S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Češi loni více šetřili a přemýšleli nad tím, zda budou schopní splácet své půjčky. Projevilo se to na snížení množství poskytnutých úvěrů.

Celkový objem dluhu z úvěrů na spotřebu registrovaný v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací (BRKI a NRKI) na konci roku 2020 poprvé po více než 5 letech klesl, a to o 6,6 miliardy na 491 miliard korun.

Současně se také snížil počet lidí, kteří splácejí spotřební úvěr, a to o 150 tisíc.

Naopak mírně vzrostla částka, kterou Češi celkově dluží, o 174 milionů na 22,5 miliardy korun. Avšak celkové zadlužení obyvatel naší země ke konci loňského roku vzrostlo o 153 miliard na 2,6 bilionu korun. Příčinou stále se zvyšujícího zadlužování je rostoucí počet hypoték a úvěrů ze stavebního spoření, které si Češi sjednávají.

U spotřebních úvěrů bohužel také roste částka, kterou lidé nejsou schopni splácet.

Zatímco na konci roku 2019 dosáhla průměrná nesplácená částka u spotřebních úvěrů 107 tisíc korun, na konci roku 2020 to už bylo skoro 119 tisíc.

Přitom objem nesplacených dluhů se u půjček čerpaných na spotřebu v roce 2020 meziročně zvýšil v 9 ze všech 14 krajů. Nejvíce vzrostl v Plzeňském kraji (o 6 %) a na Vysočině (o 5 %).

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Klesá počet lidí, kteří mají problémy své dluhy splácet.

Se splácením dluhů mají největší problémy mladí lidé

Do dluhové pasti častěji upadají mladí lidé.

K největšímu nárůstu nesplácených spotřebitelských úvěrů došlo loni u lidí ve věku 25–29 let (ve srovnání s rokem 2019 jde o nárůst o 13 %) a u lidí ve věku 30–34 let (ve srovnání s rokem 2019 jde o nárůst 11 %). Naproti tomu lidé ve věkové kategorii nad 55 let dokázali svůj celkový objem nesplaceného dluhu snížit o 5 % a lidé mezi 35 a 44 lety o 3 %.

Mírně také loni klesl počet těch, co nejsou schopní své závazky splácet. Ve srovnání s rokem 2019 šlo o snížení o 18 tisíc na 190 tisíc dlužníků. Za tím ale mimo jiné stojí i snížení množství lidí, kteří mají spotřebitelský úvěr.

Největší úbytek dlužníků se spotřebitelskou půjčkou zaznamenaly registry u mladých do 24 let, jejichž počet se snížil o 13 %. Následovali dlužníci ve věku 25–29 let a 30–34 let, jejich počet poklesl o 9 %.

Celkově počet dlužníků se spotřebitelským úvěrem klesl o 6 % na 2,3 milionu lidí.

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Největší potíže se splácením svých závazků mají lidé v Karlovarském kraji.

Podobný trend bude pokračovat i v letošním roce. Vzhledem k velké nejistotě, která dnes ve společnosti a ekonomice panuje, je pravděpodobné, že lidé budou opatrnější a více se budou rozhodovat, zda a které věci budou financovat pomocí úvěru.

Zároveň očekáváme zpřísnění úvěrových standardů finančních institucí, což s sebou přináší horší dostupnost krátkodobých úvěrů pro některé skupiny domácností.

Řadě domácností se také kvůli pandemii nemoci COVID-19 snížily příjmy, proto zároveň předpokládáme další zhoršení platební morálky lidí u těchto úvěrů, říká Jiří Rajl, výkonný ředitel Nebankovního registru klientských informací.

Z jeho slov vyplývá, že pro řadu nízkopříjmových domácností bude těžší si vzít půjčku za standardních podmínek v bance či u nebankovní instituce. Někteří z nich pak mohou aktuální nedostatek financí řešit nevýhodnými půjčkami s neadekvátně vysokými úroky.

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Celkový objem ohroženého dluhu se snížil o 1,1 miliardy korun.

Objem úvěrů na bydlení loni rekordně vzrostl

Objem dluhu z hypoték a úvěrů ze stavebního spoření se v roce 2020 meziročně zvýšil o 160 miliard. Paradoxně tak v době probíhající pandemie vzrostl nejvíce v historii. Došlo k tomu přesto, že oproti roku 2019 ubylo lidí, kteří splácejí nějaký druh půjčky na bydlení, a to o 6,5 tisíce.

Jedinými kraji, kde v roce 2020 přibylo lidí splácejících úvěr na bydlení, je Praha, Středočeský a Plzeňský kraj. Příčinou je rostoucí cena nemovitostí. Ve všech třech krajích se přitom kromě počtu lidí s úvěrem také výrazně zvýšila průměrná částka úvěru na jednoho klienta.

Například v Praze vzrostla za jediný rok o čtvrt milionu korun a dosahuje 3,3 milionu korun, říká Lenka Novotná, výkonná ředitelka Bankovního registru klientských informací.

Ceny nemovitostí v Praze a dalších lukrativních lokalitách sice rostou, ale díky loňskému uvolnění limitů úvěrových ukazatelů ze strany České národní banky dosáhlo na hypotéku v minulém roce více lidí.

Kromě toho také klesají úrokové sazby hypotečních úvěrů.

Movitější lidé v bohatších regionech, jako jsou právě Praha či Středočeský kraj, toho využívají k pořízení bydlení na investici a zhodnocení svých financí.

Lidí, kteří nezvládají splácet hypotéku, ubylo

Oproti spotřebitelským půjčkám se u úvěrů na bydlení v minulém roce snížil nejen počet dlužníků, kteří své závazky nebyli schopní splácet, ale také celkový objem nespláceného dluhu. Ten klesl o 1,3 miliardy na 7,2 miliardy korun. Lidé tak nespláceli pouze 0,34 % z toho, co si na bydlení půjčili.

Za snížením objemu nesplácených půjček na bydlení nejspíš částečně stojí také odklad splátek, o který si dlužníci loni mohli požádat.

Banky a další finanční instituce byly v uplynulém roce vůči svým klientům poměrně vstřícné, a pokud tomu nebránily vážné důvody, umožňovaly lidem odklad splátek úvěrů i nad rámec své zákonné povinnosti, doplnila Lenka Novotná.

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Většina lidí, která požádala o odklad svých závazků, se po skončení moratoria opět bez problémů vrátila k řádnému splácení půjček. Z těchto důvodů Ministerstvo financí k další možnosti zákonného odkladu splátek letos nepřistoupilo. Lenka Novotná předpokládá, že v letošním roce se nejen z těchto důvodů patrně zvýší počet lidí, kteří budou mít potíže se splácením úvěru na bydlení.

Počet lidí, kteří nesplácejí své úvěry na bydlení, i nesplácená částka jsou aktuálně velmi nízké a ani za dobré ekonomické situace už by prakticky neměly kam klesat.

Je proto velmi pravděpodobné, že v letošním roce se zlepšování platební morálky lidí u hypoték a úvěrů ze stavebního spoření zastaví, nebo že se trend začne dokonce obracet.

Podobně, jak to už začínáme pozorovat u úvěrů na spotřebu, dodává Lenka Novotná.

Úzkost a deprese jsou dva odlišné světy. Včasná pomoc je nejdůležitější, upozorňuje ArsAnima

V České republice žije přes půl milionu lidí s neléčenou depresí nebo s některou z úzkostných poruch. Většina těchto lidí se neléčí kvůli obavám z psychiatrie a stigmatu psychiatrického pacienta nebo v důsledku chybné diagnostiky ze strany praktiků.

Přitom hlavně úzkostné poruchy jsou onemocněním, které lze pomocí správně nastavené medikace a psychoterapie přinejmenším stabilizovat. I přesto dokáží silné úzkosti a deprese člověku otočit život o 180 stupňů. Své o tom ví Jeroným Janíček, který od svých 18 let trpí právě jednou z úzkostných poruch, k níž se později přidala deprese.

Dnes vede spolek ArsAnima, kde spolu s dalšími pomáhá lidem se stejným onemocněním. CNN Prima NEWS pustil do soukromí svých prožitků a pocitů.

Jeronýme, úzkosti se u vás objevily, když vám bylo 18 let. Prožil jste v té době nějaké trauma, nebo to přišlo náhle?

První záchvat masivní úzkosti přišel náhle, což ale nevylučuje prožitek traumatu. Otec emigroval do zahraničí, když mi bylo šest, a o pár let později zemřel můj strýc, k němuž jsem měl silnou citovou vazbu.

Jistě, tuto situaci asi zná ze svého života řada lidí, u nichž se žádné psychické onemocnění nikdy nerozvinulo.

Když k tomu ale přičtete genetickou zátěž, tak není existence úzkostně-depresivní poruchy ničím překvapujícím.

Záchvaty strachu ze ztráty kontroly a zešílení. Bušení srdce, pocení, tlak na hrudi, nemožnost popadnout dech a nepopsatelný, zcela paralyzující strach ze smrti.

Můžete popsat, jaké byly první projevy úzkosti?

Pamatuji si je velmi dobře. Šlo o záchvaty strachu ze ztráty kontroly a zešílení. Následovalo bušení srdce, pocení, tlak na hrudi, pocity na omdlení, motání hlavy, nemožnost popadnout dech a nepopsatelný, zcela paralyzující strach ze smrti.

Později jsem zjistil, že jde o projevy panické ataky, která souvisí s řadou úzkostných poruch, a že se mi bude bohužel vracet ve chvílích zvýšeného stresu celý život.

K panikám se přidal i strach z jízdy městskou hromadnou dopravou, a nakonec i z jakéhokoliv pohybu po městě, protože jsem měl strach, že mě panika přepadne i tam. Takže jsem všude začal jezdit taxíkem a postupně se izoloval od okolí.

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Jeroným Janíček se s úzkostmi potýká prakticky celý dospělý život.

Z nemocnice mě propouštěli s dost nevybíravými komentáři, že jsem simulant, aniž by mi někdo z lékařů byl schopen říct, že může jít o projev psychického onemocnění.

Jak dlouho trvalo, než jste navštívil lékaře?

Poměrně dlouho. První dva roky jsem trpěl obavami z onemocnění srdce nebo štítné žlázy. Během té doby u mě zasahovala mnohokrát záchranná služba. Poprvé mě záchranáři v nemocnici předali do péče na interní JIP, později se ovšem scénář zjednodušil. Po změření tlaku, EKG a krevních testech jsem byl pokaždé propuštěn domů.

A mnohdy s dost nevybíravými komentáři o tom, že jsem simulant, aniž by mi někdo z lékařů byl schopen říct, že může jít o projev psychického onemocnění. Snad největší chybu udělal můj tehdejší praktický lékař, který mi začal předepisovat sedativa, která sice krátkodobě úzkost potlačila, ale vybudoval jsem si na nich závislost.

Praktik mě před možností závislosti na benzodiazepinech nevaroval. Nakonec byl rád, že díky lékům omezil kontakt s obtížným pacientem.

Jenomže já jsem zcela logicky hledal příčinu neustupujících obtíží a nenapadlo mě, že tlak na hrudi, dušnost a rychlá srdeční akce spojená s hrůzou ze smrti může jakkoliv souviset s psychikou.

Až jsem jednou kdesi objevil útlou knihu předního českého psychiatra Jána Pavlova Praška z Olomouce, která se jmenovala Panická porucha. Po jejím přečtení mi bylo okamžitě jasné, že nemocné není mé srdce, ale že trpí duše.

Po jaké době léčba zabrala?

První velká úleva od úzkostí, obav a strachu nastala zhruba do měsíce od nasazení antidepresiv ze strany psychiatra. A pak postupně, v řádu dalších měsíců, kdy jsem začal pravidelně docházet na psychoterapii.

Zajímavé je, jak se dodnes řada lidí mylně domnívá, že psychoterapie je něco jako „přátelské popovídání“. Přitom jde o náročnou a systematickou práci, která je často velmi nepříjemná, ale ve výsledku nesmírně prospěšná.

Na druhou stranu bylo hodně bolestivé zjištění, že nemoc má tendence se vracet, a to občas i v nepříjemnější podobě než na začátku. Je to dáno většinou mírou stresu, který aktuálně zažíváte.

Budete mít zájem:  Klimatizace a zdraví dětí – jak to dělat dobře a bezpečně?

Úzkosti a deprese jsou dvěma zcela odlišnými světy, které se občas protnou. Deprese je ale daleko bolestivější.

Později jste onemocněl i depresí. V čem je deprese jiná?

Úzkosti a deprese jsou dvěma zcela odlišnými světy, které se občas protnou. Deprese je ale daleko bolestivější stav. Záchvat masivní úzkosti netrvá většinou déle než hodinu, i když jej každý prožívá různě dlouho a může se opakovat i několikrát denně. Ale pokaždé, když skončí, tak se vám alespoň trochu uleví.

Deprese je naopak stavem emoční vyprázdněnosti, sebenenávisti a skutečné vnitřní bolesti, kterou lze jen těžko popsat. Postupně se přestanete zajímat o své okolí, uzavíráte se čím dál více do vězení vlastního světa a postupně začínáte rezignovat i na život. Nic z toho nenastane náhle, ze dne na den.

Po fyzické stránce nemoc připomíná těžkou chřipku bez typických příznaků, jakými jsou horečka, kašel a rýma. Při první atace jsem byl schopen spát čtrnáct až šestnáct hodin denně a po probuzení jsem se necítil ani trochu odpočatý. Za hodinu už se mi chtělo spát znovu. Někomu deprese způsobuje opak a spí velmi málo. A tak je to i s jídlem.

Zatímco jeden se začne přejídat, druhý téměř nejí. Bez pomoci odborníků může mít onemocnění depresí fatální důsledky.

Své čtyřicáté narozeniny jsem „oslavil“ v jedné z psychiatrických nemocnic. Na ten den do konce života nezapomenu. S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Malíř Jan Eipell hledá útěchu v obrazech. Své pocity přenáší do obrazů.

Kdy jste se rozhodl založit spolek a co všechno to obnášelo?

Své čtyřicáté narozeniny jsem „oslavil“ v jedné z psychiatrických nemocnic se středně těžkou depresí. Na ten den do konce života nezapomenu. Venku sněžilo, byla zima, období vánočních svátků. A já si říkal, že tohle je můj absolutní konec.

Na psychiatrii jsem do té doby nikdy hospitalizován nebyl, a tak jsem pobyt v „léčebně“ zprvu vnímal jako velikou prohru a selhání. Z deprese jsem se dostával více než rok, ale paradoxně po jejím odeznění přišly opět úzkosti.

 Silnější než v mých osmnácti letech.

Takových lidí je u nás půl milionu, což je obrovské číslo.

A jelikož jsem původní profesí publicista a analytik, rozhodl jsem se společně s kolegou, který znal deprese také důvěrně, že uděláme něco pozitivního pro ty, kteří se s úzkostmi a depresemi vůbec neléčí. Takových lidí je u nás půl milionu, což je obrovské číslo.

Většinou tito lidé nevyhledají odbornou pomoc, protože mají obavy z psychiatrie a psychofarmak, nebo se obávají nálepky „psychiatrického pacienta“, případně u nich praktický lékař psychickou nemoc nerozpozná.

Začali jsme proto natáčet dokumentární cyklus o projevech a léčbě úzkostí a depresí Život za zdí a s ním přišla v roce 2018 i nutnost založit spolek ArsAnima.

Vedete jej sám nebo máte spolupracovníky?

Sám bych to nezvládl. Natáčíme dokumenty, pořádáme přednášky a v přípravné fázi je i výstava, protože mimo jiné sdružujeme i umělce se zkušeností s některou s psychických nemocí.

Chtěl bych varovat před šarlatány nejrůznějšího typu, kteří v rolích pseudoléčitelů, terapeutů bez adekvátního výcviku a vzdělání, ale i koučů, slibují za nehorázné peníze vyléčení tak vážného onemocnění, jakým je deprese.

Tolik aktivit nemůže stát na jednom člověku v invalidním důchodu, který trpí silnými a často paralyzujícími úzkostmi, které ho dokážou vyřadit klidně na několik dnů z běžného života. Proto je spolek založen na spolupráci několika lidí. Když je někdo z nás ve stavu, který mu neumožňuje pracovat, převezme za něj práci kolega.

Co doporučujete lidem, kteří trpí úzkostmi a depresemi? Na koho by se měli obrátit?

Z vlastní zkušenosti vím, jak důležité je vyhledat odbornou pomoc včas. Kdybych úzkostnou poruchu rozpoznal brzy, měl bych naději na rychlé vyléčení.

Pokud někdo pociťuje delší dobu zvýšenou úzkostnost, zažívá ataky úzkosti, o nichž jsem mluvil, nebo se propadá do deprese, měl by psychiatra nebo psychologa vyhledat okamžitě.

I když jsou čekací doby dlouhé, doporučuji v této fázi využít pomoci krizových center, kterých u nás postupně přibývá.

Rozhodně by si lidé s neléčenými úzkostmi či depresemi neměli říkat, že jejich obtíže odezní, nebo že je zvládnou sami, nejlépe silou vůle. Neodezní. A nezvládnou. Většina obtíží se jen zhorší a léčba bude o to delší a složitější.

A každého, koho se to týká, bych chtěl ještě varovat před šarlatány nejrůznějšího typu, kteří v rolích pseudoléčitelů, terapeutů bez adekvátního výcviku a vzdělání, ale i koučů, slibují za nehorázné peníze vyléčení tak vážného onemocnění, jakým je deprese.

Včasná návštěva skutečného odborníka je základem úspěšné léčby, což je u vysokého tlaku jasné všem, ale u deprese jen málokomu. Přitom obě onemocnění člověka ohrožují na životě.

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Motto spolku ArsAnima.

V době, kdy jsem plánoval sebevraždu, vyprchala síla i zájem požádat kohokoliv o pomoc.

S depresí často souvisí i sebevraždy. Zažil jste někdy sebevražedné myšlenky?

Ano, zažil jsem sebevražedné myšlenky. Psychiatrie zná několik typů sebevražd, ale sám mohu stručně popsat jen svět vlastích myšlenek, které mě samotného k sebevraždě vedly. Zprvu se jen tu a tam objevovaly poměrně dotěrné a nepříjemné myšlenky na smrt. Ty postupně sílily, až jsem přešel do fáze hledání nejlepší, resp.

nejméně bolestivé cesty vedoucí k ukončení života. Racionální část myšlení evidentně ochabovala. Uvěřil jsem tomu, že jsem na světě a pro svět zbytečný, nikdo o mě ve skutečnosti nestojí a druhým způsobuji svou existencí a jednáním jen problémy.

Rozdal jsem docela dost osobních věcí, na nichž mi dříve záleželo a napsal pár dopisů na rozloučenou, které jsem různě přepisoval a dával si záležet na obsahu.

Otázkou je, jak ty dopisy vypadaly doopravdy, což naštěstí nikdo neposoudí, protože jsem je všechny zničil. V době, kdy jsem už sebevraždu plánoval, vyprchala síla i zájem požádat kohokoliv o pomoc.

Jako by mě čím dál tím rychleji unášel proud temné řeky směrem k cíli, kterým byla smrt. A paradoxně se mi ulevilo, protože jsem našel řešení pro své utrpení.

Naštěstí má bývalá manželka včas rozpoznala, že je můj stav opravdu vážný a odvezla mě na psychiatrii. Tím mi zachránila život.

V současné době žijeme ve velkém napětí ohledně koronaviru. Údajně se máme připravit na nárůst sebevražd. Co si o tom myslíte?

Pokud dojde v důsledku restrikcí a útlumu obchodu ke globální ekonomické krizi, bude to pro mnohé znamenat ztrátu zaměstnání nebo ohrožení podnikání.

Existenční problémy generují ve velkém distres neboli negativní formu stresu vyplývající z traumatizujících událostí, které nemůžeme nijak ovlivnit.

Tento stres v nás může aktivovat některou z úzkostných poruch nebo depresi, která může skončit právě sebevraždou.

K psychickým onemocněním vedou různé cesty a jak jsem říkal v úvodu, hodně záleží na naší genetické výbavě a rodinném prostředí, v němž jsme jako děti vyrůstali a jak jsme se od rodičů naučili přijímat a řešit krizové situace. Jinými slovy – fakt, že někdo přijde o práci, ještě automaticky neznamená, že onemocní depresí nebo dostane infarkt. Ale riziko onemocnění se tím rozhodně zvyšuje.

Na první pohled se jevíte naprosto zdravě, i když prožíváte peklo.

Nesmíme zároveň zapomenout na faktor času, neboť čím déle jsme distresu vystaveni, tím se zvyšuje také riziko onemocnění depresí, a tedy i ohrožení sebevraždou.

Proto je tak důležité včas vyhledat odbornou pomoc, i když nám psychiatr ani psycholog novou práci nenajde a podnikání nezachrání.

Ale díky jeho odbornému zásahu máme šanci uvidět vlastní situaci z jiného úhlu, načerpat potřebné síly a začít řešit nemoc i problémy jinak než předčasným odchodem ze světa.

Jak moc ovlivnily úzkosti a deprese váš soukromý život?

Bohužel dost zásadně. Nesdílím s mnoha jinými přesvědčení, že zkušenost s úzkostmi nebo depresí člověka vnitřně obohatí nebo ho činí citlivějším a více empatickým. Stejně tak si nemyslím, že by někoho mohla vnitřně obohatit zkušenost s vředovou chorobou žaludku nebo tříštivou zlomeninou.

Zvlášť těžší formy úzkostných poruch a deprese vám kvalitu života velmi zhoršují. A k tomu se na první pohled jevíte naprosto zdravě, i když prožíváte peklo.

Když už jste bez příznaků a nezaregistrujete včas větší stresovou zátěž, může přijít dost velká rána, když se vám onemocnění v plné síle vrátí – a jste znovu na začátku.

Úzkostná porucha vzniká kombinací genetické dispozice a dětských zkušeností, míní lékař

Depresemi se zabývá MUDr. Martin Hollý, který pracuje jako psychiatr a sexuolog a od roku 2008 působí jako ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice. V rozhovoru mimo jiné zmiňuje rozdíl mezi úzkostí a depresí a jak postupovat při léčbě.

Může se stát, že člověk začne trpět úzkostí i bez zjevné příčiny? Tím chci říct, jestli k tomu musí být příčina, jako například úmrtí nebo genetická dispozice?

Úzkostná porucha obvykle vzniká kombinací genetické dispozice a dětských zkušeností. Spouštěčem vzniku může být aktuální životní událost. Ta však obvykle nevysvětluje dostatečně závažnost příznaků.

Když máme strach, bojíme se něčeho určitého. Úzkost ale nemá příčinu.

Jak byste definoval úzkost?

Úzkost je emoce, kterou lze přirovnat ke strachu. Když máme strach, bojíme se něčeho určitého. Úzkost ale nemá příčinu. Tu si my sami najdeme. Úzkost se navíc projevuje i tělesnými příznaky. Obvykle se jedná o svírání kolem žaludku a na hrudi.

Jaký je rozdíl mezi úzkostí a depresí, pane doktore?

Jsou to dvě samostatné diagnostické jednotky. Někdy se u úzkostné poruchy může projevit pokles nálady, obvykle jde o sekundární příznak, a naopak u deprese může být jedním z příznaků úzkost. To může někdy komplikovat rozlišení mezi těmito nemocemi.

Lze úzkost zcela vyléčit?

Budete mít zájem:  Moxostad 0,4 mg – příbalový leták

Přestože se úzkostná porucha často řadí mezi středně těžké duševní poruchy, tak u některých klientů může vést až k invalidizaci a prakticky celoživotní problematice. Velké části lidí s touto problematikou však dokážeme efektivně pomoct a prakticky je příznaků zbavit.

  • Když má člověk sebevražedné myšlenky, je v takovém případě vždy třeba hospitalizace?
  • Pokud se u člověka objeví sebevražedné úvahy či tendence, vždy potřebuje vysokou míru podpory, kterou je často možné poskytnout jenom v rámci hospitalizace.
  • Jsou nějaké možnosti, jak úzkostem předejít?

To je široká otázka. Jistě platí všechny zásady psychohygieny. Zmínil bych důležitost zachovat pravidelný denní rytmus a vyhýbání se alkoholu.

Zpověď malíře Jana Eipella, který žije s hraniční poruchou osobnosti a také našel sílu pomáhat v ArsAnima, naleznete v přiloženém videu, stejně jako vyprávění Jeronýma Janíčka.

Zdravotní výhody domácích mazlíčků. Pomáhají při bolestech i depresi

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným Janíček

Říká se, že kdo si chce aspoň trochu ulevit od stresu, osamělosti nebo si vylepšit celkovou kvalitu života, najde odpověď ve zverimexu nebo v útulku. Nejspíš to nebude mýtus, vědecké poznatky tuhle teorii podporují. Kočky a psi, tedy duo, které je mezi chovateli nejoblíbenější, jsou předmětem výzkumů nejčastěji, a tak toho o jejich chování i vlivu na lidské zdraví víme nejvíc. K domácí terapii se ale hodí i spousta dalších, třeba i trochu netradičních živočichů.

Pes na srdce i na kondičku Nejenže nám život obohatí, navíc ho i prodlouží. Vědci mazlíčky spojují s nižším krevním tlakem, prevencí kardiovaskulárních chorob a s vyšší celkovou kondicí. Tu mají hlavně majitelé psů – venčení se jim postará o každodenní pohyb na čerstvém vzduchu bez ohledu na počasí, roční období a na to, jestli se jim zrovna chce, nebo ne.

Takové pravidelné cvičení může být zvlášť prospěšné pro starší lidi, naznačil to i překvapivý výstup ze studie univerzit v Cambridgi a ve východní Anglii. Dlouhodobě monitorují životní styl a zdraví více než tří tisíc obyvatel Norfolku; jejich průměrný věk je 69,6 roku.

Ukázalo se, že účastníci, kteří každý den venčí psy, jsou aktivnější a v lepší kondici než ostatní. A ta překvapivá část? Rozdíl mezi oběma skupinami byl mnohem výraznější, než výzkumný tým odhadoval.

Americká kardiologická asociace v roce 2013 porovnala starší studie, které se zdravím chovatelů zabývaly z různých úhlů pohledu. Prohlášení, které vydala, je sice opatrné, ale dočtete se v něm, že „chov domácích mazlíčků má pravděpodobně přímou souvislost s nižším rizikem srdečních chorob a delším životem u lidí, kteří jimi už trpí. Jsou nicméně potřeba další upřesňující data a důkazy.“

Mazlíčci podle zprávy mohou přispívat také ke snižování krevního tlaku, hladiny cholesterolu i hrozby obezity, i když ještě přesně nevíme jak. A to jsme teprve na začátku.

Co umí mazlení a předení Řada vědců má za to, že existuje vztah mezi kontaktem s mazlíčky a lidským imunitním systémem. Pilně ho studují: v jednom experimentu například američtí výzkumníci nechali hrstku dospělých lidí, aby se mazlili se psy. Lidé v dalších dvou skupinách si buď hladili pejska plyšového, nebo se jen tak povalovali na gauči.

Po osmnácti minutách se těm, co si chovali živé psy, ve slinách výrazně zvýšil podíl imunoglobulinu A – významné protilátky, která nás chrání mimo jiné proti respiračním onemocněním. Ostatní dvě skupiny žádné větší změny nezaznamenaly.

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným JaníčekPes vás udrží v kondici, ať chcete nebo ne…

Psi dostali hlavní roli i ve velkém švédském výzkumu, který studoval jejich vliv na dlouhodobé zdraví dětí. Tým z Uppsalské univerzity a stockholmského Institutu Karolinska porovnal více než milion podrobných profilů z databanky. Zjistil, že spolužití se psem v prvním roce života o patnáct procent snížilo riziko, že bude mít dítě později astma.

U dětí, které vyrůstaly s domácími zvířaty na farmě, bylo riziko dokonce o polovinu menší – je ovšem třeba brát v úvahu i další prospěšné faktory venkovského života. Další výzkumy ukázaly podobné výsledky také u rizika alergií nebo ekzému. Stručně řečeno: pokud dítě odmalička netrpí alergií na zvířecí chlupy, může mu huňatý kamarád do budoucna zajistit méně chronických potíží.

Speciálně kočky by pak mohly pomoci ještě s dalším problémem – s chronickou bolestí. Je známo, že jejich předení může být projevem různých emocí: lásky, radosti i strachu. Ale taky že se s jeho pomocí kočky samy „léčí“. Tuhle teorii v roce 2006 potvrdila klíčová studie amerického institutu Fauna Communications, který zkoumá zvuky zvířat.

Ukázalo se, že frekvence kočičího vrnění (asi 25 až 140 Hz) víceméně odpovídá frekvencím, které mají prokazatelný léčebný účinek na zlomené kosti, bolestivé nebo namožené svaly, ztuhlé klouby, rány a otoky.

Existuje předpoklad, že takto kočky dokážou zařídit účinnou terapii nejen samy sobě, ale i jedna druhé nebo člověku, ke kterému se schoulí. Věda na konkrétnější důkazy teprve čeká, majitelé koček jsou o tom přesvědčení už dávno.

S depresí pomůže něco, co nestojí ani korunu, říká Jeroným JaníčekDětem pomáhají být zdravější a taky šťastnější.

Klidnější i s krunýřem Víru, že pro vystresovaného člověka je domácí zvěř balzám na duši, pak sdílejí majitelé psů, koček, ale třeba i želviček.

Věda jim teď dává za pravdu, výzkumy z nedávné doby účinek přičítají hlavně hormonům.

Kontakt s přátelskými zvířaty, dokonce jen pohled na ně, v nás vyvolává stejně příjemné emoce jako kontakt s velmi blízkými lidmi, vyplavuje se při něm totiž oxytocin – hormon spojovaný s láskou a pocitem štěstí.

„Vyloučení oxytocinu navíc doprovází snížená hladina kortizolu – stresového hormonu,“ vysvětlila magazínu Health.com Rebecca A. Johnsonová z veterinářské fakulty Univerzity v Missouri.

Sama zkoumá vliv zvířat na válečné veterány, kteří trpí posttraumatickým stresovým syndromem. „Jeden z nich nedokázal sám vyjít z domu, dokud jsme k němu neumístili psa.

Netrvalo to ani týden, a už s ním byl schopný chodit na procházky do města,“ uvádí zvěrolékařka.

Podobných případů z praxe je daleko víc. Na skupině dobrovolníků vztah zvířat a stresu zkoumali vědci z Univerzity v Tel Avivu. Na začátku je trochu vystrašili tarantulí, která s nimi byla v místnosti. Pak je nechali, aby si hráli s „přátelskými“ zvířaty a jejich napodobeninami: s živou želvou, živým králíkem, plyšovou želvou nebo plyšovým králíkem.

Úzkost a stres nejrychleji opadly u těch, co na uklidnění dostali živou zvěř. Bylo přitom jedno, jestli se jedná u chlupáče, nebo o želvu s tvrdým krunýřem.

Rybičky do jídelny, morčata do školy Podobné pokusy, ale taky přímé zkušenosti zvířecích terapeutů a samotných chovatelů naznačují, že mazlíček může být skvělým pomocníkem při práci s úzkostnou poruchou a třeba i s depresemi.

Uklidňuje, zmírňuje pocit osamělosti a sociální izolace, ochotně projevuje náklonnost a nikdy člověka nesoudí. Nebo to aspoň nedá najevo.

Navíc pomůže dodat pocit životního smyslu, dodržovat pravidelný režim (krmit nebo venčit prostě musíte), a ještě se s ním více soustředíte na probíhající okamžik a méně na sžíravé myšlenky.

Terapeutický účinek může mít téměř jakákoli němá tvář od fretky po cvrčka. Právě cvrčky rozdali autoři jednoho loňského experimentu starším lidem v korejském domově důchodců.

Každý jich dostal pět a měl za úkol je chovat v malé kleci.

Už po osmi týdnech se seniorům podle psychometrických i laboratorních testů zlepšila nálada, cítili se méně osamělí a měli slabší depresivní projevy než na začátku.

Ve starší americké studii zase klienti centra pro lidi s Alzheimerovou chorobou dostali do jídelny akvárium s barevnými rybičkami. Po čtyřech měsících byli klidnější a soustředěnější, jedli větší porce, a potřebovali tak méně umělých doplňků stravy.

Podobně fascinující výsledky se dají najít u dětí, které trpí poruchami učení, špatně se začleňují do kolektivu nebo trpí některou formou autismu. Prokazatelně pomáhají psi, kočky, koně – ti se k terapii využívají už od devatenáctého století –, ale třeba i morčata.

Na americké Purduově univerzitě je dali na hraní skupině školáků s poruchou autistického spektra; druhá skupina dostala hračky. Část dětí pak během sledování vykazovala méně negativních projevů v chování, více se smála a snáze komunikovala. Byly to ty s morčaty.

#Marie Barvínková

Mohlo by vás také zajímat: Proč mají Češi tak rádi domácí mazlíčky?

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví.

Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.

Jeroným Janíček

Co všechno jste chtěli vědět o depresi, ale báli jste se na to zeptat! Jde… | LIVE stream – (2021-02-22 18:00:00 – 2021-02-22 00:00:00)[7 minut čtení] ROZHOVOR – Publicista Jeroným Janíček má sám zkušenosti s depresí a úzkostnou poruchou a tématu se dlouhodobě věnuje. „Psychická onemocnění nejsou projevem slabošství nebo lenosti,“ popisuje. Jde o nemoci, jakými jsou třeba ty oběh…Od osmnácti let bojuje s úzkostí, jež mu v akutních fázích způsobuje panické ataky přicházející i několikrát denně. „Dnes už je dokážu rozdýchat, kdysi mě s nimi ale vozila záchranka na jednotku intenzivní péče, protože jsem myslel, že umírám,“ ří…Jeroným Janíček o panické úzkosti: Čím dříve vyhledáte odbornou pomoc, tím kratší doba je k uzdravení.Panická ataka, záchvat masivní úzkosti nebo také silná stresová reakce potká alespoň jednou za život téměř každého z nás. Mohou ji vyvolat nejen silné emoce, ale také infarkt myokardu, poruchy srdečního rytmu či astma. Tento záchvatovitý stav, v n…Vysoká sebevražednost, duševně nemocné děti marně volající po dostupné péči nebo nízká kvalita léčby. To jsou některé průvodní symptomy problémů české psychiatrie. Ministerstvo slibuje změny a vláda chce vytvořit novou radu pro psychiatrii, kde bu…Lidi s duševními poruchami tlačila společnost na okraj. Za zdi, do uzavřených pavilonů. Právě probíhající reforma chce péči více otevřít a přesunout ji do center mezi lidi. Daří se to? A pomůže duševně nemocné konečně zbavit stigmatu? Duel Ivana D…Dokumentární cyklus „Život za zdí“ je určen převážně lidem s neléčenou depresí a úzkostnými poruchami. Videa, která natočil Jeroným Janíček spolu s Janem Švandou a v nichž oslovují přední odborníky v oblasti péče o duševní zdraví, získala velkou p…Minulý týden se prostorách budovy Českého rozhlasu na Vinohradech konalo jarní kolo přehlídky zpravodajských a publicistických pořadů Report. Vítězem prvních dvou kategorií se stal hlas posluchačům známý zejména z digitální stanice Radio Wave. Patricie Pagáčová – Česká herečka Markéta Fialová – Česká moderátorka Roger Moore – Anglický herec Karel IV – Jedenáctý český král Arnold Schwarzenegger – Rakousko-americký sportovec, herec a politik Cyril Höschl – Český psychiatr Jana Plodková – Česká herečka Roman Prymula – Český epidemiolog SARS-CoV-2 – Nový koronavirus způsobující onemocnění COVID-19 Václav Havel – První prezident České republiky
Budete mít zájem:  Iceland nabízel šizené rybí prsty

Dobroduš Diakonie ČCE – SKP v Praze

Jsme hrdí na všechny naše dobrovolníky! Společně se snažíme pomáhat a dělat radost lidem s chronickým duševním onemocněním. Pomáhejte s námi.

Osmou dobrovolnicí oceněnou letošním pražským Křesadlem je paní Pavla Ribeiro Vicente, vedoucí personalistka Pavla dobrovolničí v Následné péči Dobroduš Diakonie ČCE – SKP v Praze, sociální službě pro dospělé s chronickým duševním onemocněním, jimž pomáhá v aktivizaci a začlenění do společnosti.

První klientkou Pavly byla mladá žena, jejíž zdravotní stav se často proměňoval. Byla v průběhu spolupráce opakovaně hospitalizovaná, a proto bylo velmi náročné udržet s ní kontakt a vztah, ale Pavle se to dařilo díky její trpělivosti, toleranci, empatii a velkému nasazení. Dalším Pavliným klientem byl muž, se kterým byla spolupráce aktivní a pestrá.

Navštěvovali spolu kina, přednášky, výstavy a kulturní akce, spolu s Pavliným manželem vyrazili společně na výlet autem. Podíleli se na natáčení dokumentárního filmu „Jsem člověk, ne diagnóza“, jehož cílem bylo přiblížit život lidí s duševním onemocněním a vymezit se proti jejich stigmatizaci.

„Pro dobrovolnictví mě zapálila vědomost, že svou dobrovolnou aktivitou mohu mnoha lidem udělat radost, dále samozřejmě

potřeba pomáhat a příležitost poznat jedinečné lidi a jejich příběhy.“

Страницы, которые нравятся этой Странице

Нравится: 5,7 тыс.

Informujeme o neziskovém sektoru, pořádáme vzdělávací akce, konzultujeme problémy začínajících i…

Нравится: 2,7 тыс.

To nejlepší ze spolupráce byznysu a neziskovek! Otevřená platforma propojující neziskovky s…

Недавняя публикация Страницы

‼️Už zítra si budete moci poslechnout první díl našeho podcastu Hlasová schránka‼️ Uslyšíte příběh našich dvou klientek, které budou mluvit o své zkušenosti s duševním onemocněním. Podcast naleznete na YouTube, Spotify a Apple Podcasts ????

Je to téměř tady❗Už ve středu 17.3. se můžete těšit na vydání prvního dílu podcastu Hlasová schránka???? No a aby se o něm dozvědělo co nejvíce lidí, poprosili jsme Míšu Jílkovou, aby nám pomohla s propagací. Ta okamžitě souhlasila a další díl Máte slovo věnovala Dobroduši a tématu duševního zdraví. Tak si užijte podívanou!????

????????Už za necelou půl hodinu začne online přenos rozhovoru moderátorky Daniely Drtinové a neurobiologa a profesora psychiatrie Jiřího Horáčka. Rozhovor nazvaný O mozku, duševní nemoci a společnosti si můžete poslechnou zde ⤵️

Литература · 13 395 людей

Нравится: 247

Program STOP NÁSILÍ je finančně podporován Ministerstvem práce a sociálních věcí v rámci programu…

Нравится: 3,3 тыс.

I duše potřebuje péči a občas i doktora. Souhlasíte? Pak jste tu správně. Fokus Praha je nezisková…

ПодробнееDiakonie ČCE – SKP v Praze

Нравится: 376

Diakonie ČCE – SKP v Praze poskytuje pomoc lidem v obtížných životních situacích bohatým spektrem…

Нравится: 2,2 тыс.

Pomáháme lidem s duševním onemocněním najít ztracenou rovnováhu v důsledku nemoci. Provázíme je a…

Нравится: 413

ESET-HELP poskytuje od roku 1995 sociální služby lidem s duševním onemocněním. Posláním organizace…

Нравится: 4,1 тыс.

Jsme jeden z nejvýznamnějších poskytovatelů sociálních služeb v ČR a jednička ve speciálním školství.

Нравится: 879

Vize: Jsme významnou součástí systému péče o duševní zdraví ve společnosti, která nabízí stejné…

Dopamin za lajk. Sociální sítě jsou komerční veletrh a roste kvůli nim úzkost i deprese, říká neurolog

Jsou sociální sítě na internetu z pohledu neurobiologie lidem k něčemu dobré?Na základě faktů a výzkumů, které běžely, běží a budou běžet, roste povědomí nemalé části naší společnosti o tom, co sociální sítě jsou a co reprezentují. Celkový konsenzus je takový, že skutečně nenabízí moc dobrého. Naopak, atomizují společnost.

To znamená, že i přes větší komunikační šum lidi mezi sebou na lidské úrovni nekomunikují. Vedou k hloupnutí lidstva. Sociální sítě a jejich užívání je přímo spojené s nárůstem úzkosti, deprese a s poklesem spokojenosti a zdraví. Nelze o nich říct nic dobrého.

Nová zbraň informační války. ‚Deep fakes mohou napáchat obrovské škody,‘ varuje odbornice

Číst článek

Jsou lidé, kteří říkají, že sociální sítě mají svůj význam, že se dozvíme všechno dřív, víme o věcech, které se dějí v jiných částech světa a mohou nastávat fenomény, jako bylo arabské jaro nebo se objevují různá masová hnutí. To je pravda. Otázkou ale je, k čemu to je. Vývoj těchto „velkých“ události je totiž takový, že ohlas na sociálních sítích úplně nemění konečný výsledek.

Jaký je princip, že lidé důvěřují fake news a dezinformacím a někdy je i šíří? Existuje analogie k době před sociálními sítěmi, mění se to nějak? Ono se to nemění. To, na co se ptáte, je tématem, o kterém se baví západní společnost minimálně deset, patnáct let. Abych to vysvětlil srozumitelně, tak musíme udělat krok dozadu. Musíme pochopit, jak funguje náš mozek.

Začíná to všechno před 200 tisíci lety, kdy jsme se jako homo sapiens poprvé vyskytli na této planetě a měli jsme víceméně jenom dvě, jak tomu říkám, neuroevoluční priority. První byla poznat pravdy života. Co nám ublíží. Je to lev? Není? Kousne mě? Nekousne? Asi uteču…

Druhá, která se vyvinula posléze, souvisela s vývojem řeči a byla stejně tak důležitá, znamenala: být členem společnosti, skupiny. Ta mě ochrání, budu tam patřit, půjdeme spolu hledat sucho, vodu, jeskyni a tak dále.

MUDr. Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku ve Spojených státech, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Bakalářský titul získal na Columbia University v New Yorku, na lékaře promoval na St. George´s University v Grenadě. Přednáší na lékařských fakultách Univerzity Karlovy a Yale University.

Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem.

Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství, otec byl poslancem. V roce 1948, po emigraci, založil s Pavel Tigridem Československý stůl Rádia Svobodná Evropa.

Martin Jan Stránský je sám také politicky aktivní, před deseti lety kandidoval s podporou Věcí veřejných jako nezávislý do Senátu, ovšem do druhého kola nepostoupil. V roce 2010 byl zvolen do Zastupitelstva Městské části Praha 1 na kandidátce Věcí veřejných. Ve volbách v letech 2014 a 2018 se ale do zastupitelstva nedostal.

Evoluce tedy byla umožněna i díky spolupráci? Ano. Všichni neurologové se bezpochyby shodnou, že řeč a spolupráce jsou dvě dominantní potřeby našeho mozku. Ten na fyziologické úrovni, to znamená na té mikroskopické, chemické a na anatomické úrovni, rozhoduje tak, že tvoří nové spoje.

To se děje, když vás potká něco, co neznáte, nebo co znáte a začnete to porovnávat. Mozek myslí nejlíp přes pozitivní stimulus a nejlépe to dělá, když je trošku frustrovaný. Já tomu říkám pozitivní frustrace. Když je nucen přemýšlet dál a dál. Tak se tvoří spoje v mozku.

Jak se tedy tyto spoje udrží tak, aby byly používány? To, co podporuje, aby se určité spoje používaly a jiné odpadly, je celý primitivní mechanismus odměn. Když rozhodnete dobře, tak do toho vstoupí látka, která se jmenuje dopamin. Když se zvyšuje, dává pocit slasti, euforie. Stoupá, když dostaneme odměnu nebo když si myslíme, že dostaneme odměnu.

Teď přeskočíme do roku 2020. Co se děje? Máme třetí generaci, která žije v blahu. Nemáme válku. Ve skutečnosti nás nic neohrožuje. Většina z nás může a nemusí věřit v globální oteplování, v nedostatek vody nebo v nějakou krizi imigrantů, ale jsou to jiné životní podmínky, než existovaly posledních 200 tisíc let. Neuroevoluční potřeba číslo jedna odpadla.

Přebírají mozkové funkce

Takže podle vás zůstala druhá potřeba? Chceme se stát členy společnosti, to neodpadlo. Náš mozek dává dopaminový citový koeficient ke každému rozhodnutí.

Což znamená, že se může vzrušit a vzruší se tak moc, ať se děje to či ono, protože to vzrušení potřebuje, aby přemýšlel a rozhodoval dál. To vysvětluje, proč vás někdo vybrzdí v levém pruhu, protože potřebuje být v Brně za dvacet minut.

Pro něj to je stejně tak důležité, jako pro moje rodiče to, aby přežili plynovou komoru. Náš mozek to vnímá de facto úplně stejně.

Jak to souvisí se sociálními sítěmi? Teď se dostáváme k závěru.

Přišla technologie a uvrhla lidstvo na první a nejdůležitější křižovatku jeho existence, protože poprvé za 200 tisíc let začínáme používat něco, co na tomto světě neexistuje. Začínáme to používat tak, že to přebírá naše mozkové funkce.

Když se dostáváme k internetu, a hlavně k sociálním sítím, tak každá z nich má program. A ty byly doslova vymyšleny tak, aby podporovaly nárůst dopaminu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector