Rehabilitace po CMP (cévní mozkové příhodě)

Rehabilitace po CMP (cévní mozkové příhodě)

Rehabilitace napomáhá úpravě hybnosti, nácviku chůze a soběstačnosti, přináší kompenzaci trvalých následků mrtvice. Kromě hybných poruch se cíleně ovlivňují poruchy řeči, paměti, psychické problémy, potíže s močením, aj.

Cílem rehabilitace, který se v průběhu nemoci mění podle stupně postižení, je:

  • dosažení co nejúplnějšího začlenění pacienta do života a práce,
  • snížení závislosti nemocného na cizí pomoci,
  • zlepšení kvality života hodnocené samotným pacientem.

S rehabilitací se má začít co nejdříve po proběhnuté mrtvici, protože čím dříve bude zahájena, tím spíše se podaří zmírnit následky mozkové příhody. Nemocný začíná rehabilitovat ihned, jakmile jeho mrtvice skončila svůj průběh a terapie při rehabilitaci se zaměřuje na obě poloviny těla, tedy i na tu mrtvicí nepoškozenou.

V prvním stádiu (dny až týdny po proběhlé mrtvici), i u pacienta v bezvědomí, se provádí tzv. princip 24 hodinové rehabilitačně ošetřovatelské péče.

Pacienti jsou každé 2 – 3 hodiny polohování (i přes noc).

Rehabilitační tým se stará o postupné rozhýbávání končetin nemocného a provádí stimulaci vjemů (čichu, hmatu, sluchu, atd.).

Cílem péče je: zabránit vzniku proleženin (dekubitů), zamezit křečovitému sevření svalů (kontrakturám) a dosáhnout správného napětí svalů, předejít změnám tvaru kloubů (deformitám), zlepšit prokrvení končetin, působit proti bolesti a stimulovat pohybovou aktivitu, navodit správné dýchání a zlepšovat psychický stav nemocného.

V následujícím stádiu po prodělané mrtvici (1 týden až 2 měsíce) přechází nemocný do další rehabilitační fáze.

U nemocného, který se po prodělané mrtvici zlepšil, je schopen pohybové zátěže, učení a jeho tělesný zdravotní stav je „stejný jako před mrtvicí“, je zjištěn rozsah jeho mozkového poškozenípo mrtvici pomocí různých testů. Při testování se hodnotí např.

jak je nemocný schopen se hýbat, zda má problémy s mluvením a jak byla poškozena jeho paměť (orientace v prostoru, pozornost, zapamatování si informace po krátkou dobu, schopnost pojmenovat slovy to, co vidí a pochopit a provést psané a mluvené pokyny (např. zvedněte pravou rukou ze země list papíru). Dále se zjišťuje, jak je nemocný soběstačný(např.

zda se sám dokáže najíst, obléci, umýt), jestli nemá problém s udržením moče, stolice a v sexuálním životě.

Cílem je, na základě výsledků testování, zvolit nejvhodnější individuální cíl a postup rehabilitace.V rehabilitaci se uplatňuje celá řada technik, které zesilují aktivitu nervových buněk (neuronů) a jejich vzájemného spojení, které mrtvice utlumila.

Součástí jsou techniky povzbuzující a aktivující smysly (chuť, zrak, sluch, apod.), vnímání polohy a cítění pohybu vlastního těla.

Nacvičují se také denní činnosti (mytí, česání, WC), oblékání a přijímání potravy, nácvik se rozšiřuje o přiměřeně zvýšenou samostatnost (sed, stoj, chůze a postupně i cvičení rovnováhy), i o širší soběstačnosti (např. úklid, vaření, žehlení, nakupování).

Na samotné rehabilitační terapii se velmi často podílí hned několik odborníků – nejčastěji je to fyzioterapeut, logoped a psycholog. K dispozici bývá také ergoterapeut, specialista, který usiluje o navrácení nemocného do běžného života a pomáhá mu s nácvikem soběstačnosti.

Rehabilitaci po mrtvici poskytuje Rehabilitační ústav Chotěboř, Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé Luže-Košumberk, Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly, Rehabilitační ústav Kladruby u Vlašimi, Rehabilitační ústav Hrabyně, Vojenský rehabilitační ústav Slapy. Rehabilitační péče v LDN nemusí být dostatečná.

Pokud je pacient v natolik dobrém stavu, že je z nemocnice propuštěn do domácího ošetřování, pak je nutné kontaktovat praktického lékaře a domluvit se na dalším postupu. Praktický lékař má možnost napsat lázeňskou péči a domácí péči, která také může zahrnovat rehabilitační cvičení – i několikrát týdně.

Následné pokračující období po prodělané mrtvici

Aktivní rehabilitace má pokračovat tak dlouho, dokud je na nemocném pozorováno zlepšování funkce jeho nervových buněk a jejich spojů, např. je vidět, že se stále zlepšuje mluvení, stále se zlepšuje pohyblivost, atd.

Na aktivní rehabilitaci plynule navazuje dlouhodobá rehabilitace, která má stav, na který se nemocný po mrtvici pomocí intenzivní rehabilitace dostal, udržet, popř. zlepšit a zajistit, aby nedošlo k jeho zhoršování.

  • V následném období se také řeší začlenění nemocného zpět do společnosti, jeho schopnost řešit a rozhodnout každodenní problémy, otázky finanční, sociální a osobní.
  • Pomocnou roli v tomto období hraje partner nebo rodina, spolupráce se sociální pracovnicí; s rehabilitačními centry a s psychologem.
  • Pokud je pacient po mrtvici méně soběstačný, řeší se s pomocí specialistů (ergoterapeut, fyzioterapeut, protetik), jaké kompenzační pomůcky by pro něj byly vhodné a usnadnily mu život. Jde o pomůcky:
  • ortopedicko–protetické,
  • kompenzační pomůcky „pro jednu ruku“ při těžším postižení jedné ruky (např. kartáč na mytí s přísavkami), při zhoršené hybnosti (např. madla v koupelně a na WC, podavač k oblékání a zvedání předmětů ze země),
  • kompenzační pro tělesně postižené (francouzské hole, chodítka (rolátory), berle, atd.),
  • vozíky.

Zotavení z mrtvice může nastat během několika týdnů, častěji jde ale o dlouhodobý proces, který vyžaduje trvalé rehabilitační úsilí po několik měsíců nebo i po celý život. Nejen člověk zasažený mrtvicí, ale i jeho nejbližší okolí (manžel, děti apod.) se musí naučit s postižením žít.

V České republice existuje řada sdružení a společností, které lidem po mrtvici pomáhají, mezi taková patří např. www.cerebrum2007.cz, www.ictus.cz, www.sdruzenicmp.cz

Současně je třeba mít na paměti, že již prodělaná mozková příhoda ještě zvyšuje riziko, že udeří znovu. Proto by člověk po mrtvici měl dodržovat zásady zdravého životního stylu – vyvarovat se nadměrného pití alkoholu, nekouřit, poctivě odpočívat a vyhýbat se stresu.

Bc. PharmDr. Ivana Minarčíková, Ph.D

Cévní mozková příhoda: rehabilitace

Vzít do ruky šálek, napít se z něj nebo obléci si svetr – to nejsou věci, nad kterými by se zdravý člověk musel příliš zamýšlet, protože za normálních okolností jsou takové úkony téměř stejně přirozené jako dýchání. V každodenním životě tyto činnosti často ani vědomě nevnímáme. U pacientů s mozkovou příhodou tomu tak není: každodenní jednoduché úkony a pohyby pro ně mohou představovat nepřekonatelnou překážku.

V závislosti na rozsahu poškození mozku v důsledku nedokrvení během CMP je tělesná a duševní výkonnost pacientů více či méně omezena. V mnoha případech dochází k paralýze
nebo snížené funkci jedné ruky a/nebo nohy. Kromě toho mohou nastat poruchy řeči nebo zraku, případně potíže s polykáním. Někdy je mozkovou příhodou a jejími následky silně zatížena také psychika.

Co nejčasnější zahájení cílené rehabilitace nemůže úplně zabránit všem škodám způsobeným CMP, ale v mnoha případech se může podařit toto poškození výrazně zredukovat.

Úspěšná rehabilitace probíhá v péči týmu, v němž úzce spolupracují lékaři, zdravotní sestry a specialisté z oborů fyzioterapie
, ergoterapie
, logopedie a psychologie
, nezbytná a nesmírně důležitá je samozřejmě i spolupráce samotné postižené osoby a jejích příbuzných.

Primárním cílem je pak umožnit pacientovi s cévní mozkovou příhodou vést do značné míry neomezený a nezávislý život.

Budete mít zájem:  Otres Mozku U Miminka Priznaky?

Kdy rehabilitace začíná?

V ideálním případě by rehabilitace měla začít, pokud to stav pacienta dovolí, hned v prvních dnech hospitalizace
. Cílenou časnou rehabilitaci zajišťují především iktová centra a neurologická
oddělení. Bližší informace o iktových centrech
najdete v článku Cévní mozková příhoda
: iktové centrum.

Přestože odumřelé mozkové buňky nelze nahradit, mozek
má poměrně značnou schopnost kompenzovat jejich ztrátu využitím jiných buněk a/nebo tím, že ztracené funkce převezmou sousední oblasti. Tato schopnost regenerace se nazývá „plasticita nervového systému“. Aby však mozek dokázal tuto schopnost plně využít, potřebuje stimulaci, a to co nejdříve.

Ztracené funkce se lze znovu naučit a vytrénovat je pomocí různých metod, jako jsou fyzioterapie nebo logopedická
cvičení. Pro správné nastavení rehabilitační terapie je potřeba nejprve zjistit rozsah poškození fyzických, psychických a intelektuálních funkcí.

Na základě výsledků těchto vyšetření tým odborníků vytváří individuální rehabilitační program, který sestává z opatření z oborů fyzioterapie, logopedie, ergoterapie a neuropsychologie
.

Podrobné informace o rehabilitačních opatřeních najdete v článku Cévní mozková příhoda: obory rehabilitace.

Jak dlouho rehabilitace trvá?

Rozlišujeme mezi ranou rehabilitací, která je součástí nemocniční péče, a následnou rehabilitací v externích specializovaných centrech. Časná fáze rehabilitace trvá v průměru asi tři týdny, v závažných případech i déle. V ideálním případě by pacienti měli být přeloženi do specializovaného rehabilitačního zařízení přímo z nemocnice.

Rehabilitaci lze v některých případech provádět také ambulantně, kdy pacient dochází na jednotlivé procedury z domu. Tato varianta je primárně určena pro pacienty, kteří mají jen mírné postižení a žijí poblíž rehabilitačního centra, které tuto službu poskytuje. Někdy lze zajistit rehabilitaci i u pacienta doma.

Nezbytné kompenzační pomůcky

Pokud pacient potřebuje rehabilitační nebo jiné pomůcky (berle, invalidní vozík, chodítko apod.), tyto jsou na základě lékařského předpisu a schválení revizním lékařem hrazeny pojišťovnou.

Jiné pomůcky si však pacient musí hradit sám.

Problematika úhrad je nicméně komplikovaná a podléhá změnám, proto je nejlepší informovat se na aktuální situaci buď u své zdravotní pojišťovny
, nebo v příslušné nemocnici.

Fáze rehabilitace

V závislosti na míře poškození a schopnosti pacienta spolupracovat na rehabilitaci může pacient potřebovat po prodělané CMP léčebně-rehabilitační péči, poskytovanou v léčebně-rehabilitačních ústavech, nebo, v horším případě, kdy pacient z jakýchkoli důvodů nespolupracuje (např. není spolupráce schopen kvůli závažnosti postižení nebo pro ni nenachází motivaci), může být přeložen do léčebny dlouhodobě nemocných, která zajišťuje dlouhodobou ošetřovatelskou péči
, případně do domova pro osoby se zdravotním postižením
.

Do domácí péče
může být pacient propuštěn v kterékoli fázi léčby, pokud již není nutný celodenní lékařský dohled a pokud je zajištěna péče o pacienta.

Rehabilitace v akutní
fázi

V této fázi se jedná o rehabilitaci ještě v rámci nemocniční péče. Je velmi důležité, aby tato fáze rehabilitace byla zahájena co nejdříve, obvykle již po dvou dnech od stabilizace pacientova stavu.

 V této fázi je mimo jiné důležité časté polohování pacienta, aby se předešlo rozvoji kontraktur
a proleženin
, a cvičí se základní pohyby (například přetáčení se na lůžku). Pomocí zdravé končetiny pohybuje pacient postiženou končetinou, později se začne cvičit opěrná funkce končetin (zpočátku např.

na všech čtyřech apod.). Kromě funkcí pohybových jsou zohledňovány i poruchy řeči, vnímání apod.

Ústavní rehabilitace v subakutní fázi

Většina pacientů po CMP se závažnějším postižením, kteří však jsou schopni podstoupit rehabilitaci, je přeložena nejprve buď na rehabilitační oddělení nemocnice, nebo přímo do rehabilitačního ústavu.

Vzhledem k omezené kapacitě rehabilitačních ústavů se však může stát, že je nutné na lůžko v takovém ústavu nějakou dobu čekat a návaznost rehabilitace pod maximálním odborným dohledem se tak přeruší.

Je nutné, aby pacient dodržoval i doma v mezidobí pokyny rehabilitačního lékaře.

V každém případě se rehabilitace soustředí na maximální možné uvedení pacienta zpět do života, a to od nácviku základních úkonů (jako je stání či chůze) přes nácvik jednoduchých denních činností (mytí, příjem potravy, česání, oblékání) až po činnosti širší soběstačnosti, jako je vaření, úklid či nakupování. Zároveň jsou pacienti seznamováni s používáním kompenzačních pomůcek, které jim pomohou překonat nedostatky spojené s postižením. Pozornost je samozřejmě věnována kromě fyzioterapie i dalším postižením, jako jsou poruchy řeči, rozpoznávacích (kognitivních) funkcí, paměti apod.

Ambulantní rehabilitace

Ambulantní péče
je možná především u pacientů, kteří mají jen lehčí formy postižení a jsou schopni (ať už sami, nebo s pomocí členů rodiny) pravidelně docházet do rehabilitačního zařízení.

Může se stát, že pacient je přeložen do domácího ošetřování na dobu, než se uvolní místo v rehabilitačním ústavu.

V takovém případě je nutné stále dodržovat lékaři předepsaný režim, pravidelně navštěvovat ambulantní rehabilitační procedury a v rehabilitačních cvičeních a procedurách nepolevovat ani doma.

Související odkazy

CI THERAPY

CI Therapy (Constraint – Induced Movement Therapy) neboli nuceně navozená terapie je unikátní souhrn rehabilitačních technik, které výrazným způsobem redukují deficit poškozené končetiny po cévní mozkové příhodě, u nemocných s roztroušenou sklerózou anebo stavů po traumatickém poškození mozku.

CI  Therapy byla vyvinuta na Universitě v Alabamě v USA výzkumným týmem pod vedením Dr. Edwarda Tauba Ph.D.,  a s vynikajícími výsledky aplikována u několika stovek pacientů. Sanatoria Klimkovice jsou jediným pracovištěm certifikovaným Universitou Alabama ve střední Evropě, které tuto terapii nabízí.

Program je určen pro tyto indikace

  • stavy po cévní mozkové příhodě 
  • stavy následkem traumatického poškození mozku
  • roztroušené sklerózy 
    • v subchronické fázi onemocnění – po ukončení akutní léčby v nemocnici  
    • nebo v chronické fázi onemocnění  

Výsledky léčby nejsou závislé na věku pacienta ani času, který uplynul od konkrétního postižení. Před nástupem léčby je stav každého potencionálního pacienta podrobně hodnocen lékařem za účelem posouzení vhodnosti léčby a šance pacienta dosáhnout zlepšení. V rámci hodnocení je posuzován zdravotní stav, soběstačnost a možnosti zapojení postižené končetiny. 

Pacienti musí splňovat určitá minimální kritéria (např. schopnost porozumět jednoduchým instrukcím, sedět bez pomoci, dokázat aktivně extendovat zápěstí alespoň o 20 stupňů a hýbat s prsty v každém kloubu minimálně o 10 stupňů), aby byli vůbec schopni terapii formou vynuceného používání podstoupit.

Budete mít zájem:  Kvasinky V Těle Léčba?

 

Jak to funguje

V podstatě jde o odnaučení nepoužívání nemocné končetiny, které je kompenzováno přetěžováním končetiny zdravé. Proto je v rámci terapie zdravá končetina zafixována, aby nemohla poškozené končetině pomáhat.

Současně dochází k přesměrování mozkové aktivity, která se tak plně věnuje „komunikaci“ s postiženou končetinou. Následně se s končetinou intenzivně pracuje, je zapojována do všech činností v maximální možné míře.

Postupně tak dochází ke zlepšení a normalizaci její funkčnosti.

CI Therapy se zaměřuje především na nácvik běžných každodenních činností a tím znovuobnovení samostatnosti člověka.

Programy CI Therapy

  • rehabilitace horní končetiny
  • rehabilitace dolní končetiny

Výběr programu probíhá na základě konzultace mezi pacientem a lékařem. V případě, že se pacient rozhodne využít program pro horní a následně pro dolní končetiny, je možné započít s následným programem po pauze trvající nejméně dva až tři měsíce.  

Terapie je tedy vždy zaměřená pouze na jednu končetinu: horní nebo dolní. 

 

 

 

Prim. Ondřej Horáček: Na rehabilitaci pacientů po cévních příhodách jsme velmi dobře připraveni

Mezi klienty berounského Rehabilitačního centra přibývá pacientů po cévních mozkových příhodách. Podle ohlasů s různých stran kvalita péče o tyto pacienty v Berouně je naprosto špičková a přispívá k dobré pověsti tohoto pracoviště. Velkou zásluhou na tom má nepochybně MUDr.

Ondřej Horáček, primář Rehabilitačního centra a jeho početný tým lékařů, sester, fyzioterapeutů, ergoterapeutů a dalších odborníků.

V následujícím rozhovoru primář Horáček hovoří podrobně o léčebných metodách, o délce hospitalizace, o diagnostice a dalších otázkách tykajících se pacientů po cévní mozkové příhodě.

 Jak početnou skupinu tito pacienti ve Vašem centru představují?

V posledních dvou-třech letech, poté co byla postupně navýšena kapacita našeho pracoviště, někdy u nás máme současně deset nebo až patnáct pacientů po cévních příhodách.  Za rok je to asi 150 až 200 pacientů.  Naše centrum poskytuje tzv.

včasnou léčebnou rehabilitaci, takže bychom měli obecně přijímat pacienty v návaznosti na ukončení jejich pobytu na odděleních akutní péče. Proto také pacienty po cévních příhodách přebíráme nejčastěji rovnou z neurologických nebo jiných akutních oddělení poté, co se jejich zdravotní stav stabilizuje.

Máme v tomto směru dobře fungující spolupráci s některými velkými fakultními neurologickými klinikami, ale velmi dobrá je také spolupráce např. s neurologickým oddělením nemocnice Hořovice a některými jinými pracovišti středočeského kraje.

Již na těchto pracovištích se po přijetí pacienta zahajuje rehabilitace. My pak v našem centru na tuto léčbu navazujeme.

Jak se k vám tito pacienti dostávají a jak dlouho jsou u vás hospitalizováni?

Pacienty nejčastěji přijímáme na základě písemné žádosti – speciálního formuláře, který je dostupný na webových stránkách. Snažíme se, aby objednací doby k nám byly co nejkratší, což někdy není jednoduché.

Občas bohužel přijímáme také žádosti o přijetí u pacientů, kteří jsou například více než jeden rok po cévní příhodě a mají těžké a rehabilitací již bohužel neovlivnitelné a trvalé postižení. Tito pacienti ale patří spíše na oddělení tzv.

následné rehabilitace, oddělení následné péče, nebo do léčebny dlouhodobě nemocných, kde jim jsou schopni obvykle poskytnout odpovídající péči.

Občas se také stává, že nás oslovují s prosbou o přijetí pacienta po cévní příhodě sami členové rodiny pacienta, kteří v domácím prostředí již nezvládají o něj pečovat. Jinak pobyty u nás jsou nejčastěji třítýdenní, výjimečně je to déle.

Jak probíhá moderní diagnostika a terapie u pacientů po cévní mozkové příhodě?

Komplexní péči o pacienty po cévní mozkové příhodě by celorepublikově měla zajišťovat tzv. „komplexní cerebrovaskulární centra“ a tzv. „iktová centra“ jejichž síť byla v ČR za tímto účelem vybudována a tento systém péče se plně osvědčil. Již v těchto centrech, která jsou soustředěna především ve fakultních nebo krajských nemocnicích, je zahájena včasná léčebná rehabilitace.

Důležité je dopravit pacienta po cévní příhodě co nejdříve do těchto center, kde jsou schopni urychleně provést komplexní diagnostiku i příslušnou navazující terapii. To vyžaduje spolupracující tým odborníků (např. lékař ARO, neurolog, intervenční radiolog, případně neurochirurg a další specialisté).

Ideální je, když se pacient po cévní příhodě dostane do specializovaného centra do 4-6 hodin od vzniku cévní příhody.  Diagnostika se pak opírá o zobrazovací metody (CT, MRI mozku, angiografické vyšetření). Tyto metody spolehlivě prokáží, zda se jedná o ischemii (nedokrevnost) nebo hemoragii (krvácení) a také odhalí, která oblast mozku byla postižena, v jakém rozsahu a tíži.

Základem terapie ischemických cévních příhod je pak tzv. intravenózní trombolýza (což je zjednodušeně řečeno rozpuštění krevní sraženiny v příslušné cévě), a ta by měla být provedena do 4 hodin od vzniku příhody, ev. se pak provádějí různé  rekanalizační výkony také s cílem obnovit průtok cévním řečištěm (což provádí intervenční radiolog), a to zejména pokud trombolýza nebyla úspěšná.

U mozkového krvácení, kde je prognóza většinou méně příznivá, se v některých případech musí provést operační odstranění krvácivého ložiska. Již ve specializovaných centrech se záhy po přijetí pacienta provádí přiměřená rehabilitace. Ta musí být zahájena již na jednotce intenzivní péče neurologického pracoviště.

Nedostatečná nebo nesprávně prováděná rehabilitace v těchto časných stadiích cévní mozkové příhody se později většinou negativně projeví. Naštěstí se s tím setkáváme stále méně často.

Jak ve vašem Rehabilitačním centru probíhá péče o tuto skupinu pacientů a kteří pracovníci se na péči podílejí?

Díky vstřícnosti vedení nemocnice i majitele nemocnice, Ing. Zavalianise, jsme v současné době na rehabilitaci pacientů po cévních příhodách velmi dobře připraveni a to jak personálně, tak pokud jde o vybavení přístroji a pomůckami.

O pacienty pečuje tým pracovníků, mezi kterými je vždy rehabilitační lékař, který péči koordinuje, dále fyzioterapeut, ergoterapeut, často logoped má-li pacient poruchy řeči a rozumění, mnohdy je potřeba intervence psychologa a často potřebujeme také protetika.

Velmi důležitá je péče středního a nižšího zdravotnického personálu, tedy zdravotních sester, sanitářů a ošetřovatelů. Bez jejich práce, fyzicky i psychicky náročné, nelze poskytovat, zejména pacientům po těžších cévních příhodách, adekvátní péči. Nepostradatelná je také sociální pracovnice.

Práce všech zmíněných pracovníků je pochopitelně provázaná, musí si průběžně vyměňovat informace o vývoji zdravotního stavu pacienta a jeho aktuálních potřebách.

Využíváte při rehabilitace také některé přístroje?

U nechodících nebo těžce hybně postižených pacientů nám rehabilitaci usnadňuje celá řada pomůcek a přístrojů. Jsou to speciální zvedáky, vertikalizační stoly, závěsná zařízení, přístroje k nácviku stability, motomedy, rotopedy, motodlahy, bradla, hole, berle, chodítka, vozíky.

Často využíváme také různé přístroje k ovlivnění bolesti svalů, kloubů, páteře, k léčbě otoků, ke snížení svalového napětí atd. Velmi se nám osvědčuje přístroj Gloreha, což je tzv. „robotická ruka“ učená k rehabilitaci ochrnuté ruky. Pacientovi se na ruku navlékne speciální rukavice, přičemž jednotlivé prsty jsou ovládané mechanickými táhly.

Vše řídí počítač a speciální program pak umožňuje nacvičovat u postižené ruky různé pohyby a funkce (např. úchop) přičemž pacient kontroluje pohyby svých prstů a ruky na obrazovce, využívá se zde tedy vizuální zpětné vazby, což je pro pacienta velmi zajímavé.

Budete mít zájem:  Leky Na Zvyseni Testosteronu?

Méně postižení pacienti po cévní příhodě mohou docházet i na speciální posilovací stroje (přístroje David, Hur), které jsou počítačově řízené a kde pacient cvičí pod dohledem specialisty.

Chodí pacienti po cévních příhodách také do bazénu?

 Někteří méně postižení pacienti využívají skupinové cvičení v bazénu, nebo je možná individuální vodoléčba v multifunkční vaně, kde lze provádět podvodní masáž, celotělovou vířivku, perličkovou koupel.

 Při pobytu ve vodě dochází nejen k usnadnění pohybu ochrnutých končetin, ale využívá se i nesporně pozitivní vliv vodního prostředí na psychiku pacienta. Více postižení pacienti mohou použít pod dohledem tzv.

„vodní chodník“, kde je hydraulické dno, pacient se zde pohybuje v úzkém a bezpečném vodním koridoru a má možnost oboustranné opory.

Je péče o pacienty po CMP náročnější než péče o jiné pacienty?  Je v něčem specifická?

U pacientů po cévních příhodách se obvykle bohužel jedná o postižení komplexní a většinou těžké, kdy je významně narušena celá řada funkcí, což se u mnoha jiných diagnóz tak často nestává.  Po cévní příhodě je pacient těžce hendikepován, často není schopen samostatně chodit, u mnohých je narušena schopnost komunikace i psychika.

Tito pacienti potřebují celou řadu pomůcek, často drahých, dále jsou nutné úpravy v bytě, navíc se jedná někdy i o mladé pacienty. Hospitalizujeme pacienty třeba čtyřicetileté nebo dokonce i třicetileté, kteří mají rodiny, malé děti, jsou na začátku rodinného i profesního života.

U nich je těžká cévní příhoda obrovským zásahem do všech oblastí jejich života, vše se jim změní, mnohdy dochází k narušení partnerských vztahů i vztahů k rodině.  U části pacientů je postižení bohužel trvalé. Záleží pak na řadě okolností, jak se pacient s touto situací vyrovná. Hodně zaleží partnerovi, podpoře rodiny atd.

To může hodně pomoci zdravotníkům a usnadnit také rehabilitaci. Spolupracující partner a rodina je obrovské plus. Jisté specifikum cévních mozkových příhod také je, že zejména v akutních a subakutních fázích příhody dochází hlavně u starších pacientů k různým interním komplikacím (například kardiologickým), které je pak nutné řešit ve spolupráci s internistou.

Naštěstí máme v tomto směru velmi dobrou spolupráci s interním oddělením naší nemocnice. Kolektiv lékařů tohoto oddělení, vedený doc. Sochorem, nám v těchto případech poskytuje velkou pomoc a podporu.

Přibývá ve vašem centru pacientů po cévních příhodách?

Obecně těchto pacientů v ČR přibývá (ročně prodělá v ČR cévní příhodu 30 až 40 tisíc osob) a také v našem centru jich přijímáme stále více, i když máme určité kapacitní limity dané především počtem ošetřujícího personálu. Máme informace, že většina těchto pacientů je u nás spokojená.

Je to však medicínsky, rehabilitačně i ošetřovatelsky velmi náročná skupina pacientů. To je také důvod, proč některá rehabilitační pracoviště neradi tyto pacienty přijímají a zaměřují se na méně náročné skupiny pacientů, jako jsou např. pacienti po endoprotézách nebo s bolestmi páteře atd.

Jaký je další osud pacientů po propuštění z vašeho centra?, jak velká část pacientů je schopna plnohodnotného života a návratu k původní práci?

Část těchto pacientů se vrací domů, mají-li potřebné zázemí, část ale musí být překládána do jiného zařízení a pokud  je to možné, jsou později překládáni do domácího prostředí. To je pro pacienty nejlepší.

Někteří ale musí být dlouhodobě nebo třeba i trvale umístěni v zařízení následné péče, buď vzhledem k tomu, že v domácím prostředí o ně nemůže být postaráno, nebo jsou tak těžce postiženi, že vyžadují ústavní péči. Těch je ale naštěstí jen malá část. Zajistit optimální návaznou péči zde není někdy vůbec jednoduché, hodně nám zde pomáhá již zmíněná sociální pracovnice.

Velmi důležité je zázemí, rodina, v některých případech se partner nebo rodina obětavě postará, ale jindy pozorujeme naopak neochotu se o pacienta doma postarat. Více než 60 % pacientů po cévních příhodách je již v důchodovém věku. Ze skupiny těch mladších se k původní profesi vrací asi 1/3 pacientů, jsou to ale vesměs jen ti kteří prodělali lehkou cévní mozkovou příhodu.

Záleží na tom, jakou profesi pacient vykonával a především na tom, jak těžké postižení po příhodě přetrvává. Jistou roli pochopitelně hraje i to, jakou má pacient motivaci k návratu do práce.

Co by se podle Vašeho názoru v oblasti péče o pacienty po CMP mělo zlepšit? Je péče o tyto pacienty finančně a materiálově náročná?

Ukazuje se, že jisté rezervy jsou stále také v rychlosti zahájení specializované léčby.

Je důležité, aby se pacient po cévní příhodě co nejdříve dostal do péče specializovaného iktového nebo komplexního cerebrovaskulárního centra, kde jsou schopni stanovit rychle diagnózu a poskytnout léčbu v potřebném rozsahu.

Někteří pacienti se však do center stále dostávají pozdě. Nebo se zahájí pozdě rehabilitace. Dále je nutné více propracovat logickou a medicínsky správnou návaznost a plynulost postupu pacienta z jednoho zařízení do dalšího.

Jde o to, aby prognosticky relativně perspektivní pacient po cévní příhodě nebyl přeložen, např. z neurologického oddělení rovnou do LDN, ale naopak tam, kam správně patří tedy na oddělení včasné rehabilitace, kde je možné poskytnout dostatečně intenzivní rehabilitaci po nezbytně nutnou dobu.

Péče o těžší pacienty po cévních příhodách je, jak již bylo zmíněno, náročná nejen fyzicky a psychicky ale je náročná i finančně neboť pacient potřebuje různé pomůcky, dlahy, obvazový materiál, pleny, někdy drahé léky, což rozpočet oddělení značně zatěžuje.

Tíže funkčního postižení pacienta se však do úhrad, které poskytují za tyto pacienty zdravotní pojišťovny, zatím adekvátně nepromítá.

Na odpovídajícím systému úhrady za těžší pacienty se však pracuje a mohu potvrdit, že o to usiluje především nový výbor společnosti Rehabilitační a fyzikální medicíny ČR, jehož jednání se zúčastňuji.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector