pacienta

Pacient Psychiatrické nemocnice Bohnice má zejména tyto povinnosti:

• dodržovat domácí řád oddělení (Porušování domácího řádu oddělení a léčebného režimu může vést u dobrovolně hospitalizovaných pacientů k jejich propuštění)
• podrobit se, je-li třeba, při přijetí do PNB hygienické očistě
• nepožívat v průběhu hospitalizace alkoholické nápoje a návykové látky a neužívat léky nepředepsané ošetřujícím lékařem
• podrobit se v případech stanovených obecně závaznými předpisy zdravotnickým prohlídkám a diagnostickým zkouškám, léčení nemocí společensky zvlášť závažných, asanačním, dezinfekčním a jiným opatřením na ochranu před nákazou
• uhradit PNB jím způsobené škody, za které podle obecně platných právních předpisů odpovídá
• prokazovat se při poskytování zdravotní péče platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou
• mít snahu žít zdravě a vyvarovat se vlivů škodlivě působících na jeho zdraví
• dodržovat opatření směřující k odvrácení nemocí
• uhradit zákonem stanovené poplatky související s hospitalizací

Kam jdou lidé s nemocnou duší aneb Česká psychiatrická péče očima pacientů

Ve věku kolem dvaceti let tak pro hospitalizovaného obvykle skončí normální život. Dostane nálepku bláznů. Neoznačí jej tak pouze zvědavé sousedky, ale ve formě diagnózy, nejčastěji „paranoidní schizofrenie“, i lékaři-psychiatři. Diagnóza schizofrenie je pak vzhledem k atmosféře ve společnosti a zastaralému systému psychiatrické péče vnímána jako ortel na doživotí.

Nálepka na celý život

„Nedobrovolná hospitalizace vyvolává v nemocném člověku úzkost a strach. Může posilovat jeho paranoidní, vztahovačné fantazie a bludy.

Dostane silné léky, ale ty vyvolávají ve velké dávce silné nežádoucí příznaky, které z něj udělají nemohoucího ‚ležáka‘,“ popisuje situaci přední odborník na léčbu schizofrenie MUDr. Martin Jarolímek.

„Pak se na oddělení dostaví rodiče a začnou se ptát, co se stalo s jejich synem, který aspiroval být předním pražským advokátem. Dozvědí se, že se jedná o schizofrenii, celoživotní nevyléčitelné onemocnění.

Po pětiminutovém rozhovoru s lékařem odcházejí rodiče domů jako trosky,“ říká Martin Jarolímek.

O skutečném obsahu diagnózy lidé moc nevědí. Slovo schizofrenik či schizofrenický znají jen z médií, kde se používá skoro výlučně v negativní formě. To pak vede k další stigmatizaci.

„V očích sousedky, která sleduje běžná média, se tichý, naprosto neagresivní jedinec, který pravidelně bere léky a je unavenější kvůli jejich vedlejším účinkům, může jevit jako nebezpečný šílenec, který ji může na potkání zabít,“ říká Martin Jarolímek.

Lidé s vážným duševním onemocněním se přitom nedopouštějí násilných činů častěji než jiní lidé. Obvykle jsou naopak terčem pro své okolí.

Několik událostí z posledních let však, kdy na své blízké nebo na zcela neznámé lidi zaútočili pod vlivem bludů a halucinací dekompenzovaní jedinci trpící schizofrenií, však pohled veřejnosti jen utvrdilo. Lze to ale klást za vinu jen nepříčetným agresorům? Nejde i o důsledky nedostatečně zajištěné nebo zcela chybějící péče?

Obrovská skupina vážně duševně nemocných lidí nemá u nás jinou variantu než opakované hospitalizace v psychiatrické nemocnici.

Po propuštění nemají nemocní téměř žádnou nabídku služeb, které by jim umožňovaly žít doma (pokud možno bez závislosti na rodičích) a řešit své zdravotní a sociální problémy v přirozeném prostředí.

Ambulantní psychiatrická péče je jim k dispozici pouze jedenkrát měsíčně (v průměru po dobu dvanácti minut!) a sociální služby mají buď malou kapacitu, nebo ve většině regionů jednoduše neexistují. „Kvalita péče je omezená. Psychoterapie je pro většinu pacientů prakticky nedostupná.

Chybí dostatek ambulantních psychiatrů, zejména pedopsychiatrů a klinických psychologů, dalších pracovníků v psychiatrii působících v rámci zdravotního systému (terapeuti, sestry, sociální sestry, terénní sestry).

Není dost akutních oddělení nemocnic, extramurálních zařízení a specializovaných oddělení psychiatrické péče,“ uvedl profesor Praško na semináři uspořádaném v Parlamentu ČR. A doplňuje ho sexuolog MUDr. Marek Páv, náměstek pro léčebnou péči v PN Bohnice: „Lékař sedí v ambulanci, přijde k němu nemocný, něco mu říká.

A na základě toho lékař nastavuje léčbu, ale zcela tam chybí systém kontroly, jestli ten člověk žije řádným způsobem, jestli nezneužívá návykové látky, jestli třeba bere léky. To ambulantní lékař nemůže zkontrolovat. V tom jsou ambulantní lékaři zcela ponecháni svému osudu.

“ Na podzim roku 2012 Ministerstvo zdravotnictví ČR oficiálně přiznalo, že od začátku devadesátých let nedoznala psychiatrická péče v ČR žádných významných změn, a informovalo o přípravách na reformu psychiatrické péče.

Její základní myšlenkou je přenést těžiště psychiatrické péče z velkých psychiatrických léčeben do komunity – blíž k lidem, kteří k tomu, aby mohli žít v domácím prostředí, potřebují fungující zdravotnické a sociální služby.

Jádrem reformy by mělo být vytvoření sítě center duševního zdraví, která by pro menší regiony zajišťovala koordinaci ambulantních a terénních služeb. Zatím se prakticky nic z toho, co reforma slibuje, nezačalo realizovat. Celková atmosféra se však změnila. Jednou přiznaná pravda, že péče o lidi s vážným duševním onemocněním je u nás zanedbána, se už nedá popřít.

POPIS ODDĚLENÍ – Psychiatrická nemocnice Písek

Obě oddělení jsou prioritně zaměřená na pacienty, pro jejichž léčbu je nejvhodnější psychoterapeuti-cký přístup. Samozřejmostí je i zde podávání indikované a racionální farmakoterapie.

Těžiště léčby je zaměřeno na léčbu širokého spektra psychických poruch u pacientů, kteří jsou schopní a motivovaní zapojit se v plném rozsahu do aktivit psychoterapeutického programu v podmínkách otevřeného oddělení.

Podle diagnostického rozčlenění se jedná zejména o neurotické poruchy, poruchy vyvolané nadlimitním stresem a somatoformní poruchy (fobie, úzkostné stavy, obsedantně kompulzivní poruchy, reakce na stres a poruchy přizpůsobení, disociativní poruchy, neurastenie), poruchy nálady (zejména lehčí a středně těžké depresivní stavy) a závažnější poruchy osobnosti.

Klíčem léčby jsou psychoterapeutické programy (skupinové a individuální), pohybová terapie, ergoterapie a tvořivá činnost. Celostátně ojedinělým typem intenzívní skupinové terapie v PN Písek je terapie traumatu (nejen sexuálního zneužívání, ale i např. napadení, oběti kriminálních činů apod.).

Léčba je dobrovolná, proto ze strany pacienta vyžaduje aktivní a zodpovědný přístup ke zvládání svého onemocnění.

Okrajově je program vhodný i pro pacienty s problematikou užívání alkoholu či psychoaktivních látek současně spojených s přítomností duševní choroby, kde se jedná o symptomatické užívání, nebo pro pacienty se závislostní problematikou, kteří nejsou schopni absolvovat standardní odvykací léčbu na jiných specializovaných režimových odděleních v ČR. Pro tento přístup je nicméně farmakoterapie důležitá, psychoterapie má zde spíše podpůrný charakter. Vlastní léčba vychází z komunitního modelu, což znamená, že většina terapeutických aktivit probíhá skupinově tak, aby se pacienti mohli učit od sebe navzájem. Komunitu zde vnímáme jako léčebné společenství a léčebný program tak svojí podstatou napodobuje nároky běžného života. Vytváří tím prostor pro učení se přizpůsobivějších forem chování. Mezi nejdůležitější léčebné aktivity patří komunitní terapie, arteterapie, pracovní a sportovní terapie, přednášky, relaxace a volnočasové aktivity.

Cílem pobytu na psychoterapeutických odděleních je připravit pacienty na návrat do normálního prostředí. Pacienti již na oddělení mohou navázat spolupráci s neziskovými organizacemi poskytující komunitní péči v oblasti péče o duševní zdraví a občany s duševním onemocněním. Délka hospitalizace obvykle činí 4 – 16 týdnů.